Nevyhnutelně se blíží okamžik, kdy budeme muset všichni bez rozdílu vyplnit sčítací formulář a kamsi do neznáma poslat své osobní údaje, které už o nás stát beztak má! Sčítání lidu, domů a bytů 2011 je pokračování pravidelné dekády a jakési upřesnění a ověření databáze, která sice někde je a obsahuje nějaká data, ale všichni moc dobře víme, že stát s ní neumí adekvátně nakládat (na všech úřadech a v ordinacích se stejně tak jako tak budete muset prokazovat, dokazovat, dokládat, platit a v ideálním případě je musíte kvůli vyřízení jedné maličkosti navštívit minimálně 3x a pokaždé s jiným papírem) a na místě mohou být i obavy o bezpečnost.
Tato událost je pochopitelně v současném IT světě velmi sledovaná a obávaná, protože dnes jsou rizika ukradení a zneužití dat mnohem vyšší, než tomu bylo kdykoli předtím. Ani při posledním sčítání, kdy začínaly mobilní telefony a DVDčka, kdy počítače byly z dnešního pohledu pomalé kalkulačky a internet nebyl v každé domácnosti, nebyla hrozba odcizení a zneužití tak vysoká jako v současnosti.
Na druhou stranu může být na ochranu osobních údajů při tomto sčítání nahlíženo poněkud zkresleně, protože dnešním trendem je veškeré informace, fotografie a videa nejen o sobě, ale i o své rodině a majetku ochotně a bezstarostně vyplňovat do těch nejhorších a nezrůdnějších databází, o kterých uživatel neví zhola nic a neví, co se s těmito informacemi dále děje a že jsou přístupné prakticky komukoli, kdo umí klikat myší… Paradoxní je, že se tito ovčané, kteří o sobě kamsi na internet uvedli naprosto vše, nyní nejvíce ozývají proti chystanému dotazníku.
Nechci filosofovat na téma přínosu nebo rizika takového sčítání, spíše bych rád dal dohromady odkazy na nejrůznější názory a komentáře k této události, na které jsem na internetu narazil…
Pokud ale chcete znát můj názor, tak musím upřímně říci, že sám nevím, jak se k tomu postavit, ačkoli sám mám rád statistiky a jejich vyhodnocování (ale jen v GA). Na jednu stranu je všude spousta řečí o prospěšnosti takového sčítání, jak to lidem pomůže najít práci, zlepšit jízdní řády autobusů a vlaků, jak se zjednoduší očkování atd. ale na druhou stranu vím, že se nasbíraná data nedostanou do zodpovědných rukou a nemám žádnou jistotu, že budou v bezpečí, protože práce našich zákonodárců silně připomíná večerníčkového Pata a Mata. Tzn. jejich práce se ve finále nějakým způsobem alespoň trochu přibližuje zamýšlenému výsledku a pro někoho to účel splní, ale ve snaze si to zjednodušit, případně neodborností napáchají obrovské škody a stojí to příliš mnoho peněz!
Asi se nepohybuji v té správné společnosti, ale zatím jsem nenarazil na poslušného člověka, který by byl ochoten správně a poctivě vyplnit dotazník. Jedni říkají, že v dotazníku zakřížkují úplně všechny rámečky nehledě na možnost, že lze zakřížkovat pouze jeden, jiní jsou připraveni dotazník roztrhat a spálit okamžitě po obdržení, někdo si v době předání dotazníků bere dovolenou a utíká do zahraničí, další plánují vyplnit dotazník on-line a spoléhají se na to, že bude služba přetížená a nedostupná (na to bych si také vsadil) a budou tedy z obliga…
Ať to dopadne jak chce, už nyní je jisté, že se vzrůstající nevolí a neochotou ovčanů budou získaná data silně zkreslená a absolutně nepoužitelná (co je komu do toho, kolik máme doma počítačů? vyplníme to jako posledně) a v žádném případě nebudou informovat o skutečném stavu = zbytečně vyhozené 2,5 miliardy, které jsou tolik potřeba jinde.
Někteří svoje formuláře již dostali, někteří na ně ještě čekají, každopádně na rozmýšlení ještě nějakou tu chvilku máme, tak nyní tedy k těm slibovaným odkazům:
Procházím Facebook prohlížím si profily a fotografie známých i neznámých lidí a utvrzuji se v tom, že je skutečně nereálné narazit na minimální náznak inteligence, nebo alespoň na promile rozumného uvažování.
Dnešním článkem bych rád dále rozvinul znepokojující téma nakousnuté v článku Hloupá aplikace pro hloupé uživatele. Zatímco se v článku probíraly děti, které dosud nemají svůj Facebook účet a přesto jsou veškeré jejich citlivé osobní údaje majetkem cizích lidí, tak nyní se budeme zabývat dětmi, kterým účet vytvořili nezodpovědní rodiče a prakticky tak zničili jejich život, sebrali jim možnost volby a vystavili své děti obrovskému nebezpečí, což je ještě větší zrůdnost.
Pomineme-li fakt, že dle těžko pochopitelných a protiřečících si pravidel facebooku, musí být uživateli alespoň 13 let, tak lze s minimem úsilí narazit na řady profilů malých dětí, které si svůj účet zákonitě nemohly založit samy a už vůbec ne vědomě a dobrovolně.
Příkladem může být jedna ne příliš kapacitní maminka tří dětí, která sama sebe na facebooku presentuje fotografií podivné bytosti v koženém kostýmku s bičíkem. Její dvě starší děti v pubertálním věku svůj profil mají, v těchto jalových letech to je pochopitelné a i částečně omluvitelné, ovšem aby měl osobní profil i nejmladší čtyřletý hyperaktivní synek, který je evidentně po mamince a sám by si založit profil nedokázal ani v deseti, je už trochu silné kafe.
