Štítek: BPM

Brothers In Blood 001

ApinLeave a comment

Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood

Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.

Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)

Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)

Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)

Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.

Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.

Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.

Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)

Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.

Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)

Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…

Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…

Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.

Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…

Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.

Zvukokurv

Apin4 Comments

Tuhle větrnou neděli mě taky konečně napadlo zmáčknout tlačítko Record a něco nahrát. Aneb jak je jednoduché nainstaloval Audacity a bez problémů udělat 50 minutový záznam v 128kbps. Sice jsem byl tou poslední (beta) verzí Audacity trochu vyveden z míry, ale nakonec se mi podařilo všechno naklikat tak, aby to nahrávalo stereo a nakonec vyrenderovalo mp3 soubor v poslouchatelné kvalitě. Dokonce i ten balanc je nezvykle vyrovnaný (že by i ten druhý kabel začal zlobit a tím se dostal na úroveň prvního, který vedl o trošičku slabší signál? No hlavně, že mají oba kanály stejnou úroveň hlasitosti)

Měl jsem si už tou dobou hrát s úplně jinýma deskama (hraju si s nima právě teď ;)), jenže bohužel se balíček z Francie někde zdržel na poště, takže se do tohoto setíku sešly starší a ověřené kousky. Beztak bych nové desky hned nenaplácal do setu a nedal na net, když je nemám ještě otestované na lidech na akci (budu testovat v pátek ;))
star trek dj

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec vypustit do světa. Přeci jenom ne každý si to vyposlechne až do konce… Každopádně už jsem slíbil, že něco nahraju. Není to zrovna První jarní den, ve skladbách zde obsažených je vysamplováno mnohem více zvukového materiálu, uslyšíte více zvratů, překvapujících a zajímavých postupů, distorze (a občasné nechtěné přebuzení), filtrů, nečekaných vsuvek a vůbec toho pořádného bordelu a beaty jsou zatraceně blízko u sebe. Je o malinko svižnější, industriálnější a extrémnější než poslední setík a jednou(nebo dvakrát? už nevim) jsem musel na tom gramofonu rozsvítit 50%, aby to do sebe nějak pasovalo, ale stejně je to na můj vkus stále příliš pomalé.

Je to nahráváno bez jakékoli předchozí přípravy (pouze jsem měl představu o tom, jaké desky bych chtěl tentokrát prolínat) a záznam nebyl nijak následně upravován. Jsou tam sice drobné chybičky a nepřesnosti, ale těch si stejně běžný posluchač nevšimne a nebudu to přeci kvůli pár kopancům nahrávat znova :). Možná za uši tahající poslední „Sunshine reggae“, která mi ale opravdu docela ujela, ale snad mi to odpustíte :)

Originalita a energie jsou ty důležité pojmy, kterých se vždy snažím držet. Přeci jenom ani by mě nebavilo nahrávat tuctovou tucku, kterou hraje každý druhý dj. Snažil jsem se o výběr desek, které by setu udávaly nějaký směr a tempo. No to tempo pozvolna roste a já jsem neplánoval, ani nechtěl, nakládat celou dobu (v okamžiku záznamu jsem ani netušil jak dlouho to vydržím), takže čekejte příval energie protnutý několika významnými zvraty.

První zvrat přichází brzo a je to můj oblíbený Johnny Clash, na něj poškrábaný Rotator (opravdu nevím, jak ta deska přišla k takovému ošklivému škrábanci, zrovna u tohodle tracku a celkově tím škrábancem utrpěla celá skladba, což je dost slyšet). Další je Dr. Bastardo – pravidelný návštěvník a věrný posluchač poznává :) Následují ne zrovna ideální přechody na skladby, které stupňují energii a přilévají olej do ohně.

To by stačilo. Těžko se můžu vcítit do publika, když jsem před sebou žádné neměl, ale po zhruba pětatřiceti minutách musí mít i ten nejotrlejší posluchač dost, takže přichází další zvrat.

