Přiznám se, že jsem se v pátek večer pokusil strávit celou hodinu čuměním do zdi. Aby to nevypadalo tak blbě, tak jsem si před tu zeď postavil debiloskop a byl ve správný čas na správném kanálu.
Večerními zprávami na TV prima to mělo začít a skončit předpovědí počasí deset minut po osmé na TV Nova. Nebudu vás napínat, přibližně v 19:40 jsem měl nutkání zvracet a tak jsem toho raději nechal…
Páteční zprávy najdete určitě v archivu TV prima a začínají tím, jak si Radek John zavzpomínal na své žurnalistické časy a rád by vnesl světlo do případu Kájínek (není vám podezřelý filmový trhák o stejnojmenném hrdinovi? nechystá se zase nějaký průser a Kájínek má dělat kašpárka, aby byly televizní kamery namířeny jeho směrem a nevšímaly si něčeho, čeho nemají?)
Následuje suverénní a bagatelizované oznámení ve smyslu, že radarová zakladna u nás nakonec přeci jenom bude a že to vlastně budou jenom dvě židle, na kterých budou sedět čeští vojáci…
Brainwashing pokračuje a mozek se dostává do fáze alfa, takže z dalších zpráv si vybavuji jen útržky při kterých jedna blbá ženská naletěla podvodnému inzerátu na půjčku a stálo jí to 8 tisíc, pak opět zahlédnu Chucka Norrise, ale ne to už skoro usínám, to je přece Radek John a pak za vydatného problikávání (podprahové signály, ale že prý to je střih z režie) vnímám ještě jednu pozitivní zprávu o zrušení povinnosti očkování dětí. Reportáž má hořký dovětek, že neočkované dítě vám nevezmou do školky…
Pak stihnu přepnout na války a masakry na ČT1, aby plynule navázaly na vrchol pátečního večera: Nálož pitomostí z Televizních novin na Nově, které vesměs rekapitulují to, co si odbyla Prima, jen na malinko jiné frekvenci mimosmyslových sdělení, a více se zajímají o Tomáše Pitra a naznačují, jak by to mohlo dopadnout kdyby… Většinu těchto novinek z okurkové sezóny jsem beztak během dne pochytil na internetu, takže se umocňuje pocit, že tu ztrácím drahocený čas…
Bude zajímavé sledovat, jak se případ s Pitrem ještě vyvine a co zajímavého se můžeme dozvědět, rozhodně to ale nikomu nedoporučuji na těchto médiích. Já to už víc nevydržel a krátce po půl osmé s těžkým oddychováním odcházím od televize a dávám si na hlavu studený obklad…
Vám, co tyto zpravodajství sjíždíte celé a každý den, by měly patřit slova ‚respekt‘, ale spíš mi vás je líto…
Google cenzuroval The Obama Deception
Dokument Alexe Jonese The Obama Deception – Podraz jménem Obama, který má na Youtube více jak 6 700 000 zhlédnutí (a číslo stále roste) se v Google Trends zařadil hned na první místo nejvyhledávanějších frází a tím se pochopitelně stal trnem v oku lidem ve „vyšších kruzích“ a tak se stalo, že YouTube někdo údajně „hacknul“ a tento dokument odstranil.
Video je už na YT zpátky a samozřejmě že to zamíchalo i vyhledáváním na internetu. V Google Trends nyní kraluje výraz ‚Obama Deception Censored‚. Pokus o cenzuru měl v tomto případě přesně opačný efekt, o dokumentu se mluví stále víc a jeho popularita roste, takže je pravděpodobné, že můžeme očekávat radikálnější kroky ve smyslu „regulace internetu“. Pro začátek by možná postačilo blokovat YouTube, jako v Rusku
Freeparty vs komerce – techno vs tekno
Rozdíl mezi technem a teknem. Komerční party versus freeparty. Jaký je mediální obraz obou subjektů a jaká je skutečnost?
Protože se objevilo několik dotazů na toto téma a spousta lidí neví, ale chce vědět, dovolím si na tuto konfrontaci publikovat svůj současný pohled jakožto občasný účastník party i DJ.
Ignoranti a omezenci budou tvrdit technoparty jako technoparty, že v tom rozdíl není, celý večer jenom tuc tuc, bordel a spousta zfetovaných lidí. Situace se vyhrocuje stále více, zvláště poté, co se na mediální výraz technoparty od letošní Love Parade v Německu nabalil i výraz smrt a stovky zraněných.
Duisburg (Německo) – Nejméně 19 mrtvých a 342 zraněných si vyžádala sobotní technoparty Loveparade v německém Duisburgu
Ty dvě nejdůležitější slova o tlačenici zpravodajství ČT nevynechalo, to jsem se blýsknul já. Představte si ale zpravodajství, kdy vám poznámka o tlačenici problikne pod prsty režiséra (jak to třeba hezky umí Nova i Prima). Rázem je technoparty místem, kde umírají lidé a Love parade už nikdy nebude. Vemte si kolik by jich mohlo zemřít příště. To samozřejmě hraje do karet úředníčkům, komisařům, regulátorům a dalším sráčům, které nám byl čert dlužen, a kteří se teď budou s Love Parade 2010 ohánět, kdykoliv se jim to hodí a zní to jakkoli cynicky. Nebylo by lepší všechny technoparty rovnou zakázat?
Dneska to bude trochu delší, takže všichni nepřátelé dlouhých článků můžou rovnou přeskočit na konec článku, kde najdete shrnující tabulku a obrázky.
Byznys
Jak mnozí asi tušíte, ten největší rozdíl bude ve financích a rozpočtu, který víceméně ovlivní podobu celé akce.
