50let bordelu

Dnes ráno si jeden náš kolega v práci začal stěžovat, že ho bolí ucho a že pujde v 8 hodin na ušní.

No kolega, to je silný výraz… Spíš pomocník, nebo ještě lépe disponent. Plnohodnotná pracovní síla to tedy není. Když jsem šel na dovolenou, tak museli vzít brigádníka, protože mě nedokázal zastoupit.
Takový postarší, pomatený, nanicovatý strejda, který toho moc neumí a dává se mu dělat taková ta jednodušší práce, protože se s počítačem nikdy nenaučí a nic si nepamatuje a když něco zkurví (to se stává několikrát denně), tak odpoví akorát svoji frázi: Já ne.

Zaměstnali ho tu nejspíš ze soucitu, že by kvůli věku už těžko našel nějaké jiné zaměstnání.. (Vůbec já pracuji s neuvěřitelným stádem volů, to se nedá popsat, to se musí zažít…)

Asi za hodinu byl z ušního zpátky a vyprávěl, jak mu doktorka vytáhla z ucha špunt a hromadu bordelu, že jenom čuměl…

Na to jsme se ho zeptali, jak často si čistí uši, a on že si uši nečistí vůbec.

No teda mít v uchu přes 50 let humus bych mít asi nemohl.. Co takhle používat čas od času ušní svíčky

Ideální DJ gramofon

Pokud mám někde zahrát, téměř vždy potřebuju vědět, jaké gramofony budou ten večer k dispozici, abych se podle toho vybavil deskama.

Často se dostávám s některými Djs do sporu o tom, jaké gramofony jsou ty nejlepší. Většina Djs tvrdí jednoznačně Technics a nedá na ně dopustit. Nutno podotknout, že to jsou Djové, co mají pouze jeden svůj styl a pro jejich potřeby je takový gramofon značky Technics tou jedinou a správnou volbou. Já o takových diskjockejích tvrdím, že hrají hudbu ze 70. let minulého století– tedy že hrají hudbu z dob, kdy se tento gramofon začal vyrábět a proto jim vyhovuje.

Jenže žijeme už v 21. století !

Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Čím větší „hvězda“, tím nekompromisnější nároky na techniku, na které by dokázal snadno a lehce mixovat i naprostý amatér po troše tréninku.

Nechci zpochybňovat kvality takových Djs, ale můj názor je ten, že opravdu dobrý DJ se pozná podle toho, že dává kvalitní mixy i třeba na řemínkáči. Jak ale poznat dobrého Dje, když vám nezahraje z ničeho jiného, než z gramce Technics SL1200 a mixáku Pioneer DJM 600 ? Pokud si jako pořadatel pozvete nějakou „hvězdu“, co vyleze na pódium a uvidí na stole něco jiného než Technics a šestistovku nebo osmistovku Pioneer a prohlásí že na tomhle hrát nebude, tak co si o takové „star“ myslet? Umí vůbec hrát, nebo umí hrát jenom na Technicsech?

Kdybych si chtěl hrát na hvězdu, taky bych si koupil Technicsy a Pioneera, 70% vinylů bych zahodil a poctivě trénoval na této technice a požadoval od pořadatelů právě toto vybavení na akci. Asi to vypadá blbě, když požaduji alespoň jeden „normální“ gramofon s pořádným pitchem a tak trochu by se dalo říct, že často mám nutkání taky prohlásit, že na tomhle teda rozhodně hrát nebudu :)
Taky jsem už několikrát hrál ze dvou Technicsů a jednoho AA HTD 4,5, abych mohl alespoň trochu junglit :) Nicméně lidi odemě očekávají mashup a já je nechci zklamat jenom proto, že v klubu mají předpotopní gramofony…

Gramofony Technics se začaly vyrábět v roce 1973 a jejich koncept se prakticky dodnes téměř nezměnil (kromě otočného potenciometru regulace rychlosti). Tato značka znamená (znamenala) nepsaný standart mezi Djs a v drtivé většině klubů ještě dnes narazíte právě na tyto gramofony. Naštěstí to tak vypadá, že jejich výroba se blíží ke konci! Což by znamenalo jejich postupné mizení z klubů a prudký vzestup jejich ceny.




