Štítek: DJ

Traktor Z2 po roce a půl

ApinLeave a comment

Traktor Kontrol Z2 mám už rok a půl. Chcete vědět a slyšet, jak jsem se s tím naučil?

Ten čas strašně letí. Už je to rok a půl, co jsem si pořizoval Traktor Kontrol Z2 a mám teď o trochu více zkušeností a poznatků s tímhle mixákem, tak se na to pojďme podívat.

Používám ho pravidelně alespoň jednou týdně (občas i častěji) a stále se nemůžu považovat za zkušeného uživatele, který by znal všechny možné vychytávky a funkce tohodle mixu. Jednoduše proto, že si vystačím s tím základem, co Z2 nabízí a nemám potřebu ani čas se učit obsluhovat tu spoustu dalších šaškáren, které Native Instruments umožňují. Ostatně proč pokoušet softwarovou napodobeninu něčeho, co tam na stolech máme v hardwarové verzi? Já si vystačím se scratchováním a przněním samplů na control vinylu, ty další funkce pro mne nejsou zase tak klíčové…

Nejdůležitější věc na dj mixu – crossfader už bude mít pár desítek tisíc cyklů za sebou a stále jako nový. Žádné praskání, žádné přeslechy, ani vynechávání. Dokonce jsem si na něj zvykl docela rychle a samply se s ním řezají krásně snadno a přesně. Obavy z plastově působícího Innofaderu se ukázaly jako zbytečné. Crossfader se mi vžil pod kůži a nemám k němu jedinou výhradu.

S tímhle mixákem jsem dodrbal už dva páry přenosek a několik párů control vinylů. Momentálně jedu na poslední zbývající Concorde přenosku (ta druhá se ztratila už před mnoha lety) a jednu noname od Stantona. Pokud přepnu na audio vinyly, tak rozdíl ve zvuku je mezi nimi sakra znát. Pro kontrolní signál jakž takž ještě stačí, ale Traktoru se neustále nelíbí brum nebo kvalita kontrolního signálu. Plánuji v dohledné době pořídit nové přenosky i control vinyly.

V naší nevytápěné a neklimatizované zkušebně dostává Z2 pěkný záhul a zatím stále drží. V mojí nepřítomnosti do něj ostatní účastníci vyklepali nejedno cigáro a vím moc dobře, že se k němu nechovají zrovna slušně. Přesto to na něm není ani moc znát. Jen ty přepínače sample banků AC+BD se občas nechtějí přepnout po stlačení, je tam nějaká drobná mechanická závada v tlačítkách, něco tam jakoby drhne, ale krytem šasi to není, protože to blbne i bez něj. Blblo to od samého začátku, teď už se to nejspíš trochu ochodilo a přepínání je malinko lepší…

Ten notebook, ke kterému je Z2 připojen, byl naposledy připojen k internetu při instalaci Traktora a od té doby je jen v režimu letadla a ani ho nikdy neplánuji znova připojit k internetu. Přesto se tam samovolně odehrálo pár změn (nebo si prostě někdo hrál s nastavením, ale tomu moc nevěřím, protože sám nevím, kde by se něco takového dalo nastavit). Konkrétně jde o zapamatování parametrů u efektorů. Dřív si to pamatovalo nastavení z minulé session, teď jsou po každém novém startu všechny parametry efektů stažené na nulu a musím je vždycky vytahovat. Taky se mi občas u některých souborů smažou cue pointy. Jinak zasekávání nebo pomalejší odezva a se čas od času objeví, to není žádná novinka. Špatně upravené soubory praskají a lupají, ale to se taky nedá přesně určit, jestli to dělá zrovna Traktor, nebo něco jiného v našem setupu :)

A jak to bude s tím slibovaným záznamem? Zaznamenává se každý session jam, aktuálně máme něco přes 700 hodin záznamu. A teď prober se tím a najdi v tom alespoň půl hodinu, která by se mohla dát na Mixcloud, žejo… Na to už jsem dávno rezignoval. Místo toho jsme spustili stream, jak jste nejspíš už asi sami poznali z úvodního obrázku. Naše „hudba pro otrlé“ je vysílána živě pravidelně jednou týdně, tak jestli máte zájem, zkuste si nás najít ;)

Xwax vyměněn za Traktor Kontrol Z2

ApinLeave a comment

Mám novou zvukovku kombinovanou s mixákem Traktor Kontrol Z2. Jaké jsou první dojmy?

Ok, řeknu vám to úplně otevřeně. Mé obavy se naplnily a ten předchozí článek o nastavení Xwaxu jsem skutečně psal zbytečně. Na dobu nařízené karantény jsem si gramofonový ansábl dotáhl domů, udělat si v tom pořádek, vyčistit od nánosů špíny a zkusit nějaký update. Vše už bylo hotovo. Xwax v Ubuntu Studio na novém SSD byl připraven k ostrému použití, avšak dosluhující (odpálený) vstup levého kanálu zvukovky byl strašákem toho, že tohle si vyžádá nějakou investici…

A když už teda mám kupovat nový vstup ke zvukovce, co takhle celou novou, modernější zvukovku? A co takhle přihlédnout k mým potřebám, které se za ty roky tak nějak vytříbily? Na to mi už Xwax přestává stačit, potřebuji přejít na ten vyšší level :)

Ty samply jsou u nás ve zkušebně vždycky problematické, takže po krátkém rozvažování padla volba na Traktor Kontrol Z2.

