Několik vět 2009

Přišlo mi mailem, původní článek zde

Vydáno 02. 08. 2009

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.

Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat.

Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.

Necháme se stříhat jak ovce.

Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.

Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.

Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.

Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.

Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.

Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.

Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou.

Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.

Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“?

Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.

Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál

Psycho

Americký film Psycho je jedním z nejznámějších děl populárního tvůrce psychologických detektivek a thrillerů Alfreda Hitchcocka, označovaného za „mistra filmové hrůzy“. Byl natočen podle stejnojmenné románové předlohy, opírající se o skutečnou událost – příběh člověka, který si kdesi ve Wisconsinu nechal u sebe v bytě matčinu mrtvolu. Románové a filmové zpracování vypráví o sérii záhadných vražd, převážně mladých dívek. Jejich pachatelem je mladý muž, majitel malého motelu, všeobecně známý jako slušný a tichý člověk. Norman Bates také ve skutečnosti není zločincem. Trpí vážnou duševní poruchou – schizofrenií neboli rozštěpem osobnosti. Žije vlastně dvěma životy: vlastním a současně i životem své matky. Před lety ji ze žárlivosti zavraždil, zmocnil se jejího těla, nabalzamoval je a ve snaze je oživit dal mrtvé matce polovinu své osobnosti, svého života. Mluvil za ni, myslil za ni a také za ni jednal. Předpokládal u ní stejnou žárlivost, jakou trpěl sám, a proto v její podobě zabíjel ženy, které se k němu přiblížily a vzbudily jeho zájem. .

Tento film dávají zítra v pardubickém letním kině

USA 1960, režie Alfred Hitchcock, 109 minut, anglická verze, české titulky

Už je to rok

12. srpna by anglický panovník Jiří IV. oslavil 247 narozeniny a k tomuto datu se také váže ještě jedna nevýznamná událost. Už je to rok, co se tu scházíme na tomto blogu v této podobě.

K prvnímu výročí jsem chtěl nasadit nový vzhled, protože jsem dlouho nemohl narazit na kvalitní tmavý (tmavá je úsporná-nesvítí tolik pixelů,déle vydrží baterka) theme až nedávno mi padl do oka pěkný neotřelý a nenásilný kabátek. Ale to bych si taky musel pamatovat, kam jsem si ho zazáložkoval a musel bych si taky najít čas ho poupravit k obrazu svému a implementovat do něj dodatečné kódy a úpravy…

No nic snad příští rok;) Místo nového vzhledu si můžeme alespoň trochu přiblížit moje velmi oblíbené statistiky :)

Tak tedy: počítadlo Toplist za jeden rok fungování zaznamenalo krásných 44.520 přístupů (včetně mých-nelze tu nastavit vyjímky a je potřeba taky brát v úvahu, že Toplist měl v poslední době velmi často výpadky) a průměrná denní návštěvnost poskakuje okolo 120-170 přístupů.

Pagerank se změnil z počáteční dvojky na dlouhodobější nulu a až nyní tu svítí PR3.

Blog se v posledních měsících a týdnech stává známým především díky vybraným článkům, dokumentům a úvahám, které několik uživatelů postovalo do různých diskuzních fór (za poslední dny jmenujme třeba Podraz jménem Obama nebo úvahu o ČPS), některé blogy a weby přebíraly zdejší články a jako úspěch by se dalo považovat zveřejnění článku Czechtek nebude na czechtek.bloguje.cz

Pokud budu ve výčtu oblíbených článků pokračovat, tak mi dělá radost, že stále více lidí si vybírá tu správnou pilulku a snaží se procitnout z Matrixu k čemuž jim napomáhá i můj blog s dokumenty Endgame, Zeitgeist, nebo Zeitgeist:Addendum

Celkově tu je 286 příspěvků v devíti rubrikách a to celé doplňuje 343 komentářů.