Pro uskutečnění party je potřeba mít do začátku nějaké předpoklady a kapitál. Na komeční akci se musí pořádně vydělat (jinak by nemělo smysl je ani dělat a desítky-stovky zainteresovaných sponzorů by ostrouhalo) a do začátku je potřeba rozhodně větší obnos, než na freeparty, kde největší náklady jsou sudy s pivem a benzín. Na komerční party se musí všechno sehnat, pronajmout, objednat (od pódia a aparaturu až po toitoiky), vyplatit brigádníky (většina brigád je takzvaně za vstup gratis), uplatit policii, úřady, starostu… Čím profláklejší hvězda má večer vystoupit, tím větší honorář bude chtít zaplatit (předem).
Pořadatel komerční akce na to celé nahlíží trochu jinak, než pořadatel freeparty. Zatímco organizátor freeparty nestojí o komplikace a za uspořádáním večírku vidí pohodový večer/víkend, kde potká své známé, aby si spolu dali pivo, panáka, brko a pokecali a zakalili při své oblíbené muzice a každodenní starosti nachvíli hodili za hlavu, tak pro organizátora komerční technoparty to znamená stresování, telefonování, zařizování a vyřizování blbostí měsíce před samotnou akcí, které vrcholí právě v den D. Pokud jste například na některém Summer of Love potkali Blehu pobíhat s vysílačkou, působil na vás uvolněně, nebo měl čas, aby si s vámi nachvíli pokecal? Jako mediální tvář celého projektu to má i v popisu práce, takže většina z vás by možná řekla ano, ve skutečnosti to bude trochu složitější…
Starosti teamu na freeparty, nejsou sice také malicherné, ale rozhodně ne tak stresující, jako u jeho diskotékového protějšku, přeci jenom chtějí udělat kalbu a bavit se. Všechny starosti jsou společné, všichni táhnou za jeden provaz, pokud to dobře funguje, tak nepsané a nevyřčené směny probíhají takřka automaticky. Takže příliš nezáleží na tom kdo bude točit pivo, uklízet, střízlivět a zařídí další sudy, bude pouštět muziku, nebo se bude prostě jenom bavit a nakonec lidi taky občas potřebují spát.
Na freeparty se některé věci zbytečně nehrotí a není potřeba řešit věci, „které nějak dopadnou“. Lidi ví, že když není toitoika, tak se chodí do lesa, když není tekoucí voda, tak prostě není a pokud je to opravdu nutné, tak na baru určitě budou mít…
Náklady vs Zisk? DIY principy a fungování komunity představují nízké náklady, které dovolí mít na baru pivo nebo panáka kolem dvacky, čímž se pokryjí počáteční investice a když se něco vydělá navíc, jde to do vylepšování sound systému, oprav dodávky a pokrytí podobných výdajů. Těžko ale něco takového očekávat na horší úrovni, pak jsou někteří rádi, že skončili na nule, alespoň že dobře zakalili. Smysl nahrabat si v druhém táboře při konečném zůčtování mívá zpravidla podobný výsledek, jen se při téhle šaškárně protočí mnohem větší sumy a promotéři pravidelně brečí, že skončili v mínusu a nemůžou si koupit nové BMW.
Prostor a čas
Jeden z nejvíce oddělujících činitelů je místo pro uspořádání akce a doba, po kterou na onom prostoru party probíhá.
Monstrózní komerční akce jsou označovány jako „svátek elektronické hudby“, nebo „největší událost tohoto léta“ a podobné nesmysly. Takovéto označení je účelové, protože se s celým tím cirkusem nakvartýrují když už ne do centra, tak alespoň do blízkosti měst nebo obydlených čtvrtí a obyvatelé přilehlých i vzdálenějších domů musí přetrpět noc plnou kraválu. Protože se takovéto festivaly odehrávají v létě, musí se nedobrovolný posluchač rozhodnout jestli si zavře okno (což mu od hluku stejně moc nepomůže) a uvaří se ve vlastní šťávě, nebo nechá okno otevřené a nevyspí se. Naštěstí (pro okolní obyvatele) tyto festivaly netrvají příliš dlouho a pokud jsou několikadenní, tak mají během dne odstávku nebo potichu hraje jenom jedno pódium. Když máte tu smůlu a u vašeho baráku probíhá dvou/tří/čtyř denní festival, večer to zase začíná nanovo a ikdyž promotéři obligátně tvrdí, že to mají počítačem seřízené a že jim to hraje jenom po plot a dál to není slyšet, tak se hluk a nepříjemné dunění rozléhá na kilometry daleko… Naštěstí převážná většina festivalů trvá jen jeden večer a ráno kolem šesté se to buďto úplně vypíná, nebo omezuje na jedno hrající pódium.
Sound systémy se svoje aparatury snaží vybalit co nejdále od lidí na co nejodlehlejším místě, protože se nechystají dělat mejdan na jeden večer. Zpravidla to je na celý víkend, v některých případech klidně i týden nebo dokud nedojde benzín do centrály :)
Samozřejmě někdy není zbytí, civilizace je rozlezlá všude a když už je pronajatý pozemek v blízkosti nějaké vesnice, snaží se sound systémy své reproduktory namířit a prostor ohraničit tak, aby své okolí rušili co nejméně. Hluboké beaty jsou ovšem velmi pronikavé a často se dostanou i k obyvatelům vzdálenějších obydlí. To je samozřejmě ohromná příležitost pro idiotské reportéry TV H@vna, které nakrmí své tupé ovečky u obrazovek skandální reportáží a cíleně tak provokují podrážděné místní obyvatele, dementní diváky i samotné účastníky akce. Vybavuje se mi úsměvná vzpomínka na Czechtek 2002 v Andělce, kdy u ohromné dunící stěny radostně juchali dědeček s babičkou z přilehlé vesnice. Ty si to příkladně přebrali tak, jak by si to měli přebrat všichni jejich naštvaní sousedi: za barák jim přijel cirkus a tisíce lidí se bavit, tak se prostě bavili taky, protože věděli, že s tím nic neudělají a taková příležitost se jim třeba už nikdy za zbytek života nenaskytne :)
Drogy
Obecná množina pevně spjatá (nejen) s elektronickou hudbou, dělící se ale na další podmnožiny.
