Štítek: Apin

Nové Tyršovy sady v Pardubicích

ApinLeave a comment

Protože se mi nechce psát do nejrůznějších diskuzí pod články o zmršené rekonstrukci pardubických Tyršových sadů, vystavím si to sem, aby to nezapadlo mezi dalšími kritickými názory mnohých Pardubáků.

Takže. Pardubice mají nově zrekonstruovaný park v centru města. Investice to nebyla nikterak malá a ani samotná revitalizace neprobíhala podle plánu. To se dalo ale očekávat, že když jde o stomiliónovou sumu, že se bude šmelit…

Onehdá jsem se po nových Tyršových sadech konečně prošel i já. Nesmí se tu jezdit na kole, venčit psy, pít alkohol, kouřit, jíst, šlapat po trávě, dívat se na stromy, přebalovat batolata, používat sluchátka, nosit modré boty, psát SMS velkými písmeny, dloubat se v nose a já nevím co ještě…
Ten první zákaz, jízda na kole, je v parku ve městě, které si na cyklistice zakládá, už sám o sobě obrovský fail. Ono to ovšem má své opodstatnění, protože se tím parkem nedá bezpečně projít ani pěšky, natož ho pak projet na kole!

Musel jsem se tedy parkem vydat zanedlouho ještě jednou a tentokrát ve dne za světla, abych si tu nádheru prohlédl v celé své kráse a ujistil se, že takhle strašně zmršená rekonstrukce se mi nezdá jen pod rouškou tmy.

Nejprve bych ale rád popsal svoji první cestu ve večerních hodinách od zatím uzavřené kavárny (ani se nedivím prvnímu nájemci, že z toho vycouval poté, co viděl žalostný stav „nových“ Tyršových sadů) přes celý bulvár až ke zdymadlu: Sesedám tedy z kola a snesu ho po schodech abych ho mohl celou cestu vést. Naštěští jsem nešel sám a kolega mi poradil, že vhodná (ale ani ne nejlepší) bude cesta prostřední dřevěnou trasou. Stejně tam i tam dříve nebo později potkáte překážky, kterým se bude potřeba vyhnout.
Nejprve si pojďme povědět o osvětlení večerního parku. Doufejme, že na jaře ty velice špatně umístěné světla zarostou zelení a nebudou oslňovat kolemjdoucí a že tráva a rostliny zacloní nepříjemně ostré světlomety při zemi, které místo toho, aby osvětovaly cestu, svítí procházejícím návštěvníkům parku do očí a znemožňují jim orientaci na jinak místy velice špatně osvětleném (i vyvedeném) chodníku. Docela jsem se podivil nad osvětlením uvnitř dřevěných laviček(!) Mezi prkny laviček to prosvítá a škvírami je vidět, jak tam jsou jen tak ledabyle pohozené svítící trubice včetně kabeláže. Tyhle svítící trubice (zcela jistě super neúsporné) by měly osvětlovat cestu a ne být schované v lavičkách, kde jsou platné jako mrtvému zimník… Krizové části trasy, kde jsou v cestě sloupy nebo stromy jsou v naprosté tmě a kdyby se jim nevyhýbal předemnou jdoucí obyvatel Pardubic (který to tu musel znát), tak bych do nich určitě narazil…

tyršovy sady pardubice failZa denního světla zjišťuji, jaké jsem měl obrovské štěstí, že se na mojí večerní procházce nestalo nic vážného, protože nové Tyršovy sady jsou velice nebezpečné místo! Spekulanti a vyčůránci, pokud chcete z města vysoudit nějaké peníze, zajděte si někdy večer na procházku Tyršovými sady. Přijít zde k zvrtnuté noze nebo dokonce zlomenině je až překvapivě jednoduché. Terénní úprava tu je řešena vskutku zajímavě. Betonová trasa je místy až o 15cm výše než jsou záhony. Nebohý nicnetušící chodec oslněný špatně navrženým světlem tak snadno může šlápnout do prázdna a upadnout do záhonu přes okraj, který ve tmě prostě neměl šanci vidět…
Bohužel ve dne jsem zjistil další smutnou skutečnost. Ona naděje na zelení zarostlé oslňující osvětlení, zmiňovaná v odstavci výše, padla, protože jsou světlomety zabudované do betonu dost daleko od okraje. Nejsem si úplně jist, ale mám ten pocit, že ten večer již několik světýlek nesvítilo. Snad se tedy brzy pokazí i ostatní nepříjemné lucerničky… Vedle zdraví ohrožujícího faktu jsou další nedostatky, jako třeba špatné odvodnění, opravdu prokotinami.

Pokud letošní zimní počasí bude skutečně zimní, mám takový nemilý pocit, že zmetkovitost a špatně odvedená práce se projeví i na dalších částech parku. A co teprve další roční období? Nechci strašit, ale rekonstrukce nově zrekonstruovaného parku bude pravděpodobně nutná dříve, než by si zastupitlé města chtěli připustit…

Novým Tyršovým sadům se budu snažit co nejvíce vyhýbat. Nejenom, že se mi nelíbí, ale je to velice nebezpečné místo!

Veškeré větší renovační práce v Pardubicích za poslední dobu jsou prostě katastrofa. Ať už jde o tu frašku s novou Třídou Míru, či nová autobusová zastávka U Kapitána… Designově to možná někomu může připadat zajímavé, nicméně o použitenosti, praktičnosti nebo bezpečnosti se tu bohužel mluvit nedá. Je evidentní, že koncepty, návrhy a modely všech těchto projektů museli vypadat úchvatně a chlapci na radnici si za ně určitě zatleskali a připili drahým šampaňským, ale jaksi už zapomněli, že po tom budou chodit lidi. Skvělá práce, zatleskejte si ještě jednou…

Milí zastupitelé Pardubic. Příště až budete zase jednat o realizaci některé obnovy nebo rekonstrukce, bude mi stačit jen desetina toho, co máte v rozpočtu pro architekty. Já už jim pak někde u piva vysvětlím, jak navrhovat parky nebo zastávky, aby byly praktické, použitelné a nikoho neohrožovaly….

Velké očekávání od roku 2016

ApinLeave a comment

Do konce roku 2015 zbývá už jen pár dní. Až na několik vyjímek byl mnohokrát lepší než rok 2014 a pokud se vše vyvede tak jak má a nestanou se žádné mimořádné události, které nelze ovlivnit, bude rok 2016 ještě úspěšnější :)

Nechci uvádět, co všechno a kolik mě toho čeká, nicméně nakročeno mám správným směrem a příští rok se budou dít velké věci!
Nebude ale všechno tak jednoduché, mám před sebou závažná rozhodnutí, několik překážek i spoustu práce a ani vlastně nevim, jak to všechno stihnu. Nic nebude zadarmo, ale jdu svému štěstí naproti.

Již rok si eviduji své každodenní úspěchy. Prozatím jen elektronicky, ale na rok 2016 jsem si koupil diář, kam si budu nadále zapisovat vše co se povedlo, zadařilo, veškerý progres a posun k úspěchu. Můj očekávaný úspěch má takový přesah, že mám v novém diáři už několik poznámek z tohoto roku s návazností na události a úkoly, které mám teprve naplánované :) Papírový diář má své výhody a už se těším, jak si v něm za rok touhle dobou budu listovat a rekapitulovat všechny úspěchy, dobré skutky, i co jsem se naučil, co vytvořil, co získal…

Pozitivní myšlení. To je to, co dokáže motivovat a umí s ledasčím pohnout. Stačí správná nálada, to správné vybavení a správní lidé a za jeden víkend jsem v jedné oblasti své činnosti udělal větší pokrok, než za dva roky. S úsměvem jde všechno líp. Ověřeno mnohokrát, proto keep smiling :)

Tento web používá cookies

Apin3 Comments

Nikým nezvaná a nevolená Europakáž vymyslela další z fantastických Euronesmyslů. Tentokrát se jejich Eurošikana týká provozovatelů www stránek, kteří musí své návštěvníky informovat o tom, že web si pro svou optimální funkci může do jejich počítače ukládat malé textové soubory tzv. cookies.

A zde se cookies používají hlavně pro statistiky návštěvnosti a zobrazování reklam.

Koláčky, nebo-li cookies jsou malé textové informace, které si stránka ukládá do vašeho počítače, aby tak při vaší další návštěvě snadno poznala, že jste daný web již navštívili a nemusí tak znova nastavovat některé preference a může vám zobrazit jen to, co jste ještě nečetli (například nové nepřečtené komentáře). Více informací o cookies hledejte třeba na wikipedii. Cookies nejsou nijak nebezpečné, nicméně Eurosráčové si to zřejmě nemyslí. Uprchlíci nebo finanční krize v celé Evropě jsou malichernost. COOKIES ve vašem počítači jsou skutečnou hrozbou a buďme rádi, že nás milá Europakáž před nimi dostatečně chrání svými skvělými nařízeními…

Takže… Pokud se vám cookies z jakéhokoli důvodu nelíbí, můžete si je jednoduše zablokovat v nastavení vašeho prohlížeče.

