Teprve až v neděli jsem se čirou náhodou dozvěděl, že od začátku září vysílá Česká televize už dvacátou sérii oblíbeného seriálu Simpsonovi. To je tím, že žádný kloudný ze „žlutých“ informačních portálů nemá RSS kanál, jinak by mi to neuniklo.
Naštěstí existují dobří lidé, kteří premiérové díly poctivě zaznamenávají (kdysi jsem k nim také patřil) a uploadují na internet (tak tohle už můj styl není, všechno jsem vypaloval na DVD). Díky nim tak můžu dodatečně shlédnout z 20. série odvysílaný první a druhý díl. Třetí již stíhám v televizi a musím konstatovat, že tahle dvacátá série pozdvihává upadající úroveň minulých řad.
Tohle jsou již ty správné vtípky a scénky, které k Simpsonovým patří a při kterých parodují, napodobují a zesměšňují různá filmová i literární díla, televizní zpravodajství i reklamy. Některé scénky jsou sice tak trochu suché a tak moc se snaží být vtipné, až to působí přehnaně, ne-li trapně, ale o tom Simpsonovi jsou především. Také je na dvacáté řadě znát vliv současné doby využívající moderní technologie nebo zajímavou vsuvku pro reklamy.
Seriál se přizpůsobuje době a současným poměrům, ale hlavní hrdinové jsou stále stejní. A proto Simpsonovi používají GPS navigaci, notebook a nebojí se používat výrazy jako třeba „penis“. Tedy věci o kterých v prvních sériích nikdo ani nesnil a přesto je Bartovi pořád deset, Líze 8 a Maggie stále ještě neumí mluvit (ale zase se naučila psát).
Zajímavé také je, že od desátého dílu XX. série jsou Simpsonovi v HD kvalitě (pro nás to ovšem většinou stejně nic neznamená-k celoplošnému digitálnímu TV vysílání daleko a na co pořizovat FullHD debiloskop, když programová nabídka všech TV stanic je ubohá, filmy na DVD nebo Blueray jsou akorát ztráta času a zastaralé a pomalé konzole X-Box360 / PS3 jsou už dneska přežitek)
Jedině na ty Simpsonovi se dá v televizi dívat a po navyknutí na specifický cz dabing, se dala sledovat i Futurama. Nechci nechat nic náhodě a proto už mám nastavené upozorňování a Česká televize mi vždy hodinu před začátkem pořadu pošle esemesku, abych již více nezmeškal nové díly simpsonů ;) Problém ovšem nastane, pokud budou pravdivé spekulace o tom, že se Simpsonovi stěhují na TV Prima, která od stanice FOX údajně nakoupila vysílací práva na další série. Přeplatila Českou televizi a vypadá to, že TV Prima chce u nás mít jakýsi monopol na seriály Futurama, Family Guy a Simpsonovi. A co je horší, TV prima nemá možnost zasílat sms upozornění na vysílané pořady!
Obrázky nad nimiž zaplesá srdíčko každého konspirátora celkem zručně vytváří David Dees, jehož práci si můžete prohlédnout na videu níže, nebo na portfoliu deesillustration.com. Doporučuji také navštívit The Art of David Dees, kde naleznete desítky dalších obrázků ve dvou galeriích a odkazy na ostatní tvorbu
While you were sleeping
They came and took it all away
The lanes and the meadows
The places where you used to play
It was an inside job
By the well-connected
Your little protest
Summarily rejected
It was an inside job
Like it always is
Chalk it up to business as usual
While we are dreaming
This little island disappears
While you are looking the other way
Theyll take your right to own your own ideas
And its an inside job
Favors collected
Your trusted servants
Have left you unprotected
It was an inside job
Like it always is
Just chalk it up
To business as usual
You think that youre so smart
But you dont have a fucking clue
What those men up in the towers
Are doing to me and you
And theyll keep doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
And doin it and doin it
Until we all wake up
Wake up, wake up, wake up, wake up
I know what Ive done wrong
I am acquainted with the night
I know how hard it is
To always walk out in the light
And its an inside job
To learn about forgiving
Its an inside job
To hang on to the joy of living
They know the road by which you came
They know your mothers maiden name
And what you had for breakfast
And what youve hidden in the mattress
Insect politics
Indifferent universe
Bang your head against the wall
But apathy is worse
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Yeh, yeah
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Its an inside job
Druhá světová válka tak trochu jinak. Quentin Tarantino předvádí svůj mistrovský um a přináší zápletku o pěti kapitolách. Tarantinův filmový rukopis poznáte hned v prvních minutách a pokud patříte mezi milovníky jeho filmařského stylu, celé dvě a půl hodiny se budete bavit, podivovat a občas nevěřícně koutit hlavou.