Průměrný návštěvník je z Prahy, používá Windows XP, prohlížeč Firefox a jeho obrazovka má rozlišení 1280x1024px, prohlédne si 1,6 stránky, což mu zabere 3 minuty a 3 vteřiny. Odkazující zdroje se mění den ze dne, jak už jsem zmínil, jednou to jsou specializované diskuze, jindy přijde nejvíc návštěv z Nyxu, další den zase z fakebooku, nesmím zapomenout na linkuj.cz, ale největší podíl je stejně z vyhledávačů.

Další podrobnosti asi nemá cenu rozepisovat, protože to se od desetitisíce nijak výrazně nezměnilo.

Snad to vydrží i další rok :)

Jak udělat z lidí blbce?


-Dobrý den, rád bych se ucházel o post předsedy ministerstva pro lety na Měsíc.

-Ale my nemáme žádné lety na Měsíc.

-Nechápu kde je problém, ministerstvo spravedlnosti přece máme taky…

Je až skoro neuvěřitelné, o co se tu někteří snaží.

Nemohl jsem uvěřit článku, že TOP 09 by nyní ve Sněmovně vystřídala Zelené, na který jsem narazil čistě náhodou, tak jsem si počkal až do druhého dne, až vystřízlivím a našel si ten článek znova a přečetl si ho ještě jednou a pozorně.

Zloděj a vlastizrádce si založili novou partaj (Tunelovat Okrádat Podvádět 09), ve snaze udržet se u koryta a rozkrást co se ještě dá. Vynakládají pro to evidentně velké úsilí. Heleďte já vám taky klidně sepíšu takovou kravinu za polovinu toho, co vás stál ten váš „průzkum“ a úplatek redaktorce deníku:)

Jen ať to s pirátama nedopadne jako se zelenýma, ty vem čert (škoda, že jsem si nezazáložkoval ten obrázek Olgy Zubové z roku 2007, jak má na sobě tričko s nápisem nejsem Paroubkův hlas a hezky se u toho zubí).

No neznám člověka, který by dobrovolně a při smyslech dal hlas straně TOP 09. Najde se mezi vámi někdo takový?

Česká pirátská strana si vás získá

Jako reakce na velmi prazvláštní soudní procesy v zahraničí a neuvěřitelně dementní názory některých hlavounů vznikají v mnoha státech nové politické strany a hnutí. čps

Po vzoru švédské Piratpartiet, vznikla i u nás Česká pirátská strana, která má mnoho ušlechtilých cílů a závazků. Politická strana 21.století svojí sílící veřejnou oblibou dává jasně najevo, že staré a zkostnatělé principy, nařízení a zákony, které se snaží prosazovat a udržovat počítačově negramotní páprdové, nejsou v současné společnosti akceptovány a že je potřeba inovovat a aktualizovat některá opatření, které ty bastardi zavádějí.

Jistě, internet jako médium mnohým možná přerůstá přes hlavu a určitě se shodneme na tom, že i tady by měly existovat určitá pravidla a tzv morální kodexy, kterými by se měl řídit každý uživatel celosvětové informační sítě. Pod záminkou boje proti pedofilům a pirátům se na nás valí jedno omezení za druhým a naše soukromí a práva jsou stále více oklešťovány ve jménu bezpečnosti a mravnosti.
Jednoduše řečeno, ty starý páprdové si dělají co chtějí a schvalují takové zákony, které mají přínos a výhody akorát pro ně samotné a obyčejného uživatele jen omezují, obtěžují a okrádají. Zrušení ministerstva informatiky v roce 2007 bylo jasným důkazem toho, že naši zákonodárci nemají absolutně potuchy o tom, že v informačních technologiích je budoucnost a nelze tento fakt jednoduše přehlížet nebo ignorovat. Možná ze strachu z něčeho nového a (jim) neznámého, provedly ty idioti různé škrty a novely, které výrazně omezují a komplikují život nebo podnikání mnoha lidem. Tak je to ale se vším: čemu nerozumíme (nebo nechceme rozumět) nebo nechápeme, to se zruší nebo omezí a hotovo, mohlo by to poškodit naše vlastní zájmy, nebo zájmy našich vlivných lobbystů a sponzorů. Viz třeba legalizace marihuany a podobně…cenzura