Zatím jsem se nikde nedočetl, jak by o této skutečnosti měl návštěvník webu být správně informován. Opravdu se mi nechce zasírat WordPress dalším plug-inem, který by novým návštěvníkům cpal plovoucí lištičku s textem „Tento web používá cookies, jeho dalším používáním s touto skutečností souhlasíte“ Takže tuto kouzelnou větičku nacpu do patičky a budeme se tvářit, jakože to je všechno OK a podle regulí Eurobastardů, kteří doufejme nebudou mít dlouhou existenci, stejně jako jejich nesmyslné nařízení a zákony :)

Stupidní sitcomy

Apin2 Comments

Televizní vysílání prokazatelně škodí vašemu zdraví, ale nejfatálnější následky má na vaši psychiku!

Už to bude pěkná řádka let, co jsem televizní vysílání zcela vyřadil ze svého života. Bohužel se televizním obrazovkám nedá vyhnout úplně a tak když někde zastihnu debiloskop zapnutý, bývají to nepříjemné zážitky. Není to sice tak vyčerpávající jako ve filmu Akumulátor (ačkoli…), ale i tak to na mě působí evidentně přesně opačně, než na většinu ostatních diváků.
Televize mi způsobuje utrpení.

Jako rudá barva na býka, tak na mě působí z režie přidávaný smích do stupidních seriálů. To je věc, která bude dnešním hlavním tématem. Musí to ven, protože jsem nedávno zjistil, že mě chytá amok už při prvních vteřinách v přítomnosti televize, ve které běží nějaký nejlépe americký sitcom, ale ani ty domácí nebývají pozadu…

Zažil to snad každý civilizovaný člověk: V televizi se odehrává nepříliš duchaplná zápletka. Dialogy i děj mezi postavami nebývají nijak kvalitně napsány, zpravidla dvojsmyslné až perverzní. Nesmí to být nic složitého nebo komplikovaného, protože cílovka nepřesahuje 100 bodů IQ. Sami autoři těchto nevalných scénářů evidentně nebývají příliš kapacitní, nedivil bych se, kdyby byli permanentně na drogách. Aby to ale působilo tím požadovaným dojmem, dá se za každou větu smích z publika a bude z toho hit pro masy.

Sami si udělejte takový „out of box“ test sami na sobě. Zkuste si vybrat libovolnou scénku z libovolného dílu libovolného sitkomu. Pusťte si ji bez zvuku jen s titulkami tak, abyste nevěděli, „kdy se máte smát“. Přijdou vám teď ty dialogy vtipné? Zjistíte, že jsou neskutečně trapné a ubohé. Díky zásahu z režie se potrháte smíchy nad texty, u kterých si normální člověk řekne „Co to doprdele je? Dělaj ze mě totálního vylízanýho idiota?„. Tu největší žumpu, ty největší hovna s radostí a s úsměvem sežerete a ještě budete chtít víc.

Smích je základní lidská reakce a emoce, myslím si, že by nám neměla být podsouvána vždy, když to vyžaduje scénář mimořádně podřadného televizního produktu.

Je smutné, že právě tento výkvět televizní zábavy, to největší dno útočící na základní lidské emoce, mají v oblibě i docela inteligentní lidé, kteří se pak na Twitteru rádi pochlubí tím, že promarnili celý večer sledováním celé série nějakého seriálu, který je v jádru naprosto stupidní a idiotský…

Nemusíme ale pro stupidní a idiotské scénáře chodit až k americkým sitcomům.
Zábavná, kulturní, informační i umělecká hodnota drtivé většiny ostatních seriálů ze záporných čísel nebezpečně atakuje nulu. Je až téměř trestuhodné, že existuje tolik lidí, kteří dobrovolně a s očekáváním hltají každou scénu z některého nesmyslného seriálu, kterými nás televizní stanice bombardují každý den.
Bohužel znám dost lidí ve svém okolí, kteří si bez pravidelné nálože pitomostí následované poctivou dávkou hovadin z některého těžce retardovaného seriálu, nedokáží představit večer… Například ultra dementní nekonečný seriál Ulice, bez nějakého cíle, vidiny konce, nebo náznaku jakéhokoli vývoje, si tento týden, před prázdninovou pauzou, odvysílá svůj 2855. díl. Vezmeme-li, že každý díl má s reklamami něco přes hodinu a jestli dobře počítám, tak poctivý pravidelný divák u tohoto vysoce kvalitního a hodnotného kinematografického počinu promarnil téměř 1/4 roku života! Čtvrt roku lobotomie a nalévání sraček do hlavy! To už přece musí zanechat nějaké následky… Co byste za čtvrt roku stihli udělat vy?

Když už jsme u toho počítání promarněného času, který vám už nikdy nikdo nevrátí, je tu šikovná online aplikace http://tiii.me/, kam zadáte název seriálu a kolik sérií jste shlédli a ona vám ukáže, kolik vám ten který odpad sebral času z vašeho života, který se určitě dal využít mnohem lépe, zábavněji a produktivněji. Píčoviny typu Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku nebo Teorie velkého třesku jsou v této databázi pochopitelně zahrnuty, zadávejte jejich originální názvy, našeptávač už vám nabídne tu správnou volbu…

Blikající obrazovky vám vymývají mozky, programují vás na to, co si máte myslet, co máte poslouchat, koho máte volit, co si máte kupovat, co máte jíst, pít i kdy se máte smát. Informují vás o zmanipulovaných a zaplacených průzkumech veřejného mínění nebo volebních preferencích, pečlivě odfiltrovávají informace, které se k vám nemají dostat, straší vás válkami, chřipkami nebo uprchlíky a zaručeně dobře poradí, co dělat v případě mimořádných situací. Mafie ovládající politiky a vlastnící všechny média vás tímhle systematicky formují do poslušných oveček, kterým stačí říct klíčové slovo „Neodcházejte od obrazovek„.
tv krade životy

Wolfensteini

ApinLeave a comment

Wolfenstein: New order a Wolfenstein: Old Blood jsou po velmi dlouhé době parádní hry, které potěší nejednoho příznivce FPS her i pamětníky prvního Wolfensteina.

Pokaždé, když mě rýmička uvrhne v pracovní neschopnost, mám dostatek času dohnat herní resty. Stalo se to začátkem tohoto roku, kdy jsem se na týdení neschopence začal poohlížet po nějaké dobré pařbě, kterou bych si to marodění trochu zpříjemnil. No a protože v tu dobu měli v nějakém obchodě s herními klíči zrovna akci na nedávno vydaný Wolfenstein: New Order, který byl za pár stovek, tak volba byla celkem jasná.

Wolfenstein: New Order

Hype kolem vydání tohoto titulu jsem pochopitelně zaznamenal, ale nějak mě nechával klidným. Pár gameplay videí jsem také jedním okem zahlédl, ale nijak mě to neoslovovalo. Zarazily mě docela vysoké hodnocení snad ve všech recenzích a vesměs pozitivní ohlasy od hráčů, tak jsem si říkal, že na tom asi něco bude, tak tomu jednoho dne taky dám šanci. A ten den nastal jednoho lednového dopoledne a od té doby se plavim na celé Wofenstein vlně, pro kterou by ale už konečně mohl vyjít další dodatek.

U těchto nesmrtelných titulů si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Kdy že jsem to naposledy hrál Wolfensteina? 2009? Vypadal sice jako by byl z roku 2002, ale i tak už to je celkem dost času, tak uvidíme, jestli to nebude stejný fail, jako byl ten předchozí „Wolf“…

wolfenstein new order 1 wolfenstein new order 2 wolfenstein new order 3

Wolfenstein: New Order běží sice na tom nepříliš vydařeném Id 5 tech enginu, který poháněl už Rage (Rage se mi nepodařilo vůbec spustit kvůli dosud neopravené chybě – patřím do těch 0,05% hráčů s unikátní hw sestavou, na které tahle hra prostě neběží, ačkoli výkonově dostačuje) má ošklivě rozplizlé textury, které při rychlejším pohybu doskakují z ještě rozplizlejších nebo žádných (na desetinu sekundy vidím za zavřené dveře), ale jinak v tom všechno funguje jak má…
Nekvalitní textury jsou vlastně téměř jediný neduh, který se dá odpustit, protože jinak je Wolfenstein: New Order střílečka jako víno. Krásný uvítací bug, který se ale už nikdy neopakoval. Když mi hra poprvé dala kontrolu nad Williamem, tak jsem se propadl z letadla do moře a ještě hloub :) No a taky se občas zasekne při úvodním logu Bethesdy…
Přesto je to hra, která vypadá jako hra z roku 2014 a netrpí žádnými nasíracími momenty a faily, kterých jsou v jiných hrách kupy. Perfektně napsané charaktery postav zapadajících do vcelku ucházejícího a gradujícího příběhu. Klíčové rozhodnutí, které určuje další dění ve hře. Laserová řezačka a bohatý arzenál zbraní s uspokojujícím modelem střílení. Několik parádních bossů i variabilita misí a prostředí.
Jediný nejslabší moment je ta plavací mise, ve které je jasně vidět, že Id5 engine není na vodní hrátky příliš stavěný a vesele tak popírá fyzikální zákony s hladinami vody a i ten pohyb od hladinou, kdy vlastně vůbec nevidíte, kde že se ta hladina nachází, je až příliš iritující. Opravdu se mi stalo, že jsem si po dohrání řekl, že to chci ještě jednou a na nejtěžší obtížnost. Takže jsem po nocích místo spánku mastil Über obtížnost a skvěle se bavil.