Samply jsou teď stále problematické, ale naštěstí už ne tolik a jsem si jist, že s tímhle zařízením si je jednoho dne úplně ochočím :) Každý kanál tu má 4 cue pointy+další 4 v sekundárním režimu. Není to sice moc, ale je to pořád víc, než dva samply, na každém gramofonu jeden, kde si musíte pořád zavírat crossfader, vracet desku zpátky, otevírat crossfader, pouštět desku atd. Neříkám, že to není zábava, ale při provádění takového manévru už nezbývá moc času na další činnosti. Z2 tohle všechno strašně ulehčuje, přesto se občas přistihnu, jak celou proceduru provádím manuálně, i když to celé můžu udělat stisknutím jednoho tlačítka. To je síla zvyku za ty roky, co jsem tyhle úkony musel dělat rukama :)

Takže tu máme 4+4 cue pointy pro kanály A+B+C+D. S tím už se dá docela dobře vyblbnout. Další výhodou je, že když si všechno dobře nastavím, mám všechno potřebné pod rukama a vůbec nepotřebuji sahat na počítač nebo myš. Všechny důležité prvky mám před sebou na mixáku, kde si i jednoduše přepnu na klasickou vinylovou desku a hned zpátky můžu zase hrát z Traktoru. Z2 je totiž hybrid zvukovky a mixáku. Díky tomu mi z celého hw zapojení ubydou dva kabely. Navíc slouží jako USB hub, pro připojení dalších Traktor hraček nebo jiného zařízení.

Traktor čerstvě po instalaci

Pak tu jsou i věci, ze kterých mám trochu smíšené pocity. Když na tom budu hrát z klasických vinylů, nebude mi zase tolik chybět nastavení záběrů kanálových faderů (naopak filtr na korekcích potěší), ale na ten crossfader si budu asi chvíli zvykat. Roky jsem byl zvyklý na Penny&Giles crossfadery – první crossfader, který se mi dosud nepodařilo zničit. Krásně volný, na koncích hliníkový jezdec hezky cvakal o kraje štěrbiny, jednoduše nastavitelný průběh, prostě paráda. Z2 má Innofader šavle i crossfader. Nejsou tak volné, jako Penny&Giles, připadají mi měkčí, možná až „plastově“. To nastavení průběhu ořezu mi v úplně krajní pozici připadá, že tam ještě kousek chybí, že nezabírá hned na kraji, ale až kousek dál. Prostě to je tím, že jsem byl zvyklý na jinou značku, budu se s tímhle plasťákem muset nějak naučit žít. Nikde jsem se nedočetl o reálné životnosti Innofaderů, ale když ho vydávají za profesionální, tak předpokládám, že snad něco vydrží.

Pak je tu stabilita a vyladění samotného programu Traktor (je jedno jaká verze), která celou tuhle hračku degraduje na zařízení na doma nebo na soukromou party. Občas se mi stane, že se Traktor prostě zasekne. Při přehrávání se najednou na 2-3 vteřiny zacyklí a udělá „bzzzzz“ a pak hraje zase dál. i7 s 8GB RAM a fungl novou instalací Windows 10 i Core2Duo s 2 GB RAM se starou pirátskou verzí Windows 7 tohle prostě občas udělají. Dokonce se mi už jednou stalo, že se Traktor permanentně zaseknul a svoje „bzzzz“ prováděl až do ukončení ve správci aplikací. I na řadě akcích jsem byl tohoto jevu několikrát svědkem, včetně krásného crashe uprostřed setu. Nebozí DJové, kteří z Traktoru hrají na akcích pro lidi, musí s tímto občasným jevem počítat. Xwax se mi za 10 let nezasekl nebo necrashnul ani jednou. U Traktoru jsem to za poslední měsíc zaznamenal asi 7x…

Taky mi malinko vadí to, že se mu furt něco nelíbí. Traktor nabízí hodně funkcí a zvládá docela dost věcí, ale aby mi furt připomínal, ať si pořídím nový control vinyl (ačkoli jsem ho před chvíli vybalil s mixákem z krabice) nebo přenosky, tak to si může odpustit.

Dále Funkce Snap a Quant jsou mimo jakoukoli logiku a rytmus, který si jedeme ve zkušebně, ačkoli papírově by měly dělat přesný opak. Zapnutí této funkce způsobí rozhození nejen začátku ořezu samplů na cue-pointech, ale celou kompozici si posadí na jakýsi svůj rytmus a totálně nám rozhodí kmitočet. Takže díky za tyhle funkce, ale jejich využití nechápu a vždy je nutné to mít vypnuté…

No a nakonec Sync. Musím se přiznat, že jsem v tomhle mixáku ještě neměl zapíchnutá sluchátka. Ani vlastně nejsou potřeba. Zkusil jsem si jen tak cvičně prolínat několik tracků do sebe. Stačí zmáčknout Sync a DJem se může stát i negramotná opice. Všechnu práci rukou a uší teď nahradí jedno blbé tlačítko. Píšeme novou éru. Všechny moje dosavadní sety byly poctivě ručně srovnány na gramofonech se sluchátky na jednom uchu. Odteď, jestli nějaký další set vůbec někdy nahraji, to bude ta nejjednodušší věc na celé nahrávce. Vlastně ani ještě nevím, jestli bych chtěl takto automaticky srovnanou kompozici vůbec zveřejňovat… Každopádně ještě jsem na tom nezkoušel jungle, ani breakcore, ani podobné libůstky, a tam trochu tuším, že Sync se moc chytat nebude. Dejme tomu čas, určitě to taky někdy otestuji.

Traktor Kontrol Z2 ulehčí, zpřesní a urychlí spoustu práce, kterou jsem doteď musel s control vinyly provádět manuálně. Už si pomaličku nacházím svůj styl, nastavuji cue-pointy na svých souborech a možná že i brzy vypustím nějaký záznam :)

Všechny sety pohromadě

ApinLeave a comment

S novým designem blogu jsem si chtěl také udělat pořádek i v mých doposud nahraných setech. Původní stránka „Moje tvorba“ obsahovala hodně věcí od odkazů na www stránky, gif ikonky až po moje dj sety nahrané na nejrůznější hostingy.

