Na první pohled jednoduché video, ovšem svým vyobrazením zákazníka Apple je nadprůměrné. Není potřeba dalšího komentáře.
Sada zvuků a hlášek pro váš mobil, které si v telefonu můžete nastavit jako vyzvánění, upozornění na přijatou sms, zprávy, události nebo upozornění.
Docela často se mi stává, že mi přijde SMS, upozornění, nebo nějaká událost v ne zrovna vhodný okamžik a stanu se tak středem pozornosti.
Nebylo by na tom nic divného, kdyby se například ten výpis z banky neohlašoval tak, jak se ohlašuje a lidé v okolí by se nezasekli, s vykulenýma očima pohlédli mým směrem a po odeznění pokračovali v rozhovoru :)
Všechno to začalo sháněním nějakého pěkného a originálního zvuku do mobilu jako vyzvánění nebo tón SMS zprávy. A kam jinam se obrátit o pomoc, než ke starým dobrým deskám? Vyzváněcí tóny z vybraných pasáží mých oblíbených desek budou to pravé ořechové. Nejvíc materiálu a největší srandu poskytuje štousek battlovek. Obrovská spousta samplů a hlášek z různých filmů, všelijaké zvuky a tóny budou to správné krmení pro můj telefon a postupně si můžu do telefonu poslat přes dvě stovky nejrůznějších krátkých i dlouhých zvukových klipů.
Vybral jsem z nich zhruba padesátku, se kterou se s vámi podělím v tomto prvním díle nepravidelného miniseriálu vyzváněcích tónů do mobilu, ať si užijete taky trochu srandy :)
Ke stažení zde.
Další díl zvuků na mobil následuje zde
Užívejte vybrané nahrávky dle libosti a věřím, že některé z nich vám jistě zajistí také takovou pozornost, jakou si dopřávám já v různých situacích :)
Určitě potěší SMS http://www.kekel.cz/mp3/SMS_DOIT.mp3 ve frontě na bankomat.
Den, kdy máte jít k zubaři, může příjemně nastartovat takový budíček http://www.kekel.cz/mp3/SMS_horror.mp3
Připomínka dnešního utkání v bowlingu může například znít nějak takhle http://www.kekel.cz/mp3/SMS_myballs.mp3
A pokud také máte jednoho opravdu chytrého a inteligentního kamaráda (myšleno ironicky), SMS zprávu z jeho čísla může oznámit třeba něco takového http://www.kekel.cz/mp3/SMS_STUPID.mp3
http://www.kekel.cz/mp3/SMS_youaredeadman.mp3 zase může oznámit, že jste měli dneska zaplatit ten dluh a jestli by nebylo lepší raději někam odjet http://www.kekel.cz/mp3/SMS_goforward.mp3
Chcete být in? Už nestačí být na facebooku, dnes musíte být 3D.
3D obraz je prostě často diskutované téma a stal se z toho další krůček na pomyslném žebříčku technologických pokroků na jehož začátku byla první fotografie začátkem 19. století. Technologie 3D je hnací motor pro oživení trhu, zcela jistě nakopne ekonomiku, která se má už brzy jakože zhroutit a všechny nás ožebračit. Snad to ještě stihneme a 3D zobrazovací jednotky pomůžou k zahnání pojmu finanční krize, protože to je další technologický skok, který se musí v historii lidstva odehrát. Bohužel k dokonalému 3D se ten krůček na onom žebříčku musí ještě udělat.
Jak dnes všichni vyměňují svoje staré televize za tenké LCD nebo plasma displeje, ztratila věta „čumim na bednu“ svůj význam. Pokrok v zobrazování 3D obrazu bude v návratu k bedýnkám :) Ze začátku spíše akvária tak akorát na televizní stolek. Kdo má malý obývák, musí se spokojit s menší uhlopříčkou.
pCubee je stále ještě pseudo 3D využívající senzory pohybu a digitální vodováhy. V televizích budoucnosti se obraz bude vykreslovat skutečně mezi stěnami uvnitř kostky.