Protože komerční akce se nese v duchu nepříjemného a pomalého dunění techna, je takřka nutností mít něco v krvi, aby posluchač dokázal vydržet celý večer ubíjející a monotónní tuc tuc a podbízivé sladké tóny hitparádových sraček. Nejoblíbenější jsou zde extáze pro pocit zvýšené empatie a nutkání tance, a pak také pervitin, neboli speed o jehož účincích nebudu psát podrobnosti, protože mám charakter a nikdy jsem ho nezkoušel. Každopádně obojí jsou tvrdé drogy výrazně ovlivňující metabolismus a smažky moc dobře vědí, že není dobré je míchat s alkoholem, protože představují obrovskou zátěž na játra a vůbec celý organismus. Proto v předraženém kiosku nebývá nejžádanějším artiklem alkohol, ale energy drinky, čajíčky a různé chcanky v 0,2L lahvičkách za 3 Eura. Lokální dealeři mívají o dost vyšší obrat než barmani a na mnoha akcích mají s pořadatelem tzv. Obchodní smlouvu, která stanovuje určitá privilegia, podmínky a spolupráci s ochrankou i policií. Při podání rukou se oběma zůčastněným stranám v očích zalesknou symboly dolaru.
Ani teknaři nejsou žádní svatouškové a drogy jim nejsou cizí. Přesto tvrdé drogy na těchto akcích už dnes nepotkáte tak často jako v druhém táboře a pokud někdo od soundsystému uvidí někoho, jak si na jejich akci „futruje rypák“, nešťastník nedopadne příliš dobře (přinejmenším se zlomeným nosem, aby si dal nachvíli detox a pamatoval si, že se na téhle akci tvrdé drogy netolerují-alespoň tak to chodí na našich akcích). V oblibě je převážně marihuana a alkohol – dobrá a osvědčená kombinace, která není tak nebezpečná a vyjde rozhodně levněji než efedriny a MDMA od pochybných dealerů s nejistým účinkem. Když už se koketuje s tvrdými drogami, spousta lidí dá přednost LSD před pervitinem a jiným svinstvem. I tak se můžeme hádat, jestli vynález pana Hofmanna patří do škatulky tvrdých nebo měkkých drog (je to jako s ohněm -dobrý sluha, špatný pán – ale to je na delší povídání, dnešním tématem je něco jiného). Na free akci je výhoda v tom, že si každý donese svůj alkohol a svoje drogy, protože zde nehrozí, že by jim je sebrali securiťáci u vstupu. Mám od několika lidí potvrzeno, že zdejší muzika je pro smažky velmi těžko skousnutelná a příliš rychlá a přepudrovaný rypáček v kombinaci s muzikou, kterou mám oblíbenou třeba já, nepůsobí příjemné pocity. Je dobré to vědět :)
Každopádně hudba samotná je natolik rozmanitá, živelná a zábavná a ten tzv. spirit, který se už z větší části z mnoha akcí vytratil, přesto působí a funguje natolik, že se tyto akce dají dobře užít i bez drog!
Hudba
Neboli techno versus tekno.
Ten nejpodstatnější rozdíl bude pro většinu posluchačů právě v muzice. Každá muzika má své fanoušky, kteří si ji rádi vychutnávají nahlas a se svými přáteli. Já říkám, že svobodná hudba patří ven na louku do přírody a techno a house ať si duní v klubech kde vzniklo. Tyto styly jsou ale masově nejoblíbenější a mají miliony příznivců po celém světě. Masová akce je v uzavřených klubech a halách stísněná a tak se každá větší sešlost odehrává na nějakém vhodném pozemku.
Ačkoli to na většině komerčních akcí tak nevypadá, hudební produkce je stále tou nejsilnější záminkou tahání obrovských částek z kapes nebohých návštěvníků festivalu. Pořadatelé komerčních akcí se snaží návštěvníky nalákat na nejrůznější jména DJů, kapel nebo performancí, které a) tu hrají pravidelně, mnohdy i několikrát do roka, nebo za b) je třeba ani vůbec neznáte a nikdy jste neslyšeli, ale natolik silná mediální masáž vás dokonale přesvědčí o tom, že toho a toho „umělce“ milujete a právě kvůli němu na ten festival musíte za každou cenu přijet. S jídlem roste chuť. Bohužel komerční festivaly jsou po hudební stránce natolik přeplácané, že pak stejně nevíte u kterého pódia jste, kdo a co hraje a mezitím vám vedle utíká něco, co by se vám opravdu mohlo líbit… Manýry některých „star“ a VIP kreténků jsou na samostatnou kapitolu. Od velikosti fontu, kterým bude jeho umělecké jméno vyobrazeno na plakátu, přes Business class letenku, pětihvězdičkový hotel s dvěma rozkuřovačkama až po kobereček k pódiu na kterém má připosránek odehrát svůj ubohoučký setíček. Organizátore starej se! Jakmile něco z těchto požadavků nebude přesně tak, jak si „hvězda“ přála, máte jistotu že nedorazí a o vracení předem zaplaceného honoráře nemůže být ani řeč. Přitom by je stačilo pořádně nakopat do prdele, aby si uvědomili, že se kolem nich svět netočí a že tu jsou pro svoje posluchače!