A najednou se tu objeví nová politická strana, která slibuje, že tohle všechno dá do pořádku. Předně si je potřeba uvědomit, že politika jsou lži, špína, hnus, podvody, korupce, vydírání a vraždy. Do politiky vstupuje úplně nová strana s andělsky čistým štítem a ušlechtilými zájmy a myslí si, že všechno obrátí vzhůru nohama a odteď se bude hrát fair play. Co si budem povídat, někdo ten hnůj musí vykydat, ale jsou tohle ti správní lidé?
Jak se vůbec veřejnost postaví k tomu, že teď budou mít svůj podíl na tom všem zcela neznámí lidé a neokoukané tváře? Ovčané jsou přeci zvyklí na svoje známé kašpary z televize, k těm mají důvěru a bezmezně jim věří. Na odporného zamračeného tlouštíka s bradavicí si už všichni zvykli, někdo ho vídá rád, někdo jiný zase nerad, ale už několik let nám ho večer co večer servírují v televizním zpravodajství a tak nějak ho většina stáda přijala jako samozřejmost a někteří slabomyslní jedinci mu dokonce dají svůj hlas ve volbách. Jak přijmou Českou pirátskou stranu, kterou reprezentují dosud zcela neznámé osoby? Tohle není Kocáb se svojí Lejlou, o svou důvěru budou muset vést nelítostný boj.

Nová politická strana vstoupí do prohnilého, špinavého a zkorumpovaného systému a bude chtít dělat změny. Myslíte, že zabředne do toho všeho až po krk, nebo se neušpiní a bude dobře dělat svoji práci a nezklame své voliče? A myslíte, že ty známé xichty z televizní obrazovky si tohle nechají líbit? Roky u koryta, beztestně škodí, lžou a kradou a najednou se tu objeví nějaký Kamil Horký předseda nějaké nové politické straničky a bude jim tohle všechno odpírat, nebo alespoň nařizovat a poukazovat tohle jste udělali špatně, k tomuhle máme výhrady, chceme změny?

Nebuďte naivní. Ikdyž sliby zní kdovíjak krásně, je tu přeci stále zaběhnutý proradný systém a svinská mašinérie, která semele každého neposlušného človíčka, který jde proti proudu a jakkoli se neslučuje se zájmy strany.

Ochrana soukromí, svoboda získávání informací, svoboda slova a vyjadřování, nezávislost soudů a státních zastupitelství na státu, transparentní výběrová řízení ve veřejném sektoru, boj proti zneužívání zákonů k omezování svobody, boj proti cenzuře, násilí, rasismu, strachu, nejistotě a pochybám ve společnosti a proti potlačování lidských práv.

To je stručný výčet programových cílů České pirátské strany. No není to krásné? Zní to jako populismus, ale kdyby to vyšlo, měli bysme se všichni mnohem lépe. Taky půjdete dát svůj hlas pro tyto sliby? Je tu vysoká pravděpodobnost, že právě ten váš hlas bude znásilněn, ukraden a překroucen pro osobní potřeby a zájmy úplně někoho jiného, než komu jste věřili a že se všechny tyhle sliby ve finále obrátí proti vám! Úspěch vůbec bude, když se situace a stav našich svobod a práv zachová alespoň v takové podobě, jak to máme dnes.

Jinou možnost ale nemáme a nic jiného nám ani nezbývá. Na defenestraci mají ve sněmovně příliš nízko okna a tak hlas ve volbách je jediný možný způsob (sic dost chatrný a netransparentní), jak bojovat proti zločincům a mafiánům, které si ze svých daní vydržujeme!

I já půjdu na podzim dát svůj hlas a budu doufat, že si můj hlas nekoupí nebo nevynutí někdo, kdo má páky na podplácení, zastrašování nebo vyhrožování lidem, kteří mají čestné úmysly….