Film staví na surovosti druhé světové války, tehdejších společenských poměrech (nacisti, židi, kolaboranti) a jedné premiéře německého válečného eposu, to vše s mírnou nadsázkou a naplněním očekávání diváka. Opět se tu mísí osudy několika hrdinů s leckdy překvapivými zvraty a nečekanými pointami. Tarantino krmí divákovy základní smysly v kolotoči něšťastných náhod, nebo obrovského štěstí a někdy mistrovskými a někdy slabšími hereckými výkony se snaží v divákovi vyvolat smíšené pocity. Typicky dlouhé scény a dialogy s nádechem černého humoru, úderných point a překvapivých zvratů, které se jistě stanou kultovními a často citovanými, jako u předchozích Tarantinových filmů. Není to žádný krvák (ikdyž pár těch skalpelů a mrtvol by se tu našlo), ani žádný doják a příběh a události ve filmu se tak trochu (zcela) odvracejí od historických faktů. Když to ale přijmete jako součást tohoto příběhu, budete se bavit.
District 9
Nad Johannesburgem se už dvacet let vznáší mimozemská kosmická loď, která ve svých útrobách přivezla miliony kreveťáků, uprchlíků ze své rodné planety, kteří nemají šanci se vrátit domů a proto je musí pozemštané chtě nechtě přimout mezi sebe. Kreveťáci připomínají Dr. Zoidberga a taky trochu hmyz nebo korýše s humanoidním tělem a jak by se ale dalo očekávat, kreveťáci jsou tak trochu jinak stavění a jinak smýšlející tvorové a lidem brzy dojde trpělivost s těmito „nepřizpůsobivými“ sousedy, kteří byli humánně ubytováni v chatrčích v provizorním táboře District 9 a nyní je potřeba je všechny přesunout do nové oblasti, kde nebudou pozemšťanům na obtíž. Wikus van der Merwe je pověřen vystěhováním všech kreveťáků do této nové oblasti a při roznášení příkazů k vystěhování přijde do styku s podivnou látkou, která zapříčiní změny v jeho DNA a náš hrdina se postupně začíná přeměňovat, což mu umožňuje používat mimozemské zbraně a technologie, které v lidských rukách nefungují. Protože je Wikus vlastně jediný žijící exemplář takovéto kombinace lidské a mimozemské DNA, stává se nejcenějším zbožím na této planetě a prakticky veškeré korporace, laboratoře, vědecké kapacity, speciální jednotky a dokonce i překupníci s kočíčím žrádlem se ho snaží dostat.
Režisér Neill Blomkamp tento nízkorozpočtový snímek (pouhopouhých 30 miliónů dolarů) podává z počátku jako dokumentární film a později jako akční sci-fi s předpokládanou gradací akce. Mísení několika různých kamer a pohledů na věc a hlavního hrdinu je zajímavý krok a pro příběh tohoto formátu má rozhodně pozitivní dopad, který přidává karmu a z části zachraňuje místy slabší vizuální efekty. Každopádně tenhle film není žádný hollywoodský trhák s klasickým konceptem a obsazením. Scénář je výborně zpracován, má myšlenku i nápad, je nekompromisní, dotýká se téma rasismu a až na nelogičnost s nevystopovatelným mobilním telefonem to do sebe příjemně pasuje.
Nejlepší invaze mimozemšťanů na Zemi, jakou jste kdy v kinech mohli vidět! Happy end se tentokrát koná jen z části a jisté otázky nebyly v příběhu zodpovězeny, tímpádem se mohou začít objevovat spekulace o možném pokračování…
Po letošním Games Conu se na světlo světa dostaly tři videa demonstrující, co se všechno může hráči přihodit při jedné misi ve hře Mafia 2.
Tři videa pánové z mafia.czech-games.net sloučili do jednoho a přidali CZ titulky (ikdyž to víceméně není potřeba, ale ne všichni rozumí anglicky, a tak můžou české titulky přijít vhod)
Mafiánský příběh z poloviny 20. století je po prvním odkladu očekáván na jaře příštího roku a tak nezbývá než se těšit na pokračování legendární hry opět s českým dabingem a tentokrát s několika různými konci.
V těchto dnech, kdy drobné zranění zapříčinilo nemožnost plnohodnotně rozvíjet svůj um se ve volných chvílích po nocích oddávám nové střílečce, poslednímu Wolfensteinovi.
Hra byla s velkou slávou avizovaná již mnoho měsíců před jejím vydáním a herní weby a magazíny servírovaly bezpočet screenů a obrázků. To bylo poprvé, co mě na tom něco trochu zarazilo. Screeny zveřejněné někdy začátkem tohoto roku vypadaly dost rozporuplně. Kdybych si nepřečetl, že se jedná o obrázky z připravované nové hry Wolfenstein, klidně bych si troufal tvrdit, že to jsou snímky z nějaké střílečky, která vyšla před 3-5lety. Statický obrázek zničeného města s několika vojáky a brčálovým nádechem. Nešlo přehlédnout low-res textury, znázornění ohňů, u kterých jste napočítali až 9 stejných plamínků, kostrbaté a málo polygonové postavy, nasvěcování, stíny a odlesky, které se v dnešních hrách už nepoužívají atd. Bylo jasné, že nový Wolfenstein musí přinést něco nového, něco revolučního, nějaké nové herní principy aby zaujal, protože už ze screenů bylo poznat, že na dnešní poměry bude z grafického hlediska značně podprůměrný.
