Nákup v zahraničí-dokončení

Přesně měsíc trvala cesta jednoho balíčku z amerického Amazonu až do mých rukou.
Jak jste se mohli dočíst v původním článku, očekával jsem především finanční úspory a dnes příjde rozuzlení a celkové zhodnocení celé této zkušenosti.

Ze začátku odkážu na tematický článek na digilidi.cz, kde se ve výživné diskuzi často opakují výrazy jako „bezmoc“, „bordel“, „daň“, „sazba“, „zdržování“, „čekání“ atd. Z některých příspěvků je cítit hodně silné zoufalství a beznaděj. Není se čemu divit, protože ze zákazníků se staly platící oběti, bez jakýchkoliv záruk, práv a nároků na informace, vymahatelnost nebo urgenci.
Toto jsem si vytrpěl i já, avšak nenechával jsem se tím tak užírat a nedělal si vůbec žádné naděje, že svůj balíček obdržím ještě toto léto.

O to více jsem byl překvapen, když v pondělí zazvonila pošťačka s balíčkem a chtěla po mě 750Kč poplatek za tři týdny zdržení, byrokratickou šikanu, daň a jánevímcoještě.

Balík na celnici pravděpodobně otevřen nebyl (soudě dle neporušené etikety od Priority Mail), nicméně na povrchu bylo znát, že s ním pošťáci zacházeli asi tak, jako na začátku filmu Ace Ventura. Je také dost možné, že zboží bylo zabaleno do použité krabice, která už nejspíše svět několikrát obletěla, protože vyřezané a odlepované plochy starých nálepek a čárových kódů nešlo přehlédnout. Taky že jsem si po vybalení musel jít umýt ruce. Na místě jedné takové strhnuté nálepky byla menší zelená, orazítkovaná s nápisem VYBRAT CLO.
Krabice byla dostatečně vyplněna polystyrenovými kousky a zmačkanými reklamními letáky (americká obdoba spamu z obchodních domů, které u nás několikrát týdně dostává většina obyvatelstva do svých poštovních schránek). Navzdory všelijakému zacházení a ozařování bylo zboží neporušené a v pořádku. Avšak papírovou fakturu jsem v zásilce nenašel. Mohla také původně být v některé obálce, kterými byl balík polepen, ale to bych do Amazonu neřekl.

Takže původně očekávané tisícové úspory se touto celní a poštovní anabází změnily na stokorunové úspory a měsíc čekání a nejistoty, oproti pořízení v tuzemském obchodě.
Není se čemu divit. Opět jsme svědky toho, kdy bohatý okrádá chudého. Ti, kteří rozkradli teto stát, potřebují krást ještě víc, a tak si vymysleli další zpoplatnění zboží, ze kterého ještě donedávna neměli skoro nic. Nějak se ta rozkradená státní kasa musí plnit, aby bylo z čeho krást dál. S cenzurou internetu, tvářící se jako omezení hazardu a další možný způsob naplnění svých kapes, jim to nevyšlo, tak si odhlasovali alespoň toto omezení, zdržení a zpoplatnění dříve běžných služeb, ze kterých se jim snad nějaké ty dukáty do kapsy dokutálí…
Co budou chtít zpoplatnit a zdanit příště? Co třeba spánek?

Asi jsem měl prostě štěstí, že na můj balík přišla řada takhle relativně brzo.
Příští lákavou pobídku k nákupu v zahraničí nejspíše odmítnu, pokud se nezmění systém a způsob odbavování balíků na celnici a raději si připlatím a budu mít zboží do druhého dne doma. Případně budu nakupovat na území EU, abych se vyhnul této otravné, ponižující a nepříjemné proceduře, kterou si musí projít všichni provinilci, kteří nakupují v zemích mimo EU…

Nákup v zahraničí

Nakupování v zahraničních e-shopech, konkrétně v americkém Amazonu přináší značné finanční úspory, avšak dodání není tak jednoduché, jak by se z počátku zdálo a je také potřeba počítat s delší dodací lhůtou. Pro objednávky z USA je potřeba využít přeposílací službu Shipito.

Nakupování na internetu je již dnes naprosto běžnou záležitostí dokonce i pro seniory nejen kvůli úspoře peněz a času, ale i kvůli značné pohodlnosti a absenci nepříjemných vedlejších jevů jako jsou fronty na pokladnách, otevírací doba, nebo bitky o poslední kusy v regálech.
Nakupovat v internetových obchodech v našem zkorumpovaném a předraženém Kocourkově je mnohdy výhodné, ale ještě výhodnější je nakupovat na internetu ve stejně či ještě více zkorumpovaném a prohnilém zahraničí.
Ať máte zájem o elektroniku, knihy, nebo oblečení, při porovnání a celkovém sečtení vám vyjde, že v zahraničních e-shopech by vás to samé zboží, které jste si vyhlídli v tuzemských obchodech, vyšlo v přepočtu až o několik tisíc levněji i s dopravou a clem!

Ze zahraničních e-shopů sice nebudete mít zboží do druhého dne doma, ale ušetřené tisíce mají nakonec větší váhu, než delší doba dodání.
A právě ty nepřehlédnutelné úspory jsou mnohdy rozhodujícím impulsem, který vás donutí naklikat si zboží do košíku kdesi za mořem.

Ten samý impuls popíchnul i mě, abych si na Amazonu objednal elektroniku a další drobnosti, které by v tuzemských e-shopech stály okolo 4000,- a se současným kurzem dolaru to vyjde v Americe lehce nad 2000,-
To už je celkem solidní rozdíl, nemyslíte?

Zatímco nákup například na asijském Dealextreme probíhá bez problémů a bez nějakých závažnějších zádrhelů, nákup na Amazonu má ovšem jeden háček. Objednané zboží do ČR neposílají a proto je potřeba využít služby, kam si objednaný balíček necháte zaslat a odkud bude přeposlán do ČR.
Největší a nejznámější službou pro přeposílání objednávek je rozhodně Shipito, kterou jsem využil i já a o zkušenostech bych se chtěl krátce podělit a pomohl případným budoucím nakupujícím přiblížit, na co se mají připravit.shipito logo

Nakupování na Amazonu se nijak zvláštně neliší od nakupování v ostatních e-shopech. Po objednání, zaplacení a zadání vaší adresy v ČR vás zaskočí hlášení, že do těchto částí světa nelze zboží zaslat.
V tuto chvíli přichází ke slovu Shipito, kde po registraci a zaplacení základního depositu 8.50$ získáte jednu z několika poštovních adres světových skladů, kam si necháte zboží zaslat a odkud vám bude následně váš balíček přeposlán do ČR. Shipito nabízí také další služby, jako je Asistovaný nákup nebo Kalkulátor poštovného.
Získali jste tedy adresu skladu na Shipito (v našem případě sklad v Americe) a pravděpodobně narazíte na problém, protože Amazon odmítne tuto adresu přijmout. Adresa je správná, jen je potřeba ji zadat trochu jinak, než je uvedeno. O správném zadání adresy se dočtete v diskuzi.
Tady by neměl být žádný další problém a po správném zadání a ověření adresy už zbývá jen čekat. Já jsem svůj balíček objednával v pátek s vědomím, že přes víkend nemohu očekávat nějakou aktivitu ani v USA a ve středu v noci mi přišlo oznámení, že Shipito obdrželo můj balíček a je potřeba vyřídit další drobnosti.
shipito administrace
Těmi drobnostmi jsou popis a množství zboží obsažené v zásilce, udání celní hodnoty, způsob odeslání a dle rozměrů a váhy balíku navýšení základního depositu, který se dle vybrané přepravní společnosti pohybuje od 30 do 150$. Ty nejlevnější varianty doručení jsou pochopitelně bez pojištění, bez sledování a s dodací lhůtou asi nebudou nijak spěchat. Platit lze (stejně tak jako při placení základního depositu) přes PayPal nebo kreditní kartou.
V administraci naleznete údaje o rozměrech, hmotnosti a skladu, kde se váš balík právě nachází. Užitečné jsou také fotografie balíku, takže si můžete zběžně zkontrolovat, jestli není balíček poškozen a jestli jeho velikost odpovídá tomu, co jste si objednali.
U vyplňování popisu si můžete také zvolit otevření a zkontrolování zásilky, takže to ostatní za vás udělá pracovník Shipita v Americe. Na tuto volbu jsem ovšem neměl odvahu. Řada zdržení moji zásilku ještě čeká na poště a já chci mít své zboží co nejdříve doma, takže další zdržování nepřipadalo v úvahu.