Takových dětí(obětí) jsou (sta)tisíce a není vyjímkou, že rodiče dětem zakládají profil ještě v prenatálním stádiu. Tedy dítě ještě není ani na světě, a nějaká cizí společnost už vlastní obrázky dítěte z ultrazvuku.
Co vede rodiče k tomu, aby svým dětem založili profil na té nejhorší a nejmonstróznější sociální síti 21. století? Aby si je mohli přidat mezi své přátele a označit je jako svoje potomky? Opravdu je tohle ten důvod? Co tím získají?
Krom uspokojení svého exhibicionismu nic! A co tím riskují?
V diskuzi na antifacebook.net jsem před časem filozofoval, jak se jednoho dne mezi sebou budou děti bavit a hlavně podle čeho se budou hádat, porovnávat a povyšovat se (jsou to pořád jenom děti), když budou všechny něčím majetkem v obrovské databázi, všichni budou mít stejné hnusné modré profily a budou si tak víceméně rovni:
-„Moje osobní data byla víckrát prodána na černém trhu, než ty tvoje, heč!“
-„To nic není, nad mýma fotkama se udělalo mnohem víc pedofilů, než nad tvejma, jsi lůzr!“
-„My jsme elita, nás už třikrát vykradli a dvakrát mi unesli sestřičku!“
-„Všichni jste nuly, pod mým jménem bylo odesláno 26 milionů spamů a to číslo každou minutu narůstá o stovky nových!“
-„Na nás nemáte, nám každý týden chodí z celého světa nejrůznější balíky a faktury, které jsme si neobjednali“
-„Já jsem nejlepší, moje fotografie posloužily k vytvoření stovek fake profilů a jsou v každém druhém katalogu s dětskou pornografií“
-„Podívejte se na moji vyrážku, doktorka říkala, že je to z té oplatky, která tomu klukovi v reklamě tak chutnala“
…
Trochu drsné? Nikoliv, pouze důsledek nezodpovědného chování jejich rodičů.
A když dojde k něčemu špatnému, provinilý rodič bude hledat chybu v aplikaci a nedokáže si připustit, že tou chybou je on sám.
Bohužel lidé jsou nuceni okolím i médii k používání aplikace, která v kombinaci s nízkým intelektem působí škodlivě. Je velmi obtížné se tomu vyhnout, ať jdete kamkoli, všude se řeší Facebook. Je to dnešní dobou a zdegenerovanou společností hloupých bytostí, až se oprávněně obávám, co nás ještě čeká.
Uvítal bych žaloby na veřejnoprávní ČT a další subjekty, které ke komunikaci s diváky prosazují soukromou společnost (reklama zdarma) a její aplikaci, která je prokazatelně návyková, škodlivá a dělá z lidí e-zombie, které se tak svou hloupostí a vychytrale nastavenými pravidly (které odsouhlasili, aniž by je četli) stávají největším rizikem nejen pro sebe samotné, ale hlavně pro svoje děti!
Zakázat to nelze. Jedinou možností je masové prosazení rovnice facebook=idioti. Zabrání se tak dalšímu růstu kartotéky hloupých oveček, začne jejich odliv a FB zůstane pubertálním dětem, protože nikdo nebude chtít mít nic společného se spolkem idiotů (což FB bezpochyby je) a začne se zase od nuly, protože tak vznikne příležitost pro nějakou jinou sociální síť. Mnozí to již udělali, někteří o tom teprve přemýšlí a byl bych velmi rád, kdyby o tom začali přemýšlet všichni, odznačili se ze všech fotografií a hromadně zrušili svůj cejch idiota.
Proto pěkně prosím všechny zbývající rozumné lidi: Dávejte všude viditelně a slyšitelně najevo, že účast v takové sociální síti, jakou je FB, je něco, za co by se měl člověk stydět, alarmujícím způsobem shazuje jeho důstojnost, krade soukromí a vypovídá o jeho nízkém intelektu, neskutečné hlouposti a řadí ho na úrovneň pubertálních blbečků. Facebook je zlo a koncentrovaná blbost a pokud se nám podaří tuto myšlenku prosadit nad domnělé pseudo-pozitiva, kterými se mnozí dokola ohánějí, věci se dají do pohybu. Proto linkujte na tento článek, diskutujte a přesvědčujte své okolí, že účet na facebooku je obrovská životní chyba s nedozírnými následky nejen pro vás samotné, ale i pro vaši rodinu a vaše blízké!
Tuhle zvláštní lidskou potřebu být něčím majetkem v něčí databázi dost dobře nechápu a i kdyby se podařilo FB sesadit z trůnu, vznikne jiná sociální síť, kam se všichni přesunou exhibovat. Naštěstí opět bez mé účasti, protože já narozdíl od ostatních touto podivnou úchylkou netrpím. Máme pouze naději, že vznikne jiná sociální síť, která může být lepší, nebo podobná té současné (horší už to být nemůže), protože doba si to žádá.
Články na téma facebook jsou spolehlivým zajištěním příjmu několika nespokojených e-mailů, ve kterých pisatelé nemají odvahu napsat veřejně svůj (často směšný) názor, vyžadují omluvu, vyhrožují, nebo prozrazují způsob, jak přišli ke svému FB účtu a trapně omílají již mnohokrát vyvrácené argumenty a typicky pokládají otázky, které byly v článku již zodpovězeny. Zezačátku jsem na tyto e-maily reagoval, ale asi po třetí zprávě jsem je začal ignorovat. Pokud tedy máte potřebu se vyjádřit k tématu, použijte diskuzi pod článkem, ať se také ostatní pobaví, na e-maily odpovídat nebudu. Děkuji za pochopení.
Jak jistě všichni víte, nemám příliš v oblibě sociální sítě.
Abych to upřesnil: Nemám rád sociální sítě, které shromažďují citlivé údaje o svých ovečkách, jejich přátelích, zálibách a činnostech, aby s nimi mohly vesele obchodovat. Nemám rád sociální sítě, které jsou synonymem pro hloupost, demenci a prazvláštní úroveň vyjadřování a členství v takovém stádu rozhodně není nic, co by někoho mohlo povyšovat, obohacovat nebo nadřazovat nad ostatní.
