Je to rukama?

Poslední dobou ať hraju kdekoli na čemkoli, tak se mi nedaří.

Ani na OEM gramofonech, ani na Technicsech nemůžu porádně sladit desky. Budťo mám smůlu na neseřízené technicse (to je asi prokletí, protože málokdy jsem se setkal s Téčkama, co by držely rychlost tak, jak se od gramofonu Technics očekává), nebo to je rukama…

Kupříkladu minulý pátek. Hrálo se z gramofonů American Audio HDT4,5 a mě se ty desky porád rozjížděly. Srovnám si desku ve sluchátkách, slyším, že to na sobě sedí, tak vytahuju šavli a v masteru se ten rozdíl začíná projevovat čím víc tu šavli dávám výš. Takže musim dorovnávat. Z původního 2% vychýlení se během mixu vyklube až 7% rozdíl ! A to jsem se pitch snažil kočírovat v 10% rozsahu, takže nějaké výraznější kolísání by se taky nemuselo konat…

Slyšim to, ikdyž nemám super sluchátka, ale KOSS UR20 používám už spoustu let a předtím co jsem v nich slyšel, to jsem taky mohl pouštět ven. Dnes musím dorovnávat během míchání a na šaškárny s mixákem už nezbývá tolika času…

Trochu se utěšuju, že to jsou opravdu mizerně seřízené gramofony a u těch OEM modelů se není čemu divit, nebo že by to bylo rukama? Naštěstí ty odchylky zatím slyším a snažím se je dorovnávat, ale co až přestanu slyšet, že se mi to rozjíždí?

I Like It

V neděli jsem se konečně dostal k tomu, abych nainstaloval a vyzkoušel poslední Ubuntu 8.10 „Intrepid Ibex“ (což se ukázalo jako velká chyba) a než se to všechno stáhlo a nainstalovalo, tak jsem měl volnou chvilku a konečně se dostal taky k nějakému záznamu na nových přenoskách.

Právě kvůli porovnání kvality zvuku je záznam uložen se 192kbps bitrate a proto má tato zhruba půlhodina 47MB.

Alternativa a originalita, to jsou podstatné věci, kterých se držím :)

Setík je sice krátký, ale ono to bohatě stačí :) Relaxační nebo meditativní hudba, která je vhodná jako hudební terapie při bolestech hlavy, nespavosti, nebo schizofrenii.

Možná, že bude někdo zklamaný, někdo překvapený, někdo šokovaný. Ale o tom to přeci je, hudba má vzbuzovat emoce a pokud na posluchače nezapůsobí, tak je něco špatně. Například mě vždy výborně pobaví a rozesmějí ty tracky, co jedou od sedmé minuty.

Chápejte, že nebudu hned nahrávat nové desky, které ještě ani nemám pořádně otestované na lidech. Proto to je tentokrát něco, co bych si na akci nedovolil pustit…

APIN – I LIKE IT

Oblíbená alba

Internetem se šíří jedna řetězovka, nikdo mi ji neposlal a protože se jen tak povaluje u Izmyho, tak si ji pujčím, protože se mi líbí.

Téma je vypsat svoje nejoblíbenější alba. A protože nejoblíbenější jsou vždycky ty nové desky a poslední zásilka z Francie byla obzvlášť těžká, byl by seznam dlouhý a tak se tu rozepíšu jenom o některých kouskách a prozradím, proč stojí za to si je pořídit.

Jak je již známo, mám v oblibě díla, na které nelze jen tak narazit. Ani v tomto případě tyto songy neuslyšíte na žádné diskotéce, nehrajou se v rádiu, ani je nehledejte v žádném hospodském jukeboxu.

The Teknoist – Poissoned

http://www.discogs.com/release/1457971

Na áčkové straně je samotný finálový Poissoned z roku 2003 (Get Your Garys Out) a právě kvůli němu se ta deska vyplatí.

Ze začátku je slyšet abstraktní zvuky připomínající kroky. Spíš tanec, protože jsou nepravidelné, ale velmi přesně se opakují, takže se dá podle toho rychlost určit hned od prvního okamžiku a dá se podle toho hned připravit k mixu protože tím je vlastně daná celá rytmika tohodle díla.

Do toho se postupně dostává velmi atmosferický synth čímsi povědomý. Z prvu mě napadlnul Michael Jackson – Thriller, ale není to odsud, ikdyž je ta melodie velmi vypjatá jak z horroru.

Do téhle souhry kroků a strašidelné symfonie s občasnými vyděšenými výkřiky se pomalu přidává další odněkud známá smyčka. Tentokrát vím, že ji dobře znám, ale stále si nemohu vzpomenout odkud.

Tenhle povědomý motiv se dostává stále více do popředí až k vlastnímu solu a nabývá na intenzitě a náhle zničeho nic přicházejí velmi intenzivní beaty, ale největší sílu má jen ten první, další jsou postupně jeden za druhým hezky odfiltrovány a staženy až k chvilce tichého vyvrcholení, kdy posluchač tuší, že se už něco stane.

Čekali jste nálož beatů? Je tam naznačena, ale předtím se v půl vteřině stane hned několik věcí.

Další kousek samplu, tentokrát hláška „I got“, která znamená další indicii k rozluštění hádanky. Následuje jediný kopák a po něm se nečekaně spustí silnější a pravidelně tepající beaty určující rytmus a každý osmý je slyšet zvrat v pravidelně se opakujícíh smyčkách beatů za doprovodu trochu pozměněného úvodního odněkud známého motivu.

Další série ještě silnějších beatů následuje dříve než se posluchač stačí oklepat z té první nálože. Úvodní motiv se zase změnil, ale stále si zachovává strojovou pravidelnost. Další změna, ještě silnější beaty tentokrát s podporou jemných hihatek a dalších cinkrlátek.