Balík jsem si nechal poslat s USPS Priority Mail® Int’l, kde za tu nejnižší možnou cenu v poměru k proporcím a hmotnosti balíku, slibují pojištění, sledování zásilky a dodání 6-10 dnů. Ještě ten den v odpoledních hodinách (když v USA otevřeli pobočku tamního Shipita skladu) přišlo oznámení o expedici a já se mohl začít připravovat na byrokratickou šikanu od celního úřadu, která se týká všech zásilek přicházejících ze zemí mimo fašistickou EU dle usnesení našich drahých (doslova) zákonodárců nabyla na platnosti na jaře tohoto roku.oznámení o příchodu zásilky ze zahraničí

Dle sledování zásilky můj balíček dorazil do ČR v úterý následujícího týdne. Což jsou v podstatě 3-4 pracovní dny a dle mého skromného úsudku příjemně krátká doba.
Jak už jsem zmínil, balíček tedy na celnici dorazil v úterý a až v pátek mi Pošta Praha 120 doručila obálku obsahující dodací list od United States Postal Service, plnou moc k vyplnění a podepsání (http://ceskaposta.cz/assets/nastroje/plna-moc.pdf) a informační dopis Oznámení o příchodu zásilky ze zahraničí ve kterém požadovali doložit hodnotu zboží (ačkoli hodnota je uvedená na dodacím listu), tedy výpis z účtu nebo PayPalu a také specifikaci obsahu předmětné zásilky.
Jelikož mi papírové výpisy chodí jednou za 3 měsíce a v internetovém bankovnictví platbu mojí speciální kartou nelze dohledat, musel jsem se vydat do banky na pobočku, kde mi paní ochotně výpis z toho inkriminovaného dne vytiskla a orazítkovala, aby to přidalo na důvěryhodnosti.
Trochu jsem zaváhal, jak mám dokázat, že v balíku je to, co tam má být, když jsem ho viděl pouze na fotkách. Když něco nevím, tak se zeptám. Na infolinku se ovšem dle předpokladů nelze dovolat a na internetu potřebné informace také nejsou, takže co s tím? Budu tedy doufat, že postačí screenshot stránky e-shopu zobrazující konkrétní zboží i s cenou.

Potřebné dokumenty jsou naskenovány a odeslány. Tím by měly být byrokratické záležitosti z větší části vyřízeny a teď již jen zbývá několik měsíců čekat, než zahlcená celní správa bleskově zpracuje dodané dokumenty, otevře balíček, překontroluje, ohodnotí a nakonec se ho uráčí i doručit. Pravděpodobně bude ještě potřeba zaplatit daň za ozáření rentgenem (clo by v při této ceně nemělo být požadováno), jejíž výši si ani raději netroufám odhadovat, protože je možné, že bude vyměřena dle prodejních cen v ČR a ne v USA (http://ceskaposta.cz/cz/nastroje/ocekavate-zasilku-ze-zahranici–id357/)…

Až balíček dorazí (jestli vůbec), doplním informace, v jakém stavu a zda-li se nákup skutečně vyplatil, do té doby držte celníkům palce a mně přejte pevné nervy…
Jestli na poště nestíháte, tak já vám můžu přijet pomoct otevírat cizí balíky:) Je to jediná možnost, jak za to neplatit, ale naopak dostávat zaplaceno :)

Ještě doplním, že při hodně velkém štěstí by se možná dal balíček vyzvednout osobně jako v tomto případě, ale to byla spíše náhoda, než pravidlo…

Online hlasové syntetizéry

To si takhle dávám dohromady samply a zvuky pro svůj další scratchovací soubor, se kterým si pak na gramofonech vydržím blbnout celé týdny a potřeboval bych ještě několik těch libozvučných robotických hlasů, jaké používali například U96 ve svém hitu Das Boot. Původně jsem si chtěl ty robotické hlášky jako „1 2 3 techno„, „emergency„, nebo „system activated“ vystříhat přímo ze skladby, ale byly by tam slyšet také melodie a beaty na pozadí, což nepotřebuji. google translate
Přeci nemůže být takový problém si v dnešní době vygenerovat svoje vlastní hlasové vzorky, když je všude tolik hardwarových syntetizérů, vocodérů, programů, plug-inů a aplikací pro vytváření hlasové syntézy. Už i na starém 8-mi bitovém ZX Spectru jsem míval program Kecálek ne nepodobný tomu z Rumburaka (KCK 4 bylo ZX Spectrum převlečené za sálový počítač, jen to HUBERO KORORO daboval skutečný člověk), který takovou hlasovou syntézu s charakteristickým robotickým zabarvením skvěle zvládal. Dokonce i vybrané produkty od Microsoftu disponují předčítáním textu a ve svém počítači jistě najdete nějaký takový program, možná o tom ani nevíte. V repozitáři Linxu se mi nabízí hned několik takových aplikací a pro Windows jich bude od dalších vývojářů jistě několikanásobně více. Stačí se jen správně zeptat svého oblíbeného vyhledávače.

Co když ale nechci nic kupovat, stahovat, instalovat a nastavovat? Vždyť online nástrojů pro hlasovou syntézu (voice synthesis) musí být strašná spousta. A taky že je, jenže je tu takový menší problém.
Respektive z pokroku se stal problém.
Některé syntetické hlasy jsou už dnes tak věrné a uvěřitelné, že když hledáte takový robotický 20 let starý hlas, jako od zmiňovaných U96, tak narazíte.

Dnešní hlasové syntetizátory dokáží generovat mužský, ženský i dětský hlas nejrůznějších tónin, rychlostí, zabarvení i přízvuků. Některé aplikace na věrnosti a srozumitelnosti umělého hlasu dbají dokonce tolik, že úplně zapomněli na staré romantické computerické chrapláky. Je to pochopitelné, protože tyto aplikace slouží hlavně pro zrakově postižené a hendikepované uživatele, kteří se čtením textu na obrazovce mají problém a nechávají si vybraný text předčítat počítačem. Tady na dokonalé výslovnosti a srozumitelnosti stojí a padá celá aplikace.

A co když ještě vidím a slyším docela dobře a chci si jen vygenerovat několik robotických vět pro pobavení a vlastní potřebu? S takto nenáročným požadavkem mi jistě postačí i nějaká online zkušební verze. Zde se vesměs u každé aplikace jedná o funkční a v něčem částečně omezené demo. Pro komplexnější a pokročilejší softwarové řešení je potřeba některý z nabízených programů zakoupit.
Pojďme se tedy podívat, co nám internet v oblasti free aplikací a nástrojů pro hlasovou syntézu nabízí:

Demo Cepstral Voices – Cepstral® se nezabývají ničím jiným, než hlasovými bankami, zařízeními a udělátky v nejrůznějších jazycích a zvukových podobách. Na jejich stránkách si můžete vyzkoušet toto online demo, které vámi zadaný text přeříká některý z dvou desítek typů hlasů, zvolit si můžete rychlost předčítání, tóninu i aplikovat efekt, který obsahuje i robotické zabarvení, ale stále to není to, co hledám.

IVONA Text-to-Speech – Další syntetické hlasy, které jsou tak věrné, že u některých vět můžete nabýt dojmu, že to mluví skutečný člověk a že jednotlivé nahrané hlásky z vaší věty neposkládal počítač, ale že na druhé straně sedí živý speaker. Robotický efekt se ale opět nekoná.

Acapela Text to Speech Demo – Acapela je docela slušná sbírka mnoha světových jazyků v ucházející kvalitě. Nesmí mezi nimi chybět ani naše kvalitní česká Eliška.

