Štítek: download

Wolfenstein

ApinLeave a comment

V těchto dnech, kdy drobné zranění zapříčinilo nemožnost plnohodnotně rozvíjet svůj um se ve volných chvílích po nocích oddávám nové střílečce, poslednímu Wolfensteinovi.wolfenstein 2009

Hra byla s velkou slávou avizovaná již mnoho měsíců před jejím vydáním a herní weby a magazíny servírovaly bezpočet screenů a obrázků. To bylo poprvé, co mě na tom něco trochu zarazilo. Screeny zveřejněné někdy začátkem tohoto roku vypadaly dost rozporuplně. Kdybych si nepřečetl, že se jedná o obrázky z připravované nové hry Wolfenstein, klidně bych si troufal tvrdit, že to jsou snímky z nějaké střílečky, která vyšla před 3-5lety. Statický obrázek zničeného města s několika vojáky a brčálovým nádechem. Nešlo přehlédnout low-res textury, znázornění ohňů, u kterých jste napočítali až 9 stejných plamínků, kostrbaté a málo polygonové postavy, nasvěcování, stíny a odlesky, které se v dnešních hrách už nepoužívají atd. Bylo jasné, že nový Wolfenstein musí přinést něco nového, něco revolučního, nějaké nové herní principy aby zaujal, protože už ze screenů bylo poznat, že na dnešní poměry bude z grafického hlediska značně podprůměrný.

Jestli se to povedlo, nedokážu posoudit, protože ve mě Wolfenstein opět evokuje vzpomínky na některé hry z dřívějších dob. Wolfenstein běží na id Tech 4 enginu, na kterém běhal před pěti lety DOOM3, ovšem pro dnešní potřeby značně modifikovaný a navíc s implementovaným fyzikálním modelem Havok.

První dojmy vyvolávaly pocit, že to je vlastně takový trochu vylepšený Return To Castle Wolfenstein a válečné prostředí a reálie mi připomínaly Call of Duty(že jsem ale všehovšudy CoD hrál slabou hodinu, takže si netroufám porovnávat).

Ale později se mi začal vybavovat taky Bioshock hlavně díky dobovým artefaktům a některým kulisám (polovina 20. století) a taky kvůli použitým filtrům a efektům odlesků některých předmětů. Vzpomínka na takové nemotorné a nepohodlné ovládání, jaké bylo právě v Bioshocku, mě přepadla i zde. Přílišná orientace pro konzolové ovládání je přeci jenom znát, od fps střílečky bych očekával větší pružnost a odezvu v ovládání a alespoň možnost naklánět se do stran, nicméně brzy se tento styl ovládání dostane pod kůži a po několika odehraných misích jsem na to ani nepomyslel.

Herecké výkony NPC postav a izolované interiéry od venkovních lokací (když se za vámi zavřou dveře a jste beze zbraně) mi připomínaly Far Cry 2. Nepřesvědčivé monology NPC postav jsou takové nutné zlo, které musíte odklikat a vyslechnout si povídání toho nebo tamtoho panďuláka, abyste se mohli hnout dál.

No a ve finále tak trochu přehnaný Havok zase připomíná Half Life 2. Přehnaný myslím z toho důvodu, že všechny bedny a sudy (ne všechny, ale většina) jsou prázdné a chovají se jako by byly z lepenky, stačí se vydat proti libovolné bedně(nejlépe hned několika na sobě) a skoro samy se vám uhnou nebo se odsunou za doprovodu velmi podivných zvuků. Jejich přítomnost v lokacích je až příliš okatá a každému po pár minutách dojde, že je tam designéři hry nastrčili jenom proto, aby je při případné explozi granátu mohl Havok efektivně roztrhat a rozmetat do okolí.

Další věc, která mě během hraní zarazila, je absence ukazatele zdraví, nebo alespoň nějaký systém léčení. Po absorbci celého zásobníku se stačí přikrčit někde na klidném místě a počkat, až se tlukot srdce zpomalí a všechno je zase ok. Někomu to může vyhovovat, ale já se s tímhle prostě nedokážu ztotožnit a raději bych opět sbíral misky se psím žrádlem (kde jsou ty psi?) jako v roce 1992, než se spoléhat na domnělou nesmrtelnost hlavního hrdiny. Totální lineárnost, jednoduchý design levelů, značné odbočování od historických faktů (zbraně) a příběhová jednoduchost jsou věci, které mě přinejmenším zarážejí… Taktéž potvrzovací dialog pro prvotní nahrávání hry si mohli autoři odpustit (já chci hrát a ne odklikávat otázku, jestli chci skutečně nahrát uloženou hru).