Asi bych to i dohrál znova do konce, kdyby se nenaskytla možnot mít datadisk Wolfenstein: Old Blood v předstihu před krabicovou verzí.

Wolfenstein: Old Blood

Takže rovnou z Měsíce jsem putoval na pevnost Wolfenstein a hned rovou na Über obtížnost, když ta předchozí hra byla tak snadná :) Spíše bych raději uvítal pokračování tam, kde New Order skončil, ale události před, také nejsou k zahození.
Někdy začátkem června se mi podařilo zabít finálového Bosse a opět jsem si říkal, že to chci ještě jednou, tentokrát ale ne znova na Über, ale na Bring’em on, protože si chci projít všechny Nightmare levely a v pohodě zkusit najít všechno zlato a vůbec tam je ještě spousta zajímavých detailů a zapomenutých dopisů, kterých si napoprvé člověk nevšimne a na Über obtížnost se neodemykají perky i některé achievementy, takže i o toto nechci přijít.


wolfenstein old blood 1 wolfenstein old blood 2 wolfenstein old blood 3

Recenzenti udávají 4 hodiny hraní na normální obtížnost. Já mám na Über 10 hodin a to si myslim, že jsem nepřečetl všechny zápisky a zprávy a hra má ještě challenge mody, které vypadají také zajímavě.
Wolfenstein: Old Blood je za těch pár stovek dostatečně bohatý datadisk, ačkoli pochopitelně není tolik veliký a rozvinutý jako hlavní hra. Herecké výkony NPCček a rozmanitost misí a prostředí jsou také slabší, nicméně hra je po vizuální stránce o něco líbivější než mateřský titul, je tu pár vylepšení a potěšující je i více Nightmare misí a v poslední i boss.

Přesto se v obou hrách nelze zbavit lehce nahořklé příchutě z toho dobře známého herního klišé, kdy je celá mapa prakticky jeden velký koridor s různě poházenými tunami zbraní, léčení, brnění a munice, čekajících jen na vás. Ultra tupí nepřátelé, kteří si nevšimnou, že hráč metr od nich zrovna brutálně popravil kolegu a povalující se těla dalších mrtvých nácků je nijak nevyvedou z míry, ani je nenapadne zpozornět. Se zvyšující se obtížností se zvyšuje akorát účinost nepřátelských střel, IQ zůstává stále na nulových hodnotách a náckové si vesele házejí svoje granáty pod nohy a nabíhají vám před mušku i na tu nejtěžší obtížnost… Brutální scény a popravovací momentky ospravedlňuje fakt, že ve hře zabíjíte nacisty v alternativní historii. Je to přeci jen všechno hodně zjednodušeno a nastaveno tak, aby měl hráč co nejintenzivnější a nejzábavnější zážitek ze hry. Nějakou realističnost tu opravdu nečekejte. Ale to pokračování by už konečně mohlo vyjít, vážně se na něj klepu :)

10 let na vinylu

ApinLeave a comment

Na Velikonoce 2005 jsme si s Ježourem jeli do Slavkova u Brna pro naše první gramofony a od té doby se roztočil kolotoč (nebo spíše deska) pozoruhodných událostí, že by se o tom dal napsat blog :) Tak nějak jsem cítil, že už mi nestačí si jen skládat muziku na počítači, což nikam nevedlo. Potřeboval jsem vyšší level, někam se posunout, pustit se do toho ve velkém, zkusit něco pořádného. Techniky jsme za tu dobu vystřídali několik typů i značek, poznali řadu zajímavých lidí i projeli „kus světa“ :) Začali jsme hrát s FDC a zatímco Ježour s FDC zůstal, já v tichosti přesídlil k Figuře, protože mi nestačí pouze jeden hudební styl a taky mi je bližší free scéna.

Jenomže nic není takové, jaké si to člověk ze začátku maluje. Před deseti lety plný ideálů a nadějí, dnes skoro znechucen tím, kam se celá scéna dostala, respektive co se z ní stalo…
Už před deseti lety byly všechny hudební žánry vyčerpané, nic nového se dodnes pořádně neobjevilo a stále se vlastně jen remixuje a opakuje to, co už bylo dávno vynalezeno a vymyšleno. Co na tom, že už tehdy byla hudba slepá ulička a stroj na peníze, já měl gramce a chtěl si to všechno zkusit sehnat na vinylu a namíchat. Některé staré klasiky se prostě neoposlouchají a pro mě to byl nový svět :)

Vinyl forever

Kdo si to nikdy nezkusil, nikdy nepochopí. To je prostě něco úplně jiného, než si pouštět kazety, cédéčka nebo mptrojky. Pokud hudba vychází na vinylu, je tím povýšena na něco mnohem víc, než jen souzvuk tonů a rytmů. Pokládání přenosky na gramofonovou desku je takový malý magický rituál, který i po těch letech neztratil nic ze svého kouzla.
Není to jen ta nepřekonatelná dynamika zvuku, nenahraditelná kvalita a hutnost nahrávky, jakou poskytují gramofonové desky. Je v tom i cosi materiálního. Pořádná sbírka vinylů váží víc než její majitel! I to vás donutí do toho nacpat statisíce.
Ano, za těch deset let mi celá tahle sranda vytahala z kapes víc jak čtvrt míče. Když něco máte rádi, peněz vám není líto. To něco málo, co jsem dostával za hraní, nepokrylo náklady ani z tisíciny…
A pak nastalo období, kdy jsem si nové desky prostě nemohl dovolit. Ono to období vlastně trvá dodnes. Nemluvím tu ale jen o deskách. Taková slušná přenoska, nejmenší a jedna z nejdůležitějších komponent kvalitní sestavy, může vyjít i na více jak 3 tisíce! Navíc na dva gramce potřebujete přenosky dvě, potom samozřejmě také mixák, kabely, sluchátka, repráky, kufry nebo tašky na desky i techniku… Vystřídáte několik typů techniky za desetitisíce, než zjstíte, co vlastně chcete a očekáváte. A pak ze začátku také spoustu času a trpělivosti si to všechno naposlouchat a naučit se s tím…

Mp3 vs analog

Nejen finanční tíseň, ale i trend a zvědavost byli tím hybatelem, kvůli kterému se mi jednoho podzimního dne podařilo rozchodit DVS. Proč si kupovat drahý licencovaný software, když to jde i zadarmo? Navíc to chci jen vyzkoušet a dokázat si, že to dokážu a třeba mě to může někam posunout, nebo alespoň rozšířit obzory i působnost a odbourat omezení vyplývající z hudby, která vychází jen na vinylu :)
Když už si nějakou tu desku pořídím, zpravidla to není žánr, který by se dal pouštět na takových akcích, kde jsem dříve hrával.
Aby si člověk neohrál originály, tak na domácí pouštění nebo soukromé party DVS bohatě postačuje. Důvod, proč už roky nehraju na žádných akcích, nejsou jen potíže s ušima, nebo že nemám žádné nové desky…

Nechci hrát pro zfetované opice!

Člověka děsně motivuje fakt, že se díky této muzice pohybuje ve společnosti, kde se krade, fetuje i umírá :( Ačkoli na debila narazíš všude…

Kde bych mohl dneska být, kdybych si místo gramců koupil třeba kytaru? Ale já už od mládí inklinoval k elektronické muzice, která zatím ze všech hudebních stylů došla nejdále a ze které je stále cítit taková výzva a radost zároveň. Přesto musím říct, že čím jsem starší, tím více mě to táhne spíše k posezení v nekuřácké společnosti s kytarami a houslemi, než někam k uřvanému reproduktoru do zahuleného klubu a již několikrát jsem uvažoval, že by bylo skvělé svůj talent projevovat i jinak :) Kdybych teď začal s kytarou nebo s klávesami, dopadlo by to ale stejně jako s deskami – nezbyl by na to čas.