Jak ale šel čas, mnoho projektů zaniklo a s nimi i hostingy, na kterých byly uložené zmiňované sety. Tak jsem se pokusil najít většinu setů z offline záloh (ale nejsou všechny) a uploadnul je na Mixcloud a následně to všechno pěkně vyskládal na stránku Nahrávky, kde jsou (u některých) klikací nadpisy, které vás nasměrují k dalšímu povídání o tom či onom setu.

Mimochodem pro tyto účely stále hledám cloud, ze kterého by se dalo normálně stahovat…

Tímto krokem bych tak nějak chtěl zakončit dosavadní čtrnáctiletou kariéru a vstoupit do patnáctého roku djování s úplně jiným přístupem. Protože jsem na jaře dostal nabídku zapojit svoje gramofony k ostatním přístrojům ve zkušebně a celé to rozhýbat v trochu jiném stylu. Ono vlastně nebylo o čem přemýšlet. Doma se mi na gramofony jen prášilo a neudělal jsem si na hraní čas třeba i několik měsíců. Takhle si prostě ten čas udělám alespoň jednou týdně a tím se dostanu i k jiným možnostem a celá ta sestava nás někam posouvá (i když v tom jsou zapojeny i dětské hračky).

Tlačítek a čudlíků je v té sestavě opravdu hodně, já se ale stále držím svého koutu s gramofony. Nejprve jsem starými přenoskami (ano, jsou to stále ty staré Audio Technica) brousil klasické vinyly. Až když byly některé pasáže na deskách šmrdláním ohrané tak, že původní záznam už na nich nebyl slyšet (stále přítlak 4g), bylo jasné, že bude záhodno celou sestavu rozšířit o DVS. Bohužel, původní notebook, na kterém jsem v počátcích provozoval Xwax, se už před lety odporoučel do křemíkového nebe.

Vážně jsem v tu dobu přemýšlel nad zakoupením licence Traktoru nebo Serata. Finanční situace mi ale dovolovala akorát tak vytáhnout ze starého mrtvého notebooku disk s Mintem, zkusit ho vrazit do ještě staršího záložního notebooku ze šuplíku a připojit zvukovku. A světe div se, Mint nastartoval (sice mu to trvá trochu déle, protože slabší procesor a málo RAM) a já měl před sebou kompletní audio aparát, jaký jsem měl před smrtí původního notebooku. Xwax se rozběhl s odezvou 16ms a já se zaradoval, že jsem ušetřil tisíce za licenci Windows a Serata. Od té doby šetřím originální vinylové desky a trápím jen Control vinyly a samozřejmě se mi tím výrazně rozšířily možnosti práce se zvukem.

Taky jsem si u toho uvědomil docela zásadní věc. Scratchování, juggling a samplování jsou v principu vlastně naprosto přirozené a jednoduché věci. Právě až ve zkušebně mi v hlavě secvaklo, co dělám blbě. Nesmím se soustředit na techniku provedení té či oné věci, ale na to, jak má ten výsledný zvuk, sampl, scratch znít. Zatímco dřív se mi lépe scratchovalo na levém gramofonu s pravou rukou na crossfaderu a hromadu věcí jsem na druhé straně nedokázal, teď už tohle prostě nemusím vůbec řešit. Je mi úplně jedno, jestli mám zvukový soubor na levém nebo pravém gramofonu, prostě k tomu přijdu a udělám přesně ten zvuk, jaký chci aby z toho vyšel. Když nebudu vynakládat energii na to, abych se soustředil, jak to provést, ale jen jak to má znít, tak to prostě ty ruce udělají už úplně automaticky. To je právě ta svoboda, kterou scratching skýtá. Nestresovat se s provedením, ale soustředit se jen na to, jak to má ve finále znít. Pak je třeba takový juggling ne o technice, ale o tom, jak rychle dokážu přehazovat z jedné desky na druhou a zpátky…

Takže abych se vrátil k původní myšlence tohoto příspěvku. Sety, které tam doposud jsou nahrané jsou minulost. Koncept obyčejného prolínání skladeb do setu jsem už překonal a v těch dalších letech bude má produkce vypadat trochu jinak. Ačkoli můj jukebox v hlavě má několik tracků, které bych si někdy rád zkusil prolnout do sebe, tak uvidíme (uslyšíme) co z toho bude a nebude :)

Radio Garden

ApinLeave a comment

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí a jak technologie pokročila. Hned v úvodu bych rád připomněl můj článek z roku 2010 Romantika na středních vlnách a volně na něj navázal v roce 2019.

Stále platí vše, co je v něm napsáno, avšak je zajímavé s odstupem času porovnat možnosti, které nám dnes technologie a aplikace umožňují a kam nás to posouvá. Ukážu vám tentokrát jen jednu aplikaci, která ten feeling z článku z roku 2010 přináší do dnešní doby do vašich internetových prohlížečů a na obrazovky vašich smartphonů.

Jedná se o službu Radio Gaden, která od roku 2016 nabízí k poslechu stovky radiových stanic z celého světa hezky geograficky vyznačené na glóbu. Stanice si vybíráte prostým kliknutím na mapu. A když jsem loni na podzim tuhle aplikaci objevil, byl jsem z toho úplně paf a vzpomněl jsem si na svůj starý článek, že k němu musím tohle doplnit, ať se to dostane i k dalším lidem. Asi nějak takhle jsem si to představoval v tom roce 2010 při večerním poslechu středních vln. Tohle se tomu hodně přibližuje i přesto, že tu jsou převážně lokální stanice vysílající v FM pásmu a zdaleka tu nejsou všechny. Nicméně i zde se dá najít pár šumících stanic, které svým rušeným a nekvalitním vysíláním evokují dávné časy a poslech AM pásma se sluchátky na uších, avšak bez sluchátek a klidně i za bílého dne.