Pokud má dj širší záběr hudebních stylů a rád je střídá, nebo hraje-li tzv. nadstandard, tak gramofony Technics nemá v oblibě, právě kvůli jednoduchosti a nedostatečnému rozsahu pitche. I já s tím mívám neskutečné problémy a hraní na takových gramcích vyžaduje dopředu dobře promyslet, co si na nich lze dovolit a co ne. Jasně, znám MK5 s 16% pitchem, ale to je spíše skoro výsměch a model, se kterým technics docela zaspal dobu. Je to rozhodně lepší než 8%, ale ani to mi často nestačí a taky není zaručeno, že zrovna tenhle předražený gramec budou mít na každé akci… Téměř vždy si na akci u které dopředu nevím technické zázemí, beru s sebou i několik desek navíc, které by byly prolnutelné i na mizerném pitchi právě jako pojistku proti Technicsům.

Ne vždy to ale vychází tak, jak by mělo…

Jaký by tedy byl ideální gramofon podle mého názoru a potřeb?

  • Tak zaprvé ta nejdůležitější věc je pořádný rozsah pro pitch control a (nad)standartní výbava. I 20% mým deskám leckdy nestačí. Upřednostňuji tedy gramofony s možností přepnutí na 50%, neměla by chybět možnost pustit desku pozpátku (s tím se dají dělat neskutečné věci) a regulace startu a dojezdu talíře.
  • Držení otáček a přesnost je pro všechny djs ta nejdůležitější věc a k prvnímu bodu trochu protiklad, protože čím větší citlivost pitche, tím horší je přesnost a chytit tu správnou rychlost vyžaduje hodně citu a dorovnávání desky.
  • Další důležitou věcí je konstrukce. Jedna z nepříjemných vlastností všech gramofonů na trhu je nízká odolnost proti zpětné vazbě. Jak dobrý je gramofon v tomto směru, se ukáže až na výkonném zvuku, když se skladba dostane do tiché pasáže a gramofon začne „vazbit“. Jediné gramofony, které jsou proti zpětné vazbě víceméně imunní jsou gramofony značek Technics a Vestax (v ideálních podmínkách). Někde jsem viděl video, kde Dj položil jehlu na stojící desku a „hrál“ bubnováním do těla gramofonu…
  • Výdrž a životnost jsou velmi důležité požadavky na gramofony od naprosté většiny uživatelů, protože gramofony často cestují s celým soudsystémem jen tak pohozeny mezi reproduktory v dodávce a pak se od nich očekává 100% funkčnost i když do nich třeba prší nebo do nich někdo vyleje pivo a klepe popel z cigaret. V klubech musí takový gramofon odehrát několik sezón bez závady nebo servisu a pozvaní Djs se k takové technice nechovají zrovna jako k vlastní…
  • Síla motoru a provedení talíře. Při prvních zkušenostech s American Audio HTD 4,5 nebo některými gramofony značky Reloop mě velmi mile překvapila síla motoru, kdy se do toho může člověk hezky opřít, když má k dispozici kroutící moment 4.5 kg/cm. Zvlášť pak u modelu Reloop RP-6000 MK6, kde se síla dá hezky regulovat (otázkou ovšem je, jakou to bude mít životnost) Jako nevyhovující mi také příjde drážkování talířů jako má třeba Numark nebo Vestax. Nejideálnější jsou standartní vystouplá kolečka, které do blikání stroboskopu znázorňují rychlost otáček (upřímně, nikdy jsem to během hraní nesledoval ani nepotřeboval, jen mi takový povrch nejlépe vyhovuje a taky se méně špiní)
  • Design. Pokud je možnost, téměř vždy si gramofon otočím „na výšku“ a mám rád, stejně tak jako normálně, mít tlačítko start/stop v levo dole. Proto jsou battle gramofony dobrou volbou a vhodně uspořádané tlačítka jenom usnadňují hraní a důležité je také, aby si dj třeba rukávem nechtěně nezavadil např o kolečko vypínání motoru.
  • Phono i Line výstup je šikovná věc, když už se vám na mixáku nedostává některý ze vstupů a je potřeba takový gramofn píchnout třeba do line vstupu.
  • Možnost výměny kabeláže. Tedy kabely nejsou pevnou součástí přístroje a dají se podle potřeby měnit za kvalitnější nebo delší a při případném poškození šňůry se nemusí dávat celý gramofon do servisu.

Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.

Kdybych se momentálně rozhodoval (a že se brzo budu rozhodvat) jaký pár gramofonů pořídit, vyhrála by to značka Vestax, konkrétně model Vestax PDX 3000. Nesplňují sice hodně mých požadavků, ale ty, na které kladu největší důraz (kvalita, výdrž, pitch a (ne)vazbení) jsou pro mě důležitější, než ostatní maličkosti.

2. září

Pro většinu to začalo už v pondělí.
Já si musel o jeden den protáhnout dovolenou, protože jsem byl včera totálně vyřízenej. Ještě ted mě strašně bolí nohy…

Ale stejně mi to nepřišlo, že by začala škola.
Ráno, když jsem se vyhrabal z postele, jsem kolem šesté ranní cestoval do práce a očekával, že budu potkávat školáky a školačky se znechuceným výrazem postávajíc na zastávkách nebo na přechodech. Nikde nikdo.
Není přece ještě tak brzo, to by už měli parchanti táhnout do školy. kde jsou? Občas jeden nebo dva teenageři s brašnou se někde objevili, ale čekal jsem větší stádo… Co kdybych jel do práce regulérně na šestou, to bych nepotkal vůbec nikoho…

Prázdniny mi skončily včera.
To co si prožívala drtivá většina školáků v pondělí, já jsem si v podobě ranního brzkého vstávání prožil dnes. Tak trochu mě povzbuzovalo vědomí, že tam není tolik práce a v poledne si k obědu dám jednoho studenýho točenýho budvara, na kterého jsem se těšil už od neděle :)

Cesta z práce po obědě už připomínala, že je školní den. Na zastávkách posedávala mládež a z jejich mobilních telefonů se ozývalo chrčení připomínající vzdáleně hip hop nebo disko.
Tak mám zase na deset měsíců dobrý pocit, že je ta nespravedlnost (oni mají prázdniny a já musím stále chodit do práce) alespoň trochu vykompenzována.

Ale stejně bych se do školy třeba na 3 měsíce vrátil. Než by mě odtamtud vykopli kvůli prospěchu, protože si nedokážu představit, že bych se musel zase učit ty užitečné a pro život důležité nesmysly, a psát z toho písemky a zkoušení u tabule…

Pivo nebo Kofolu?

Téměř každý den chodím na oběd do jedné restaurace. Resp. chodí nás tam víc a návštěvníci se vždy dělí na dvě skupiny.

Ty, co si dají k obědu pivo a ty, co si dají k obědu Kofolu (i neřidiči)

Já patřím do skupiny, která si objedná… no co asi? Budvar 12˚ samozřejmě :)

A do jaké skupiny patříte vy?

[poll id=“2″]

čeky tools

Je to opravdu zážitek, když člověk musí pracovat s noname nástroji.

Tuhle jsem pomáhal při stavbě zahradního domku. Technické vybavení bylo z Kauflandu za 800,-

Nápis ČEKY TOOLS na krabici ve které se ukrývá vrtačka (ano má funkci vrtání – poslední devátý lock má symbol vrtáku) dával tušit, že tu máme český výrobek. Přístroj se sériovým číslem 000093 z roku 2005. Zajímalo by mě, kolik se jich tak vyrobilo a kolik se jich prodalo a kolik uživatelů je s nimi spokojených…

Jedna rada:

Pokud se chystáte šroubovat s takovým nástrojem větší množství vrutů, rozvrhněte si práci na delší časové období, protože většinu času strávíte čekáním až se dobijí baterie.