Ano, čas je v současnosti ta nejdražší komodita, kterou je tomu potřeba věnovat. Ne že bych zapomínal jak se mixuje, ale spíše to je o objevování nových skládeb a také trénink je pořeba, aby člověk při náhlém hraní nebyl za největšího sypače brambor večera… Poslech, zkoušení a blbnutí. Bohužel na to je stále méně času, protože bych chtěl dělat taky milion dalších věcí. A to jsem se kdysi dávno pokoušel i o turntablismus a uvažoval o mašince. To by ale skutečně vyžadovalo pravidelný trénink několik hodin denně…

Měl jsem od toho jiné očekávání

Máte svoje oblíbené skladby? Tak si je zkuste pustit hlasitostí 90bB a k tomu další do sluchátek tak, abyste ji slyšeli. A teď je srovnejte do sebe :) Pro mnoho lidí neskutečný blázinec.
Vždyť ono to tak vlastně je. Jde o to, ten blázinec urovnat a potěšit ucho posluchačovo.
Zkuste si jako nekuřák tenhle kravál užít celou noc v zahuleným klubu. Navíc, když je to takhle nahlas, tak stejně nic neslyšíte, respektive slyšíte jenom kravál, ze kterého stejně nelze rozeznat ty detaily, které slyšíte doma při poklidném poslechu a už vůbec vám takhle uřvaná muzika nedělá takové potěšení…

Když takovou akci pořádáte, musíte všechno zařídit, domluvit a sehnat. Zpravidla kvůli jedné akci řešíte, domlouváte, zařizujete a lítáte mnoho dní.
V den D musíte dorazit na místo s mnohahodinovým předstihem, aby se všechno nanosilo, poskládalo, pověsilo, zapojilo. Pak aby se zjistilo, že něco chybí nebo nefunguje, nebo že někdo nedorazí a začít zase lítat a shánět, teď již v mnohem vetším pressu, protože party má za chvíli začít a ještě to nehraje a situace ani nenasvěčuje tomu, že to hrát bude… Pak se modlíte, aby přišlo dost lidí, aby se alespoň vydělalo na pronájem klubu nebo na benzín do centrály… A během akce dohlížejte na průběh, jestli vám někde lidi nedělaj bordel, jestli nepřijeli policajti kvůli hluku, jestli nedochází něco na baru nebo benzín v centrále, jestli se třeba někdo neutopil v jezeře, nebo se vám někdo neoběsil na zpětném zrcátku na dodávce…
Pro běžného návštěvníka to s vypnutím muziky končí, pro organizátory tímto okamžikem začíná další fáze, kdy se to musí sbalit, uklidit, odvézt. Nebývá vyjímkou, že na vás ráno majitel klubu nebo pozemku tlačí, ať to je co nejdřív, protože nastupují uklízečky a za chvíli tu jsou organizátoři další party, nebo vám končí nájemní smlouva na pozemek a zavolá na vás policajty…
Takové akce pořádají dva typy lidí. Jedni to dělají pro komunitu, pro tu radost udělat party a pobavit se s kámošema a pak tu jsou taky zmrdi, kteří na tom chtějí vyvařit co nejvíc peněz, které ale nedávají na amortizaci nebo rozvoj sound systému, ale do svojí kapsy a djům naserou. S oběma typy pořadatelů mám bohaté zkušenosti a bohužel ten první typ, až na pár vyjímek, už zcela vymizel…

Samozřejmě že I s vystupováním na akcích přišla menší popularita. Lidi mě najednou poznávali a nebylo mi to ani nějak moc příjemné, přestože jsem měl díky svému hraní spoustu dveří otevřených, tak jsem toho nikdy moc nevyužíval. Přes léto 2007 jsem měl prakticky každý víkend nějaké hraní, až jsem si najednou řekl:

“Kurva co z toho vůbec mám? Kam jsem se to vlastně dostal? Baví mě to takhle? Proč mám táhnout ten těžkej bágl s deskama někam 120km na nějakej fesťák, abych tam za pivo a pár stovek, hodinu a půl hrál?”

Mohl bych se tu teď chlubit na jakých tisícových akcích jsem všude hrál a s jakými světovými hvězdami jsem vystupoval na jednom pódiu… Tak jak si to nejeden diskotékový pouštěč rád napíše do svého medailonku na idj nebo na svých stránkách. Já o popularitu nestojím a stejně už si ani nepamatuju kde a s kým jsem všude hrál. Já se chci na akci bavit, a ne bejt za “hvězdu”, kterou vždycky nejvíc nasere otázka “kdy budeš hrát?”, kterou během večera uslyší asi tak 60x…

Ale nekončím

Ale i přes to všechno to stálo a vlastně pořád stojí za to :) Jen se nic nesmí přehánět, přeci jen už nám není dvacet, už nám není ani třicet… Nemůžu mluvit za ostatní, ale já tak nějak cítím, a současná situace tomu tak i nasvědčuje, že je možná na čase to přenechat mladším, pokud tedy vůbec bude někdo, kdo by se do toho hrnul… Rád se takových akcí zúčastním jen jako host a už ani nemám potřebu (vlastně jsem nikdy neměl) být jeden z organizátorů.

Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, jak kdyby to psal vysloužilý veterán :) Závidím třeba Merkurákům, kteří podobné akce pořádají mnohem déle a právě od nich jsem nedávno ve 4 hodiny ráno, když přestali hrát, slyšel tu bájnou větu „Už nám není dvacet…“ Shodou okolností jsme se na této party sešli s několika bývalými spolužáky a cestou zpátky na vlak to rozebírali a já si najednou uvědomil, jak mě všechno bolí… Stejnak na dobré párty se vydržím bavit klidně do dopoledních hodin, případně několik dní. Nemám to ale nastavené tak (ani jsem nikdy neměl), že bych musel vymetat každý víkend nějakou akci. I přes víkend mám práci a povinnosti, takže to fakt nemůžu přehánět, i kdybych sám chtěl.

Uvidí se za dalších deset let :)

Můj nový telefon Huawei Honor 3C

Apin1 Comment

Doba pokročila a to, co se před lety zdálo jako dostačující a vyhovující, je dnes nepoužitelné a k vzteku. Řeč je o dual sim mobilním telefonu. Jestli si vzpomínáte, tak před lety jsem sháněl chytrý telefon na dvě simky. V té době prakticky neřešitelný problém a z toho mála, co bylo tehdy na výběr, to vyhrálo Lenovo A789.
Připadám si trochu jako vizionář, protože se již mnohokrát stalo, že když si na něco postěžuji a navrhnu jednoduché řešení, tak se jako zázrakem dají věci do pohybu. V tomto případě hned potom, co jsem si pořídil dual sim telefon (na svou dobu velice exotický a u nás téměř nesehnatelný artikl), začali výrobci zaplavovat trh nejrůznějšími variantami dual sim mobilů. A netýká se to jen vyloženě asijských značek. Dokonce i velcí a renomovaní výrobci konečně pochopili, že zákazníci nechtějí nosit po kapsách dvě zařízení, které dělají totéž, a sice pozdě, ale přeci, začali nabízet dual sim varianty svých oblíbených a úspěšných modelů… Dnes je situace taková, že je na trhu převaha dual sim telefonů nad těmi single sim. Od hloupých, odolných nebo seniorských telefonů, takřka v každém segmentu naleznete variantu na dvě simky. Najednou to jde, když to člověk potřeboval před lety, byl to neskutečný problém…

Takže co mě tedy vedlo k tomu, abych vyměnil Lenovo (LeHovno) za jiný model? Byl to samotný Lenovo telefon s malou pamětí, velice slabou výdrží na baterii, vysoce nekvalitní ROM, která se podepisovala na mizerné správě napájení, rozbitým uživatelským prostředím (mizející a znovu se objevující aplikace, chybějicí nebo nepřeložené dialogy a nastavení), žádná podpora nebo updaty od Lenova, prakticky nepoužitelná GPS a také skutečnost, že když všechno dopadne jak má, tak tento rok budu zase trochu více telefonovat a smskovat. Takže potřebuji telefon, ktery se nevybije hned po několika hodinách od odpojení z nabíječky a udrží mě na příjmu ideálně celý den…

A789 má ale i několik dobrých vlastností: 4″ displej, FM vysílačku a root. Dnes ale už je na výběr z takového množství dual sim telefonů, že pohár trpělivosti se značkou Lenovo a jejím nepovedeným telefonem dávno přetekl a nejraději bych s ním udělal crash test o chodník. Budu na něm ale jestě chvíli testovat nejrůznější ROMky a pokavaď ho tím dočista nedokurvím, tak pak půjde do bazaru.