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Soudný a inteligentní člověk by nikdy nesouhlasil s tím, že bude něčí majetek a že bude ochotně sdělovat veškeré nejen své citlivé osobní údaje a zajišťovat obrovské zisky někomu, o kom neví vůbec nic. Soudný a inteligentní člověk by si nikdy neshazoval svoji důstojnost, čest i charakter výměnou za virtuální stvrzenku o tom, že patří mezi největší hlupáky 21.století, kterých je v tuto chvíli po celém světě téměř 600 milionů.
Dost bylo výlevů o lidské hlouposti (jestli se ty existence ještě vůbec dají nazvat lidmi), na toto téma plánuji další článek, protože mě nově zjištěné skutečnosti dost znepokojily a rád bych, aby se nad nimi zkusilo zamyslet i více lidí….
A nyní přejdu k věci. Několik lidí mi v minulosti psalo, jestli nemám Twitter, že by o moje moudra měli zájem nejen na tomto blogu :)
Moje odpověď byla: Nemám a zatím nemám potřebu mít, možná někdy v budoucnu…
Počínaje dnešním dnem mám pro všechny dobrou zprávu. Nezvítězila potřeba mít, ale spíše zvědavost a nuda. Takže se mám na čem plavit a snad to bude i přínosné jak mě, tak i vám. Zároveň vím, že se na této sociální síti nebude kšeftovat s mými osobními údaji, nebude mi chodit nevyžádaná pošta, nikdo mě nebude označovat na fotkách, budu ušetřen podobných zhovadilostí Velkého Bratra a nebudu patřit mezi podřadnou lůzu, která zabíjí svůj čas nesmyslným farmařením a získáváním bezcenných trofejí.
Asi chvíli potrvá, než si všechno ohmatám, vyzkouším a naleznu toho správného desktopového klienta (Gwibber se zdá ok, ale po probuzení počítače ze spánku se musí killnout, povypínat přidružené knihovny a znova spustit), taky budu sledovat dopady na statistiky, získám nové zdroje a podněty pro další činnost…
Jo a abych nezapoměl, můj Twitter je na adrese http://twitter.com/dj_apin
Tak mě hezky přivítejte, objevil jsem Ameriku :)
Jak poznám, co je to za skladbu? Slyšíte pěknou písničku nebo nějakou melodii, ale nemůžete si vůbec vzpomenout, co je to za skladbu a od jakého interpreta? Dnešní článek vám ukáže, jak lze snadno najít název skladby, interpreta i album za několik sekund.
Určitě jste to také zažili. Slyšíte někde zajímavou povědomou muziku, ale vůbec netušíte odkud ji znáte, kdo ji nazpíval, ani jak se ta skladba jmenuje. Pokud je to na Youtube a autor videa hudební doprovod neuvedl, tak se občas vyplatí projít komentáře, zda-li někdo nepokládal otázku, kterou se právě trápíte.
Jestli tu skladbu slýcháváte v rádiu, pomůže vám Songster
Co je to za neznámou skladbu? Od koho je ta písnička a dá se to někde sehnat? Určitě se vám to už také někdy stalo a znám pár lidí, kterým se to stává velmi často a občas mezi ně patřím i já sám.
Vyberte si jakékoli diskuzní fórum libovolného zaměření a vždy v něm narazíte alespoň na jedno off-topic vlákno s názvem Co je to za písničku? nebo Poznáte název skladby?
Můžu vás uklidnit. S jistými předpoklady se v dnešní době můžete překvapivě snadno dopracovat správné odpovědi na vaši hudební otázku.
Vytáhněte mobily
Pokud vlastníte mobilní telefon s aplikací TrackID™, stačí kousek písničky nahrát do telefonu, odeslat ukázku k porovnání a za několik vteřin vám přijde zpráva s názvem songu, interpretem a možností zakoupení skladby online.
TrackID je hlavně v oblasti komerčních zahraničních skladeb a písniček ve většině případů přesný. Dokonce i správně pozná, zda se jedná o remix nebo o radio verzi atd.
Alternativou TrackID může být také Shazam nebo SoundHound (aka Midomi).
Když nebudete nahrávat hudební ukázku zrovna u řvoucího reproduktoru nebo v příliš hlučném prostředí, tak je pravděpodobnost správného tipu vysoká. TrackID najdete například v posledních telefonech Sony Ericsson řady Walkman, kde je skvělou součástí integrovaného FM rádia, protože se vyzná hlavně v této oblasti.
Jestli máte datovou komunikaci ve svém telefonu nějak nadměrně zpoplatněnou, váš telefon TrackID nebo Shazam neumí, nebo prostě nemáte mobil, můžete zkusit některé online aplikace na internetu.
Midomi je nejznámější hudební identifikátor a vyhledávač poslední doby. Pro jeho použití potřebujete pouze funkční mikrofon, kterým nahrajete kousek skladby z přehrávače. Pokud nemáte kousek neznáme skladby nikde zaznamenaný, určitě si ho alespoň pamatujete a Midomi je na toto připraven. Stačí zazpívat, zahvízdat nebo jen zabroukat tu neznámou melodii a nechat server chvíli pracovat, aby vám nabídl všechny možné položky ze své databáze, které by mohly odpovídat tomu, co jste mu před chvílí poslali.
O správné rozpoznání hudebních ukázek se stará MARS (multimodal Adaptive Recognition System), který automaticky vyhodnocuje poslanou ukázku a propočítává pravděpodobnou shodu s tím, co má ve své obrovské databázi. Nahrávání vaší ukázky probíhá pomocí Flash plug-inu na stránce a pro jeho správný chod bude potřeba povolit ve Flashi mikrofon a mrknout na stránku s nastavením.
