Přivítejte prázdniny

Začátek letních prázdnin je třeba stylově oslavit.

Nejen pro tuto příležitost se chystá akce s názvem Razzle – Dazzle

Party jaxe patří od pátku až do neděle na pláži v Mělicích u Přelouče. Uslyšíte spousty Djs a live projektů mnoha hudebních stylů. Slíbeno je několik zpestření jako třeba malování na tělo, fireshow, fotbálky, ohňostroj, grilovací koutek atd.

Pokud se za gramofony ve správný čas dostanu i já, tak čekejte (nad)standartní terapii a případný dopoledně odpolední experimantální kill-out, kdy bych si rád vytáhnul ty desky, které se o půlnoci nehodí pouštět pro rozjančený dav lidí (víte jak to je)

Jo a taky při té příležitosti tam oslavím narozeniny ;)

Více informací po kliknutí na obrázek…

10GB na humyo.cz

Nedělní článek na idnes o online datových úschovnách mě docela navnadil si zkusit založit svoji schránku, kam bych mohl nahrávat svoje výtvory. Sice na placených hostingách ještě místo je, nechci tam ale ládovat uplně všechno, protože já vyprodukuju spousty odpadu, který by tam většinu času jenom akorát ležel a zabíral místo potřebnějším souborům. Volba padla na službu Humyo a prozatím můžu konstatovat, že to byla dobrá volba!

5GB na multimédia, 5GB na ostatní soubory to je celkem dobrá nabídka. Vše probíhá přes šikovné rozhraní v okně prohlížeče, systém dokonce nabízí stáhnout klienta, který usnadní synchronizaci souborů a složek.

Takže hned ze začátku zkouším uploadnout jeden můj zatím nejzdařilejší a mezi posluchači nejoblíbenější setík, který je dobré archivovat na více míst :) Stačilo několik minut a těch 50MB se tam snadno nahrálo, hned se to zařadilo mezi multimédia a zobrazilo informace o souboru (rok 1970? asi překlep u mě, mělo to být 2007). Všechno funguje krásně bez bugů, administrační prostředí je přehledné a rychlé, pro vložení přehrávače na stránky si můžete dokonce zvolit barvy a chování.

Jediné co mi u free verze chybí jsou statistiky o počtu přehrání nebo stáhnutí, ale i bez toho se dá žít :)

Takže vychutnejte si jeden můj starší setík, se kterým jsem chtěl prorazit na diskotéky a kinderparty, ale ještě že jsem to neudělal :)

Mimochodem tak nějak se mi za letošek nakupily další výtečné předělávky popových a rádiových odrhovaček, takže není vyloučen Diskkosmash vol.2 !

Právě do humyo láduju několik sestříhaných videí z GTA 4. Dohromady to má 491.8MB, začal jsem před malou chvílí a už tam je 57MB, takže brzy se s vámi podělím o své herní zážitky ;)

EDIT:Nachvíli jsem si odskočil a klípky už tam jsou všechny, jenže zjišťuji nepříjemnou věc: Integrovaný přehrávač multimédií si neumí poradit s videem ve formátu WMV :(

Czechtekk nebude

Nebyl před rokem, nebude ani letos, nebude už nikdy!?

Co způsobilo konec jednoho největšího free festivalu u nás? Příčin bylo (a je) hned několik a chtěl bych se tu pokusit nastínit jejich vliv na celou situaci a zároveň vše podstatné objasnit těm, co se stále ptají „kde bude letos czechtek?

Hned v úvodu by možná bylo dobré podívat se 40 let zpět do New Yorku na festival Woodstock, který svoji myšlenkou a poselstvím znamenal jasné vyjádření nesouhlasu proti tehdejší politice a válce ve Vietnamu. Ačkoli je všeobecný náhled na takovou událost vnímán jako sešlost plná marihuany, LSD a nahatých špinavých hipíků, bylo tu něco velmi silného. To něco byl všeobecný pocit, že to, co se právě děje je špatně. Něco, co donutilo více jak 500 000 lidí spojit se a protestovat proti korupcí prohnilé politice, nesmyslným válkám a manipulacím. Protest proti tomu, že miliony lidí umírají ve válkách nebo hlady a přitom těm nahoře přetékají stoly a berou za to nepředstavitelné odměny. Toto hnutí bylo tak silné, že se původně plánovaný padesáti tisícový happening rozrostl do gigantických rozměrů, se kterým ani sami organizátoři nepočítali.
Woodstock měl ducha, ze kterého současná free kultura vychází a mohly by se srovnávat, ačkoli Woodstock byl festival rockové a psychedelické hudby, Czechtek je spjat s elektronickou dunivou hudbou konce 20. a počátku 21. století. Společné poselství míru, přátelství, svobody a nesouhlasu se současnou situací a konzumním způsobem života si ale zachovávají. Není proto divu, že se politické síly snažily a snaží takovéto události a sešlosti vždy překazit ať už infiltrací tajných policistů v civilu, provokatérů, nebo rovnou nezákonným násilným rozehnáním akce.

