Hloupá aplikace pro hloupé uživatele

Na internetu existují dvě skupiny lidí: První má osobní profil na facebooku a ta druhá četla jeho podmínky používání.

Ano, opět se bude mluvit o Facebooku a nekonečné lidské blbosti a rád bych, aby si lidé uvědomili jaká nebezpečná aplikace to je a jaké může mít důsledky její používání. A to tu nechci znovu rozpitvávat můj postoj k této monstrózní kartotéce lidských osudů, protože ho již všichni znají a vždy mě majitelé fb účtu ujišťují o tom, že tam nic nedělají, nic na sebe neprozrazují a mají ho jen na „koukání“. Ovšem když se večerní zábava ve skutečném světě přehoupne přes půlnoc, vypije se pár panáků, bývám svědkem hromadného fotografování a pořizování společných snímků za účelem vystavení a „olajkování“ na fb. Není vyjímkou, když použitý telefon nebo fotoaparát disponuje funkcí okamžitého publikování stiskem jediného tlačítka…

Název dnešního příspěvku jsem si vypujčil z řady nekonečných flame-war diskuzí, kde tato věta často padá v mnoha podobách. Samozřejmě že je to název poměrně dost nadnesený, protože ta aplikace sama o sobě není vůbec hloupá, ale velmi chytře a důmyslně navržená tak, aby ji hloupí uživatelé důvěřovali a hlavně svěřovali veškeré podrobnosti a aplikace přitom nenesla žádnou zodpovědnost, záruky a vymezovala si sama pro sebe sakra výhodné podmínky a pravidla. Jinýmy slovy: aplikace je na takovém levelu, jak moc hloupí jsou její uživatelé, ale v obráceném slova smyslu.

V poslední době mě docela vyděsilo (sebe)destruktivní počínání mnohých nebožáků, kteří si to ještě ani neuvědomují, ale jednoho dne se to nejen jim škaredě vymstí a s některými jsem na toto téma vedl vášnivé diskuze.

Dnes bych rád vyvrátil jeden mylný stále se opakující argument „já tam na sebe přece žádný podrobnosti nevyzradím„, nebo „to, co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám„. Už samotnou existencí vašeho osobního profilu a na první pohled nevinnými vazbami na vaše přátele a činnostmi tuto domněnku zašlapáváte hodně hluboko do země.

Tuhle jsem vedl docela zajímavou řeč s jednou slečnou z HR a ta mi potvrdila to, co jsem věděl už dávno. Kdybych se v jejich společnosti ucházel o místo a do životopisu bych uvedl, že jsem nekuřák (to tam mj. mám a díky tomu jsem prošel mnohem více pohovory, než kdy předtím) a také že nevlastním účet na fb, šance na získání zaměstnání by se o dost zvýšila. Pro lidi z personálního je to sice drobné komplikování jejich práce (personální oddělení existovaly před facebookem, dokonce i před samotným internetem), ale zase pro ně začnete být více zajímaví. Je to ovšem velmi individuální, někde to nemusí hrát vůbec roli, jinde budou zase vybírat z těch uchazečů, u kterých nehrozí, že polovinu pracovní doby stráví farmařením, nebo že budou zveřejňovat urážlivé zprávy o svých nadřízených…
Facebook se spolehlivě integroval do skutečného života a mnoho lidí ovlivnil. Některé ovlivnil jen mírně, některé poměrně silně a je potřeba si přiznat skutečnost, že nastane doba, kdy zcela zásadně změní a zmaří mnohé osudy a životy a takové věci bývají fatální a jsou nezvratné!