Jestli se to povedlo, nedokážu posoudit, protože ve mě Wolfenstein opět evokuje vzpomínky na některé hry z dřívějších dob. Wolfenstein běží na id Tech 4 enginu, na kterém běhal před pěti lety DOOM3, ovšem pro dnešní potřeby značně modifikovaný a navíc s implementovaným fyzikálním modelem Havok.
První dojmy vyvolávaly pocit, že to je vlastně takový trochu vylepšený Return To Castle Wolfenstein a válečné prostředí a reálie mi připomínaly Call of Duty(že jsem ale všehovšudy CoD hrál slabou hodinu, takže si netroufám porovnávat).
Ale později se mi začal vybavovat taky Bioshock hlavně díky dobovým artefaktům a některým kulisám (polovina 20. století) a taky kvůli použitým filtrům a efektům odlesků některých předmětů. Vzpomínka na takové nemotorné a nepohodlné ovládání, jaké bylo právě v Bioshocku, mě přepadla i zde. Přílišná orientace pro konzolové ovládání je přeci jenom znát, od fps střílečky bych očekával větší pružnost a odezvu v ovládání a alespoň možnost naklánět se do stran, nicméně brzy se tento styl ovládání dostane pod kůži a po několika odehraných misích jsem na to ani nepomyslel.
Herecké výkony NPC postav a izolované interiéry od venkovních lokací (když se za vámi zavřou dveře a jste beze zbraně) mi připomínaly Far Cry 2. Nepřesvědčivé monology NPC postav jsou takové nutné zlo, které musíte odklikat a vyslechnout si povídání toho nebo tamtoho panďuláka, abyste se mohli hnout dál.
No a ve finále tak trochu přehnaný Havok zase připomíná Half Life 2. Přehnaný myslím z toho důvodu, že všechny bedny a sudy (ne všechny, ale většina) jsou prázdné a chovají se jako by byly z lepenky, stačí se vydat proti libovolné bedně(nejlépe hned několika na sobě) a skoro samy se vám uhnou nebo se odsunou za doprovodu velmi podivných zvuků. Jejich přítomnost v lokacích je až příliš okatá a každému po pár minutách dojde, že je tam designéři hry nastrčili jenom proto, aby je při případné explozi granátu mohl Havok efektivně roztrhat a rozmetat do okolí.
Další věc, která mě během hraní zarazila, je absence ukazatele zdraví, nebo alespoň nějaký systém léčení. Po absorbci celého zásobníku se stačí přikrčit někde na klidném místě a počkat, až se tlukot srdce zpomalí a všechno je zase ok. Někomu to může vyhovovat, ale já se s tímhle prostě nedokážu ztotožnit a raději bych opět sbíral misky se psím žrádlem (kde jsou ty psi?) jako v roce 1992, než se spoléhat na domnělou nesmrtelnost hlavního hrdiny. Totální lineárnost, jednoduchý design levelů, značné odbočování od historických faktů (zbraně) a příběhová jednoduchost jsou věci, které mě přinejmenším zarážejí… Taktéž potvrzovací dialog pro prvotní nahrávání hry si mohli autoři odpustit (já chci hrát a ne odklikávat otázku, jestli chci skutečně nahrát uloženou hru).
Konečně bych se mohl taky dostat k nějakým pozitivním prvkům a tím bych vyzdvihnul hardwarovou nenáročnost a bleskové loadingy. Další kladná věc je zabíjení nácků s malinko netradičními destrukčními prvky. U většiny her současnosti jsou nepřátelé nezdeformovatelné postavy, které sice zabijete několika ranami, ale na těle nemají ani škrábanec. Proto mě u Wolfensteina potěšily utrhané končetiny, nebo nácek držící se za prostřelenou krční tepnu (nehledejte za tím žádnou zvrhlost). Oproti jiným hrám může potěšit několik typů nepřátel a někteří bossové, kteří jsou ale díky dostupným futuristickým zbraním snadní soupeři.
Používání medailonu a využívání alternativní dimenze působí trochu všelijak, protože bez tohoto prvku hry by to byla další bezduchá a průměrná střílečka. Využívání jiné dimenze je jedním ze stěžejních artefaktů samotné hry, ale i tak mi nikdo nevymluví, že bullet time byl už v nejedné hře a i to ostatní vlastně není nic originálního. V pozdějších fázích hry ale člověku dojde, že ikdyž tohle všechno už v jiných hrách viděl, tak je to vlastně to, co ho na střílečkách baví a i já jsem si později (s přiměřenou gradací akce) přeci jen pochvaloval, že se nemusím učit nic nového a můžu se spoléhat na zažité principy a vlastnosti hry.