Beaty přesně diktují 210BPM rytmus a skladba správně graduje k náhlému propadu zvuku a tím i odhalení zdroje.

Je slyšet trochu pozměněné a zdistortované „I got the poison, I got the remedy – I got the pulsating rhytmical remedy.“

Tak teď už je to jasné. Tohle všechno přece známe od Prodigy a jejich Poison. Mělo mě to napadnout hned už i podle toho názvu Poissoned. Na discogs je tato skladba uvedena jako hardcore verze.

Následují další beaty, tentokrát se skladba dostává do velmi neklidné části, kdy není snad ani jediná série 16 beatů pravidelná nebo nečím nepřerušená. Zvuk se natahuje a smršťuje, mezi beaty se objevuje stále více „bordelu“ a kopáky začínají být ještě více rozlámané a ve skladbě jsou desítky zajímavých samplů a postupů. V postupných krocích se vystřídá nespočet efektů a všechno na sebe parádně pasuje. Objevuje se stále více motivů z originálu od Prodigy, již není pochyb, odkud to všechno známé pochází.

Tohle je ten správný HC/BC, kdy člověk nemůže tušit, co na něj kdy ze skladby vyskočí a může se jenom nechat překvapovat každým dalším unikátním okamžikem tohoto remixu.

Na pozadí toho všeho nádherně pravidelného a neopakujícího se bordelu se v nečekaném zklidnění za doprovodu zkresleného hlasu ozývá siréna a já jen doufám, že tu bude mít solo abych si na ní mohl sáhnout. A skutečně, zhruba po třech minutách najednou všechno zmlkne a siréna tu na několik sekund odněkud varovně troubí do vzácného ticha.

Ještě mnohokrát se to všechno rozseká, rozláme a zklidní, aby se to zase zvrhlo ve smršť zlámanin, bordelu a tvrdých hardcore kopáků..

Mám ten pocit, že jsem tu zaslechl i něco od Beastie Boys. Skladba je velmi komplikovaná.

Track finušuje tam, kde začal, tedy v oné hřbitovní melodii a nezbývá nic jiného, než ji pustit znova od začátku a nebude to na škodu.

Na druhé straně desky Mike Hayward aka The Teknoist dokazuje, že si opravdu libuje v komplikovanosti a různorodosti skladbou 5 Point Exploding Hear

Začínáme jakýmsi proslovem podmanivého hlasu, který k nám promluví v tracku ještě několikrát.

Není tu nic, co by naznačovalo nějaký hudební nástroj. Prostě se jde hned na věc velmi abstraktním způsobem náklepu ;)

Opět spousta zvratů a záměrně zmrvených zvuků, které by určitě v kterémkoli jiném hudebním stylu zněly trochu „lépe“, jenže záměrnou distorzí tím dochází k fantazírování mezi mnoha motivy vzájemně a někdy se to jeví jako nadávky, někdy jako zvuky strojů, někdy prvky rave, jindy zase jako hudba :)
Je tu vše co tu má být a je to servírováno ve velmi přesných a vyvážených dávkách. Tohle je u mě hrnek toho správného mlíka ;)

Není tu naznačeno mnoho „veselých“ elementů, ale přesto skvěle baví a ty 4 a půl minuty je opravdu co poslouchat.

Amos Non Stop Arse Grapes

Ze začátku opět zmrvenina jakési ukradené smyčky s alarmem na pozadí.

Krátký tón a už to jede. Výrazný break po chvíli podpořený silnou valvou beatů. Tentokrát tu je cosi připomínající elektrickou kytaru. Umělecky zkreslení hlubokých frekvencí a kreativitě ve všem ostatním se meze nekladou.
Skladba se dostala zhruba do své polovičky na oddechový čas a všechno utichlo. Když tu se odněkud ze spoda vyvalují povzbuzující skoro až diktující ragga vokály a nastává zlom v tomhle příběhu.

Stále více to připomíná raggacore a přitom si zachovává svůj nelítostný ubíjející hc beat.

A opět se na to nabaluje ten bordel ze začátku.

Počkat, tohle jsem už slyšel… Aha to je ta siréna co jsme slyšeli v prvních minutách, to znamená, že se deska blíží do konce.

Po téhle desce si rádi sundáte sluchátka z hlavy, protože ji budete mít o několik kilogramů těžší ;)

Wickedsquad – Wicked Vinyl 05

http://www.discogs.com/release/1380712
Katalogové označení BR 005 znamená, že jde o pátou desku z Buccaneer Records a za těch 10,25 euro opravdu nemůžu litovat.

Deska má sice jen po jednom 45rpm tracku na každé straně a když jsem poprvé dal jehlu na A stranu, tak jsem se zděsil, co jsem si to objednal, páč jsem jakýsi dnbwise nečekal.

Samozřejmě že nejdůležitější bude druhá strana, a k té se také dostaneme.

Tak tedy No Guns Inna Dance je na můj vkus příliš moc „drummy“ dubwise. Spíš tedy jumpup s dancehall prvky.

Jediné co tu stojí za vyzdvihnutí je mastering spolu s výborným, přesným a nepolevujícím zpěvem Demolition Mana a ke konci už pouze jenom monotónní smyčka a nepříjemně sladce se dokola opakující basová linka. Zvukové zpracování tohoto projevu MCho je jedno z mála povedených a na tomto tracku jsem kupříkladu porovnával staré a nové přenosky a právě zde se rozdíl v kvalitě přednesu nejvíce projevil. Když si pustíte desku trochu rychleji, tak se z toho stane ženský vokál.