Facebook je ve škatulce „zábavná aplikace“ a když se lidi baví, jsou uvolnění a bezstarostní. Když jsou uvolnění, je pro ně snažší otevřeně mluvit o různých věcech a často nevědomky prozradit nějaké informace, které mohou být pro někoho důležité. Vzpomeňte si na panákovou foto-mánii v úvodu. Svítící lampička namířená na „pachatele“ se běžně mění za monitor a „výslech“ probíhá v pohodlí domova a je mnohem efektivnější než na policejní stanici.
Už několikrát jsem musel řešit případy, kdy byl někdo uvolněný, spokojený a bezstarostný a tak bezstarostně vyzradil hesla, přístupy nebo citlivé informace někomu nepovolanému. „Je to kamarád, ten to přeci může vědět a nikomu to nepoví, na to dám ruku do ohně.“ Bohužel realita je taková, že po šesti panácích se ten kamarád začne také cítit uvolněně a začne podobně přemýšlet a bude stejně sdílný, jako kolega, který mu tajemství svěřil..

Vraťme se ale k dnešnímu hrůznému tématu.
Facebook je z marketingového pohledu mocný nástroj, ale je potřeba ho vnímat jako hrozbu a ne jako zábavnou aplikaci! Když se hodinové taxy za pronájem jednoho windows botnetu pohybují okolo několika centů (Mac až 0,5$), jakou hodnotu asi může mít databáze půl miliardy osobních profilů?
V případě facebooku nejde o nakažený zombie-počítač, jde tu doslova o lidské životy!

Dosti svíravý pocit v žaludku se mi dostavil při zcela náhodném objevení fotogalerií novorozenců. Když už jsem objevil jeden archiv fotek, snažil jsem si rozpomenout na ostatní známé, co byli tou dobou v očekávání a za jedno odpoledne bych na jedné ruce napočítal nově narozené děti vzdálenějších i bližších přátel řekněme za poslední půlrok.

Věšina galerií měla několik společných prvků:

  • narození dítěte je ohromná událost a ve většině případů je potřeba ukázat ho všem na facebooku silnější než mateřský pud, což dokazují desítky, v extrémním případě stovky zveřejněných fotografií
  • věděl jsem kdy se miminka narodila, porodní váhu a výšku a samozřejmě také jak vypadají
  • věděl jsem kdo jsou jejich rodiče (a další příbuzní) , často i jejich věk a bydliště a plány do budoucna
  • u většiny dětí jsem věděl jaké prodělaly/prodělávají nemoce, na co mají alergii a jakou mají dietu a v neposlední řadě také kolik to rodiče už stálo a kolik ještě bude stát (zdravotnictví je v 21. století zlatý důl kvůli řadě vyšlechtěných nemocí se kterými se lidi už rodí díky zásahům do DNA)
  • dokázal jsem si poměrně přesně udělat obrázek o uspořádání jejich bytu nebo pozemku a majetkových poměrech; jaké mají televize, mobily, sporáky, žehličky, počítače a spousty dalších věcí a zdánlivých nepodstatných maličkostí jako např. kde přesně jim doma visí klíče od auta (a kdyby u jedné fotografie byl objektiv jen o několik centimetrů víc vpravo, věděl bych vedle SPZ a značky vozidla i stav tachometru)
  • přístup k poměrně velkému množství informací o sourozencích a dalších rodinných příslušnících (kdo z nich kreslí levou rukou, značku dětské sedačky, plínek, mastiček a krémů, cigaret rodičů, batohů do škol(k)y, bot a jiných věcí, jaké knihy mají v knihovně, co nejčastěji snídají, škola, kamarádi, hračky, domácí zvířata…)
  • pod mnoha fotografiemi bývají nekonečné sloupy doplňujících informací v podobě komentářů (často sice plkání o ničem nebo jak nádherné to miminko a rodičové jsou, ale z některých se dalo pochytit mnohem více- třeba to, že jejich pes není ani tak hlídací jako spíše vítací). Což je trochu nevýhoda pro špióny neznalé českého jazyka, protože překladač jim pomůže pouze za předpokladu, že by autoři komentářů psali spisovnou češtinou.
  • žádné z nově narozených dětí ještě nemá svůj profl na facebooku. Zvláštní, ale alespoň jedna dobrá zpráva, která ovšem nemá vůbec žádnou váhu, protože životy těch dětí jsou od jejich prvních okamžiků podrobně zaevidovány a zdokumentovány v cizí databázi u naprosto neznámých lidí, kteří si s ní mohou dělat co chtějí, protože jsou jejich majetkem. A teď nemluvim jen o majiteli facebooku, ale o kterémkoli člověku na světě, protože i kdyby ty informace byly sebevíc „zabezpečené“, na facebooku se stávají veřejnými ať chcete nebo ne.

