Přijďte dát najevo, že naše zdraví a čistý vzduch jsou důležitější než osobní a finanční zájmy hrstky arogantních lidí!
9. 12. 2009 v 17:30 v pardubické ČEZ Aréně
V Pardubicích smrdí Paramo, kávoviny, pivovar i Synthesia, tak proč by tu měla smrdět další fabrika?
Pravidelný čtenář by čekal další nášup vrzání, pípání, skřípání a záplavu všemožných rychlých zvuků.
Dnes tomu bude trochu jinak, protože prozradím, co mám momentálně nastavené jako zvuk budíku.
Je to skladba Hush little baby z alba Hush, které má na svědomí nikdo jiný než geniální Bobby Mc Ferrin a Yo-Yo Ma. Tuto naprosto dokonalou skladbu už několik týdnů nemůžu dostat z hlavy, stále si pískám ten veselý podmanivý motiv a nedávno to došlo tak daleko, že jsem si to dal jako budíček. S takovou funky písničkou se ráno hned vstává radostněji :)
Mimochodem 22. dubna 2010 zavítá mistr tisíce hlasů do Prahy, aby společně se speciálním pěveckým sborem představil svůj nový koncept vokálního umění VOCAbuLarieS.
Bobby Mc Ferrin je hudebník, který zpravidla nepoužívá žádné hudební nástroje a vystačí si se svým tělem po celý koncert. V asociaci na Bobbyho mc Ferrina si jistě vybavíte jeho nejznámější písničku Don´t worry, be happy z alba Simple Pleasures, která koncem 80.let obsadila přední místa všech hitparád a v rádiích se hraje dodnes.
Hush little baby don’t say a word
papa’s gonna buy you a mockingbird
and if that mockingbird won’t sing
papa’s gonna buy you a diamond ring
and if that diamond ring is brass
papa gonna buy you a looking glass
and if that looking glass will break
papa gonna buy you a chocolate cake.When the chocolate cake you eat
papa’s gonna buy you a puppy sweet
and if that puppy, puppy won’t bark
papa gonna buy you a horse and cart
and if that horse and cart break down
papa’s gonna buy you a big toy clown
Hush little baby, don’t you cry
Mama’s gonna sing you a lullaby.
Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…
Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.
Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)
Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)
DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči.
Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!
Mozilla Firefox je můj neoblíbenější prohlížeč a nedám na něj dopustit. Prohlížení internetu s ním je rychlé, pohodlné a bezpečné. Navíc se Firefox dá snadno přizpůsobit a rozšířit o stovky, ne-li tisíce doplňků, které prohlížení a práci s internetem posouvají do jiných dimenzí.
Dnes vám představím doplňky, bez kterých by můj internetový prohlížeč nebyl prohlížečem.
Užitečná věcička pro majitele netbooků, notebooků a vůbec všechny, kteří mají malou obrazovku. Tento doplněk zvětšuje užitnou renderovací plochu prohlížeče tím, že schová hlavní nabídku. Hlavní nabídku lze vyvolat stisknutím Alt nebo F2.
Nepostradatelná utilita pro tvůrce webů, testery a vůbec všechny, kteří se hrabou v kódu. Umožňuje dělat kouzla se stylováním zobrazené stránky. Nejčastěji používám jednoduchou editaci css stylů a výsledek vidím hned na obrazovce realtime.
Při návštěvě libovolné stránky ihned vidíte její důvěryhodnost díky malému indikátoru vedle faviconu u adresního řádku. Hodí se zejména v případech, když narazíte na supervýhodnou nabídku práce z domu a červené kolečko vás upozorní, že tady vyplnovat své osobní údaje asi nebude ten správný nápad…
Další velmi užitečný nástroj pro všechny vývojáře a kodéry. Ve stavové liště zobrazuje Pagerank a Alexarank aktuální stránky a umí toho ještě mnohem více. Po kliknutí na ikonku pravým tlačítkem si o stránce můžete zjistit spoustu dalších podrobností. Od souboru robots.txt až třeba po zvýraznění klíčových slov na stránce.