U této hry se ničeho nového nedočkáme, protože většinu z toho už nabídly jiné tituly a graficky jsou současné hry také o pár stupínků výše. Wolfenstein bych označil za takový mix různých her, který recykluje již jinde použité enginy, nápady a technologie a splácává je do této podoby. Celé to na mě působí, že se ta krize projevila i zde. Použily se staré licence, nebo vlastní enginy z minulosti a tomu celému se dala nálepka (v tomto případě název Wolfenstein), která čerpá ze slavných předchůdců a ze kterých ještě pujde vytřískat nějaký ten dukát.
Slabší vizuální dojem ale vykupuje dobrá optimalizace a hardwarová nenáročnost, proto na odreagování může někomu dobře posloužit i na notebooku. Neočekával jsem od této hry vůbec nic a to je možná dobře, protože by mě nejspíše asi zklamala a neubránil bych se pocitu, že tohle všechno už nabídly jiné hry mnohdy v lepším grafickém podání a v pestřejších mapách s nadanějšími NPC a promyšlenějším příběhem. Někteří historičtí puntičkáři mohou namítat pohrdání historickými fakty, ovšem mírné překroucení některých skutečností (jako třeba ve filmu Hanebný pancharti / Inglourious Basterds) pro lepší dojem na hráče/diváka, nemusí být tolik na škodu.
Zpočátku se mi nový Wolfenstein jevil jako nezáživná střílečka, jakých jsem už hrál desítky a ničím novým neoslní, ale s postupnou eskalací akce a vývinem událostí se mi začíná líbit čím dál tím víc (sic s drobným pocitem, že to stále ještě není ono) a rád si ho ve volných chvílích zahraji :)
Už jsem se zcela dostal z prvotního šoku (v dobrém slova smyslu) ze hry Prototype.
Po první instalaci mě to opravdu chytlo a během 24hodin jsem jenom 10hodin strávil hraním Prototype – to byl ten šok, když jsem o půl čtvrté ráno zjistil, že už začíná svítat:) Alex Mercer má v této hře naprostou volnost pohybu, v boji spoustu možností a komb, hra je celkem obstojně optimalizovaná a na závažnější bugy jsem zatím nenarazil.
Když jsem prohlížel screenshoty a videa, tak mě jako první napadlo, jestli to neběží na enginu GTA4 a trochu jsem se obával hw nároků. Po instalaci a prvním spuštění naskočilo rozlišení na 640×480(!) Na mém notebooku jsem takové rozlišení měl snad poprvé a trochu jsem se zděsil, jak moc to bude náročné a pomalé, když už si sama hra nastavuje takhle malé rozlišení. Nicméně přepnout alespoň na 800×600 v menu nebyl problém, nechal jsem ostatní položky na medium a hned jsem vyzkoušel spustit hru. Překvapivě krátký loading a hned potom úvodní akční masakr tutorial, který se nijak nesekal ani neztrácel na plynulosti a že se tam toho dělo hodně…
Město a hlavně ulice (ty žluté taxíky) vypadají podobně jako v GTA4, dokonce tu i tak rychle utíká stín, jenomže vypadá mnohem lépe! Na ulicích jsou stovky lidí a aut (ne 8 lidí jako v GTA4) a přitom se to všechno hýbe velmi svižně a bez záseků. Nemůžu se zbavit pocitu, že ta grafika připomíná GTA4 – nevypadá sice nijak extra, ale oproti GTA4 je krásně svižná a plynulá. Při podrobnějším prozkoumávání okolí a detailů si lze všimnout, že v tomto enginu obyvatelé města nejsou nějak zvlášť inteligentní a ani nemají takový fyzikální model jako v GTA4. Některý chodec projde bezproblémů skrz jiného, jinde jsou hned 4 identické postavy dokonce stejně oblečené atd. Auta mají pár polygonů ani pokročilý destrukční model a taky jich tu je jenom několik druhů. Jsou to detaily, na které ovšem během hraní ani nepomyslíte, protože vás bude zaměstnávat mnoho jiných věcí, takže takové maličkosti vůbec nevadí…
Hra je navržena tak, aby za všech okolností byla plynulá a hraní nijak nenarušovalo trhání a pokles framerate. I při té nejzběsilejší akci mi počet snímků neklesal pod 20 a když se relativně nic neděje, tak se to pohybuje kolem krásných 45 fps. Je to způsobeno hlavně tím, že detaily se vykreslují pouze tam, kam se hráč dívá, ne tedy, že by se podle nastavení v prostoru kolem hráče vyskytovaly koruny stromů, rozvodné skříně a klimatizační jednotky, ale pouze v záběru, kam je natočená kamera. Může to trochu vadit při rychlém pohybu kamery, když doskakují objekty v dálce, ale zase je lze spatřit i na vzdálených střechách a v ulicích. Dokonce i ty auta v dálce působí mnohem lepším dojmem, než jakási vize posunujících se pásů z GTA4.