Jedna stanice je jedna malá tečka na mapě. Ve větších městech, kde vysílá více stanic, jsou tečky větší a aplikace vám dole zobrazí seznamy i ostatních stanic, které tu vysílají a na které můžete jednoduše přeladit. Samozřejmostí je možnost osrdíčkoat si svoje oblíbené rádia, protože jich je na mapě vážně hodně a hledat mezi nimi zrovna tu, kterou jste poslouchali třeba včera, by bylo značně demotivující.

TIP: Co kdy hrály CZ a SK rádia?

Výhody jsou jednoznačné, při poslechu nepotřebuji sluchátka, nalezená rádiová stanice mi po chvíli nikam nezmizí, vidím přesně co a kde poslouchám a ve většině případů mi to ukáže i www stránku daného rádia.

Poslechem rádií celého světa to ale nekončí. Vedle položky Live tu je také položka History, která nabízí neméně úžasný wow efekt. Ukrývají se zde různé dochované dobové záznamy nebo úryvky z vysílání, které byly v té době významné nebo unikátní z historického hlediska, nebo prostě jen dochovávají poselství třeba z 80 let starého rádiového vysílání…

No a nakonec položka Jingles mapuje hudební znělky různých rozhlasových pořadů. Samozřejmě celosvětově.

Tuto aplikaci naleznete na stránce http://radio.garden/ případně si do smartphonu nainstalujte z app storu stejnojmennou aplikaci.

Chcete si poslechnout rádiové stanice, které vám hrály z autorádia při vašich cestách po zahraničí? Máte známé nebo někoho z rodiny třeba za oceánem a zajímá vás, co by asi tak mohli právě teď poslouchat v místním rádiu? Přestěhovali jste se z jednoho konce republiky na druhý a stýská se vám po vašem oblíbeném rádiu, které na nové adrese nemůžete naladit? A nebo si prostě jen chcete užít ten těžko popsatelný pocit celého světa na dlani při procházení nabídky stovek rádiových stanic? Radio Garden vám to umožní.

Sdílejte, než to smažou!

Apin1 Comment

Ke sepsání tohoto příspěvku mě inspirovalo toto virální video Michala Orsavy z minulého týdne, které se svým geniálním zpracováním stalo okamžitě hitem a zároveň poslouží jako dobrá demonstrace toho, jakou pitomost si škůdci v evropském parlamentu zase vymysleli.

Jak asi správně tušíte, téma se točí okolo článku 13 nového právního předpisu EU o autorských právech. A ačkoli si tento nadpis mnozí asociujete s poplašnými fake news, které na sociálních sítích šíří zpravidla nevzdělaná a méně kapacitní většina naší společnosti (ještě mohl být napsán caps lockem), pro tento příspěvek byl vybrán účelově, protože je dle současného návrhu nejen toto video v ohrožení. Vlastně je v ohrožení naprostá většina videí na YouTube. A nejenom tam. Budoucnost všech platforem pro sdílení nebo publikování obsahu je ve vážném ohrožení, protože se evropští byrokrati rozhodli opět páchat dobro v zájmu vekých nahrávacích a mediálních společností a způsobit tím mnohem více škody, než užitku. Jak už jsme se v minulosti mohli mnohokrát přesvědčit, zákony a nařízení naší milé EU nikdy nepřinesly užitek, ale pouze problémy a šikanu obyčejných lidí.

Jde o to, že velmi nešťastně konstruovaný návrh zákona ukládá za povinnost tentokrát provozovatelům sdílecích a streamovacích služeb kontrolovat nahrávaný nebo vysílaný obsah a v případě, že by obsahoval autorsky chráněný obsah (video, obrázky, text), musí tento obsah zcenzurovat (prostě zablokovat). Problém je v tom, že spolehlivá technologie, která by dokázala kontrolovat nahrávaný nebo právě vysílaný obsah v reálném čase, jestli náhodou neobsahuje autorsky chráněný obsah, neexistuje.
YouTube má sice Content ID, ale ten nemusí fungovat spolehlivě ve všech případech (hlavně při živém vysílání), může se splést a potom tu jsou další služby nebo jen úložiště, pro které by koupení nebo vyvinutí vlastní technologie na rozpoznávání obsahu bylo doslova likvidační. Nemluvě o nákladech na případné soudní tahanice s vydavatelskými společnostmi…

Pokud by v lednu článek 13 prošel v nezměněné podobě, zanikla by spousta dobrých a nadějných služeb. Někde jsem četl, že by muselo zmizet 90% veškerého obsahu na internetu. Sbohem parodie Harryho Pottera, sbohem živé streamy, sbohem Fuck off ACTA, sbohem parodie a memes, sbohem předělávky, sbohem cover verze, sbohem karaoke, sbohem mashupy (poslední dobou neposlouchám nic jiného, než mashupy – a to by mě vážně nasralo)… Vítejte v kybernetické totalitě 21.století.
zakazou nam videa na youtube
Co se s tím dá ještě udělat? Moc času už nezbývá, ale můžete zkusit napsat našim drahým Europoslancům, co si o tomto jejich dalším nezdařeném paskvilu myslíte. Vymysleli a odhlasovali si jich už hodně, ale tohle už je vážně hodně přes čáru! Kontakty najdete například na konci tohoto článku. Vynechte zdvořilostní fráze, nebo podbízivé výhrůžky o nadcházejících volbách do Evropského Parlamentu, ale jděte na ně pěkně z ostra!

Tak si říkám, že vystoupení z EU je špatný nápad. Nejlepší by bylo ji zrušit a přísně potrestat všechny, kdo se na tom celém zrůdném cirkusu podíleli.

Nejlepší DAW zdarma

Apin1 Comment

Nejlepší hudební a zvukový software, které pořídíte zdarma.