Jak už asi z názvu článku tušíte, nástupce Lenova se po složitém vybírání a vyhodnocování stal Huawei Honor 3C. Po nepříliš dobrých zkušenostech s Lenovem jsem byl malinko na vážkách, zda-li opět pořídit čínského výrobce, ale samé pozitivní recenze (přečetl jsem jich fakt hodně) na tento telefon mě stále více utvrzovaly v tom, že nic lepšího v této kategorii v současnosti není. Takže jednoho podvečera, kdy jsem se trochu posilněn několika pivy motal po obchodním centru, že si koupím něco k večeři, jsem zabloudil i do obchodu s telefony. A protože tam nebyla fronta a slečna za pultem měla docela veliký výstřih a já měl náhodou z prodeje drog a hraní automatů (no dobře, byly to novoroční prémie z práce) přebytečné čtyři tisíce, tak jsem si ten telefon prostě spontánně koupil.
Ano, čtete správně, Honor 3C má cenovku pod čtyři tisíce, přestože má parametry srovnatelné s telefony, které stojí okolo 6-8tisíc: 2GB RAM, čtyřjádrový procesor 1,3GHz, 8MPx zadní foťák s přisvětlením, 5MPx přední foťák, notifikační dioda(!), 2300mAh baterie, 5″ HD displej, Android 4.2 bez zbytečného balastu a možností cokoli z předinstalovaných aplikací smazat (ano, hádáte správně, jako první šla aplikace pro idioty)

huawei honor 3c s krabičkou

Pozitivní recenze nelhaly. Honor 3C je skutečně nádherně rychlý a svižný. Nestalo se mi, že bych někdy zaplnil paměť a telefon se nějak zpomalil nebo se začal sekat. Baterie o velikosti 2300mAh udrží telefon v provozu více jak dva dny (neustále online přes wi-fi nebo mobilní internet, asi 6 krátých hovorů a 10 smsek, chvilku zapnutá GPS a vyfoceno několik fotek), při šetrnějším používání určitě přežije i přes tři nebo čtyři dny! GPS se chytne okamžitě i bez přímého výhledu na oblohu, wi-fi anténka má dostačující citlivost, připojí se i přes několik zdí a signál dvou mobilních operátorů je všude dostatečný (kolega má nějaký typ Lenova a v práci nemá signál, zatímco ostatní telefony mají plný signál).
Uživatelské prostředí eye candy je velice povedené a zatím jsem se u žádného jného zařízení nesetkal s takhle vymazleným a použitelným UI, jako má tenhle Huawei.
Oceňuji nejen vekou paměť, ale i (v dnešní době nevídanou) notifikační diodu, slušnou kvalitu hovorů a přítomnost různých praktických nástrojů přímo v systému, které se jinde musí doinstalovávat, jako je například volba aplikací, které se spouští se startem telefonu, co má a nemá běžet na pozadí při zamčené obrazovce, která aplikace může přistupovat na internet přes mobilní data nebo přes wi-fi atd.
Asi jedinou výtku bych měl k budíku, respektive k jeho znázornění někde v liště nebo ve widgetu. Pokud máte zapnutý budík, můžete si sice zobrazit ikonku v horním panelu, nikde ale již nezjistíte, kdy ten budík bude vlastně zvonit. To je asi jediná věc, na kterou je potřeba stáhnout alternativu z obchodu Play. Vše ostatní je perfektní…
Fotí to… No, rozhodně lépe, než LeHovno. Už třeba také díky tomu, že má přisvětlovací diodu, o které si A789 mohl nechat zdát. Opravdu jsem s tím toho zatím moc nevyfotil, takže o kvalitě fotek zatím nemůžu nic moc napsat, ale zatím z toho mála, co jsem vyfotil je kvalita více než ucházející i za šera a bez blesku. Foťák má takové ty klasické funkce jako je panorma, HDR, portrét atd. Video také nevypadá nejhůř a také lze při záznamu zoomovat :) Určitě sem někdy v budoucnu doplním galerii fotek pořízených tímto telefonem. Můžu vás ujistit, že Honor 3C fotí minimálně o 300% lépe, než „fotomobil“ Sony Ericsson C702, který pořizoval mimořádně hnusné fotky…
Někteří si v recenzích stěžovali i na lacině vyhlížející lesklý zadní kryt, který je lapačem otisků prstů. To je vážně docela kontrastní neduh s jinak celkem obstojně zpracovaným provedením. Nicméně k dispozici je skutečně široký výběr nejrůznějších krytů a obalů i konkrétně pro tento model, díky čemuž lze lacině vypadající zadní kryt schovat za méně než dvě stovky. I já jsem si jeden takový obal společně s ochranou folií na displej pořídil (Gorilla Glass to fakt nemá) a telefon díky tomu vypadá vážně epesně. Celý líbivý vzhled ještě umocňuje fakt, že na přední straně není žádný nápis nebo logo okolo dipleje, jako to mají třeba Samsungy nebo LeHovna. Tento telefon se tak tedy stává předmětem diskuzí, když se ostatní ptají, co že to je za značku a nechtějí uvěřit, že takto nadupaný přístroj nestojí ani 4 tisíce…

Musím si samozřejmě i postěžovat, protože nic není dokonalé a jsou věci, které nelze odpustit ani tak skvělému přístroji, jako je Honor 3C.

První a největší fail (doslova) je jeho velikost (ostatně to je nepochopitelný fail u drtivé většiny současných telefonů). Už se 4palcovým Lenovem jsem měl problém s velikostí. Během té doby, co se mi do ruky dostalo i pár tabletů o velikostech 7-10palců, tak jsem na 4″ uhlopříčku trochu změnil názor. Pokud vám rukama projde pár větších obrazovek, tak i ta velká 4″ obrazovka se pak na koukáni zdá taková nějaká malá a nedostačující, ale nakonec jste za ní vlastně rádi. Přesto je 5″ telefon velice nepraktický nejenom do kapsy, ale i na používání jednou rukou. Používat se sice dá, má i v nastavení volbu ovládání jednou rukou, což jednoduše znamená to, že vám posune ke straně klávesnici nebo ovládací prvky, abyste nemuseli tolik natahovat palec, ale není to nic příjemného a telefon nelze pořádně bezpečně udržet v ruce. Pokud nemáte nějak mimořádně veliké dlaně a chcete telefon používat s pocitem, že vám nevypadne z ruky, musíte používat obě ruce… Za tu dobu jsem si na 4″ telefon docela zvykl a tak nějak mi padnul do ruky a do kapsy se vždy vešel, tohle pádlo už to bude mít o mnoho těžší. Ještě bych asi snesl uhlopříčku 4,5″, možná i 4,7″ ale pět palců je už opravdu moc a za to má odemě bodíky dolů. Nevejde se do kapsy, když už ho tam nacpete, překáží, blbě se z kapsy vytahuje i drží v ruce…
Další fail tak trochu navazuje i na tu velikost. Samotný Honor 3C také nelze nijak přivázat nebo přichytit na sponku nebo klíčenku. To jsem stejne jako u Lenova musel vyřešit přes pouzdro. Kdy už konečně výrobci pochopí, že když vyrábějí tak obrovské nepraktické krávy, které se tak strašně špatně ovládají jednou rukou, mají na nich udělat dírku pro provlečení očka, aby se telefon dal přichytit na klíčenku nebo nějaky kus špagátu. Telefon, ktery nejde pořádně udržet v ruce, by měl mít možnost nějakého přichycení na očko!
Mikro SIM je zdánlivě nepodstatný fail, ale také dokáže pěkně nasrat, speciálně když používáte SIMku ve více telefonech. Když už se ty nabíječky podařilo sjednotit na mikro USB, tak proč to kurva nejde i se SIM kartama?
Další negativa často zmiňovaná v uživatelských recenzích jsou nepodsvícená ovládací tlačítka. Taky mi to trochu vadí, speciálně ve tmě, když člověk neví, kam se má trefovat a pokud ovládá telefon pravou rukou, tak neviditelné tlačítko zpět je kvůli nepraktické velikosti telefonu velmi špatně dosažitelné a opět hrozí vypadnutí telefonu z ruky…
Chybějící LTE nebo NFC mě možná budou trápit za pár let. Dnes jim ještě nepřikládám takový význam. Dalo by se říct, že právě tyto dvě technologie konkrétně pro mě mají dnes nulový význam, hlavně kvůli rozšíření a limitům…
Co mi v tomto telefonu ještě chybí je gyroskop. Chtěl jsem vyzkoušet Google Cardboard VR, ale to zase není taková tragédie, vždyť jde jen o takovou kravinku :)
honro 3c a jeho lesklý zadní kryt
Telefon má ale převahu pozitivních vlasností. Drobnosti jako je odemykání poklepem na obrazovku, snadno dostupné zamykací/odemykací tlačítko pod ovládáním hlasitosti, notifikační dioda, minimálně vystouplá čočka fotoaparátu (s použitím krytu není vystouplá vůbec), skvělá baterie atd.





Po posledních několika mizerných telefonech, které byly akorát k vzteku a sám sebe obdivuji, jakou jsem s nimi měl svatou trpělivost, jsem snad konečně narazil na přístroj, se kterým budu spokojený, na velikost si doufám zvyknu a bude mi sloužit hodně dlouho, nebo alespoň do té doby než ho rozbiju nebo utopím, a věřte mi, že by případné poškození nebo ztráta mnohem dražšího telefonu o to více zamrzela…
Pokud o Huawei Honor 3C také uvažujete, rozhodně dlouho neváhejte, dokavaď jsou kurzy Koruny tam kde jsou. Vzhledem k současné situaci bych zlevňování neočekával, spíše naopak.
Máte-li nějaký dotaz na tento telefon, ptejte se v komentářích, pokud budu vědět, rád odpovím :)

Vy ještě nesvítíte LED žárovkami?