Snad nejdůležitější doplněk pro bezpečné prohlížení webu. Spousta webů by rádo při vaší návštěvě instalovalo nejrůznější spywarové aplikace, vyskakovací okna nebo prostě jenom zpracovalo kód Google Analytics. S tímto doplňkem si sami určíte co takovému webu dovolíte a co ne. Možná že sami budete překvapeni, co všechno musíte povolit, aby jste mohli používat třeba takový Facebook
Když už máte nainstalovaný NoScript, tak by se mohlo zdát, že tento doplňek není potřeba, ale ne všechny bannery jsou javascriptové objekty a čas od času narazíte i na obyčejný reklamní banner, který je potřeba zablokovat. Sníží se tím množství přenesených dat, stránka bez bannerů se zobrazuje rychleji, nikde na vás nic nebliká atd. Toto rozšíření má v sobě několik základních sad blokování nejčastějších bannerů a můžete si je jednoduše doplnit o další. Tento doplněk najdete i v repozitářích Ubuntu 9.10
Jak může být registrace do katalogů snadná :) Každý, kdo často vyplňuje nějaké webové formuláře si s tímhle doplňkem usnadní práci. Nyní na vyplnění políčka stačí jeden klik ;)
Při stahování už na vás nebude vyskakovat žádné okno, průběh stahování se vám bude zobrazovat dole nad stavovým řádkem v přehledných okýnkách.
Průběh načítání stránky vidíte přímo v adresním řádku. Inspirace u jednoho nejmenovaného prohlížeče
Tak toto jsou rozšíření Firefoxu, které momentálně používám. Samozřejmě že jich mám nainstalováno více, ale jsou povypínané, protože když je zrovna nepotřebuji, je zbytečné je mít povolené. Příliš mnoho doplňků v kombinaci se stovkami RSS zdrojů můžou spouštění prohlížeče nepříjemně protáhnout, ikdyž od Firefoxu verze 3.5 v posledním Ubuntu 9.10 je Firefox připraven k práci takřka okamžitě i s desítkami aktivních doplňků :)
Tak už vím, co si budu přát pod stromeček :)
Až letos budu psát Ježíškovi, tak musím napsat o konzoli Wii a k ní tuto suprovou akční hru.
http://www.doupe.cz/Doupecz/Na-Wii-se-chysta-virtualni-modlitebna-asi/sc-108-a-136225/default.aspx
Jsem si jist, že to, co je předváděno na tom videu, je pouze první level. Potom se ten kříž v ruce otočí a bude představovat motorovou pilu, se kterou se budou řezat monstra v pekle :)
V Doomu to přeci taky tak bylo :)
Už je to více jak rok, co šmrdlám s přenoskama Concorde Scratch. Za tu dobu odehrály na desítku akcí a doma je taky nešetřim (když na to mám čas) a užijou si dost vylomenin.
Za jeden rok používání se špička hrotu malinko zaoblila a výstup jistě také klesnul (neměřil jsem ani ze začátku, ani teď). To není nic zvláštního, protože ráno po akci je hrot docela slušně zaprasený (viz obrázek) a jehla si za ty večery odbrousila statisíce kilometrů v drážkách desek.
Překvapivě se viditelné opotřebení hrotu nijak vážně neprojevuje ve zvukových vlastnostech a rozdíl mezi novým a rok hraným hrotem je lidským uchem takřka nepostřehnutelný. Samozřejmě že vysoké kmitočty jsou malinko poznamenány menší špičatostí jehly, ale v běžné hudební nahrávce to nijak nelze poznat a při přehrávání lidské řeči se na to posluchač musí velmi soustředit, aby zaznamenal jemné zkreslení u sykavek.
