Takhle mě ještě neznáte

Ten set se jmenuje Break King. Je to převážně brekabeat.

Už je tomu hodně dávno, co jsem internet obohatil o nějaký ten svůj setíček.
A protože mám poslední dny nějaké zvláštní období, kdy se mi všechno daří, tak letos poprvé (k nevíře) jsem si našel čas a házím k poslechu opět něco netradičního.

Překvapeni budou moji příznivci i odpůrci, protože to je tentokrát něco úplně jiného, než co byste odemě normálně očekávali. Tentokrát jsem oprášil breakbeatové a dubstepové desky (zastoupené ve větší míře) a… ano i nějaké to vrzání, skřípání a prznění popových hitovek jsem si přeci nemohl odpustit :) Kdo má hudební přehled, jistě poznává vzácné oldskool výlisky s několika novinkami a remixy legendárních tanečních hitů (např. Prodigy nebo KLF) a taky trochu toho úchyného break-electra.
Kdysi mi někdo říkal, že se tyhle styly špatně prolínají, já vám chci dokázat, že když se chce, tak jde všechno :)

Někomu to může připadat chvíli hrozně pomalé, za chvíli zase pěkný mashup. Můžu vás ale ujistit, že je ta hodina a necelých 10 minut pořád na stejné rychlosti bez nějakých výraznějších výkyvů. To je jen zdání díky tomu, že se tam střídá hodně odlišných hudebních stylů.

Zároveň to je takový test record stále těch samých hrotů, jako před dvěma lety, kdy jsem nemohl udělat kloudný záznam. Soubor je proto ve 192kbps. Malinká „opotřebovanost“ tam je znát (taky jsem to nechtěl moc kotlit, aby to zase neprskalo), ale není to nic hrozného a myslím si, že ještě jeden rok šmrdlání snesou, pak porovnám kvalitu zvuku a možná vyměním hroty :)

Zapomenutá historie DJingu

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním.monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Mafia 2 dojmy

Mafia 2 nemáte ještě nějaké náboje pane?Nevim čim to je, ale poslední dobou se nikomu nepodařilo vydat hru, která by nezklamala a dokázala zaujmout a pobavit. Ani v případě druhé Mafie se nenaplnilo očekávání (nejen moje, ale i miliónů dalších hráčů) a to, co nám 2K Games předhodili, byl prachsprostý výsměch všem fanouškům titulu Mafia! Na konci prázdnin se ukázalo, že ten poslední odklad byl nutný jenom proto, aby se dobrých 70% ze hry vyškrtalo a zredukovalo. Vývojáři si první Mafií a slibama o dvojce prostě nasadili tak vysokou laťku, že ji museli několikrát posouvat dolů.

Vzpomínám na ty dřívější ukázky a videa z předváděcích verzí hry. Například jedna mise, kde šel hráč pro zbrojní pas, provázející několik dalších miniher s policajtem a zloději, se stealth prvky pro tiché zneškodnění stráží a následná likvidace garáže s luxusními vozy a na závěr únik policii. To a mnohem více bylo z konečné hry vyškrtnuto. Pokud se má tato mise objevit v některém z budoucích DLC, tak děkuju pěkně, ale proč jste to teda presentovali skoro dva roky před vydáním hry? Mafia 2 To policejní auto do vody