Bez toho výrazného vokálu na konci už skladba přestává být jakkoli zajímavá a opakující se rytmus vybízí k pohodlnému přechodu na další dnb desku…

Nejhorší asi pro tento song může být převod do formátu mp3 nebo na CD, protože tím tak samotná skladba ztratí to, co je na ní asi nejvíce zajímavé – tedy dynamiku a zvukovou kvalitu vokálu.

Lustig Ist Das Räuberleben!

To je ten song, kvůli kterému musí být vždy můj record bag o jednu desku těžší.
Začáteční jednoduchá breaková smyčka umožňuje pohodlný přechod z již hrající desky a teď to začne.

Dechové lidové nástroje do závěru osmého cyklu znamenají předzvěst dětské říkanky Lustig Ist Das Räuberleben.

Zní to velmi originálně a zábavně, jak sedí do toho průvodního breaku. Bohužel německy ich verstehen Scheiße, ikdyž jsem se to 4 roky učil, stejně vám neprozradím o čem ty děti zpívají…

Pak se začnou valit přesné a decentní tekno kopáky a track s celou básničkou získají jakoby více na rytmu a po chvilce silnější beaty v další pasáži ten pocit ještě umocní a energie proudí a přitom se posluchač skvěle baví.

Jediné, co se tu opakuje je rytmus udávající místy zkopnutý nebo chybějící beat. Všechno okolo se střídá a mele a že toho tam je dost. Od Sweet Dreams od Eurythmics až po Kankán. Vybere si každý. Nebudu vypisovat vše, ani by se to sem nevešlo a nechci prozradit všechny zábavné momenty překvapení.

Jedno je jisté. Tohle je po nějakém čase opět největší favorit, který odemě na akcích budete nějaký čas pravidelně slýchat dokud mě neomrzí nebo ho nevystřídá něco dalšího.

To samé platí i o první uvedené desce. A kdy a kde budu tyhle a ještě mnoho dalších desek pouštět se dozvíte po kliknutí v pravo na ten černý obrázek AKCE Figura SS ;)

Trochu se mi to protáhlo, takže o dalších deskách zase někdy příště ;)

Concorde Scratch Set

Výstupní napětí při 1 kHz: 7,0mV
Vyvážení kanálu při 1 kHz: 1,5dB
Odstup kanálu při 1 kHz: 25dB
Odstup kanálu při 15 kHz: 15dB
Frekvenční rozsah: 20-20.000 Hz
Typ hrotu: sférický
Přítlačná síla: 3,0-5,0 g
Přítlačná síla doporučená: 4,0 g
DC odpor: 750 Ohm
Indukčnost: 450 mH
Doporučené zatížení: 47 kOhm
Hmotnost přenosky: 18,5g

To vše v parádní hliníkové krabičce jejíž obsahem je tato přenoska s hrotem + náhrádní hrot, kartáček a plastový kryt hrotu.

Proč tu o tom píšu?

Protože právě dnes jsem si 2 kusy těchto přenosek koupil a částečně tím tak vyřešil trápení těch, co mi chtěli něco věnovat pod stromeček…

Není to ale dárek jenom a pouze pro mně, ale ocení to všichni, co přijdou na některou naši akci ;)

Původně jsem se rozhodoval mezi Q-Berty nebo Nightcluby, jenomže jde mi o scratch, takže Nightcluby s eliptickým hrotem nepřipadají v úvahu. Mají sice asi nejlepší zvukové vlastnosti ze všech dostupných, ale to by mi z těch desek za chvíli moc nezbylo a hroty by to asi taky moc dlouho nevydržely. No a Concorde Q-Bert mají 11mV výstup, čehož jsem se dost bál v kombinaci s Vestaxem PMC 280, proto Concorde Scratch.

Stantony už nikdy více! Nejenže se tyhle poslední hroty velmi rychle opotřebovaly, ale v porovnání zvuku s tímhle typem přenosky je značný rozdíl.

Něco jako kdyby si člověk vyndal vatu z uší, nebo poslouchal skladbu nejprve z telefonního sluchátka a pak normálně. Zvuk je výraznější (i při udávaných 7mV na výstupu), čistější a lépe čitelnější. Přenoska primárně na scratch má i tak překvapivě vynikající zvuk a dobře drží v drážce.

Ikdyž banánky jsou spíše pro gramofony se zahnutým raménkem, není v tomto případě žádné výrazné kolísání balancu ani přeskakování jehly při prudkém zacházení. Ze začátku mi hrál přeci jenom levý kanál víc než pravý, ale než se dostala deska do poloviny, tak se úroveň srovnala. Jehla se zřejmě potřebuje dostat do provozní teploty, ale i tak to ještě není úplně ono, ale tak trochu jsem s tím počítal a není to žádný problém.

Pro začátek se jeví všechno velmi dobře: zvuk i držení v drážce. Uvidíme po čase. Samozřejmě nic není dokonalé a stane se, že jehla někdy přeskočí, zvlášť u těch moc ohraných desek nebo u starých desek, ale to už s nima člověk musí dělat fakt psí kusy…

Tak jako vždy, nejspíš na tom brzo nahraju nějakou testovací nahrávku, tak se těště :)

Moje tracky 2003-2004

Dnešní pondělní den byl ve znamení brzkého vstávání, neobvyklé energie a vitality během dopoledne, odpoledního rytí zahrady a drobných úprav nového webu a taky přiřazování informací a popisků k jednotlivým trackům, co tam (skoro) ze začátku jsou.

A tak mě napadlo, že já jsem taky kdysi dávno zkoušel dělat nějakou tu hudbu ve Fruity Loops Studio a že by to mohla být dobrá příležitost je najít a zkusit nahrát na ftp, aby tam alespoň něco ze začátku bylo…

Zapojil jsem svůj externí HDD a opět se ujistil, že jsem strašný bordelář, když jsem se přehraboval v archivech mých dávných tracků.