I mechanické vlastnosti jsou stále ve výborné kondici, jehla v drážce porád dobře drží při stále stejném zatížení, nepřeskakuje ani při reversech (pouze výjimečně u některých vážně hodně ohraných desek) a tzv. měknutí hrotu jsem také nezaznamenal. Čas od času hroty vyčistím lihem a další údržba není potřeba.
Jak už u mne bývá zvykem, měl bych své tvrzení doložit nějakým záznamem.
Ten bohužel tentokrát nebude, protože z nepochopitelného důvodu jsem se i já odhodlal vyzkoušet nový operační systém od Mrdkosoftu a na svoji nahrávací stanici (která mi léta dobře sloužila) jsem ve slabé chvilce nainstaloval Windows 7. Kvůli počátečnímu tichu jsem musel pro svoji Sound Blaster Audigy 2 dodatečně nainstalovat ovladač z internetu.
Konečně se reproduktory rozezněly, ovšem kvalita přehrávaného zvuku nebyla taková jako předtím. Zpočátku jsem se radoval, že to zase hraje, ale po chvilce a několika pečlivých posleších jsem nebyl s reprodukcí tolik spokojen. Zvuk ze Sound Blaster Audigy 2 je pod WIN7 mírně zkreslený a v jistých situacích to zní jako v ocelové bedně (typický znak nevyladěnosti ovladačů).
Se záznamem jsem se taky pár dnů trápil, až jsem to nakonec vzdal. Po mnoha různých nastaveních, kombinacích a ladění je zaznamenávaný signál na velmi nízké úrovni i při vysokých hodnotách posuvníků v PC i na mixáku a v maximálních pozicích zvukovka nepříjemně ořezává (ikdyž není ani pořádně vybuzená). Popisované zkreslení je při pozorném poslechu zřetelné i v nahrávce (testováno na jiných přehrávačích a počítačích) a pokud mám doložit nějaký důkaz o kvalitách rok používaných přenosek, s tímhle ho neudělám…
Byla tu ještě možnost zkusit nainstalit ovladač z originálního cd od zvukovky. Když jsem si tuhle zvukovku kupoval, tak se ještě ani o Vistách nikomu ani nezdálo, tudíž to byl pitomý nápad už od počátku, ale řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a po instalaci driverů a ostatního balastu se z repráčků ozývalo ticho…
A jako třešničku na dortu je fakt, že Win7 nepodporují grafickou kartu ASUS A9250. Před lety jsem na tom v pohodě dohrál Doom 3 a ten nový zmetek od Mrdkosoftu pro tenhle kus hardwaru nemá ovladač (respektive Aušus nemá pro tuhle řadu grafik odpovídající ovladač pro Win7)!
Windows Seven je jasně pro nové počítače a nové HW zařízení (SSD disky, dotykové obrazovky, USB 3.0, Blue-ray mechaniky a jánevímcoještě) a s pár let starým hardwarem si prostě neporadí. Až se s Windows 7 dostanu do takového stádia, že je rozvrtám až nebudou k používání (udělal jsem to tak se všemi verzemi Windows. W95 počínaje-ale vždy se mi je podařilo zachovat ve fungujícím stavu), tak se vrátím zpátky k Windows XP v dualbootu s nějakým linuxovým distrem a pořídím nějaký záznam :)
Internet, noviny i televize jsou toho plné. Je tu 17. listopad.
Před dvaceti lety si vrazi zloději a lháři podali ruce, aby započali novou éru hrůzovlády. Soudruzi z jedné strany metamorfovali do vícero stran a partají, což jim umožnilo si ještě více nakrást a přitom započali další kapitolu svých zvrhlých plánů směřujících k EU, která je v dnešní době prakticky hotová.