Na plakátu na freeparty budete nějaké Těsto nebo Paul fan Dick hledat těžko. Kdy, kde, kdo, případně jenom kdo a kdy a číslo na infolajnu jsou ty nejdůležitější informace pro většinu freeteknařů. Víc ani nepotřebují, neženou se za nějakou pitomou hvězdičkou, nechtějí si kupovat VIP lístky, ani nechtějí stát půlhodinové fronty na předražené teplé pivo, chtějí se bavit. Na freetek akci není vyvýšené pódium, ani nijak striktně vymezen VIP prostor. Obrovská dunící stěna přes kterou do zákulisí většinou není vidět. Kdo hraje a co hraje není důležité, důležité je jak hraje a jak to lidi baví. Když budete hledat DJe, tak za bednami, ze plachtou nebo někde v dodávce možná spatříte človíčka, jak se sklání nad stolem s gramofony. Může se ale také stát, že za bednami dje nenajdete, stačí se otočit a podívat se za sebe. Před bednami, za tančícím a dovádějícím davem je velín, stůl s gramcema a mašinkama. Sice se tím Dj ochuzuje o tzv. komfort a klid na práci, ale osobně mám takové hraní nejraději hned ze dvou důvodů: není potřeba odposlechy a Dj přímo slyší to, co pouští lidem (za předpokladu, že tam není nějaký mrzácký DI box, nebo něco, co by způsobovalo prodlevu) a hlavně je v přímém kontaktu s davem, protože hraje rovnou na „tanečním parketu“. Při tom se pochopitelně stává, že si na stůl s gramcema lidi odkládají pivo (vědí, že by to neměli dělat, ale některým to prostě nevysvětlíte) a občas mu do stolu někdo drcne, přeskočí jehla a podobně. To ale není konec světa, stává se to a na takové akci se stím musí počítat.
Co se týče hudebních stylů, tak na komerčních diskoškách nejčastěji uslyšíte ubíjející pomalé monotónní techno, slaďoučký house, odporný trancík, nebo nevkusný drumnbass. Na freečku nejčastěji tepe hardtek, frenchcore nebo hardcore. Od veselejších až po ty industriální odrůdy v přijatelné rychlosti okolo 200BPM. Vyjímkou nejsou ani polámanější a noiseovější záležitosti (dost často se nám to tímto směrem zvrhne a ještě si nikdo nikdy nestěžoval, spíše naopak ;) a z těch breakových stylů i zde můžete zaslechnout drumnbass, který je ovšem větší části publika proti srsti a na pořádných akcích se proto hraje jungle ideálně říznutý raggajunglem či raggacorem. Zpravidla zezačátku akce (v případě one stage party), protože pokud to v primetime nebude bouchat, lidi se nebudou ostýchat za DJem přijít, aby mu dali najevo, že se jim to nelíbí. Ostatně zde víc než kdekoli jinde platí, že hudba má lidi bavit a nikdo z posluchačů se nepřišel nudit poslechem monotóního dnb nebo techna, schranzu nedejbože minimalu…
Jak z předchozího odstavce asi správně tušíte, můj názor na techno a jemu podobné styly je trochu zaujatý. Přiznám se, že se mi to nelíbí a nevydržel bych to poslouchat celý večer, když je tam minimum změn a hudebních nápadů. Každopádně když se na špatné freeparty hraje právě toto a podívám se na přítomné lidi, tak zjišťuji, že nebudu sám, koho poslech techna opravdu nudí…
Lidi
Drogy také z větší části určují, s jakými lidmi se kde setkáte. Pokud jste někdy zkoušeli kouřit trávu, určitě jste se smáli, měli povznesenou náladu, rozšířené smysly a vědomí. Pokud jste někdy zkoušeli pervitin nebo extázi, vyvalilo vám to oči z důlků, zakroutilo držkou, nutilo vás to mlet kraviny úplně cizím lidem a v závislosti na okolí vzbudilo nepochopení, podezíravost a podobné nemilé stavy, které se s dojezdem umocňovaly.
Když to řeknu hodně obecně, tak na freeparty nejčastěji uvidíte dready a palestinu, a na technoparty úchylný kostýmek a hromadu gelu.
Asi nemám tu patřičnou povahu, ale s technařema (tedy s těmi v kostýmkách se zvony) se nedá kloudně mluvit, natož pak když s nimi máte třeba spolupracovat (mluvím z vlastní zkušenosti). Na party se už po prvních pár větách ujistíte, že by měli přestat fetovat a nebo přestat s facebookem, ideálně obojí. V drtivé většině rozhovorů se dříve nebo později řeč dostane k nejoblíbenější a nejčastější větě „co sis dal?“ a když odpovím že nic, tak mě mají za blázna nebo někteří rovnou nabídnou, že mi něco seženou. Pokud někdo nezná tyto poměry a dá hrst stovek, že se půjde podívat na takovou technoparty, bude překvapen, znechucen a není-li úplný nelida, bude i bez cigaret, které na něm ty zvláštní kašpaři vysockují, aby ho s ním následně několikrát popálili, jak mají nakoupíno a nedokáží ukočírovat ani sami sebe…
Na freeteknu z vás lidi taky budou tahat cigarety a rozhovor s ještěrem nebo ještěrkou může nabývat taky různých levelů, ale rozhodně nebude připomínat návštěvu blázince. Samozřejmě že i zde lze narazit na kusy, které budou tak moc nakantare, že jakákoli rozumná konverzace s nimi nebude možná a jejich chování podivné až směšné. Nepatřím mezi ty, co by museli většinu svého života strávit v rauši nebo v hospodě a v takovém životním postoji nechci nikoho nijak podporovat, ani se na to dívat. Na každý pád je pro DJe za gramofony mnohem lepší pohled na špinavé vykalence s PETkou rumkola, než na upocené vychrtlé smažky, jak kroutí držkou, v prstech mají zaklíněné lightsticky a jejich přítomnost je pouze fyzická, což se projevuje velmi zvláštním „tancováním“. To je taky jeden z důvodů, proč kategoricky odmítám veškeré nabídky na hraní právě na podobných technoparty. Pro takové lidi rozhodně nebudu a nechci hrát a mohlo by se klidně stát, že bych se na ně z toho pódia vyblil! Přibližně dva tři roky zpátky, kdy jsem měl ještě širší záběr stylů (a některým lidem se to líbilo), mohl být můj diář docela slušně zaplněný. Dnes už mi telefon nezvoní tak často, protože všichni vědí, že bych je poslal do míst kde slunce nesvítí…