Od každé skladby hned několik verzí ve formátu MP3. Verze se od sebe lišily prakticky několika drobnými změnami jako třeba jiné uspořádání hajtek nebo doplnění nějakého zvuku.

No nakonec jsem vybral asi ty nejposlednější verze (soudě podle datumu) a z toho vytřídil na zveřejnění 4 songy.

Máte tak možnost poslechnout, na čem jsem se plavil a co jsem dělal před čtyřmi/pěti lety. Samozřejmě, že je všechno sbastleno v domácích podmínkách bez kvalitních odposlechů ani zvukovky. Na mastering můžete u těhlech mp3 zapomenout, ale i tak je to pro mě zajímavé si to znovu po těch letech poslechnout a zavzpomínat…

Kde se dají tyhle báječné skladby stáhnout?

No přece na mém Mixcloudu

Kdyby se to líbilo, tak můžu přidat další ;)

První beat

Čas od času dávám někomu z přátel lekce djingu.

Nejde o nějaké plnohodnotné učení hraní z gramofonů, je to spíše jen takové seznámení s tím vším. Přeci jenom snad každý si chtěl někdy zkusit ten pocit být Djem, tak proč jim ten pocit na chvilku nedopřát :)

Někteří již mají drobné zkušenosti s mixpultem a gramofony, jiní při pohledu na tolik čudlíků nechápavě kroutí hlavou…

Nechci tu popisovat proces seznamování s mixpultem a gramofony, protože vysvětlování co je k čemu, jak tohleto a támhleto funguje je zdlouhavé a ikdyž by se to nezdálo, pochopení toho všeho zabere dost času. Sám nechápu, proč některým (převážně děvčatům) trvá tak dlouho zapamatovat si co jsou výšky, středy, basy, šavle a crossfader.

Samozřejmě, že těch čudlů je na mixpultu víc (pro zjednodušení lekce používám „nejjednodušší“ mixpult, co momentálně mám – Stanton SMX 501 hlavně taky kvůli tomu, že se do něj dají píchnout 2 sluchátka) a vysvětlit zájemci o lekci to, že se o ostatní kroutítka a čudlíky nemusí zajímat, je někdy dost obtížné…

Téměř všichni, kterým jsem vysvětloval principy mixování už měli nějaké zkušenosti s djingem na počítači. A to je moje chvíle:

Dám desku na talíř, položím přenosku na začátek a najdu první beat, takhle ten první beat šmudlám sem a tam a povídám “ Sáhni si na to, tohle na kompu nemůžeš“

A skutečně :)

Žák je z toho všeho najednou malinko zmaten, takže pocit prvního beatu v ruce si tolik neužije a brzo desku pustí aby hrála, ale já mám z prvního beatu a vůbec zvuků pro šmrdlání sem a tam takový příjemný těžko popsatelný pocit…

Dynamický, hutný a hlasitý kopák je něco kouzelného, stejně tak jako různé zvuky nebo vokály (kupříkladu dříve zmiňovaná Edith Piaf a její Non,Je Ne Regrette Rien) a práce s nimi je jednoduše radost.

Nedokážu si představit, že bych měl hrát z cd playerů nebo přes nějakou virtuální napodobeninu na počítači… Někteří můžou namítat, že scratchovat se dá i na cd playerech, jenže člověk se tím tak připravuje o přímý kontakt s médiem a zvukovou stopou přímo a pocit prvního beatu pod prsty mu nahrazuje jakýsi jog, což mne opravdu vůbec nemůže uspokojit. Stejně tak i celkem slušné vymoženosti Xwaxu mají sice mnoho předností, ovšem ten pocit přímého kontaktu se skladbou se nedá nahradit přes převodník a obrazovku počítače…

Naštěstí je na akcích stále běžné vídat že se sejdou djs, co mají bágl plný vinylů a pokud má ten večer hrát někdo, kdo bude složitě zapojovat počítač a přepojovat signály, tak na něj ostatní djs koukají s takovým podezíravým pohledem a někteří se mu snaží i pomoct to Serato zprovoznit. Výsledný odehraný set je už v režiji kvality zvuku a zvukaře (pokud nějaký je) a samozřejmě v schopnostech dje. Někdy se bohužel stane, že se djovi Seratistovi publikum nepodaří přesvědčit, že poslouchají analogový signál a to je špatné.

Nemůžu tvrdit, že mi to s gramofony jde na jedničku, ale i tak mi práce s analogovým signálem přináší radost.
Někteří ke scratchování používají klasické gramofony a klasické desky, někteří gramofony a Time Code vinyly, ti ostatní nepoužívají gramofony.

Mezi ty ostatní bez gramců patří všichni cdčkaři, mptrojkaři nebo jednoduše PCčkáři, ale k těm se pojem scratch dá přiřadit velmi těžko. Existují taky magnetofonáři, kteří převíjením pásek dokáží někdy trumfnout desky a pak to umí ještě tenhle chlápek:

JungleTekSmashUp

Tak jsem měl zase chvíli, když jsem čekal, až se mi něco stáhne z netu a při té příležitosti mě napadlo, že jsem už dlouho nic nenahrál.

Tak tedy vzniklo tohle. Jak už asi všichni víte, nerad hraju to, co hrají ostatní djs a co můžete slyšet na každé party, proto ani nyní nějaký mainstream od tohoto 56MB velkého setu nečekejte. Nerad bych škatulkoval, je tam od všeho trochu, snad v rozumném poměru. I příznivci skladeb s vokály by si mohli přijít na své. Trocha amenů, pak to chvíli bouchá, pak se vysype šuplík s příborem na zem, pak to zase bouchá, pak se řítí skříň s nářadím ze schodů atd. Prostě bordel :)

Tracklist opět nebude – tajemství šéfkuchaře, protože chci být originální a těžce nesu, když slyším někoho hrát stejné desky, co mám v báglu taky ;) Ale nebudu tajit, že je ta hodina převážně vyplněna těmi rychlejšími, polámanějšími a bordelizačními tracky. Ve stručnosti od Stivse, přes Dr.Bastardo, jednoho Mata Weasela, až třeba po Speedfreaka na konci.