AT&T Labs Natural Voices® – Text-to-Speech Demo je další hlasové demo nabízející vedle UK a US angličtiny také německé, francouzské a italské hlasy. Syntéza mívá problémy s výslovností u některých slov a celkově působí trochu uměle, přesto ani zde ten pořádný robotický hlas nenajdete.

Festival Text-to-Speech – Rozšířená verze známých a docela kvalitních hlasových syntéz. Opět si můžete vybrat ze ženských nebo mužských hlasů se skotským, anglickým, nebo americkým přízvukem, roboty tu bohužel také nevedou.

Oddcast – Pravděpodobně nejosobitější Text-to-Speech demo, na které jsem narazil a navíc umí i hlas české Zuzany. Při správném kombinování dostupných hlasů a efektů můžete získat třeba hlas podobný GLaDOS z hry Portal, nebo při troše fantazie i hlas Nanosuit z Crysis.

ReadTheWords.com – Další personifikovaná featura pro předčítání textu. Bohužel zdarma jsou k dispozici pouze jeden mužský a jeden ženský hlas, ostatní se zpřístupní až po přihlášení.

Translate and Speak – Jedna z mála předčítacích aplikací, která vám zadaný text nejen přečte, ale i přeloží do jednoho z deseti světových jazyků. Skvělý pomocník, když se učíte například japonsky.




Podobných hlasových aplikací jsou na internetu desítky, v krátkosti už jen odkazem některé z nich, protože si jsou vesměs podobné jak hlasovými bankami, tak i intonací. Text2speech, vozme.com, případně ispeech.org, kde je potřeba registrace, ale můžete tak využít nástroj, který z článků na vašem blogu vygeneruje audio podcast… Žádná z uvedených aplikací ovšem nenabízí vytoužený robotický hlas.

Jako schopný nástroj pro moje potřeby se tváří js aplikace MARY Web Client, která ovšem zrovna ten audio výstup nemá dokonale vyřešen a momentálně vyhazuje Internal server error…

Pomalu začínám propadat zoufalství, že na internetu neexistuje online hlasová syntéza, která by byla alespoň trochu podobná té, kterou používá například Stephen Hawking. Nechci nic stahovat, instalovat, ani se nechci nikde registrovat. Chci si vygenerovat pár jednoduchých vět v angličtině robotickým hlasem, nic víc. Většina linků, které údajně vedou na další takové online aplikace, jsou nefunkční nebo vyžadují registraci. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se spokojit s tím, co je a dodatečně si to upravit v tom, co mám (tutoriálů, jak upravit hlas např. v Audacity, je na internetu spousta).

UPDATE 2019: Nakonec tu mám přesně to, co hledám! Stačí se poohlédnout po retro webech a stránka https://simulationcorner.net/ má v seznamu retro gadgetů i tu správnou osumdesátkovou hlasovou syntézu S. A. M. – Software Automatic Mouth

Na závěr můžu dodat ještě pěkný historický přehled hlasové syntézy na blindfriendly.cz .
Hlasová syntéza je docela věda a jak sami můžete vidět (a slyšet), nabízí se skoro na každém rohu. Promlouvá k nám na každém nádraží, z telefonních automatů nebo v nejrůznějších AI palikacích a přesto jsou oldschoolové kompijutrové hlasy nedostatkovým zbožím. Znovu se tak potvrzuje, že při honbě za technicky dokonalými a moderními vynálezy se zapomíná na staré a dobré zařízení, které sice technicky nejsou na špici a leckdo by se nad nimi dnes pousmál, ale zpravidla slouží mnohem lépe a efektivněji, než ty nejnovější krámy, které mají x nových funkcí navíc a vlastně je ani nepotřebujeme…

Je na čase otočit na druhou stranu

Podrobnější povídání o Timecode vinylech, nějaké osvědčené triky a postupy pro co nejpohodlnější a nejefektivnější hraní a nakonec také pár slov o tom nejdůležitějším, o samotném programu Xwax.

Někdy začátkem roku mi začala B-strana Serato Timecode vinylu při zběsilejších kejklích přeskakovat, ale ještě to nebylo tak hrozné a stále se to při opatrnějším zacházení chovalo jak má.
Pravidelní čtenáři ví, že ke hraní nyní používám program Xwax, který ve studiových podmínkách přináší mnohé výhody i útrapy.
Po několikaměsíčním hoblování B strany nastal čas odfouknout špony okolo gramofonů a otočit na stranu A, protože to nemám jen na běžné přehrávání skladeb nebo tvorbu přechodů (u čehož by opotřebování desek ani tolik nevadilo) jako většina tuctových djs, ale na experimentování, scratchování, juggling a cutting. A když si přetočíte desku o jednu otočku a ona přeskočí o dvě, tak s tím už se nedá dost dobře pracovat a je to akorát k vzteku.

Za těch několik měsíců jsem bohatší o mnohé poznatky, triky a zkušenosti, které bych tu rád sesumíroval.

V první řadě si povíme něco o samotném TC vinylu:

Serato Scratch Vinyl

U Serato vinylů má Strana A při 33 otáčkách za minutu nějakých 10 minut kontrolního signálu (no dobrá, použitelných je skoro 11 minut, na konci stopy se cyklí), což odpovídá datovým patternům od 0ms (v ideálním případě – ne vždy se podaří vylisovat deska, která by začínala na nule) až po přibližně 706.000ms.
Strana B by také měla začínat nulou, ale fyzicky je první pattern až někde na 400ms a konec přibližně 911.000ms, to znamená 15 minut a nějakou tu vteřinku k tomu při 33RPM.
Drážky jsou viditelně děleny po minutách, přičemž každá pátá minuta je výraznější, umožňuje to tak jednodušší a rychlejší zorientování a přesnější pokládání jehly na požadovaný čas.

Ještě než se začne projevovat opotřebování drážek a škrábance, bude opotřebovaná střední dírka v desce, která je z celého vinylu nejvíce namáhána (v případě scratchování), protože se používáním pomalinku vybrušuje, vzniká tak malá vůle a deska při scratchování nebo reversu nepatrně (ale citelně) kmitá ze strany na stranu, což se projeví nechtěným přeskočením jehly. Jedinou obranou je zmenšení středových dírek v desce a na to jsem spotřeboval kilogramy nastříhaných proužků samolepek, protože vylepení obyčejnou samolepkou je dočasné a brzy se sedře a začne zase „čvachtat“. To je dost častý problém i u klasických battlovek, nejenom TC vinylů.
Se samolepkami uprostřed desek je občas spojeno nepříjemné vrzání při rychlém protáčení desky. Deska ani nemusí být vylepená proužky samolepek, stačí jen těsná středová dírka, nerovnosti nebo nečistoty a deska při rotaci zpět začne kmitat vůči dopředu točícímu se talíři a hlavně středovému kolíku. Takové vibrace způsobující vrzání dokáží znepříjemnit hraní, v tom horším případě způsobí přeskočení jehly a speciálně u TC vinylů dochází ke zkreslení snímaného signálu a chvilkovým výpadkům.
A když někde něco vrže, tak to namažeme a je po problému. I v přírodě je to tak zařízeno, aby kolíček nedrhnul a dobře odváděl svoji práci, musí být dírka dobře promazaná :) Opravdu stačí na dírku v desce aplikovat trochu lubrikantu, úplně postačí třeba dětský olejíček, ale moc to nepřehnat, aby nebylo všechno promaštěné a kluzké.
vinyl matrix code
Vinyly samy o sobě vydrží dost, ale když už se nějaké poškození objeví, je bohužel trvalé a nezvratné. Zvolit správný úhel a zdroj světla při fotografování není nic jednoduchého, tak alespoň jsem se o to pokusil a na přiložených fotografiích můžete vidět, že nejvíce odrbaná část desky je první minuta. Tedy části, kde skladby začínají, jejich nájezdy a první beaty. Obecně i nejrůznější volně stažitelné DJ Tools a scratch banky nemají více jak minutu, takže i toto je důvod největšího ohoblování začátku desky.