Možná mě tu bude někdo titulovat pitomcem a oponovat, že právě freeparty je chlív a že v televizi ve zprávách viděli, jak se tam ty lidi válej v blátě. Můžu vás ujistit, že pitomci jste vy, když se díváte na takové reportáže, kde štáb naší nedebilnější televize jede na freeparty právě za účelem natočit takový materiál. Prostě se tam chlastá a hulí a když někdo při svém spanilém tanečku upadne a už nemá sílu se zvednout, tak se chvilku prospí třeba i s hlavou v basáku a nikdo z přítomných se nad tím nepozastavuje. I na komerčních akcích sem tam zakopnete o spící trosky. Pravdou je, že ne v takové míře, jako na freečku. Vysvětlení je velmi jednoduché: Účinek tvrdých drog svým uživatelům nedovolí spát až několik dní a ten kdo spí na zemi, žádné drogy nesehnal…
Je naprosto běžné, že freeteknaři na akci berou svoje psy i děti. Na komerční technoparty nemyslitelná věc. Mnoho z vás může moralizovat a litovat děti nebo zvířata. Můžu vás ujistit, že znám několik rodin, které takhle jezdí po akcích už odnepaměti a na jejich děti to nemá žádný negativní ani deformační vliv. Přes týden normálně chodí do práce a děti do škol(k)y, jedni dokonce úspěšně podnikají a o víkendu si jedou orazit na svobodnou akci, kde jim nikdo nediktuje jak se mají bavit, kolik je to bude stát a kam smí a nesmí vkročit. Není potřeba rozebírat fámu o vystresovaných psech, které se bojí hluku. Jednoduše, kdyby jim to bylo nepříjemné, tak by tam nebyli a spokojeně si nepobíhali po areálu nebo nepolehávali v blízkosti reprobeden. Jak známo, zvířata mají vyvinutější smysly a pohodovou a přátelskou atmosféru festivalu si viditelně užívají víc, než někteří přítomní účastníci.
Oba typy akcích mají jedno společné: násilí a agresivita se zde prakticky vůbec nevyskytují. Narozdíl od rockových koncertů a vesnických zábav je zde stále cítit ta mystická, kolektivní a přátelská nálada, která tyto akce provází od samotných prvopočátků. Jistý vliv v tom budou také hrát drogy umocňované dunivými šamanskými rytmy. Přeci jenom se tyhle lidi přišli bavit a ne se ožrat do nepříčetnosti a něco zničit, nebo někomu rozbít hubu.
Legálnost a zákony
Jedna z mála věcí, ve které jsou si oba typy akcí víceméně rovny. V dnešním policejním státě prakticky nelze uspořádat někde nějakou větší sešlost, aby o tom nevěděli patřičné úřady a majitelé pozemků. Nikdo nestojí o komplikace a tak se musí každá akce nahlásit, orazítkovat a zajistit. Pochopitelně na free scéně existují i ilegal akce, které za předpokladu nenahlášené akce na legálním pronajatém pozemku v tom horším případě končí příjezdem policie a nutností do 6:00 ukončit hudební produkci kvůli rušení nočního klidu. Přál bych vám zažít ten pocit, kdy v neděli ve tři ráno sundáváte desku z gramofonu, otáčíte se pro další a tam stojí policajti :) Ostřílení organizátoři s policií umí vyjednávat, takže často se přistupuje ke kompromisům jako je ztlumení hudby, případně stanovení určitých podmínek. Většinou to ale není nutné, protože pokud není akce nahlášená, policie ani neví, kam má jet pomáhat si a chránit se.
Mafie OSA se ve svých počátcích snažila pronikat i na freeparty, brzy ale zjistila, že se zde hraje hlavně z vinylů nebo vlastní tvorba z mašinek, proto se freeparty většinou vyhýbají a raději se soustředí na diskotékové ušmudlánky s vypalovanými CD.
Příliš se nemluví o tom, že freeparty jsou z pohledu zákonů a úřadů znevýhodňovány a očerňovány, masovější akce jsou infiltrovány provokatéry a potížisty, kteří mají za úkol narušovat jinak klidný průběh akce. Je to naprosto běžná věc z jediného důvodu: Peníze. Peníze jsou na žebříčku hodnot pro většinu svobodných lidí až na těch spodních příčkách a proto z těchto akcí nemají úředníčci a orgány žádný úplatek, daň nebo výpalné jako v případě komerční party. Není proto divu, že se tyto akce snaží potlačovat, omezovat, zakazovat a pomocí médií vytvářet to nejhorší veřejné mínění, když z toho pro ně nic nekápne a na jejich hlavy se pak snášejí stížnosti že byl v noci kravál a bordel…
To by tak bylo, aby se tu ty lidi bavili a my z toho neměli ani korunu!
Závěrem
Jak vidíte, rozdíly nejsou malé. Dalo by se to přirovnat k Windows a Linuxu.
Drahý, nebezpečný a nepřizpůsobitelný OS, který svému uživateli komplikuje život i práci, představuje bezpečnostní rizika a neumožňuje prakticky žádné úpravy versus svobodný, bezpečný a flexibilní systém, který je zdarma a můžete si ho přetvořit podle vlastních představ a požadavků tak, aby vám vyhovoval a nijak neomezoval. Přesto ve všeobecném měřítku stále vyhrává komerce a na free scénu je házena špína, nebo je záměrně potlačována a lidi se nechávají rádi ovlivnit, proto na linux nadávají, aniž by ho vůbec kdy zkusili…
Realita je taková, že se z freeparty stává masová záležitost a postupně se (k nelibosti mnohých) začíná přetvářet v hybrid komerční a free akce, protože stále více lidí zjišťuje, že na technoparty dostanou za hodně peněz málo muziky a na freeparty dostanou za málo peněz mnohem víc. Je to smutné, ale je to tak. něco takového se ale už říkalo na CZteku 2005 a vidíte, dnes máme smutné pětileté výročí a we’re still alive. Freetekno scéna se pomalu mění v něco, proti čemu sama ve svých počátcích rebelovala a to je špatně. Důkazem je konec czechteku jako takového, důkazem jsou lidé a elementy, které na freeparty nepatří, důkazem je rostoucí kriminalita a agresivita, která dříve na těchto akcích neexistovala. Můžou za to drogy, facebook a lidská blbost. Zatleskejte si, zničili jste něco, co už se nikdy nebude opakovat!
