Pokud jsme se během posledního týdne někde potkali, tak jste jistě zaregistrovali, jak si pobrukuji jistou melodii a prozpěvuji si něco o ženách, ačkoli jsem v uších žádné sluchátka neměl.
Je to už týden, co se mi neustále v mysli cyklí jedna jediná písnička a tou je She’s a lady od Toma Jonese. Ačkoli by v těchto dnech byla favorizovaná Jó, třešně zrály, lehce říznutá Růží z Texasu, ten chytlavý funky motiv, geniální hlas Toma Jonese a solo na trubku prostě nemůžu dostat z hlavy.
Neváže se to na žádnou konkrétní osobu, asi jsem tuhle písničku zaslechl v nějaké reklamě a úplně vytlačila Cooliovu předělávku Fantastic Voyage, která mě také nějakou dobu pronásledovala a od té doby se She’s a lady nemůžu zbavit.
Je vážně zajímavé, jaké nejrůznější melodie a písničky se mi uchytí v mysli a derou se neustále na povrch. Od jednoduchých monotónních pianových motivů ze všelijakých znělek nebo primitivních konceptů, rozličné posloupnosti amen breaků až po nesmyslné smyčky elektronické muziky.
Věřte mi, že jsem za ten týden naposlouchal mnoho nejrůznějších hudebních stylů i nestylů od živých hudebníků i náhodných automatických bubeníků, přesto v hlavě pořád slyším She’s a lady :)
A jak jste na tom vy? Také míváte období, kdy vás pronásleduje jedna melodie nebo skladba, kterou si i nevědomky pískáte nebo pobrukujete?
Pochlubte se v komentářích, která to je, třeba se mi tou vaší písničkou podaří vytěsnit tu, kterou tam mám teď :)
A pokud se chcete komentářem podělit o momentální hitovku vašeho mozku, ale nevíte přesně, co si prozpěvujete, lze to jednoduše zjistit :)
Tak tuhle písničku od Waldemara Matušky si v posledních dnech prozpěvuji docela často, protože třešně uzrály a já se za poslední týden takřka každý den vybaven háčkem a kyblíkem vydávám do koruny stromu, natrhat pár pecek s červenou dobrotou okolo.
A jak si tak balancuji na větvi, tak si uvědomuji, že to trhání třešní se hodně podobá tomu našemu pozemskému životu:
Člověk může být sebevíc opatrný a stejně ohromně riskuje své zdraví i život pro několik sladkých plodů, které tam také klidně může nechat někomu jinému, nebo je může nechat shnít a opadat
Při šplhání do koruny stromu mu výstup znepříjemňuje hmyz, alergie, počasí, závrať, nebo smůla odkapávající ze špatně prořezaných větví a nevyhne se ani škrábancům od živých nebo uschlých větviček
Nikdy si nemůžete být jisti, jestli to přežijete, nebo z toho nebudou trvalé následky
Nikdy nemáte jistotu, že se vám kyblíček nevysmekne z háčku a nespadne do propasti mezi větvemi (což se mi už také stalo) a vy budete muset slézt, všechno posbírat a začít znova
Čím větší strom, tím více plodů a lepší vyhlídka, ovšem také více rizika. I tak musíte počítat s tím, že nikdy nezískáte všechny třešně
Čím více třešní chcete, tím větší akrobacii a opatrnost musíte vyvinout při přelézání mezi větvemi
Na stromě nemusíte být zákonitě sami. Vždy vám může sběr komplikovat rychlejší nebo obratnější sběrač se žebříkem a ještě větší nádobou, než je váš kyblíček
Ty nejlepší a nejzralejší třešně jsou až úplně na vršku stromu. V místech, kde jsou větvičky příliš slabé na to, aby vás unesly, můžete buďto riskovat a snažit se k nim vyšplhat, zlomit větev a počítat s tím, že příští roky tam žádné třešně nebudou, přestože příště mohou větve natolik zesílit, že vás už udrží, nebo je tam prostě nechat špačkům