Bezplatnou registrací získáte přístup k širším možnostem celé aplikace a užijete také legraci, když budete poslouchat nahrávky vaší skladby tak, jak ji zpívali nebo pískali ostatní uživatelé, kteří ji hledali před vámi. Třeba i z vás se stane hvězda Midomi hitparády…
Midomi umí hledat nejenom podle zvukových ukázek. Hledat skladbu můžete také podle nejrůznějších kritérií a parametrů od země původu až po hudební žánr.
Midomi existuje také jako malá aplikace pro mobilní telefony, která umožňuje identifikaci tracků podle ukázky na vašem iPhone nebo Androidu.
Neumíte zpívat nebo prostě nemáte k počítači připojen mikrofon, ale tu vlezlou neznámou melodii nemůžete dostat z hlavy? Zkuste její notový zápis v online aplikaci Melodycatcher.
Ačkoli Melodykačer není úplně dokonale odladěná aplikace a pravděpodobně si budete muset do počítače doinstalovat dodatečné JRE balíčky pro správnou interpretaci MIDI syntézy, tak zápis not a jejich úprava je v jednoduchém editoru snadná a rychlá. Pokud vlastníte externí MIDI klávesy, máte hledání ještě více zjednodušené, protože i tyto lze v aplikaci použít.
Melodycatcher vyniká především v oblasti znělek a melodií z nejrůznějších filmů, seriálů, počítačových her, ale i vážné hudby a nejběžnějších veřejných hudebních bank.
V tomto výpisu rozpoznávacích aplikací nesmím zapomenout také na stránku Musipedia, která se tváří, že umí to, co Midomi a Melodycatcher a ještě něco navíc.
Pianovou klaviaturu máte k dispozici hned v několika provedeních, hledat můžete i podle rytmu a také máte možnost tu neznámou melodii zahvízdat do mikrofonu. Bohužel, ne všechny featury jsou plně funkční a navíc je Musipedia orientovaná spíše na instrumentální tvorbu, takže na rádiovky se moc nechytá. I přesto je to docela dobrý pomocník pro všechny hudebníky, byť databázi nemá nijak zázračně velikou…
Tato aplikace, jak už její název sám napovídá, vám zase dobře odhalí, kdo od koho se nechal inspirovat a ve kterém díle to použil.
Současný hudební vývoj se dostal do stádia, kdy už roky nikdo nepřišel s něčím novým, nevymyslel žádný inovativní hudební styl ani postup tvorby nové a originální muziky. Jednoduše proto, že už všechno bylo vymyšleno, vyzkoušeno a zaškatulkováno a v rámci fyzikálních vlastností lidského ucha už není možné jít dál. Současná muzika jenom recykluje již použité a zavedené formy a postupy a využívá samply již někde jinde použité. WhoSampled tyto „vykrádačky“ mapuje a dává pěkný přehled kdo, kdy, od koho a kde použil ten nebo onen zvukový sampl, notový zápis, remix, nebo vytvořil cover. Whosampled ve své databázi obsahuje přes 83 tisíc skladeb od 33 tisíců hudebních interpretů. Nakolik se tyto čísla zdají být zázračné, tak tam toho ještě dost chybí, protože databáze tohoto projektu se snaží pokrýt všechny populární hudební žánry od hip-hopu a R&B přes elektronickou muziku k rocku, popu, funku, soulu, jazzu atd.
Samozřejmostí jsou opět propracované možnosti vyhledávání podle nejrůznějších kritérií i možnost se zaregistrovat a obohacovat databázi o své zkušenosti a znalosti.
… a další
Většině těmto dnes uvedeným aplikacím se daří poměrně přesně identifikovat nejen současný mainstream, ale také filmové a divadelní melodie, některé národní lidové písně, znělky, jingly atd. Dokáží si poradit i s některými známějšími českými skladbami, i když ta přesnost nebude více jak 80%, každopádně své databáze neustále rozšiřují, takže vše je jen otázkou času a jednoho dne budou rozpoznávat i neznámé garážové kapelky :)
V principu to vypadá jako v seriálové kriminálce, kdy hlavní postava něco vyťuká do klávesnice a na obrazovce počítače se začnou porovnávat dva vlnové vzorky zvuku jako když se porovnávají otisky prstů.
Pak samozřejmě existují ještě další utilitky pro rozpoznávání a organizaci vašich neznámých skladeb, v krátkosti si představíme některé z nich:
Jeden freeware prográmek pro identifikaci hudebních děl je Tunatic (www.wildbits.com/tunatic) – bohužel nemám vyzkoušeno, protože je pouze pro MAC a Win.
Jestli máte neznámá alba od neznámých autorů uložené třeba jako Track01.mp3 nebo Unknown Artist, může dobře posloužit TuneUp media, bohužel tato aplikace je pouze pro Mac OS, využívá databázi iTunes a free verze je omezená počtem souborů. TasteKid (www.tastekid.com) vám zase doporučí podobné skladby, autory, videa nebo knížky podle zadaných dat.
No a když konečně nejdete to, co jste hledali, tak si to budete chtít také poslechnout. K tomu můžete využít známé Last.FM, Grooveshark nebo Jango.
Mnohé hudební díla budou mít také svoje videa. Jestli se chcete na slušnou sbírku videoklipů podívat, tak kam jinam zamířit než na www.cleepr.com?
No a na závěr také musím potěšit ty, kteří si rádi zpívají ve sprše. Obrovskou databázi textů k písním naleznete na známé stránce www.lyrics.com, případně na www.lyricsmode.com, ale to předpokládám všichni znáte, protože jenom lyrics.com funguje už více jak jedno desetiletí :)
Máme tu dobré svědectví, že v dnešním světě kompyjůtrů je nalezení těch správných informací o neznámé skladbě rychlé a jednoduché. Někomu z toho může vyplývat, že je pro tyto účely nejrychlejší a nejpraktičtější použít smartphone. Volbu už ale nechám na vás. Znáte ještě další podobné aplikace pro vyhledávání a rozpoznávání hudby? Podělte se o ně v komentářích ;)
Chcete vědět, která online flashová hra si zasloužila mnoho hodin mé pozornosti a tu vaší si možná také získá? Tak vítejte u pravidelně nepravidelné rubriky a nažhavte mozkové závity, protože po minulém zabíjení a destrukci si představíme něco odlehčujícího, kde hlavním motivem znovuhratelnosti bude co nejlepší výsledek.