Konečně bych se mohl taky dostat k nějakým pozitivním prvkům a tím bych vyzdvihnul hardwarovou nenáročnost a bleskové loadingy. Další kladná věc je zabíjení nácků s malinko netradičními destrukčními prvky. U většiny her současnosti jsou nepřátelé nezdeformovatelné postavy, které sice zabijete několika ranami, ale na těle nemají ani škrábanec. Proto mě u Wolfensteina potěšily utrhané končetiny, nebo nácek držící se za prostřelenou krční tepnu (nehledejte za tím žádnou zvrhlost). Oproti jiným hrám může potěšit několik typů nepřátel a někteří bossové, kteří jsou ale díky dostupným futuristickým zbraním snadní soupeři.

Používání medailonu a využívání alternativní dimenze působí trochu všelijak, protože bez tohoto prvku hry by to byla další bezduchá a průměrná střílečka. Využívání jiné dimenze je jedním ze stěžejních artefaktů samotné hry, ale i tak mi nikdo nevymluví, že bullet time byl už v nejedné hře a i to ostatní vlastně není nic originálního. V pozdějších fázích hry ale člověku dojde, že ikdyž tohle všechno už v jiných hrách viděl, tak je to vlastně to, co ho na střílečkách baví a i já jsem si později (s přiměřenou gradací akce) přeci jen pochvaloval, že se nemusím učit nic nového a můžu se spoléhat na zažité principy a vlastnosti hry.

U této hry se ničeho nového nedočkáme, protože většinu z toho už nabídly jiné tituly a graficky jsou současné hry také o pár stupínků výše. Wolfenstein bych označil za takový mix různých her, který recykluje již jinde použité enginy, nápady a technologie a splácává je do této podoby. Celé to na mě působí, že se ta krize projevila i zde. Použily se staré licence, nebo vlastní enginy z minulosti a tomu celému se dala nálepka (v tomto případě název Wolfenstein), která čerpá ze slavných předchůdců a ze kterých ještě pujde vytřískat nějaký ten dukát.

Slabší vizuální dojem ale vykupuje dobrá optimalizace a hardwarová nenáročnost, proto na odreagování může někomu dobře posloužit i na notebooku. Neočekával jsem od této hry vůbec nic a to je možná dobře, protože by mě nejspíše asi zklamala a neubránil bych se pocitu, že tohle všechno už nabídly jiné hry mnohdy v lepším grafickém podání a v pestřejších mapách s nadanějšími NPC a promyšlenějším příběhem. Někteří historičtí puntičkáři mohou namítat pohrdání historickými fakty, ovšem mírné překroucení některých skutečností (jako třeba ve filmu Hanebný pancharti / Inglourious Basterds) pro lepší dojem na hráče/diváka, nemusí být tolik na škodu.

Zpočátku se mi nový Wolfenstein jevil jako nezáživná střílečka, jakých jsem už hrál desítky a ničím novým neoslní, ale s postupnou eskalací akce a vývinem událostí se mi začíná líbit čím dál tím víc (sic s drobným pocitem, že to stále ještě není ono) a rád si ho ve volných chvílích zahraji :)

Několik vět 2009

ApinLeave a comment

Přišlo mi mailem, původní článek zde

Vydáno 02. 08. 2009

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.

Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat.

Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.

Necháme se stříhat jak ovce.

Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.

Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.

Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.

Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.

Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.

Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.

Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou.

Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.

Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“?

Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.

Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál

DJing až do masa

Apin1 Comment

Juggling nic není :)

Nasbíral jsem inspiraci ve dvou a půl hodinovém sestřihu ze soutěže DMC 2008 a zjistil, že vracet desky o půl nebo celou otočku vlastně nic není. Protože vše potřebné (tedy 2 stejné desky a přenosky pro scratch) pro tento sport už mám skoro rok a až nyní jsem se odhodlal se tomu začít plně věnovat a postoupit tak na pomyslný vyšší level v akrobacii točících se asfaltů.značka na desce

Když se člověk dívá na profesionály, tak to pak jde samo. Opravdu mi ten dokument z DMC 2008 dodal odvahu a to potřebné „know-how“. Postavil jsem se ke gramofonům, dal dvě stejné desky na talíř, přenosky na správné místo a zjistil, že to vlastně není nic složitého, jen je potřeba pamatovat si, jestli mi ta jedna deska uběhla o 1,2,3,4,nebo 5 otoček, abych je o ten samý počet zase vrátil zpátky, mezitím co mi bude stejný úryvek skladby hrát na desce druhé a to celé si správně načasovat.