Apin1 Comment

Jestlipak uhádnete, čím jsem letos (loni) udělal všem na Vánoce radost? Nemusel jsem si ani moc lámat hlavu nad tím, co komu nadělit pod stromeček, volba byla jasná, všichni dostali to samé.
Vy, kteří sledujete i můj Twitter asi víte, že moje vánoční dárečky byly praktického a v mnoha ohledech velice užitečného charakteru. Přál bych vám vidět ty rozzářená očička, když obdarovaní nalezli v krabici sadu LED žárovek.
No, pravdou je, že ono to nebylo nebylo ani tak velké tajemství a doma jsem tyto LED žárovky namontoval už dávno před Vánocemi, takže prázdné krabičky zabalené do vánočního papíru sloužily jen jako dekorace. Ten, kdo to ale nevěděl, měl z LED žárovek opravdovou radost.

Taková výhodnost LED žárovek je zřejmá a pro ty, kteří o nejúspornějším svícení LED žárovkami ještě neslyšeli, níže vypíchnu ty hlavní přednosti.
Pokud bych chtěl vypsat nevýhody svícením LED žárovkami, tak budu muset hodně přemýšlet – žádné skutečné nevýhody LED žárovky nemají. Nejčastějším proti-argumentem může být vyšší cena. To platilo před lety, kdy byly LED žárovky novinkou a byly pochopitelně i o dost dražší, než jsou dnes. V současné době jsou cenové rozdíly LED žárovek oproti klasickým nebo „úsporným“ žárovkám v řádech desetikorun, v případě luxusnějších modelů s prodlouženou zárukou maximálně stokorun.
Návratnost takové investice je ovšem (podle toho, jak a kde svítíte) do několika týdnů, maximálně měsíců, protože úspora za „prosvícenou“ elektřinu je 80-90%! Šetříte tak i životní prostředí, neodebíráte tolik energie a elektrárny díky tomu vyprodukují méně CO2. Každý inteligentní člověk už sice dneska ví, že žádné globální oteplování neexistuje a je to jen další uměle vytvořený strašák, který má vytáhnout z vaších peněženek další peníze (daň za dýchání) a okleštit vaše práva. Přesto ten pocit z toho, že při stejném (ba i lepším) světle propálíte desetinu toho, co byste propálili běžnými „tepelnými koulemi“, stojí za to :)

Superúsporný zdroj světla

Chtěl jsem tento článek doplnit i nějakými čísly o uspořených penězích, jenže vyúčtování nám chodí jednou za rok a vzhledem k tomu, že LEDky máme teprve pár měsíců, tak zatím nemůžu nic doložit a můžeme se těšit na vrácení přeplatků za elekřinu :)




Kdo dosud nesvítí LED žárovkami, dělá obrovskou chybu. Například v bytovkách a panelákách, když si rozsvítíte na chodbě, rozsvítí se také ve všech ostatních patrech. Na každém patře jsou třeba tři 60W žárovky, z toho se mi vždycky zatočí hlava, když si představím, jaký by to byl rozdíl, kdyby tam měli LED žárovky…

Představte si modelovou situaci:
1kWh stojí 4Kč
Když budete s jednou 80W vakuovou žárovkou svítit průměrně 4 hodiny denně, spotřebuje toho dne 0,32kWh, za rok to bude 117 kWh, to znamená 468Kč za rok. LED žárovka se stejným světelným výkonem, ale desetinovou spotřebou vám tedy z vaší peněženky vysvítí 47Kč za rok. A teď si tyhle čísla vynásobte počtem žárovek ve vaší domácnosti… A přestože pravděpodobně nebudete mít všude 80W žárovky, ani nemusíte svítit 4 hodiny denně, taky se vám z toho zatočila hlava?

Důležité parametry LED žárovek

světelné spektrum u LED žárovek

LED žárovky mají také další skvělou vlastnost. Můžete si vybrat barvu světla. Tato hodnota se označuje teplou nebo studenou variantou bílé a hodnota se udává v Kelvinech (K). Na výběr máte od „teplé bílé“ (2700-2800 K) tedy naoranžovělých nebo žlutých odstínů známých z klasických vakuových žárovek, až po „studené bílé“ – čistě bílých a jasných a čirých bílých odstínů podobných dennímu světlu.
Obecně platí, že „teplá bílá“ by se měla používat v místnostech, kde se relaxuje a odpočívá – obýváky, ložnice, společenské místnosti atd.
„Studená bílá“ zase udržuje pozornost a koncentraci, je tedy vhodná v pracovnách a učebnách. Také se mi osvědčila studená bílá v koupelně, kde (podle typu obkladů a sanity) je vše jakoby více rozzářené, jasnější, fleky od vodního kamene a zašlost spárovačky se v bílém denním světle ztrácí a celá koupelna působí lépe, luxusněji i čistěji.
Rozdíl ze světla klasické a LED žárovky pravděpodobně na první, druhý ani desátý pohled nepoznáte. Rozdíly byste mohli zaznamenat pouze pokud budete mít tyto dvě žárovky rozsvícené vedle sebe. Přesto u některých typů LED žárovek může vynikat za mimořádných situací jistá odlišnost, viz tweet Tomáše Tintěry

Tomáš ale neuvádí, jaký typ LEDky a jaká barva jsou na obrázku použity. Jistě existují LED žárovky, které lze bez problémů použít i pro fotografování, to vám ale ani nepotvrdím, ani nevyvrátím, protože prostě nemám na ověření podmínky ani techniku…

Další důležitou vlastností každé LED žárovky je svítivost udávaná v lumenech (lm). Každá žárovka má tuto hodnotu na sobě uvedenou. Čím více lumenů, tím více to bude svítit.
Souvislost se svítivostí má i výše elektrického příkonu. Na ten ale není potřeba tolik koukat, protože spotřeba LED žárovek je v jednotkách Wattů a čím modernější žárovka, tím více vám vyzáří lumenů i při nízkém příkonu. Obecně platí, že čím více lm/W LED žárovka má, tím je lepší a efektivnější. Například sedmiwattová LED žárovka se svítivostí 570lm je ekvivalent 50W klasické vakuové žárovky. Každý lepší obchod toto přirovnání u svých produktů uvádí…

Jak vybírat LED žárovky

Pokud chcete také ušetřit značnou sumu za elektřinu a nahradit vaše stávající wolframové nebo „úsporné“ halogenové žárovky LED technologií, koukejte při výběru na dva výše uvedené parametry, tedy barvu světla a intenzitu jasu. Úhel vyzařování bývá u všech LEDek více jak 180° a vyrovná se tedy klasické žárovce. Pokud potřebujete nasvítit jen určitou výseč (například ve výloze) i pro vás jistě existují LED žárovky s užším vyzařovacím úhlem, dokonce i s možností přepínání až 16 barev (jednu takovou na dálkové ovládání mám a je to velice šikovná žárovka). Patice se vyrábějí ve všech myslitelných variantách, takže LED žárovku bez problémů našroubujete nebo nasadíte do stávající objímky.

Dávejte si pozor na neznačkové laciné LED žárovky z Číny. Jsou také úsporné, svítí pravděpodobně úplně stejně jako ty značkové, parametrově stejné a dražší, ale jejich provedení bývá tristní. Může se vám u čínských LED žárovek snadno stát, že vám při vyšroubovávání zůstane patice v objímce, vyšroubujete pouze tělo žárovky a vytáhnete „střeva“. Taková žárovka se pak stává životu nebezpečnou!
Pokud lacinou LED žárovku zapojíte do okruhu se schodišťovým vypínáním, tak vám může ve vypnutém stavu problikávat. Je to způsobeno tím, že u „schodišťáků“ nebo celkově zfušovaných elektroinstalací jsou v drátech a obvodech naindukované malé hodnoty proudu a protože LED žárovkám pro inicializaci stačí opravdu málo, tak si takhle problikávají. Kvalitní značkové LED žárovky v sobě mají kondenzátor, který zamezuje problikávání a zhasnutá žárovka je skutečně zhasnutá.
Vnitřní obvody čínských LED žárovek jsou z nejlevnějších materiálů, takže ani ta životnost nemusí být tak vysoká, jak se u LED žárovek běžně udává a taky vám mohou více „topit“.