Tahle hra mi kolem Vánoc sebrala dost času, protože je návyková a nevyžaduje rychlé reakce. Mix kulečníku a bublifuku, kde jednotlivé bublinky praskají a vrací se do oběhu po třech kontaktech se stejnou barvou. S narůstajícími levely se počet barev zvyšuje a jde v podstatě o nejlepší skóre, ve kterém si díky celosvětovým statistikám můžete ověřit, že to na prvních místech docela vře a občas se tam objeví i CZ hráč. Bude to někdo z Vás?
Zdánlivě jednoduchá hra, kde se využívá gravitace a simulovaných fyzikálních zákonů. Cílem je uklidit co možná největší počet objektů do volné krajní části hrací plochy. V každém kole máte k dispozici nejrůznější předměty a tvary, se kterými máte docílit vyčištění mapy. Některé předměty nadnášejí, některé jsou zase naopak velmi těžké, některé se samy pohybují, jiné jsou ze skla, takže se snadno rozbijí po několika ťukancích atd. Pro postup do dalšího level-packu je nutné získat určitý počet bodů, což vás donutí k opakování některých map a kompletnímu odstranění všech předmětů z hracího pole (nejlépe všechny naráz), abyste se postupně dopracovali k diplomu na závěrečném políčku. Jestli jste v dobách DOSu ulítávali na hře The Incredible Machine (TIM), tak tohle vás zaručeně chytne a jen tak nepustí:)
Znáte Teris? Tu hru, kterou dohrál do konce pouze Chuck Norris? Nyní máte možnost si zkusit zahrát Tetris trochu jinak. Princip zůstává stejný, ale pravidla se mění. Zatímco v klasickém Tetrisu se snažíte udržet kostičky v nejnižší možné hladině a nedosáhnout vrcholu hrací plochy postupným mizením zaplněných řádků, tak tady tomu je přesně naopak. Vaším cílem je ze známých dílků postavit co nejvyšší věž. K dispozici jich máte bez jednoho rovnou stovku a jestli si myslíte, že to nic není, tak vás musím upozornit na to, že i v této hře funguje gravitace a fyzikální zákony podobně jako v předchozí hře :)
Po oficiální premiéře v 60 zemích celého světa se konečně třetí Zeitgeist dostal i na internet. Má skoro 3 hodiny, ale ten čas na shlédnutí by si měli udělat všichni povinně.
Film je určen k volnému šíření, sdílení, linkování, stahování a uploadování zdarma.
Na stránkách zeitgeistmovingforward.com a zeitgeistmovie.com můžete objednávat DVD, získat více informací, nebo se podívat na předchozí díly.
Nebojte se, dnes se nebudeme zaobírat halucinogeny, jak by z titulku mohl leckdo usuzovat. Dnes si uděláme další test sluchu, protože se opět podíváme za Jacobem Mandellem a jeho vypečenými testíky, které od naší poslední návštěvy nasbíraly docela zajímavé statistické údaje a také se dočkaly drobných vylepšení a rozšíření.
AMVI je zkratka pro Adaptive Musical-Visual Intelligence a je to jeden ze čtyř online sluchových testů nacházejících se na stránce http://jakemandell.com/, kde musíte přiřadit nejvhodnější obrazové přirovnání přehrané zvukové ukázce.
Jestli vás název zpočátku trochu vylekal, tak se nemusíte ničeho obávat, i když jste zrovna nevystudovali konzervatoř, vlastně nemusíte znát ani noty. To vizuální přirovnání dokonce zvládne i člověk, který neumí ani číst :)
Test se skládá z dvaceti krátkých hudebních ukázek (převážně podobných/stejných smyček), ke kterým musíte určit jeden ze tří grafických symbolů prezentující přehrávané melodie a tóny. Tento test může někomu zpočátku připadat složitý nebo nepochopitelný, ale stačí se soustředit, dobře poslouchat a sami brzy poznáte, že to vlastně nic není. Navíc si všechny ukázky můžete přehrávat znovu, což je oproti některým ostatním testům veliká výhoda a při volbě hned ukáže, jestli byl váš úsudek správný nebo ne.
Po skončení se vás nebude ptát na doplňující informace, hudební vzdělání, ani etnikum, ale rovnou zobrazí výsledky, jak jste si v tomto testu vedli a také podrobně vyhodnotí další aspekty, které z vašeho testu vyplynuly.
Můj výsledek je 75% a jak jste dopadli vy?
Nesmiřitelní rivalové v gastronomii v oblasti nealkoholických nápojů. Je vůbec nějaký rozdíl mezi PepsiColou a CocaColou? V čem se Cola liší od Pepsi, jaké jsou mezi nimi odlišnosti, co mají společného a jak chutnají?
Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
Pili jste Colu nebo Pepsi? Napadlo vás někdy, jestli je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl? A jestli je, jak ho poznat?
Protože jsem při jedné promo akci získal lahev Coca Coly, napadlo mě si pořídit ještě lahev Pepsi Coly a svým neodborným degustátorským jazýčkem zjistit odpověď na klíčovou otázku, kterou si lidstvo pokládá už více jak jedno století.
Když se podíváme na internetu, tak tu nějaké náznaky srovnávání nalezneme, ale velmi stručné a nicneříkající informace, případně všeobecně známá fakta, se kterými si ale většina konzumentů určitě nevystačí…
Například na rozdíly.cz se dozvíme, že rozdíl mezi Colou a Pepsi je ten, že Coca-Cola má rozinkovo-vanilkovou příchuť a Pepsi-Cola má příchuť citrusovou, že někdo je alergický na Coca-Colu a Pepsi snáší bez problémů, u někoho to je naopak. Coca-cola se podává u McDonald’s, Pepsi je zavedená u KFC.