S tím souvisí další úskalí, které to přinese. Technologie výroby takového 3D obrazu bude vyžadovat nový systém snímání scény i obrovskou datovou zátěž s vysokými nároky na kapacitu nosiče nebo distribučního kanálu. Spotřeba elektrické energie taktéž nebude nejmenší a staré (rozuměj dnešní) filmy převedené do 3D budou v nové televizi působit nepřirozeně plasticky. Herní průmysl má v renderovacích oblastech jisté výhody, nebo spíše je připraven, jen si budeme muset zvyknout na novou interakci. Uvidí se po letošní E3. Už nebude stačit obraz pro levé a pravé oko, tady se renderuje pixel za pixelem v prostoru mezi stěnami vaší obrazovky. Ta Jenifer Lopez je skutečně ve vašem obýváku, ten gól byl skutečně tečovaný, ten moderátor ve studiu má v hrníčku na stole stříbrnou lžičku, ty titulky se dají krásně přečíst i bez brýlí a ta useknutá hlava opravdu letěla pod skříň, ikdyž to je všechno hologram ;)
Ještě později budou pojem televize představovat 4 anténky, mezi nimiž se to bude všechno odehrávat. Antékám budou předcházet 4 sloupky promítající mezi sebe scénu. Chcete větší divadlo? Jestli máte větší obývák, kupte si ještě jednu takovou televizi a sloupky jednoduše připevníte na sebe, sousedi si budou myslet že v té krabici máte altánek a ono to zatím bude povýšení vašeho 3D na 3D HD. Současně s tím budou také vznikat již zmiňované anténky. Takové čtyři anténky najdete na běžném ajfounu a když položíte alespoň 2 iphony k sobě na stůl, vznikne 3D prostředí podobné známému Reactable, kde se budou hrát úžasné 3D hry, probíhat holografické video konference a tak podobně.
Dnešní epileptické procedury s brýlemi a 120Hz plátnem jsou jednou z porodních bolestí opravdového 3D a musíme si jí protrpět, než bude dostupnější nová generace procesorů, zobrazovacích jednotek a datových nosičů.
Obecně je známo, že jarní vydání jsou kvalitnější než ta podzimní. To se potvrdilo i u posledního Ubuntu 10.04 Lucid Lynx LTS (prodloužená podpora). A když se za 32 vteřin od POSTu předemnou objevilo nové upravené uživatelské prostředí GNOME 2.30, věděl jsem, že tenhle operační systém mi bude věrně a spolehlivě sloužit hezky dlouho k plné spokojenosti.
Tentokrát jsem provedl čistou instalaci, žádný upgrade z 9.10 (které mimochodem také sloužilo bez jediného problému půl roku), protože jsem na svém Vostru původně trochu nešťastně rozděloval disk na několik pracovních oddílů (které jsem stejně nevyužíval jak jsem si plánoval) a v Grubu při startu svítilo několik dalších experimentálních distribucí jiných OS…
Před instalací jsem trochu váhal, jestli si těch 250 GB taky nemám rozkouskovat na další oddíly, ale nakonec jsem nechal celý disk, proč to komplikovat.
Začalo to u Live CD, kde tentokrát zmizel boot manager a Live Ubuntu 10.04 rovnou nastartuje a pak se ptá jestli ho chcete vyzkoušet, nebo hned nainstalovat. Měl jsem zazálohované vše potřebné, takže jsem zkusmo mrknul jak to tentokrát vypadá (žádné překvapení, když jsem už přečetl několik recenzí :), byl jsem spokojen a šlo se na instalaci. Během instalace jsem si nachviličku odběhnul, zakrátko se vrátil a vytáhnul zálohy. Od začátku instalace neuběhlo ani 30 minut a já jsem mohl bezproblémů pokračovat v práci, kterou jsem měl rozdělanou v předchozí verzi.
V Canonicalu konečně změnili vzhled a základní barevnou paletu. Vypadá to hezky, na tlačítka na levé straně bych si asi hůře zvykal a přeci mi nic nebrání v tom, abych si svůj operační systém přizpůsobil svým potřebám.
V tom je pro mě největší přednost linuxových distribucí. Nikdo vám nepřikazuje co a jak máte používat a jak to má vypadat. Všechno si můžu nastavit tak jak chci já a ne jak chtěl nějaký mamlas v Mrdkosoftu ve své nadstavbě BSODu :)
V posledním Ubuntu proběhlo několik změn. Většina jich je pozitivní. Viditelně rychlejší start systému. Obměna některých programů v základní poinstalační nabídce jako jsou např videostřižna PiTiVi nebo Simple Scan pro jednoduché skenování. Nautilus umí konečně pracovat v dvoupanelovém režimu, i přesto se oblíbeného GNOME Commanderu nevzdám. Tlačítka pro zavření, minimalizaci, maximalizaci a svinutí okna jsou na levé straně, ale nikdo vám nebude bránit si je přehodit na pravou stranu. Měl by být vylepšený komunikátor Empathy, co na tom, stejně používám Pidgina. Ubuntu 10.04 má údajně také vylepšenou podporu iPhonu a iPodu a jednoduchou instalaci fontů. Ubuntu jde s dobou a podporuje degeneraci tupých oveček integrací klientů nejčastějších komunikátorů a sociálních sítí.