Nejprve je ale potřeba si na deskách udělat značky odkud budu startovat, abych nemusel mít sluchátka, jako profesionálové z DVDčka:) Tahle činnost je z celého turntablismu snad to nejhorší! Malé samolepící kolečko z audiokazety, pinzetou nalepit před tu správnou drážku, kam chci pokládat jehlu a zaoblený tvar samolepky hrot sám navede do požadované drážky a zajištuje, že přitom nepřeskočí o jednu drážku zpět.

Trpělivost, přesnost a netřesoucí se ruce. To jsou věci, které potřebujete k přesnému nalepení značky na desku. Ty já bohužel nemám, takže správně polepit jednu desku mi zabralo zhruba deset minut a ještě jsem ji nalepil o dvě drážky dál, než jsem chtěl. Jde o setiny milimetru a tak s lupou a druhou nálepkou lepím ještě jednu nálepku na již nalepenou, tentokrát aby mi to vyšlo o ty 2 nanometry blíže ke středu a přitom se snažit pinzetou nepoškrábat desku.

Stejný postup, stejně třesoucí se ruce a opět dvě značky nalepené na sobě u druhé desky.

Konečně mám označené desky na stejných místech a můžu se pustit do šaškování s crossfaderem a talířema. Zezačátku obě desky vracím levou rukou, pravou ruku stále na crossfaderu. Je to jakýsi psychický blok nebo něco takového, ale pravou rukou prostě scratchovat neumím, takže zezačátku pohybuji s deskama jak jsem už roky zvyklý. Sice jednou rukou, ale i tak mi to jako začátečníkovi jde až překvapivě dobře a začínám tomu přicházet na chuť, protože mě to nejenže baví, ale úplnými a neúplnými vracečkami vznikají velmi zajímavé zvuky, smyčky a nezvyklé návaznosti opakujících se samplů!

Ani nevim jak dlouho jsem se na tom zaseknul, ale po chvíli pociťuji, že mě z toho ustavičného vracení desek začíná bolet prostředníček, konkrétně se mi na bříšku prostředníčku levé ruky udělal solidní mozol(který jsem si ještě ten večer strhnul)! Nečekal jsem, že z této disciplíny mohou vzniknout nějaké zranění, ale jak vidno, nějakou oběť přinést asi musím. Mozol mě donutil k tomu, abych se konečně naučil používat obě ruce tak, jak to dělají všichni ostatní, tedy levou rukou točit s levým talířem a pravou s pravým a následně aktuálně volnou rukou posouval crossfader.

Tento postup se mi dostal do krve velmi rychle a zjistil jsem, že takhle můžu dělat všechno mnohem rychleji a tedy stíhat vracet desky třeba i po 1/4otáčky a vytvářet tak nekonečně opakující se beat, vokál, nebo jakýkoli jiný zvuk :) Jediné co je potřeba je koncentrace a pamatovák na to, o kolik se mi ta deska otočila, abych ji o tolik vrátil zpátky.mozol z DJování

Hrál jsem si takhle ještě chvilku a protože jsem už více nechtěl namáhat namožený prst, vracel jsem tu levou desku ukazováčkem (nezvyk) a i ukazováček po chvilce začal pálit, což bylo znamení, že pokud nechci mít mozol i na dalším prstě, je čas s dnešním tréninkem skončit. Prsty na pravé ruce jsou v pohodě, to je zajímavé. Budu si asi muset na nějaký čas od takhle náročného sportu odpočinout a až budu schopen, vymyslím nějakou koncepci a udělám krátký záznam ;) Když tak o tom záznamu přemýšlím, tak přicházím na to, že ty značky budu asi muset odlepit a nalepit o pár milimetrů dál, aby to mělo nějakou hlavu a patu :/

