Tohle je jídelní lístek z roku 1974 jedné ostravské restaurace a ta paní kuchařka, která to ťukala na (mechanickém) psacím stroji, byla velmi prozíravá a věděla na co si dát pozor.
Považte, že dnes si člověk takový dobrý a vydatný oběd a jednu limču leckde nepořídí ani za stovku!
Paní kuchařka to napsala moc hezky. Jistě tušila, že se dá datum jednoduše přelepit a přepsat a ušetří se tím mnoho papíru a menu se dá použít vícekrát dokud není moc zaprasené od omáčky.
Paní kuchařka uvedla sumu, ale neuvedla měnu. Vůbec v celém dokumentu není o penězích zmínka, pouze cena a to konečná.
Píšu to tu proto, aby to zapadlo do souvislosti stím, jak to udělali slovákům na obrázku dole. Tady se zase jedná o rok 1965.
Dalo by se říct, že se paní kuchařka brzo může zaradovat a vytáhnout ze šuplíku schované 35 let staré jídelní lístky, přepsat datum a znova je předkládat hostům.
Nejenom paní kuchařka, všechny provozovny, jídelny, restaurace, ale i obchody a zařízení už nebudou muset znova cpát do psacího stroje kopíráky s papíry (to byla ale doba) a psát ceníky. Pokud si schovali cenovky a lístečky, budou se brzo radovat a nebudou se muset obávat, že by jim snad nestačily segmenty na ukazatelích, jak je dnes vidět stále častěji všude okolo.
Vím, zní to trošku blbě a je to dost přitažené za vlasy, ale je to blízko. Nebude to tak jednoduché ani snadné.
Vůbec se pozitivní výrazy nedají použít. Spíš by lépe sedla drahá, nedostupná, bolestivá, vykonstruovaná, černá, drsná,…
Hledejme ale taky nějaká pozitiva. Konečně zase člověk udělá normální nákup za dvojcifernou sumu…
Už se těším na ty ceny u nás :))
Člověk je strašně ovlivnitelný a zmanipulovatelný tvor.
Aniž by si to lidi uvědomovali, v jistých situacích dělají některé věci naprosto automaticky. Existují lidé, kteří toho dokáží využít.
(Vypujčeno z damnfunnypictures.com)
Například teď jsem vás donutil několikrát otočit kolečkem myši a přesně o to mi šlo.
(za předpokladu, že máte myš s kolečkem a neprohlížíte si tyto stránky např na telefonu a nebo nemáte vypnuté zobrazování obrázků)
Co jste čekali? Že tu třeba na vás vyskočí reklama? No takovou sviňárnu bych neudělal, ikdyž ta myšlenka má potenciál :)
Když se návštěvník dostane na stránky, musí autor jeho chování předpovídat a tím docílit toho, aby mu třeba kliknul na reklamu, hlasoval v anketě, zaregistroval se, něco koupil nebo poslal SMS.
Nepříjde vám, že tak nějak to funguje i v reálu?
Člověk dělá některé věci uplně automaticky, aniž by věděl proč je dělá, nebo za jakým účelem.
Má prostě naučené svoje postupy a nepřemýšlí o nich. Prostě to dělá, protože to tak dělal vždycky.
Přidám jednu historku z vojny:
Každé ráno v šest budíček, rozcvičky jsme naštěstí neměli, umýt, vyčistit zuby, nastoupit a odchod na snídani.
Protože se mi nikdy ráno nechce vstávat (co bych dal za to, kdybych dneska musel vstával až v 6 hodin) z nějakého budíčku jsem si hlavu nedělal. Spíš se vždycky o slovo přihlásil hlad, takže jsem na ten nástup nakonec vždycky dorazil.
Trvalo to asi týden, co jsem z postele pozoroval ostatní, jak si hned po probuzení všichni utíkají vyčistit zuby. No a po tom týdnu jim povidám:Vy jste v noci něco žrali, že si před snídaní čistíte zuby?
Odpovědí mi byly akorát dlouhé váhavé pohledy, ale už druhý den a všechny následující si většina chodila čistit zuby jako já – až po snídani.
