Podrobnější povídání o Timecode vinylech, nějaké osvědčené triky a postupy pro co nejpohodlnější a nejefektivnější hraní a nakonec také pár slov o tom nejdůležitějším, o samotném programu Xwax.
Někdy začátkem roku mi začala B-strana Serato Timecode vinylu při zběsilejších kejklích přeskakovat, ale ještě to nebylo tak hrozné a stále se to při opatrnějším zacházení chovalo jak má.
Pravidelní čtenáři ví, že ke hraní nyní používám program Xwax, který ve studiových podmínkách přináší mnohé výhody i útrapy.
Po několikaměsíčním hoblování B strany nastal čas odfouknout špony okolo gramofonů a otočit na stranu A, protože to nemám jen na běžné přehrávání skladeb nebo tvorbu přechodů (u čehož by opotřebování desek ani tolik nevadilo) jako většina tuctových djs, ale na experimentování, scratchování, juggling a cutting. A když si přetočíte desku o jednu otočku a ona přeskočí o dvě, tak s tím už se nedá dost dobře pracovat a je to akorát k vzteku.
Za těch několik měsíců jsem bohatší o mnohé poznatky, triky a zkušenosti, které bych tu rád sesumíroval.
V první řadě si povíme něco o samotném TC vinylu:
Serato Scratch Vinyl
U Serato vinylů má Strana A při 33 otáčkách za minutu nějakých 10 minut kontrolního signálu (no dobrá, použitelných je skoro 11 minut, na konci stopy se cyklí), což odpovídá datovým patternům od 0ms (v ideálním případě – ne vždy se podaří vylisovat deska, která by začínala na nule) až po přibližně 706.000ms.
Strana B by také měla začínat nulou, ale fyzicky je první pattern až někde na 400ms a konec přibližně 911.000ms, to znamená 15 minut a nějakou tu vteřinku k tomu při 33RPM.
Drážky jsou viditelně děleny po minutách, přičemž každá pátá minuta je výraznější, umožňuje to tak jednodušší a rychlejší zorientování a přesnější pokládání jehly na požadovaný čas.
Ještě než se začne projevovat opotřebování drážek a škrábance, bude opotřebovaná střední dírka v desce, která je z celého vinylu nejvíce namáhána (v případě scratchování), protože se používáním pomalinku vybrušuje, vzniká tak malá vůle a deska při scratchování nebo reversu nepatrně (ale citelně) kmitá ze strany na stranu, což se projeví nechtěným přeskočením jehly. Jedinou obranou je zmenšení středových dírek v desce a na to jsem spotřeboval kilogramy nastříhaných proužků samolepek, protože vylepení obyčejnou samolepkou je dočasné a brzy se sedře a začne zase „čvachtat“. To je dost častý problém i u klasických battlovek, nejenom TC vinylů.
Se samolepkami uprostřed desek je občas spojeno nepříjemné vrzání při rychlém protáčení desky. Deska ani nemusí být vylepená proužky samolepek, stačí jen těsná středová dírka, nerovnosti nebo nečistoty a deska při rotaci zpět začne kmitat vůči dopředu točícímu se talíři a hlavně středovému kolíku. Takové vibrace způsobující vrzání dokáží znepříjemnit hraní, v tom horším případě způsobí přeskočení jehly a speciálně u TC vinylů dochází ke zkreslení snímaného signálu a chvilkovým výpadkům.
A když někde něco vrže, tak to namažeme a je po problému. I v přírodě je to tak zařízeno, aby kolíček nedrhnul a dobře odváděl svoji práci, musí být dírka dobře promazaná :) Opravdu stačí na dírku v desce aplikovat trochu lubrikantu, úplně postačí třeba dětský olejíček, ale moc to nepřehnat, aby nebylo všechno promaštěné a kluzké.
Vinyly samy o sobě vydrží dost, ale když už se nějaké poškození objeví, je bohužel trvalé a nezvratné. Zvolit správný úhel a zdroj světla při fotografování není nic jednoduchého, tak alespoň jsem se o to pokusil a na přiložených fotografiích můžete vidět, že nejvíce odrbaná část desky je první minuta. Tedy části, kde skladby začínají, jejich nájezdy a první beaty. Obecně i nejrůznější volně stažitelné DJ Tools a scratch banky nemají více jak minutu, takže i toto je důvod největšího ohoblování začátku desky.