Tenhle vokál jistě poznáváte. Aby ne, když jsem na něj už v minulosti upozorňoval. Snažím se prolínat ty oddechovější a veselejší věci, takže nečekejte další nátěr jako v první polovině setu. Stále se ale pohybujeme v prostředí radost-způsobujících amenů a na řadu přijde již zmiňovaný 50% rozsah pitch controlu…

Ve světě se zrovna vesele šíří syntetická forma prasečí chřipky, kterou teprve nedávno vyšlechtili v laboratořích na biologické zbraně, na našem území vítr strhává střechy a vyvrací stromy a já při tom nahrávm tohle…

Pokud v práci usínáte u počítače, pusťte si to hodně nahlas. Stejně nic neuděláte, ale alespoň neusnete :)

Nech sa páči ;)

DJ masters 2009

Apin3 Comments

V těchto dnech se člověk zajímající se o muziku stále častěji setkává s pojmem DJ Masters 2009.

Mělo by to něco znamenat i pro mě?

Internet je plný oslavných článků o této soutěži a proto jsem se rozhodl přispět alespoň malinko na tu druhou misku vah.

Podobných soutěží bylo (a ještě bude) mnoho. Trochu by se to dalo přirovnat k neuvěřitelně dementní soutěži Česko hledá Superstar, jako takový menší formát zaměřený tentokrát ne na zpěv, ale na dovednosti za mixážním pultem.

Když se trochu pozastavím nad zmiňovanou televizní soutěží, která svého času vymývala mozky většině národa, tak správný název ovšem měl být V česku se hledá superstar. Ne že bych patřil mezi ty jednodušší spoluobčany, kteří tyto pořady sledují, ale tyto soutěže s sebou přinesly takový ohromný mediální zájem a pozdvižení, že bylo prostě nemožné se před tím někam schovat a ať už jste byli kdekoli v ČR, dělali jste cokoli a ani nemuseli mít televizi, vždycky si vás Pitomáš Savka našel. Tím chci říct, že jsem se ani já nevyhnul té neskutečné masáži ať už od kolegů v práci, z novin, na internetu, nebo v hospodě. Prostě všude se probírala Superstar, takže jsem měl proti své vůli dostatek informací o této soutěži a jejím průběhu a se znatelným odporem jsem všem dával najevo, že mě tyhle kraviny nezajímají! Stejně tak jako další trapárny typu Big Brother, Vyvolení a ostatní reality show…

Musim se ale přiznat, že byla jedna reality show, o kterou jsem se chvíli zajímal poté, co mi přišla esemeska s textem vita stanek je v milionovym paru, zapni si televizi a bav se. Víťa ale vypadnul hned po prvním hlasování (překvapivě), takže nebyl důvod dále sledovat další trapný pokus televize Nova o boj za větší koláček sledovanosti. Ke všemu ještě Milionový pár po několika odvysílaných dílech Nova raději zrušila, kvůli skandální porno minulosti několika soutěžících. Jediná Ester Ládová z toho měla asi největší užitek a slávu…

Reality show a podobné stupidní televizní soutěže jsou už naštěstí minulostí a já pevně doufám, že pokračování nebo nové kola soutěže již nikdy více nebudou!

Vraťme se ale k soutěži Česko hledá DJ superstar. Princip je vpodstatě podobný: přijďte a předveďte co umíte a my z vás uděláme superstar. Pravidla soutěže dávají každému účastníkovi pouhých několik minut, aby předvedl co umí. Není to moc času, ale zase je to možná dobře nastavené síto, kterým propadnou jen ty nadané kusy.

Slíbené ceny v této soutěži vypadají oproti podobným soutěžím v minulosti docela zajímavě: Vestax PMC-580Pro, 2x Vestax PDX-3000 MIX, Vestax PMC-08Pro MkII „BlueWins“, nebo sluchátka AKG K-181DJ. Pak tam jsou blíže nespecifikované ceny, kterých bych se obával vzhledem k tomu, že partneři tohoto projektu jsou mj. značky Citronic, Omnitronic, Reloop a další…

Již proběhnuvší soutěže tohoto typu (s menší reklamní kampaní) měly hlavní ceny výrobky od značek Citronic nebo Numark, což bych považoval za výsměch a ne hodnotnou (první) cenu v soutěži takového formátu.

Soutěž DJ masters zachraňuje sponzor Vestax, který hází do placu docela slušné produkty.

Ještě jsme si neřekli pro koho taková soutěž je.