Nejdůležitější prvek hry je ovšem úplně jinde, než v optimalizované (ne)dohlednosti. Jedním slovem akce. Tento titul do žánru akčních her neodmyslitelně patří a kdykoliv si vzpomenete (nebo i nevzpomenete), tak vždy se bude něco dít a budete muset někoho nebo něco vraždit, ničit, sekat, likvidovat… Asi těžko tu budete hledat pouliční rozhovory NPC postav, nebo diskutování nad tím, kdo má na křižovatce přednost, na které můžete být z jiných her z městského prostředí zvyklí. Jednoduše na něco takového tu nezbývá čas.
Městem postupuje nákaza jakousi zvláštní nemocí a s vývojem hry můžete sledovat, jak se celý Manhattan a jeho obyvatelé mění do hrůzné podoby. To vše ve velmi rychlém tempu za účasti normálních i zmutovaných obyvatel města, vojáků, vojenské techniky a ostatních kreatůr. Nejčastěji se na vás hrnou všichni najednou, takže během několika vteřin zlikvidujete desítky protivníků. Aby toho nebylo málo občas zkonzumujete nějakého človíčka, abyste si z něj extrahovali jeho paměť, která s ostatními v jakési pavučině úryvků vzpomínek dává dohromady zamotaný příběh, odhalující proč zrovna náš hrdina má takové superschopnosti, proč celé město zešílelo a proč po něm všichni jdou. K tomu se váže i druhé synonymum této hry: chaos. Chaoticky můžou působit souboje s desítkami protivníků najednou, chaoticky může působit příběh, který se tu odkrývá, chaoticky působí město v pozdější fázi příběhu.
Nic podobného jsem ještě nehrál, tak proto mě to zezačátku tolik uchvátilo, ale postupně se dostaví stereotyp a druhý den jsem udělal asi 4 mise, třetí den možná 2 a pak jsem to asi týden už ani nezapnul… Nechám si to na později, až se budu chtít odreagovat a vyblbnout (to ovšem do té doby zapomenu všechny komba a to klávesové kung-fu)
Každopádně pro milovníky krvavé brutální akce, akrobatických kousků a superschopností je tahle hra ideální. Leckde je tato hra označována jako mix několika různých titulů, to ovšem nemůžu posoudit, protože z vyzdvihovaných Infamous, The Incredible Hulk, Crackdown, Spiderman, X-Men, Mirror’s Edge a The Darkness jsem hrál akorát Mirror’s Edge. Svých 70% dle různých recenzí si zaslouží, hru trochu shazuje nezvyklá přeplácanost a chaos, absence multiplayeru a české lokalizace, ale i tak je to jedno velké hřiště, na kterém si můžete dělat (rozuměj ničit) co chcete a nejste nijak omezeni.
Nejen seriózní vědecké publikace a články připomínají první kroky po Měsíci, ale i konspirativní webziny a servery zpochybňují přistání Američanů na Měsíci a rozdělují tak obyčejné smrtelníky na dva tábory. Jedni Přistání na měsíci berou jako vážný fakt a mylník v historii lidské rasy, druzí jsou přesvědčeni o tom, že přistání Apolla 11 se odehrálo v Hollywoodských ateliérech.
Opakem tomu jsou články, které všechny pochybnosti a poukazování na nejasnosti vyvrací a osvětlují. Proč taky ne, kde je poptávka, tam je i nabídka.
Já se k celému problému stavím neutrálně. Nijak Přistání na Měsíci nezpochybňuji, ale ani mu stoprocentně nevěřím. Nebyl jsem při tom, nesledoval jsem to, nezažil jsem tu mediální masáž, která jistě kolem celého toho drahého cirkusu byla a nebyl (a ani nemohl být) jsem tím jakkoli ovlivněn. Jen mi trochu nejde do hlavy, jak mohli před čtyřiceti lety vysílat přímý televizní přenos z Měsíce? Uvěřil bych tomu, že tehdejší technika byla na takové úrovni, že dokázala odvysílat nejsledovanější přímý přenos v historii tv vysílání z některého filmového studia, ale z Měsíce???
Ať je to tak či onak, jedno je jisté: já se na Měsíc nikdy nevypravím a s největší pravděpodobností nikdo z vás také ne. Ať už člověk na Měsíci byl nebo nebyl, pro nikoho z nás to neznamená žádný přínos, výhodu, nebo zlepšení čehokoli. Chleba díky tomu levnější nebude, jen se za 30 miliard dolarů vyplavilo trochu endorfinu některým americkým pošukům, kteří si chtěli dokázat, že jsou lepší než Sověti. That’s All
„That’s one small step for a man, one giant leap for mankind.“ – Neil Armstrong, July 20, 1969
Pokračování nekonečného příběhu za vyšší framerate a ladění výkonu hry GTA 4 je tu.