Trochu stručné srovnání nemyslíte? Nezbývá nic jiného, než to vzít do vlastních rukou (respektive úst) a zjistit si odpověď sám…
Historie
Nejprve se podíváme, jak to všechno začalo.
Lékárník John Stith Pemberton z Atlanty jednoho květnového dne roku 1886 smíchal výtažky z listů koky, extrakt z jader ořechů koly a osladil to karamelovým sirupem a vanilkou. Vznikl tak nápoj prodávaný v lékárnách jako léčivo proti bolestem hlavy, zažívacím potížím, impotenci a jako nervový lék. Jeho společník Frank Robinson pro tento nápoj vymyslel název Coca Cola a navrhl logo, které se používá dodnes. Začátkem 20. století to cola neměla moc jednoduché kvůli kokainu, který obsahovala asi 1 miligram na lahev. Proto se původní receptura roku 1906 musela pozměnit a od té doby už je Coca-Cola prodávána bez kokainu. Nejen logo, ale i tvar lahve je od roku 1960 chráněn patentem a jistě si všichni dokážete vybavit ladné linie lahve Coca-Coly. V těch dobách, kdy konkurenční boj mezi CocaColou a PepsiColou běsnil na plné obrátky, CocaCola experimentovala a vznikl tak nápoj Coke s jemnější a výraznější chutí. Bohužel se moc neuchytil.
Coca Colu po světě distribuuje The Coca Cola Company a u nás má zastoupení Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o, která vedle Coca-Coly v klasických i nejrůznějších podobách a příchutích dodává řadu jiných nápojů jako jsou např. Fanta, Sprite, Kinley, Lift, Bonaqua, Cappy atd.
Pepsi Cola byla vynalezena o něco později, ale také pochází z lékárny původně určená jako lék na nechutenství (dyspepsii – odtud název Pepsi). Konkrétně to bylo roku 1898, kdy lékárník Caleb Bradham namíchal tento lektvar, aby si o pár let později zaregistroval značku a rozjel akciovou společnost. Podrobnější historická fakta naleznete přímo na stránkách Pepsi, je zbytečné to tu vypisovat.
Pepsi-Colu v nejrůznějších slazených i neslazených a příchuťových podobách dnes vyrábí společnost PepsiCo, Inc., u nás General Bottlers CR s.r.o., která dodává další nápoje jako jsou např. Mirinda, 7UP, Schweppes, Dr Pepper, Canada Dry, Toma – džusy a vody, Lipton Ice Tea atd.
Pepsi a Cola jsou odvěkými rivaly. Další informace o jejich porovnání a soupeření naleznete například v knize Mžik – jak myslet bez přemýšlení. Úryvek z knihy zde.
Ochutnávka
Konečně se dostávám k nebezpečnému experimentu, za který by mě můj lékař nepochválil. Otevírám obě lahve a chystám se na sobě otestovat účinky a chuťové vjemy těchto chemických sloučenin. Obě limonády mají stejnou teplotu okolo 5°C a já mám připraveny dvě sklenice, jazyk, brčko, papír a tužku, abych si mohl dělat poznámky.
Při prvním otevření uzávěru Coca-Coly, doprovázeného charakteristickým zasyčením, se z lahve uvolní nasycený klasický colový odér. Otevírání Pepsi má stejné průvodní jevy, jen ten odér působí více synteticky.
Při nalévání do sklenice je Coca-cola slyšitelně hlučnější, protože Pepsi méně pění, pravděpodobně je méně nasycená, zdá se mi, že má o malinko větší bublinky, které rychleji vyprchávají. Při přiťuknutí, nebo při poklepání plné sklenice o stůl se ze stěn sklenice s Colou uvolní více bublinek (sklenice byly stejně čisté), přesto jich tam zůstává stále více než v Pepsi. Barvou i vůní se od sebe nijak výrazně neliší, možná že Pepsi je tmavší, ale to může být jen zdání – obě limonády používají stejné barvivo viz. níže.
Při prvním loku Coca Coly jsem měl v ústech pocit sladké pěny, zatímco Pepsi-Cola byla na první doušek výraznější, nemá tolik pěny a kdybych si měl vybrat, tak žízeň lépe zažene Pepsi.
Při dalším a větším loku Coca-Coly se mi dere na mysl, že v tom něco chybí. Ano, s touto chutí se mi asociuje rum, bez kterého jsem tuto limonádu už hezky dlouho nepil. Ostatně o rumu s Coca-colou zpívali už před pětašedesáti lety The Andrew Sisters a i dnes je to známá a oblíbená kombinace a jistě ještě dlouho bude. Coca-cola rozhodně obsahuje více cukru, o čemž se přesvědčuji střídavým upíjením z obou sklenic.
Čím více ochutnávám a porovnávám, tím více zjišťuji, že už nevím, co bych o nich ještě mohl napsat, protože tyhle dvě limonády jsou skutečně jedna jako druhá. Neliší se od sebe ani při pití brčkem, ani nijak výrazně druhý den, kdy v ochutnávce pokračuji…
Teď mě trochu mrzí, že jsem neměl víc vzorků a neopatřil si chemickou laboratoř, lakmusový papírek, neměřil pH, nekapal na těhotenský test, neodstraňoval rez z auta, nečistil s tím záchodovou mísu a nevyváděl další hovadiny, ze kterých by nějaké odlišnosti možná vzešly…
Reklama
Znovu se vrátíme k Vánocům, protože v tomto období svou masivní mediální masáží zcela jistě vítězí Coca-Cola až z toho někteří slabomyslní mohou nabývat pocitu, že symbolem Vánoc je právě Coca-Cola.