Na stránkách mají uvedeno, že do této soutěže se může (mohl) přihlásit jakýkoli dj z ČR nebo Slovenska. Nezáleží ne tom, co hraje, důležité je především hudebně zaujmout. Tady bych se malinko pozastavil a zvěstoval, že to chlapci (a děvčata) nebudou mít vůbec jednoduché. Tím myslím i porotu. Pokud si totiž prohlédnete profily přihlášených djs, zjistíte, že většina z nich má hlavní doménu trance, house, electro, techno nebo drumnbass. Není mi moc jasné, jak chtějí soutěžící hudebně zaujmout a během pár minut předvést nějaký originální riff, když ve svém repertoáru mají vesměs to, co se dnes a denně hraje ve všech klubech po celé republice každý večer…

Když jsem procházel profily přihlášených djs, nemohl jsem přehlédnout několik známých tváří a zvlášť jednoho, se kterým jsem už v minulosti několikrát stál na jednom pódiu (bohužel).

Tím jsem dostal odpověď na otázku kdo jsou tyto neznámí djové: Dosebezahledění kariéristé s mocným egem, co si myslí, že právě oni jsou ty největší hvězdy (a taky se podle toho chovají a s ostatními jednají) a kolem nich se točí svět. Účastí v této soutěži si to sobě i ostatním dokazují a krmí svoje seběvědomí vidinou svých patnácti minut slávy a budou moci zvednout nosánek ještě o kousek výš… Tím neříkám, že to tak mají všichni soutěžící a že nelze mezi desítkami průměrných najít několik nadprůměrných, ale mixák Vestax asi nebude tou hlavní příčinou proč se přihlásit do takové soutěže.

Jistě si teď pomyslíte když jseš tak chytrej a takhle to tu haníš, tak proč jim to tam nejdeš ukázat?

Nikdy jsem nikde netvrdil, že bych hrál nějak zázračně nebo zajímavě. O originalitu se snažím, ale nikomu ji necpu. Gramce Vestax by se hodily, ale kvůli nim mi nestojí za to někde exhibovat, předvádět se a přetahovat se s namyšlenými djs a dělat pro někoho kašpara.

V podstatě poslední dobou odmítám nabídky na vystupování na cizích akcích a ani se ničeho neúčastním. Jednak kvůli tomu, že nejsem jukebox, hraju že mě to baví a snažim se tím bavit i posluchače a přímo nesnáším, když mi někdo říká co mám hrát a co ne. Dalším důležitým prvkem je technické zázemí a blbuvzdorná stage. Nejsem žádná slečinka, jsem zvyklý na ledascos, ale není nic příjemného, když lidi djovi strkají do stolu nebo dělají ještě horší věci, kterým by šlo jednoduše předejít posunutím stolu o pár centimetrů dál…

Taky se mi nelíbí, když se mě na akci několik lidí zeptá, jestli nemám nějaký koláče nebo papíry. Vykládám si to tak, že hudba, kterou jim tam budu ten večer pouštět má sloužit jako kulisa k braní drog. Nejeden dj už kvůli tomuhle faktu přestal úplně hrát. Já jsem nepřestal, pouze to omezuji, zpravidla nabídky na hraní odmítám a hraju pouze s Figurou.

Dalším faktorem je to, že se z hudby stal těžký byznys. Promotéři se snaží návštěvníky nalákat na známá jména na plakátech, lidi se chtějí bavit a dnešní běžný návštěvník je přesvědčen, že k tomu potřebuje o půlnoci světoznámou superstar a dvě extáze nebo lajnu smahu. Stejně tak jako v politice platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v klubech a na party se stokrát propíraný dj stává hvězdou. Samozřejmostí je vysoké vstupné, přemrštěné ceny na barech a kvalita nebo kulturní hodnota jaksi pokulhává. Co si budem povídat, je to realita od které se já snažím poslední dobou držet co nejdále. Stále se mi hraje nejlépe pod DIY namalovanou plachtou na freeparty, než pod velkoformátovou reklamou hlavního sponzora vedle namyšlených a arogantních „kolegů“…