Improve Skillz

Samotný styl hraní jsem si také osvojil tak, abych se nesedřel a dokázal si s tím hrát co nejdéle. V březnu jsem musel TC vinyly otočit na druhou stranu a to jsem na nich ještě nic pořádného nenahrál (Drumskotéka se nepočítá mezi pořádné záznamy). Obyčejné přehrávání by se na původní straně ještě provozovat dalo, ale něco odvážnějšího už ne…
Už dlouho plánuji udělat alespoň krátký několikaminutový záznam mých skillz, ale stále nemám tu správnou představu o koncepci takového záznamu. Pravděpodobně si pro tento záznam vytvořím speciální MP3 soubor na míru, ve kterém budou přesně ty smyčky a zvuky, které pro svoji krátkou ukázku použiji. Problém je v tom, že když mám představu o skladbě nebo samplu, kterou bych mohl použít, vždycky pak najdu další, která se mi zdá ještě lepší, ale nepasovala by mi do zamýšleného rytmu a k ostatním smyčkám. Z takového tracku zpravidla využiji jen několik vteřin, se kterými si vydržím blbnout i celé hodiny, což pro posluchače nemusí být nijak zajímavé.
Ohmataná deska a odrbaná první a pátá minuta na Serato vinylu

Xwax In The Mix

No a za tu dobu jsem si také pořádně ohmatal Xwax, který si nemůžu vynachválit. Opět se potvrzuje, že ty nejlepší věci jsou zadarmo, ani jednou mě nezradil, neočekávaně nespadl nebo nepříjemně nevypekl. Zvukově nakonec není tak hrozný, jak se zdálo ze začátku, stačí mít kvalitní značkový počítač (žádné MSI nebo Aušusy), kvalitní a dobře odstíněné kabely, povypínané zbytečné spotřebiče v síti a trochu si pohrát s alsamixerem, případně si dobře nakonfigurovat JACK (ale dá se to i bez toho).
Pochopitelně nic není dokonalé a i u tohoto mixovacího softu lze narazit na maličkosti, které mohou narušit pohodu. Nejde ale o nic tragického a vzhledem k tomu, že se stále jedná o verzi 0.X, tak je jasné, že se do budoucna můžeme těšit na řadu vylepšení a novinek.

Tak tedy co přesně není úplně dokonalé na tomto dokonalém programu?
Hudební soubory se filtrují podle toho, co vyťukáte na klávesnici. Doposud jsem ale nepřišel na to, jak zadávat i číslice. Tedy pokud máte nějaký soubor pojmenovaný jen v číslech (např. 23.mp3) nepodaří se vám ho vyfiltrovat, protože číslice prostě nelze zadat. Řešením může být přejmenování souboru, nebo jeho přesunutí do speciální složky, kterou si při spouštění programu parametrem -l připojíte zvlášť a následně se do ní přepnete. Nebudou se vám tak v seznamu plést ostatní soubory a tento nevyfiltrovatelný soubor si jednoduše vyberete ze seznamu (za předpokladu, že v té složce nemáte stovky dalších souborů).
Dalším problémem pro Xwax jsou příliš kvalitní soubory. Abyste mi rozuměli, nejde tak ani o kvalitu, ale o úroveň signálu, protože když je nahrávka příliš hlasitá, tak se při přehrávání nic tak hrozného neděje, ovšem když se v záznamu vyskytne opravdu hlasitá pasáž, výrazný beat, nebo se dotknete přehrávané desky, uslyšíte ve špičkách praskání. Xwax má zřejmě nízko nastavený clipping a to je právě důsledek tohoto praskání. Tato nevýhoda se dá ale velice jednoduše odstranit mírným zeslabením souboru. Tady lze využít další vynikající vlastnost Xwaxu, a tou je spuštění např. Audacity, provést v souboru úpravu hlasitosti a uložení. Během toho není nutné Xwax vypínat, aby se uvolnila zvukovka, Audacity lze používat na pozadí současně s Xwaxem, jen nebude hrát a to nám nevadí. Upravený soubor pak jednoduše znova načtete v Xwaxu a hraje se dál.
Takto lze operativně upravovat příliš hlasité soubory i v polních podmínkách během živého vystoupení…
Ano, ačkoli jsem původně nepředpokládal ani nedoporučoval použití Xwaxu na akcích a k veřejné produkci, za určitých okolností a při odpovídajícím technickém vybavení se jistě dá použít i takto a ušetřit tak tisíce za drahý komerční program. Sám jsem to na akci ještě nepoužíval, ale možná při nějaké příležitosti k tomu jednou dojde, spíše asi jen na nějaké zkoušce nebo neveřejné události, protože raději zůstanu u kvalitního zdroje zvuku, tedy u nesmrtelných klasických desek.


Kdybyste mi chtěli udělat radost, můžete mi koupit jeden pár TC vinylů, protože nyní namáhaná strana A začíná také přeskakovat a navíc je blbě vylisovaná, takže na ní přenoska „plave“ a je jen otázkou času, kdy mě to přestane bavit zajdu si pro nové TC placky :)

Jak zjistit název písničky?

Jak poznám, co je to za skladbu? Slyšíte pěknou písničku nebo nějakou melodii, ale nemůžete si vůbec vzpomenout, co je to za skladbu a od jakého interpreta? Dnešní článek vám ukáže, jak lze snadno najít název skladby, interpreta i album za několik sekund.

Určitě jste to také zažili. Slyšíte někde zajímavou povědomou muziku, ale vůbec netušíte odkud ji znáte, kdo ji nazpíval, ani jak se ta skladba jmenuje. Pokud je to na Youtube a autor videa hudební doprovod neuvedl, tak se občas vyplatí projít komentáře, zda-li někdo nepokládal otázku, kterou se právě trápíte.
Jestli tu skladbu slýcháváte v rádiu, pomůže vám Songster
Co je to za neznámou skladbu? Od koho je ta písnička a dá se to někde sehnat? Určitě se vám to už také někdy stalo a znám pár lidí, kterým se to stává velmi často a občas mezi ně patřím i já sám.
Vyberte si jakékoli diskuzní fórum libovolného zaměření a vždy v něm narazíte alespoň na jedno off-topic vlákno s názvem Co je to za písničku? nebo Poznáte název skladby?
Můžu vás uklidnit. S jistými předpoklady se v dnešní době můžete překvapivě snadno dopracovat správné odpovědi na vaši hudební otázku.




Vytáhněte mobily

Pokud vlastníte mobilní telefon s aplikací TrackID™, stačí kousek písničky nahrát do telefonu, odeslat ukázku k porovnání a za několik vteřin vám přijde zpráva s názvem songu, interpretem a možností zakoupení skladby online.
TrackID je hlavně v oblasti komerčních zahraničních skladeb a písniček ve většině případů přesný. Dokonce i správně pozná, zda se jedná o remix nebo o radio verzi atd.
Alternativou TrackID může být také Shazam nebo SoundHound (aka Midomi).
Když nebudete nahrávat hudební ukázku zrovna u řvoucího reproduktoru nebo v příliš hlučném prostředí, tak je pravděpodobnost správného tipu vysoká. TrackID najdete například v posledních telefonech Sony Ericsson řady Walkman, kde je skvělou součástí integrovaného FM rádia, protože se vyzná hlavně v této oblasti.

Jestli máte datovou komunikaci ve svém telefonu nějak nadměrně zpoplatněnou, váš telefon TrackID nebo Shazam neumí, nebo prostě nemáte mobil, můžete zkusit některé online aplikace na internetu.