V okolí se vždy najde někdo, kdo doufá, že se smeknete a spadnete a on si pak jen posbírá vaše třešně, zatímco budete vedle na zemi v bolestech umírat. Najdou se i tací, co se nebudou štítit vám se stromem zatřást, jen aby vás z něj shodili
Při sběru můžete ochutnávat a pecky plivat dolů. Ale ne všechny třešně jsou k jídlu! Musíte dávat pozor na shnilé, plesnivé, červivé, podělané ptačím trusem nebo naklované třešně od špačků
Není dobré polykat pecky. Může se také stát, že nešťastně kousnete a o pecku si vylomíte zub
Je potřeba to brát jako zábavu, případně vás může těšit dobrý pocit, že si na třešních pochutná také někdo z rodiny, nebo je můžete prodávat u cesty
Kdo zaváhá, žádné třešně mít nemusí
Všeho moc škodí, pokud to přeženete, můžete se z toho taky posrat :)
Já vím, že jsem slíbil, že vždy, když se počitadlo Toplistu protočí o dalších 10.000 přístupů, tak se pokusím o redesign tohoto blogu.
A protože ten okamžik právě nastal, tak přicházím s krátkým prohlášením, že se tu prozatím nic měnit nebude.
Mám sice velmi jasnou a originální představu o tom, jak by Kekel v příští verzi měl vypadat, ovšem nenadálé okolnosti a spousta vedlejších vlivů posledních dní mi to nedovolí. Jednoduše nezbývá čas se zase pořádně ponořit do tvoření grafiky, úprav, stylování, přidávání a odmazávání kusů kódů a vztekání se proč to dělá, co to dělat nemá a hledání přebytečného nebo chybějícího znaku ve zdrojovém kódu :)
Navíc tahle současná verze dle mého skromného názoru nevypadá zase tak zle, takže nebude na škodu, když si ji ještě chvíli budeme užívat.
Příští „přezutí“ může být opět za dalších 10k přístupů, nebo může být dříve, abych dohnal deficit, a nebo taky nemusí být vůbec.
To jsou věci, o kterých se nyní nedá vůbec reálně mluvit nebo je plánovat dopředu. V prvé řadě bych rád dokončil několika lidem několikrát slíbené animované ikonky pro tento blog, abych mohl konečně a oficiálně rozjet výměnu odkazů ve velkém a možná také popřemýšlím o možnosti reklamní plochy pod články nebo v pravém sloupci. Pokud by byl někdo rychlejší, než já a měl zájem, tak pište :)
Každopádně, jak jste si jistě všimli, současný theme je na tento rok, takže tu může strašit nejdéle ještě půl roku :)
Nesmiřitelní rivalové v gastronomii v oblasti nealkoholických nápojů. Je vůbec nějaký rozdíl mezi PepsiColou a CocaColou? V čem se Cola liší od Pepsi, jaké jsou mezi nimi odlišnosti, co mají společného a jak chutnají?
Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
Pili jste Colu nebo Pepsi? Napadlo vás někdy, jestli je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl? A jestli je, jak ho poznat?
Protože jsem při jedné promo akci získal lahev Coca Coly, napadlo mě si pořídit ještě lahev Pepsi Coly a svým neodborným degustátorským jazýčkem zjistit odpověď na klíčovou otázku, kterou si lidstvo pokládá už více jak jedno století.
Když se podíváme na internetu, tak tu nějaké náznaky srovnávání nalezneme, ale velmi stručné a nicneříkající informace, případně všeobecně známá fakta, se kterými si ale většina konzumentů určitě nevystačí…
Například na rozdíly.cz se dozvíme, že rozdíl mezi Colou a Pepsi je ten, že Coca-Cola má rozinkovo-vanilkovou příchuť a Pepsi-Cola má příchuť citrusovou, že někdo je alergický na Coca-Colu a Pepsi snáší bez problémů, u někoho to je naopak. Coca-cola se podává u McDonald’s, Pepsi je zavedená u KFC.