Zhruba před 14. dny vyšel nový patch pro GTA IV. Protože toho je poslední dobou nějak moc a na hry prostě absolutně nezbývá čas, dostal jsem se k instalaci tohoto balíčku zhruba asi týden po vydání…
Na instalaci jsem šel tentokrát trochu šalamounsky. Cracklé soubory GtaLaunch.exe a GTA.exe jsem nahradil původními exe soubory ze zálohy originálky a pustil se do instalace.
Tento patch by měl obsahovat všechny předchozí verze opravných balíčků, takže by teoreticky měl stačit pouze jenom tento poslední a je vystaráno. Taky se na internetu objevily spekulace, že tento patch nic nového a zásadního nepřináší a je pouze takovou předzvěstí patche 1.0.5.0, který by měl být větší a vydatnější… Co je na tom pravdy se teď asi nedozvíme.
Přibližně 50MB soubor se stahoval neuvěřitelně dlouho. Následná instalace byla otázkou několika desítek vteřin. Strkám dvd do mechaniky a spouštím. První, čeho si všímám je pokles fps při nahrávání, předtím měly loadovací artworky kolem 2000-3000 fps, nyní to je sotva 1200 a často to klesá i k 800. To ale ještě nemusí nic znamenat. Hra se načetla a Niko je ve svém bytě. Hodnota fps se pohybuje kolem 60 a tak jsem se trochu zaradoval, protože předtím jsem měl v místnostech něco kolem 45 snímků. vyběhnu na ulici a tam dostávám tvrdou ránu: 18-23 fps! To je ještě méně, než před instalací tohodle posledního patche. Na fórech někomu prý pomohl k větší plynulosti, ale mě to teda příliš nepomohlo. Sice už můžu na internet a do myčky, ale co z toho, když se mi hra zase neskutečně seká a laguje (nejnovější ovladače pro grafiku jsou samozřejmostí)…
Tentokrát mi to ani nerozhasilo nastavení grafiky, jako u předchozích patchů. Akorát tu přibylo štelování stínů(které zřejmě bylo už i v předchozím opravném balíčku, ale to se mi nepodařilo rozchodit) Dá se stím vyhrát, ale výkon na tom nijak nenaženu. Když stíny vypnu úplně, tak to dost připomíná San Andreas, když je dám na maximum, hra se o několik snímků zpomalí, když dám stíny na low, tak to vypadá příšerně a na plynulosti hry se to taky moc nepodepíše. Zlatá střední cesta stíny na medium a na to se už trochu koukat dá a ani to tolik nebrzdí…
Nevzpomínám si, že by se mi někdy předtím stalo, že bych měl v určitých částech města 30fps a o kousek dál jen 18! S tím se asi moc nadělat nedá, ale i tak zkouším ještě trochu snížit dohlednost a vykreslování detailů.
Nastal čas vyndat z mechaniky DVD a vyzkoušet zpátky cracklé exe spoubory. Zase zálohuji origoš a přepisuji crackem, který mi až do patche 1.0.2.0 dobře sloužil. Jenže ejhle, hra teď nejde spustit, fatal error WS10!
Hmm co teď? Budu to hrát s DVD v mechanice (když si teda někdy najdu čas). Takže zase zpátky přepisuji originální exe soubory a snažím se hru spustit. Neúspěšně, stále mi to hází WS10.
Co teď? Zkouším přeinstalovat patch a už to je ok. No jo, ale já přeci nebudu hledat DVD vždycky, když si budu chtít zahrát! Pátrám tedy na netu a nacházím nový crack, který si s tímto posledním patchem poradí. Sláva Razor 1911 :)
Hra se sice nijak nezrychlila ani to nijak výrazně nepomohlo, ale co, třeba ten další patch už to dá všechno do pořádku…
Před nedávnem oslavil Tetris 25. výročí a je jedna o rok starší hra, která taktéž zaznamenala obrovský úspěch a v herním světě má také své vydobyté místo v síni slávy.
Ano, je to Super Mario Bros.. Legendární plošinovka od Nintenda, ve které se Mario a Luigi prohopsávají kanalizacemi New Yorku a bojují proti rozličným nepřátelům, sbírají mince a požírají houbičky, které vylepšují jejich vlastnosti. Jistě tuto hru znáte, jistě ji každý alespoń jednou hrál a kdo říká že ne, ten ji hraje dodnes :)
Fenomén Super Mario Bros. ovlivnil obrovský počet lidí a byl inspirací pro mnoho umělců, výtvarníků a skladatelů.
Originální hudební motiv od Kojiho Konda musí poznat bezpečně každý. V jednoduchosti je krása a nejednoho hudebníka napadlo tuhle nezapomenutelnou melodii zremixovat, či úplně překomponovat.