Obecně má Coca-Cola barevnější, nápaditější, agresivnější a viditelnější promo (alespoň všude tam, kde jsem se pohyboval). Zatímco manažeři Pepsi se z mého pohledu v reklamě moc neangažují, nebo alespoň ne tak agresivně a tak podbízivě, jako jeho konkurent. Pokud si mám vzpomenout na nějakou reklamu na Pepsi, vybaví se mi pouze nudná a nicneříkající modrá reklamní tabule na autobusové zastávce s logem Pepsi, nebo jedna starší televizní reklama s Britney Spears, pak „jsem tvoje nová sousedka…“ a víc mi toho v paměti neutkvělo. Oproti tomu je reklamní tabule na Coca Colu pestrobarevná, plná nejrůznějších nepravidelných obrazců a tvarů (v reklamní agentuře očividně experimentují s LSD) s jasnou převahou červené, siluetou známé lahve a svým logem. Dokonce i v televizi má hned několik druhů reklam. Zkuste se sami v centru města rozhlédnout po reklamních poutačích a hospodských a barových vývěskách. Čeho je převaha? Modré nebo červené?
Když si koupíte lahev Coca-Coly a lahev Pepsi-Coly, zkuste si tipnout, pod kterým víčkem najdete soutěžní kód a na druhé straně etikety telefonní číslo, kam tento kód zaslat? Coca-Cola v tomto jednoznačně vede. Sice se pro účast v některé jejich soutěži musíte většinou zaregistrovat a vyhrajete maximálně tapetu nebo vyzvánění do mobilu (tzn. nulové náklady), ale je zřejmé, že tu někdo chytil příležitost za pačesy a neúnavně chrlí nové a nové soutěže, ankety a snaží se o jistou interakci se zákazníky a vlastně tak s každou prodanou lahví CocaColy vydělává i na sms zprávách.
Složení
V tomto souboji titánů je ta nejstřeženější a nejutajovanější část právě složení, ingredience a příměsi a jejich poměr obsažené v těchto limonádách.
Žádný z výrobců své výrobní tajemství nikomu nepovolanému neprozradí a tak si musíme vystačit s tím, co je napsáno na etiketě.
Pro lepší přehled to zařadím do tabulky
Energetická hodnota 180 kJ, 42 kcal
Bílkoviny 0,0 g
Sacharidy 10,6 g z toho cukry 10,6 g
Tuky 0,0 g z toho nasycené mastné kyseliny 0,0 g
Vláknina 0,0 g
Sodík 0,0 g
Energetická hodnota 178 kJ (42 kcal)
Bílkoviny 0 g
Sacharidy 11,4 g z toho cukry 11,4 g
Tuky 0 g z toho nasycené 0g
Vláknina 0 g
Sodík <0,01 g
Sami vidíte, že na etiketách je víceméně to samé. Takovou malou zajímavostí může být to, že právě ona zmiňovaná kyselina fosforečná má ty tlumící účinky, protože normálně by váš žaludek nedokázal přijmout takové ohromné množství cukru a bez kyseliny fosforečné by kolu okamžitě vyzvracel.
Přesnou recepturu údajně znají na celém světě jen dva lidé a například tak nemůžou společně letět jedním letadlem pro případ, že by letadlo spadlo…
Zdraví škodlivé
Když budete ve větší míře konzumovat tyto nealkoholické nápoje, jistě vás váš zubař nepochválí. Nepochválí vás ani ostatní doktoři, protože jak známo, tyto nápoje obsahují kofein, představují zvýšenou zátěž na srdce, žaludek i játra a je to dobrý základ pro obezitu, cukrovku nebo osteoporózu. Light verze těchto nápojů obsahují náhradní sladidla, které jsou údajně rakovinotvorné. Něco bude i na oblíbeném tvrzení, že jedna lahev coly je srovnatelná s třiceti kostkami cukru… Co se stane našemu tělu po konzumaci Coca Coly?
Několik lžiček koly může pomáhat při zažívacích potížích (prapůvodní využití tohoto nápoje) a v některých státech USA se prý také používá na odstranění krve ze silnic po autonehodách. Více o zdravotních rizicích zde a zde.
Co jste možná nevěděli
Plechovka s Cola light bude ve vodě plavat na hladině, zatímco ta normální klesne ke dnu.
Cola může pomoci při odstraňování žvýkačky z vlasů, je to vůbec dobrý odstraňovač špíny z oblečení i rzi z kovovývh předmětů.
Pokud v létě pořádáte piknik, nechte někde stranou skleničku coly. Cukr přiláká vosy a vás nechají napokoji. Pokud by vás ale přeci jen něco napadlo, venku komár, ve vodě medůza, na štípanec lze opět použít colu. Kyseliny v cole neutralizují jedy od těchto tvorů a zmírní tím svědění. Co se stane s Coca Colou, když ji uvaříte?
Tak jaký je tedy rozdíl?
Pokud to tedy mám shrnout a rozhodnout, tak rozdíl mezi Colou a Pepsi je asi jako mezi ODS a ČSSD – odlišuje je od sebe opravdu jen logo, obojí vám škodí úplně stejně, důležité pro ně je, jestli jste zaplatili…
Takže pokud jste při četní tohoto srovnání dostali žízeň a máte chuť na černou limonádu a chcete po mě rozhodnutí, po které sáhnout, doporučím vám českou Kofolu, která koncem padesátých let vznikla na truc imperialistickým limonádám. Je to sice trochu něco jiného, ale alespoň podpoříte domácího výrobce a domácí trh:)
Začátek roku 2011 s sebou přináší hodně změn. Špatné události jsou předzvěstí toho, že může být hůř, ale je potřeba myslet pozitivně a proto si říkám, že je krize, aby bylo brzy zase dobře. A nebo také na všem špatném je potřeba hledat to pozitivní, což se mi vcelku daří…
Jedna z těch pozitivnějších informací (a se vším ostatním přímo nesouvisící) je ta, že počitadlo Toplistu dnes po necelých 2,5 letech činnosti zaznamenalo 100 000. návštěvníka tohoto blogu a k tomuto malému bezvýznamnému výročí jsem se rozhodl realizovat již dlouho plánovanou změnu grafického kabátku.
