70 tisíc návštěv

Je to tak. Počitadlo Toplistu v sobotu večer 1. května započítalo 70 000. návštěvníka tohoto blogu. To je tak poetické a ještě lepší je to, že ten nešťastník používá MacOS X :) 70k je pěkná cifra, ale nic nevypovídá o skutečné návštěvnosti. Dalo by se říci, že to je pouze přibližný stav, protože s každým výsledkem je potřeba nakládat opatrně a brát ho s rezervou.

Toplist totiž není Google Analytics, WassUp, ani StatPress a v základní verzi zde nelze nastavit vyjímky ani podrobnější metodiku zaznamenávání. V praxi to je tedy tak, že Toplist zaznamenává i moje přístupy, přístupy těch, kteří se sem vrací vždy, když se např. pod hezky rozjetou diskuzí objeví nový komentář, ale pak je tu i několik podivínů, kteří sem chodí pravidelně každý den. I přesto, že o každém novém článku dávám vědět pomocí RSS, tak se najde několik jedinců, kteří se i v období déletrvajícího nepublikování alespoň jednou denně vydají na tyto stránky. Těžko říct, co se takovým lidem honí hlavou, jestli takhle zabíjejí svůj čas, nebo jestli trpí nějakou úchylkou. Příjdou, zjistí že nic nového a zase odejdou, ale každopádně se jim zobrazí i počítadlo Toplist, které je vždy započítá jako nový přístup toho dne. A takový návštěvník, který se v práci nudí a jen tak si klikne, se nedá považovat za plnohodnotnou návštěvu a vytváří nepřesnosti v měření.

Když tu třeba týden není nový článek, počet návštěv logicky klesá a počitadlo se nepřehoupne přes 100 záznamenaných přístupů denně. V období klesající návštěvnosti (viz. konec dubna na obrázku) mezi těmi cca osumdesáti bývají běžné i méně běžné vyhledávací výrazy (mám tu několik sezónních článků, které jsou v kurzu třeba teď na jaře ;) několik refererů, několikrát denně jeden čínský vyhledávač a pak zmiňované pravidelné návštěvníky, kteří se přišli jenom podívat.
návštěvnost duben 2010

Pak tu jsou další faktory, které věrohodnost počitadla návštěv shazují. Nic není stoprocentní a i Toplist mívá občas výpadky nebo prostě slabší chvilky, kdy něco nebo někoho nezaznamená. Někdy zase zaznamená i to, co by neměl: různé cache seznamu, robustnější roboty a další neřády, co se vydávají za člověka…

Abych to shrnul a upřesnil. Za rok a půl fungování jste udělali 70 tisíc záznamů na Toplistu. Je to hodně nebo málo? Oproti loňskému roku jich je o 30% méně, což může znamenat, že je ten správný čas to tu několika plug-iny trochu více uživatelsky zvelebit ;) 70 tisíc na Toplistu může vypadat hezky, ale skutečnost je trochu jiná. Bude to více nebo méně? Kdybych měl zahrnout i návštěvy všech robotů, RSS slídilů a podobných živočichů, tak jsme už daleko za stotisícem. Naštěstí má metodika Toplistu svá pravidla, díky které nevidíme přesný výsledek, ale alespoň orientační hodnotu, které se dá za určitých okolností věřit a můžeme si za 1 hit dosadit jednu hlavu a ne stroj.

Pozvánka na sobotu

Neměl bych opomíjet chystané akce a proto tu tentokrát mám pozvánku na sobotní tancovačku.
Téměř půl roku po vydařeném narozeninovém mejdanu se opět vracíme na místo činu a opět přivážíme spoustu kvalitní muziky, která bude jako vždy pěkně nahlas.

Těšit se tedy můžete na klasickou (nad)standartní nálož z desek, liveset z mašinek a všech těch čudlíků a hejblátek (co se pomalu ani nevejdou na stůl), který možná trochu okořením nějakým tím scratchem, hláškou, smyčkou, nebo zvukem z desky. Z kraje dostanou příležitost si zahrát hosté a pozvaní začínající djs a můžete si být jisti, že se nebude končit dříve, než bude venku světlo.

Takže svojí účast v kostele na nedělní bohoslužbě protentokrát zrušte a přijďte se bavit v sobotu 24.4.2010 do klubu Sépie v Týništi nad Orlicí.

Freemail na Tiscali

Včera v noci jsem si čistě náhodou vzpoměl, že jsem před mnoha lety zakládal jednu emailovou schránku na Tiscali.cz.