Některá pozitiva ve hře ale taky jsou. Po všech stránkách má hra to nejlepší, co měl první díl – atmosféru, cutscény, skriptované drobnosti, jízdní model, hudbu, hratelnost a také různé odkazy na jedničku všude možně po městě nebo v rádiu. Plynulé přechody z interiérů do exteriérů a naopak bez loadingu, pouze krátkým probliknutím jsou odděleny prostory, kde se smí a nesmí používat zbraně. Krycí systém a vůbec skrývání před zraky policie je perfektní. Možná by neuškodil lepší pohyb z krytu do krytu a lepší AI, nejenom protivníků a policie, ale i lidí na ulici i těch v autech. Ještě jsem ale nehrál hru, která by umělou inteligenci měla promyšlenou a fungující. Atmosféru je potřeba vyzdvihnout ještě jednou, protože některé pasáže a scenérie jsou s vynikajícím soundtrackem vážně působivé a dost často po misi jsem se jen tak projížděl po městě a kochal se. Mafia 2 extrémní jízdaGraficky (na PC) je to spíše průměr díky spoustě bugů, opakujících se textur a postav (ten prodavač zbraní kousek dál prodával identickému chlapovi na ulici noviny, mám takový pocit, že mě sleduje a několikrát jsem se s ním kvůli tomu popral) nedodělkům a hlavně doskakujícím objektům pár metrů před autem. Mafia 2 proto není motivací ke shánění postranních dvou monitorů, protože by noční jízda autem byla dost lekací, když by se nasvícená vozovka z míjejícího auta zobrazila až na vedlejším monitoru 8)
Dohlednost by měla být umožněna nastavit přinejmenším tříkrokově, pohled ze střechy hotelu na město bez pouličních lamp a všeho toho bordelu okolo je napoprvé zajímavý, ale napodruhé už ne. Stačí zastavit u křižovatky a sledovat, jak se z jednoho bodu objevují lidi a jdou se o kus dál zase rozplynout. Je rok 2010 a existuje už dost herních strojů (a stále jich přibývá), jejichž kapacita grafiky nebyla v tomto směru využita naplno. Je sice hezké, že hra podporuje 3D zobrazení, ale většina hráčů to v současnosti stejně ještě nemá možnost využít a raději by viděli lepší dohlednost a slušný AA. Mafia 2 duplicitaDodatečné efekty vypadají hezky a když jsem si PhysX správně nastavil, aby se to trochu hýbalo, tak to i celkem šlo, ale ke konci zběsilých stříleček se framerate ustálil na 15 snímcích a na obvyklých 60+ se to znova rozeběhlo až s nástupem filmečku. Zkoušel jsem trochu přetaktovat procesor, ale o moc se to nezlepšilo.
Český dabing nakonec taky nedopadl nejhůře, ale ta laťka, kterou nasadili Vašut s Rychlým v jedničce tady nebyla překonána. Sbírání Playboyů a zatykačů je vpodstatě jediná vedlejší činnost, kterou můžete ve městě dělat a má to být jen taková náhražka za to všechno, co ve hře chybí a přitom bylo slíbeno. Na druhou stranu Empire Bay není tak obrovské město a když se trochu lépe díváte, tak hlavně zatykače nacházíte ve všech postranních uličkách a za zdmi tak podezřele schovaných, že si říkáte, že tam zezadu musí něco být a on tam skutečně visí některý z vývojářů hry. Zločiny, za které jsou stíháni na zatykači se neshodují se skutečností, jejíž výčet následuje: Mafia 2 bug

Hráči byli lákáni na propracovaný a detailní herní svět plný interaktivních objektů – z toho si můžete tak maximálně pustit vodu do umyvadla, zhasnout světlo nebo spláchnout záchod. Klidně bych tohle oželel, kdyby raději místo těchto nepodstatných blbostí dodělali slibované pěstní souboje s různými komby a zbraněmi na blízko, hospodské rvačky (s možností použití flašky, židle, nohy od stolu), kupování vozů (ve hře je můžete jenom krást), až 25 hodin hracího času (místo slabých 10; 12 když to hodně natahujete a zdržujete), vedlejší mise, ukazatel respektu, taxislužba, zasekávající se zbraně, dostihy, vykrádání bank… Engine sice dokáže zobrazit a přirozeně animovat až šedesátku lidí naráz, co je to ale platné, když je hlouček několika desítek postav poskládán z asi 10 modelů, které se několikrát opakují, dokonce mají i stejné oblečení. Zatímco první Mafia byla primárně pro české hráče na PC, druhý díl je viditelně přizpůsoben pro americké idiotské jednoduché mozečky s konzolí.zabili Henryho
Tutorial ve stylu jedničky by na tomto enginu mohl vypadat dost dobře. Místo tutorialu může být prvními kroky ve hře leckdo zaskočen (nemluvě o tom, že takových prvních misí mělo být hned několik a ne jen jedna).