První jarní den

Apin2 Comments

Astronomicky začalo jaro už včera, ale dneska začíná podle kalendáře. Na první jarní den jsem chtěl nahrát nový setík, protože jsem k tomu byl několika lidmi přemlouván.
Úspěch totiž před lety zaznamenal jeden můj liquid funkový setík nahrávaný právě na první jarní den. Nevim tedy, co se jim na tom tolik líbilo, protože jsem ho míchal na laciných gramofonech pro děti, co nedržely rychlost a několikrát to tam je dost dobře slyšet… No, ucho běžného posluchače asi nevnímá ty občasné nepřesnosti a víc se soustředí na selekci desek a celkovou náladu setu. To ostatně můžu potvrdit, protože předtím, než jsem začal s djingem, měl jsem několik velmi oblíbených setů (např od Stakka&Skynet) a když jsem na ně po letech v archivu narazil, nemohl jsem pochopit, jak se mi něco takového mohlo tenkrát vůbec líbit. Samé kopance, nebyl tam jedniný kloudný přechod, prostě hrůza… No holt aktivní djing otevírá uši a naučí člověka poslouchat hudbu tak trochu jinak. Někdy to bývá na škodu, protože pak takového posluchače-dje, velmi rozhodí sebemenší chybička, kterou běžný posluchač třeba ani nepozná…

Tentokrát ale nečekejte liquidfunk. Mám takřka přesnou představu o tom, jaké desky do toho setu napasuju, jen ještě nevím, v jakém pořadí a kdy na to budu mít čas…

Je tolik věcí potřeba udělat a vyřešit, že jsem rád, že se k těm gramofonům postavím 3x do týdne a i tady platí pravidlo o trénování a zkoušení, jinak výsledek stojí za starou bačkoru. Stejně tak jako kytarista musí procvičovat prstoklad, tak i dj potřebuje trénovat scratch, nebo vymýšlet nové postupy a kombinace, jinak naučené zkušenosti pomalu ale jistě mizí…

Setík tedy někdy jindy, bohužel. Zklamu teď své příznivce a zklamu je ještě víc, až konečně něco nahraju a oni natěšění na liquid funk uslyší něco úplně jiného (ale zato originálního, přeci jenom liquidy hraje kde kdo a od toho se já už distancuji ;)

Tlačí mě čas a to bych ještě hrozně rád napsal jeden dost neuvěřitelný příběh ze života o nekonečné lidské blbosti, chamtivosti a absurdnosti. Tento týden se toho událo opravdu hodně, ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, ani popisovat jisté události a vysvětlovat složité vztahy mezi těmi lidmi. Dalo by to na jeden dost absurdní díl seriálu Beverly Hills 90210. Taky nemůžu riskovat, že by se k tomuto článku hlavní aktéři dostali, což by mělo dost nepříjemné následky jak pro ně, tak i pro mne.

Nemůžu, prostě ze své pozice momentálně nic psát nemůžu, ale opravdu bych chtěl být u toho, až to novorozené dítě začne jednou mluvit a říkat tomu pánovi tati a přitom by mu mělo říkat trochu jinak :)

Můj profil na Last.fm

Apin2 Comments

Tak jsem tomu nakonec také podlehl a jsem součástí další sociální sítě.

Ne nebojte se, nepodlehl jsem Twitteru, ani Facebooku, ani Libimseti, ani jiným podobným zoufalým službám, které údajně způsobují demenci, rakovinu, pocení nohou, nebo ztrátu soukromí. Jak již z nadpisu tušíte, stal jsem se součástí Last.fm

Co mě k tomu vedlo, když mám při práci s počítačem nejraději ticho? Tak bylo to asi z nudy a z větší části také ze zvědavosti a taky kvůli zkušenostem, protože všude o tom čtu, všude narážím na něčí vystavené playlisty, ale stále jsem tak trochu mimo mísu.