Czechtek byl vždy kontrastem ke komerčním akcím, které byly a jsou jenom proto, aby z návštěvníků vyždímali co nejvíce peněz ať už přemršťenou cenou za vstupenku, odkázáním na bary a stánky, které neskutečně natahují ceny za občerstvení atd atd. To vše pod záminkou vystoupení některých světových hudebních „star“, které na tom pódiu přes záplavu reklam ani nejsou pořádně vidět.

Takový obrázek letních festivalů není jenom u nás. I v ostatních státech Evropy vznikaly počátkem devadesátých let skupiny lidí a soundsystémy, které byli přesvědčeni, že hudba a zábava by měla být zdarma pro všechny, ať jsi chudý nebo bohatý, černoch, nebo asiat a své přesvědčení vesele praktikovali každý víkend na jiné louce. Často se tak dostávaly do konfliktu se zákony a to se samozřejmě nelíbilo místním politikům a zákonodárcům, kteří se postarali o změny zákona a svobodní umělci tak byli házeni do stejného pytle jako vrazi a zloději. Tak začali soundsystémy kočovat po Evropě a od roku 1994 se každé léto zastavili i v Čechách, kde každým dalším rokem učarovali většímu a většímu počtu lidí. Z počátku nenápadné týdenní akce s několika stovkami účastníků, se rozrůstaly v tisícové sešlosti, kterých si pomalu začaly všímat média.

Co se ale stane, když v okurkové sezóně každý reportér skočí po sebemenší senzaci jako slepice po flusu? Samozřejmě vyplodí reportáž, ze které by se normálnímu inteligentnímu člověku chtělo blít, ale protože natočí v blátě povalující se postavy, případně si na místě sežene nějakou tu drogu, natočí rozhovor s vyděšenou senilní starousedlicí z vedlejší vsi, tak je z toho skandál jako hrom a to samozřejmě vyvolá zájem na jedné straně a pohoršení na druhé.

Jedni chtějí vzdorovat druhým, je to o svobodě a proto na příští Czechtek pojedu taky! Tak se rozhodlo mnoho lidí, kteří se o czechteku dozvěděli z televize jako o události, kde probíhají naspoutané orgie a zvěrstva, LSD teče proudem, duní hlasitá hudba a zákony jsou pošlapávány jako ta tráva na louce. Jako největší spouštěcí faktor by se dal označit čin, kdy se kripl Gross rozhodl v roce 2004 rozehnat již končící festival. Znemožnil tak úklid pozemku a v očích voličů se blýsknul jako ochránce pořádku a zájmu obyvatel přilehlé obce a zároveň spustil nevídaný mediální zájem.

Korunu tomu ovšem nasadil Paroubek a vůbec všichni ostatní bastardi o rok později, aby dokázali, že ČR je policejní stát a totalitní praktiky prosazování zlovůle a moci fungují i 16 let po revoluci.

Co se dělo, si snad všichni dobře pamatujete.

Již několik týdnů před samotným vypuknutím festivalu policejní složky a politické špičky dělali všechno pro to, aby se Czechtek2005 neuskutečnil. Jedině díky tomu, že se v komunitě místo konání pečlivě tajilo až do poslední chvíle, se nemohla policie chytit žádné informace ani žádného náznaku, kde se bude Czechtek konat. Jedinou indícií byla skutečnost, že se větší množství cizinců s dodávkami a náklaďáky kumuluje v západních čechách a s tím přitvrdily kontroly na hranicích. Zároveň se v médiích spouští dezinformační kampaň plná různých spekulací a hlavní zpravodajské relace se předhánějí v tom, kdo ve své reportáži dokáže na festival Czechtek hodit co nejvíce špíny. Policie kontaktuje majitele větších pozemků, aby se připravili na možné nájezdy na jejich pozemky a vyzívá je, aby učinili opatření, ačkoliv sami ještě nevědí, kde bude Czechtek probíhat. Někteří zemědělci skutečně ze strachu postřikují své louky fekáliemi a hnojí, aby případným technařům z novy co nejvíce znepříjemnili jejich taneček.