Během sledování příběhu jsem měl dvakrát dost silné tušení, že právě tady měl hráč převzít kontrolu nad Vitem a učinit klíčové rozhodnutí, které by hru nasměrovalo k jednomu ze čtyř alternativních konců. Díky tomu, že je hra a příběh tragicky osekaný a lineární, působí to celé dost nelogicky a zmateně. Pánové v 2K znalí původního a kompletního scénáře si evidentně neuvědomili, že hráč, který nečetl celý jejich scénář v tom bude mít trochu bordel a bude z toho jednoho jediného splácaného konce zklamaný a ne nadšený, jak byli všichni v konferenčním sále…

Abych to zkrátil. Tak jako vždy, i v případě předchozího článku jsem měl pravdu, že by to sneslo ještě jeden odklad, protože Mafia 2 působí uspěchaným a nedodělaným dojmem techdema a ne plohodnotné AAA hry. Naše naděje se teď upírají k šikovným rukám moderů, kteří z techdema Mafia 2 udělají plnohodnotnou a zajímavou hru. Kupříkladu hned po oficiálním vydání se objevil mód zpřístupňující Extrémní Jízdu (která ve hře už byla, ale pravděpodobně ji mělo odemknout některé placené DLC) a také se v současnosti pracuje na neoficiálním multiplayeru…

Jsem zvědav, jak se k vlně negativní kritiky ze strany tuzemských hráčů postaví vývojáři…. Že by zase suše prohlásili, že ty nepovedené věci jsou outsourcované, jako byl třeba vývoj hry na PS3?
Ať je to jakkoliv, 2K Games odemě už nikdy žádné peníze nedostane!

Reggae, dub, jungle vyzváněcí melodie na mobil

rasta lionJelikož první várka vyzváněcích melodií přesně naplnila očekávání, má i nějaké ohlasy a dokonce jsem některé hlášky zaslechl z cizích mobilů na ulici, nebylo by od věci z toho udělat takový miniseriál. Materiálu na gramofonových deskách by bylo ještě stále dost a taky zrovna testuji novou fičurku tady na blogu a balíček s sms tóny a vyzváněním spolu s několika ukázkami je naprosto ideální příležitost.

V prvním díle mobilních mp3 jsme měli takovou směsku převážně z battle vinylů. I v tomto dnešním balíčku je několik samplů z battlovek, vše je ale tematicky směřováno na Jamaiku a rastamanské hrdelní popěvky a motivy. Ano, jak už z nadpisu správně tušíte, tentokrát to je výcuc z Roots, Reggae, Dub, Dancehall, Dubwise a Jungle placek (převážně tedy tem jungle, jak jistě asi všichni víte :) Které už nějaký čas vesele používám jako oznámení o nové sms, události nebo příchozím hovoru a opět se stávám středem pozornosti. I jako zvuk budíku lze použít libovolný mp3 soubor z tohoto balíku, osobě mám ale po ránu raději celé skladby, místo výstřižků těch nejlepších momentek :)

Tento balík sms zvuků a vyzvánění nebude mít jistě takový ohlas, jako široce pojatý předchozí díl, ale úzké skupině junglistů určitě udělá radost. Hodí se zejména, pokud máte v telefonním seznamu kontakty na rastamany, rastawomanky, ganja smokery, nebo prostě jenom reggae, dub a raggajungle příznivce :)

Jako v případě facebooku, tak i u těchto zdánlivě neškodných samplů platí, že je potřeba používat mozek a že záleží jen na vás, jak budete prezentovat sebe a své přátele svému okolí. Tedy s tímto materiálem (v extrémních případech) můžete někomu zavařit, když vám příchozí hovor od určitého kontaktu bude hlásat, jak dotyčný dbá na kvalitu pěstované marihuany, nebo že má kvůli tomu problémy s policíí (ano, mezi vybranými naleznete i úryvek z „Police in helicopter“). Zní to nepravděpodobně, ale upozornit na to musím…

Drobnou útěchou může být fakt, že drtivá většina hlášek je tzv „Jamaican Gibberish“ a pokud máte problém něčemu porozumět, zkuste použít slovník :)

Archiv ke stažení zde




Malá ukázka níže:
*
*
*
*
*
*
*
*
*

Jestli vás dnešní nášup vyzvánění do mobilu neoslovil, nezoufejte. Příště to bude tematicky zase něco jiného :)

KLF Manuál

Bill Drummond a Jimmy Cauty budou pro jedny blázni, kteří spálili milion liber v krbu, pro jiné budou nesmrtelnými postavami hudební historie. I můj hudební rozvoj byl na počátku devadesátých let poznamenán a formován mj. těmito dvěma chlapíky, které asi budete lépe znát pod názvem The KLF.