Soudruzi už v sedumdesátých letech věděli, že situace nebude udržitelná navěky a svoji přeměnu si náležitě naplánovali. Pečlivě prověřené a dosazené figurky během dvacetiletého „vládnutí“ dokázali rozkrást co ještě šlo a onu „svobodu“ dotáhli do takových podob, že většina lidí je zadlužená do konce života, nemá práci, ideály a jsou přesvědčováni, že si za to můžou sami.
Cenzura dnes funguje snad ještě lépe, než za komunistů. Jsou věci, o kterých vám v televizi nebo v tisku neřeknou (viz. studentské nepokoje v Rakouku). Komunisti to tu kočírují i 20 let po zdánlivé revoluci a úspěšně to ukočírovali ke svému stanovenému cíli – EU. Přitom stále ovládají politiku, ekonomiku a mají zadlužené a bezmocné obyvatelstvo s vymytými mozky, které nebude klást odpor při zavádění jejich dalších zvrhlých praktik a cenzur. Zdánlivá volnost a dostupnost zboží měla sloužit mj. k tomu, aby si ovčané mohli domů pořídit monstrózní obrazovky, ve kterých se budou dívat na politicky řízené zpravodajství, manipulaci a vymývání mozků (viz. téma prasečí chřipky a očkování). Případně si pořídit mobilní telefony, které o nás ochotně prozradí veškeré detaily. Nyní jsme totálně v prdeli, není cesty zpět.
Nemá cenu to tu dále rozepisovat, když to tak pěkně shrnuli na Zvědavci a další souhrn na analyza.wz.cz
Co takhle 17.listopadu udělat další revoluci? Ne ovšem řízenou a vylhanou jako před 20. lety, ale skutečnou revoluci, kdy by lidi vzali konečně jednou spravedlnost do svých rukou a udělali konečně defenestraci v poslanecké sněmovně?
Na to je lid této země příliš pohodlný, a nebo zase příliš zaměstnaný a ve spěchu (aby mohli vydělávat peníze pro ty, kteří si to nezaslouží) a tak raději budou dál jenom mačkat čudlíky na ovladači od televize nebo nadávat v hospodě… Nemám pravdu?
V sobotu v rámci svého turné Buď Virtuální poctila Pardubice svou návštěvou populární zpěvačka Ewa Farná. Celému tomu cirkusu jsem byl přítomen a po koncertu jsem pln smíšených pocitů.
Všemu dění jsem přihlížel jako nezaujatý divák nejčastěji z odlehlého a nerušeného místa na trestné lavici a dostatečně blízko pódiu i posluchačům a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
V malé hale ČEZ arény v sobotu vyrostlo nijak extra originální pódium se sklápěcím mechanismem uprostřed. Na konstrukci bylo zavěšeno několik blikátek se třemi plátny pro projekci, doplněné běžnou zvukovou výbavou plastových, blíže nespecifikovaných, reproduktorů (pravděpodobně pouze dvoupásmová sestava).
V hale před začátkem několik brigádníků rozvěsilo reklamy a tím veškerá výzdoba končila. Pro posluchače tu nebylo vůbec žádné zázemí, pult s občerstvením nebo zpestření, pouze za zvukařem byl jakýsi stánek, kde prodávali CD a reklamní předměty, takže byli návštěvníci odkázáni na předražené automaty u WC.
O půl šesté se otevřel vstup a do haly se přiřítily odhadem dvě třídy čtvrťáků, respektive čtvrťaček, protože v hloučku dětí, který málem prorazil zábrany před pódiem, byla převaha holek.
Děcka vytrvale stáli nalepení na zábranách před pódiem a s blížící se půl sedmou stále častěji vykřikovali „Ewo“. V několika dětských rukách jsem spatřil pastelkami namalované transparenty s nápisy Ewo miluju tě, případně obrázky srdíček a v sále se pozvolna začalo objevovat víc a víc návštěvníků. Oproti koncertu Suzi Quatro před čtrnácti dny tu je tentokrát věkový rozdíl návštěvníků přibližně 40 let.