Mnohem více děsivé je ale to, že v některých případech lze vyšťourat ještě více informací a že se to týká tisíců, možná milionů dětí, které o takovém počínání svých rodičů nemají tušení a nemohou ho vlastně nijak ovlivnit…

„Co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám“ Anička
Je sice dojemné, že střežíte to, že tajně čůráte do dřezu, ale tyto informace stejně nikoho nezajímají, vůbec už ne bytové zloděje, vyděrače, únosce dětí a pedofily. Ti se zajímají o to, kdy půjdete jako spořádaná rodinka hrát si s ratolestí do parku, nebo na kašpárka do divadla, případně do kolika je starší sestřička v družině a kudy chodí domů… Tohle všechno z vás dostat je mnohem snažší, než si vůbec myslíte a velmi rádi a ochotně všechny tyto informace ať už přímo nebo nevědomky poskytujete a přitom vás hřeje, že nějaké vaše intimnosti se nikdo nedozví, protože je sem nikdy nenapíšete…

Poměrně dost výmluvná může být největší mediální masírka těchto dní o ztracené devítileté Aničce.
Proč se ztratila a za jakých okolností? Nenesou náhodou její rodiče nebo spolužáci vinu? Nebo si za to může sama?
Pod její fotografií mělo být napsáno become a friend ale na to už si netroufám. Protože to už si může některý komisař vyložit třeba jako dětskou pornografií a jsem nahranej :)

Jedno miminko z tohoto seznamu jsem nedávno potkal v kočárku na ulici a jeho maminku udivil tím, co všechno o ní i jejím děcku vím a že ty záclony u nich v obýváku by chtěly vyprat. Zakončil jsem to otázkou, kterou bych rád osobně položil všem vzpomínaným maminkám:
Jak by se ti líbilo, kdyby stovky fotografií a veškeré podrobnosti o tobě a hlavně o tvých dětech vlastnil nějaký úplně cizí člověk a mohl si s nimi dělat co chce?

Asi každou starostlivou matku taková otázka zaskočí a ještě víc ji zaskočí, když si uvědomí, že to tak bohužel je. Samozřejmě že nejprve zpanikařila a hned se zajímala o to, co proti tomu může udělat. Nejhorší na tom je, že nemůže dělat vůbec nic a ani to nemůže nijak zvrátit, může si akorát přiznat svoji blbost, že udělala obrovskou chybu a svému potomkovi možná zničila život. Jedinou radu jsem ji poskytl: prevence. Pokud nechceš věnovat osud svého dítěte někomu cizímu a ani nevíš, jaké má se získanými informacemi úmysly, zruš svůj facebook profil! Již jednou zveřejněné informace a fotografie sice žádným způsobem nedostaneš nikdy zpátky, ani je nesmažeš, ale předejdeš tak dalšímu trestuhodnému zahrávání si s osudem svého dítěte!
Zrušení osobního profilu je pro některé slabší jednice naprosto nepřijatelná věc, ani téhle mladé mamince se útěk od stáda příliš nezamlouval, ale docílil jsem alespoň toho, že o tom začala vážně přemýšlet a v zájmu své vlastní rodiny jednou určitě zruší svou nesmyslnou virtuální existenci a možná že k tomu přemluví i svého manžela a ostatní maminky a já budu mít dobrý pocit, že jsem alespoň trochu přispěl k vymýcení ďábla…

Romantika na středních vlnách

Není pravda, že digitalizace je vždy přínosná a prospěšná ve všech ohledech. Žijeme v době, kdy se digitalizuje snad úplně všechno a tím se vytrácí vzácná a neopakovatelná romantika dob minulých. Přesto se najde řada lidí, kteří na staré analogové přístroje a zařízení nedají dopustit. Nebude řeč o nesmrtelných vinylech (které nahradil, ale nepřekonal formát mp3), ale o rádiovém vysílání.