A v pátek 29.července 2005 to začíná. Pozemek je řádně pronajatý se souhlasem majitele, cisterny s vodou a mobilní toalety jsou zajištěny a míří na místo konání(bohužel nedorazí). Začínající festival nelze nijak právně postihnout a do Mlýnce na Tachovsku přijíždějí časně ráno první stovky lidí a s nimi i příslušníci pomáhat si a chránit se, kteří obkličují pronajatý pozemek a budují zátarasy. Spouští se další vlna dezinformací a lží, která hlásá, že majitelé okolních pozemků nedali souhlas ke vstupu na jejich louku, přes kterou se přesouvá kolona lidí a aut a že celá akce je nezákoná. Skutečnost, že přístup k pronajatému pozemku vede přes veřejně použitelnou účelovou komunikaci je dlouho zamlčována a v médiích nepublikována.

Kdyby účastníci festivalu místo poslechu hudby hailovali, nemuselo by se jim vůbec nic stát, za hailování se totiž u nás ještě nikdy nikomu nic nestalo! Bohužel o osudu festivalu bylo již rozhodnuto dlouho dopředu a tak byl protiprávně násilně rozehnán. Celá ta šaškárna nás stála 31 miliónů, měla za následek desítky/stovky zranění na obou stranách, kilometrové kolony na zbytečně zavřené dálnici v parném letním dnu, pošpinění freetekno komunity a ještě větší pošpinění už takhle dost prohnilé a prolhané politické moci (možná si tím šplhli u několika nepříliš kapacitních ubožáků, kteří účastníky Czechteku označují za smažky a fetky bez budoucnosti). Kdyby existovala spravedlnost, tak by zločinci, kteří to celé způsobili, už dávno viseli! Bohužel ještě dnes jsou stále ve vysoké politice, kde beztrestně lžou, kradou a škodí!

Musim se přiznat, že jsem už byl na mnoha akcích, ale jen na několika málo z nich se mi stalo, že mě hudba a spirit pohltil takovým způsobem, že jsem nachvíli úplně zapomenul kde jsem a kdo jsem. Ten vzácný povznášející mystický pocit svobody, radosti a sounáležitosti s ostatními účastníky festivalu, že společně tvoříme neopakovatelnou atmosféru a komunitu, která se baví i bez securiťáků, bez superstar, předražených cen na barech a hlídaných plotů. Ten pocit jsem zažíval před lety pravidelně na Czechteku, naposled v roce 2004. Od té doby jsem ten pocit, kdy se proberu z extáze a řeknu si „kde to jsem?“, zažil snad jenom jednou na jedné naší klubové akcičce začátkem tohoto roku. V ten okamžik není důležité kdo hraje, ale jak a jakou vytváří atmosféru! Obávám se toho, že takové pocity budou čím dál tim více vzácnější…

Přišel rok 2006 a sním otočka o 180˚ a najednou měli všichni vysoce postavení politici a mediálně známé držky zájem o hladký průběh festivalu Czechtek, všichni se chtěli angažovat a dokonce nabídli organizátorům k dispozici vojenský prostor.

Tímto politickým gestem (ať už si za tím dosadíte jakýkoli úmysl) Czechtek definitivně zemřel! O místě konání se vědělo dlouho dopředu, média o všem pohotově informovala a tímpádem na sebe Czechtek pod státní organizací s policejním dohledem poutal neúměrnou pozornost a vytratilo se všechno to, kvůli čemu se každý rok tisíce lidí scházeli na největším svobodném festivalu ve střední Evropě.