Nepřihlásil jsem se do ní alespoň 3 roky a tak jsem musel chvíli vzpomínat na přihlašovací údaje a po vyťukání loginu a hesla ani nedoufal, že bude ještě existovat. A hle, nezrušili mi ji, jen mi z ní smazali všechny zprávy (všehovšudy asi 4 odeslané e-maily, jeden koncept a dva kontakty v adresáři, co si tak matně pamatuji) a v příchozích bylo jedno komerční sdělení vybízející k velikonočnímu nákupu dámského spodního prádla.

Co mě ale dostalo ze všeho nejvíc, byl ukazatel zaplnění kapacity schránky. Freemail na tiscali má schránku o obrovské kapacitě celý 1MB ! S tím jediným reklamním e-mailem (už přesunutým do koše) je ze schránky využito 58%.

Trochu nechápu, co si tiscali slibuje od svojí nabídky nepoužitelných freemailových schránek…

tiscali freemail

Pardubice získají titul

Hokejisté Pardubic se ve finále Extraligy dnes druhým vítězným zápasem přiblížili k mistrovskému titulu.

Všichni hráči včetně trenérů jsou profesionálové, není to jen souboj vynikajících brankářů. 10194 diváků v ČEZ Areně a další statisíce či miliony v televizi nebo online sledovalo bravůrní spolupráci všech hráčů, kteří svoji hrou dokazují, že se do finále dostaly ty správné týmy a předvádí mistrovský hokej.hcpce.cz

Po dnešním jediném vítězném gólu Dana Rákose je stav série 2:0 a další porážku Vítkovice utrpí doma už ve středu a ve čtvrtek. Jistě nebudu sám, kdo by si přál alespoň jednu výhru Vítkovic a aby se ten pátý zápas odehrál v neděli 25. dubna 2010 v Pcích. Titul se musí získat doma :)

Hašek si drží stále výborné statistiky, Štěpánek inkasuje jednu bránu a ještě ho pěkně bolí rameno. Hadamczik kombinuje jak může, ale není mu to nic platné, protože ke konci zápasu hráčům docházely síly a v televizi po zápase vypadal trochu zdrceně.

Oba týmy se snaží hrát čistě a podle pravidel. Možná trochu smůla na rozhodčí když se Jirka Cetkovský s Jurajem Štefankou chytli pod krkem, respektive dynamo v rukavicích docela slušně řezalo do jednoho oceláře a oba si pak šli sednout do kabiny. Je jasné, že Pardubice dokážou víc tlačit a skvěle zvládají i oslabení a může mít vliv i to, že smetáci z Vítkovic dnes dopoledne neměli trénink (alespoň zase nerozbili sklo jako včera).

Dynamo má slušně našlápnuto k titulu a brzy se bude slavit. A nebo taky ne a celé se to ještě o pár dnů protáhne, ale o titulu nepochybuji :)

Bez letadel

Je to fajn pocit, když víte, že vám nad hlavou nelítají letadla a nevypouštějí jedovaté chemtrails.
Otevřete si stránku flightradar24.com a sledujte, jaký je nad námi vzácný klid a veškerý letecký mumraj je pouze nad jihovýchodní Evropou, protože tam ještě nedorazil popílek ze sopky s (pro Čechy) krásným názvem Eyjafjallajökull. Letadla jsou pryč a s nimi i pravidelná odpolední únava, se kterou každé odpoledne bojuji.

Co na tom, že jsem na dnešek spal jenom dvě hodiny, kdyby na mě odpoledne padalo to chemické svinstvo z letadel, musel bych si po obědě nachvilinku zdřímnout. Bez chemtrails vydržím bezproblémů fungovat až do večera. Dokonce i podávám lepší fyzické výkony – trasa, kterou na kole běžne jedu 25 minut, jsem dneska do kopce zvládnul za necelých 20 minut.

Nejsem sám, několik lidí mi během dnešního odpoledne a večera potvrdilo, že se cítí nějak jinak, že jsou čilejší a ne tolik otupělí. A možná že i ty největší skeptici začnou věřit na chemtrails, až nás znovu začnou práškovat a všechno se vrátí do starých vyjetých kolejí a budou vzpomínat, jak jim bylo skvěle, když na ně nepadaly smrtící chemikálie…

Pro mnoho lidí je ochromení leteckého provozu příčinou různých komplikací a problémů, ale pro tu větší část lidí je to úleva a vysvobození…

Nevěřte médiím!

V posledních dnech se toho ve světě událo hodně a tyto události budou mít významný vliv na budoucí dění.

Jak inteligentní člověk už dávno ví: pravda je vždycky naprosto odlišná od toho, co nám ukazují v televizi, případně co se dočtete v novinách (viz. globální oteplování, prasečí chřipka, 11. září, atd).