Stadnartně jsou v kufříku s vrtačkou, nabíječkou a několika mizernými bity i dvě 18V baterie, jedna provozní a jedna jako záložní. S jednou plně nabitou baterií se dá utáhnout čtyři a půl vrutu 9×20.

Naštěstí jsme si vypujčili šroubovák Bosh a bouda byla oplášťovaná za jedno odpoledne :)

Blíží se vánoce, takže už vím, jaký dárek vybrat. Aku vrtačka Čeky Tools pujde do popelnice a nahradí ji výrobek značky FESTOOL.

pokračujem…

Jak jste někteří zaregistrovali, na starém blogu se již delší dobu nic neděje.

Je to z toho důvodu, že v současnosti připravuji tuto podobu na této doméně. Je to hned z několika důvodů. Vlastní (sub)doména, lepší SEO, plány do budoucna, změna je život a navíc práce s WordPressem je jednoduše radost ;)

Změny zasáhly i některé články, některé zmizely, protože souvisely se starým blogem, některé jsou (a ještě budou) trochu upravené, ale celkově změny nejsou nijak extrémní a není vyloučeno, že se to tu bude ještě několikrát všechno měnit a přeskupovat …

Vše zatím běží v testovacím režimu, import článků se povedl tak na půl, nefunguje vzájemné prolinkování v rámci minulého blogu, většina obrázků je stále na blogger.com, některé pluginy, vkládané externí kódy a komentáře jsou fuč, místo znaků byly jenom otazníky. Stejně tak jsem dosud nevyřešil problém s obrázky (wordpress si styluje tak, že tomu nakonec sám nerozumí, takže se musí stylovat po staru, aby se to zobrazovalo, jak má) a nějaký kód (např. anketa) je chvíli v pořádku, ale při další editaci si ho převede na otazníky… Prozatím se potýkám ještě s několika problémy, které se snažím vyřešit. Je to škoda a znamená to ještě hodně práce na obnově a zprovoznění, proto tato verze blogu zatím není veřejná!

TAKŽE POKUD TOTO ČTETE, OKAMŽITĚ OPUSŤTE TYTO STRÁNKY!

Ušní svíčky

Znáte tenhle výborný vynález?

K pravidelným hygienickým návykům moderního člověka patří samozřejmě i péče o uši. To platí nejen pro DJe. Tento týden si i já zase po nějakém čase dopřeji tento zajímavý očišťovací proces.
O ušních svíčkách mi kdysi dávno vyprávěl jeden můj známý a jeho slova byla oslavná a tak trochu neuvěřitelná.
Tehdy byla má ušní hygiena maximálně u šroubku 5×40, nebo vatových tyčinek, o kterých se traduje, že pro čištění uší nejsou zrovna to nejlepší, protože si jimi akorát zatlačujeme špínu hlouběji do ucha. Ušní svíčky mne přesvědčily, že na tom něco bude…

Ušní svíce se dají pořídit v každé lékárně přibližně za stokorunu a proto jsem se rozhodl, že je také vyzkouším, protože mi stále vrtalo hlavou, jak to vlastně může fungovat.

První aplikování před lety mi dalo odpověď na několik otázek z mládí. Například proč jsem tehdy nemohl dostavět stavebnici LEGO kvůli ztraceným kostičkám, nebo kam se poděly moje oblíbené angličáky ve třetí třídě…
No ale teď vážně. Výsledek mne opravdu překvapil. Ne že bych po procedůře nějak lépe slyšel (s tím naštěstí zatím problémy nemám), ale pocit to je zajímavý.

Při aplikaci ušní svíčky je vhodné mít po ruce někoho, kdo vám bude asistovat a zachovávat určitá bezpečnostní opatření, protože se přeci jenom manipuluje s ohněm. Při hoření člověk slyší jemné praskání a pociťuje těžko popsatelnou úlevu ve zvukovodu, kdy skutečně má pocit, že mu cosi uchem stoupá vzhůru.