Na závěr ještě malá srovnávací tabulka, která celý dlouhý článek shrnuje do několika bodů :)
freeparty |
komerce |
|
vstup | 0, nebo symbolicky pár korun | několik stovek až tisíce |
hudba | 160-240 a více BPM | 130-160BPM |
DJs | není to podstatné | několik největších „star“, které jste už slyšeli tolikrát, že se vám to muselo omrzet |
ceny | pivo:20,-; rum: 25,- | pivo:40,-; rum: 50,-(v těch lepších případech) |
trvání | celý víkend/dokud jsou lidi | zpravidla vás ráno v 6 vyženou |
osobní prohlídka | ne | ano, pokud u vás najdou vlastní pití nebo blbou kudlu, máte problém |
hygiena, wc | záleží na okolnostech | mělo by být zajištěno, ale není zaručeno |
drogy | alkohol a marihuana | extáze a pervitin |
outfit | maskáčovina, xiltovka a palestina | úchylný metrosexuální kostýmek, chlupaté návleky nebo blikající rohy |
obrazem | ![]() |
![]()
|
iPhone 4 versus HTC Evo
Czechtek is dead
Czechtek 2004 byl posledním opravdu svobodným festivalem, alespoň těch několik dní, než ho nechal kripl Gross rozehnat.
Czechtek 2005 zase nechal rozehnat kripl Paroubek a jako památku mám jizvy na rukách ještě dodnes.
Czechtek 2006 bylo něco, co s původním CZtekem mělo společný akorát název.
Ten pocit, že jste součástí obrovského, spirituálního, svobodného, neorganizovaného a přesto fungujícího kolektivního cítění radosti a přátelství se někam vytratil.
Kvůli tomu se freetekno komunita od Czechteku distancovala a snažila se o pokračování tradice pod jiným názvem. Bohužel míra konzumního kreténismu a idiocie byla (a je) natolik silná, že krátce před samotným festivalem MoraviaTek bylo jasné, že by tak vznikl další zvratek, který by odporoval sám sobě a původní myšlence festivalu, proto už z principu ani nebylo možné něco takového uskutečnit.
Czechtekk 2010 se opět nekoná a žádný další se už nikdy konat nebude.
Czechtek is dead. Vzpomínáme.
Díky Jyrko, alespoň už jsi odešel, Bublana jsi měl vzít s sebou, teď by zase měl někdo nakopat rypáky vám…
Do roka a do dne
Podle tohoto ukazatele dojde přesně za rok k vyčerpání IPv4 adresního prostoru.
Různé zdroje v různých obdobích tipovaly konec světa už na letošní květen, nejnovější prognózy odhadují příští rok, tak uvidíme ;)
Laser Beretta #2
Rozbila se. První verzi laserové pistolky jsem dost často vozil s sebou v batohu a několikrát i docela dobře posloužila. Naposledy, když jsem se stavoval za kamarádem v práci a zrovna se tam snažil narovnat šestitunový kus plechu na pás. Chvíli jsem se na něj díval, jak se stím morduje a snaží se vyrovnat plech podle řezačky přejížděním tam a zpět, tak jsem mu tam položil pistolku a podle řezačky namířil paprsek podle kterého si pak už jenom srovnal plech a bylo to raz dva.
Když si plech srovnal jak potřeboval, strčil jsem pistolku do kapsy a později mi vypadla při nasedání na kolo a urazila se hlaveň. On ten plast byl sám o sobě hrozně křehoučký a ani jsem nečekal, že mi vydrží tak dlouho…
Minulý týden jsem cestou z pošty zabloudil do hračkářství a jakože pro syna sháním nějakou pistolku :) Beretta hodně podobná té, co se mi rozbila, akorát v měřítku 1:1 byla přesně to, co jsem potřeboval. Opět na kuličky, opět z křehoučkého plastu, jenomže měla trochu silnější stěny, takže jsem se tentokrát při vnitřní úpravě skoro vůbec neproštípal skrz. Ani nebylo potřeba odlamovat distanční sloupky, protože box na baterie se krásně vešel po mírné úpravě a zahlazení drážek pro kuličky a pak už jenom stačilo ve spoušti vypilovat otvor pro vypínač.
Potom už zbývalo přepájet drátky (konečně mám pořádnou páječku, se kterou se dá normálně pájet), narovnat to všechno do vnitřku, slepit a vyztužit silikonem a trochu dbát nato, aby paprsek směřoval z hlavně rovně. Protože vnitřek neprošel tak drastickou úpravou jako předešlý model, pistolka drží pokupě i bez šroubků (z první mi zbyl jenom jeden šroubek-tak ho mám jako náhradní zavrtaný v silikonu) a není proto potřeba, aby ji hyzdily gumičky.
I přes horký letní den a sluneční svit bylo možné spatřit na protější budově zelenou tečku. 30mW laserový modul je porád dostatečně výkoný kanón i za denního světla, přesto bych si už přál, aby byla zima a dlouhé noci :)
Opravdu to je neškodná dětská hračka
Velmi jednoduché zapojení
Zespodu je konzole pro připevnění dalšího laserového nesmyslu, ale o tom třeba zase někdy jindy :)
Zlatá padesátá
Polovina dvacátého století je evidentně dobrý zdroj inspirace pro mnoho herních vývojářů. Proč tomu tak ale je? Proč si herní designéři a scénáristé toto období tolik oblíbili a když už se jejich titul neodehrává v (po)válečné době, tak na ni alespoň nějak odkazují?