Po více jak hodinovém čekání věrných fanoušků se před sedmou hodinou večerní v hale setmělo a v zákulisí jsem ve tmě spatřil siluety několika maškar, jak se shlukují ve stánku za pódiem. Zpočátku mi to připadalo že bude s měsíčním předstihem nadělovat Mikuláš, ale jakmile se ty maškary naskládaly na pódium a opět se rozsvítila světla, tak mi bylo jasné, že to jsou hudebníci v komických kostýmech, které během večera několikrát převlékly…
Se světly se spustil i kravál a Ewa v pestrobarevném plastovém kostýmku a růžovou parukou to rozbalila až jsem začal zívat. S několika nezaujatými posluchači a přihlížejícími jsme se shodli na tom, že Ewa opravdu neumí zpívat a celkově je ten koncert nazvučen tak, aby to nebylo poznat. Nevim proč, ale je to tak na mnoha koncertech a vystoupení i jiných umělců, aby kravál z hudebních nástrojů přehlušil projev zpěváků a nebylo zřetelné ani slovo. Většina lidí v sále si album už koupilo nebo stáhlo a tak texty znají. Ten zvukař tam je jenom proto, aby hlídal ostatní kanály, které následně přebudí do takové míry, že zpěvákům není rozumět. Kdyby jenom trochu chtěl, tak by všichni mohli Ewu slyšet jak zpívá doopravdy a to hezky nahlas. Když už má signál na šavli, může si s ním dělat co chce. Tohle jde dost dobře udělat i v polních podmínkách :)
Zvukař dostal zaplaceno, aby byl takovou berličkou a pouštěčem dohromady, jenže trochu více tragikomicky. Neznám písničky Ewy Farné a ač jsem se snažil sebevíc (a ona jistě také), nerozuměl jsem ani slovo ani v jedné písničce. Navíc jsem měl výborný výhled na kytaristu, který se během hraní drbal na hlavě nebo dloubal v uchu a v okamžicích ticha vesele dělal, že brnká do strun. Jediný, kdo ten večer skutečne hrál, byl bubeník a možná basák (ale na toho jsem neměl tak dobrý výhled), jinak se celý večer zřejmě jelo ze záznamu a při průvodních slovech naší oblíbené Ewičky mezi jednotlivými písničkami měla dost oříznuté zvukové pásmo (porád měla v ruce stejný mikrofon), takže to co skutečně do toho mikrofonu říkala, byl jen výřez od čtyř kHz výš (na omezení zpětné vazby to ukecat nejde). I s těmi potlačenými hlubokými a středovými frekvencemi na jejím hlase bylo poznat, že je trochu nakřápnutá nebo po nemoci. Před samotným koncertem jsem ji v zákulisí 2x potkal a ani jsem si toho nevšiml, až když povídala svoje moudra na pódiu, tak mi došlo, že tady něco není v pořádku…
Nicméně i s hlasovou a hudební indispozicí svým fanynkám a fanouškům živě simulovala mnoho svých slavných pseudo-rockových hitů, včetně Potřebuju chcát a jiných jistě známých (bohužel já je neznám) songů. Pořadatelé pod pódiem měli nezáviděníhodnou práci. Odstrkovali zábrany, na kterých byly pověšeny stovky fanatických dětí dál od pódia prakticky každých deset minut. Na celé stádo rozjařených dětí za plotem byli jenom tři a zhruba v polovině koncertu mi jeden z nich říká, že už ho to pěkně sere. Musel jsem mu dát za pravdu, já měl ale narozdíl od nich možnost se zvednout a odejít jinam (což jsem několikrát udělal), protože bych to opravdu nevydržel poslouchat celou hodinu a půl…
Když se nahrává album ve studiu, hodně se u toho zahřejou zvukové modulátory a procesory, aby to ve výsledku nějak znělo. Při koncertu tu jeden procesor taky měli, ale naplno ho využili až při poslední písničce, kdy Ewa „zpívala“ jen při doprovodu klávesisty – neřvaly tu kytary ani bicí a to byl snad jediný okamžik večera, kdy jí bylo trochu rozumět. Jinak celé vystoupení by se dalo označit za částečné karaoke se zpěvem i nástroji ze záznamu.