Midomi.com

www.midomi.com

Midomi je nejznámější hudební identifikátor a vyhledávač poslední doby. Pro jeho použití potřebujete pouze funkční mikrofon, kterým nahrajete kousek skladby z přehrávače. Pokud nemáte kousek neznáme skladby nikde zaznamenaný, určitě si ho alespoň pamatujete a Midomi je na toto připraven. Stačí zazpívat, zahvízdat nebo jen zabroukat tu neznámou melodii a nechat server chvíli pracovat, aby vám nabídl všechny možné položky ze své databáze, které by mohly odpovídat tomu, co jste mu před chvílí poslali.
midomi
O správné rozpoznání hudebních ukázek se stará MARS (multimodal Adaptive Recognition System), který automaticky vyhodnocuje poslanou ukázku a propočítává pravděpodobnou shodu s tím, co má ve své obrovské databázi. Nahrávání vaší ukázky probíhá pomocí Flash plug-inu na stránce a pro jeho správný chod bude potřeba povolit ve Flashi mikrofon a mrknout na stránku s nastavením.
Bezplatnou registrací získáte přístup k širším možnostem celé aplikace a užijete také legraci, když budete poslouchat nahrávky vaší skladby tak, jak ji zpívali nebo pískali ostatní uživatelé, kteří ji hledali před vámi. Třeba i z vás se stane hvězda Midomi hitparády…
Midomi umí hledat nejenom podle zvukových ukázek. Hledat skladbu můžete také podle nejrůznějších kritérií a parametrů od země původu až po hudební žánr.
Midomi existuje také jako malá aplikace pro mobilní telefony, která umožňuje identifikaci tracků podle ukázky na vašem iPhone nebo Androidu.



Melodycatcher.com

www.melodycatcher.com

Neumíte zpívat nebo prostě nemáte k počítači připojen mikrofon, ale tu vlezlou neznámou melodii nemůžete dostat z hlavy? Zkuste její notový zápis v online aplikaci Melodycatcher.
Melodycatcher
Ačkoli Melodykačer není úplně dokonale odladěná aplikace a pravděpodobně si budete muset do počítače doinstalovat dodatečné JRE balíčky pro správnou interpretaci MIDI syntézy, tak zápis not a jejich úprava je v jednoduchém editoru snadná a rychlá. Pokud vlastníte externí MIDI klávesy, máte hledání ještě více zjednodušené, protože i tyto lze v aplikaci použít.
Melodycatcher vyniká především v oblasti znělek a melodií z nejrůznějších filmů, seriálů, počítačových her, ale i vážné hudby a nejběžnějších veřejných hudebních bank.

Musipedia

www.musipedia.org

V tomto výpisu rozpoznávacích aplikací nesmím zapomenout také na stránku Musipedia, která se tváří, že umí to, co Midomi a Melodycatcher a ještě něco navíc.
musipedia
Pianovou klaviaturu máte k dispozici hned v několika provedeních, hledat můžete i podle rytmu a také máte možnost tu neznámou melodii zahvízdat do mikrofonu. Bohužel, ne všechny featury jsou plně funkční a navíc je Musipedia orientovaná spíše na instrumentální tvorbu, takže na rádiovky se moc nechytá. I přesto je to docela dobrý pomocník pro všechny hudebníky, byť databázi nemá nijak zázračně velikou…

WhoSampled.com

www.whosampled.com

Tato aplikace, jak už její název sám napovídá, vám zase dobře odhalí, kdo od koho se nechal inspirovat a ve kterém díle to použil.
whosampled
Současný hudební vývoj se dostal do stádia, kdy už roky nikdo nepřišel s něčím novým, nevymyslel žádný inovativní hudební styl ani postup tvorby nové a originální muziky. Jednoduše proto, že už všechno bylo vymyšleno, vyzkoušeno a zaškatulkováno a v rámci fyzikálních vlastností lidského ucha už není možné jít dál. Současná muzika jenom recykluje již použité a zavedené formy a postupy a využívá samply již někde jinde použité. WhoSampled tyto „vykrádačky“ mapuje a dává pěkný přehled kdo, kdy, od koho a kde použil ten nebo onen zvukový sampl, notový zápis, remix, nebo vytvořil cover. Whosampled ve své databázi obsahuje přes 83 tisíc skladeb od 33 tisíců hudebních interpretů. Nakolik se tyto čísla zdají být zázračné, tak tam toho ještě dost chybí, protože databáze tohoto projektu se snaží pokrýt všechny populární hudební žánry od hip-hopu a R&B přes elektronickou muziku k rocku, popu, funku, soulu, jazzu atd.
Samozřejmostí jsou opět propracované možnosti vyhledávání podle nejrůznějších kritérií i možnost se zaregistrovat a obohacovat databázi o své zkušenosti a znalosti.

… a další

Většině těmto dnes uvedeným aplikacím se daří poměrně přesně identifikovat nejen současný mainstream, ale také filmové a divadelní melodie, některé národní lidové písně, znělky, jingly atd. Dokáží si poradit i s některými známějšími českými skladbami, i když ta přesnost nebude více jak 80%, každopádně své databáze neustále rozšiřují, takže vše je jen otázkou času a jednoho dne budou rozpoznávat i neznámé garážové kapelky :)
V principu to vypadá jako v seriálové kriminálce, kdy hlavní postava něco vyťuká do klávesnice a na obrazovce počítače se začnou porovnávat dva vlnové vzorky zvuku jako když se porovnávají otisky prstů.

Pak samozřejmě existují ještě další utilitky pro rozpoznávání a organizaci vašich neznámých skladeb, v krátkosti si představíme některé z nich:

Jeden freeware prográmek pro identifikaci hudebních děl je Tunatic (www.wildbits.com/tunatic) – bohužel nemám vyzkoušeno, protože je pouze pro MAC a Win.
Jestli máte neznámá alba od neznámých autorů uložené třeba jako Track01.mp3 nebo Unknown Artist, může dobře posloužit TuneUp media, bohužel tato aplikace je pouze pro Mac OS, využívá databázi iTunes a free verze je omezená počtem souborů.
TasteKid (www.tastekid.com) vám zase doporučí podobné skladby, autory, videa nebo knížky podle zadaných dat.
No a když konečně nejdete to, co jste hledali, tak si to budete chtít také poslechnout. K tomu můžete využít známé Last.FM, Grooveshark nebo Jango.
Mnohé hudební díla budou mít také svoje videa. Jestli se chcete na slušnou sbírku videoklipů podívat, tak kam jinam zamířit než na www.cleepr.com?
No a na závěr také musím potěšit ty, kteří si rádi zpívají ve sprše. Obrovskou databázi textů k písním naleznete na známé stránce www.lyrics.com, případně na www.lyricsmode.com, ale to předpokládám všichni znáte, protože jenom lyrics.com funguje už více jak jedno desetiletí :)





Máme tu dobré svědectví, že v dnešním světě kompyjůtrů je nalezení těch správných informací o neznámé skladbě rychlé a jednoduché. Někomu z toho může vyplývat, že je pro tyto účely nejrychlejší a nejpraktičtější použít smartphone. Volbu už ale nechám na vás. Znáte ještě další podobné aplikace pro vyhledávání a rozpoznávání hudby? Podělte se o ně v komentářích ;)

Útěk před lékem

Jediný fungující lék na rakovinu je zdarma a teoreticky dostupný pro všechny nemocné. Není to ozařování nebo nebezpečné chemoterapie, které působí víc potíží, než samotná rakovina. Rakovinu můžete vyléčit přírodním lékem s minimálním úsilím i finančními zdroji. Má to ale jeden háček, stáváte se tak zločincem!

Pokud se budete dlouhodobě vystavovat nebezpečným a karcinogenním vlivům (chemtrails, mnohé potraviny, některé kosmetické přípravky a předměty denní potřeby, záření z mobilních vysílačů, mikrovlnky atd…), pravděpodobně u vás dříve nebo později propukne některá forma onemocnění, která dle současného tunelu (rozuměj bordelu zvaného zdravotnictví) vyžaduje časově i finančně náročnou a téměř neúčinnou léčbu, s nepříjemnými vedlejšími účinky, které zpravidla způsobují větší komplikace, než samotná nemoc.
Přesto existují různé druhy medicíny, které mají blahodárnější účinky než nebezpečné chemoterapie, ozařování, smrtící vakcíny a pochybné pilulky. Léčba alternativními prostředky bývá účinnější, rychlejší, pro pacienta je lépe snesitelná a bez vedlejších účinků, přesto je její používání postaveno mimo zákon a nemocní jsou v takových případech házeni do jednoho pytle s vrahy a zloději (není tu řeč o politicích, mluvím o zlodějích a vrazích bez poslanecké imunity).