Původně osmi-bitová verze této skladby byla jako předzvěst začínající éry elektronické hudby a pronikání herních melodií do běžného umělecko hudebního světa. Nemusí to ale být čistě elektronická muzika, aby to byl stále Mario :)
Super Mario Brothers – Eminence Orchestra
Super Mario Beatbox
beatboxing flute super mario brothers theme
Zack Kim – Super Mario Theme
Super Mario Bros. Music – Main Theme & Overworld
A na závěr přihodím něco z mého recorbagu. Je to skladba Capt Lou Albano Is An Acting Genius od J-Chot, která vyšla na albu The Kamikaze Club 04. Škoda, že je tak krátká, jinak bych ji na akcích hrával častěji…
Technologie budoucnosti – jak to vidím já
Na letošní výstavě E3 byl představen revoluční systém ovládání konzole Xbox360 nazvaný Project Natal. Pozdvižení, které před lety vyvolala konzole Wii svým bezdrátovým ovladačem se dá srovnávat s touto novinkou, jenomže tady už nepotřebujete ovladač ani žádné tlačítka, vše ovládáte pohyby svého těla.
Project Natal představuje technologii, která tu už měla hezky dlouho být, ale až současný technologický pokrok, výkonost a dostupnost hardwaru umožňuje tyto futuristické vize realizovat v reálném životě.
A u toho bych se rád zastavil, protože toto je zřejmě první krok k nové generaci zařízení a strojů, nebo alespoň k jejich vyspělejší umělé inteligenci.
Doposud byly přístroje a zařízení jen obyčenými hloupými kusy obvodů a drátů, které vykonávaly pouze ty funkce, ke kterým byly sestrojeny a které se občas porouchají. Pokud třeba zapomenete dovřít ledinici, tak žárovička bude stále svítit a po čase se spálí motor od toho, jak se bude snažit vyrovnávat teplotu, která je nastavena na termostatu. Pokud třeba musíte narychlo někam odejít a zapomenete vypnout televizi, tak ta televize bude hrát prostě pořád.
Jsou to jen hloupé stroje, které akorát dělají to, k čemu byly sestrojeny. Ta televize neví, že se na ní nikdo nekouká, nebo že jste u ní právě usnuli. Ta lednice má rozepnutý spínač ve dvířkách a spuštěné osvětlení a neví, že jste už dávno na party v sousedním městě atd atd…
Zapomeňte na počítače jak je znáte dnes, zapomeňte na ty velké desktopy, monitory, klávesnice a myši. Počítač budoucnosti bude velký jako mobilní telefon, který máte v kapse. Nebude potřebovat žádné dráty, protože veškerá komunikace a dokonce i občasné dobíjení baterií (bude energeticky velmi nenáročný) bude probíhat vzduchem. Takové zařízení stačí jen položit na své místo, kde bude mít dostatek prostoru pro projekci holografické obrazovky a pokud to bude nutné, tak vám další projektor na stůl vykreslí i klávesnici. Zařízení bude sledovat pohyb očí a tak bude přesně vědět, kam se na obrazovce zrovna díváte a podle toho bude ovládat kurzor myši, kliknutí a ostatní funkce už pak budou jen otázkou gesta obličeje.
Pro delší pracovní nasazení bude asi značně nepohodlné se celou pracovní dobu šklebit místo klikání a proto přicházejí na řadu sluchátka, které vám budou do uší hrát vaši oblíbenou muziku a zároveň budou snímat vaši mozkovou aktivitu, takže na otevření doručené pošty stačí jenom pomyslet a hned se před vámi zobrazí nový e-mail. S odpovědí na e-mail se taky nebudete muset nijak namáhat, stačí nadiktovat znění zprávy a systém ji napíše za vás.
Futuristické počítače a moderní technologie nebudou dominovat jenom v obývacích pokojích a v pracovnách, své uplatnění najdou například v kuchyni i ostatních částech bytu. Již dnes existují prototypy ledniček, které mají v sobě zabudované kamery a čtečky laserových kódů na obalech potravin a každá přihrádka má svoji vlastní váhu, aby lednice věděla, kolik jste si odkrojili salámu, nebo vypili mléka. Obsah lednice se zobrazuje na LCD obrazovce na dvířkách, kde jednoduše zjistíte kolik druhů jídla se z uchovávaných potravin dá připravit, doporučí nejlepší recepty, kontroluje dobu trvanlivosti vašich jogurtů a když zjistí, že docházejí vajíčka, automaticky objednává na internetu v e-shopu další.
Přístroje mezi sebou budou komunikovat, takže třeba taková cesta do práce elektromobilem bude bezpečná a pohodlná, protože auta v silničním provozu si budou mezi sebou i s vozovkou vyměňovat informace o rychlosti, odstupech jednotlivých vozidel i překážkách na trati.