Trochu stručné srovnání nemyslíte? Nezbývá nic jiného, než to vzít do vlastních rukou (respektive úst) a zjistit si odpověď sám…
Historie
Nejprve se podíváme, jak to všechno začalo.
Lékárník John Stith Pemberton z Atlanty jednoho květnového dne roku 1886 smíchal výtažky z listů koky, extrakt z jader ořechů koly a osladil to karamelovým sirupem a vanilkou. Vznikl tak nápoj prodávaný v lékárnách jako léčivo proti bolestem hlavy, zažívacím potížím, impotenci a jako nervový lék. Jeho společník Frank Robinson pro tento nápoj vymyslel název Coca Cola a navrhl logo, které se používá dodnes. Začátkem 20. století to cola neměla moc jednoduché kvůli kokainu, který obsahovala asi 1 miligram na lahev. Proto se původní receptura roku 1906 musela pozměnit a od té doby už je Coca-Cola prodávána bez kokainu. Nejen logo, ale i tvar lahve je od roku 1960 chráněn patentem a jistě si všichni dokážete vybavit ladné linie lahve Coca-Coly. V těch dobách, kdy konkurenční boj mezi CocaColou a PepsiColou běsnil na plné obrátky, CocaCola experimentovala a vznikl tak nápoj Coke s jemnější a výraznější chutí. Bohužel se moc neuchytil.
Coca Colu po světě distribuuje The Coca Cola Company a u nás má zastoupení Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o, která vedle Coca-Coly v klasických i nejrůznějších podobách a příchutích dodává řadu jiných nápojů jako jsou např. Fanta, Sprite, Kinley, Lift, Bonaqua, Cappy atd.
Pepsi Cola byla vynalezena o něco později, ale také pochází z lékárny původně určená jako lék na nechutenství (dyspepsii – odtud název Pepsi). Konkrétně to bylo roku 1898, kdy lékárník Caleb Bradham namíchal tento lektvar, aby si o pár let později zaregistroval značku a rozjel akciovou společnost. Podrobnější historická fakta naleznete přímo na stránkách Pepsi, je zbytečné to tu vypisovat.
Pepsi-Colu v nejrůznějších slazených i neslazených a příchuťových podobách dnes vyrábí společnost PepsiCo, Inc., u nás General Bottlers CR s.r.o., která dodává další nápoje jako jsou např. Mirinda, 7UP, Schweppes, Dr Pepper, Canada Dry, Toma – džusy a vody, Lipton Ice Tea atd.
Pepsi a Cola jsou odvěkými rivaly. Další informace o jejich porovnání a soupeření naleznete například v knize Mžik – jak myslet bez přemýšlení. Úryvek z knihy zde.
Ochutnávka
Konečně se dostávám k nebezpečnému experimentu, za který by mě můj lékař nepochválil. Otevírám obě lahve a chystám se na sobě otestovat účinky a chuťové vjemy těchto chemických sloučenin. Obě limonády mají stejnou teplotu okolo 5°C a já mám připraveny dvě sklenice, jazyk, brčko, papír a tužku, abych si mohl dělat poznámky.
Při prvním otevření uzávěru Coca-Coly, doprovázeného charakteristickým zasyčením, se z lahve uvolní nasycený klasický colový odér. Otevírání Pepsi má stejné průvodní jevy, jen ten odér působí více synteticky.
Při nalévání do sklenice je Coca-cola slyšitelně hlučnější, protože Pepsi méně pění, pravděpodobně je méně nasycená, zdá se mi, že má o malinko větší bublinky, které rychleji vyprchávají. Při přiťuknutí, nebo při poklepání plné sklenice o stůl se ze stěn sklenice s Colou uvolní více bublinek (sklenice byly stejně čisté), přesto jich tam zůstává stále více než v Pepsi. Barvou i vůní se od sebe nijak výrazně neliší, možná že Pepsi je tmavší, ale to může být jen zdání – obě limonády používají stejné barvivo viz. níže.