Bill a Jimmy se rozhodli (vedle hromady dalších šíleností), že sepíšou o své cestě na vrchol hitparád Manuál, jak se prakticky od nuly, bez peněz, zázemí a talentu vypracovat ke svému Číslu jedna, aniž by někdo z nich kdy zahrál jediný tón. Možná to zní podivně, ale je to tak a zástupy hudebníků, kteří se řídili jejich Manuálem a jejich song dosáhl prvních míst v různých hitparádách, jsou dostatečným důkazem toho, že to tak skutečně funguje.
I třeba takový Petr Kotvald se svým hitem Mumuland sice překladatelům knihy popřel, že by se Manuálem řídil, ale kdesi jinde jsem četl, že právě tenhle hit byl inspirován Manuálem od KLF. A jakpak by ne, vždyť už sám název je do očí bijící vykrádačka All Bound For Mu Mu Land z Justified And Ancient a skladba má hitové ambice díky formulce, která je popisována právě v Manuálu. Ač byl Kotvaldův Mumuland sebevětším hitem, já jsem ho bytostně nesnášel, nejen kvůli vykradenému názvu, ale hlavně kvůli tomu, že Manuál opravdu zafungoval a pubertální sousedovic děvče si tenhle hit Číslo jedna neustále dokola pouštělo nahlas na svém kazeťáčku od rána do noci, takže se mi docela zajídal…

Manuál vznikl před více jak 20 lety, čemuž odpovídá pojetí knihy, odkazované reálie, hudební pořady a časopisy, tehdejší technické vybavení nahrávacích studií a celé je to vlastně cíleno pro britské čtenáře. V roce 1988 ještě masivně frčely gramofonové desky a kazety (jo to byl časy;), audio CD byl luxus a nikdo si nedokázal ani představit, že trh s hudebními nosiči jednou bude válcovat formát MP3. I tak se v samotném principu tvorby Čísla jedna za ty roky příliš nezměnilo a v Manuálu jsou trefně a s nadhledem popisovány věci, události a principy, které spolehlivě fungují dodnes (např. zmínka o fungování bank, z čehož máme dnes celosvětovou finanční krizi). Manuál radí nejen jak vytvořit track s ambicemi na Číslo jedna, ale také na co se připravit, co je nezbytné si do začátku sehnat, jakými lidmi se obklopit a jak s nimi jednat.

Podíváte-li se na první příčky hitparád dnes (a neudělá-li se vám špatně), najdete u něčeho méně, u něčeho více, inspiraci z toho, co je popisováno v Manuálu. Časový odstup 22 let je dost propastný a v dnešní době si může každý přizdisráč doma na počítači naklikat skladbu podle svého gusta. Nemusí se ale dostat na Číslo jedna, i když se bude řídit Manuálem. Do skladby je potřeba vložit trochu víc, než je bezduché splácání několika smyček, trendy zvuků a žádaných tanečních riffů. Autor do skladby musí dát také něco ze sebe, mít určité know-how…. a ta energie, sexuální náboj a autorovo charisma musí být z tracku cítit. To neumí jen tak někdo, Manuál ale dokáže nasměrovat správným směrem.