Nově je tu také Ubuntu One Music Store čímž se může kompenzovat to, že je Ubuntu zdarma. Všechno ale teprve testuji a zkouším, Ubuntu 10.04 jsem si nainstaloval teprve v sobotu a zrovna si vytvářím spouštěcí USB klíčenku. Za celé tři dny (a vlastně za celou dobu používání předchozí verze) jsem nenarazil na jediný problém s nefunkčností nějaké komponenty, nebo že by něco nešlo. Vše samozřejmě za doprovodu vybraných efektů Compiz Fusion, které dokáží práci s počítačem nejen zpříjemnit, ale hlavně výrazně zjednodušit ;) O Ubuntu 10.04 můžu prohlásit, že s ním jsem naprosto spokojen, hodnotím velmi kladně a můžu jen doporučit ;)
Stahovat můžete na http://www.ubuntu.cz
Panasonic SDR-S26 je taková klasická kamerka střední až nižší třídy, ale přesto je v něčem výjimečná. Má optiku s ohniskovým rozsahem 1,5 až 105mm, což znamená, že dokáže až 70x přiblížovat. Právě kvůli 70ti násobnému optickému zoomu a nejlepší výbavě ve své kategorii stojí za to. Digitálně lze zoomovat až 3500x, jenže to se pochopitelně projeví v kvalitě obrazu. Ještě snesitelné je celkové 100X přiblížení, vyšší hodnoty snad ani nemá cenu používat, protože se tím jen roztahují pixely a násobí se třes, před kterým vás nezachrání ani profesionální stativ.
V základní výbavě to je klasika. Záznam na SD kartu, výstup na televizi a USB. Pak tu jsou tlačítka pro okamžité publikování na internetu (zatím jsem neměl potřebu to zkoušet), koš, optická stabilizace a spuštění automatického režimu. Z vlastních zkušeností doporučuji nepřepínat na manuál, protože pak si s tím musíte dlouho hrát, čímž se rychle vybíjí baterie a navíc na 2.7 “ displeji stejně nic přesně nenastavíte. Jedná se o takový plastový výrobek, panty a ovládací joystick u displeje nepůsobí robustním dojmem, ale zatím všechno funguje jak má, takže uvidíme po čase
Panasonic SDR-S26 umí dle prospektů nahrávat v DVD kvalitě. Dalo by se říct, že v ideálních světelných podmínkách a s trochou úsilí obstojný DVD PAL se z toho dá vyždímat. Nenahrává v HD kvalitě, nemá žádné pokročilé funkce a při šetrné manipulaci baterie vydrží přibližně hodinu. Nemá port pro dálkové ovládání, což je při takovém zoomovacím kalibru dost podstatný nedostatek a nemá ani možnost připojení světla. Pro tmavé scény se nabízí noční režim, jenomže z kvality a plynulosti takového záznamu by se mohlo leckomu udělat špatně. Uživatel si také musí vystačit pouze s integrovaným stereo mikrofonem, který by měl obsahovat větrný filtr. Bohužel stačí běžný podzimní větřík (který není výjimečný ani na jaře) a v záznamu je vítr zřetelně slyšet. Pokud máte zrovna namířeno někam do dálky, bude takový vítr působit i na stabilitu, což se projeví klasickým třesem obrazu a nepomůže ani integrovaný optický stabilizátor. Mikrofon se částečně dokáže přizpůsobit podmínkám, tzn. snaží se „natahovat uši“ tam, kam právě zoomujete. V praxi jsem se o této bezvadné funkci přesvědčil na vyhlídce na jednom místním kopečku, když jsem zaměřil cyklistu jedoucí mi v ústrety. V záznamu pak bylo krom větru slyšet i těžké oddychování onoho pána na kole, který byl ještě 500m daleko.