Tak trochu jsem nakousnul, že mě trápí spam v komentářích a protože už bylo pozdě, odložil jsem to na další den.
Dneska v noci se vzbudím neobvykle brzo, tak ve tmě zapátrám po telefonu a zapnu ho, abych se podival kolik je hodin, protože mi připadalo, že jsem už dostatečně odpočatý a je čas jít do práce.
Jakmile se telefon přihlásil do sítě, začal krkat jako o život ( v sobotu jsem měl k obědu pizzu a parádně se mi po ní krkalo, takže jsem si jeden 90dB projev nahrál na telefon a nastavil jako upozornění na zprávu :))
Bylo půl čtvrté ráno a telefon zakrkal celkem 128x a každou další minutu znova a to mě prostě zvedlo z postele abych se podíval, co se to děje.
Jakýsi robůtek začal dělat neplechu pod příspěvkem Anti Summer Of Dope.
Zřejmě to slůvko DOPE v názvu se mu zalíbilo natolik, že začal chrlit pod článek obrovské množství příspěvků, ve kterých nabádal ke koupi jakýchsi pochybných léků a ochranu proti spamu obešel šikovně tak, že jediný odkaz, který v příspěvku byl, byl součástí profilu, takže ochrana si myslela, že je to člověk, který má svoje stránky a email a chce mi něco moc důležitého sdělit v komentářích a příspěvek se zveřejnil.
Nastavil jsem tedy schvalování komentářů a myslel, že se to potom všechno smaže najednou. Jenže telefon krkat nepřestal.
Byla tu možnost ztlumit hlasitost telefonu a vypnout vibrace a spát dál a nebo s tím něco udělat.
Naštestí jsem se rozhodnul pro tu druhou možnost, protože promazávat ráno několik stovek zpráv v telefonu se mi nechtělo. Jako první jsem nadefinoval několik zakázaných slov v komentářích, ale nadefinovat celou IP adresu, ze které se to valilo mě v ospalosti nenapadlo.
Místo toho jsem stáhnul a nainstaloval (bohužel bez efektu) Raven’s antispam plugin, který se mi nepodařilo zprovoznit doteď, ikdyž jsem zkoušel několik postupů podle několika návodů i od samotného Kahiho ve fóru.
Bylo půl páté, upozornění na nové příspěvky už dávno vypnuté, telefon promazaný a já měl všeho dost a chtěl si jít ještě lehnout, protože zachvíli vstávám…
Nechal jsem tedy robota, ať si zasírá můj vzkazník dál s drobnou nadějí, že jsem mu to s tou zakázanou viagrou a „medical“ a několika dalšími alespoň trochu znepříjemnil. Trochu zalitoval toho, že ten internet takhle v noci lítá jak ďas a přes den to je utrpení a šel zase spát.
Robot začal spamovat krátce po půlnoci a skončil v 9:25. Když jsem se přihlásil, vyskočilo na mě 137 komentářů čeká na schválení. Již plně při smyslech jsem začal studovat příspěvky a trochu rozšířil seznam zakázaných výrazů v komentářích.
Může se to někomu hodit, tak ten seznam zveřejním a možná tak ušetřím někomu podobné trápení…
viagra
buy
sex
Gay
rohypnol
medic
meds
pills
pain
health
83.233.30.32 – to je adresa toho hajzla, bohužel mě to v noci nenapadlo…
pharmacy
toxic
dose
precscription
Dilaudid
tramadol
Hydromorph
Purchase
sell
Symptoms
farmacias
order
Acepromazine
Tramadol
fedex
depression
milligrams
shipping
Orgasm
overdose
Nitroglyc
Je to pro mě poučení, že jakmile se vyskytne podobný problém, není dobré otálet s řešením :)
S touto básničkou dnes přišly Britské listy a já jsem si ji dovolil použít :)
Eduard Bass – Drahota (1913)
Sládci klejí: Zatroleně,
Chmel už zase stoupl v ceně,
Chceme-li jen skromně žít,
Pivo musí podražit!
Mouka dražší, vizte ceny!
