Pro často náročné hudební akce v mnohdy nepříznivých provozních podmínkách je potřeba kvalitní mixák s dobrým zvukem.
Takové parametry splňuje jenom málo mixpultů. Budeme li se pohybovat kolem ceny 15 000,- tak v úvahu by se dal brát Rodec BX-9, nad kterým jsem svého času velmi slintal, protože hrát na tomhle modelu je nezapomenutelný zážitek. Výborné zpracování, rozsah korekcí a záběr faderů, pověstná „nezničitelnost“, zvukové vlastnosti atd. Samozřejmě nic není dokonalé a i u tohoto ručně pájeného výrobku je pár nedostatků, které jsou povětšinou eliminovány až v modelech vyšších cenových kategorií. Konkrétně jde o to, že ačkoli to je čtyřkanál, zapojíte do něj pouze 2 klasické gramofony, protože má jen 2 phono vstupy, ukazatel síly signálu ukazuje jenom signál puštěný do sluchátek a hlavně největší kámen úrazu je crossfader.
Právěže crossfader je pro mě ta nejdůležitější věc na mixpultu a ona velmi zaoblená neregulovatelná křivka charakteristiky průběhu a ještě navíc s aretací uprostřed jsou nepřekonatelné překážky, kvůli kterým je pro moje potřeby a můj styl hraní tento výrobek nepoužitelný.
Bylo potřeba se poohlédnout po jiné variantě. Když ne Rodec, tak jedině Vestax. Sice na internetu narazíme na dva tábory uživatelů, jedni tuto značku velebí, druzí na ni nadávají. Nicméně značka Vestax se používá na mnoha prestižních djských soutěžích a sám mám s touto značkou a jejími výrobky jenom dobré zkušenosti. Volba tedy padla na Vestax PMC-280.
Tento myšpult se jeví jako robustní krabička s uspokojivým zvukem a parádním efektorem a nejvíce se přibližuje požadovaným parametrům. Svého času v ČR nedostatkové zboží. Bohužel i u tohoto pultu se po nějakém čase dostaví pocit, že některé věci mohli tokijští páni inženýři vymyslet o malinko lépe.
Ani zde nezapojíte víc jak 2 klasické gramofony. Pokud chcete použít dva mikrofony, budete se muset spokojit pouze s jedním gramofonem. Efektor (jinak velmi kvalitní) lze asociovat pouze podle crossfaderu (A-B) nebo prostě na všechno (MASTER). Poměrně veliký výstupní signál může být někdy dobrý, ovšem v případě hraní z gramofonů se musí zvolit správné přenosky a s tou velikou náloží zvuku zacházet opatrně.
Ideální jsou podle mých zkušeností přenosky Shure M44-7, naopak moje starší Stanton HP680 jsou pro domácí hraní tak akorát, ale na akci s výkonnějším aparátem to už je mooooc! Což je teoreticky neuvěřitelné, protože Shure má údajně výstupní napětí 9,5 mV, zatímco HP 680 má podle výrobce něco kolem 7mV !? Jistý vliv má i určitě samotný gramofon a použité kabely, protože Shure M44-7 jsme na tomhle mixáku měli možnost vyzkoušet pouze s gramofonem Reloop RP-6000 MK6, který je potřeba uzemnit (vida on to po technické stránce nebude zase tak výborný gramofn, jak všude všichni prohlašují). A zase HP 608 byly namontované na gramofonu Stanton T.120 a samotné připojení bylo kabely s pozlacenými konektory, gramofon netřeba uzemňovat. V kombinaci s tímto gramofonem nesmím zapomenout na přenosky Stanton 520.V3, které si také odehrály několik akcí a jejich nominální výstupní hodnota 6mV je svým způsobem tak akorát ovšem maličko horší charakteristika může být u některých nahrávek znát, ale ve výsledku to zase až takovou roli nehraje a navíc tento typ gramofonu není zrovna to nejlepší pro větší hudební akce.
Další celkem nesmyslnou věcí je zvýraznění knobů červenou barvou, která je v kombinaci s černým provedením mixpultu v některých situacích prakticky neviditelná. Právě takový malý kontrast je v často temných klubech nebo na akcích, kde prostě není světlo (světlo je většinou ta předposlední věc, která se řeší, poslední je odposlech-bohužel), dost nepraktický a dj se může orientovat akorát podle aretace na středu každého kroutítka u korekcí a u gainů možná tak podle ucha nebo blikajících segmentů u každého kanálu… Nejsem žádná slečinka, která by si stěžovala na kdejakou drobnost, ostatně hraní na rozviklaném stole na dosluhujícím vazbícím low-end vybavení, po tmě, bez odposlechů, po šesti pivech a dvanácti kloboukách jsem si užil taky až až :) ale když je tu možnost pomoct si, aby to hraní po tmě bylo alespoň malinko přijatelnější, něco pro to udělat můžu.
V tomto případě slovo tuning nemá ani tak designový význam, spíš účelový. Postačí obyčejný bílý autolak (v ideálním případě fosforeskující barva pro větší efekt, ale není to nutnost), trocha lihu na odmaštění a nástroj na obtáhnutí linky. Lze použít prakticky cokoliv, co se vejde do té drážky (párátko, ořezaná tužka, jehla) Já jsem použil špičku stahovací pásky (respektive 2 pásky, protože se hodně zasírá barvou, která rychle schne a zhruba v polovině je potřeba vzít čistou) a za pár okamžiků čudlíky na mixéru pěkně svítí a hraní po tmě bude od teď alespoň o trochu lepší :)