Říká se, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. O tom jste se tu mohli sami přesvědčit v rubrice Grafické aplikace online. Tentokrát se ale nebudeme pohybovat v online prostředí, ba ani v grafických editorech, protože pokud chcete všechny dnes představené programy vyzkoušet, musíte je nejprve nainstalovat do svého počítače.
No a co že bude dnešním tématem? Co je to DAW? V tomto článku se budeme zabývat hudebními a audio editory, protože DAW je zkratka pro Digital Audio Workstation. Ale nebudou to ledajaké audio editory, ale ty nejlepší, které jsou k dispozici zdarma. S některými DAW programy jste se již určitě setkali, pravděpodobně i některé zde představené programy sami využíváte, třeba hned ten první a nejznámější:

Audacity

(Win, Mac, Linux)
Tohle je must have aplikace a najdete ji v počítači snad u každého hudebníka nebo zvukaře. Ačkoli to není plně profesionální DAW, nabízí obrovské množství nástrojů a pomůcek pro nahrávání a editaci zvukových souborů, že se těm placeným profesionálním DAW programům v mnoha oblastech vyrovnává. Díky své univerzálnosti a jednoduchosti je Audacity nejoblíbenějším a nejpoužívanějším zvukovým editorem vůbec, používá se například v radiu Beat a i všechny moje sety byly nahrány právě v Audacity.



Pyramix

(Win)
Tuhle aplikaci používají profesionální studia a hudebníci po celém světě na mastering a post-produkci televizních, filmových a hudebních pořadů hlavně pro svoji zvukovou preciznost. Je to velmi užitečná pomůcka pro současnou práci se zvukem i videem. Pyramix se skládá z mnoha užitečných modulů a vyniká také skvělou optimalizací pro více obrazovek, výpisem akcí s možností vrácení konkrétních úprav a řadou dalších drobností, které ocení nejeden zvukový mistr nebo producent. Bezplatné stažení vyžaduje jednoduchou registraci na stránkách Merging.

Qtractor

(Linux)
Čistě pro OS Linux tu máme Qtractor, který se chlubí vícestopým nahráváním a sekvenčním softwarem s podobným layoutem, který můžete vídat v komerčních profesionálních DAW. Široká škála možností a funkcionalit obsažená v překvapivě malém souboru optimalizovaném pro nepříliš rozšířený systém.

Studio One Prime

(Win, Mac)
Studio One Prime je free verze brilantního hudebního softwaru PreSonus. Nemá sice všechny featury, ale jistě uspokojí nejednoho hudebního producenta. Ačkoli jde o free verzi, nabídne neomezený počet audio a midi stop a také neomezený počet použitých efektů. Navíc jeho ovládání je jednoduché a intuitivní na principu drag-and-drop, takže je skutečně pro každého.

Ohm Studio

(Win, Mac)
Ohm Studio je další software pro tvorbu muziky, která má ale jednu unikátnost. Díky Ohm Studiu můžete přizvat ostatní hudebníky nebo členy vaší kapely k vytváření sklaby v reálném čase a nemusíte být fyzicky v jednom studiu. Spolupracovat na právě tvořeném tracku tak mohou členové kapely i když je každý na jiném konci světa. Připočtěte si k tomu širkokou nabídku instrumentů a efektů a přijemné UI.

MixPad

(Win, Mac)
Další profesionální DAW, který je zdarma a nabízí nahrávací a mixovací funkce v kompaktním balení. Mezi přednosti vyzdvihněme neomezený počet stop, schopnost nahrávat více zdrojů najednou, vybrané efekty zdarma, zvukovou knihovnu a podporu mnoha audio formátů.

Kekel slaví 10 let

Apin1 Comment

Je to skoro neuvěřitelné, ale tenhle můj blogísek funguje přesně 10 let. Doba velmi rychle pokročila, v internetovém prostředí je jedna dekáda skutečně mimořádně dlouhá doba, během které se odehraje obrovské množsví věcí, mnoho menších, ale i větších projektů nepřežije a ty začátky se z dnešního pohledu jeví jako středověk.

Někdo se zmůže na svůj vymazlený profilek na sociální síti, někdo si zmonetizuje blog.

Ještě před založením tohoto blogu jsem vytvořil a spravoval hned několik projektů, které ale nebyly tak úplně moje. Chybělo mi něco čistě vlastního, do čeho mi nikdo nebude kecat a budu si to moci tvořit a spravovat tak, jak chci já a jak uznám za vhodné.
S blogováním jsem začal ještě dříve na blogger.com. Nicméně blogovací systém od Googlu byl v mnoha ohledech značně limitující a já věděl, že potřebuji vlastní píseček, kde budu mít možnost pořádně roztáhnout křídla a důkladně vyzkoušet všechny ty lákadla a možnosti, které se nabízejí a umožňují dát volný prostor kreativitě. Hodně věcí jsem tak zkusil, objevil, naučil se a poznal.

V roce 2008 byl WordPress již nějakou dobu celosvětově oblíbeným a docela dobře použitelným redakčním systémem. Blogy na vlastní doméně něco znamenaly (a stále znamenají), Facebook tehdy ještě skoro nikdo neznal, místo něj frčel Myspace (resp. zažíval svůj úpadek), čeští uživatelé používali hlavně lide.cz, libimseti a xchat. Stále převažovalo nepsané pravidlo, že vystupovat na internetu pod svým skutečným jménem je nemyslitelné. Připojení přes drahý a pomalý Dial-up se stávalo raritou, přesto se na něj leckde ještě dalo narazit. Tou dobou již vyšel druhý iPhone, ale v našich kapsách převažovaly tlačítkové telefony, které nebyly větší než krabička od cigaret, postrádaly OS a na jedno nabití vydržely fungovat klidně i dva týdny. Twitter ještě skoro nikdo nepoužíval, Blockchain už nebyl jen sci-fi a internet byl celkově ještě pořád relativně svobodné médium a úředníci v EU o jeho fungování věděli zhruba asi tolik, co dnes, akorát u nich zatím nikdo nelobboval za regulace a nesmyslné zákony a nařízení.