Mohou být dnešní mp3 a mp4 přehrávače sebevíc moderní a miniaturní, přesto můj nejpoužívanější „osobní přehrávač“ není mobil nebo mptrojka, ale prehistorický walkman Panasonic, ve kterém jsem za svých školních let obrousil stovky kazet.
Poslední kazetu jsem si v něm sice naposledy pustil před několika lety, přesto nezůstal zapomenutý v šuplíku nebo někde v bazaru a díky kvalitnímu tuneru s vynikající selektivitou se stal věcí častého použití. Dokonce tolik, že jsem si už musel jednou přepájet opotřebovanou sluchátkovou/anténní zdířku za novou.

Ne že bych neměl k dispozici vyspělejší přístroje, ale prostě ty moderní digitální hračky neumí tak dobře (nebo vůbec) naladit rádiové vysílání na středních vlnách, které si takhle po nocích občas chytám. Je to sice trochu taková úchylka, ale není to žádný hřích a rozhodně bych se více styděl za sledování Dementmanie nebo podobných hovadin.

Po západu slunce se amplitudově modulovaný signál šíří odrazem od ionosféry, takže k příjmu AM signálu není potřeba přímá viditelnost vysílače a antény přijímače a dá se tak zachytit vysílání třeba až ze severní Afriky nebo Arabských zemí.
Internet nám sice dnes dokáže zprostředkovat vysílání z druhého konce světa v té nejlepší digitální kvalitě, ale postrádá tak všechno to kouzlo a romantiku, kterou v sobě má šumící a pomíjivá zvuková mono informace a nestabilní a stále se měnící rádiové vlny v éteru.
Nemám odpovídající technické vybavení ani seznam stanic a kmitočtů, nemůžu tak přesně určit, odkud vysílání přichází, pouze odhadovat podle jazyků a exotických národních melodií a písní. Od chrochtavé turečtiny a arabštiny přes španělštinu, italštinu, maďarštinu k angličtině a ruštině. Nejkrásnější na tom je, že naladím neuvěřitelné množství nejrůznějších hudebních stylů, lidové songy, písničky, zpravodajství, interview, podcasty i tu záhadnou morseovku, datové přenosy, kódovací signály a atmosférické šumy a ruchy, které na tuzemských stanicích nikdy nenaladíte a ze kterých je cítit to kouzlo minulosti, protože právě na středních a krátkých vlnách se za minulých režimů ladily (a rušičkami odfiltrovávaly) zakázané stanice a na mnohých přístrojích visely cedulky s upozorněním, že poslech zahraničních stanic se trestá žalářem.
Technologie dospěla do současné podoby a s tím se postupně většina radiových stanic přesunula na velmi krátké vlny a dokonce mnozí výrobci současných radiových tunerů zcela opomíjejí pásmo amplitudové modulace. Máme přeci mnohem kvalitnější FM pásmo se stereo zvukem a RDS, dokonce už i DAB, tak kdo by se chtěl trápit poslechem nekvalitních a šumících rozhlasových stanic, kterých navíc zdánlivě ubývá, protože je večer přehluší ty zahraniční…

Je zajímavé sledovat a učit se od zkušenějších radistů, jak ladí, dolaďují, čistí a odfiltrovávají signál, aby zachytili a snažili se dekódovat nejrůznější hlasové i datové signály. Některé jsou v lidské řeči, některé v morseovce, některé v datové podobě. Už několikrát mě napadlo nahrát si některé to pískání a pípání na kazetu, vyhrabat ze skříně staré ZX Spectrum a zkusit mu něco poslat, protože mnohdy tam jsou dobře zřetelné datové hlavičky a láká mě vyzkoušet, jestli by starý osmibit dokázal alespoň reagovat na takový signál :)