Panasonic SDR-S26 jsem pořídil za velmi výhodnou cenu ve víkendové akci jednoho nejmenovaného obchodu. V dnešní době, kdy HD video dokáže zaznamenat i kdejaký kompaktní foťák ba dokonce mobil, tato kamera nabízí už možná nestandartní výbavu. Přesto se může pochlubit zajímavou cenou (i když není zrovna v akci) a hlavně 70x optickým zoomem, který uživateli dokáže ušetřit spoustu sil například tím, že si jednoduše přitáhne tu slečnu, co se opaluje bez plavek na protějším břehu jezera a může tak hned zhodnotit, jestli má cenu jezero přeplavat nebo ne :)
Další zoomovací videa jsou i pod tímto článkem.
Tento týden vyšla plná verze mobilního internet browseru Opera mini 5.
Konečnou pátou verzi tohoto prohlížeče jsem si nainstaloval hned ve středu, ale příležitost a čas pořádně vyzkoušet byla až v pátek a to jsem shledal několik potěšujících věcí:
Ačkoli často startuje bez spouštěcí obrazovky a musí se jí pomáhat opakovanýcm mačkáním kláves, tak jsem víceméně spokojen. Prohlížení internetu na mobilu je pohodlné a ještě usnadněno záložkami, možností označování a kopírování textu a historií.
RSS čtečka už taky funguje jako v předchozích verzích a díky adrese se dá přidat do panelu rychlého spuštění. Procházení a správa RSS se nijak výrazně neproměnila, akorát při příliš dlouhém title jednoho feedu se mi sloupeček s počtem nepřečtených novinek nevejde na obrazovku ani při otočeném obrazu Sice se to dá editovat a v jednu chvíli se to zobrazovalo správně, najednou z ničeho nic je zase počet novinek na řádku úplně mimo obrazovku a všechny title zkráceny.
Doporučit známému. To je věc, která dokáže opravdu vytáčet. Te už vím, že se dá vypnout v nastavení (dík za info Komodore ;)
Na takové prohlížení mobilního internetu a vyhledávání informací jsem byl zvyklý z předchozích verzí, v páté je surfování až na maličkosti ještě více pohodlnější a v rychlosti nezaostává. Na nový vzhled mě připravila betaverze, bohužel svojí nefunkčností většiny součástí mě na nějaký čas úplně odradila od používání mobilního internetu. Díky tomuto vydání zase můžu v případě potřeby jednoduše shlédnout novinky ve světě, nebo zkontrolovat provoz bez tíživého pocitu zhnusení, nefunkčnosti a nestability, takže nyní dávám palec nahoru.
Pokud nevlastníte Android nebo iPhone, tak nemusíte čekat, stahovat můžete na m.opera.com.
Konečně se počasí umoudřilo a začíná jaro. Když se mi zrovna takový hezký slunečný den, jako byl včera, dostane do ruky kamera, která přibližuje 70x, tak se pak s takovým zoomem dají provádět všelijaké věci. konkrétně jde o kameru Panasonic SDR-S26EF a těch záznamů s ní jsem za odpoledne pořídil hned několik, ale nebudu tu publikovat všechny….
Snad za všechny si dovolím takovou malou demonstaraci 70x optického zoomu, kterému se digitálně vypomůže až na 100x. Pořízeno navečer, protože jsem si naivně myslel, že poté, co se u nás slunce schová za horizont budou na letadla v desetikilometrové výšce stále dopadat nějaké sluneční paprsky…
Na snímku je krátký pohled na stránku flightradar24.com, kde jsem si vyhlídnul letadlo McDonnell Douglas MD11, které má při měsíčku namířeno z Amsterdamu do Teheránu, právě se nachází ve výšce 10 645 m a zhruba 35km západně od mé pozice letí rychlostí 978 km/h.
Kamera má za snížených světelných podmínek horší rozlišovací schopnosti, ale i tak lze letadlo zaměřit díky stopě smrtících chemtrails a pokud se s ní moc netřese, tak i automaticky správně zaostří letící objekt i v takhle tmavých podmínkách na takovou vzdálenost. Jak slyšíte sami, kamera má mít stereo mikrofon s protivětrným filtrem, ale i tak je foukání slyšet a i na stativu to je docela třes při takovém přiblížení, navíc ještě se zapnutým stabilizátorem.