Důvod je prostý: Farmaceutické společnosti vynaložily miliardy na výzkum a prosazení jedovatých příměsí do leteckého paliva (a nejen oni), geneticky modifikovaných potravin a ostatních faktorů s tím, že se jim vynaložené náklady několikanásobně vrátí v podobě peněz zoufalých pacientů, kteří se v marné snaze vyléčit se spoléhají na zdravotnický monopol.
Když si někdo doma vypěstuje rostlinu pro léčebné účinky a uzdraví se sám prakticky zadarmo a za zlomek času, než co by trvala drahá a často i nepříjemná, bolestivá a ponižující procedura ve zdravotnickém zařízení, tak je pochopitelné, že se to jistým lidem a společnostem z organizovaného zločinu jménem Zdravotnictví nebude líbit a budou se snažit všemožnými způsoby eliminovat tuto hrozbu pro jejich ohromné zisky…

Pokud léčíte rakovinu konopím, přestáváte být pacientem a stáváte se zločincem, protože marihuana je skutečné zlo!
Takže šťastné a zelené ;)
http://www.konopijelek.cz/

Run from the cure / Útěk před lékem – cz titulky

Jak sledovat stažení souboru

ak pomocí GA sledovat události jako jsou stahování souborů, nebo kliknutí na odkaz? K odkazům přidávejte onClick události, naměřené hodnoty si pak můžete jednoduše zobrazit v nabídce Sledování událostí.

Už se mě několik lidí ptalo, jak zjišťuji počet stažení nějakého souboru, nebo kolikrát někdo kliknul na určitý odkaz. Tak právě pro tyto zvědavce je určen dnešní článek:)sledování

Google Analytics je šikovný nástroj, jenomže proniknout do všech jeho funkcí a možností je na delší studium, i tak se s jeho pomocí dá sledování stažení souboru hlídat hned několika způsoby.
Do odkazu ve zdrojovém kódu se vkládá onClick událost, která volá zvolenou JavaScriptovou funkci, kterou si potom můžete ve statistikách vyfiltrovat.
Ale protože Google rád a často mění sledovací kódy a upravuje pravidla pro jejich použití, tak třeba taková funkce trackPageview nemusí už dnes fungovat. Navzdory častým změnám měřících kódů je jedna trvalka, která fungovala se starým a funguje i s novým sledovacím kódem.

Funkce trackEvent má oproti jiným hned několik výhod. Můžete si různě pojmenovat, definovat, ohodnotit a sledovat neomezené množství odkazů a události, které se vám zobrazují v samostatných tabulkách nebo grafech, takže si je můžete exportovat a dále s nimi pracovat i mimo GA. Další výhoda je, že můžete sledovat události i na flashových stránkách (nemám vyzkoušeno, ale pomocí onRelease se dá např. sledovat počet přehrání multimédií v přehrávači apod).

V klasickém html se k odkazu přidává takový kousek kódu:

onclick=“_gaq.push([‚_trackEvent‘, ‚kategorie‘, ‚akce‘, ‚popis‘, ‚cislo‘]);“

kategorie -je povinná položka, kterou si pojmenujete název skupiny událostí, které chcete sledovat
akce -další povinná položka je řetězec, který označuje sledovanou událost
popis -volitelný řetězec, ve kterém si můžete dodatečně pojmenovat událost např. název staženého souboru.
cislo -volitelná položka udávající číselné hodnoty související s měřenou událostí

Takže sledovaný odkaz může vypadat nějak takto:

<a href=“soubor.pdf“ onclick=“_gaq.push([‚_trackEvent‘, ‚stahovani‘, ‚soubor‘, ‚soubor.pdf‘]);“ >stahujte zde</a>

V Google Analytics pak graf tohoto měření naleznete v nabídce Obsah > Sledování událostí

Podmínkou úspěšného sledování je měřící kód umístěný ještě před samotnou onClick událostí, což je u nového měřícího kódu, který se vkládá před </head>, samozřejmost, ale ve starší verzi kódu, který se naopak umisťoval až na samotný konec html souboru, se tento musel dodatečně posouvat výše a mohlo se tím tak zpomalit načítání stránky…
Takže pokud používáte ještě starý měřící kód, neotálejte a nahraďte jej aktuální cca rok starou verzí. Získáte přesnější statistiky a budete připraveni na budoucí featury, se kterými GA určitě brzy přijde.

Digital DJing v linuxu

DVS zdarma, to jsou programy pro vinyl controlling v linuxu. Mixxx nebo mnohem spolehlivější a použitelnější Xwax. Jaké jsou jejich vlastnosti, výhody, nevýhody a jak se z nich hraje?

Dnešním článkem možná budu protiřečit těm z minula, ale nemusíte mě zatracovat, uvidíte, že se vše vysvětlí na konci.

Předpokládám, že ne všichni čtenáři mají široký rozhled o DJ technice a principech DVS, takže na úvod trochu teorie (kdo to zná, může následující 2 odstavce přeskočit):
Jak funguje klasická gramofonová deska asi všichni víte – na vinylové desce je ve spirále od kraje ke středu vylisovaná drážka nesoucí zvukovou informaci. Respektive tu zvukovou informaci získáme až pomocí přenosky, jejíž hrot kmitá podle záhybů a nerovností drážky v otáčející se desce a tyto poyby jsou pomocí miniaturní soustavy magnetů a cívek v přenosce naindukovány na slabý elektrický signál, který je dále zpracován předzesilovačem (protože se výstupní hodnoty pohybují i v desetinách mV – záleží na přenosce) a následně zesilovačem. U většiny vstupních zařízení mají konektory pro připojení gramofonu označení Phono, zpravidla je gramofon ještě potřeba uzemnit (GND), aby nevznikal nežádoucí brum a další rušivé signály. Na každém DJ mixpultu nalezente pro jeden kanál přípojku Phono pro gramofon a přípojku Line sloužící pro připojení CD playerů nebo počítače.
Timecode vinyl se nijak neliší od toho klasického a funguje na úplně stejném principu, jenže drážka na této desce neobsahuje písničky, melodie, ani hlas, ale kontrolní signál, který představuje pískání. Toto pískání musí být vyvedeno do předzesilovače a následně do vstupu zvukové karty, kde příslušný software v počítači dosadí za pískání MP3 soubor a výstupem ze zvukové karty ho posílá do Line vstupu na mixáku.
Zjednodušeně řečeno, podle pozice jehly na datovém vinylu (lidskému uchu to pískání připadá jako neměnný tón, ale počítač podle tohoto signálu dokáže přesně rozpoznat jestli je na začátku, uprostřed nebo na konci a podle toho se posouvá v čase v MP3 souboru) vám software přehrává skladbu tak, jako kdyby byla vylisovaná na desce. Takže se skladbou můžete tímto způsobem vpodstatě dělat to samé, co jste zvyklí dělat s klasickým vinylem (zrychlovat, zpomalovat, scratchovat, revers atd). Více o TC vinylu zde.

Protože nejlepší controllery jsou dvě ruce a dvě uši, jedná se o nejpřirozenější, nejpohodlnější a nejefektivnější způsob ovládání skladeb. Žádné jogy, pitch bendy, beat synce a podobné hovadiny pro lúzry. Zmáčknout tlačítko sync umí každý připosránek, ale srovnat si skladby podle rytmu je to pravé Djské umění!

Podívejte se jak se vyrábí gramofonová deska.

Tolik teorie, jdeme na praktickou část.

Jak už bylo naznačeno, Virtual (nebo digital) Djing se v základu a způsobem míchání nijak neliší od toho klasického mixování. Pouze s tím rozdílem, že v tašce na desky si s sebou nosíte jen dva datové vinyly, notebook a zvukovku (s předzesilovačem). Gramce a mixák jsou předpokládanou samozřejmostí a není potřeba je tu dále rozebírat. Jen podotknu, že pokud máte gramofon s možností přepnutí výstupu na Line, nepotřebujete mezi gramec a zvukovku připojovat předzesilovač.