Výhody a nevýhody LED žárovek

    Výhody LED žárovek:

  • Okamžitý start i zhasínání – plného jasu dosahují po stisknutí vypínače během několika milisekund.
  • Neobsahují žádné toxické látky – LED žárovky jsou plně recyklovatelné.
  • Minimální odpadní teplo – LED žárovku, která svítila třeba celý den, bezproblémů vyšroubujete a nepopálíte se o ni.
  • Životnost – udávané hodnoty životnosti LED žárovek jsou desítky tisíc hodin nepřetržitého svícení, pravděpodobně vás přežijí.
  • Příkon – desetina spotřeby elektrické energie oproti klasikým žárovkám.
  • Nevadí časté rozsvěcení a zhasínání – v klasické žárovce by vám při intenzivním blikání brzy prasklo vlákno.
  • Vysoká odolnost vůči otřesům, vibracím, poškození i vůči chladu – pokud vám upadne klasická žárovka na zem, už ji nelze použít. Upuštěné LED žárovce můžou prasknout plastové součásti, ale velmi pravděpodovbně bude dál svítit.
  • Široký výběr barev světla – od studených až po teplé zabarvení bílé i různé barvy celého spektra a také žádné ultrafialové nebo infračervené záření

    Nevýhody LED žárovek:

  • Nemusí vyhovovat ve fotoateliérech a studiích.
  • Vyšší pořizovací cena (návratnost je ovšem během několika dnů až týdnů).
  • Nekteré typy se nehodí do svítidel s nastavitelnou regulací jasu.
  • Informace o životnosti jsou relativní (tato technologie tu zatím není tak dlouho, aby se prokázala jejich trvanlivost desítky let)
  • Ty laciné čínské modely nejsou příliš kvalitní (ostatně jako všechno)

To by bylo asi tak všechno, co jsem vám chtěl o LED žárovkách povědět. Neexistuje důvod, proč byste nemohli LED žárovky používat i vy. Pocítíte to hlavně ve vaší peněžence při příštím vyúčtování za elektřinu :)
Další informace: http://www.digilidi.cz/test-led-zarovek-usporne-i-vyhodne

Čmárací univerza online

ApinLeave a comment

Celé to začalo tím, že před lety existovalo několik na svou dobu unikátních web 2.0 online kreslících aplikací a jednu z nich jsem nedávno dlouho a neúspěšně hledal.
Tentokrát to není další sbírka grafických online editorů a utilitek, ale skutečně interaktivních čmáracích aplikací. Navíc tato online malování jsou zajímavá v tom, že do nich malujete s ostatními uživateli v reálném čase. Díky milionům uživatelů, kteří v některých z nich zanechali alespoň čárku, se můžete ponořit do nekonečných univerz lidské (a někdy i robotí) kreativity. Všechny uživatelské výtvory na jednom místě na obrovské kreslící ploše. Kdokoliv, kdo má zrovna otevřenou tuto stránku, zde může něco namalovat. I vy máte tu možnost. Cenzura zde by už z principu neměla moc šanci, proto můžete narazit na výtvory, které mohou někoho pohoršovat nebo znechucovat. My ostatní se nad tím můžeme povznést a podivit, jak některé výtvory musely zabrat obrovské množství času i více lidem pracujících na projektu současně.

Při hledání té jedné jediné aplikace nacházím další velmi zajímavé projekty a ještě zajímavější díla v nich:

doodletoo.com


Doodletoo je nejznámější a pravděpodobně i nejstarší online kreslící aplikací. Svého času hojně využívaná českými uživateli, protože se odkaz tehdy masově šířil na „libku“ a v oblibě nám tu zůstal hodně dlouho, což mělo za následek to, že se zde objevovaly převážně česky psané vzkazy..
Jako neregistrovaný návštěvník máte jen omezené množství inkoustu, které můžete na této stránce použít a další přibývá pomalu. Sdílených místností je několik, vaše výtvory tu ale po chvíli samy mizí. Každopádně na vyblbnutí skvěle postačuje…

superfreedraw.com


Toto už je gigantická tabule, kde uživatelské malůvky zůstávají natrvalo. Kdybychom chtěli být důslední, tak prozkoumáváním této kreslící plochy strávíme vážně hodně času. Že je velmi oblíbená dokazují místy neuvěřitelné kresby a také rychlá odezva celé aplikace.

direnduvar.com

direnduvar náhled
Další obrovská zeď nářků, vznikla na popud nedávných nepokojů v Turecku, které doprovázela i cenzura internetu. Další dobrý způsob, jak se vyjádřit v cenzurovaném kyberprostoru. Celé UI na vás mluví turecky a pokud zde chcete zanechat nějaký vzkaz, musíte povolit přihlášení přes Twitter nebo Facebook účet.

globaldoodle.com


Globaldoodle chce být největším komunálním kreslícím nástrojem na světě. K tomu má sloužit kreslící plocha o velikosti 16 km². Aplikace disponuje několika šikovnými kreslícími nástroji a doplňky pro snadnou a rychlou orientaci na tak velké ploše.

Stále mi tu ale chybí ještě jedna aplikace, která se společně s Doodletoo objevila na internetu přibližně před deseti lety. Na její název si ale bohužel již nevzpomenu. Celý kreslící prostor byl v obrovském kruhu, na který bylo možno zoomovat stejně tak jako v případě dnes představených kreslících aplikací. Vyznačoval se velkou barevností a možností zamykání určitých ploch, chronologickou galerií nejlepších výtvorů a skutečnými náhledy právě vznikajících kreseb v reálném čase. Nevíte někdo? Nemáte tuto aplikaci náhodou v záložkách? Je dost možné, že tato aplikace již neexistuje. Opravdu ji nemohu najít ať se snažím sebevíc…

Výlet do Karlsruhe

ApinLeave a comment

Pokud sledujete web orcs-must-die.cz, jistě vám neunikla soutěž Heroes on tour, ve které se soutěžilo o cestu do Německa do evropské divize Gameforge. Jako správný fanda série Orcs Must Die jsem hned v prvních vteřinách začátku soutěže posílal e-mail… a vyhrál, což mě těšilo o to víc, protože to vyšlo zrovna na moje narozeniny :)
Zorganizované to bylo naprosto perfektně a precizně. Všechny informace a cestovní dokumenty všichni vítězové dostali s dostatečným předstihem a mohli jsme se těšit na nezapomenutelný víkend.
heroes on tour

Trnitá cesta po Německu

Asi každý má před velkým cestováním tak trochu obavy co se kde vytelí, na co se zapomene a podobně. Samozřejmě i mně se komplikace nevyhnuly. Poprvé to byl můj fail, kdy jsem si den před odletem dal na balkón vyvětrat boty a jaksi na ně zapomněl. Po několika hodinách se navečer zčista jasna přihnal mrak a dokonale mi je prochcal. Než jsem se stačil vzpamatovat, bylo pozdě. Boty byly durch. V jiných bych nevydržel a sandály (s ponožkami) jsem si chtěl obout až v Německu :) Takže promočené boty vycpat novinami a doufat, že to do rána za těch necelých 7 hodin alespoň trošku uschne.
Ráno budíček ve 4:00, boty stále ještě trochu mokré. No nevadí, ve vlaku a v letadle si je zuji a snad to doschne.
Ačkoli jsem během mapování a plánování cesty dospěl k tomu, že nejhorší to asi bude v ČR s přestupními a dobíhacími časy, dopadlo to všechno až podezřele hladce i přestože riziko zmeškání letu bylo docela vysoké…
vítejte ve vídni

Vítejte ve Vídni, problémy začínají

První problém nastal ve Vídni, kde mi paní za přepážkou sdělila, že moje navazující letadlo do Frankfurtu má problémy a budu muset letět jiným o hodinu později. Tím pádem nestihnu vlak – přímý dálkový spoj do Karlsruhe. Ok, nevadí, keep smiling, takové věci se prostě stávají a nakonec vlaky jezdí skoro každou hodinu i v sobotu.

Batoh má zpoždění

Přiletěl jsem tedy do Frankfurtu o více jak hodinu později a nastal další problém. Pás nevyblil moji krosnu. Někde se ve Vídni zpozdila a že mi ji tedy pošlou do hotelu, případně domů, kdyby to nestihli do neděle do devíti ráno, kdy se opouští pokoje. Anabáze trasování mého zavazadla zabrala další hodinu, takže zase opět nestíhám vlak, musím hledat další spoj.
Nezbylo nic jiného, než se tomu smát. Dostal jsem tedy jako kompenzaci overnight set, pracovně jsem ho nazval „survival kit“ a vlastně jsem byl za zpoždění zavazadla rád, protože jsem si vzpomněl, že jsem doma zapomněl kartáček s pastou a „survival kit“ toto mimo jiné obsahoval.
Takže vybaven příruční taštičkou přes rameno a toaletní taštičkou „survival kit“ v ruce se vysmátý vydávám na poslední etapu cesty.
Kdybych se nezeptal průvodčího, tak by to mohlo být ještě zajímavější a já možná bloudil po Německu ještě teď, protože jsem vůbec netušil, že ještě musím v Mannhaimu přestoupit na další vlak. Navíc vlak z Frankfurtu měl zpoždění a na přestup mi tak zbývala necelá minuta.