Změna zaměstnání

Mám za sebou vstupní prohlídku u lékaře, stačí už jenom podepsat smlouvu a od srpna nastupuji.

Všude propíraná krize a její následky se projevily i v současné práci, kde to jde od desíti k pěti a díky nepochopitelným krokům našeho vedení a dost mizerné situaci, jsem se rozhodl pro jediný rozumný krok, který už několik bývalých spolupracovníků udělalo a další se chystají také udělat: dávám výpověď!

Ačkoli to na pracovním vytížení příliš znát není, zaměstnanci jsou ujišťováni, že firma je v mínusu. Veškeré odměny a finanční ohodnocení byly odebrány a dokonce nám snížili i základ (na což ze zákona nemají právo). Řízení, fungování a plánování firmy je v rukou několika podivínů o jejichž skutečných úmyslech lze spekulovat. Přístup vedení se za ty roky nijak nezměnil: nikoho nic nezajímá, nikdo vpodstatě za nic nezodpovídá, tak nějak to prostě funguje a to je celé.

Pokus o zavedení nereálných praktik a postupů do stávajících podmínek byl zprvu hlavním cílem nového ředitele, ale jak se ukázalo, nic z toho se u nás realizovat nedá. I když jsem já osobně vyvíjel iniciativu, aby ten koktavý a šišlavý připosránek naštívil logopeda, protože mu není rozumět a v e-mailové komunikaci by si měl doplnit základní znalosti pravidel Českého pravopisu a věcně jsem argumentoval, že se takový člověk a jeho plány na takovou pozici nehodí, nic z toho nepomohlo.

Moje doporučení, návrhy a připomínky byly předloženy s velkým pozdvižením, ale nic dalšího se nedělo. Návrh byl sice přijat, ale jeho projednávání tak nějak vyšumělo a dnes se všichni tváří, jakoby se nic nestalo. V ředitelském křesle dál sedí člověk, který evidentně neví, jak to v takovém podniku chodí, nikdy v životě nepracoval, neví, co práce v takové firmě obnáší a jak s tím nakládat, neumí se srozumitelně vyjádřit, nedokáže dosáhnout vytyčených cílů, nepředstavuje žádnou motivaci ani autoritu, ačkoli já sám jsem podával zlepšovací návrh na změnu vedení a odstranění veškerých překážek, které si za ten půlrok prosadil, nic z toho se nezměnilo. Působí dojmem, že jeho Know-how má akorát ze školení a brožur, v praxi a v očích všech zaměstnanců ovšem selhal a spolupráce s takovým člověkem sice zvyšuje vlastní sebevědomí, ale reálně nepředstavuje žádné klady. Hiearchii a způsob dosazování lidí do vysokých funkcí jsem nikdy pořádně nepochopil a patrně už ani nepochopím.

Nač se rozčilovat, boj s větrnými mlýny nemá cenu, proto jako blesk z čistého nebe přišla nabídka nové práce jinde, za lepších a zajímavějších podmínek. Žádný kravál, smrad ani špína, žádná námaha ani stres. Pokaždé, když jsem tam přišel, mě překvapila neskutečně pohodová atmosféra mého budoucího kolektivu. Nikdo se nikam nežene, na všechno je dost času a nikdo si s ničím nedělá těžkou hlavu.

A kde že to bude? To vám neprozradím, i přesto že se na mou hlavu několikrát denně snáší dotazy, kam nastupuju a někteří spolupracovníci by očekávali, že se to dozví právě zde, když jim to nechci prozradit osobně :)

Každopádně díky novému zaměstnání budu pracovat skoro v centru města, budu mít určité řekněme společensko-kulturní výhody, privilegia, výsady a postavení a do budoucna se to bude stále více rozvíjet a pozitivně projevovat. Nemusím si dělat hlavu s nějakou krizí, poznám spousty nových a zajímavých lidí, něčemu novému se přiučím a budu mít jistotu, že o tuhle práci jen tak nepříjdu, nebo že by mělo docházet k nějakým zásadním změnám, či úsporným opatřením…

Existují zde i nevýhody: práce na směny a příležitostná práce o víkendech. Musel jsem kvůli tomu odmítnout několik nabídek na hraní, protože prozatím fakt netuším, jak to bude a na který víkedn mám naplánovanou směnu. Ale i to se dá skousnosut, neřkuli, že odpolední je pro mne v jistých situacích přijatelnější, než vstávat ráno před půl šestou.