Freetekno komunity se dohodly, že už nikdy akci pod názvem Czechtek neuskuteční. Byly zhnuseni tím, kam se celá scéna dostala a čeho byly v roce 2006 svědky. Ani já jsem neskákal radostí, když se mě dva čtrnáctiletí kluci zeptali, jestli nemám „nějaký čtverce“ a na parkovišti si Pepa z přilehlé obce otevřel stánek s klobásama.

Po této zkušenosti se freetekno komunity nijak nevzdávaly myšlenky a úsilí o svobodný hudební festival a měl vzniknout Moraviatek. Bohužel vyvolaný zájem z předchozích let o Czechtek a freetekno kulturu zapříčinil to, že zpráva o chystaném Moraviateku nezůstala bez povšimnutí a roznesla se informace, že Moraviatek bude vlastně Czechtek, ale pod jiným názvem. Stačilo si vybrat libovolné diskuzní fórum o hudbě a sledovat příspěvky od nezletilých přispěvovatelů, jak se na Moraviatek hrozně těší a jak se tam zmastí, jaká to bude rychta a tak podobně…
Moraviatek skončil ještě dříve než začal právě kvůli tomu, kvůli čemu zanikl Czechtek.

Namísto dalšího svátku svobodně smýšlejících lidí, který měl sjednocovat a spojovat, se uprostřed prázdnin soundsystémy rozprostřely na menší a privátnější open airy po celé republice. Ukázalo se, že v dnešní době je velmi obtížné pořádat svobodnou a nezávislou zábavu podle sebe a svých pravidel pro svoje přátele a lidi svobodného smýšlení. Pod hlavičkou Czechtek™ si spousta přisírků, vyčůránků, vyžírků a parazitů představilo desetitisíce lidí, které lze podbízivostí ukořistit ve volbách, nebo padesáti korunami za zelenou klobásku ve svém stánku.

Možná je dobře, že se scéna rozhodla ukončit něco, co směřuje do ještě větší žumpy, než je teď, nelámat to přes koleno a ne mermomocí uspořádat monstrózní festival, který by postrádal to nejdůležitější. Možná taky lidem, kteří se ve freetekno scéně pohybují od samého začátku docházejí síly, možná na pořádání akcí už nemají čas, mají svoje rodiny a jiné starosti. Možná nebylo komu předat pomyslné žezlo freetekno akcí, protože současná nastupující generace bere tohle všecno tak nějak jako samozřejmost, bezohledně a bezstarostně. Přijet si užít na freeparty, kterou někdo cizí na svoje náklady uspořádal, zajistil a zabezpečil, udělat tam bordel, pořádně se zrychtovat a při první příležitosti někoho okrást. Netvrdím, že to tak dělají dneska všichni mladí, ale z toho, co jsem dosud viděl a zažil si jiný obrázek ani nedokážu udělat…

Ukázkový příklad něčeho takového byl před deseti lety, kdy se organizátoři snažili o reinkarnaci festivalu Woodstock. Woodstock1999 původní originální festival z léta roku 1969 připomínal akorát svým názvem. Po třiceti letech se mírumilovný festival vystupující proti válce, establishmentu a kapitalistickému fungování společnosti proměnil doslova v hořící a smradlavou bojovou zónu chaosu a zmatku, kde láhev obyčejné vody stála 4dolary!

Nenechali jsme do takové podoby dospět Czechtek a to je jenom dobře. Letos se bude ke čtyřicátému výročí opět konat Woodstock, několik přátel na tuhle událost jede do Berlína osobně a jsem zvědav na jejich zážitky po návratu. O samotném Woodstocku a jeho čtyřicátém výročí doporučuji článek Marcela Bystroně. Uvidíme, jestli se organizátoři poučili a jestli nalezli způsob, jak takové akci vrátit její původní poselství a kouzlo. Možná si z toho freekultura něco také vezme.

Jak již bylo řečeno, pořádání masových akcí typu Czechtek pozbylo smysl, prostor i naději díky zlovůli a fašistickým praktikám našich politiků, nabalováním špatných lidí a organizací, přílišnou medializací, komercializací, infiltrací elementů, které s myšlenkou free kultury nemají vůbec nic společného a v neposlední řadě kvůli přerodu scény v něco, proti čemu sama ve svých počátcích vystupovala.