Po několika minutách svíčka dohoří na limitní délku a pokud nemáte silný žaludek, tak moc nedoporučuji podrobněji zkoumat zbytek svíčky, protože to je fakt kekel :)

Co doporučuji, je rozhodně ušní svíčky vyzkoušet, můžou někomu dost pomoct. Určitě to stojí za to ;)

Kdo má v práci pomalejší PC?

Také v práci nebo ve škole musíte čekat na počítač abyste s ním mohli plnohodnotně pracovat?

V dnešní moderní době narazíme na počítače téměř všude ať už se vám to líbí nebo ne. Mnozí z nás jsou nuceni v zaměstnání tyto stroje používat nebo s jejich pomocí dokonce vykazovat činnost. Ovšem mnohdy je ta práce o nervy…

V práci jsem měl celkem rychlý a bezproblémový počítač, samozřejmě že nějakou chvilku trvalo, než se zpracovaly některá data a muselo se čekat na požadavky serveru. Nebylo to ale nic tak strašného až do té doby, kdy se nabrala nová pracovní síla a tenhle můj počítač dostala do užívání jedna paní (a zároveň se z něho udělal printserver) a mě odněkud přinesli „nový“ kompijůtr a navíc jsem se s tím vším musel kousek posunout do míst, kam nedosáhne žádný síťový kabel. Tak tedy komunikace s okolním světem byla vyřešena jakýmsi NONAME WiFi modulem. To už i tam moje domácí síť lítá rychleji, než tohle…

Samotný stroj je skládačka typu „co smeťák dal“ dokonce i DVD vypalovačku tam mám, ale vypaluje pouze pomocí svého speciálního programu, u kterého jsem dosud nepřišel na to, jak se sním pracuje aby dokázal vypálit i jiné soubory než jenom fotky.

Nekecám, je tu AT zdroj, ale dokáže se sám vypnout jako ATX ! Čas od času se nechce ráno zapnout a nebo když se zapne, tak třeba nefunguje myš. A bez myši se ten náš geniální program prostě nedá ovládat.

Konfigurace mého pracovního děla je:

Intel Pentium III 375MHz , 256MB SDRAM, 20GB HDD

Čas od času se sám restartuje (zrovna v polovině zpracovávaného procesu) nebo se nechce vůbec zapnout, nebo nefunguje některá připojená komponenta.

Ráno příjdu do práce, zapnu počítač a čekám. Pokud bylo spuštění zdroje úspěšné, tak probíhá self test neobyčejně dlouho. Poté se zavádí Windows XP taktéž neobyčejně dlouho. Konečně naskočila modrá obrazovka (ne bsod;)) a asi po půl minutě přihlašovací dialog. Zadávám heslo a po dalších dvou minutách se ukazuje obrázek na pracovní ploše (samozřejmě logo firmy;)) zhruba asi po minutě se zobrazí na ploše ikony. Ale ještě nemůžu nic dělat, protože se zavádí hromada „důležitých“ programů do systray a já tak můžu akorát sledovat, jak líně vedle hodin přibývají postupně antivirový agent (poslední aktualizace někdy v roce 2005), jakási aplikace zprostředkující cosi, nepříliš kvalitní firewall a ještě několik naprosto zbytečných agentů nějakých aplikací se kterými bych nejraději udělal krátký proces, ale nechci dráždit správce. Několikrát denně mám chuť vytáhnout flash disk, spustit autoruns a trochu to tam pročistit…

Až teď teprve můžu zkusit spustit svůj program. Dlouho se nic neděje a asi po třech minutách naskakuje startovací logo. Další minuta a objeví se přihlašovací okénko. Klik, chvilka čekání, očekávání pádu programu, nestalo se naštěstí, výběr databáze, klik a ještě tak minutku a už to snad pojede. Ještě chvilku trvá, než se přes nabídky doklikám k tomu dialogu, co potřebuji. První spuštění trvá vždycky dlouho, později už to „frčí“ o poznání rychleji.