Křičí pekař ustrašený,
chceme-li jen trochu žít,
Housky nutno podražit!
Ale nám se nejhůř daří,
Naříkají uzenáři.
Chceme-li jen skromně žít,
Buřty nutno podražit!
Pan domácí hned se straší:
Maso, pivo, chléb je dražší,
Chceme-li jen skromně žít,
Činži nutno přirazit.
Kdopak by se toho nelek?
Stát tím trpí jako celek,
Aby mohl vyjíti
Nutno daně zvýšiti.
Konsumentu nelze více
Nežli jít a oběsit se.
Učiň to však neprodleně,
Dokud špagát nestoup v ceně.
Eduard Bass se narodil 1. ledna 1888. Známý a dosud hojně čtený český prozaik (např. Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka, povídky Lidé z maringotek). Novinář (šéfredaktor Lidových novin) a kabaretiér (Červená sedma). Zemřel 2. října 1946 ve věku 58 let.
Dlouho se nic nedělo a najednou je tento víkend spousta zajímavých událostí. Pojdmě se tedy podívat na některé z nich.
Začneme poslední letošní akcí venku, které se měla Figura také zůčastnit, jenže zrovna máme bedny v opravě a není auto a vůbec se celá situace kolem Figury tak trochu komplikuje a není to tu potřeba rozmazávat.
Letos naposled venku. K tanci a poslechu zahrají na třech pódiích:
Squadra Speciale, Tranzit, Swamp, Protoss, DWC, Urna, Collapse.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout dnb conference, kam se vydá většina těch, co nechtějí nebo nemůžou jet takovou dálku do Meziříčka.
Je dobře, že se kluci konečně taky vypracovali z Malibu, přes Žluťáka až do L klubu. Pravidelní návštěvníci dnb conferencí už velmi dobře vědí, jakým směrem se bude hudební produkce ubírat – hardstep a tech-dnb. Neboli jak já říkám vrchol nevkusu, ale proti gustu… Příznivců monotónních zacyklených smyček je mnoho, takže tato akce se do hudebního vkusu strefí nejednomu příznivci elektronické hudby.
Bude to tak trochu nestandartní pojetí pátečního večera, než je v L klubu zvykem, protože většinou se zde na hlavním pódiu hrají rovné beaty a na vedlejším zlámané. Tentokrát se to bude lámat na obou pódiích. Na menším uslyšíte dubstep, breakbeat, liquid funk, který zahrají Side9000, Denius, Mr. Pupitz & Hech, Kotlyk, Parabot, Pawouk a Trifid. Na hlavním pódiu budou hrát umělci jejichž současná tvorba mi způsobuje nevolnost, no a ještě to poslouchat na … (ani nevim, co tam bude za zvuk). Při poslechu jejich mp3, které jsou ke stažení na netu nebo toho, co mají na myspace profilech se mi dělá špatně od žaludku…
Konkrétně: Concord Dawn, Limewax (možná že jsem od něj kdysi dávno měl jednu desku), Counterstrike, Fanu, Pixie (samozřejmě tahák na lidi), Ufo b2b Spool, Soldik b2b Mercur, Keshu b2b Formitox.
Takže kdo má rád nevkusně uměle agresivní drumandbass, spousty reklam a drahé vstupné, má tento pátek jasno :)
V sobotu 11. října 2008 zazní v ulicích měst po celém světě protest proti omezování občanských svobod, nadměrnému sledování a kontrole, ať už státním nebo komerčním sektorem. Všichni, kterým není lhostejná současná situace, vyjdou do ulic s heslem „Svoboda místo strachu“. V Praze se akce spojí se znovuoživeným DIY Karnevalem.
Mánie sledování a kontroly se nezadržitelně šíří. Státní „velký bratr“ i jeho komerční „mladší bratři“ sledují stále důkladněji, co děláme, komu telefonujeme, kam jdeme, s kým se přátelíme, jaké jsou naše zájmy, k jakým skupinám patříme. Roste počet propojovaných a vyhodnocovaných databází, které jsou využívány k identifikaci i postihu lidí.