Konečně v Karlsruhe

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a s více jak tříhodinovým zpožděním přijíždím na nádraží v Karlsruhe, kde mě čeká komunitní manažerka FaTeReLLa a odváží mě přímo do centrály Gameforge, kde už jsou ostatní účastníci této akce, kteří zrovna shlédli prezentaci novinek. I přestože jsem přijel pozdě a to nejdůležitější zmeškal, tak nějak jsem se v průběhu večera vše podstatné dozvěděl, ale podepsal jsem prohlášení o mlčenlivosti, takže stejně nemůžu prozradit víc. Snad jen to, že se máte na co těšit, novinky jsou vážně zajímavé ;)
Byl jsem občerstven, podarován tričkem, komixem, odznáčky a dalšími drobnostmi, o které se bude někdy soutěžit na webu orcs-must-die.cz.
tričko, odznáčky a komix

tričko, odznáčky a komix

Prohlédli jsme si kanceláře Gameforge, zahráli si několik matchů a nakonec ještě dostali parádní brašnu s poznámkovým blokem a propiskou. Poté se vydali do Stadtu podívat se do obchodů, protože Daeforce si chtěl koupit grafickou kartu, aby ušetřil za poštovné. Pár obchodů jsme prolezli, ale než se rozhoupal, tak už měli všude zavřeno. To se také dalo v sobotu v 8 hodin večer čekat a v neděli mají kromě kaváren a hospod zavřeno úplně všude. Ve 20:30 byl naplánován sraz před hotelem, tak jsem se alespoň rychle ubytoval, oznámil, že by mi měl dorazit batoh a honem rychle na tramvaj, která nás odvezla na večeři do restaurace s extrémně pomalou a zapomětlivou obsluhou. Zde se potkáváme s dalšími manažery z Gameforge. Obdiv zaměstnancům Gameforge patří také za to, že se o své práci dokáží bavit i v sobotu večer u piva.
Řešili jsme, jestli zůstat a ožrat se a nebo vyrazit na festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum, který byl mimochodem také na programu našeho výletu. Ožrat se v této hospodě dost dobře nelze, nejenom proto, že německé pivo nestojí za nic, ale Daeforce se třeba vůbec nedočkal objednané a dvakrát urgované whisky…

Mittelalterlich Phantasie Spectaculum 2014

Karlsruhe v mnohém připomíná Pardubice a přesto je tak odlišné. Taky je rozkopané a je tu spousta cyklistů. Ovšem vše asi tak stonásobně. Pardubice jsou rozkopané permanentně, zatímco v Karlsruhe to je jen dočasně a dopravní omezení kvůli stavebním pracím je minimální. Cyklisti tu jsou na každém kroku. Všude, ale naprosto úplně všude po celém městě jsou zamčená i nezamčená jízdní kola.
Noční Karlsruhe je zase trochu podobné Praze. Spousty ožralých cizinců a šrumec až do rána.
Něco podobného, jako byl festival Mittelalterlich Phantasie Spectaculum v zámeckém parku, byste u nás těžko hledali. Pro představu: https://www.youtube.com/watch?v=nNZHBqTLl8Y https://www.youtube.com/watch?v=GMDPL6RuX8E https://www.youtube.com/watch?v=l_sdAhn-T2M. Naštěstí v noci nebyla nijak extra velká zima ani nepršelo, protože jsem měl na sobě jen to, v čem jsem přijel: tričko a tříčtvrťáky. Mikina nebo bunda byly nejspíš ještě ve Frankfurtu na letišti…
tričko, odznáčky a komix

festival v zámeckém parku

Nejvíce mě na tomto festivalu udivil pořádek a celková organizace, větší zápal pro věc, než by tomu bylo v Čechách. Spousta návštěvníků totiž přišla ve středověkých a tematických kostýmech. V celém areálu jsem objevil jen dva odpadkové koše, nikoho jsem neviděl uklízet a přesto bylo v celém parku takřka vzorně uklizeno. V Českých podmínkách by při takové účasti, odhadem 2000 lidí, bylo bordelu po kolena, účast policie a kupa reklam. Tady nebyli žádní security s nevraživým pohledem ani žádné rušivé reklamy, byl to vážně takový středověký jarmark. Vstup kontroloval akorát jeden člověk a vedle u pokladny jste si mohli zakoupit festivalové platidla. Nejednalo se o nějaké obyčejné ohmatané žetony, ale velmi povedené mince, ražené speciálně pro tento festival, takže pokud jste nestihli utratit všechny mince, nemuselo vás to mrzet, protože taková povedená mince je krásnou památkou na skvělý festival.
Jak už jsem zmiňoval, vše zde bylo ve středověkém duchu. Jedinými moderními vymoženostmi bylo technické zázemí na třech pódiích, elektrické světlo u vstupu, možná i nějaké ty lednice na barech a několik volně přístupných sprch (!) rozmístěných různě po parku. Osvětlení zajišťovaly kahany a louče všude u barů a u dekorací. Určitě jsem si nestihl projít a prohlédnout vše, byla už tma, spousta lidí, zážitků a převážně jsem se zdržoval u hlavní stage, protože vrcholem sobotního večera byl koncert Saltatio Mortis (http://www.saltatio-mortis.com/) a vystoupení FeuerSchwanz (http://www.feuerschwanz.de/) následované grandiózní fireshow a ohnivou performancí, jaká se jen tak nevidí.
Před jednou hodinou ráno sobotní program festivalu skončil a odebrali jsme se tedy spát. Možná že bych ještě šel trochu popít a užít si trochu exotiky, ale se šesti eury v kapse se toho moc vypít a zažít nedá. Možná tak maximálně nějaký průser…
Recepční v hotelu byl zrovna na cigáru, tak jsem se ho ani neptal, jestli náhodou nedorazila moje krosna. Sice by se mi čisté prádlo hodilo, ale nejsem přeci nějaká slečinka, vlka snad nechytnu, na našich akcích bývají mnohem horší hygienické podmínky, takže přenocování ve dvouhvězdičkovém hotelu byl velký luxus a měl jsem přeci „survival kit“, to mi stačilo :)

Neděle

Do devíti hodin se měly opustit pokoje. Já si tedy buzení naplánoval tak, abych to hezky stihl. Na chodbě už poskakoval Daeforce vyhlížející ostatní a jelikož po nich nebylo ani vidu ani slechu, tak jsme šli na snídani. Předtím jsem se na recepci ještě optal na můj batoh a světe div se, batoh dorazil :) Takže jsem si vyměnil alespoň ponožky, protože to po úvodním nedokonalém vysušení byla celkem síla :)

Kolem desáté se objevil Artimunor s ustaraným výrazem, protože nemohl najít peněženku. Ztratit peněženku v cizí zemi je celkem problém, ale nakonec zjistil, že jí má zapadlou v tom složeném tričku, které jsme dostávali v Gameforge…
Takže všechno bylo ok, FaTeReLLa si nás po desáté hodině vyzvedla před hotelem a šli jsme se podívat do liduprázdného nedělního Karlsruhe. Přidala se k nám krásná SiS a odebrali se opět k zámku do botanické zahrady, kde jsme si před obědem zazevlovali v parku z druhé klidnější strany, kde nebyl festival a objevili jsme krásné místo na killbox :)
Celý výlet jsme zakončili výtečným obědem v restauraci Vapiano a já, ačkoli v sobotu přijel jako poslední, musel v neděli odjíždět jako první, protože mi jel vlak. Tentokrát přímé spojení do Frankfurtu bez přestupu a tam nasedat na letadlo, také přímý let do Prahy.
Návštěva botanické zahrady v zámeckém parku

botanická zahrada v zámeckém parku

Cesta zpátky už byla naštěstí bez větších komplikací, žádné problémy na nádražích a letištích i odbavovací a čekací časy byly tak akorát. Oproti sobotě se to podělalo zase v Čechách, protože vlak z Prahy musel jet objížďkou kvůli překážce na trati.

Konečně v Čechách

Ani nevíte, jak jsem rád zase slyšel češtinu. Německy jsem se sice učil čtyři roky, ale neumím německy kváknout ani fň. Možná pár základních frází a nebo několik sprostých slov. Každopádně za celý víkend jsem nemusel ani jednou použít připravenou větu „Es tut mir leid. Ich verstehe Scheiße, sprechen Sie Englisch?“, protože anglicky se dá docela dobře domluvit po celém Německu :)
Nebýt toho odporného místního jazyka, asi bych neměl problém žít v Německu. Je tam sice oproti minulosti znát úpadek a degradace všeho kvůli Euru, ale zase na druhou stranu se mi nestalo, že bych tam potkal vyloženě ošklivou Němku. To v Čechách často narazíte na nebezpečně ošklivé škatule, ale v Německu byste museli hodně hledat (nebo tam prostě ty ošklivky nevycházejí ven).
Vadila mi tam ale jedna věc. A to bylo připojení k internetu přes T-mobile. Takřka všude, na nádražích, na letištích, ve vlaku i v hotelu, bylo připojení k internetu zajištěno přes u nás druhého nejhoršího operátora. Prvních 30 minut zdarma, další si už musíte zaplatit. Samozřejmě že jsem si svoji třicetiminutovku vyplácal hned ve Vídni a celý víkend tak byl offline. To pak člověk přijede domů a zjistí, že na MoonBitcoin má 5 nových referralů, hromadu nepřečtených e-mailů a na vyřízení spoustu dalších věcí…

Velké díky Gameforge za takovou akci. Líbilo se moc! Pokud bude někdy v budoucnu další podobná soutěž, velice rád se zase zůčastním ;)