Existuje několik druhů softwaru pro zpracování signálu z datového disku. Od drahých profesionálních systémů (Serato, Final Scratch 2.0) až po levné a ne příliš spolehlivé (MixVibes, Traktor, Virtual DJ, Mixxx, vesměs všechny…).
Nevýhodou těchto programů je vedle ceny i fakt, že jsou určeny pouze pro Windows, případně MAC. Linuxoví uživatelé v tomto směru mají také na výběr, sice ne tak široký jako v případě BSOD platformy, ale co byste chtěli zadarmo, hlavní je, že docela fungují.
Nejrozšířenější DVS pro linux umožňující výše popsané ovládání MP3 skladeb pomocí gramofonů jsou Mixxx nebo Xwax. Oba se dají najít v repozitářích nebo stáhnout přímo ze stránek vývojářů.
A protože jsem nedávno pořídil zvukovku ESI MAYA 44 USB z druhé ruky, rozhodl jsem se zakusit tuto výzvu.

Mixxx existuje jak pro linux, tak i pro Win a myslím že i pro MAC. Na první pohled se tváří jako schopný nástroj, který umí hodně věcí, bohužel ani jednu pořádně. Program Xwax je takový derivát Mixxxu a dle nejrůznějších názorů (i mých dosavadních zkušeností) je spolehlivější, než jeho kolega Mixxx a těží z toho, že v jednoduchosti je krása, proto je určen pouze a jenom na ovládání mp3 pomocí timecode vinylů. Žádné přebytečné virtuální šavle, žádné pochybné softwarové ekvalizéry, prakticky žádné ovládací prvky a nabídky, vše ovládáte příkazovou řádkou, klávesami a (hlavně) gramofonem. Na oficiálních webových stránkách (xwax.co.uk) naleznete návod na instalaci, zapojení a zprovoznění a před pár dny dokonce spustili svoji Wiki, která toho zatím moc neobsahuje, ale i to se cení a do budoucna to je rozhodně krok správným směrem (a jak jsem později zjistil, tak den na to vydali Xwax ve verzi 0.8- já se crcám stále ještě s 0.7).
Xwax se spouští z příkazové řádky s několika parametry a může vypadat nějak takto:

$ sudo xwax -t serato_2b -l Hudba -a maya44_pair1 -a maya44_pair2

kde jednotlivé parametry znamenají:
-t určuje použitý typ TC vinylu nebo CD (defaultní serato_2b znamená Serato 2nd Edition vinyl strana B)
-l je cesta ke složce s hudebními soubory
-a maya44_pair1 zvukové rozhraní pro první gramofon
-a maya44_pair2 zvukové rozhraní pro druhý gramofon

Před samotným spuštěním se musíte vypořádat hned s několika problémy. První je známý a zdokumentovaný problém s chybějícími fonty TTF DejaVu. Potom se Xwax také u někoho odmítne spustit kvůli chybějícím ffmpeg knihovnám. Vše lze elegantně vyřešit pomocí příkazové řádky, nebo lamersky (tak jak jsem to řešil i já) dotahat si to z repozitářů.

XWAX 0.7Xwax se mi po řadě prvotních komplikací nakonec podařilo rozběhnout nejprve pro jeden, pak i konečně pro oba vstupy na zvukovce a mohu tak používat oba gramofony, načtou se knihovny s hudebními soubory, mezi kterými se přepíná a pohybuje kurzorovými klávesami, cesta ke každému souboru se zobrazuje ve spodním řádku. Klávesou F1/F5 se načítá vybraná skladba pro zvolený deck, F2/F6 nastavuje začátek souboru, F3/F7 vypíná a zapíná vinyl control, klávesy + a – rozsah zobrazení stopy a pak celá alfanumerická část, kterou se vyhledávají soubory podle názvu nebo ID3 tagu. Všechny činnosti a události programu se přehledně zobrazují v terminálu. Rozumí si jak s MP3 soubory, tak samozřejmě také s WAV, WMA, FLAC, M4A, OGG a spoustou dalších (prakticky veškeré multimediální soubory včetně videí). Ovládání je krásně jednoduché a rychlé. Přehrávání pomocí vinylu je velmi přirozené a pohodlné – údajná odezva je 1ms – neměřil jsem to, ale prakticky se to chová jako skutečný vinyl, ovládání skladby je naprosto vynikající a není problém s takovou odezvou scratchovat!
Po složitých peripetiích a pokusech, se mi povedlo přinutit zvukovku přijímat signál z obou gramců. Do domovské složky je potřeba zkopírovat soubor .asoundrc pro konkrétní typ zvukové karty (seznam a soubory ke stažení zde) a Xwax spouštět se zástupnými pcm z tohoto souboru. Podrobněji zde.
To je celé. Zabralo mi to sice pár hodin, než jsem na to přišel, ale nakonec se úspěch dostavil a Xwax šlape jako hodinky. Když jsou jehly na obou vinylech, tak větráček chlazení docela fouká, ale to se dalo očekávat, rezervu systém ještě má, když při hraní děláte něco na pozadí (stačí mít zapnutý Compiz a přetahovat okna), tak skladba může občas „škytnout“ nebo přeskočit, ale děje se to výjimečně (zpravidla pouze poprvé, pak se to uklidní) a zatím se mi nestalo, že by program spadnul, nebo se zaseknul… V pozdější fázi jsem při přehrávání dokonce kopíroval soubory z externího disku a bez sebemenších problémů.

Další dostupný vinyl control software je Mixxx (mixxx.org)
Mixxx nevyžaduje terminál, spouští se normálně zástupcem z nabídky programů a nastavuje se přes přehledné klikací rozhraní a nabídky. Výběr a nastavení použité zvukovky a vinylů je snadné a jednoduché a překvapivě funkční hned na první pokus a bere bez problémů oba vstupy na jedné zvukovce. To je rozhodně dobrá zpráva, těch špatných zpráv na uživatele ale později vyskáče mnohem více.
Prvním a viditelným neduhem je chyba v zobrazování zvukové stopy pro první deck při startu programu. Vyřeší se to přepnutím skinu na některý z desítek jiných, ale i tak občas přestane poslouchat přetahování hudeních souborů myší na jednotlivé decky, musíte si klávesovou zkratkou, nebo v nabídce ručně zvolit soubor pro každý deck. Druhý a závažnější problém je časté padání programu. Stačí nešikovně nastavit rychlejší odezvu (pouze pro výkonné CPU) a může se stát, že se program bez jakéhokoli varování ukončí. Program padá (padal – po experimentech s .asoundrc to docela přestalo) i zcela náhodně i když s ním nic neděláte. Zvukově na tom není nijak na špici, a často je slyšet, že se v Alse něco zesralo, což se projeví pomalejší odezvou a praskáním. Uživatelsky hodně nepříjemné rozhraní a nemožnost nastavit si Cut podle potřeby. Pokud chcete hrát skladbu od začátku, musíte dát jehlu na úplný začátek desky, div že nevyskočí z drážky a ještě tam půl vteřiny bude chybět. Další a zatím poslední prokletí je trochu krkolomné hraní na externím mixáku kvůli jedinému softwarovému master stereo výstupu. Pokud chcete hrát normálně (tedy levá + pravá šavle), musíte si jako druhý master zvolit sluchátkový výstup a v programovém rozhraní si správně posunout šavle na obrazovce a přepnout si ten správný kanál do sluchátek (tady je na místě podotknout, že ne každý skin vám toto umožní). Bohužel pokud ten sluchátkový výstup máte na stejné zvukovce, tak si také moc dobře nezahrajete kvůli dost velkým přeslechům. Naštěstí v nastavení se při dobré konstelaci hvězd nabídnou veškeré hw audio zařízení v počítači, takže můžete ten druhý master výstup nastavit pro integrovanou zvukovku v notebooku a píchnout ji do šavle na externím mixu.
Není to ale žádná výhra, program si často dělá co chce a občas nereaguje na ovládání myší a v žádném případě to nelze srovnávat s nepřekonatelným analogem, ale možnost mixovat digitální soubory na gramofonu je přeci báječná. Pořádně scratchovat nebo dělat nějaké divočejší brikule s tímto programem prostě nelze, ani kdybych se na hlavu stavěl.