Stačí jenom nastoupit a automobil vás sám doveze na místo určení. Přesto bude spousta lidí, co mají raději kontrolu nad řízením ve svých rukách, takže jakmile se dotknete volantu, senzory na něm zjistí váš zdravotní stav a kondici jestli jste připraveni na cestu. Už jenom to, že usednete za volant, spustí spousty automatických měření a vyhodnocování mnoha faktorů a palubní počítač vás upozorní na zbytkový alkohol v krvi po včerejším mejdanu, nebo že jste si zapoměli vzít léky. Sedačka zjistí, že jste přibrali na váze a pošle informaci lednici, aby přestala objednávat slaninu a místo ní objednala zeleninu a nastaví od určité hodiny zámek, abyste nechodili na noční výpravy do lednice…
Automobil rozezná jestli řídíte vy nebo někdo jiný z rodiny a stane se takovým plnohodnotným nástrojem, ke kterému si vytvoříme trochu jiný vztah, než k automobilům, které máme dnes. Palubní počítač bude mít dokonalý přehled o posádce, obsahu kufru i stavu a situaci na vozovce a předem vám oznámí, že v cíli právě vydatně prší a doporučí vám, abyste se ještě vrátili domů pro deštník.
Pokud by se nějaký zloděj pokusil takové auto ukrást, bezpečnostní systém to pozná, zloděje pevně upne do bezpečnostních pásů, aby se nemohl hýbat a zavolá policii, případně auto pachatele samo doveze před policejní služebnu :)
Tohle všechno zní moc hezky, ale bude potřeba věnovat hodně úsilí pro zabezpečení, zachování bezpečnosti a soukromí. Přístroje budou mít o svých uživatelích spousty informací a dokonalý přehled o jejich zdravotním stavu, rozhovorech, chutích, náladách, nebo zlozvycích. Dokonce i ta televize bude znát vaši oblíbenou barvu a přesně evidovat, kolik jste během filmu snědl sušenek nebo kolikrát jste se poškrábal na zadku… Takové peoplemetry budou požehnáním pro ředitele televizních stanic, které budou vlastnit (ony je už vlastní) nadnárodní korporace, které mají velmi rády citlivé informace o svých ovčanech, protože je tak budou mnohem snáze manipulovat a budou moci ještě efektivněji vnucovat podprahová sdělení a cílené reklamy.
Dříve nebo později vzniknou nové formy umělé inteligence, které se budou rychle učit čemukoli, takže pro takový software nebude problém vygenerovat virus, který bude třeba ve vašem krásném a chytrém autě spouštět na plno topení za horkého letního dne, nebo naopak v třeskutých mrazech klimatizovat interiér. Autorádio bude hrát pouze jednu stanici (ještě navíc vaši neoblíbenou), nebo majitele auta vyhodnotí jako zloděje a přepne se do stolen modu zmiňovaného výše. Lednice vám bude objednávat potraviny, které vám nechutnají a televize bude tvrdit, že pro sledování kanálu s pohádkami pro děti vám musí být minimálně 18 let…
Také práce na počítači bude mít svá pravidla a s gesty místo klikání se bude muset pracovat opatrně, než jak se ze začátku zdálo. Program by si mohl myslet, že chcete klikat, zrovna když s někým telefonujete přes Skype, nebo když si třeba jenom kýchnete. Pokud bude uživatelů před obrazovkou více, nebo budete mít na stěně za sebou něčí portrét, může to některé aplikace mást. A nikde není zaručeno, že vás kamera dokáže snímat při každé příležitosti a za všech podmínek (viz třeba zase ten Project Natal a jeho problémy) Určitě se najde spousta lidí, co mají webkameru přelepenou neprůhlednou samolepkou jako já, jak si stím dokáže software poradit? S novým způsobem ovládání videoher se musí počítat i se zvýšeným rizikem poškození obrazovek v zápalu hry (to bude radosti každý půlrok kupovat novou plasmu, protože ji váš synek nakopnul)
Každopádně technologie budoucnosti bude do našich životů stále více zasahovat ať se vám to líbí nebo ne. Pro někoho budou užitečným pomocníkem, pro někoho budou samozřejmost, pro někoho budou nutné zlo (mluvím z vlastní zkušenosti – v současnosti dávám lekce počítačových kurzů jedné paní, která v životě s počítačem nepracovala, ale kvůli zaměstnání se to prostě musí naučit). Případné příští generace si bez vymožeností jako je třeba Sixth Sense v běžném životě nedokážou poradit.
Vemte si, že takový gadget bude běžnou součástí vašeho oděvu, jakmile někoho potkáte na ulici, systém si na facebooku najde jeho profil a hned vám zobrazí informace o tom, co má rád, nebo jaké máte společné přátele…
Všechny dnes zmiňované technologické fičurky již existují, sice pouze jako prototypy nebo koncepty v plenkách a jejich čas teprve příjde. S příchodem nanotechnologií dostanou tyto vize konkrétnější podoby a k jejich realizaci bude stačit opravdu málo.