Bioshock, Wolfenstein, TimeShift, Saboteur, Mafia II a také Singularity a jistě budou další hry, na které si zrovna nevzpomenu.
Jak mnozí z vás tuší, polovina dvacátého století bylo takové renesanční období a většina věcí měla zakulacené nebo prostě oblé tvary. Příběh z padesátých let může být zajímavý, ale přesto si spisovatelé tituly z této doby mohli ještě nachvíli schovat do šuplíku, minimálně alespoň pro další generaci grafických karet. Podívejte se třeba na obrázky z připravované Mafie 2, na níž byly před pár dny odhaleny HW nároky (nejsou zrovna nejnižší, mnoho hráčů zrovna nepotěšily, ale já se můžu vesele smát a užívat si plných detailů ve Full HD). Městská příběhová akce, kde narazíte na dobové reálie s pěkně kulatými tvary. Vemte si třeba taková auta. V té době měla všechna auta kulaté světlomety, jak to bude vypadat na našich monitorech? Vepředu místo kulatých světel jsou osmiúhelníky, na střeše špička a až budete chtít spravit motor, dávejte pozor, ať se neporaníte o ostrou hranatou kapotu, alespoň že ty pneumatiky působí kulatým domem…
Jak by třeba zrovna Mafii2 slušela tesselace a podobné vyhlazovací fičurky, které by z hranatých polygonových hrůz vytvořily reálně vyhlížející vozy, které mají mimo jiné prý i dost dobře promakaný jízdní model a každý díl v autě má svoji hmotnost, která se v chování a řízení auta projeví… Každopádně odkladů Mafie2 bylo už nepočítaně a nyní se na konci prázdnin konečně dočkáme. Musíme doufat, že příběh a pověstný smysl pro detail bude natolik silný, že na hranaté světla úplně zapomenem :)
O nějaký ten vyčuhující polygon jsem zavadil i při několika nepravidelných sezeních u počítače (když je v noci takové vedro, že se nedá dělat nc jiného než pařit) kdy jsem se dopracoval k dalšímu hernímu zklamání v již zmiňovaném Singularity.
Zklamání hned z několika důvodů a to nebylo primárně z hranatých modelů (které byly celkem obstojně vyhlazeny). Singularity vlastně nepřináší nic nového a když už, tak v žalostně malých a krátkých dávkách. Neskutečně krátká hrací doba, stále dokola se opakující principy (obnov nástěnku, bednu, nebo magnetofon), které svou repetetivností rychle unaví, totální linearita a koridor, chybějící textury (úprava registrů nepomáhá) a předvídatelný konec bez nějakého tuhého bosse. Naštěstí je hra nadabována docela hezky srozumitelnou angličtinou, čímž se malinko kompenzují chybějící titulky, které by možná leckdo ocenil. Plus se této hře musí přičíst za používání lékárniček (věc, která se v dnešních hrách už příliš nenosí) a způsob augmentací. Ruku na srdce, i bez těchto vylepšení by se hra dala bezproblémů dohrát, protože nepřátelé i v pozdějších fázích hry jsou stále stejně tupí a ve hře to je jenom proto, aby se tím trochu natáhnul hrací čas.
Singularity hodně silně připomíná Time Shift, jak hrátkami s časem, linearitou, jednoduchostí, tak i grafikou. I tak se musí nechat, že Time Shift měl puzzle a design úrovní využívající časové posuny promakanější. Dále tu jsou cítit prvky Wolfensteina, ikdyž zde můžete zapomenout na paprskomety a jiné fantasmagorické stříkačky, které kdyby ve své době existovaly, byly by prostorově srovnatelné s nákladním vagónem a rozhodně by nepřipomínaly příruční zbraně. A nakonec z toho kouká Bioshock nejen různě pohozenými magnetofony (nejčastěji vedle nich naleznete dřepící mumie) a kouzelnými plasmidy, pardom TMD.
Dost často se mi stávalo, že se za mnou zavřely dveře, když jsem se chtěl ještě vrátit a podívat se, jestli tam někde nebude „jen tak“ pohozené E99, které pak hráč utrácí v augmentačních nebo zbrojních automatech (stejně mu to je k prdu, protože ve finále žádný boss není).
Singularity si zaslouží hodnocení 60 ze 100 a to jen díky tomu, že autoři neupustili od používání lékárniček. Pokud plánujete koupi Singularity, dobře si to ještě rozmyslete a peníze raději propijte v hospodě, možná že si v deliriu taky prožijete nějaký ten flashback z minulého století :)
Posledních 24 hodin Jimmiho Hendrixe
Dokument o životě a smrti Jimmiho Hendrixe. Fenomenálního hudebníka druhé poloviny dvacátého století, který svůj krátký život neprožil jen stylem Sex Drogy a Rock’n’Roll převážně díky špatným lidem a událostem, které se mu připletly do cesty, což nakonec vyústilo v politickou vraždu, ze které mrazí…
62 minut, CZ dabing
http://dotsub.com/view/6f7fe3de-b36c-474e-9cc1-36e73c2d7181
Kyberšikana nebo umění?
Jeden z dalších důkazů toho, že sociální sítě nejsou jen k užitku a radosti, ale že mohou člověku sebrat ideály, znepříjemnit a zkomplikovat život prvoplánovým a krutým vtípkem.
Haló lidi, je tu jedna soukromá společnost, která by moc chtěla, abyste jí svěřovali všechny svoje podrobnosti a detaily o vašem životě a životě vašich kamarádů.