Barack Obama a Dmitrij Medveděv v Praze podepsali smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní. Z podání médií to vypadá, že odteď bude svět bezpečnější. Nenechte se zmást, o bezpečnost vůbec nešlo. Ze strany USA i Ruska to bylo vlastně jen takové divadýlko, protože obě velmoci už dlouho ví, že není výhodné investovat do dalších jaderných zbraní, které sice nemůžeme nijak podceňovat, ale dnes už jsou se zbraněmi hromadného ničení o několik levelů výš.
Oficiálně tím dali najevo, že atomové zbraně (v porovnání s jinými-přísně utajovanými) jsou nákladné, nestabilní a jejich výroba se nevyplatí a veřejnosti se to naaranžuje jako mírový úmysl. Považte, že o atomovou bombu usiloval i Hitler a která ze zbraní z druhé světové války vydržela dodnes? Vždyť dneska v době tektonických a meteorologických zbraní stačí vzít do ruky joystick a nažhavit HAARP. Pokud bude někdo chtít zaútočit jadernou hlavicí, musí mít nosnou raketu, která musí odněkud vystartovat. To samo o sobě jednoznačně identifikuje agresora „čí to byla základna, ze které vyletěla ta raketa?“. Navíc rakety s omezenou dobu použitelnosti (tzn. než nám to expiruje, tak musíme vyprovokovat válku) patří v 21. století do starého železa. Komu ale dokážete zemětřesení, tornáda, ničivé bouře? To byla příroda? To byly přírodní síly ovšem usměrněné podle něčích potřeb. Kdo by vyvíjel atomové zbraně, když má k dispozici takové zařízení?

Polská vláda včetně prezidenta zahynula při leteckém neštěstí. Okamžitě mi bylo jasné, že to, co říkají v televizi jsou nesmysly a předem sepsaný scénář. Do kolen mě dostala informace o očitém svědkovi, který prý viděl, jak letadlo zavadilo o vršek stromu. Byla mlha, údajně nulová viditelnost, tak jak mohl někdo vidět jak to bylo? On asi na tom stromě zrovna seděl, když se to stalo a proto to viděl tak dobře… Do toho se přidávaly další a další zprávy a verze jak to mohlo být a nebýt…

Byl jsem svědkem nejednoho povzdechnutí, proč se tohle nepřihodilo naší vládě – hned by na tom světě bylo líp. Není důvod, naši kormidelníci náš Titanik kočírují podle not z Bruselu. Poláci byli tak trochu suverénní a příliš si do toho nenechali kecat (viz. zde). Proto museli zemřít, ale pšt, stále to podléhá přísnému utajení! V politice neexistuje nic jako náhoda. Cokoli se stane, není dílem náhody nebo shledání nešťastných událostí, ale vždycky v tom má někdo prsty. Pro ty co stále věří televizní verzi, doporučuji znova shlédnou druhou část dokumentu Zeitgeist: Addendum, která příhodně o těchto „nehodách“ politiků v minulosti pojednává. Nejzajímavější na tom je fakt, že nepřežil nikdo z posádky.

Na vojně jsem měl tu čest sbírat letadlo a pilota po lese. Člověk by neřekl, jakou paseku na kraji lesa nadělá jedna stíhačka po nepovedeném manévru. Když se pilot nestihne katapultovat, tak je šance na přežití opravdu minimální. Nepochopim ale, jak může zemřít tolik lidí při pokusu o přistání z údajně osmimetrové výšky…

Co bude dál? Budeme následovat Británii, protože jsem si dovolil napsat svůj názor, který může být pro někoho pobuřující a tímto článkem jsem si zřejmě vysloužil dovolenou na Guantanámu, případně zvýšil riziko „nehody“ při zítřejší cestě do práce…

Uvidíme co bude dál a jak říká jeden můj kamarád: Nějak bylo, nějak bude

Moje máma je na Facebooku!

Nadpis článku není nic osobního, pouze výstižný titulek tohoto videa.

Můžu si gratulovat, protože nikdo z mojí rodiny (alespoň co já vim) není natolik imbecilní, aby si komplikoval život tou nejstupidnější věcí, kterou internet doposud zažil…

Nejsem a nikdy nebudu na fakebooku a jsem na to náležitě hrdý!

Pokud se video nechce zobrazovat, tak alespoň link:
http://www.videacesky.cz/hudebni-klipy-videoklipy-hudba/moje-mama-je-na-facebooku

Taky už jsem dohrál Metro 2033

Zhruba asi 3 nebo 4 večery mi trvalo, než jsem se dopracoval na konec této nové Dx11 střílečky.

Tak nějak jsem to celé prošel bez nějakého výraznějšího nadšení nebo herní extáze a vlastně i ten příběh mi tak trochu utíkal, protože v samotné hře není žádná motivace se čímkoli podrobněji zabývat, nebo někam směřovat. Takže vlastně ani nevím, jak jsem se dostal k tomu tzv. Evil Ending (viz video).

