Ačkoli už máme pátého února, ráno cestou do práce vídávám na tuto dobu nevídané věci.
Rozsvícený vánoční stromeček.
Ve výlohách obchodů mě třpitivé ozdoby a úhledně zabalené dárečky ani tak neudivují, ikdyž to také cosi vypovídá o marketingovém postoji vedoucího prodejny. Spíš nechápu ty dvě rodiny, které mají ráno v šest hodin (a zaručeně i po celý den i noc) v okně rozsvícený světelný řetěz a ten jeden rodinný domek, kde mají na balkóně obrovský nazdobený a rozzářený smrk, který jim tam svítí už 3 měsíce nonstop…
Chápete to?
Buďto to jsou fanatičtí vyznavači Vánoc, nebo prostě chtějí sousedům dokázat, že si můžou dovolit zbytečně propálit nějakou tu elektřinu navíc.
I já jsem byl už od poloviny listopadu přemlouván a po měsíci i donucen nainstalovat vánoční blikající nesmysl, díky kterému se účet za elektřinu opět zbytečně navýší. Co bysme ale pro malé děti neudělali že?
Jakmile jsem vystřízlivěl po silvestrovské oslavě, ujal jsem se likvidace světelného řetězu v okně bez jakéhokoliv přesvědčování nebo pobízení sám od sebe, jenom kvůli tomu dobrému, těžko posatelnému pocitu.
Proč čekat na Tři krále…
Nějak podobně to bylo i s vánočním stromečkem. 22.prosince jsem během pěti minut nazdobil malou bonsai v květináči. Bonsaj jako vánoční stromeček je sice malý (podstandartní) symbol vánoc, ale narozdíl od ostatních jsme měli skutečně živý stromeček. Žádný zabitý živý, ani umělý, ale opravdový živý strom(ek).
S odstrojením tak malé věci taktéž nebyl žádný problém, ovšem v tomto případě stromek vydržel až do Tří králů. A navíc odkládání takové věci živé rostlině příliš nesvědčí.
A co ty rodiny, co mají vánoční výzdobu zřejmě po celý rok a ani trochu se za to nestydí?
Je to jejich věc a jejich svědomí. Asi chtějí šéfovi ČEZu trochu dopřát. I ke mě se dostalo, že je to celkem žebrák a ta jeho měsíční výplata není nic moc…
Co to tu vlastně plácám? Ve světě se navzdory ekonomicko-hospodářské krizi uplně zbytečně promrdá mnohem více elektřiny, takže brečet nad několika žárovičkama v okně snad ani nemá cenu…