Technicky vzato, scratching je náročnější než juggling. Obojí ale vyžaduje spoustu času na natrénování, zkoušení a pokusy. Je to ale parádička, která mě vážně chytla a je to něco, co mě po dlouhé době opět naplňuje pocitem, že dělám/se učím něco užitečného, něco co mě baví a že se mi to daří a vypadá to a dokonce to i zní, jako těm klaunům ze soutěže. V běžném setu tuto dovednost nejspíš těžko někdy aplikuji, ale i tak mě může hřát pocit, že umim něco, co ostatní djs ne :)

Architekti ovládání

ApinLeave a comment

Další zajímavý dokument pojednávající o našem Matrixu, ve kterém často padnou pojmy jako osud, ovládání mysli, vnímání reality, vliv médií a náboženství, manipulace vědomí, války, vraždy, smrt…

Největší vojeb tohoto léta

Apin5 Comments

Když už jsme pořádali anti fest k SOL, tak jsem se pochopitelně i zajímal, jak to probíhalo tam v Hradci.

Kde jinde zjistit aktuální dojmy, poznatky a postřehy, než na oficiálním diskuzním fóru SUMMER OF LOVE a když jsem tam zavítal, tak jsem nechtěl věřit svým očím. Návštěvníci festivalu velmi často používají sprostá slova a pozitivní ohlas najdete možná jeden za dvě stránky příspěvků. Přesněji řečeno nenajdete vůbec, protože i ten vzácný chválivý příspěvek má dovětek a v něm je nějaké to ALE.

Sice jsem tam nebyl, neslyšel, nazažil, takže těžko můžu soudit, ale z toho nekončícího přívalu negativních příspěvků si obrázek dokážu udělat. Velmi často se tam objevují výrazy jako: Co to doprdele mělo bejt?; nebo Nuuuuda; Hrůza hrůz; Summer of hangar; Opravdu jste mě nasrali atd.

Na takové masové akce nejezdím už z principu že nechci nijak podporovat ani být součástí té zpropadené mašinérie, kdy se zneužíváním muziky dělá velký byznys (a taky kvůli smažkám a hudbě), to to tam bylo vážně tak špatné? Jedni si stěžují na totální stěr v podobě VIP vstupu (naslibované hory doly, které se nakonec nekonaly, přičemž rozdíl mezi normálním a VIP vstupem byla zřejmě jen dvojnásobná cena), další vzprudily pódia v hangárech (ani já bych na open airu nečekal dusnou smradlavou zavřenou kobku, kde se na sebe mačkají smradlavé upocené a ulepené smažky a zvuk se odráží od betonu a nedá se poslouchat), taky tam padla zmínka o půlhodinových frontách na barech a třech toitoikách pro jánevímkolik tisíc lidí (jste na fesťáku v ČR, tak co čekáte? půlhodinové čekání na teplou pěnu-pardon pívo-je přeci standart), dále předčasný konec a zrušení vystoupení některých djs, chybějící odpadkové koše, slibované dekorace, lasery a další drobnosti. Rozhořčení nad neinformovaností pořadatelů, (ne)hlídané parkoviště, šatna a další věci. No ale největší vlna nepochopení a nasranosti je cítit z příspěvků stěžující si na hudební produkci na hlavním pódiu (které bylo údajně jako jediné venku). Jedni to označují jako minimal, druzí to označují jako to pravé moderní techno. Ať už to je jakkoli, nudit tímhle lidi 7 hodin v kuse, chce asi opravdu notnou dávku odvahy. Bleha si pozval dje, kteří hráli to, co teď na západě „frčí“. Ovšem neuvědomil si fakt, že 80% lidí by chtělo poslouchat asi něco ostřejšího a rychlejšího a že s ukolébavkama žádné terno neudělá. Dost často ve fóru padl pojem uspávači hadů. Prohlédl jsem několik videí právě z téhle stage a stačilo mi to. Osobně bych u takhle utahaného, pomalého a neskutečně nudného stylu nevydržel ani chvíli (nemá náhodou hudba lidi bavit?)