Každopádně komunita nezanikla, zdravé jádro stále žije a nic nevzdává !

http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek_2005

Přišla mi přihláška do RedbullMusicAcademy

To je neuvěřitelné. Jednou člověk projeví zájem o Redbull Music Academy a už mi snad nadosmrti budou posílat každý rok přihlášku…

Vlastně vloni mi nic nepřišlo, až letos po mě zatoužili. Včera mi přišla větší obálka, ze které po otevření vypadnul patnáctistránkový dotazník, několik doprovodných papírů (jeden dokonce i v češtině) a box obsahující knížečku Application Info a dvě cd A selection of tunes recorded at the Red Bull Music Academy Barcelona 2008. První co mě napadlo bylo „no jo, ale na čem já si to přehraju? Kdyby poslali raději vinyl“ Pak jsem si uvědomil, že mám mechaniku v počítači, takže se k poslechu těch dvou cd snad někdy dopracuju…

Přihláška zase obsahuje libůstky, třeba Briefly outline your musical „career“ to date-include high and low points nebo chtějí zase namalovat mojí hudební sbírku v podobě množin, který žánr zabírá nejvíce místa a jaký je můj nejoblíbenější žánr To visualize this, please draw us a map of your music/record collection. Otázka Name the ten records from your country (or city) that you definitely have to play to your fellow participant at the Academy. We’d also like to know why each of them is worth talking about. Please include artists, titles & labels Jak jim mám vysvětlit, že tu (pro mě) žádná zajímavá muzika nevychází, tudíž bych bych jim nezahrál vůbec nic? Možná že bych dal dohromady několik počinů, ale rozhodně by jich nebylo deset…

No a otázka číslo 27 je taky libovka: Imagine you’re the DJ of the night. It’s peak time, everyone’s going strong. Which five tracks will you put on? Ne že by se mi taková situace nikdy nestala, ale v ten okamžik to je všechno čistě o improvizaci, nemám dopředu připravené desky, rozhoduju se na místě podle situace na place, takže vybrat 5 tracků by bylo jen tak střílení od boku… Následující 28. otázka je stejná situace, ale o pár hodin později The sun is about to rise, tady bych už možná věděl :)

No a pak klasika What’s lying next to your bed? nebo What’s the one thing you can’t live without and why? nebo when was the last time you cried anyways?

V doprovodném listu v českém jazyce je napsáno, že dotazník se každý rok mění. Mám ten pocit, že se změní každý rok akorát Rorschach inkblot test (kde jsou tentokrát zrcadlící se siluety Velké Británie) a otázky vztahující se k místu konání What are the first thing that come to your mind when you think of London?

Dostat se na Akademii je velká událost a pocta. Člověk tam nasbírá nové zkušenosti a kontakty a účast na takové akci musí být jistě obohacující a nezapomenutelný zážitek.

Každopádně na takovou událost dnes mám trochu jiný pohled, než před lety. To co mi vadí asi ze všeho nejvíc je (v případě úspěchu) přílišná publicita, protože do Akademie se dostane jen hrstka vyvolených a to s sebou samozřejmě přináší zájem médií…

A o to já nestojím.

Brothers In Blood 001

Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood

Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.

Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)

Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)

Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)

Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.

Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.

Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.

Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)

Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.

Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)

Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…

Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…

Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.

Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…

Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.

Zvukokurv

Tuhle větrnou neděli mě taky konečně napadlo zmáčknout tlačítko Record a něco nahrát. Aneb jak je jednoduché nainstaloval Audacity a bez problémů udělat 50 minutový záznam v 128kbps. Sice jsem byl tou poslední (beta) verzí Audacity trochu vyveden z míry, ale nakonec se mi podařilo všechno naklikat tak, aby to nahrávalo stereo a nakonec vyrenderovalo mp3 soubor v poslouchatelné kvalitě. Dokonce i ten balanc je nezvykle vyrovnaný (že by i ten druhý kabel začal zlobit a tím se dostal na úroveň prvního, který vedl o trošičku slabší signál? No hlavně, že mají oba kanály stejnou úroveň hlasitosti)

Měl jsem si už tou dobou hrát s úplně jinýma deskama (hraju si s nima právě teď ;)), jenže bohužel se balíček z Francie někde zdržel na poště, takže se do tohoto setíku sešly starší a ověřené kousky. Beztak bych nové desky hned nenaplácal do setu a nedal na net, když je nemám ještě otestované na lidech na akci (budu testovat v pátek ;))
star trek dj