Jistě bude hodně posluchačů zajímat, co že je to za desku ve dvacáté minutě. Můžu vás ujistit, že se nejedná o českou produkci, ačkoli všechny desky v Evropě se lisují u nás v Loděnicích. Deska vyšla v Německu v květnu 2005 a její výroba byla limitovaná na 500 výlisků! Takže i kdybych prozradil, o jakou skladbu se jedná, tak stejně šance na její sehnání je mizivá. Vždy, když ji někde zahraju na akci, najde se několik zvědavců, co by rádi zjistili, kdo že to posluchače tak hezky tituluje a pobízí k pohybu :)

Technicky vzato není to zrovna to nejlepší, co ze mě za poslední dobu vypadlo a je zde slyšet několik neslazeností, nevyvážeností a občasné zaváhání. Ono míchat takovej bordel v tolika různých zvukových hladinách a spektrech není jen tak… Částečně to je způsobeno rukama, přiznávám, a částečně taky špatným technickým stavem přenosek, protože mi na RavePortu francouzi sbalili plastové krytky na hroty a celou krabičku (nevim ale k čemu jim jsou, když měli Concordy), ve které jsem ty přenosky přepravoval, takže jsem si je z hradce vezl domů jen tak v kelímku v pytlíku na sluchátka a celkem se to na kvalitě zvuku podepsalo :(

Nejspíše si Concordy koupím taky, protože jak tak zjišťuji, je to pro mě a můj mixák asi nejvhodnější přenoska. Jeden čas jsem byl pevně rozhodnut, že pujdu a koupim si je, ale nakonec jsem si nebyl jist, jak je to s vyvažováním a jestli by mi při mém stylu hraní moc neskákala jehla, takže jsem prozatím nic nepodnikal. Ale nutkání pořídit si nový pár přenosek je stále silné a až nakonec utratím několik tisícovek, tak na tom zase nahraju nějakou testovací nahrávku.

Prozatím si poslechněte tenhle můj nejnovější setík. Doufám, že se vám (ne)bude líbit ;)

Apin – JungleTekSmashUp

Není DJ jako DJ

Když se řekne „DJ“ většina lidí si vybaví diskotéku a ožralého bezcharakterního chlapíka za stolem s mašinkama, který (na přání, resp. za panáka) pouští komerční hitovky z CDček a občas do mikrofonu pronese nějakou dvojsmyslnou hlášku.

Tak takovým lidem se správně říká pouštěči nebo ještě lépe jukebox.

DJ je zkratka z anglického Disc Jockey. Slůvko disc znamená gramofonovou desku nebo talíř. Význam slova jockey má v angličtině více významů, jako je obsluhovatel, řidič, manévrovat/manipulovat, ale ve slovníku najdeme také ošidit, klamat nebo přinutit trikem.

Práce DJe je prostě sesynchronizovat a prolínat 2 skladby do sebe tak, aby posluchač měl dojem, že poslouchá souvislou nekončící hudbu, případně aby přechod mezi těmito tracky nepostřehl (techno, house, dnb). Jednoduše řečeno, je to ten, kdo pouští hudbu.

Tuhle za mnou přišel jeden známý a vyptával se mě jak to mám vůbec s hraním a jak se zvukem. Povídám, že máme něco kolem 5kW a kluci chtěli stavět ještě další basáky. A on že potřebuje dje, co by mu hrál na svatbě :) Na to jsem mu odpověděl, že by svatební hosté asi nebyli moc nadšení z toho, co bych jim tam zahrál…

Podobná situace se mi přihodila asi 2 roky zpátky, kdy mi volal jiný známý, majitel restaurace, že budou mít u nich v hospodě dětský den a potřeboval by dje, co by tam capartům pouštěl Dádu Patrapnsovou a Maxim Masturbulenc… To jsem se začal smát, protože mě hned napadlo, jakou psychickou újmu bych dětičkám způsobil, kdybych tam na ně vybalil noise terror :) No podařilo se mi ho přesvědčit, že si nevybral zrovna tu správnou osobu, že sice mě hodně lidí za dje považuje, ale tak trochu jinak, než je zvykem a vysvětlil mu pojem mezi djem a pouštěčem… Nakonec jsem mu poslal kontakt na jednoho člověka, o kterém jsem věděl, že kdysi dělával diskotéky, nevim jak je na tom teď, ale že tohle by eventuelně byl ten pravý člověk, kterého hledá. A ve finále mu poslal ještě varování BACHA NA OSA ! Ani nevim jak to nakonec dopadlo, ale tahle nabídka mě pobavila na celý týden :)

Musím se přiznat, že z CD jsem nikdy pořádně nehrál a ani nevim, jestli bych zvládnul odehrát set z cd playerů… Každopádně někdy bych si chtěl zkusit jaký to musí být pocit pouštět těm zdegenerovaným diskantům kabáty a ploužáky a prostě dělat deejaye na takových pochybných akcích a diskotékách, kdy by za mnou lezli děcka, že by chtěli pustit tuhle a tuhle písničku a jestli nemám „nějakej trenc, hiphop nebo árenbíčko“ (taky se mi už stalo)…

Možná, že chvilku by mě to bavilo, ale jak se tak znám, tak bych jim hned po půlnoci pouštěl tu moji diskotéku a asi bych je stejně musel všechny postřílet, protože co se na diskotékách a zábavách schází za stádo ožralejch diskantů bez jakéhokoli hudebního vkusu, to mi hlava nebere…

Bohužel i takoví lidé žijí mezi námi.