Při prvním loku Coca Coly jsem měl v ústech pocit sladké pěny, zatímco Pepsi-Cola byla na první doušek výraznější, nemá tolik pěny a kdybych si měl vybrat, tak žízeň lépe zažene Pepsi.
Při dalším a větším loku Coca-Coly se mi dere na mysl, že v tom něco chybí. Ano, s touto chutí se mi asociuje rum, bez kterého jsem tuto limonádu už hezky dlouho nepil. Ostatně o rumu s Coca-colou zpívali už před pětašedesáti lety The Andrew Sisters a i dnes je to známá a oblíbená kombinace a jistě ještě dlouho bude. Coca-cola rozhodně obsahuje více cukru, o čemž se přesvědčuji střídavým upíjením z obou sklenic.
Čím více ochutnávám a porovnávám, tím více zjišťuji, že už nevím, co bych o nich ještě mohl napsat, protože tyhle dvě limonády jsou skutečně jedna jako druhá. Neliší se od sebe ani při pití brčkem, ani nijak výrazně druhý den, kdy v ochutnávce pokračuji…
Teď mě trochu mrzí, že jsem neměl víc vzorků a neopatřil si chemickou laboratoř, lakmusový papírek, neměřil pH, nekapal na těhotenský test, neodstraňoval rez z auta, nečistil s tím záchodovou mísu a nevyváděl další hovadiny, ze kterých by nějaké odlišnosti možná vzešly…
Reklama
Znovu se vrátíme k Vánocům, protože v tomto období svou masivní mediální masáží zcela jistě vítězí Coca-Cola až z toho někteří slabomyslní mohou nabývat pocitu, že symbolem Vánoc je právě Coca-Cola.
Obecně má Coca-Cola barevnější, nápaditější, agresivnější a viditelnější promo (alespoň všude tam, kde jsem se pohyboval). Zatímco manažeři Pepsi se z mého pohledu v reklamě moc neangažují, nebo alespoň ne tak agresivně a tak podbízivě, jako jeho konkurent. Pokud si mám vzpomenout na nějakou reklamu na Pepsi, vybaví se mi pouze nudná a nicneříkající modrá reklamní tabule na autobusové zastávce s logem Pepsi, nebo jedna starší televizní reklama s Britney Spears, pak „jsem tvoje nová sousedka…“ a víc mi toho v paměti neutkvělo. Oproti tomu je reklamní tabule na Coca Colu pestrobarevná, plná nejrůznějších nepravidelných obrazců a tvarů (v reklamní agentuře očividně experimentují s LSD) s jasnou převahou červené, siluetou známé lahve a svým logem. Dokonce i v televizi má hned několik druhů reklam. Zkuste se sami v centru města rozhlédnout po reklamních poutačích a hospodských a barových vývěskách. Čeho je převaha? Modré nebo červené?
Když si koupíte lahev Coca-Coly a lahev Pepsi-Coly, zkuste si tipnout, pod kterým víčkem najdete soutěžní kód a na druhé straně etikety telefonní číslo, kam tento kód zaslat? Coca-Cola v tomto jednoznačně vede. Sice se pro účast v některé jejich soutěži musíte většinou zaregistrovat a vyhrajete maximálně tapetu nebo vyzvánění do mobilu (tzn. nulové náklady), ale je zřejmé, že tu někdo chytil příležitost za pačesy a neúnavně chrlí nové a nové soutěže, ankety a snaží se o jistou interakci se zákazníky a vlastně tak s každou prodanou lahví CocaColy vydělává i na sms zprávách.
Složení
V tomto souboji titánů je ta nejstřeženější a nejutajovanější část právě složení, ingredience a příměsi a jejich poměr obsažené v těchto limonádách.