Budu vás ještě chvíli napínat, ale stejně dříve nebo později se provalí, že mojí pracovní náplní bude… :)

Apollo 11 na Měsíci

Při příležitosti 40. výročí letu člověka na měsíc je internet plný článků připomínající, popisující a dokumentující tuto událost.

NASA digitálně vyčistila videa z přistání na Měsíci

Američané mají nové snímky lidských stop na Měsíci

Nejen seriózní vědecké publikace a články připomínají první kroky po Měsíci, ale i konspirativní webziny a servery zpochybňují přistání Američanů na Měsíci a rozdělují tak obyčejné smrtelníky na dva tábory. Jedni Přistání na měsíci berou jako vážný fakt a mylník v historii lidské rasy, druzí jsou přesvědčeni o tom, že přistání Apolla 11 se odehrálo v Hollywoodských ateliérech.

Opakem tomu jsou články, které všechny pochybnosti a poukazování na nejasnosti vyvrací a osvětlují. Proč taky ne, kde je poptávka, tam je i nabídka.

Já se k celému problému stavím neutrálně. Nijak Přistání na Měsíci nezpochybňuji, ale ani mu stoprocentně nevěřím. Nebyl jsem při tom, nesledoval jsem to, nezažil jsem tu mediální masáž, která jistě kolem celého toho drahého cirkusu byla a nebyl (a ani nemohl být) jsem tím jakkoli ovlivněn. Jen mi trochu nejde do hlavy, jak mohli před čtyřiceti lety vysílat přímý televizní přenos z Měsíce? Uvěřil bych tomu, že tehdejší technika byla na takové úrovni, že dokázala odvysílat nejsledovanější přímý přenos v historii tv vysílání z některého filmového studia, ale z Měsíce???

Ať je to tak či onak, jedno je jisté: já se na Měsíc nikdy nevypravím a s největší pravděpodobností nikdo z vás také ne. Ať už člověk na Měsíci byl nebo nebyl, pro nikoho z nás to neznamená žádný přínos, výhodu, nebo zlepšení čehokoli. Chleba díky tomu levnější nebude, jen se za 30 miliard dolarů vyplavilo trochu endorfinu některým americkým pošukům, kteří si chtěli dokázat, že jsou lepší než Sověti. That’s All



„That’s one small step for a man, one giant leap for mankind.“ – Neil Armstrong, July 20, 1969

Jak to je s tím symbolem 23?

Takže pod článkem Pojďme hledat význam symbolu 23 se hezky hromadí názory a protože počet komentářů přesáhl hodnoty 23, slíbil jsem, že uvedu na pravou míru, jak to vlastně s tou třiadvacítkou je. Svého času to možná bylo zahaleno tajemstvím, ale dnes už na tom stejně nesejde a chci také udělat přítrž všem těm bludům a nesmyslům, co se s číslem 23 vozí…

Na tomto blogu bude již třetí odkaz na výborný článek Tajemství čísla 23 a vytáhneme si z něj několik důležitých údajů a zároveň je porovnáme s příspěvky pod článkem.

Takže jak již bylo řečeno i v komentářích, první významná zmínka o číslu 23 je v trilogii Illuminatus, kde Robert Shea a Robert Anton Wilson číslem 23 symbolizují boha chaosu.

The KLF na počátku 90. let poblázní hudební průmysl takovým způsobem, že dlouho okupují první příčky hitparád. 23.8.1994 (1+9+9+4=23) se seberou a odjedou do Skotska, aby tam v krbu spálili milion liber, které jim jejich hudební tvorba vydělala, tam také podepíší dokument, ve kterém prohlašují, že o tom 23 let nepromluví.