Máme tu už spoustu vašich přátel a ten tlak bude tak silný, že brzy podlehnete taky, protože kdo nebude mít profil na naší nové super úžasné sociální síti, bude společenský outsider, nula a bez členství si ani nebude moci koupit lístek na autobus…
Takhle nějak to může začínat. Nikdo přece nechce být nula, společenský vyvrhel, nebo nikam nepatřící otloukánek.
Proto si honem založ svůj profil, vyfoť se v koupelně a uploadni svoje fotečky do galerie, naklikej si všechny kamarády a užívej si toho skvělého pocitu, že někam patříš, že máš svůj vlastní profil a že jsi jako ostatní tupé ovečky. Pokud jsi ještě školák, je to otázka bytí a nebytí a tvého společenského postavení v kolektivu a pokud už do školy nechodíš, měl by jsi mít už trochu rozum. Bohužel existují případy svědomitých rodičů, kteří svému čerstvě narozenému miminku vytvoří profil na některé sociální síti (nejlépe v den narození), do kterého ládují stovky megabajtů fotografií a videí na kterých můžete shlédnout jak miminko hezky papá, spinká a kaká… Až takové miminko vyroste, určitě bude svým rodičům strašně vděčné, že má v seznamu přátel tolik pedofilů a ostudu jako kabát z těch sladkých růžových dupaček…
Nezapomeň se se svojí galerií pochlubit všem ve škole, aby viděli, jak moc přísně se na těch fotkách tváříš a jakej jsi gangsta. Určitě to všem vyrazí dech a budou tě plácat hrdinsky po zádech.
Na jednu věc jsi ale zapoměl. Mezi tvými spolužáky nebudou všichni lapat po dechu z toho, jak moc cool jsi, ale někteří budou lapat po dechu z toho, jak se ti budou smát. A některé zvlášť závistivé a kreativní spolužáky může napadnout si tu zábavu ještě trochu více užít.
Fotky jsi jim už nafotil u vás v koupelně, takže je stačí akorát stáhnout, nahrát s trefnými komentáři do zbrusu nového fake profilu, vyplnit osobní údaje s trochou pikantností ze soukromí (co na tom že to není pravda, důležité přeci je, aby byla sranda) a na světě máme dalšího usmrkánka, s nejistou sexuální orientací, který se v noci počůrává a chlubí se stím na internetu.
Ty jako ještě nic netušící oběť si užíváš popularity, kterou ti měl zajistit tvůj vlastní osobní profil a přitom ti nedochází, že tě lidi poznávají díky tomu fake profilu, který vytvořil některý z tvých imbecilních kamarádů.
Takových případů bylo je a bude stále pořád dost. Většina podvodných účtů jde na první pohled rozeznat a čím hůř vyplněný fake profil, tím horší bude reakce. Pokud si ale takový podvodníček dá opravdu hodně záležet na věrohodnosti, nemusí být rozlišení skutečného a podvodného profilu tolik jednoduché a pro oběť to může znamenat ještě horší následky a trauma.
Co může věrohodnost takového podvodného profilu ještě zvýšit? Fotografie nestačí, což takhle přesvědčit veřejnost, že se oběť dala na dráhu hudebního umělce?
Tento nápad měla skupina vtipálků, kteří mají na svědomí podvodné profily na Bandzone. Asi se nedozvíme, jestli tím chtěli někoho cíleně zdiskreditovat, nebo si prostě jen náhodně vykradli některý z milionů dostupných profilů, každopádně tomu museli věnovat trochu více úsilí a času a po vzoru Levouše Mareše přezpívat některé popové nahrávky a vyplnit profil tak, aby vypadal důvěryhodně. Tím, že budou své oběti presentovat jako zpěváky s nejrůznějšími hendikepy nebo pohnutými osudy, jistě vzbudí soucit a když dokonce dají k poslechu malou ochutnávku z „jejich“ tvorby, tak si věrohodnost pojistí. Ty nejznámější fake profily jsou např. Kašík, Psychotronic, Lojza3M a nakonec ten nejlepší Emi101, jehož fake profil je nejzdařilejší (díky za tip Hulínovi, je to vůbec fake nebo vážně tvůj kámoš? ;)) Po detailnějším průzkumu a poslechu jeho opravdu povedených písniček zjistíte, že ta vada řeči, na kterou několikrát sám „autor“ poukazuje je hraná a texty v profilu jsou psané podobným stylem s podobnými chybami, jako u předešlých odkazovaných profilů. Každopádně Emil se stává opravdovým hrdinou internetu a člověk, který ho stvořil, má nejen skutečné hudební nadání se kterým by měl uvažovat o přihlášce do některé ze stupidních televizních realityshow-hudebních soutěží, ale obsah profilu musel také dobře promyslet a připravit, protože podle komentů mu to spousta uživatelů baští.
http://media.bandzone.cz/track/aa/aaadam/emil-6-resi-problem.mp3
Aue co když Emiu je opuaudový a vy si tu z něj děuáte pudeu? Sám vám pueci uadí, abyste se mu nesmáui!
Reakce takové oběti bude předvídatelná. Proti fake profilu se nemůže vlastně nijak bránit, nemůže nijak zasáhnout ani nic ovlivnit, protože třeba ani vůbec netuší, kdo si z něj takhle vystřelil a po kom má požadovat smazání obsahu. S největší pravděpodobností smaže ze svého pravého profilu všechny fotky, které vtipálek ukradl a to je chyba. Takové fotky pak nelze reverzně dohledat (jako v případech na Bandzone), aby se dal zjistit skutečný autor nebo alespoň jeho originální internetová identita.
Pátrání po skutečných osobách z fotografií bude obtížné pokud je osobně neznáte a pravděpodobně kdybyste ho skutečně našli, tak by vám všechno popřel. Není se čemu divit, alespoň máme jistotu, že dostal lekci, že sociální sítě v kombinaci s lidskou blbostí dokáží pobavit zrovna na váš účet…
Může se to stát i vám! Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že vám někdo vykradl účet a vaše fotografie použil v podobném fake profilu?