Žádný z výrobců své výrobní tajemství nikomu nepovolanému neprozradí a tak si musíme vystačit s tím, co je napsáno na etiketě.
Pro lepší přehled to zařadím do tabulky
Energetická hodnota 180 kJ, 42 kcal
Bílkoviny 0,0 g
Sacharidy 10,6 g z toho cukry 10,6 g
Tuky 0,0 g z toho nasycené mastné kyseliny 0,0 g
Vláknina 0,0 g
Sodík 0,0 g
Energetická hodnota 178 kJ (42 kcal)
Bílkoviny 0 g
Sacharidy 11,4 g z toho cukry 11,4 g
Tuky 0 g z toho nasycené 0g
Vláknina 0 g
Sodík <0,01 g
Sami vidíte, že na etiketách je víceméně to samé. Takovou malou zajímavostí může být to, že právě ona zmiňovaná kyselina fosforečná má ty tlumící účinky, protože normálně by váš žaludek nedokázal přijmout takové ohromné množství cukru a bez kyseliny fosforečné by kolu okamžitě vyzvracel.
Přesnou recepturu údajně znají na celém světě jen dva lidé a například tak nemůžou společně letět jedním letadlem pro případ, že by letadlo spadlo…
Zdraví škodlivé
Když budete ve větší míře konzumovat tyto nealkoholické nápoje, jistě vás váš zubař nepochválí. Nepochválí vás ani ostatní doktoři, protože jak známo, tyto nápoje obsahují kofein, představují zvýšenou zátěž na srdce, žaludek i játra a je to dobrý základ pro obezitu, cukrovku nebo osteoporózu. Light verze těchto nápojů obsahují náhradní sladidla, které jsou údajně rakovinotvorné. Něco bude i na oblíbeném tvrzení, že jedna lahev coly je srovnatelná s třiceti kostkami cukru… Co se stane našemu tělu po konzumaci Coca Coly?
Několik lžiček koly může pomáhat při zažívacích potížích (prapůvodní využití tohoto nápoje) a v některých státech USA se prý také používá na odstranění krve ze silnic po autonehodách. Více o zdravotních rizicích zde a zde.
Co jste možná nevěděli
Plechovka s Cola light bude ve vodě plavat na hladině, zatímco ta normální klesne ke dnu.
Cola může pomoci při odstraňování žvýkačky z vlasů, je to vůbec dobrý odstraňovač špíny z oblečení i rzi z kovovývh předmětů.
Pokud v létě pořádáte piknik, nechte někde stranou skleničku coly. Cukr přiláká vosy a vás nechají napokoji. Pokud by vás ale přeci jen něco napadlo, venku komár, ve vodě medůza, na štípanec lze opět použít colu. Kyseliny v cole neutralizují jedy od těchto tvorů a zmírní tím svědění. Co se stane s Coca Colou, když ji uvaříte?
Tak jaký je tedy rozdíl?
Pokud to tedy mám shrnout a rozhodnout, tak rozdíl mezi Colou a Pepsi je asi jako mezi ODS a ČSSD – odlišuje je od sebe opravdu jen logo, obojí vám škodí úplně stejně, důležité pro ně je, jestli jste zaplatili…
Takže pokud jste při četní tohoto srovnání dostali žízeň a máte chuť na černou limonádu a chcete po mě rozhodnutí, po které sáhnout, doporučím vám českou Kofolu, která koncem padesátých let vznikla na truc imperialistickým limonádám. Je to sice trochu něco jiného, ale alespoň podpoříte domácího výrobce a domácí trh:)
Začátek roku 2011 s sebou přináší hodně změn. Špatné události jsou předzvěstí toho, že může být hůř, ale je potřeba myslet pozitivně a proto si říkám, že je krize, aby bylo brzy zase dobře. A nebo také na všem špatném je potřeba hledat to pozitivní, což se mi vcelku daří…
Jedna z těch pozitivnějších informací (a se vším ostatním přímo nesouvisící) je ta, že počitadlo Toplistu dnes po necelých 2,5 letech činnosti zaznamenalo 100 000. návštěvníka tohoto blogu a k tomuto malému bezvýznamnému výročí jsem se rozhodl realizovat již dlouho plánovanou změnu grafického kabátku.