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec vypustit do světa. Přeci jenom ne každý si to vyposlechne až do konce… Každopádně už jsem slíbil, že něco nahraju. Není to zrovna První jarní den, ve skladbách zde obsažených je vysamplováno mnohem více zvukového materiálu, uslyšíte více zvratů, překvapujících a zajímavých postupů, distorze (a občasné nechtěné přebuzení), filtrů, nečekaných vsuvek a vůbec toho pořádného bordelu a beaty jsou zatraceně blízko u sebe. Je o malinko svižnější, industriálnější a extrémnější než poslední setík a jednou(nebo dvakrát? už nevim) jsem musel na tom gramofonu rozsvítit 50%, aby to do sebe nějak pasovalo, ale stejně je to na můj vkus stále příliš pomalé.

Je to nahráváno bez jakékoli předchozí přípravy (pouze jsem měl představu o tom, jaké desky bych chtěl tentokrát prolínat) a záznam nebyl nijak následně upravován. Jsou tam sice drobné chybičky a nepřesnosti, ale těch si stejně běžný posluchač nevšimne a nebudu to přeci kvůli pár kopancům nahrávat znova :). Možná za uši tahající poslední „Sunshine reggae“, která mi ale opravdu docela ujela, ale snad mi to odpustíte :)

Originalita a energie jsou ty důležité pojmy, kterých se vždy snažím držet. Přeci jenom ani by mě nebavilo nahrávat tuctovou tucku, kterou hraje každý druhý dj. Snažil jsem se o výběr desek, které by setu udávaly nějaký směr a tempo. No to tempo pozvolna roste a já jsem neplánoval, ani nechtěl, nakládat celou dobu (v okamžiku záznamu jsem ani netušil jak dlouho to vydržím), takže čekejte příval energie protnutý několika významnými zvraty.

První zvrat přichází brzo a je to můj oblíbený Johnny Clash, na něj poškrábaný Rotator (opravdu nevím, jak ta deska přišla k takovému ošklivému škrábanci, zrovna u tohodle tracku a celkově tím škrábancem utrpěla celá skladba, což je dost slyšet). Další je Dr. Bastardo – pravidelný návštěvník a věrný posluchač poznává :) Následují ne zrovna ideální přechody na skladby, které stupňují energii a přilévají olej do ohně.

To by stačilo. Těžko se můžu vcítit do publika, když jsem před sebou žádné neměl, ale po zhruba pětatřiceti minutách musí mít i ten nejotrlejší posluchač dost, takže přichází další zvrat.

Tenhle vokál jistě poznáváte. Aby ne, když jsem na něj už v minulosti upozorňoval. Snažím se prolínat ty oddechovější a veselejší věci, takže nečekejte další nátěr jako v první polovině setu. Stále se ale pohybujeme v prostředí radost-způsobujících amenů a na řadu přijde již zmiňovaný 50% rozsah pitch controlu…

Ve světě se zrovna vesele šíří syntetická forma prasečí chřipky, kterou teprve nedávno vyšlechtili v laboratořích na biologické zbraně, na našem území vítr strhává střechy a vyvrací stromy a já při tom nahrávm tohle…

Pokud v práci usínáte u počítače, pusťte si to hodně nahlas. Stejně nic neuděláte, ale alespoň neusnete :)

Nech sa páči ;)

Pojďme hledat význam symbolu 23

Tento týden je plný veselých událostí.

I dnes ráno jsem se výborně pobavil díky novému komentáři pod článkem tekno nebo tekkno?.

Komentátoři se tam snaží odhalit význam čísla 23. Jsou to opravdu úsměvné myšlenky a poznatky a je zajímavé sledovat, kam až může sahat fantazie některých jedinců, kteří nosí xiltovku v úhlu 23 stupňů a na každém kousku oblečení mají číslo 23.

Ale proč 23?