Tehdy se ještě hrálo na Pagerank (jednou jsem tu měl i PR5!) a SEO byl obor, ve kterém jsem se docela dobře orientoval, bavilo mě sledovat statistiky, vylepšovat svoje strategie, naučil jsem se psát a používat klíčová slova tak, aby se to ve vyhledávačích objevovalo co možná nejvýše. A celkově jsem si to vážně užíval a zjišťoval, že to v té době byla vlastně hračka a i bez placených kampaní se podle tehdejších pravidel dalo dostat na první pozice docela jednoduše. To byly mety, které mě bavilo dobývat.
V nejlepším se má přestat a taky jsem byl jeden čas velmi vytížený, že mi už nezbývalo moc času ani energie na psaní dalších článků. A tak nějak to vlastně trvá do současnosti.

Rád bych publikoval častěji. Témata by byla, chybí čas. Pár lidí mi vyčítalo, že kvůli Twitteru nevydávám články tak často. Tak trochu na tom něco bude, ale Twitter není tím hlavním viníkem. V reálném světě teď řeším důležitější věci, během kterých se na některá témata nedostane, nebo mám hromadu rozepsaných článků, ale nejspíše se už nikdy nedostanu k jejich dokončení, protože určitá témata prostě přestanou být aktuální.
Míval jsem období, kdy se tu články objevovaly denně. Občas mi někdo známý třeba v hospodě nebo na akci sdělil svůj názor na ten nebo onen článek, já ale nikdy primárně nepsal pro lidi, kteří mě znají. Mým cílem bylo publikovat (třeba i kontroverzní) témata, která zajímají širokou veřejnost. Soustředil jsem se na uživatele, kteří se k mým textům dostali přes vyhledávač a ideálně mi kliknuli na reklamu nebo se prokliknuli někam dál přes monetizovaný link.

Mám tu několik žhavých uhlíků, které stále přivádí návštěvníky a generují zisk. Díky tomu si na sebe blog vydělá. Už mnohokrát jsem chtěl migrovat z drahého a nespolehlivého Station hostingu třeba k Wedos, který se spolehlivostí sice také pokulhává, ovšem je výrazně levnější a tak by mi z toho výdělku z reklam mohlo po zaplacení domény a hostingu i něco zbýt. Na to bych si ale musel udělat čas a důkladně vše prostudovat a naplánovat. Deset let je dost dlouhá doba, během které se nahromadí spousta bordelu a také se několik věcí metodou pokus-omyl nepovedlo a tak mi tu třeba ze stále nezjištěného důvodu nefunguje část galerie. Byly i nějaké pokusy o průniky a za ty léta se tu také snažilo mnoho komentářových spam botů zanechat své vzkazy, přesné číslo vám ale nedokáži říct. Budou to miliony, málokterý byl úspěšný a navíc v poslední době příliv spamů ustal. Některé věci mám povypínané a už si nepamatuji, jak je zase zapnout a u jiných se bojím, že když se v tom začnu vrtat, tak se to rozesere ještě víc.

No prostě by to chtělo začít znova úplně od začátku, provést migraci na levnější hosting, nastavit redirecty, obnovit zálohu a mít zase zpátky všechno funkční a jako nové. To ale vyžaduje laborování, studování a třídění, co se přesune a co se už může smazat. Mám tu několik neveřejných pokusných nebo pomocných projektů, redakčních systémů a databází, některé jsou sloučené a bojím se, abych tím nenadělal více škody než užitku. Nejvíce se asi obávám toho, že bych při přesouvání musel mít nějaký výpadek a než by se to všechno zase ustálilo, ztratil bych pozice ve vyhledávání.
Navíc celá tahle anabáze si vyžádá určitý čas, který si ale teď prostě nemůžu dovolit. Alespoň ne tento rok, takže dlouho odkládaná migrace se opět odkládá minimálně do příštího léta. Ale v té druhé dekádě to už vážně přesunu, blog bude dostupnější, na rychlejším hostingu. Bude méně výpadkú a více článků. Slibuji ;)

Up In Beats Vol.1

ApinLeave a comment

Dneska se podíváme do hodně vzdálené historie.
Tím, že nemám čas, ani moc podnětů pro publikování nových článků, přišlo docela vhod, když jsem při jednom velkém letním úklidu našel toto hudební CD s tímto mým prvním promo setem, v jehož existenci jsem již dávno nedoufal.
Ano byly i takové sety, které jsem nikdy na internet nenahrával a byly určeny jen a pouze jako dárek pro návštěvníky akcí před těmi dvanácti lety.

Je to opravdu kus historie, možná ještě nahrávaný na řemínkových gramofonech. V roce 2005 vyšla spousta zajímavých desek a mnohé jako pre-releasy na whitelabelech, které ještě v tu dobu ani nebyly na discogs, takže jsem u některých vinylů ani nevěděl, co vlastně vůbec míchám :)
Nyní máte jedinečnou příležitost si poslechnout něco, co ve své době slyšelo jen pár vyvolených, ke kterým se tyhle sety dostaly na CD…

Celly Clip and Click

ApinLeave a comment

Celly Clip and Click je sada tří přídavných univerzálních čoček rozšiřující fotografické možnosti vašeho telefonu nebo tabletu.

Nastal podzim, venku se to barví do mnoha odstínů a mnozí z vás tyto krásy podzimní přírody chtějí zaznamenat fotoaparátem ve svém telefonu. I já jsem se odhodlal tyto události fotit. Bohužel foťák bývá vždy tou nejslabší částí prakticky všech telefonů, které jsem kdy vlastnil a ani ten poslední telefon není vyjímkou.