Občas někdy uvažuji o malé radiostanici a že bych se přidal k ostatním bláznům, tzv. DXákům, co mají na střeše pětimetrový drát, nařizují si budíky na 2 ráno, aby mohli poslouchat čínské nebo australské vysílání. Nebo k těm radioamatérům, co odposlouchávají komunikaci mezi taxikáři, policií, vozy záchranné služby nebo letišti. Nejsem na to asi dost veliký blázen, protože kdybych byl, nejprve bych se pokusil si nějaký ten přijímač zbastlit sám (naposledy jsem kutil radiopřijímač ve škole), ale zatím si vystačím se svým starým walkmanem a časová i finanční investice do něčeho sice hezkého, ale nevyužitelného, mě trochu odrazuje…

Online grafické aplikace #1

Dnes bych vám rád představil několik zajímavých grafických programů, které vám zdarma umožní vytvořit, upravit nebo modifikovat vaše obrázky a fotografie, aniž byste si museli cokoli instalovat do svého počítače. Všechny programy jsou totiž přístupné online z vašeho prohlížeče a samotné úpravy obrázků probíhají ve flashi, nebo na serveru dané aplikace.
Jako grafický antitalent jsem dlouho hledal šikovné nástroje, které by těžkou a nesnadnou práci dokázaly udělat za mě, nebo alespoň trochu usnadnily nebo zautomatizovaly některé obtížné činnosti.
A protože těch programů je na internetu strašná spousta, udělám z toho takový nepravidelný seriál, kdy vám budu v každém díle představovat několik zajímavých free online aplikací pro úpravu grafiky a fotek.

První část bude pojednávat o programech, které svými funkcemi a nabídkou dokáží zastoupit nebo zcela nahradit drahé komplexní grafické aplikace a studia náročné na paměť i výkon počítače. Zjistíte, že většinu toho, s čím si vystačí průměrný grafik používající např. Photoshop zvládnou některé online aplikace také a přitom mají mnohem menší nároky na hardware i peněženku.
Podívejte se v kategorii i na ostatní grafické aplikace



Aviary Phoenix Photo Editor

Jeden z nejšikovnějších a nejoblíbenějších online grafických nástrojů bude Aviary Phoenix Photo Editor, který si mimo fotografií a obrázků poradí také s barevnými paletami, vektorovou grafikou i zvukovými soubory. Není to obyčejná aplikace, která umí u vašich fotografií upravit kontrast a jas a odstranit červené oči od blesku, umí toho mnohem víc a poskytuje příjemné a přehledné uživatelské prostředí podporující mj. vrstvy, řadu nástrojů a efektů.

Photoshop

Možná to nevíte, ale i Photoshop má svoji online free verzi, která poslouží stejně dobře, jako plnohodnotný komerční program. Tak jako v případě předchozího Aviary je vyžadována registrace, ovšem získáte tím tak vždy a všude aktuální verzi profesionálního grafického editoru přístupnou odkudkoli a spustitelnou i na tom nejpomalejším kusu železa. Online Photoshop mi už několikrát vytrhnul trn z paty, když jsem potřeboval lehce upravit některé obrázky a neměl po ruce Gimp.

Sumo Paint

Sumo Paint je další šikovný editor, který nabízí většinu z toho, co ostatní, ale vyniká jednoduchostí a řadou snadno použitelných nástrojů, díky kterým rychle a jednoduše vytvoříte jednoduché i složitější obrazce a vzory. Ideální nástroj pro rychlou tvorbu pozvánek, letáků atd. Vrstvy, výběry, efekty, barevné palety. Prostě vše, co byste od moderního grafického editoru očekávali. Obrovskou výhodou je to, že pro uložení výsledného obrázku se nemusíte registrovat.
sumo paint

Pixlr

Pixlr hodně připomíná grafický program Gimp. V nabídce najdete možnost přepnout celé GUI do češtiny a pak samozřejmě všechny základní a některé pokročilejší grafické funkce a nástroje (lze používat klávesové zkratky), se kterými si jistě vystačí laik i profesionál. Jako hlavní nevýhodu považuji pomalejší odezvu při použití některých náročnějších pomůcek, ale na druhou stranu i zde si můžete hotový obrázek uložit do svého počítače bez nutnosti registrace.