Jak je známo, nelze se na toto počitadlo 100% spoléhat a ostatní měřidla ukazují trochu jiné hodnoty, ale já to už od samého počátku beru jako takový kalibrační bod a střed vesmíru, od kterého potom vyhodnocuji odchylky dalších počitadel. Člověk potřebuje mít nějakou (byť falešnou) víru…
Při prvním převlečení jsem neměl ještě dost odvahy se do toho pustit sám, ale poté, co jsem přišel na chuť programu Inkscape po nedávném návrhu skládanky, se mi to začalo celkem zamlouvat a výsledku jste si určitě sami všimli.
Znovu podotýkám, že nejsem grafik a ani nemám žádné zkušenosti s tvorbou webové grafiky, nicméně někteří z vás jistě poznali, že inspirací a částečně i zdrojem mi bylo jedno mé oblíbené hudební vydavatelství a covery desek vydané na tomto labelu :) A hlavně jsem si také řekl, že se chci zdokonalovat nejen v hudební oblasti, ale také i v té vizuální a kde jinde začít, než na svém písečku :)
Pár týdnů tuto nádheru po troškách dávám do kupy a nynější masivní příliv návštěvníků (převážně z Nyxu) na jeden starší článek zapříčinil to, že stanovená meta 100 000 přístupů se přiblížila neočekávaně rychle a proto v konečném návrhu ještě spousta původně plánovaných věcí chybí, několik drobností není hotovo a stále se potýkám s problémy, které byly zřejmé i v předchozím designu. Ještě by tam mělo být víc RCA kablíků, nějaká ta třiadvacítka, Big Daddy z Bioshocku a tak trochu to celé učesat a sladit… Současné tvůrčí sucho mělo být dobrou pojistkou, že se denní návštěvnost bude nadále pohybovat okolo stovky a já tak budu mít na tohle celé zhruba ještě týden čas, ale nestalo se…
Hlavně ještě nemám pořádně otestováno korektní zobrazování a plynulou návaznost všech částí stránky na sebe ve všech operačních systémech a prohlížečích (ano, browsershots znám, ale ten zbytečně zmate počitadlo o několik desítek neplatných přístupů) a také bych rád v budoucnu měl mezi tím vším i nějaké klikací prvky (to bude nejspíš největší oříšek a největší výzva). Takže počítejte s tím, že ani toto rozhodně není konečná podoba a bude se s tím ještě hýbat…
Tímto se tedy omlouvám Seekerovi, že jsem jeho návrh vyměnil tak brzy a také se omlouvám majitelům notebooků, že je nový header trochu vyšší a musí tedy více rolovat. A také vám trochu naroste datová zátěž. Původně to měl být průhledný png s rozumnou kompresí, ale na to už se nedostalo…
Doufám, že se vám nový vzhled nelíbí, to byl účel, je to kekel :)
Dnes dopoledne se stala nevídaná věc. To, že se po tomto blogu prohánějí stovky robotů a někteří se snaží neúspěšně spamovat, je celkem běžná věc. Dnes se ale přihodilo něco, co se doposud za celou dvouletou historii tohoto blogu ještě nestalo.
Poprvé jsem byl svědkem toho, že se roboti naučili česky a snažili se obalamutit filtr tím, že u několika náhodných článků komentovali v češtině. Skoro by jim to prošlo, udělali ovšem ne jednu, ale hned několik základních chyb, díky kterým neprošli ke schvalovacímu procesu, ale automaticky putovali rovnou do spamového koše :)
A protože všechny spamy pečlivě analyzuji, zkoumám a zdokonaluji filtry, tak tento pozoruhodný úkaz neušel mé pozornosti a docela překvapil a také trochu potěšil.