Na tomto videu je vidět, jak se lidi na SOL „bavili“(a tohle tam jelo 7 hodin vážení!). Respektive, nebaví se tam nikdo, jen pár zmaštěnců poskakuje do rytmu, protože prostě musí(zřejmě dobrej matroš)



Pseudo underground špirit freetekno stage se prý také nekonala a všichni teď netrpělivě čekají na vyjádření pana Blehy-jestli si to teda už nehodil. Aleš Bleha ve všech svých rozhovorech a prohlášeních logicky vysvětluje a oddůvodňuje svoje stanoviska, kterými si ale neskutečně protiřečí a všechny akorát mate. Každopádně by se taková masáž dala přirovnat k předvolebním kampaním (např. Obamovy předvolební sliby) a když už všichni odvolili nebo zaplatili, otáčíme o 180˚ a všechno bude jinak. Zapomeňte na všechny sliby, je krize, musí se šetřit.

Proč tu ale o tom všem píšu? Asi by mě to mělo těšit a hřát, že smažkám se akce nepovedla a naše antiSOL byla více než vydařená (fotky jako vždy na stránkách). Netěší mě to, ani neuspokojuje. Tohle se přeci kurva nedělá! Ať už vůči lidem, tak i vůči muzice a scéně (která sice není dle mého vkusu, ale co). Kdo tady kurví scénu? Kdo tady rozjel byznys na něčem, na čem zřejmě dojel? Padly zmínky o tom, že příští rok SOL nebude. Když nebude, jistě se mnou bude mnoho nespokojených návštěvníků SOL souhlasit, že to nebude žádná škoda. Konec jednoho fesťáku, který vysával peníze z lidí, z muziky, a přiživoval se na scéně, kterou tím nadobro zkurvil. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…
Hudba má sloužit hlavně pro pobavení a sblížení lidí a pro pocit, že jsme se sešli před bednama a společně si zaskákali. Ploty, securiťáci, tvrdé drogy a byznys, který za tím vším někteří vidí, zabíjí všechno dobré a pozitivní, co má hudba lidem dávat.

A když za rok SOL nebude, neznamená to, že nebude antiSOL, jen asi trochu jinak ;)

EDIT: Tak SOL byl letos opravdu naposled a z vyjádření Blehy vyznělo, že už v září 2008 věděl, že na další prostě nemá a přesto přesunul tenhle fesťák do Hradce a vymyslel program, kterým to totálně zabil. Prostě fesťák už umřel, ale jeho duch porád žije, tak z něj vyždímeme ještě naposledy co to dá a pak lidem nějak řekneme, že už to byl provar od začátku, naletěli jste… Určitě pro mnoho lidí byla tahle poslední openair-closehangar party tím nejhorším zakončením a mnoho z nich bude jistě zklamáno.

No jo, ale kde teď budou brát drogy? Doufám, že ne na našich akcích!

Už je to rok

ApinLeave a comment

12. srpna by anglický panovník Jiří IV. oslavil 247 narozeniny a k tomuto datu se také váže ještě jedna nevýznamná událost. Už je to rok, co se tu scházíme na tomto blogu v této podobě.

K prvnímu výročí jsem chtěl nasadit nový vzhled, protože jsem dlouho nemohl narazit na kvalitní tmavý (tmavá je úsporná-nesvítí tolik pixelů,déle vydrží baterka) theme až nedávno mi padl do oka pěkný neotřelý a nenásilný kabátek. Ale to bych si taky musel pamatovat, kam jsem si ho zazáložkoval a musel bych si taky najít čas ho poupravit k obrazu svému a implementovat do něj dodatečné kódy a úpravy…

No nic snad příští rok;) Místo nového vzhledu si můžeme alespoň trochu přiblížit moje velmi oblíbené statistiky :)

Tak tedy: počítadlo Toplist za jeden rok fungování zaznamenalo krásných 44.520 přístupů (včetně mých-nelze tu nastavit vyjímky a je potřeba taky brát v úvahu, že Toplist měl v poslední době velmi často výpadky) a průměrná denní návštěvnost poskakuje okolo 120-170 přístupů.

Pagerank se změnil z počáteční dvojky na dlouhodobější nulu a až nyní tu svítí PR3.

Blog se v posledních měsících a týdnech stává známým především díky vybraným článkům, dokumentům a úvahám, které několik uživatelů postovalo do různých diskuzních fór (za poslední dny jmenujme třeba Podraz jménem Obama nebo úvahu o ČPS), některé blogy a weby přebíraly zdejší články a jako úspěch by se dalo považovat zveřejnění článku Czechtek nebude na czechtek.bloguje.cz

Pokud budu ve výčtu oblíbených článků pokračovat, tak mi dělá radost, že stále více lidí si vybírá tu správnou pilulku a snaží se procitnout z Matrixu k čemuž jim napomáhá i můj blog s dokumenty Endgame, Zeitgeist, nebo Zeitgeist:Addendum…

Celkově tu je 286 příspěvků v devíti rubrikách a to celé doplňuje 343 komentářů.