LogoEase

Šikovný prográmek, se kterým si rychle a jednoduše vygenerujete pěkné logo nebo grafické hlavičky je LogoEase, kde je tvorba loga stejně snadná jako vyfukování bublin, jak uvádějí sami autoři na stránkách. Aplikace vám nabídne několik desítek předpřipravených grafických vzorů seřazených do mnoha kategorií, nebo můžete pro inspiraci nahlédnout na již hotové loga. Nevýhodou pro někoho může být nutnost registrace a problém této aplikaci také dělají české znaky.

FaceInHole

No a na závěr prvního dílu ještě několik jednodušších, ale zato oblíbenějších utilitek, které sice nejsou tak komplexní grafické online editory, ale s grafikou (hlavně s fotografiemi) dokáží udělat zajímavé kousky.
Jistě jste někteří z vás už někde na internetu viděli obrázky, na kterých je předkloněná dívka s vyhrnutou sukní a roztaženýma nohama, mezi kterýma má… ano otvor a do toho otvoru… to už je práce například pro funphotobox.com, za jehož pomoci nahrajete vaše fotografie z disku, z webkamery, nebo z internetu a vytvoříte nejrůznější fotomontáže, koláže, animace, efekty, rámečky, obálky časopisů atd atd.
Něco podobného nabízí i FaceInHole, kde máte možnost si vybrat z několika scenérií, nebo si vytvořit svou vlastní a majitelé iPhonů a iPadů budou jistě potěšeni tím, že tato aplikace existuje i ve verzi pro tyto přístroje.
Aby toho nebylo málo, tak tu mám ještě jeden šikovný generátor ročenek a alb v retro stylu. Na YearBookYourself.com si můžete vytvořit album se svými současnými fotografiemi tak, aby vypadaly jako z druhé poloviny 20. století. Mnoho předpřipravených vzorů a šablon se stylovými retro účesy a kostýmy v černobílé verzi. Stačí jen nahrát svoji fotografii :)
No a na úplný konec ten naprosto nejjednodušší, ale efektivní a nenáročný balík online aplikací Personalize It! pro rychlé vytvoření vlastních monumentů, kouřových signálů a vzkazů na mapě, nápisů ve stylu Hollywood a můžete si tam zahrát také zajímavý GEOtetris :)

faceinholeyearbookyourself.com

GTA IV The Salesman Ultimatum

Jeden z nespočtu klípků vytvořených v RAGE enginu, tedy v tom zabugovaném a špatně optimalizovaném enginu, na kterém běží hra GTA IV.
Všechny chyby a doskakující textury a objekty jsou zde prominuty, protože tu nejde o hraní, ale o šílený příběh utahující si z mnoha akčních snímků i počítačových her (např. Mafia 1/2), který zaručeně pobaví

Zapomenutá historie DJingu

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním.monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Další test vašich uší

Nedám si s tím prostě pokoj. Všichni by měli znát kondici svého sluchového aparátu a po testu hudebního sluchu a jiného podobného testu, je tu ještě jedno velmi jednoduché a pokud nezačnete hned od horních 0dB, tak i bezbolestné klikátko, díky kterému si otestujete svou fyziologickou poslechovou křivku.