Spam nepotěší snad nikoho, ale když mezi haldou komentů typu „nice blog“ nebo „Thank you for another fantastic blog“ a podobných, jsou některé v češtině, tak i tato milá marná snaha spamovacích přístrojů stojí za pousmání :)
V jednoduchosti je krása a když něco tak jednoduchého skutečně funguje, tak je to krásnější o to víc.
Budete potřebovat tiskárnu, papír, nůžky a trochu lepidla.
Máme?
Ok, nyní jděte na stránku sundial.damia.net/vertical/sundial.php, zazoomujte na váš barák a označte na něm jednu stěnu, na kterou plánujete umístit sluneční hodiny (nejlépe tam, kam po celý den dopadá sluneční svit, tzn. na jižní straně)
Vytiskněte, vystřihněte, slepte, instalujte a zkontrolujte čas.
Pravda, tahle sranda patří spíše do letního období, kdy toho sluníčka je přeci jenom víc, ale kdo na to má celý půlrok myslet, že…
Výhodou je to, že z toho lezou šablony ve formátu PDF, takže pokud máte pořádnou tiskárničku, můžete mít sluneční hodiny klidně i obřích rozměrů :)
Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)
Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…
Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)
Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)
Za poslední dny se mi tu docela ve velké míře proháněli roboti a snažili se spamovat pod články v komentářích.
Přesněji řečeno stále se snaží, ale už jsem jim z větší části zatrhnul tipec, několika jednoduchými triky, takže ačkoli se snaží sebevíc, mají smůlu.
Stále ještě nepoužívám antispam, protože těch spamů na můj vkus stále není dostatečné množství, abych si kvůli tomu musel zřizovat účet u nějaké služby, která se o ochranu komentářů postará (ale pokud máte tip na fungující neobtěžující antispam bez nutnosti vytvoření accountu někde na webu, nechám si poradit).
Všechny spamy jsou vesměs jeden jako druhý, takže stačilo přidat několik zakázaných výrazů a slovních tvarů nebo názvů. Třeba název jednoho fóra, na které se odsud roboti snaží linkovat, nebo nejčastější výrazy používané pro zadávání odkazů do diskuzí [url=, zvýrazňování syntaxí [b] a podobně…
A také jsem zavedl ten „nejdrastičtější“ způsob ošetření: schvalování komentářů od nových přispěvovatelů, takže pokud jste zde už v minulosti něco komentovali, nejspíš nic nepoznáte, pokud se k tomu teprve chystáte, váš komentář se objeví až po schválení…
To si takhle v pondělí odpoledne jedu z práce a rozjímám, jestli se mám nebo nemám stavit cestou na jedno, abych zapil tu mouchu, co mi vlítla před třemi kilometry do huby. Když se blížím k hospodě, všimnu si mezi baráky něčeho vážně divného, až jsem málem spadnul z kola. Co to doprdele bylo?
Pak se ohlédnu za sebe a tam to je taky. Vlastně je to všude a já si toho všiml až teď.
Co by to mělo být, to je přeci úplně normální a přirozená oblačnost. Takhle přeci vypadají naprosto běžné „mraky“. Na jedovaté práškování a řízení počasí sis měl už přeci dávno zvyknout chlapečku, tam nahoře na obloze není přeci vůbec nic divného! Slyšel jsi předpověď? Má pršet, tak tohle asi bude ten chemický základ. Nelze přeci dopustit, aby se naše média mýlila, vždyť jim věří celý národ!
Nakonec ani na to pívo jsem se nestavil, protože jsem neměl potřebnou hotovost. Respektive měl, nejmenší pětistovku a drobit ji kvůli dvacetikorunové útratě by hostinskému hned po otevíračce asi radost neudělalo. Něco mi říkalo Nedráždi kobru bosou nohou, mohla by zdechnout…
Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