Je to zvláštní, ale když se zeptám na akci nějakého ještěra(nebo ještěrky) s palestinou na význam toho čísla, co má na čepici, tak mi odpoví „to free“ neasi, nemáš cígo? :)

Na článek vysvětlující základní a prvotní význam čísla 23 a jeho symboliky a spojitosti pro tekno a freekulturu, jsem tu v minulosti už jednou odkazoval. Nechci se opakovat a proto bych to tentokrát chtěl pojmout trochu originálním způsobem:

Vyzívám všechny chytráky, znalce a krutopřísňáky, aby zde zanechali komentář se svojí teorií, proč zrovna 23 ! Jsem si jist, že těch několik zásadních významů čísla 23 tu padne, ale mě zajímají i ty ostatní verze, které vznikly jako vedlejší efekt současné masivní obliby symbolu 23 a jeho kultury. Zcestných vysvětlení jsem zaslechl už několik, byly vskutku originální a proto bych byl rád, abyste mi sem napsali jak ty opravdové významy, tak i ty z prstu vycucané vysvětlení a významy čísla 23 :)




Berte to jako soutěž, ve které vyhrává ten komentátor, který
a) sem napíše nejvíce skutečných a základních významů čísla 23, nebo
b) sem napíše ten nejoriginálnější, nebo nejvtipnější význam čísla 23.

O co se hraje? Nabídnout toho moc nemůžu, přesto bych vítězi mohl garantovat 1 měsíc zobrazování jeho banneru nebo odkazu zde na blogu (více jak 100 návštěvníků = více jak 500 zobrazení vaší reklamy denně).

Soutěž bych uzavřel, až se tu pod článkem objeví 23 komentářů (no flame) a poté vyhlásil vítěze, se kterým pak domluvíme podrobnosti.

Poznámka: pokud budete do komentářů postovat odkazy, nezobrazí se hned kvůli antispamu.
Váš odkaz v tom případě čeká na autorizaci ;)


Soutěž skončila, rozuzlení najdete zde

První jarní den

Astronomicky začalo jaro už včera, ale dneska začíná podle kalendáře. Na první jarní den jsem chtěl nahrát nový setík, protože jsem k tomu byl několika lidmi přemlouván.
Úspěch totiž před lety zaznamenal jeden můj liquid funkový setík nahrávaný právě na první jarní den. Nevim tedy, co se jim na tom tolik líbilo, protože jsem ho míchal na laciných gramofonech pro děti, co nedržely rychlost a několikrát to tam je dost dobře slyšet… No, ucho běžného posluchače asi nevnímá ty občasné nepřesnosti a víc se soustředí na selekci desek a celkovou náladu setu. To ostatně můžu potvrdit, protože předtím, než jsem začal s djingem, měl jsem několik velmi oblíbených setů (např od Stakka&Skynet) a když jsem na ně po letech v archivu narazil, nemohl jsem pochopit, jak se mi něco takového mohlo tenkrát vůbec líbit. Samé kopance, nebyl tam jedniný kloudný přechod, prostě hrůza… No holt aktivní djing otevírá uši a naučí člověka poslouchat hudbu tak trochu jinak. Někdy to bývá na škodu, protože pak takového posluchače-dje, velmi rozhodí sebemenší chybička, kterou běžný posluchač třeba ani nepozná…

Tentokrát ale nečekejte liquidfunk. Mám takřka přesnou představu o tom, jaké desky do toho setu napasuju, jen ještě nevím, v jakém pořadí a kdy na to budu mít čas…

Je tolik věcí potřeba udělat a vyřešit, že jsem rád, že se k těm gramofonům postavím 3x do týdne a i tady platí pravidlo o trénování a zkoušení, jinak výsledek stojí za starou bačkoru. Stejně tak jako kytarista musí procvičovat prstoklad, tak i dj potřebuje trénovat scratch, nebo vymýšlet nové postupy a kombinace, jinak naučené zkušenosti pomalu ale jistě mizí…

Setík tedy někdy jindy, bohužel. Zklamu teď své příznivce a zklamu je ještě víc, až konečně něco nahraju a oni natěšění na liquid funk uslyší něco úplně jiného (ale zato originálního, přeci jenom liquidy hraje kde kdo a od toho se já už distancuji ;)

Tlačí mě čas a to bych ještě hrozně rád napsal jeden dost neuvěřitelný příběh ze života o nekonečné lidské blbosti, chamtivosti a absurdnosti. Tento týden se toho událo opravdu hodně, ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, ani popisovat jisté události a vysvětlovat složité vztahy mezi těmi lidmi. Dalo by to na jeden dost absurdní díl seriálu Beverly Hills 90210. Taky nemůžu riskovat, že by se k tomuto článku hlavní aktéři dostali, což by mělo dost nepříjemné následky jak pro ně, tak i pro mne.