Výsledná ztráta soukromí a důvěry ohrožuje svobodu slova stejně jako profesní ochranu důvěrnosti u lékařů nebo novinářů. Nadnárodní spolupráce vytváří „Evropskou pevnost“ namířenou proti uprchlíkům a cizincům, ale také proti politickým aktivistům, sportovním fanouškům, nepohodlným subkulturám, chudým i dalším různě znevýhodněným skupinám.
Pod vlivem stále větší kontroly, se jedinci obávají svobodně hájit svá práva v obavě před dalším záznamem v úřední databázi. Masová kontrola tak ohrožuje samu podstatu demokratické společnosti. Mění společnost v apatickou masu konzumentů, kteří „nemají co skrývat“ a lehkomyslně se vzdávají svých svobod. Navíc je zřejmé, že nás elektronická evidence a sledování nezabezpečí před kriminalitou ani před pověstnými teroristickými útoky.
K celosvětovému trendu se aktivně připojuje i Česko v čele s hlavním městem Prahou. Aktuální rozsáhlé zvýšení policejních pravomocí nemá obdobu ani racionální zdůvodnění. Blízkou realitou však je jak rozšíření takzvaných donucovacích prostředků, tak i fyzický a virtuální vpád policistů do našeho soukromí.
Hlavní město zavedlo několik vyhlášek, které drasticky postihují sebemenší prohřešky. Na pražské bezdomovce připravuje namísto koncepčního řešení tvrdou represi. Praha tak zřetelně směřuje k dalšímu utužení už tak sevřeného ducha největšího evropského maloměsta.
Věříme, že respekt k soukromí je podmínkou lidské důstojnosti. Svobodná společnost nemůže existovat bez nedotknutelného prostoru soukromí. Proto vyjdeme 11. října 2008 do ulic protestovat proti posedlosti bezpečností a kontrolou.
Zveme všechny, aby se k iniciativě „Freedom not fear“ připojili.
Tak doufám že si vyberete. A pokud by vás zajímalo, jakou že akci tento víkend navštívím já, tak vám prozradím, že žádnou z výše uvedených, protože musím v sobotu brzo ráno vstávat, být střízlivý a fungovat celý dlouhý den. Povinnosti… Takže připadá v úvahu maximálně Velká pardubická steeplechase tuto neděli…
Nastává období, které mám snad z celého roku nejraději.
Ani zima, ani vedro, prostě tak akorát. Spát se dá ještě u pootevřeného okna, otravný hmyz pomalu ale jistě mizí, venku začíná všechno žloutnout, hnědnout nebo fialovět a na vybraných místech začínají růst lysohlávky. Několik vyvolených ví kde hledat ;) Poslední pěstitelé sklízejí svoje kytky (jestli je nějaká kurva zlodějská nepředběhla), aby si užili veselý podzim a nebo už mají svoji úrodu zhulenou. Letní radosti a starosti jako třeba sekání trávníku, zalévání zahrady, sbírání mandelinek, propocená trička, zkažené maso, vosí žihadla, čištění bazénu, horké letní noci, dovolené, open airy, teknivaly, ranní opilecké mžourání na vycházející slunce za gramofony s hromadou tancechtivých lidí před bednama, odpolední opilecké mžourání na slunce vysoko nad hlavou zase za gramofony, tentokrát už bez obecenstva, protože jsou všichni u vody, dehydratace a podobné skvělé věci si užijeme zase za deset měsíců.
O víkendu jsem letos snad už naposled jezdil se sekačkou. Teď už jenom zlikvidovat všechno na zahradě, zrýt, shrabat listí, zazimovat a několikrát týdně vylézt na strom a setřást pár ořechů a je pokoj.
Mám rád podzim a podzimní pošmourno i přes to, že do práce vstávám už za tmy a dny se rychle zkracují, musí se nosit svetr a často fouká vítr. Podzim je romantický čas, kdy i ten občasný deštík je prostě fajn. Hodně lidí začíná posmrkovat a já někdy s nima, ale nepodlehnu přeci nějaké nemoci nebo viróze, nechci si ten podzim zkazit.