Průměrný návštěvník je z Prahy, používá Windows XP, prohlížeč Firefox a jeho obrazovka má rozlišení 1280x1024px, prohlédne si 1,6 stránky, což mu zabere 3 minuty a 3 vteřiny. Odkazující zdroje se mění den ze dne, jak už jsem zmínil, jednou to jsou specializované diskuze, jindy přijde nejvíc návštěv z Nyxu, další den zase z fakebooku, nesmím zapomenout na linkuj.cz, ale největší podíl je stejně z vyhledávačů.

Další podrobnosti asi nemá cenu rozepisovat, protože to se od desetitisíce nijak výrazně nezměnilo.

Snad to vydrží i další rok :)

Na téma očkování ještě jednou

ApinLeave a comment

Dnes ráno na ČT1 probírali ve Studiu 6 velmi oblíbené téma: Očkování proti prasečí chřipce.

Ve studiu seděla jakási odbornice a na telefonu měli hlavního hygienika našeho fašistického státu. Samozřejmě byl jsem ještě takhle brzo ráno v práci rozespalý, takže jsem to nějak bděle nevnímal, ač jsem se snažil sebevíc.

Těch 15 minut plkali o již známých faktech, jakože na této státní zakázce se napakuje firma Novartis, že se čeká už na jeden podpis, že množství vakcín bude stačit zhruba pro třetinu národa a že jako první (netestovanou) vakcínu dostanou lékaři a zdravotníci, potom výrobci potravin atd. A když se moderátorka zeptala na vedlejší účinky, tak se ta paní začala hezky kroutit a povídala něco o zarudnutí nebo horečkách. O tom, že samotná vakcína obsahuje vir prasečí chřipky (a spoustu jiného sajrajtu) a že je velmi vysoká pravděpodobnost úmrtí na následky očkování se nezmínila (o tom se v televizi nesmí mluvit)

Jak všichni jistě dobře víte, média se nás snaží držet ve strachu, denně slýcháváme kolik nových onemocnění se vyskytlo a slůvko „očkování“ je v této souvislosti skloňováno velmi často. O uměle vytvořené hrozbě s názvem prasečí chřipka jistě slyšeli už všichni, všichni o ní byli z večerního zpravodajství dostatečně informováni a všichni jsou nyní bombardováni zprávami o tom, jak se nový virus šíří a kolik lidí mu už podlehlo. Teď se pomaličku přechází na druhou část plánu, tedy očkování.

A já jsem se tedy porozhlédnul po internetu a vybral pro vás několik zajímavých článků zabývajících se tímto tématem. Možná vám poodhalí, kdo si tuhle celou frašku vymyslel a kdo se na tom všem neskutečně napakuje. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíš, ale média nás přesvědčují o něčem úplně jiném. Oni pro vás tuto nemoc vyrobili, oni pro vás vyrobili vakcínu, kterou vás donutí si koupit! Na světě se najde spousta lidí, co tomuto vymývání mozků věří a ve strachu před nadmedializovanou hrozbou naženou celou svojí rodinu k doktorovi pro včeličku, ať to stojí co to stojí!

To už jsem slyšel

Apin3 Comments

Pravidelně jako každý rok se i letos koná festival SOL. Tentokrát se ta celá šaškárna přesunula do Hradce Králové, ale to neznamená, že bysme letos neuspořádali antifest :)

Teprve před nějakým týdnem se mi dostal do ruky letáček na tenhle fesťáček, kde byly vypsané všechny „hvězdy“ vystupující na SOL. První co mě při pohledu na ten obsáhlý seznam interpretů napadlo bylo To už jsem slyšel. Každý ročník SOL má (nebo alespoň měl) nějaké motto, nějaké moudro. Minule to bylo největší mejdan od stvoření party nebo tak nějak, letos to bude we call it techno a já tomu dávám To už jsem slyšel.