čočky pro mobilNapadlo mě tedy, že bych nedostatečnou kvalitu fotoaparátu mohl zkusit dojebat některou z přídavných čoček, kterých je na trhu celkem slušné množství. Překvapivě v kamených obchodech specializovaných na mobilní telefony a jejich příslušenství se nic takového sehnat nedá, prodavači mnohdy nemají ani tušení, že něco takového vůbec existuje a tak se musí zákazník poohlédnout na internetu. Volba padla na set Celly Clip and Click, který za necelé 4 stovky nabízí sadu tří čoček umožňující zachytit makro, široký snímek a kulovitý výřez tzv. rybí oko. Popravdě šlo mi hlavně o to makro a další dvě čočky beru jako takový bonus, který stejnak nenalezne větší využití.

No a proč o tom vlastně píšu? Před koupí čehokoli si o produktu snažím zjistit co nejpodrobnější informace a nejlépe se čerpá z uživatelských recenzí. A protože uživatelských recenzí nebo videí na Youtube právě na tento produkt je žalostně málo, rozhodl jsem se o tom napsat také pár písmenek, aby se potenciální zájemci o Celly Clip and Click také dočetli informace, které se v oficiálním popisku od distributora nedozví. Přeci jen blíží se Vánoce, pro někoho by to mohl být zajímavý a originální dárek a leckdo by se chtěl o takovém zajímavém gadgetu dozvědět více :)

Celly Clip and click působí na první pohled pěkně a funkčně. Je to vlastně takový kolíček, do kterého se našroubuje jedna ze tří dodávaných čoček a celé se to nasadí na objektiv vašeho mobilního telefonu nebo tabletu. Kompatibilita s naprostou většinou telefonů a tabletů na trhu. Tahle maličkost z fotoaparátu vašeho telefonu udělá zdánlivě efektivní snímač, který na první pohled dělá obrázky, jaké můžete znát z (polo)profesionálních fotoaparátů s výměnnými objektivy. Výhodou je skutečnost, že nemusíte s sebou tahat vekou brašnu na foťák a výměnné objektivy, ale malý pytlíček (dodáván v balení) se zmiňovaným kolíčkem a třemi čočkami.

Fotky ovšem nevypadají nijak kouzelně. Jak jsem již v úvodu zmínil, kvalita fotoaparátu v telefonu je ten nejslabší článek a když se na něj nasadí ještě takovéto „kurvítko“, tak kvalita utrpí ještě více. Nicméně to, co se od čoček očekává, splňují.

Makro čočka nijak výrazně nezvětšuje, ale umožní pořídit snímek z opravdu těsné blízkosti. Drobné detaily si pak prohlédnete na pořízené fotografii přiblížením. Je to patrně nejlepší čočka ze všech tří. Umožní vám zachytit detaily, které byste se svým telefonem jinak neměli šanci vyfotografovat. Bohužel potřebujete k tomu mít dobré světlo a pevnou ruku, protože na takovéhle mikroskopické snímání jsou i drobné výkyvy a záchvěvy fatální. Foťák musí stále přeostřovat a při zmáčknutí spouště je velmi pravděpodobné, že s telefonem nechtěně malinko hnete a jeden snímek tak budete muset fotit několikrát. Makro čočka má určitou ohniskovou vzdálenost a tak dokáže zprostředkovat kvalitní zaostření jen v jednom bodě. Cokoli bude ohniskové vzdálenosti blíž nebo dál byť jen o pár milimetrů, bude rozmazané. Zakřivením čočky je způsobeno také mírné rozmazání okrajů snímku. To většinou ale nemusí vadit, pokud se vám podaří mít na středu fotky to, co jste chtěli vyfotit, máte vyhráno.

Rybí oko. Co k tomu napsat? Nenašel jsem pro něj seriózní využití a je spíše jen na efekt nebo pořizování specifických snímků. Pokud trpíte známou duševní poruchou nutící vás pořizovat selfie, určitě vás tato čočka bude bavit. Vaše škaredé držky budou teď ještě víc škaredější. Kulaté xichty s velkými frňáky vám budou závidět mnozí kamarádi. A pokud i oni také trpí nemocí, vyznačující se nutkáním pořizovat fotky svých xichtů, určitě se jimi obklopte, protože s touhle čočkou se vás na jeden snímek vejde více než obvykle. Jak již název napovídá, výsledná fotografie bude kulatá s mírně rozmazanými okraji. Je to také jediný nástavec z celého setu, který se dá rozšroubovat, vnitřní čočky vysypat a ztratit…

Široký záběr. Potenciál tahle čočka má, zprostředkuje stejně blbě vypadající pohled přes kukátko ve dveřích, jako rybí oko, ale nemá tak deformované okraje. Používá se společně s makro čočkou, bez ní telefon nedokáže zaostřit a s ní to je jen o malinko lepší. Skutečně rozšíří zorné pole o několik stupňů, ale tak dokonale rozhodí ohniskovou vzdálenost, že znemožní foťáku pořádně zaostřit bez komba s makro čočkou. Navíc stejně jako v případě rybího oka, i zde bude mít pořízená fotografie černý kulatý okraj a zase ještě více rozmázne okraje.

Co o tom říci závěrem? Pokud se vám nijak výrazně netřesou ruce, na focení makra to jako hračku určitě využijete. S rybím okem si můžete užít hodně legrace, ale focení širokých záběrů je prostě katastrofa. V dané cenové kategorii nejspíše nic univerzálnějšího nenaleznete. Pokud to nebudete brát profesionálně a nebudete od toho očekávat zázraky, jistě to bude zajímavé rozšíření fotografických možností vašeho telefonu nebo tabletu.