Proto jsem se rozhodl do toho kolotoče nastoupit také a podělit se s Velkým Bratrem o svoje statistiky a hudební zájmy. Přeci jenom v reproduktorech z notebooku snesu jakousi pochybnou kvalitu streamu :)

První dojmy byly smíšené. Registrace a instalace linuxového přehrávače (který je podle různých zdrojů nejlepší) byly bleskové a bezproblémové. Po přihlášení a rozkoukávání se mě překvapilo, že na mě vykočil interpret Apin 8) a služba mi v souvislosti se mnou nabízela interprety jako Reverb, Keshu, nebo Philip T.B.C. S těmahle lidma jsem se už nějaký ten pátek neviděl a tady je mám přímo vedle sebe :)

Similiar Artist obsahují Duran Duran Duran, Bong-Ra, Sickboy, nebo Rotator. Kam se poděla anonymita? Trochu mě to vyděsilo, ale zároveň jsem tušil, že se mi tady bude líbit, protože Last.fm zná hudební styly jako je breakcore, IDM, experimental, glitch, raggacore, noise, brutal breakcore, grindcore a podobné libůstky :)

Tak nějak jsem měl už předem zjištěno, že musím mít nalítáno několik hodin, aby se s mojí statistikou dalo něco dělat, proto jsem se dal do poctivého poslouchání.

První tag zkusím Raggajungle. Odehrálo několik songů a pak na mě vyskočila hláška o vyčerpání daného tématu, choose a different one. Cože? to má takhle malou databázi?

Zkouším tedy jiný tag. Tentokrát bych chtěl poslouchat nějaký Jungle. No to už vypadá lépe, Marvellous Cain, nebo Origin Unknown je celkem přijatelná strava. Docela mě ale rozhodilo, že mi pod tagem jungle začali hrát Pendulum… Kruci já chci poslouchat pořádně rozlámané ameny a ne diskotéku z MTV ! Navíc i tady na mě po chvilce vybaflo choose a different one…

To mi připadá podezřelé a trochu se utěšuju, že to bude tím, že jsem tu nový a systém prostě ještě neví, co mi má nabídnout.

Tak jdeme dál, zkouším Reggae. Vyhulený dredaři jsou snad zárukou toho, že nabídku zase hned nevyčerpám a přitom poznám snad i něco nového. Poctivě tedy přidávám do playlistu i do Love-listu pár tracků a podíváme se jinam. Copak asi teď hrajou pod tagem Chillout? No paráda, alespoň že se žánrově shodneme. Určitě se k tomu někdy příště vrátím. Breakcore mi nabízí konečně hudbu mého srdce. Takže vybírám několik tracků do playlistu, nasázím několik srdíček a pokračování příště.

Následující dny už to vypadá o něco lépe. Již nedochází k omylům jako v případě Pendulum a rádio se docela dobře strefuje do mého vkusu.

Svůj profil nemám ještě ani týden, takže na nějaké hodnocení nebo porovnávání je ještě asi brzo, ale můžete to vy služebně starší zkusit a případně do komentářů napsat shodu (chtěl bych ale vidět takového blázna, co by měl se mnou víc jak 60%)

I would talk about drums

ApinLeave a comment

Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…

Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.

Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičky Color Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.

Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.

Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…

Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)

Líbí se mi RMX-40 DSP

ApinLeave a comment

Tento týden se mi do ruky dostal zase mixpult Reloop RMX-40 DSP BlackFire Edition. Předminulý pátek se na něm hrálo na Drummateku a ve středu na něj narazím znova. Sice jsem na něm toho příliš neodehrál, ale už při prvním kontaktu bylo jasné, že tenhle mixák je velmi uživatelsky přívětivý a hraní bude příjemným zážitkem.

Ačkoli všichni výrobci ke svým (i nejlevnějším) výrobkům přidávají přídavek professional, v tomto případě se značka Reloop právem zdráhá a dobře rozmýšlí, co na tu krabici napíšou. Tím netvrdím, že na krabici není napsáno Professional DJ mixer, protože jsem krabici od tohodle mixáku ještě vlastně ani neviděl (vždycky hezky vybalený a zapojený – připraven k použití), ale pokud navštívíte nějaký seriózní e-shop s hudební technikou, budete u těch lacinějších produktů těžko hledat tyto oslavující přívlastky a popisky.

Opět jsem se na chvilku setkal s tímto dobře vypadajícím a ergonomickým mixpultem za necelých 10 tisíc. Musím se přiznat, že jsem po tomhle mixéru svého času také pošilhával, ale moje požadavky na výborné mechanické i zvukové provedení mixu splňovalo málo produktů a nakonec to vyhrál Vestax PMC 280

Tahle designová napodobenina mixu Pioneer DJM-600 působí na první dojem jako další nepovedený klon dražší značky a že od výrobku Behringer DJX 700 nebude zase tak daleko kvalitou, zvukem a zpracováním. Na druhý pohled ovšem zjišťujete, že napodobeniny Pioneera nemusí být tak špatné, jak předurčil právě Behringer.