Každopádně ke splnění mého přání zkusit si zahrát pro lidi něco jiného, jsem zase o kousek blíže, protože jsem dostal staré desky s Edith Piaf, Donna Summer, Visací zámek, Pink Floyd, Mireille Mathieu, F.R. Čech, nebo album To je nářez od skupiny Tři sestry.

Vše ve velmi zachovalém stavu a mám z nich ohromnou radost :)

Kdyby se vám doma válely staré gramofonové desky v ucházející kvalitě, které si beztak nemáte na čem přehrát, tak mi je můžete nabídnout, rád vám od toho těžkého asfaltu pomůžu ;) Rozhodně nepohrdnu kdyby někdo nabízel desky od Led Zeppelin, Beatles, nebo Abba, případně jazzové nahrávky třeba Buddy Rich, vážnou hudbu atd

Nové desky červenec

Po velmi dlouhé době jsem zase zavítal k Merkurákům.
Několikahodinové přehrabování v nových deskách mne opět utvrdilo v tom, že v drumandbassu už dnes nevychází žádné normální poslouchatelné skladby!
Bohužel celá přihrádka s break deskama je obecně značena jako breakz. Rozlišuje se zde akorát breakbeat, hiphop nebo downtempo. Čas od času se v breakz deskách dá vyhrabat i nějaká ta junglovka nebo raggajunglovka, ovšem člověk musí hledat.

Stejně tak tomu bylo i dnes. Vybírám si hezky silný štousek desek jednotně označené jako breakz, které si chci poslechnout. Dalo by se říct, že tentokrát jdu na jisto. Vím, že tu někde je Try To Be Humble od Knowledge and Wisdom, sice v remixu, ale i tak ji chci, protože to je skladba mého mládí ;) Netrvá dlouho a v přihrádce s whitelabelama nacházím onu vytouženou KW004. Nejenom že tu je tato deska, ale od Knowledge&Wisdom tu jsou další 3! od KW001 až po KW004. No rád bych si je odnesl všechny, ale nemám tolik peněz a ani to nejsou moje srdcovky, jako právě Try To Be Humble.
V onom štousku desek byl zbytek dnb. A jak to tak poslouchám, tak mi přijde, jestli si některé desky omylem nepouštím dvakrát či třikrát? Ne, pohled na label mne ujištuje, že se jedná o jiný titul od jiného autora, než to, co mi hrálo do uší předtím, jenže těžko poznat nějaký rozdíl mezi nimi!
Všechno je to naprosto stejný prďácký drumnbass, s odpornou prdící basou nebo pískajícím synthem, jednoduchou smyčkou a stále se dokola opakujícími motivy. Jedna skladba jako druhá. Buďto jsem asi zvolil zrovna náhodným výběrem špatné desky, nebo už prostě dneska nevychází žádný zajímavý drumnbass, který by byl alespoň v něčem originální…
Tak takové desky tu nechám jiným. Přeci jenom ve většině případů hraju pro lidi a ne pro sebe a já svoje posluchače nechci nudit nějakým stále stejným dnb bez nějakých výraznějších obměn, o který by stejně nikdo nestál…

Samozřejmě nesmím zapomenout na ještěry a tak se přesouvám k přihrádce s deskama, které jsou jednotně označeny jako hardtekno. Nacházím 2 tituly, které tu jsou pouze po jednom kusu, což mi dává malou naději, že to nebude mít ve svém recordbagu každý tekno dj tohoto kraje.
Paráda zase je co poslouchat a zase je co hrát. Vždycky se totiž před nějakou akcí přistihnu, že se chovám jako ženská stěžující si, že nemá nic na sebe a přitom má plnou skříň hadrů. Tak podobný výjev je i u mě. Hrabu se v deskách a nemůžu si vybrat, kterou desku si s sebou vzít, vždyť jsem je hrál posledně a já nerad hraju to, co minulý víkend :)

Nové desky už jsou zaznamenány a zaevidovány do seznamu. Zjištuji, že mi kapacita úložného prostoru pro desky konkrétních stylů pomalu ale jistě přestává stačit. Ale stále nemám na akcích co hrát. Budu muset brzy provést drobnou reorganizaci mých necelých 300 vinylů…

Vypnuli Apina

V pátek proběhnul první ročník festivalu Drumska na letišti v Hradci.
Poměrně zajímavá událost s unikátním přístupem pořadatelů k organizaci, průběhu akce a širokým hudebním výběrem. Kluci z CBS dokázali, že umí uspořádat velký festival s příjemnou atmosférou v prostorách, kde se pravidelně koná Hip Hop Kemp.

Když jsme nějak po sedmé hodině dorazili na letiště k drumnbass hangáru, že se vybalí projektor a plátno, měl už hodinu hrát dj Mercur, jenže heleďme se kdopak to tady nezvučí? Naši známí z Koncertservis. Tak proto ten EAW sound system ještě nehraje :) Na tomto pódiu se nejspíš posouval lineup, protože měl v ten moment oficiálně začínat hrát Vaczech, ale místo toho pobíhal po areálu s vysílačkou a vypadal velmi zaměstnaně. Přeci jenom jsem ho na tom pódiu o něco později slyšel hrát s Vaantem a pak jsme se někdy v noci potkali v davu a to už vypadal spokojeně a ani ne tak ustaraně jako ještě za světla.