Tak a teď se dostáváme k tomu, na co jistě všichni čekají:




Spiral tribe měli mystický symbol 23 jako posvátné číslo symbolizující spirálu.
Spiral Tribe měli údajně 23 zakládajících členů.

Traduje se také, že v době vzniku Spiral tribe bylo jejím členům průměrně 23 let.

O silnici M23 v komentářích zmínka také padla.

No a pak se také dostáváme k hypotézám, které jsem slyšel od některých expertů, že například aparatura Spiral Tribe měla výkon 23KW (to musel být ale kravál ;)) a nebo že každá SPZ na jejich autě měla, nebo součtem číslic dávala dohormady 23, za hodinu dj zahrál 23 desek a další fantasmagorické výmysly, které dokazují, jak moc bujná je fantazie některých efedrinových mozků…

Každopádně číslo 23 má své kouzlo, přitažlivost a výjimečnost, ze které Spiral Tribe udělali tak trochu víc. Jako svůj symbol si ho vybrali kvůli symbolice chaosu (ona ta hudba před 15. lety z tehdejšího pohledu byla něco nového, něco, co nikdo předtím neslyšel a tak trochu chaoticky i na svou dobu působila). S vědomím, že číslo 23 je ukryto snad ve všem a chaos je protiváhou pořádku, Spiral Tribe přijeli na celý víkend na vybraný pozemek a spontáně tam vznikla party bez nějaké složité organizace a pořadatelského zařizování, a přesto to všechno fungovalo náramně dobře. Krásný důkaz toho, jak může něco samo od sebe vzniknout a fungovat v chaosu a řídit se podle nepsaných pravidel, býval k vidění pravidelně na Czechtekku.

Ať se vám to líbí, nebo ne, na číslo 23 narazíte prakticky všude a při každé příležitosti, přímo nebo v souvislosti různých kombinací a počtů…
Na závěr přidám ještě jedno video, které pod číslem 23 odhaluje mnoho dalších faktů a náhod, mimo jiné odhaluje symbol 666 (v komentářích zmiňovaný), nebo říká, že 23.12.2012 má být konec světa

A vítězem vyhlášené soutěže se stává Mr-Bungle se svým povedeným komentářem:

Vznik pozází z mýtických příběhů o takzvaných 11 šroubcích a 12 matičkách.V zá­věru vždy dojde k náhlému přebytí 1 matičky což má vyjadřovat centrální smysl paradoxu našich životů

Gratuluji, ozvi se ;)

Zloděj na akci

Poslední červnový víkend proběhl free open air fest Razzle-Dazzle na Mělicích.

Bohužel v neděli v podvečerních hodinách, při balení, bylo ukradeno několik věcí – telefon, foťák + notebook :(

Ukradl je tento člověk, který by měl být údajně z Prahy a jmenuje se Marek

Podrobnosti zde

Kdybyste mohli pomoci jakoukoliv informací, dejte vedět do guestbooku.
Díky všem všímavým lidem !

Když nemůžete pomoci, alespoň víte, na koho si dávat pozor, kdybyste ho někdy potkali!

5mW vs 50mW

Občas si připadám jako malý kluk, když musím mít kdejakou pitchovinu, zbytečnost nebo hračičku, která zjevně nemá praktické využití v běžném životě, ale je natolik cool, že se bez ní prostě neobejdu :)

Dnes se bude mluvit o laserovém ukazovátku a protože jich mám vícero, zaměřím se jen na porovnání dvou zdánlivě podobných, ale výkonově rozdílných zelených pointerů.

Obecně je známo, že lidské oko vnímá zelenou barvu nejlépe z celého světelného spektra. Tedy při vlnové délce 555 nm je citlivost oka největší. Takže pro jasný a dobře viditelný zelený bod postačí i malý výkon laseru. Tam, kde červený laser přestává být vidět, zelený laser stejného výkonu v pohodě dosvitne a jeho bodu si všimnete i za jasnějších podmínek.

