Zhruba asi 3 nebo 4 večery mi trvalo, než jsem se dopracoval na konec této nové Dx11 střílečky.
Tak nějak jsem to celé prošel bez nějakého výraznějšího nadšení nebo herní extáze a vlastně i ten příběh mi tak trochu utíkal, protože v samotné hře není žádná motivace se čímkoli podrobněji zabývat, nebo někam směřovat. Takže vlastně ani nevím, jak jsem se dostal k tomu tzv. Evil Ending (viz video).
Metro 2033 nedostávalo v recenzích tak vysoké hodnocení, jak se z počátku očekávalo a ani se tomu nedivím. Samotný koncept hry (dostat se z místa A do místa B jedinou lineární cestou a postřílet při tom všechno co se hne) tu už byl ve stovkách podob u jiných FPS titulů. Hlavního hrdinu slyšíte mluvit pouze v úvodním intru, jinak máte často pocit, že to je Half Life s DX11 nestvůrama a horším ovládáním. No a ve finále neskutečná hardwarová náročnost, která se dá přirovnávat k Crysis svého času.
Jenomže Crysis byla o mnoho akčnější, graficky hezčí a propracovanější hra s otevřeným světem na rozlehlých mapách, zatímco Metro 2033 je povětšinou průchod tunelem, kde stejně vidíte na pár metrů před sebe a porovnání rozdílů DX9, DX10 a DX11 není prakticky vůbec znát. Tak proč to sakra potřebuje tak výkonné železo? S novými Catalyst 10.3 se plynulost malinko zvedla, ale ani tak není průměrných 14fps na mém novém PC ve FullHD při maximálním nastavení a zapnutým DX11, nic moc. Naštěstí rozdíl mezi High a Low nastavením se na grafice nijak výrazně neprojeví a hra je plynulejší… Nemluvě o tom, že tahle hra je nejenom špatně optimalizovaná, protože jsem míval vždy po spuštění hry místo černé bílou a naopak a musely se vždycky dělat brikule s nastavením, aby se to zobrazovalo správně, ale taky používá fyzikální engine, který je v moderní hře jako pěst na oko – stačí se jenom projít po místnosti a za vámi lítají židle a sudy…
Metro 2033 nijak neoslňuje, nepřináší nic nového a ani nijak nevybočuje ze zažitého konceptu FPS her, hrát to znova asi nemá význam, pokud váháte nad koupí, dobře si to ještě rozmyslete.