Fiky s Bedřichem instalují svoji projekci, já pujdu omrknout ostatní pódia a hlavně breakcore hangár, kde mám ráno hrát. Ve všech ostatních čtyřech hangárech bylo klasické pódium, ovšem v tom breakcore hangáru se hrálo z korby vojenského náklaďáku Praga V3S a zvuk tvářící se a znějící taky jako EAW, poskládaný na sebe a spáskovaný docela zajímavým způsobem, který vyvolával dojem, že se to musí během večera sesypat (ale nestalo se, naštěstí). Poměrně stylové a taky mi to přišlo originální, páč na korbě vejtřasky jsem ještě nehrál, takže to je další důvod těšit se na ranní hraní. Obhlídnul jsem situaci, pokecal s lidma od zvuku, zjistil, že přijeli z Lanškrouna, pochválil originální pódium a šel si dát pivo. Tak trochu mi vrtalo hlavou, jak se Aaron na to vejde se všemi svými krabičkami a bylo jasné, že tentokrát kytara asi nebude…

Netrvalo dlouho a do cesty se mi připletl Side9000. To by bylo vážně divné, kdybych ho v průběhu (jakéhokoli) festivalu nepotkal alespoň dvanáctkrát :) Měl namířeno do VIP pro catering. Suveréně si odtamtud za malou chvíli odnášel do dubstep backstage 2 flašky vodky, 2 flašky neperlivé vody, jednu dvoulitrovou kolu a půl platíčka semtexů :) Při té příležitosti jsem se konečně taky podíval do jejich Dubstep hangáru: Sedačky, fotbálky a zahlcující atmosférická hudba – bohužel na můj vkus pomalá, ale i tak má svoje kouzlo a zaslouží si pozornost.
Na Reggae/Ska pódiu právě zkoušela skupina Temperamentní hudební cirkus, sem se ještě během večera dostaneme..

Tak si říkám, že se konečně půjdu podívat do posledního hangáru na Wattox a Hybrid Mechanic sound system, ale začal mi zvonit telefon. Dorazil zbytek Figury a chtějí se dostat dovnitř. Zelené pásky pro účinkující už došly, ale nakonec se to nějak vyřešilo a pustili je dovnitř i s autem.
V tu dobu se na západě kupily černé bouřkové mraky a už byl ten čas, kdy podle lineupů začínaly hrát první djs a skupiny, co jsem si nechtěl nechat ujít, ikdyž se ze tří pódií se stále ještě ozýval drumnbass…

Ve SKA hangáru začínali Afrodisiak, pujdeme si poslechnout černochy z Afriky. Asi po třetí písničce mi došlo pivo a chtělo se mi na záchod. Při pohledu ven jsem se rozhodnul, že to ještě vydržím. Zrovna totiž přišla celkem brutální bouřka a ty lidi co byli venku, běhali docela rychle od stánku ke stánku, od hangáru k hangáru. Počasí se nedá nijak ovlivnit a nepotěší, když se zkazí zrovna při nějakém open airu, sice ve všech hangárech byly hezky rozvěšená různobarevná světla, ale pořádný stroboskop blikal tentokrát venku.
Po chvilce přestalo pršet a konečně se mi poprvé za večer podařilo dostat na tu tekno stage, jenom tak na kraj, možná do půlky hangáru. Z dálky vypadala hradba celkem slušně, docela to i slušně hrálo, ale bohužel během těch pěti minut mé přítomnosti zde zněla jakási směsice drumnbassu a tekna. Nejspíš hrál zrovna Keshu s Raddemem a do mikrofonu jim halekal Vaant ještě s jedním MC a vybavuju si, že Gabča předtím říkala něco o tom, že má někdy teď hrát, že si ho jde poslechnout, ale říkala mi to zrovna v tom největším kraválu před bednama, takže nebylo moc rozumět vesměs nikomu…
No a pak se šlo na Švihadlo. Kapela měla zezačátku trochu problém s odposlechy, takže začínali hrát později, ale hned první písnička rozhýbala všechny lidi v hangáru.

Cosi mi v hlavě signalizovalo, že bych se měl přesunout do breakcore hangáru, kde zrovna v tu dobu začínal Aaron Spectre. Úžasné vystoupení – od klidnějších skoro dubstepových a triphopových breaků, postupně k polámanějším a rychlejším amenovým prvkům, až po ten správný breakcorový bordel. Aaronův set měl prostě hlavu a patu, mělo to vývoj odněkud někam a Aaron nás všechny přesvědčil, že to je profesionální showman, který dokáže lidi bavit nejen svojí velmi abstraktní tvorbou a do svého vystoupení dává hodně. Používal celkem hodně samplů a hlášek z různých oldskoolových dubových a raggae tracků, známých také z junglu a raggajunglu. Tentokrát nekladl ani takový důraz na distorzi, spíše na zmiňované hlášky a jejich rozsekávání, opakování a deformování.

Dobrou polovinu jeho vystoupení za ním běžela projekce, která oznamovala, že zrovna hraje LIVE AARPN SPECTRE. Vůbec ten obsluhovatel Resolume byl asi hodně pod vlivem, protože po něm hrající Dj Skrat ze Slovenska byl na projekci napsaný jako DJ SRTAK nebo tak nějak. Trochu jsem se obával, jak tenhle VJ zkomolí APIN, ale nestihnul jsem se během hraní podívat…
Skončil Aaron a hangár se náhle vylidnil. Zůstalo asi deset lidí, z toho jich šest spalo :) No to nejsou moc dobré vyhlídky na hraní ke konci, ale čekalo mě to až za dvě hodiny, takže prozatím žádný stress :) Skrat si připravil klávesy a notebook a začal hrát ty samé desky, které jsem si s sebou vzal taky. Nejdříve to byla jedna skladba z alba Kamikaze Club 4, potom vytáhnul Red Red Blood od Cardopushera, potom Rotatora. Asi by mě mělo těšit, že máme stejný vkus, ale mě začínala trochu chytat schíza, protože on tu vyhraje všechny placky, co tu mám taky a já pak nebudu mít co hrát… No naštěstí pak začal valit věci, které nemám, tak jsem se zase trochu uklidnil, a ještě více mě uklidnilo, že i on má celkem problémy s gramofony a jejich nedostatečným pitchem.