Improve Skillz
Samotný styl hraní jsem si také osvojil tak, abych se nesedřel a dokázal si s tím hrát co nejdéle. V březnu jsem musel TC vinyly otočit na druhou stranu a to jsem na nich ještě nic pořádného nenahrál (Drumskotéka se nepočítá mezi pořádné záznamy). Obyčejné přehrávání by se na původní straně ještě provozovat dalo, ale něco odvážnějšího už ne…
Už dlouho plánuji udělat alespoň krátký několikaminutový záznam mých skillz, ale stále nemám tu správnou představu o koncepci takového záznamu. Pravděpodobně si pro tento záznam vytvořím speciální MP3 soubor na míru, ve kterém budou přesně ty smyčky a zvuky, které pro svoji krátkou ukázku použiji. Problém je v tom, že když mám představu o skladbě nebo samplu, kterou bych mohl použít, vždycky pak najdu další, která se mi zdá ještě lepší, ale nepasovala by mi do zamýšleného rytmu a k ostatním smyčkám. Z takového tracku zpravidla využiji jen několik vteřin, se kterými si vydržím blbnout i celé hodiny, což pro posluchače nemusí být nijak zajímavé.
Xwax In The Mix
No a za tu dobu jsem si také pořádně ohmatal Xwax, který si nemůžu vynachválit. Opět se potvrzuje, že ty nejlepší věci jsou zadarmo, ani jednou mě nezradil, neočekávaně nespadl nebo nepříjemně nevypekl. Zvukově nakonec není tak hrozný, jak se zdálo ze začátku, stačí mít kvalitní značkový počítač (žádné MSI nebo Aušusy), kvalitní a dobře odstíněné kabely, povypínané zbytečné spotřebiče v síti a trochu si pohrát s alsamixerem, případně si dobře nakonfigurovat JACK (ale dá se to i bez toho).
Pochopitelně nic není dokonalé a i u tohoto mixovacího softu lze narazit na maličkosti, které mohou narušit pohodu. Nejde ale o nic tragického a vzhledem k tomu, že se stále jedná o verzi 0.X, tak je jasné, že se do budoucna můžeme těšit na řadu vylepšení a novinek.
Tak tedy co přesně není úplně dokonalé na tomto dokonalém programu?
Hudební soubory se filtrují podle toho, co vyťukáte na klávesnici. Doposud jsem ale nepřišel na to, jak zadávat i číslice. Tedy pokud máte nějaký soubor pojmenovaný jen v číslech (např. 23.mp3) nepodaří se vám ho vyfiltrovat, protože číslice prostě nelze zadat. Řešením může být přejmenování souboru, nebo jeho přesunutí do speciální složky, kterou si při spouštění programu parametrem -l připojíte zvlášť a následně se do ní přepnete. Nebudou se vám tak v seznamu plést ostatní soubory a tento nevyfiltrovatelný soubor si jednoduše vyberete ze seznamu (za předpokladu, že v té složce nemáte stovky dalších souborů).
Dalším problémem pro Xwax jsou příliš kvalitní soubory. Abyste mi rozuměli, nejde tak ani o kvalitu, ale o úroveň signálu, protože když je nahrávka příliš hlasitá, tak se při přehrávání nic tak hrozného neděje, ovšem když se v záznamu vyskytne opravdu hlasitá pasáž, výrazný beat, nebo se dotknete přehrávané desky, uslyšíte ve špičkách praskání. Xwax má zřejmě nízko nastavený clipping a to je právě důsledek tohoto praskání. Tato nevýhoda se dá ale velice jednoduše odstranit mírným zeslabením souboru. Tady lze využít další vynikající vlastnost Xwaxu, a tou je spuštění např. Audacity, provést v souboru úpravu hlasitosti a uložení. Během toho není nutné Xwax vypínat, aby se uvolnila zvukovka, Audacity lze používat na pozadí současně s Xwaxem, jen nebude hrát a to nám nevadí. Upravený soubor pak jednoduše znova načtete v Xwaxu a hraje se dál.
Takto lze operativně upravovat příliš hlasité soubory i v polních podmínkách během živého vystoupení…
Ano, ačkoli jsem původně nepředpokládal ani nedoporučoval použití Xwaxu na akcích a k veřejné produkci, za určitých okolností a při odpovídajícím technickém vybavení se jistě dá použít i takto a ušetřit tak tisíce za drahý komerční program. Sám jsem to na akci ještě nepoužíval, ale možná při nějaké příležitosti k tomu jednou dojde, spíše asi jen na nějaké zkoušce nebo neveřejné události, protože raději zůstanu u kvalitního zdroje zvuku, tedy u nesmrtelných klasických desek.
Kdybyste mi chtěli udělat radost, můžete mi koupit jeden pár TC vinylů, protože nyní namáhaná strana A začíná také přeskakovat a navíc je blbě vylisovaná, takže na ní přenoska „plave“ a je jen otázkou času, kdy mě to přestane bavit zajdu si pro nové TC placky :)
Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