Tak nějak mě napadlo udělat si nějaké mechanické hejbátko, které bude samo otáčet stativem podle GPS souřadnice zvoleného letadla, abych nemusel třást s kamerou a zaměřovat letící objekt :) No ale na to moje občasné filmování snad ani nemá cenu namáhat se něco vymýšlet. Ikdyž by vlastně stačila jenom vodováha, GPSka, dva motorky na horizontální a vertikální polohování a napsat program, který by je ovládal…
A ještě jedno zoomování z odpoledního natáčení:
A ještě jedno starší přiblížení cca 1,5 km vzdálené dopravní značky, na kterou se svítí pistolkou s téměř vybitými bateriemi.
Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?„. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.
I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:
Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?
Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.
Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..
Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.
Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.
Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.
Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.
No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas? Ve skutečnosti Facebook závažným způsobem komplikuje vaše životy a představuje reálné nebezpečí!
Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)
Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)
Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).
Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!
I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…
Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.
Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)
Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…
A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.
Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!
Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?
Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž a musel bych se za něj stydět.
Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.
Ačkoli jsou těžké časy a investovat do hardware se nevyplatí, již nějaký čas se mi postupně shromažďovaly jednotlivé PC komponenty. Tento týden mi dorazil poslední kousek do stavebnice a proto jsem se mohl pustit do stavby výkoného herního ULN počítače. Ne že bych nevěděl kam narvat peníze (někde se ten celý život neutrácení za cigarety musí projevit), ale tak nějak jsem měl nutkání zkusit si sám postavit počítač, protože když jsem naposledy skládal celý počítač, měl CPU ještě s pasivním chladičem. Takže jsem si vlastně potřeboval dokázat, že na to mám a také jsem si chtěl ověřit všude omílané tvrzení, že na skládání počítače vlastně dneska už nic není. Pryč jsou doby nastavování jumperů, volby voltáže a časování na desce, dnes stačí poskládat dohromady, zapojit a je to. Jednotlivé komponenty jsou tzv. „foolproof“, tedy že by člověk musel vyvinout hodně síly, aby některý konektor nacpal do nesprávné patice.
I přes pocit jednoduchosti jsem před samotnou montáží prošmejdil na internetu několik fór a článků, a na jednom italském blogu objevil užitečný článek o stavbě herního ULN počítače a několikrát se pousmál, když překladač od Googlu vypsal výrazy jako instalace vzpomínek nebo orientace fanoušků. No a další důvod je ten, že budu mít v únoru pár dní volna, tak abych si mohl ve Full HD na vysoké detaily s 5.1 zvukem zahrát Bioshock 2, který mi dle předpokladů zrovna ve středu dorazil :)
Základem je skříň. Ne ledajaká, ale speciálně odhlučněná Cooler Master Sileo 500, ze které jsem vymontoval osazené větráčky a nahradil je párem ultratichých 120x120x25mm ventilátorů Noctua NF-S12-800 bulk. Do skříně přišel namontovat ještě zdroj Enermax PRO82+ II 525W Bronze, který by měl mít drobné rezervy pro případný budoucí hardwarový upgrade a tuning (a taky jsem s ním jednou vyhodil pojistky ;) Dále tu je pevný disk WD Caviar Black 3.5″ 640GB schovaný v zařízení Scythe Himuro, které plní funkci chladiče HDD a zároveň zvukového izolátoru (co by to bylo za ULN PC s neodhlučněným diskem), potom jsem do skříně osadil černou OEM optickou mechaniku Samsung SH-S223C a do volné 3,5″ pozice čtečku karet Apacer USB 2.0 AE700 Black.
Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu a tím je platforma. Zvolit AMD nebo Intel? Původně jsem přemýšlel o Core i5, ale pak jsem byl několika znalými lidmi ujištěn, že pro herní PC je to zbytečnost a výkonově srovnatelných výsledků dosáhnu i s AMD za poměrně levnější peníz. Do základní desky Gigabyte GA-MA770T-UD3P (rev. 1.0) tedy přišel AMD Phenom II X4 955 Black Edition a na něj opět ultratichý chladič Noctua NH-C12P. Když jsem si to tak předtím na stole všechno porovnával a poměřoval, tak mě napadlo, si před instalací chladiče osadit paměti Zeppelin Gold 4GB, protože jakmile na procesor vrazim tu velkou mrchu, tak už tam moc místa pro operování s operační pamětí nezbyde.