Na australské The University of New South Wales funguje fakulta Music Science, která se zabývá akustickými a hudebními nástroji, fungování uší a hlasu, psychologického vlivu melodií, zvuků a ruchů, čmáráním grafů, vzorečků a podobných věcí. Dali taky dohromady tento test:
www.phys.unsw.edu.au/jw/hearing.html




Může být trochu sporná kvalita zvukových ukázek i kvalita samotné zvukové karty v počítači, ekvalizérů (pokud máte, doporučuji vypnout) a vlastně i sluchátek, ale buďme rádi alespoň za to. Na stránkách se doporučuje začínat ve spodní části sloupce 1kHz (taky se vám k tomuto zvuku asociuje monoskop?) pokud možno v naprosto tiché místnosti. To nebývá zpravidla možné a pokud test spouštíte někdy v noci, tak vás pravděpodobně bude rušit už jen větráček počítače. Kupříkladu při mém testování mi za okny troubilo auto na frekvenci přesně 375Hz, což mě nejprve trochu zmátlo, ale pak potěšilo, protože jsem si zvuk toho klaksonu mohl najít na stupnici :)

Postup testu je takový, že si nastavíte na 1kHz referenční hlastitost „tak akorát“ a podle této zvolené hlasitosti si vlastně naladíte ostatní frekvence aby vám pocitově všechny hrály stejně nahlas.
Dostanete tak charakteristiku slyšení vašich uší.
Na obrázku je moje poslechová křivka, referenční úroveň jsem zvolil -45dB a jistě bude zajímavé si tento test udělat po koncertu ATR a příští týden po další páteční akci:)
sound test

Můj příští notebook

Přestože je moje stávající Vostro 1220 po všech stránkách naprosto vyhovující a doposud jsem na něm nenašel jedinný závažnější nedostatek, už nyní mám jasno v tom, jak by měl vypadat počítač, který si chci pořídit, až Dell nebude.

Bleskovka na zive.cz o 25nm SSD discích s kapacitou 600GB je krásnou hudbou budoucnosti a ta jednoho dne bude určitě rozeznívat (tichem) můj počítač.

S 12″ notebookem jsem se naprosto dokonale skamarádil a rozměrově vyhovuje v každé příležitosti a proto budu při příštím výběru preferovat tuto velikost, případně 13″ alternativu (ale ta už se mi asi nevejde na knihu formátu A4 do postele a vůbec, kdo by si chtěl tahat do postele třináctku když dvanáctky jsou lepší?:))))
Rozhodně chci zůstat u konceptu notebooku, pilule… tedy tablety jsou poněkud nepraktické a když už by nebylo zbytí, tak tedy notebook s otočnou obrazovkou s využitím přístroje jako tablet. Ale to není podmínkou, důležité je, aby to mělo HW klávesnici a nevážilo víc jak 1,5kg.

Kritéria v konektivitě budou 3 nebo více USB 3.0 portů nezbytné, neuškodil by ani FW port nebo eSATA a dobrý přístup k tomu 600GB SSDčku abych ho kdyžtak mohl vyměnit za 3TB a samozřejmostí jsou čtečka paměťových karet a bezdrátové technologie WiFi, BT3.0 nebo jejich nástupci…
Vzhledem k velikosti přístroje bude nutnost připojení externího monitoru pomocí HDMI nebo jiné budoucí technologie, případně naprostá wireless komunikace se zobrazovací jednotkou. Na stávajícím Vostru je pouze VGA konektor a to je jediné drobné mínus celého stroje. VGA měla i moje první 486ka a to už je dobrých 15 let. Každopádně je vidět, že je to stále dobré a použitelné rozhraní, když se sice už moc nepoužívá, ale vydrželo dodnes. Uvidíme, jestli současné HDMI vydrží alespoň tak dlouho, co VGA :)

Když už jsem nakousnul zobrazovací jednotky, tak se musím zmínit i o grafické kartě a vykreslovacích schopnostech. Když přes to VGA připojím FullHD monitor ke svému Vostru, tak už některé efekty Compiz Fusion grafika neumí plynule(minimalizace okna, přepnutí na jinou dvoj-plochu…), tady bych se do budoucna ničeho neobával. Rozhodně nebudu notebook používat na hry, na druhou stranu s 3D technologií se koketuje stále častěji a v blízké budoucnosti bude naprostou samozřejmostí, proto to bude pro grafickou kartu celkem cvrkot, aby dokázala zpracovávat a generovat minimálních 60+60Hz obrazové informace pro levé a pravé oko (bez brýlí pochopitelně-snímač nad displejem hlídá polohu obou očí a podle toho obrazovka vykresluje obraz pro každé oko zvlášť).