Asi jsem si příliš zvyknul na taneční akce a mám raději pohybující se dav, protože kdbyby mi na akci celý večer lidi jenom stáli (a ti šťastnější popíjeli nápoj) a největší reakce by bylo zvednutí ruky nebo pískot, tak mi je jasné, že něco není v pořádku…
Sečteno podtrženo. Sobotní kulturní událost byla hezkou demonstrací toho, co všechno médii zmanipulované děti a jejich rodiče dokážou přetrpět, jen aby na chvíli viděly uměle vytvořenou hvězdičku bez špetky talentu z přiblblého plátku či televizní obrazovky. Žádný předskokan, žádná bonusová kapela, žádná zvláštní výzdoba ani doprovodné akce (nepočítám tu jednu soutěž, jejíž pointu jsem nepochopil a vyhlašování vítěze probíhalo měřením hlasitosti potlesku tzv. Decibelometr, jehož výsledky ten zvukař maníkovi na pódiu musel dvakrát opakovat). Autogramů se na konci dav dětí taky nedočkal (ale podepisovalo se u šaten). Před koncertem i v průbehu na třech plátnech rotovalo několik desítek reklam na různé internetové portály pro mladé (název Buď virtuální sedí), zhruba hodinu a půl byl imitován koncert, na který nebozí rodiče museli vypláznout 230,- za lístek a manažer této slavné zpěvačky si mnul ruce, jak za hodně peněz jde udělat málo muziky a vytřískat nehoráznou sumu.
Na téma L4D ještě jednou. Konkrétně jak vyřešit jeden nepříjemný trabl s občasným zasekáváním hry.
Hraní Left 4 Dead se jednoho dne začalo škubat, na několik vteřin, zvuk se zacyklil do smyčky a v průběhu hry nešlo nic dělat, jenom čekat až se to zase vzpamatuje. Kdyby se to stalo jednou za hru, tak bych to překousnul, ale tento problém se opakoval takřka každou minutu…
Sem tam si najdu chvilku a asi tak dvakrát do měsíce L4D spustim, vybrat si quick match v Survival módu a zkusit získat zlatou medaili s partou náhodných spoluhráčů.
Ono zmiňováné chvilkové zamrzání v průběhu hry jsem přisuzoval chybě serveru nebo nějaký výpadek na lince. Jindy se ten záškub projeví ze začátku a potom už třeba vůbec během jedné mapy. Jistě mi dáte za pravdu, že v Survival módu, kde jde o vteřiny může být každý lag fatální a pokud se takový zásek protáhne třeba až na 10 vteřin, tak to je pak špatné…
Že se nejedná o chybu na straně serveru jsem zjistil až teprve před pár dny, na nových mapách a zasekávalo se mi to i zde. To už bylo jasné, že chyba není nikde jinde než na mém hardwaru.
Prošel jsem několik zahraničních diskuzí, kde někteří uživatelé řešili stejný problém a leckdy padlo celkem radikální řešení od přeinstalování hry, ovladačů, nebo celého systému. Přitom řešení pro vícejádrové procesory je jednoduché.
Do vývojářské konzole (tlačítko ~, pokud vám nefunguje, v nastavení klávesnice – Developers console – enabled) zadejte parametr:
mat_queue_mode 0
Tento příkaz řeší problém, který vzniká při vzácné konstelaci vícejádrových CPU a nových ovladačů speciálně v L4D. Pomohl mi k plynulé hře, k lepším časům v Survival módu a jistě pomůže i ostatním hráčům, kteří mohou mít stejný problém ;)