Jak je známo, nelze se na toto počitadlo 100% spoléhat a ostatní měřidla ukazují trochu jiné hodnoty, ale já to už od samého počátku beru jako takový kalibrační bod a střed vesmíru, od kterého potom vyhodnocuji odchylky dalších počitadel. Člověk potřebuje mít nějakou (byť falešnou) víru…
Při prvním převlečení jsem neměl ještě dost odvahy se do toho pustit sám, ale poté, co jsem přišel na chuť programu Inkscape po nedávném návrhu skládanky, se mi to začalo celkem zamlouvat a výsledku jste si určitě sami všimli.
Znovu podotýkám, že nejsem grafik a ani nemám žádné zkušenosti s tvorbou webové grafiky, nicméně někteří z vás jistě poznali, že inspirací a částečně i zdrojem mi bylo jedno mé oblíbené hudební vydavatelství a covery desek vydané na tomto labelu :) A hlavně jsem si také řekl, že se chci zdokonalovat nejen v hudební oblasti, ale také i v té vizuální a kde jinde začít, než na svém písečku :)
Pár týdnů tuto nádheru po troškách dávám do kupy a nynější masivní příliv návštěvníků (převážně z Nyxu) na jeden starší článek zapříčinil to, že stanovená meta 100 000 přístupů se přiblížila neočekávaně rychle a proto v konečném návrhu ještě spousta původně plánovaných věcí chybí, několik drobností není hotovo a stále se potýkám s problémy, které byly zřejmé i v předchozím designu. Ještě by tam mělo být víc RCA kablíků, nějaká ta třiadvacítka, Big Daddy z Bioshocku a tak trochu to celé učesat a sladit… Současné tvůrčí sucho mělo být dobrou pojistkou, že se denní návštěvnost bude nadále pohybovat okolo stovky a já tak budu mít na tohle celé zhruba ještě týden čas, ale nestalo se…
Hlavně ještě nemám pořádně otestováno korektní zobrazování a plynulou návaznost všech částí stránky na sebe ve všech operačních systémech a prohlížečích (ano, browsershots znám, ale ten zbytečně zmate počitadlo o několik desítek neplatných přístupů) a také bych rád v budoucnu měl mezi tím vším i nějaké klikací prvky (to bude nejspíš největší oříšek a největší výzva). Takže počítejte s tím, že ani toto rozhodně není konečná podoba a bude se s tím ještě hýbat…
Tímto se tedy omlouvám Seekerovi, že jsem jeho návrh vyměnil tak brzy a také se omlouvám majitelům notebooků, že je nový header trochu vyšší a musí tedy více rolovat. A také vám trochu naroste datová zátěž. Původně to měl být průhledný png s rozumnou kompresí, ale na to už se nedostalo…
Doufám, že se vám nový vzhled nelíbí, to byl účel, je to kekel :)
Přiblížil se konec roku a je tedy na čase se opět podívat, co se uchytilo v síti. Řetězovku šíleného vyhledávání jsem před lety skromně odstartoval a nejlépe se ji teprve nedávno naplno a správně ujala Rionka, od které se to pak rozšířilo i na další blogy. Opět tedy otevírám statistiky Google Analytics a ze Zdrojů návštěvnosti vybírám ty nejlepší Klíčová slova za období od poslední květnové sklizně až po současnost.
podraz jmenem alex jones = zajímavý dokument, jehož autorem je sám Barrack Obama
mafia 2 jak se dostat přes 1 misi = no jestli se nedostaneš přes první misi, tak tuhle hru asi nedohraješ
párd repubkliky cz = tohle byl určitě řádně opilý člověk
www.mariuhana = tenhle byl zase moc zkouřenej
smazal jsem si profil na facebooku = blahopřeji
vyznam slova krypl = Karel Schwarzenberg
s facebookem nebudeš nikdy sám = určitě, vaše osobní data již byla mnohokrát prodána a zneužita
11 září pravda = co myslíte? přiletí letadlo a mrakodrap se rozpadne na prach?
2012, jednou za tisíc let = Kapitán Zapp Brannigan si poradí i s fenoménem 3012
22khz vyzvánění na mobil = to se obávám, že až vám někdo zavolá, tak to neuslyšíte :)
3d porno s brýlemi = někteří mají rádi porno i s ponožkami
800 nm laserové ukazovátko = to je hodně malé ukazovátko
apin tracklist už nebude = potěšilo mě, jak se moje sety (i zkomoleniny jejich názvů) hezky ujaly
cesky dabovane pornovidea = ano, ta komunikace mezi herci je u těchto snímků naprosto klíčová
chci hodit virus na facebook = nač nosit dříví do lesa, Faceboook je mnohem nebezpečnější!
co se deje kdyz si prohlizis nekoho profil na facebooku = bůh zabije koťátko
co znamena na badoo setkani = to netuším, cokoli s názvem badoo nebo facebook blokuji
crack serato = to bych raději nedělal, pokud chcete DVS zdarma, zkuste Xwax
diskuze jdou odstranit porno stránky z internetu = to možná zvládne jen Chuck Norris
djing na telefonu = nechtěl bych
dokázal zmizet lusknutím prstů = kdysi jsem to taky uměl, ale od té doby, co netrénuji, už to není ono
free porno 5.1zvuk = po řadě dotazů na 3D porno tu někdo myslí i na prostorové ozvučení
funguje pidgin = vydržte, podívám se… ano funguje, děkuji za optání :)
gta 4 hrat zadarmo hned ted = opravdu je to tak jednoduché :)
Vánoce jsou nadobro pryč a jistě jste mnozí z vás měli na štědrovečerní tabuli sklenici s tmavým nápojem, tak jako správná amerikánská rodinka.