Celou desku pěkně nasadit na distanční sloupky ve skříni a upevnit šroubky. Jeden šroubek jsem vynechal, protože k němu byl přístup jako k penězům, ale i bez něj deska drží parádně na svém místě.
Poslední a vlastně i nejdražší díl z celé sestavy je grafická karta Sapphire ATI Radeon HD 5850 1GB DDR5 se kterou jsem získal i kód na stažení hry Colin McRae: DiRT 2 jež oplývá DirectX11 efekty.
Ke konci se musím obrátit na manuály a brožury, protože přichází na řadu asi nenáročnější fáze celého sestavování – zapojování té spousty drátů a kabelů. Asi hodinka usilovného soustředění a všechny kabely byly pozapojované tam kde měly být a může se provést první testovací spuštění.
Připojuji potřebné kabely, přepínač na zdroji do polohy zapnuto, kontrolka na čtečce karet se rozsvítí, nádech a mačkám vypínač na předním panelu, který se zároveň s tím i rozsvítí. Něco je špatně, nějak málo to hučí, pomyslim si. Nic není špatně, všechny větráčky se točí, ozývá se pípnutí a než se stačí vzpamatovat monitor, proběhne POST a počítač se snaží bootovat, nejprve z pevného disku, potom z mechaniky. To už se mi i rozsvítí monitor, kde je vypsaná výzva o vložení startovacího disku. Strkám do mechaniky první Live CD, které mi padne do ruky. Je to Ubuntu 9.10 64bit. Zjišťuji, že v tomhle USB portu mi nějak zlobí klávesnice, ale v dalším už je všechno ok. Ubuntu se spustí, provedu základní otestování, všechno se zdá být ok. Restart a tentokrát se taky podívám do BIOSu a nastavím pár věcí. Napoprvé je všechno ok až na kontrolku signalizující činnost disku na předním panelu, asi jsem otočil kablík. To je maličkost, stejně to musím ještě vevnitř vyvázat a zadeklovat…
Za jedno necelé odpoledne mám nový počítač, který je opravdu tak tichý, že ho můžu mít vedle sebe na stole a vůbec ho neslyším. Jediná nejhlučnější komponenta je grafická karta, kterou jsem slyšel akorát při běhu programu FurMark, kdy se při testu zahřívala na 85°C, jinak ani při hraní Crysis (nebo jakékoli jiné hry) tolik nehučí. Hlučnější je pouze jenom optická mechanika při instalaci programů, jinak dokonce i ten notebook nadělá větší kravál.
V budoucnu přibude SSD disk pro systém a výkonnější grafická karta. Rád bych se vrátil k nVidii, nejenom kvůli Phys-X, ale také kvůli tomu, že s touto značkou mám lepší zkušenosti než s ATI. Bohužel v současnosti jsou i přes řadu známých problémů grafické karty řady HD 5xxx bezkonkurenční, takže ukáže až čas s čím se nVidia brzo předvede.
Předpokládaná životnost a aktuálnost hardwaru je 3-5 let. To je doba, kdy by měl tento počítač stačit na nové herní tituly, které by byl schopen zobrazovat ve full HD rozlišení (na jednom monitoru) a na nějaké rozumné detaily. Do té doby ovšem jistě přijdou nové procesory a grafické karty na ještě promyšlenějších a rychlejších architekturách, případně bude uspokojivě vyřešena otázka zpětného využití a zužitkování odpadního tepla, které tyhle hračky vyprodukují při svém provozu…
Časy se mění, doba pokročila, světem hýbe každou chvíli něco jiného a samozřejmě lidé se o to zajímají.
Budou to skoro dva roky, co jsem článek na toto téma psal naposledy a tehdy jsem se zabýval spíše obecněji hudební tematikou. Dnes jsem se zajímal o všeobecné události a dění ve světě, moderní trendy a pokusil odhadovat vývoj do budoucna.
Jako první bude vyhledávání výrazu „Obama„. Nynějšího prezidenta USA a nejmocnějšího muže planety lidé USA a kanady nejvíce vyhledávali v roce 2008 a největší slávu a pozornost na internetu si získal svým vítězstvím ve volbách. Předtím po něm ani pes neštěkl.
Další velmi diskutovaný a vyhledávaný výraz byl (a vlastně stále je) „Avatar„, který podle Google Trends největší zájem vzbudil ve Vietnamu. Pojem Avatar je tu již mnoho let, teprve s novým filmem Jamese Camerona se dostal do všeobecného podvědomí miliónů lidí po celém světě.