Je to období čekání na sníh, ikdyž tady ve Východních čechách se sněhu většinou nedočkáme ani na Mikuláše. Slunce už dávno přešlo na jižní polokouli a to hází takové zajímavé stíny a jeho světlo má trochu jinou barvu, a proto je ze čtyř ročních období podzim nejkrásnějším.
11. září tomu bude 7 let, co americká vláda hanebně zavraždila 3000 lidí a další milion životů padlo v nastalých válečných konfliktech.
Říká se, že si všichni pamatují, co ten den dělali a kde byli. To odpoledne 11.9.2001 jsme s jedním mým bývalým spolužákem po škole hráli kulečník v kavárě Sirius na pardubickém nádraží a kdo to tam dole znáte, tak víte, že tam mívali televizi, ve které zrovna běžel přímý přenos těchto událostí. Všichni na to koukali s otevřenou pusou, jenom my dva to vnímali jen tak na půl, protože jsme byli totálně našrot a neviděli pořádně ani na ten zaplivaný stůl. Teprve až doma a následně druhý den mi došlo, co se vlastně stalo.
Stalo se to sice v 21. století, ale díky stále silnému vlivu televize a tisku jako nejrozšířenějšímu médiu žili všichni v domění, že to byli teroristé, kdo se zmocnil Boeingu 767 a namířil je do dvou budov. Výsledek vyšetřování: Budovy se zřítily kvůli vysokému žáru. Všichni to hezky spapali. Po nějakém čase začaly a povrch prosakovat informace, které dávaly podněty pro různé konspirační teorie.
Dnes je jasné, že je nám systematicky a opakovaně lháno aby si mocní a nejbohatší lidé planety mohli hrát na vojáčky a získávali tím ještě více peněz. Je samozřejmé, že nechtějí, abyse prostý lid dozvěděl pravdu a oni mohli pod záminkami zvyšování bezpečí a potlačování terorismu nastolit NWO !
Ono se k tomu vlastně úspěšně směřuje. Nejen u nás. Vždyť už dnes vás operátoři úpravou zákona musejí monitorovat a odposlouchávat a policie vám může vykopnout dveře i při pouhém podezření, že pácháte nějaký přestupek..
Díky EU. Co bude příště?
Ale já věřím, že existují novináři, kteří dělají dobře svoji práci, kterou jim vůbec nezávidím. Odhalovat takovou spoustu sraček, zla a lží s vědomím, že může zmizet ze scény jedním lusknutím prstů…
Je dobré, že ti pánové tam nahoře se nemají navzájem moc rádi (nejen v ČR) a poslední dobou začínají jeden na druhého prodávat citlivé informace o zpronevěřených milionech, nebo rovnou udání, aféry atd. Podávají na sebe žaloby a obvinění, hádají se, nadávají si a občas se bijí nebo fackují.
A takoví lidé rozhodují o tom co smíme a co nesmíme a kolik nás to bude stát a co všechno musíme zaplatit. Vymýšlejí nějaké zákony, vůči kterým jsou sami imunní a za to pobírají neskutečné peníze a výhody.
9/11 Projekt pro pravdu – Architektura destrukce
Úvod: 0:00 – 13:43
Analýza WTC č.7: 13:44 – 37:48
Analýza WTC: 37:49 – 1:59:38
Richard Gage je členem Amerického institutu architektů. Pracuje jako architekt více než 20 let. Během své kariéry navrhl mnoho budov s ocelovou konstrukcí. O kolapsy budov WTC z 9/11 sa začal zajímat po tom, co slyšel v rozhlasu hovořit o tomto tématu Davida Ray Griffina. To odstartovalo jeho osobní i profesionální hledání pravdy o 11. září. Také založil organizaci Architekti a stavební inženýřii za pravdu o 11. září, která zastřešuje architekty, statiky a stavební profesionály volající po novém vyšetřování událostí z 11. září. „Budu vám prezentovat jasné důkazy o tom, že 3 budovy komplexu WTC, ikonické dvojčata, stejně jako budova WTC č.7, nespadly díky požáru, jak nám to řekla naše vláda, ale díky řízené demolici pomocí výbušnín“, říká Richard Gage v úvodě své přednášky. http://911blog.yweb.sk«
Už před tolika lety byli pánové, kteří používali gramofony jako hudební nástroj tzv. turntablism. Zaslouží si ohromný respekt! Takže připravte si svoje Penny&Giles crossfadery, namontujte Shure M44-7 a hurá do toho :)
Mike Platinas en 1987 Campeonato de España los megamix DMC
Mike Platinas představuje showmana a DJe osumdesátých let minulého století. Stylový oblek, kravatu, funky a klasické desky mixuje do sebe, předvádí juggling a to všechno bez crossfaderu. Je to více jak 20 let, ale stále je to zajímavá podívaná.