Mixxx totálně pohořel, zato Xwax (ačkoli se to ze začátku zdálo jako mission imposible) dokonale naplnil a možná že i předčil má očekávání a získal jsem tak mocný nástroj pro tradičně netradiční přehrávání muziky. Dokladem budiž vůbec první čtvrthodinový záznam pořízený krátce po úspěšném zprovoznění obou decků. Kvalita není nijak závratná, záznam jsem musel ještě dodatečně zesílit a taky tam je slyšet spousta ruchů jak „pracuje hw“ myslím, že se tomu říká elektronický smog (strašná spousta kabelů, drátů a zapnutých zařízení v jedné místnosti a v síti taky nebude zrovna přesných 50Hz)

XWAX první záznam

Cena celé téhle srandy se dostala ke dvěma tisícům (zvukovka+TC vinyly) a to je ještě pořád výborná investice. Tak jako všechno ostatní, i DVS má své výhody a nevýhody a po dlouhodobějším používání se pohled na některé věci změní.
Nebojte se, nepřestanu si kupovat desky, ani z DVS nebudu hrát na akcích (odtud už je jenom krůček k bezcharakterním diskotékovým pouštěčům, protože tak vlastně nejsem limitován vinylovými nosiči a můžu hrát v podstatě cokoli). Digital Djing je výzva, která tak nějak přišla a já ji prostě musel vyzkoušet. Je to vynikající způsob, jak lze trénovat a cvičit (teď si říkám, proč jsem si tenkrát kupoval tu druhou opici) a přitom šetřit originální desky i přenosky (ano, na tohle stačí i ty staré ohrané Stantony-důležité je, aby pořád měly slušný výstup) a také si zkusit do setu zakomponovat skladby, které na vinylech nevychází, nebo vychází, ale jsou tzv. Most Wanted a jsou nedostatkové zboží, případně vycházely v minulosti a jejich cena se dnes dostala na nepředstavitelné hodnoty… Stejně tak mě to donutí k tomu, že odteď začnu poslouchat a shromažďovat hudbu v digitální podobě (a taky si poctivě vyplňovat ID3 tagy), protože tak získávám možnost si ji pouštět tak, jak mi nejvíce vyhovuje a umožní mi to strávit víc času s muzikou, na kterou jsem doteď neměl čas.

Čištění SMX 501

Stanton SMX 501 byl bezkonkurenční tříkanálový mixák své doby a zároveň nejvyšší model řady SMX. Uživatelsky velmi přívětivý mixér, umožňující snadné přizpůsobení stylu hraní každého DJe. Je v podstatě úplně jedno, jak jste zvyklí hrát, protože výborný rozsah korekcí, nastavitelný tříkrokový záběr jednotlivých šavlí s možností reversu a jemné nastavení křivky crossfaderu Penny&Giles plně uspokojí začátečníka i profesionála.
Vstup pro dva mikrofony s třípásmovou korekcí, celkem 4 výstupy, send/return smyčka s přiřazením k jednotlivým kanálům nebo mikrofonnímu bloku a hlavně nastavitelný značkový crossfader byly před pěti lety pádné důvody ke koupi.
A protože za ty roky už má něco za sebou, bylo celkem překvapující, že se první drobné problémy začaly projevovat až v poslední době. Jako první závažnější problém by se dalo považovat občasné vynechávání při stisku mikrospínače Cue Select. To není zase tak hrozné, když se LEDka nerozsvítí při prvním stisku, tak se zmáčkne ještě jednou. Úplnou náhodou jsem přišel na to, že tlačítko Mute pro sluchátka nereagovalo na stisk (což je hodně zvláštní, protože jsem ho ani já, ani nikdo jiný za celou dobu prakticky vůbec nepoužíval a ani nepoužívá, takže mi to bylo šumák). No a posledním problémem se ukázal jemný šelest v korekci středního pásma u levého kanálu.
A to už je docela závažný problém, který by se neměl nechat jen tak a taky se ten mixák za celou dobu používání nikdy nečistil, vzal jsem tedy šroubovák a podíval se mu na zoubek. Zkušenost mě naučila si před každou pitvou čehokoli nakreslit schémátko nebo pořizovat fotografie, abych to pak dokázal dát zase dohromady, takže pokračování článku bude doplněno obrázky.

Předpokládal jsem, že jako většina mixáků bude i tento konstruován způsobem krytu vrchního dílu. Takže nejprve odpojit všechny kabely, vytahat všechny hmatníky, které by bránily odejmutí krytu a vyšroubovat viditelné šroubky. Trochu jsem znejistěl u otočných knobů, které jsou napevno a přes ně vrchní panel rozhodně sundat nepujde. Pravda se ukáže až po povolení dalších šroubků.
první šroubky

Po sejmutí prvního plechu se objevily další čtyři šroubky, které jak se později ukázalo, není nutné povolovat. Zároveň se zpřístupnily všechny výměnné součásti, které na mixech dostávají největší záhul a nejrychleji se opotřebovávají.
další šroubky

Vrchní šrouby jsou pryč, ale do mixu se stále nedá dostat, na řadu tedy přijdou všechny postranní, otočit mix vzhůru nohama a zbývající dva ve spodku.
všechny šroubky

Po odebrání kastle mám přístup ke spodní části mixu. Co je mi to platné, když ty potenciometry jsou teď dole? Také jsem čekal mnohem více prachu a špíny, protože mnozí kolegové do něj vyklepali alespoň karton cigaret.
obnažený spodek SMX 501

Crossfader je ta nejdůležitější věc na DJ mixu. Penny&Giles jsou po dlouhém hledání první crossfadery, které v mých rukou neodcházejí hned po pár týdnech nebo měsících. Tenhle už 5 let úspěšně odolává častým obdobím mnoha tisícových cyklů.
crossfader Penny&Giles

Pravda se ukázala být celkem krutá. Jestli se chci dostat k potenciometrům, budu muset všechno rozpojit a rozšroubovat. Na to se ale opravdu necítím, naštěstí trubička od plechovky se stlačeným vzduchem se vejde i do těch nejmenších štěrbinek, to musí stačit.
Musím to celé rozmontovat?

Společně s vypínačem ON/OFF je HP MUTE jediným mechanickým přepínačem na celém mixu. Nepochopim, jak mohl přestat fungovat, když se prakticky vůbec nepoužívá. Trocha stlačeného vzduchu a kapka WD40 mu snad domluví, a jestli ne, tak se nic neděje, stejně ho na nic nepotřebuji.
HP MUTE

Vážně nebudu rozebírat celý mixák a budu doufat, že profouknutí stlačeným vzduchem je dostatečné, jako tomu bývá u jiných mixáků.
nechci to celé rozebírat

A už to zase hraje. Žádný šroubek nezbyl a problémy jsou minulostí
a už to zase hraje

Vytvořte si sluneční hodiny na míru

V jednoduchosti je krása a když něco tak jednoduchého skutečně funguje, tak je to krásnější o to víc.

Budete potřebovat tiskárnu, papír, nůžky a trochu lepidla.
Máme?
Ok, nyní jděte na stránku sundial.damia.net/vertical/sundial.php, zazoomujte na váš barák a označte na něm jednu stěnu, na kterou plánujete umístit sluneční hodiny (nejlépe tam, kam po celý den dopadá sluneční svit, tzn. na jižní straně)

Vytiskněte, vystřihněte, slepte, instalujte a zkontrolujte čas.

Pravda, tahle sranda patří spíše do letního období, kdy toho sluníčka je přeci jenom víc, ale kdo na to má celý půlrok myslet, že…

Výhodou je to, že z toho lezou šablony ve formátu PDF, takže pokud máte pořádnou tiskárničku, můžete mít sluneční hodiny klidně i obřích rozměrů :)

sluneční hodiny online