Nemůžu, prostě ze své pozice momentálně nic psát nemůžu, ale opravdu bych chtěl být u toho, až to novorozené dítě začne jednou mluvit a říkat tomu pánovi tati a přitom by mu mělo říkat trochu jinak :)

Můj profil na Last.fm

Tak jsem tomu nakonec také podlehl a jsem součástí další sociální sítě.

Ne nebojte se, nepodlehl jsem Twitteru, ani Facebooku, ani Libimseti, ani jiným podobným zoufalým službám, které údajně způsobují demenci, rakovinu, pocení nohou, nebo ztrátu soukromí. Jak již z nadpisu tušíte, stal jsem se součástí Last.fm

Co mě k tomu vedlo, když mám při práci s počítačem nejraději ticho? Tak bylo to asi z nudy a z větší části také ze zvědavosti a taky kvůli zkušenostem, protože všude o tom čtu, všude narážím na něčí vystavené playlisty, ale stále jsem tak trochu mimo mísu.

Proto jsem se rozhodl do toho kolotoče nastoupit také a podělit se s Velkým Bratrem o svoje statistiky a hudební zájmy. Přeci jenom v reproduktorech z notebooku snesu jakousi pochybnou kvalitu streamu :)

První dojmy byly smíšené. Registrace a instalace linuxového přehrávače (který je podle různých zdrojů nejlepší) byly bleskové a bezproblémové. Po přihlášení a rozkoukávání se mě překvapilo, že na mě vykočil interpret Apin 8) a služba mi v souvislosti se mnou nabízela interprety jako Reverb, Keshu, nebo Philip T.B.C. S těmahle lidma jsem se už nějaký ten pátek neviděl a tady je mám přímo vedle sebe :)

Similiar Artist obsahují Duran Duran Duran, Bong-Ra, Sickboy, nebo Rotator. Kam se poděla anonymita? Trochu mě to vyděsilo, ale zároveň jsem tušil, že se mi tady bude líbit, protože Last.fm zná hudební styly jako je breakcore, IDM, experimental, glitch, raggacore, noise, brutal breakcore, grindcore a podobné libůstky :)

Tak nějak jsem měl už předem zjištěno, že musím mít nalítáno několik hodin, aby se s mojí statistikou dalo něco dělat, proto jsem se dal do poctivého poslouchání.

První tag zkusím Raggajungle. Odehrálo několik songů a pak na mě vyskočila hláška o vyčerpání daného tématu, choose a different one. Cože? to má takhle malou databázi?

Zkouším tedy jiný tag. Tentokrát bych chtěl poslouchat nějaký Jungle. No to už vypadá lépe, Marvellous Cain, nebo Origin Unknown je celkem přijatelná strava. Docela mě ale rozhodilo, že mi pod tagem jungle začali hrát Pendulum… Kruci já chci poslouchat pořádně rozlámané ameny a ne diskotéku z MTV ! Navíc i tady na mě po chvilce vybaflo choose a different one

To mi připadá podezřelé a trochu se utěšuju, že to bude tím, že jsem tu nový a systém prostě ještě neví, co mi má nabídnout.

Tak jdeme dál, zkouším Reggae. Vyhulený dredaři jsou snad zárukou toho, že nabídku zase hned nevyčerpám a přitom poznám snad i něco nového. Poctivě tedy přidávám do playlistu i do Love-listu pár tracků a podíváme se jinam. Copak asi teď hrajou pod tagem Chillout? No paráda, alespoň že se žánrově shodneme. Určitě se k tomu někdy příště vrátím. Breakcore mi nabízí konečně hudbu mého srdce. Takže vybírám několik tracků do playlistu, nasázím několik srdíček a pokračování příště.

Následující dny už to vypadá o něco lépe. Již nedochází k omylům jako v případě Pendulum a rádio se docela dobře strefuje do mého vkusu.

Svůj profil nemám ještě ani týden, takže na nějaké hodnocení nebo porovnávání je ještě asi brzo, ale můžete to vy služebně starší zkusit a případně do komentářů napsat shodu (chtěl bych ale vidět takového blázna, co by měl se mnou víc jak 60%)

I would talk about drums

Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…

Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.

Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičky Color Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.

Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.

Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…

Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)