Rock Steady DJ’s
Podívejme se na DMC World 1992, který vyhráli Q-Bert, Mix Master Mike a Apollo. Trochu to připomíná vystoupení C2C, kteří tuto soutěž vyhrají za deset let a v roce 92 na to stačili 3 sehraný borci z USA
Dj Q-Bert & Mix Master Mike – Dmc 1995 World Finals
Tady už pětadvacetiletý Mixmaster Mike ničí přepínač phono/line a skoro k tomu o rok staršího Q-Berta ani nepustí
The very first DJ band: DJ Q-bert, Mixmaster Mike, Apollo
Vraťme se ještě do roku 1992 ke všem třem a jejich destrukčním hracím technikám, které předvádějí v pořadu Home Turf
DJ Rectangle – DMC mixing championships 1993
Od tohodle pána mám taky desku. Když jsem viděl jeho vystoupení poprvé, hned ze začátku mě udivil tak nízký stůl. Ovšem do dvou minut mi to bylo jasné ;)
Bad Boy Bill – 1989 DMC DJ Battle
Opět osumdesátá léta, opět DMC. Bad Boy Bill tu má svůj styl, podavače desek, rozkuřovačku a vedle gramofonu pixlu WD40
Arnoštek je prostě boží
A na závěr něco velmi populárního z filmu Kouř z roku 1991 :)
Bylo to někdy začátkem prázdnin, kdy se mě na icq ptal jeden známý, jestli bych nedokázal propojit 2 PC kabelem.
Trochu jsem znejistěl a snažil jsem si vzpomenout, jak se takové počítače dají vlastně propojit a že jsem něco podobného už někdy řešil. Proto jsem se ho hned zeptal, co konkrétně potřebuje. Hry po síti?
Vylezlo z něj, že si chce z jednoho počítače od svého známého do svého PC zkopírovat filmy a že si kvůli tomu už koupil kabel. Hned jsem mu navrhnul DVD vypalovačku nebo USB flash disk. Já mám celkem velký (kapacitní) flash disk, připomínám. Na to mi odpověděl, že toho je asi 200GB!
Aha, tak na to by můj Corsair Flash Voyager 16GB tedy nestačil…
No nakonec jako nejjednodušší řešení mě napadnul externí HDD, protože stále jsem nevěděl, jaký že to má kabel a jak to chce propojit. Po několika řádkách jsme se domluvili, že mu externí HDD pujčím, protože jak se brzo ukázalo, byl jsem jediný široko daleko, kdo takovou věcičkou momentálně disponoval.
Domluvili jsme se kdy a kde to zkopčíme, udělal jsem si na to čas a místo na disku. V den D, kdy jsem se k němu chystal přijet s diskem, tak mi píše, že ony ty filmy, odkud si je chce kopírovat, jsou vlastně na externím HDD, takže nic, díky za ochotu… No neuvěřitelné…
Díky této příhodě jsem se trochu zamyslel, jak má všechno poslední dobou stále větší nároky na kapacitu a datovou propustnost.