To nejhorší mě ale teprve čeká. Veškerou činnost a veškeré operace neprovádí můj počítač, ale server v kumbálu vedle záchoda, takže já vyšlu požadavek a čekám, až ho server zpracuje a dovolí mi přejít do dalšího okna, kde opět vyšlu požadavek a zase čekám na server, abych si mohl otevřít dialog, přes který se dostanu k tisknutí formuláře. Nutno podotknout, že tento předposlední krok trvá ze všech operací nejdéle a pokud někdo ve firmě zrovna zpracovává větší množství dat, může se čekání protáhnout i na několik desítek minut. Konečně se mi zobrazuje kousek náhledu dokumentu a za chvíli se ten náhled zobrazil celý. Zde už můžu použít i klávesnici, tak tedy F8 pro vyvolání dialogu pro tisk a čekám až se mi zinicializuje nasdílená tiskárna na mém bývalém počítači. Zajímavé je to, že tu tiskárnu hledá neuvěřitelně dlouho a nakonec ji najde a třeba i přes to, že může být printserver vypnutý a tiskárna tam fyzicky ani vůbec bý nemusí…

Samotné tlačítko tisku už musím odkliknout opět myší, protože klávesnicí to prostě nejde. Fajn, papír z tiskárny vylezl (taky se občas stane, že se kousne mezi válci), escape escape escape (na tohle už klávesnice reague-je to rychlejší, než oklikávat křížky myší) a zase odznova. Mezitím, co zpracovávám další zakázku, vyskočí mi v pravo dole bublina oznamující, že dokument byl odeslán do tiskárny :D

Opravdu ten počítač není tak pomalý, to je jenom systém, ve kterém se tohle všechno provádí. Jeden čas jsme měli na pozadí spuštěný Media Player, Total commander a třeba i Excel, doma jsem vypálil DVD s muzikou a bylo pár dní co poslouchat a všechno šlapalo normálně svojí běžnou rychlostí, dokonce jsme to měli i s vizualizací. Taky nám to poslouchání muziky už zakázali poté, co jsem tam tenkrát pustil Obscene :)

Při pohledu do vnitřku systému se naskytne pohled na několik desítek různých běžících procesů na pozadí. Kdysi probíhala v práci čistka počítačů, tedy že nějakým způsobem přes síť probíhala kontrola registrů a kdo měl nainstalované například icq nebo hry, musel je okamžitě zlikvidovat. I stalo se jednou (když jsem používal ještě úplně jiný kompijůr k jiným účelům) že za mnou pan správce přišel a něco nalezl v registrech. A ptal se mě, jestli nevím, co je tenhleten „Brother“ a to stačilo trochu zvednout hlavu a podívat se na logo tiskárny, kterých je ve firmě několik. Je evidentní, že správce ani neví, k čemu většina různých procesů ve firemních počítačích slouží a proč tam vůbec jsou, protože jsem si je tak z nudy zkoušel jeden po druhém vykillovat až mi zůstaly jen samotné schvosty a wireless manager a i bez nich mi běžel pro mou práci potřebný soft normálně a dokonce tím, že jsem uvolnil hodně systémových prostředků, bylo všechno rychlejší…

Čas od času tenhle náš geniální program spadne třeba zrovna při realizaci požadavku a potom ho musím pracně dohledávat v databázi jestli ho to realizovalo, nebo se o to musím pokusit znova…

Samotné vypínání s sebou přináší taktéž čekání na známý vypínací dialog po stisknutí ALT+F4 nebo Start->vypnout se objeví zhruba po půl minutce…

Z osmihodinové pracovní doby strávím dobrou hodinu jenom čekáním. Čeká z vás snad někdo ještě déle?

začátek

ZDRAVÍM VŠECHNY
Zavítali jste na můj nový blog.

.

Jedná se o reinkarnaci původního blogu na figuraapin.blogspot.com. Doufám, že bude všechno fungovat jak má ;)
Už před časem mě napadlo
zkusit si vypustit do internetu čas od času několik písmenek a nachytat na ně pár návštěvníků ;)
Takže vítejte :)