Metro 2033 nedostávalo v recenzích tak vysoké hodnocení, jak se z počátku očekávalo a ani se tomu nedivím. Samotný koncept hry (dostat se z místa A do místa B jedinou lineární cestou a postřílet při tom všechno co se hne) tu už byl ve stovkách podob u jiných FPS titulů. Hlavního hrdinu slyšíte mluvit pouze v úvodním intru, jinak máte často pocit, že to je Half Life s DX11 nestvůrama a horším ovládáním. No a ve finále neskutečná hardwarová náročnost, která se dá přirovnávat k Crysis svého času.

Jenomže Crysis byla o mnoho akčnější, graficky hezčí a propracovanější hra s otevřeným světem na rozlehlých mapách, zatímco Metro 2033 je povětšinou průchod tunelem, kde stejně vidíte na pár metrů před sebe a porovnání rozdílů DX9, DX10 a DX11 není prakticky vůbec znát. Tak proč to sakra potřebuje tak výkonné železo? S novými Catalyst 10.3 se plynulost malinko zvedla, ale ani tak není průměrných 14fps na mém novém PC ve FullHD při maximálním nastavení a zapnutým DX11, nic moc. Naštěstí rozdíl mezi High a Low nastavením se na grafice nijak výrazně neprojeví a hra je plynulejší… Nemluvě o tom, že tahle hra je nejenom špatně optimalizovaná, protože jsem míval vždy po spuštění hry místo černé bílou a naopak a musely se vždycky dělat brikule s nastavením, aby se to zobrazovalo správně, ale taky používá fyzikální engine, který je v moderní hře jako pěst na oko – stačí se jenom projít po místnosti a za vámi lítají židle a sudy…

Metro 2033 nijak neoslňuje, nepřináší nic nového a ani nijak nevybočuje ze zažitého konceptu FPS her, hrát to znova asi nemá význam, pokud váháte nad koupí, dobře si to ještě rozmyslete.

Koukej co kde lítá

Konečně se počasí umoudřilo a začíná jaro. Když se mi zrovna takový hezký slunečný den, jako byl včera, dostane do ruky kamera, která přibližuje 70x, tak se pak s takovým zoomem dají provádět všelijaké věci. konkrétně jde o kameru Panasonic SDR-S26EF a těch záznamů s ní jsem za odpoledne pořídil hned několik, ale nebudu tu publikovat všechny….

Snad za všechny si dovolím takovou malou demonstaraci 70x optického zoomu, kterému se digitálně vypomůže až na 100x. Pořízeno navečer, protože jsem si naivně myslel, že poté, co se u nás slunce schová za horizont budou na letadla v desetikilometrové výšce stále dopadat nějaké sluneční paprsky…

Na snímku je krátký pohled na stránku flightradar24.com, kde jsem si vyhlídnul letadlo McDonnell Douglas MD11, které má při měsíčku namířeno z Amsterdamu do Teheránu, právě se nachází ve výšce 10 645 m a zhruba 35km západně od mé pozice letí rychlostí 978 km/h.

Kamera má za snížených světelných podmínek horší rozlišovací schopnosti, ale i tak lze letadlo zaměřit díky stopě smrtících chemtrails a pokud se s ní moc netřese, tak i automaticky správně zaostří letící objekt i v takhle tmavých podmínkách na takovou vzdálenost. Jak slyšíte sami, kamera má mít stereo mikrofon s protivětrným filtrem, ale i tak je foukání slyšet a i na stativu to je docela třes při takovém přiblížení, navíc ještě se zapnutým stabilizátorem.

Tak nějak mě napadlo udělat si nějaké mechanické hejbátko, které bude samo otáčet stativem podle GPS souřadnice zvoleného letadla, abych nemusel třást s kamerou a zaměřovat letící objekt :) No ale na to moje občasné filmování snad ani nemá cenu namáhat se něco vymýšlet. Ikdyž by vlastně stačila jenom vodováha, GPSka, dva motorky na horizontální a vertikální polohování a napsat program, který by je ovládal…



A ještě jedno zoomování z odpoledního natáčení:



A ještě jedno starší přiblížení cca 1,5 km vzdálené dopravní značky, na kterou se svítí pistolkou s téměř vybitými bateriemi.

Nikdy nebudu na Facebooku

Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?„. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.

I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:

Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?

Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.

Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..

Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.

Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.

Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.

Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.

No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas? Ve skutečnosti Facebook závažným způsobem komplikuje vaše životy a představuje reálné nebezpečí!

Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)

Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)

Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).

Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!

I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…

Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.

Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)

Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…

A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.

Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!

Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?

Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž a musel bych se za něj stydět.

Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.