Ukulele nová meta

ApinLeave a comment

Když máte kamarády, co umí akorát chlastat a hulit a vyměníte je za jiné, kteří umí to samé, ale navíc u toho hrají na hudební nástroje, zanechá to ve vás následky a budete se snažit zapadnout.

Ačkoli tohle nebyl ten pravý impuls k tomu, abych si pořídil ukulele, něco pravdy na tom bude. Již dlouho jsem uvažoval nad tím, že pokud nechci v muzice stagnovat nebo spíše upadat, je na čase se od gramců posunout někam jinam, naučit se něco nového, přijmout výzvu, dokázat si, že když to zvládli jiní, tak to dokážu i já.

A konečně jsem se odhodlal. Na co jsem vlastně čekal? Proč jsem to neudělal dřív? To jsou otázky, které si teď často pokládám.

ukulele náhledJeden z těch důležitých impulsů byla jedna deštivá noc v kempu na břehu Vltavy, kde jsme se v altánu schovávali před bouřkou spolu s ostatními vodáky. Naše výprava klasicky s kytarou a tamburínou a ve skupince dalších jeden kytarista, který když viděl, že máme taky kytaru (a spoustu piva), tak se zvedl, odešel do stanu, za chvíli se vrátil a v ruce držel… ukulele. Uměl zahrát hromadu skvělých písniček, ale tu jednu jedinou v repertoáru neměl. Ano, mám na mysli legendární Somewhere Over the Rainbow od Israel Kamakawiwo’ole. To jsem vážně nečekal, nečekal to vlastně nikdo a právě tady se zrodil ten nápad, že když to neumí, tak se to naučím sám. To je totiž tak skvělá písnička, že bych ji chtěl zahrát i na pohřbu.

Dalšími těmi impulsy pro pořízení ukulele je skutečnost, že když takhle sedíte v hospodě s ostatními muzikanty a máte v ruce nějaký hudební nástroj, tak na něj ani nemusíte hrát a přesto v něm cítíte ty vibrace, tu pozitivní složku, ten rytmus, ten spirit, kterým rezonuje každý strunový, perkusový nebo dechový nástroj u stolu. Ačkoli zvuk maličkého ukulele naprosto zanikne v tom kraválu vedle několika kytar, houslí, flétny (která mimochodem také není moc slyšet), heligonky, harmoniky, bubínků, cajonu atd., dá se vždycky otočit vzhůru nohama a použít jako další bubínek :) Ukulele je spíše solo nástroj, nebo doprovod maximálně tak pro jednu kytaru, harmoniku nebo třeba kazoo (které mám také), jinak ho více nástrojů snadno přehluší.

Ukulele mám teprve pár týdnů a přes počáteční rozpaky jsem již přišel na to, že to nebude příliš složité. Pár písniček již víceméně umím zahrát zpaměti. Začínat písničkou Somewhere over the Rainbow nebyl úplně nejlepší nápad, ačkoli tahle píseň sama o sobě není příliš obtížná a existuje několik způsobů, jak ji hrát. Brzy jsem zjistil, že na stovky skladeb a písniček postačí jen 3 akordy, začal si dělat zpěvník z písniček, které se nejčastěji hrají v hospodě a přišel na jednu šokující věc.
Když jsem si hledal ukulele akordy k jednotlivým skladbám a pouštěl si originální písničky na Youtube, u většiny skladeb jsem shledal fakt, že tyhle muzikanti tuhle nebo tamtu písničku umí zahrát mnohem lépe, než původní autor :) Jsou tak dobří, že to platí u více jak 90 % všech písniček, co mají ve zpěvnících! To je docela dobrá motivace. Tomuhle se chci také přiblížit! I když tuším, že ukulele bude jen vstupní drogou a po čase přejdu na šest (nebo dvanáct?) strun nebo klávesy. Ale nejvíc mě teď láká cajón. Ten si plánuji pořídit v nejbližších dnech.

Chtělo by to více času na učení, zkoušení a trénování. Nejvíce jsem se toho zatím naučil v práci, kam si ukulele nosím na delší směny. Jinde prostě času moc nemám. Potřeboval bych ho ale mnohem více, abych se zvládl naučit všechny důležité riffy a rychle přehmatávat z akordu na akord. Také ještě potřebuji napilovat hraní a současně do toho zpívat, což mi u složitějších skladeb dělá neskutečné problémy. Stále si zatím troufám jen na ty jednodušší písně a bez náhledu do zpěvníku se občas ztratím. Nicméně mě naplňuje fakt, že toho mám před sebou ještě hodně a neztrácím tak motivaci učit se nové a složitější písničky.
Nebudu zastírat fakt, že ukulele mám také kvůli jedné slečně a učím se její oblíbené písničky. A samozřejmě narozeninová mělodie Happy Birthday byla jedna z prvních, kterou jsem se naučil :)

S djingem je to nesrovnatelné. Míchat desky vždy bylo a je až směšně triviální. Nevýhoda je u djingu ve finanční i prostorové náročnosti, dále v závislosti na elektřině a taky je velmi pravděpodobné, že se kolem budou motat smažky a jiní zmrdi. Na pořízení nejlevnějšího ukulele vám bude stačit necelá tisícovka, můžete na něj hrát i v nejodlehlejších koutech přírody, skoro nic neváží a vejde se vám do středně velké brašny. Abyste na gramofonech odehráli třeba dvě hodiny, váš recordbag vinyly ztěžkne o několik kilogramů. Na ukulele postačí pár listů ze zpěvníku (a někteří nepotřebují ani to).

Až se vás někdo zeptá, co jste dělali o prázdninách, co mu odpovíte? Marnil jsem čas na mobilu u x-té varianty Clash of Shits nebo chytal debilní Pokémony?
Já měl na mobilu otevřený zpěvník a učil se písničky.
Kdo bude mít větší společenský kredit?