3D technologie v současné době vyžaduje také přítomnost BlueRay mechaniky. Tady bych asi trochu váhal, jestli je to skutečně nutnost, protože DVD mechaniku jsem za ten necelý rok na Vostru použil celkem 3x. Poprvé, když jsem instaloval Ubuntu 10.04 a dvakrát jsem pro někoho vypaloval fotky na CD. V budoucnu se určitě 3D filmy budou distribuovat jinak, než na nepraktických optických discích, které se snadno poškrábou nebo ztratí… Ale říkám, že 3D není podmínkou, spokojím se s matným 2D displejem s úsporným LED podsvícením (tedy to co mám teď) a pokud se do té doby prosadí ještě úspornější zobrazovací technologie, tak se nebudu vůbec zlobit.

Po HW stránce to bude pravděpodobně 4-6 jádro úsporných CPU (ne že by mi dvoujádro nestačilo, ale prostě se už nebudou vyrábět) nebo naprosto jiná nová architektura, která udrží ntb v provozu na baterii minimálně 12 hodin. Alespoň 4 GB RAM (to samé jako v případě procesoru – menší jak 1GB by se tou dobou už neměly vyrábět) no a celé to bude pohánět některá svižná linuxová distribuce, případně nějaká Androidí varianta na dualbootu. Nedokážu si totiž představit, že by můj OS vypadal stejně uniformovaně, jako miliony dalších po celém světě a že bych se měl trápit s některou příští (nebo současnou?) verzí drahých, nespolehlivých a nebezpečných mrdkosoftích Windoors (stačí, že se stím balastem musím trápit v práci). Používat dobrovolně Win jako jediný a primární OS je stejné, jako si 1000x přečíst podmínky používání Facebooku a následně si tam založit osobní profil :)[tohle mě napadlo dneska hned po probuzení, tak to číslo berte s rezervou]
Stejně tak nezměním svůj názor na sdílení a ukládání čehokoliv kamkoli mimo vlastní fyzické médium. Tedy v cloudu nebo prostě na cizích serverech chci mít maximálně to, co mám teď. Rozhodně neplánuji věnovat Velkému Bratrovi veškeré svoje dokumenty a data…

U nového notebooku by potěšily takové maličkosti jako např. čtečka otisků prstů (ne že by mi přihlašování na klávesnici vadilo, ale když by tu byla možnost podpisu nebo gesta přímo na displeji…), alespoň nějaký surround zvuk a kvalitní odolné šasi s vlhkuodolnou (ne-li přímo vodotěsnou) úpravou.
Pokud se s cenou vejde do 20 tisíc Kč a bude mít stejné záruční podminky jako Dell (3 roky NBD), bude to důstojný nástupce důstojného notebooku :)

A jak jste na tom vy? Máte nebo plánujete pořídit svůj notebook snů? Nebo raději používáte tablet, mobil, nebo dokonce desktop?

Atari Teenage Riot po deseti letech zpátky

Ačkoli nemám v oblibě masové akce s drahým vstupným, tak po všech těch Evičkách (Pilarová, Farná), rockových, nu-metalových a folkových koncertech přišlo na řadu konečně něco pořádného u čeho bych neměl chybět.
Děje se něco tak výjimečného, že bych si to neměl nechat ujít? Ano, tohle je totiž událost, která se vlastně ani nikdy neměla odehrát a za posledních 10 let v to nedoufal nikdo.

Atari Teenage Riot se po deseti letech dali zase dohromady, aby vyrazili zbořit pár klubů po Evropě. Pražský Abaton nezůstane ušetřen a příležitost být u toho se už nikdy příště nemusí opakovat, proto si do kalendáře zvýrazněte neděli 12. září 2010!

Atari teenage riot

ATR 1999

…a po 11 letech