Reloop jde svojí vlastní cestou a použité materiály a obvody jsou celkem přijatelné kvality. Nutno podotknout, že zatím jsem hrál vždy na relativně nových modelech, kde prozatím všechno fungovalo jak má a proto nemám důvod na ně nadávat (narozdíl od praskajících korekcí a zlobivých šavlí na DJM 600)…

RMX-40 by měl mít o poznání lepší zvuk díky Premium Sound Architecture než zvukokurv Behringer. Nemám důvod tomu nevěřit, protože nic horšího, než Behringer už snad zvuk kurvit nedokáže (možná telefonní sluchátko s transatlantickým hovorem, ale to bych ještě řadil před Behringera). Každopádně ani tady se na nějaký zázračně čistý a dynamický zvuk nemůžete těšit, protože od zvukových obvodů za pár tisíc by očekával prvotřídní kvalitu jenom naivní blázen.

Zase to má výhodu v tom, že se dá ušetřit na přenoskách a k tomuhle mixáku můžete koupit i nějaké nejlevnější Stantony, protože rozdíl mezi Stanton 505 a Concorde Scratch na tomhle přístroji prostě nemáte šanci poznat :)

Co se mi líbí a co jsem si hned zamiloval při prvním kontaktu je naprostá svoboda a uzpůsobení podle potřeb hraní, které se s možnostmi Pioneeru nedá ani srovnávat. Můžete si přesně nastavit průběhy šavlí i crossfaderu a ještě pár vychytávek do sluchátek. Křivka crossfaderu je opravdu strmá, když ten čudl vykroutíte uplně doprava. Žádný postupný náběh, jako tomu je u mnoha dražších mixů, ale crossfader opravdu zabírá tam, kde potřebujete. O šavlích nemluvě. To je jedna z těch báječných vlastností, kterou já od pořádného mixpultu vyžaduji. Otázkou ovšem zůstává, jestli by se mi podařilo zničit ten Long Life TCT crossfader, kdybych měl tenhle mixák třeba jenom týden doma. Myslím si, že by to pro mě nebyl problém :)

Pak tu jsou samozřejmě killy (nejčastější věc na mixu, která se zkurví jako první), celkem slušný záběr korekcí a jakýsi efektor s BPM counterem. Efektor a BPM counter jsem ještě netestoval(resp. není na to při hraní z desek moc času), ale nečekejme žádný zázrak. Každý seriózní prodejce vám doporučí si ukazatel BPM přelepit neprůhlednou lepící páskou, protože vás bude akorát mást nesmyslnými hodnotami.
S efektorem to bude podobné. Klasika Pan, Trans, Delay, Echo, Flanger, Filter, Phase a Pitch Shifter, ale je to tam jen tak aby se neřeklo a aby se to podobalo Pioneeru. Žádný fantastický vjem bych od toho neočekával a proto na tyhle věci raději ani nesahám, ikdyž vyhrát se stím jistě dá také…
Dva Master výstupy, jeden Rec výstup, send/return smyčka, čtyři phono a 8line vstupů a dva mikrofony by měly stačit i poloprofesionálům.

Tenhle mixpult se mi prostě líbí a kdybych začínal s djingem, chtěl objevovat kouzlo práce se zvukem a s hudbou a neplánoval scratching, tak bych si na doma právě tuhle hračku koupil. Na doma hlavně kvůli tomu, že na akci toho vedle uřvaného odposlechu ve sluchátkách moc neuslyšíte…

No a kdybych měl trochu větší ambice (a samozřejmě i více peněz) a požadoval opravdu kvalitní zvuk i provedení a vystačil si „jenom“ se třemi šavlemi, šel bych do RANE Empath Black nebo do levnější klasiky Ecler NUO 3

Nabitý víkend

ApinLeave a comment

Už dlouho se nestalo, že bych měl za jeden víkend 2 hraní.