Opravdu, všechny tyhle „umělce“ a „stars“ sem do čech Bleha (nebo některý jiný promotér) vozí prakticky každé tři měsíce a s nebývalou pravidelností je lineup každého ročníku SOL poskládán z těch samých jmen, co byly minule. Kupříkladu takový Chris Liebing tu už možná sedmým rokem (co já pamatuju) pravidelně hraje na tomto festivalu, či některé další klubové akci. Jak si tak prohlížím jejich stránky, tak zjištuji, že svoje ohrané desky vám budou opět pouštět Scan X nebo Afrika Islam. Nebyl by to Bleha, kdyby na jeho festivalu už po sté nevystoupili Space DJz atd.

Samozřejmě festival se snaží jít s dobou a tak se stále většího prostoru dostává i v současné době velmi oblíbenému drumnbassu v podání umělců, kteří v naší zemi zvané Kocourkov taktéž vystupovali už několikrát…

A aby toho nebylo málo, tak se možná i k vám doneslo, že ke čtyřem hlavním pódiím letos přibudou menší vybrané pódia poskládané ze soundsystémů, které vyslyšely výzvu zahrajte si na SOL. Aneb prolínání komerce s pseudo-undergroundem, aby smažky měly ještě více příležitostí ke spalování efedrinu a dramaturgie se snaží zachránit upadající festival doplněním stylů, které jsou teď v kurzu, když už to jejich techno moc lidí nebere. I mě napadlo, co takhle udělat antisamr přímo na samru? Smažkám pouštět terror a noise až by jim z toho shořely návleky a na svém smaho-party-kostýmku by si zezadu udělali hnědku :) Takový pocit musí být k nezaplacení, ale máme přeci taky nějaký charakter a vkus a do takových excesů se není radno pouštět!

I přes unavující repetetivnost a minimum inovací má tento festival spousty příznivců, kteří se za branami festivalu dobrovolně nechávají odírat o peníze, aby pak v diskuzi na stránkách vyjádřili svou lítost nad zlodějským žetonovým platebním systémem a nefunkčností(nebo nedorozuměním) některých principů a zákonitostí(vykupování kelímků)

Čert vem festival, kde z vás budou ždímat peníze při každé příležitosti a za jakéhokoliv počasí, je tu opět alternativa, která nabízí něco, co mega komerční fesák nemůže nabídnout!

Festival odtáhnul do vedlejšího města, my zůstáváme! Znamená to tedy, že v noci si budeme muset hlídat hladinu hluku, ale ten les to pohltí (léty ověřeno) a stejně jako loni připravte se na 2 pódia, haluzoprojekci, hospodu s lidovými cenami a kalbu až do… konce :) Opět se budeme snažit o rozmanitou hudební produkci a nemusíte se bát, že byste si na naší akci někdy řekli To už jsem slyšel. A jako vždycky: drogy u nás neseženete! Pro drogy musíte na SOL !

Tak tohle rád podpořím

ApinLeave a comment

Připojuji se k bojkotu dalšího paskvilu od Mrdkosoftu!

Lidi nepoužívejte IE6(nepoužívejte vůbec IE), riskujete viry, spyware a vaše surfování po internetu je dost nepohodlné a přiděláváte akorát starosti tvůrcům webů!

Bohužel dobrých 11% hazardérů (v případě tohoto blogu, na jiných webech je dokonce až 19% podíl) stále IE6 používá. Proto říkám: kdo má charakter a zdravý rozum, IE nepoužívá!

http://www.zive.cz/Clanky/Internet-Explorer-6-musi-zemrit-do-boje/sc-3-a-148239/default.aspx

http://www.free-the-web.com/

Někdo vás chce naočkovat!

ApinLeave a comment

Anita Peteková a její přednáška, která vám poskytne prostor pro otázku jestli očkování má nebo nemá smysl.

Pochopitelně že nemá! Očkování proti uměle vyrobené prasečí chřipce i jiným „nemocem“ je pouze lukrativní státní zakázka pro farmaceutické společnosti, která může mít fatální následky pro celé lidstvo plus mnoho dalších výhod (ale ne pro vás, bohužel)!
Nejde jen o prasečí chřipku. Ve videu se dozvíte, že každá vakcína proti jakékoli nemoci, představuje mnohem větší riziko, než samotná nemoc. Podívejte se sami a rozhodněte se, jestli chcete takhle riskovat na sobě i na svých dětech!