Konečně se taky podívám na dnb stage, jak se daří našim VJům a co jim to tady hrajou za dramenbejz. Za Black Sun Empire tu byl jenom Micha a hrál z desek. Za ním se zrovna připravoval Audio. Ze všech hangárů bylo zrovna zde asi nejvíc posluchačů po celou dobu. Přeci jenom silné dnb vyznání organizátorů bylo znát během celého festivalu. Dlouho mě to tam nebavilo, takže jsem šel brzo vyhledat jiný hudební žánr a taky se pomalu přichystat na vystoupení na vejtřasce.
Bylo krátce po půl čtvrté, začínám si chystat desky a dávám si je na korbu toho náklaďáku, když se ke mě sehnul Skrat, že jestli bych nešel hrát skôr, že už nemá veľa platní. Říkám OK, stejně si pak chce po mě ještě zahrát Mates na mašinky, takže bude víc času pro všechny a já alespoň nebudu mít tolik vyduníno, když u toho nebudu muset stát 2 hodiny.

Tak tedy vylezu na tu korbu a dostanu první upozornění, že to příšerně vazbí. Skutečně příšerně! Hrát na V3S je zajímavý nápad, ale velmi nepraktický, jak se hned ukázalo. Jistou vinu na tom měly taky odposlechy umístěné hned vedle gramofonů a jeden přímo na stole… Hrálo se tu z gramofonů Technics SL-1200 (krize) s přenoskami Stanton HP680, které už taky měly několik večerů odehraných a mixák Pioneer DJM 600, u kterého chybělo několik čudlíků (to asi neudělal Aaron Spectre) na efektoru a u ukazatele vybuzení jednotlivých kanálů stále svítily alespoň 2 segmenty, ikdyž nebyla přenoska na desce a když se gramofon vypnul uplně, síla signálu svítila až do červených (to bude nejspíš tím ulomeným přepínačem line/phono). Ne že by mi to nějak vadilo, jsem zvyklý hrát na mnohem horší technice v horším technickém stavu a v horších podmínkách, ale přinejmenším mě to překvapilo právě u takovéhle akce.
Tak až zde mám konečně možnost vyzkoušet skladbu Movement, tak ji hned jako první pouštím. Reakci lidí (že jich tam bylo asi 9) jsem nějak nestihnul zaregistrovat, protože si tam zrovna Skrat odpojoval svoje klávesy a počítač a ještě do toho pustili mlhu a já byl trochu zmatený z toho vazbení, stahování odposlechů a nastavování antiskatingu, aby mi tolik neskákala jehla…
Jen co si Skrat odnesl poslední kabel, hned se vedle gramců začal chystat Mates. Hezky si vybalil mixák, Korga, Viruse a Yamahu a zapojil si to. Já tam vedle něj bojoval s tím mrzáckým gramofonem. Vytáhnu desku, zjistim, že je drasticky pomalejší než ta, která právě hraje a prolnout je by bylo nemožné, tak mi nezbylo nic jiného, než zatnout zuby, proklínat tyhle předpotopní gramofony a hrabat jinou desku, která by mi do toho sedla. Zase se opakuje ta samá scéna jako předtím, takže zase se musím sehnout a hledat jinou desku. Mezitím se ta hrající skladba blíží ke konci, takže já už můžu akorát tak další skladbu pouštět, mixovat se prostě nedá.
Nevim ani pořádně jak to znělo celkově, protože já nic pořádně neslyšel, ale vím, že se mi na talíř dostaly desky taky od Crystal Distortion, Detest a jednou ten slibovaný Eustachian. Nicméně té hrstce lidí přede mnou se to zřejmě líbilo a byli mi obrovskou podporou a za to jim patří veliký dík ;)

Bylo 4:40, zrovna se mi tam točila deska od Supermarket Zomby a řikám si: ještě tak jednu dvě desky a že může jít hrát Mates. Jenže najednou blik cvak ticho. Zvukaři už to zřejmě nevydrželi dál poslouchat, tak prostě sprostě vypnuli Apina. Ne aby mě upozornili, že se bude končit, nebo mi to postupně stahovali, takhle to neprofesionálně natvrdo přerušili a už to nezapnuli. Brzo se ukázalo, že se na všech pódiích končí dříve, protože v celém areálu nezbývalo už moc lidí a bylo by zbytečné pro těch pár desítek vytrvalců pálit další elektřinu. Jediný hangár, který regulérně duněl až do šesti byla ta system stage. Potřebných 300 až 400 lidí tu rozhodně nezbylo, takže akce se do dalšího dne neprotáhne…

Drumska byl zajímavě pojatý multikulturní festival. Určitě se v některých oblastech (počasí, návštěvnost, organizace, dj technika) dalo očekávat více, ale zase některé věci zaslouží pochvalu. např zvuk na jednotlivých pódiích- opravdu to všude hrálo čistě a nahlas. Snaha dodržovat lineup, nebo stánky s občerstvením – co stánek, to originální přístup k točení piva a žádné fronty.

Po delší době to byla zase jednou trochu jiná akce, než ty naše freeparty. Chybělo mi tu několik známých, které potkávám při našich hudebních příležitostech pravidelně, ale tohoto festivalu se kvůli docela vysokému vstupnému nezúčastnili. A kdyby byl stanoven jiný termín, určitě by byla návštěvnost vyšší – přeci jenom v ten datum bylo nemálo festivalů a akcí po celé republice.

Pár dní po akci se dozvídám cosi o neschopnosti konkrétních organizátorů, ale nakonec to přeci nějak dopadlo, tak snad nebylo tak zle…