Takže je čas stím něco udělat a pořádně se vydunit :)

Pátek

Trochu zvláštní pocit, když už třetí týden chodím po městě kolem těhlech plakátů, kde je zrovna největším písmem Apin. Nejsem zrovna příznivcem komerčních akcí z barevných plakátů plných reklam s hvězdným lineupem. Už vůbec nerad vidím na plakátech napsáno Apin, když už, tak alespoň ne tak velikým písmem… No naštěstí tohle není případ komerce, jenom prostě nekoho potřebovali jako headlinera této akce a odsral jsem to já :) No co, dnb jsem už dlouho nikde nehrál, takže po nějakém čase opět změna :)

Malé akce v Lku jsou vždycky velmi luxusní a troufám si tvrdit, že s mnohem pohodovější atmosférou, než ty velké akce na velkém sále…

Slíbeno je spousta fotbálků, pořádný zvuk, světla a mlha. Už se na tuhle akci těším, ikdyž tam nebudu být moc dlouho, abych načerpal síly na další den…

Podrobnosti zde

Sobota

No a v sobotu se jede do Chocně. Oproti pátku trochu zrychlíme a přitvrdíme, takže posluchači, co se nedočkají v pátek, určitě budou potěšeni sobotní hudební produkcí :)

Jako vždy čekejte velmi povedený liveset (kdo nebyl v sobotu v Pitchi, přišel o hodně), nějaký ten pingpong já vs Hulín, kdy si zase budem říkat, že bysme to mohli už zpomalit, ale následující „zpomalující“ deska to z 230 BPM ještě vytáhne na 250 BPM :) Nebude chybět originální projekce v podání 2kangoo, host a samozřejmě pořádný kvalitní zvuk a kravál až do rána.

Podrobnosti zde

Mám takový pocit, že v pondělí zase nebudu nic slyšet a budu docela rád, že na ten příští víkend se žádná další akce nechystá…

Na Valentýna – běžte všichni do Pitche !

Apin2 Comments

Tak schválně, kdopak z vás si po přečtení nadpisu pomyslel na něco sprostého?

Kamže vás to vůbec posílám?

Tenhle blog navštěvuje hodně pardubáků a tak se toho musí využít, protože Chrudim je co by čápem dohodil a kamenem doletěl. Nebo jak se to říká :)

Možná mnozí z vás budou znát legendární R klub.A kdo nezná, tak pozná. Je to místo, kde se v minulosti pořádaly velmi povedené akce a když jsem byl ještě ještěr, strávil jsem tu mnoho příjemných večerů poslechem všelijaké muziky. Noci u merkura, Easteci, psytrance, Ladida na silvestra 2000 a hromada dalších, to byly akce, na které hrozně rád vzpomínám. Naposledy tam hrál DJ Tráva a to byla vážně moje asi poslední návštěva zde…

Pak Rko skončilo, chvíli se nic nedělo a pak se ten podnik přejmenoval na Zuzzy bar a jeho dramaturgie se zcela odvrátila od elektronické muziky a zaměřia se na metal a rock. Mnoho lidí včetně mě tím tak přišlo o jediné kvalitní místo, kde se mohli kulturně vyžít a kde trávit sobotní večery na chrudimsku.

Nic netrvá ale věčně a tak i Zuzzy baru město neprodloužilo smlouvu a tímpádem se Zuzzy bar v tichosti odebral do věčných lovišť.

Co dál? Prostor nezpustl, ani se nezboural. Od září se přestavěl a zrenovoval interiér a klub se otevřel pod názvem Pitch. A co je nejdůležitější: V Pitchi se neomezují se jenom na rock a metal, ale prostor dostávají takřka všechny hudební styly, počínajíc jazzem, rockem, přes Ska, funk, hiphop až k drumnbassu nebo teknu !

Ikdyž se tu každý víkend děje něco zajímavého, přiznám se, že na akci jsem tu v novodobých dějinách byl poprvé minulou sobotu ato ještě navíc úplně neplánovaně.