Určitě je důležité zmínit, že i laserová ukazovátka s IR filtrem jsou nebezpečná a rozhodně nedoporučuji svítit s nimi do očí, nebo na reflexní materiály, od kterých se paprsek může snadno odrazit k vám, nebo k někomu jinému. Nemluvě o speciálních výkonných laserech, které dokážou zapálit sirku, nebo propalovat černé plasty. Taková hračka ale už přestává být hračkou a stává se nebezpečným nástrojem! V USA jsou laserové ukazovátka o výkonu vyšším než 5mW už pokládána za zbraň!

Podle amerických zákonů vlastním 50mW zbraň a další skoro-zbraně zelené a červené barvy nosím na klíčích. 50mW laser rozhodně není přívěšek ke klíčům, protože váží skoro tolik, co celý svazek klíčů :) Je to taková nezvykle velká a těžká mrcha, jejíž laserová dioda emituje světelný paprsek o vlnové délce 532nm. To celé pohání jedna 800mAh baterie a paprsek je opravdu intenzivní a jasný. V malé místnosti se člověk na bod na stěně dlouho dívat nevydrží a je jasné, že tahle věcička je hlavně outdoorového využití.

Bod je viditelný i za denního světla, samozřejmě nejlépe na bílých stěnách nebo plastech. Ale i na libovolně barevném podkladu je bod z 50mW ukazovátka stále viditelný. Slabšímu 5mW bráškovi denní světlo na kratší vzdálenosti taky nevadí, ale na přímém slunečním světle se nechytá, každopádně si vede mnohem lépe, než červený pointer, kterému se daří téměř jenom za šera nebo v noci. Když už jsme u toho šera, večer začíná být paprsek z 50mW ukazovátka vidět, když je úplná tma, tak je patrný paprsek i z 5mW zelenáče. Každopádně na ukazování souhvězdí na noční obloze se hodí až vyšší kalibr.

Zelený laser dosáhne v noci kilometry daleko a bezproblémů ozáří i objekty v dáli, které mají tmavou barvu (např stožáry vysokého napětí, střechy domů, lesy atd) a velmi efektivně působí, když zaměříte dopravní značky, SPZ automobilů, nebo reflexní billboardy- v tomto případě je jejich odraz vidět i na desítky kilometrů.

Vyblbnout se stím dá dosytosti a pro zdánlivě nepotřebný gadget jsem našel krásné využití: Účině plaší vrabce a straky, co se slítávají k misce se psím žrádlem! Ostatně dobře se stím také shazují lidi na zem, když před procházejícím člověkem v noci rozsvítíte lajnu :) Stejně jako na lidi, působí i na většinu živočichů s ploutvemi, křídly, tlapkami nebo kopyty :) Taky se mi s tím podařil spustit alarm u jednoho bezpečnostního čidla nebo senzoru. Nejsem si jist, jestli jsem to zapříčinil skutečně já, ale když jsem si takhle jednou krátce po půlnoci ukazoval na rozestavěné skladiště, tak se do temné a tiché noci v kilometrové dálce začalo ozývat poplašné houkání…

Největší slabinou většiny laserových ukazovátek jsou spínače. Ukazovátek jsem měl už několik a vždy jako první závada se projevilo zlobící tlačítko. Zelené lasery mám teprve krátce, takže žádné problémy jsem zatím nezaznamenal a sám jsem zvědav, jak budou 5mW zelenáčovi svědčit spolubydlící klíče, flash disk a svítilna.

Může mě těšit, že nejsem jediný takto ulítlý uživatel laserových ukazovátek. Na internetu je spousta stránek, kde naleznete různé návody na výrobu výkoných laserů z dvd vypalovaček nebo DIY laserových efektorů na party. za všechny můžu doporučit web ufonet.ic.cz, kde zájemci o tyto hračičky naleznou několik návodů včetně bezpečnostních upozornění.