S Avatarem souvisí i další pojem, který je v současnosti na vzestupu a upadajícího zájmu se v budoucnosti nemusí obávat. Jednoduchý výraz „3D“ je v ČR opravdu populární, protože po státech bývalého Sovětského Svazu jsme druzí největší tazatelé třetí dimenze. V těsném závěsu za námi se na třetím místě drží Vietnam, což může být předzvěst toho, že nás trhovci brzy začnou zásobovat nejrůznějšími produkty s označením 3D…
Psal se rok 2009 a kde se vzal tu se vzal pojem „h1n1“, který nejvíce zajímá především asijské země. Je zajímavé, že výraz „prasečí chřipka“ byl podstatně známější a vyhledávanější v Irsku a Británii před vzestupem výrazu H1N1…
Událostí číslo jedna posledních dní je „zemětřesení“ a jak vidíte sami, každé seismické zachvění se projevilo i ve vyhledávání. S tím souvisí i obrovský nárůst dotazu „Haiti„, který paradoxně nejvíce vyhledávali sami Haiťané…
Další věcí o které se často mluví je „Windows 7“ a největšího zájmu se těší v Ruských zemích a u nás. Windows 7 vesele válcuje ostatní operační systémy, protože třeba takový „MAC OS“ má křivku mírně směřující dolů. Stejně tomu je i u výrazu „linux„, který taktéž klesá.
U linuxu bych se rád na chvíli ještě zastavil, protože tu je jedna distribuce, která sice v současnosti zažívá menší úpadek, ale v našich končinách má světové prvenství: „Slax„. Další v ČR poměrně dost oblíbenou linuxovou distribucí, která měla ze začátku postupný nárůst, nyní stagnující, nemůže být nic jiného než „Ubuntu“ (všimněte si pravidelných půlročních skokových nárůstů, kdy v dubnu a říjnu vychází vždy nová verze). Podobné pravidelné špičky můžeme pozorovat například i u distribuce „Fedora„, která jak vidno ztrácí na popularitě a největší obliby se těší v Asijských zemích, ale Česky mluvící uživatelé jsou také na špici. Jak to tak vypadá, tak budeme společně s Ruskem asi linuxové země, protože taková „Mandriva“ i přes klesající grafy má opět své jasné vítěze…
Přesuňme se od open source k uzavřeným systémům jedné jablečné společnosti, která svými nepoužitelnými, zbytečnými a předraženými produkty dokáže pobláznit celý svět a svými oblbujícími marketingovými řečičkami dokáže miliony oveček přesvědčit, že právě jejich řešení v podobě nanicovatých a předražených výrobků je „revoluční“ a že ho všichni potřebujete. Obliba „iPhone“ stále stoupá, zatímco třeba takový „iPod“ si drží své skromné pozice a jak můžete sami vidět, jeho inovace bývají nejčastějším vánočním dárkem už více jak 5 let. „MacBook“ je jeden z nejdražších výstřelků společnosti Apple a zřejmě právě cena má vliv na pomalý nárůst zájmu společnosti. Vrchol zbytečnosti byl představen teprve před několika dny, jmenuje se „iPad“ a na grafu je krásně vidět, jak lehce manipulovatelné a ovlivnitelné jsou stáda oveček především v Brazílii a Singaporu…
Budoucnost patří moderním technologiím. Díky Google Trends můžeme jednoduše sledovat, co je v současnosti nejvyhledávanější a díky znázorněným grafům odhadovat, co se udrží a co upadne v zapomění. Již zmiňovaná obliba 3D dává tušit nástupu 3D HD televizorů a zobrazovacích jednotek, které budou pohánět grafické akcelerátory vyšších a středních tříd – v ČR třeba nejžádanější „HD 5850“ s procesory „Core i7„, u nás spíše levnější „Core i5„, případně alternativa od „AMD“ a jejich nástupců. Data budou uložená na rychlých a tichých „SSD discích“, které zaplníte „nasdíleným online obsahem„, převážně „pornem„, protože „BlueRay“ disky čeká stejný osud jako „DVD“ a stanou se z nich sezónní dárky pod vánočním stromečkem. Tohle všechno budou mít v sobě malé přenosné „netbooky“ nebo „tablety„, které budou ovšem hodně odlišné od těch značky Apple a umožní vám být na „facebooku“ prakticky vždy a všude…