Předtím to bylo na chvilku vloni v prosinci, když jsme tam byli domlouvat tuhle valentýnskou akci. Jinak to bude takových 7 nebo 8 let, co jsem tam byl naposledy. Dost jsem koukal, jak se ten prostor změnil. Interiér je trochu jinak řešený, ta příčka oddělující havní parket a chillout je pryč (respektive posunutá, ale chill out tu už asi udělat nepujde), sedačky a křesla nahradily židle a stoly a přibyl tu jeden automat (nechce žrát letáky na tuto akci), pak šipky a nové fotbálky…

Klubu to ale svědčí a už jenom ten fakt, jaké velké a žánrově různorodé akce se tu pořádají, znamená, že kultura v Chrudimi opět ožila a příznivci kvalitní muziky mají opět svůj prostor, kde se můžou dostatečně kulturně vyžít :)

Jak již bylo zmíněno. Do Pitche se chystá i Figura a to přesně na Valentýna, takže se můžete těšit na nadstandartní náklep z desek i z mašin, nějakého toho hosta, speciální valentýnskou projekci a pořádnej kravál :)

Více informací pod plakátem ;)

63 kilo hudby

ApinLeave a comment

Lidé si svoje hudební archivy poměřují a hodnotí všeliak.

Nejčastějším měřítkem bude ve většině připadů složka MP3 a její velikost v GB. Ale vzhledem k různým datovým tokům a kvalitám souborů je nějaká obsazená kapacita disku naprosto pomíjivým údajem. Zvlášť, když se u mnohých uživatelů hudební a zvukový archiv neskládá jenom z mp3 souborů, ale i z ogg nebo wavu.

Rozumnější a hodnotnější by byla celková stopáž všech hudebních souborů na disku. S tím by se už dalo pracovat, ale jen u těch uživatelů, co mají jako mp3 nebo ogg vorbis uloženu opravdu jen muziku. V mém případě by informace, že celková délka playlistu je 5 týdnů, 2 dny, 14hodin, 36 minut a 58 sekund taky o ničem nevypovídala, protože většina z toho není muzika, ale hromada hudebního materiálu. Různé pady, ruchy, hlášky, loopy, samply nebo nájezdy. Jako machrování před kamarády to jsou dobré trumfy, ale v praxi už trochu nanic. Hej kámo to jseš slaboch, mě by to v kuse hrálo dva měsíce… Kdo by poslouchal půl hodiny pískání nebo vrčení v různých frekvencích a tóninách?

Poměřovat množství muziky tím, kolik máme CDček nebo kazet? Žijeme už přece v 21. století a ruku na srdce, kdo z vás si ještě dneska kupuje hudební CD nebo kazety, když tu máme torrenty případně pro ty poctivé Beatport, nebo legální MP3 z internetu?

Navíc přečtěte si některé články o tom, jak prodej CD nosičů klesá rok od roku stále více, zatímco poptávka po vinylech roste…

Důvod je prostý. Hudba na vinylu má neoddiskutovatelné unikátní zvukové kvality, dynamiku a prostě tu energii, kterou sebelepší převodník nedokáže z nul a jedniček vykouzlit. Navíc je pro mě nejdůležitější ten kontakt s médiem.

A tady se už dostávám k tomu, co jsem nakousnul v úvodu. Dnes jsem zvážil svých 305 vinylů. Dohromady plus mínus 63 kg :) Občas si říkám, kdo se stím má tahat a vždyť stejně si na akci beru maximálně 30 desek… Ale prostě to, že mám svoji oblíbenou muziku na desce na kterou si můžu sáhnout, kterou pouštím ostatním lidem, můžu si její rychlost přehrávání a korekce upravit jak chci, je prostě nenahraditelný pocit…

Taky lze trochu zapochybovat když se budeme bavit o muzice, protože ne všechen materiál vylisovaný do vinylu je hudba. I zde jsou loopy, pady, hlášky nebo pískání. Prostě zvuky se kterými lze pracovat mnohem pohodlněji, efektivněji a přesněji, než na obrazovce PC. Pro laika nemyslitelné, ale kdo podlehl kouzlu ovládání zvuku rukama, dá mi za pravdu, že nějaké klikání myší se tomu nemůže absolutně vyrovnat…

Ani trochu nezávidím vám, co máte ve svých mp3 přehrávačích terabajty nehmotné a nic nevážící hudby, která nemá z tohoto pohledu žádnou hodnotu a můžete si tak maximálně upravovat výstupní hlasitost a pasivně poslouchat :)