Jo žijeme už v 21. století. DVD pomalu přestávají stačit, nahrazují je Blue-Ray disky a čím větší obraz a kvalitnější zvuk, tím větší místo to potřebuje. To samé platí o rychlosti pro připojení k internetu. Existuje mnoho warezáků, co si v životě nekoupili jediný originál a všechno tahají přes kabel. Taky způsob jak si obstarat software a to neuvěřitelné množství dat, které muselo u takového človíčka protéct kabelem nebo vzduchem…
Napadá mě jedna užitečná poučka, už ani nevím odkud:
Definice hardwaru: Vše, co se nedá ukrást po síti
A jak tomu bylo třeba před 20ti 30ti lety? Tehdy se filmy ani muzika neuchovávaly v podobě nul a jedniček, ale všechno bylo na magnetických páskách a kazetách nebo deskách. Vzpomínám, jak tehdy otec přitáhnul z práce jakousi obludu o velikosti menší ledničky, protože jim v práci nasadili nové „děla“ 286 SX a těchto strojů se zbavovali. Ano, byl to počítač. Jakýsi Robotron s klávesnicí na jednom kabelu a s černo zeleným monitorem na druhém silnějším kabelu. Je zajímavé, že Google ani celý internet nedokáží dát přesnou odpověď, když chci najít, co to tehdy bylo za mašinku. Nenašel jsem ani jaký to byl model, ani obrázek, každopádně nejvíce se tomu podobá přístroj na obrázku v pravo.
Počítač pro kancelářské použití v 70. a 80. letech 20.století, s třemi 8″ disketovými mechanikami a jednou 5,25″ mechanikou. Můžu se chlubit tím, že jsem měl (a možná ještě někde na půdě bude) 8″ disketu, která měla kapacitu neuvěřitelných 160 kB ! Cenu z těch časů si ani netroufám odhadnout… Každopádně brzy budou mít takové věci historickou hodnotu ;)
No a pak už to jelo. První PC a k němu stovky 3,5″ disket. Tehdy to byla jediná možnost, jak do počítače dostat nějaká data. Přes tu malou pomalou a hlučnou zdířku. Jednou jsem měl pujčenou externí CD mechaniku, ovšem se 170MB HDD toho moc vykouzlit nešlo. Pamatuji si, že jsem Windows 95 neúspěšně instaloval z asi 15 disket, nebo kolik jich to vůbec bylo…
Mimochodem, věděli jste, že se na disketové mechaniky dají hrát různé melodie ?
Například za pár let bude vůbec problém, když se dostanete k datům na disketě a budete muset shánět Floppy Disk mechaniku :)
Podobný problém mám už teď s videokazetami, když mi někdo cpe kazetu, že to musím vidět, tak já ho musím zklamat, protože si tu krabičku nemám v čem přehrát a komu by se vlastně ještě vůbec chtělo čekat, až se páska přetočí na začátek… Audio kazety zřejmě čeká ještě několik let provozu, protože hifi věže i menší přehrávače se standartně vyrábějí alespoň s jednou kazetovou mechanikou a ve starších autorádiech se s nimi taky ještě setkáme. A navíc, po dlouhá léta i vlastně dnes to je snadný způsob, jak jednoduše zaznamenat hlas, zvuk nebo hudbu. Takže si troufám tvrdit, že ty staré kazety tu snámi budou ještě hodně dlouho, než se nadobro odporoučí do zapomění a její technologie magnetgických hlav do křemíkového nebe. Vlastně i já jsem měl svoje první sety na kazetách :)
Elektronika a počítače ale stárnou mnohem rychleji. Člověk si koupí výkonné PC a než si ho doveze z obchodu domů, tak z toho je kalkulačka. Nějaký čas to bude používat, než se objeví nová technologie, nebo nový ještě náročnější operační systém, kvůli kterým bude nucen kupovat nové a lepší a lepší díly, případně celý nový výkonější počítač, protože nově objevená technologie nebude kompatibilní s tou stávající.
Museli jsme si tím projít, až jsme se dostali k tomu, že všechna data sdílíme na síti. Na serverech Velkého Bratra, ke kterým máme přístup prakticky odkudkoli a kdykoli.
A v šuplíkách a ve stojanech se bude prášit na ty děrné štítky, diskety,ZIPky, kazety a minidisky, které v supermoderních počítačích nelze přehrát…