Více informací o této brožurce a odkazy na obchody, kde se dá koupit je na stránce www.klf-manual.cz. Zájemci o koupi by neměli příliš váhat, na pultech je už druhý dotisk a i ten bude brzy rozebrán…

Ruce pryč od DJX 750

Mezi pokročilejšími a profesionálními DJs budete těžko hledat takového, který by pěl chválu na značku Behringer.
Možná že se budu opakovat, ale dnešní článek berte jako dobrou radu, která vám může ušetřit několik zbytečně vyhozených tisícovek, pocuchaných nervů a zničených ideálů.Behringshit DJX 750

Za svoji několikaletou djskou kariéru jsem měl pod rukama nespočet mixáků různých značek a provedení. Tento týden jsem se ocitl před mixpultem Behringer DJX 750 a mezi těmi všemi mixy, na které jsem kdy narazil, patří právě tahle hračka (doslova) na ty nejnižší příčky. Nebudu do podrobna popisovat kde a jak jsem na něj narazil, abyste si nemysleli, že se stýkám s lůzrama, ale jako profesionální mixpult se označit nedá ani omylem (ostatně jako jakýkoli jiný výrobek značky Behringer).

Z obchodního hlediska chápu trend designově imitovat populárnější a o krapet spolehlivější přístroje známých značek, nechápu ale jak se výrobce vůbec odváží takový zmetek označit jako Professional. Samozřejmě že i DJX 750 je napodobenina známějšího Pioneeru, který má možná o třídu lepší zvuk a přibližně o půl roku delší výdrž komponent.
Tam, kde jsem měl možnost si tuhle příšernost osahat, je v kurzu techno a trance, takže nějaké fundovanější zvukové hodnocení nyní vynechám, každopádně i to málo, co jsem měl možnost si pustit, znělo skutečně příšerně (a teď nemluvim o hudebních stylech, ale o zvukovém podání mixáku).
Behringer nijak nepřekvapil, ani Philip TBC z tohoto mixu není nijak odvázaný a já mu musím dát za pravdu, nemluvě o tom, že Philip TBC jistě testoval fungl nový přístroj, zatímco já jsem hrál na mixáku, který měl už asi něco za sebou a u kterého praskaly korekce…

DJX750 už na první pohled působí velmi laciným dojmem, že se to musí rozsypat, jen se na to člověk špatně podívá. Jako největší pitomost považuji umístění killů hned vedle crossfaderu. Při zběsilejším šavlování si můžete lámat hlavu nad tím „proč to kurva nehraje?“ a až po chvíli zjistíte, že to malé světélko signalizuje ořez některého pásma. Záběr šavlí a nastavení průběhu crossfaderu taky nejsou nijak přesvědčivé a scratchovat bych se na tom vážně bál. Do laborování s efekty se uživatel pouští na vlastní nebezpečí, protože se to dá jedním slovem označit jako chaos. Použití efektů v mixu vyžaduje patřičnou přípravu a trénink, každopádně pokud plánujete s DJX 750 někde vystupovat a s těmi suprovými efekty se blýsknout před publikem, dost možná, že vás obecenstvo vypíská…

Důrazně varuji všechny potencionální zájemce před koupí tohoto mixáku! Leda že byste se chtěli před kamarády předvést, jak vám hezky svítí a bliká mixák, pokud ovšem do některého výstupu zapojíte zesilovač a bedny, budete akorát pro smích!

Servis sluchátek Koss

Nejedná se o PR článek, ale tomuhle prostě musím udělat reklamu, protože servis v Kossu opravdu mile překvapil svojí rychlostí.

Se sluchátky značky Koss se určitě mnozí zvás už při nějaké příležitosti setkali a někteří z vás jistě nějaké ty sluchátka Koss určitě budete mít doma nebo třeba právě na uších (tipuji nejčastější a nejoblíbenější Koss Porta Pro).koss sluchátka

Jednoho krásného dne jsem si pořídil sluchátka Koss UR20, jakožto nástroj a pomůcku pro mixování. Jedná se o DJ sluchátka, proto od nich nelze očekávat žádnou hi-fi reprodukci, ani super pohodlné celodenní nošení. Důležité je, že dokáží docela uspokojivě odizolovat okolní hluk (stejně je mám při hraní jen na jednom uchu, ale alespoň to jedno ucho) a když se píchnou do mixu, který není zrovna na domácí použití, tak v nich i něco bude slyšet.

Při míchání stejně potřebuju akorát chytit první dobu a řídit se podle rytmu (který zprostředkovávají basy,hajtky, nebo bordel-to už je jedno), většinou ten track znám, takže mi stačí ta první doba a při mixu stejně poslouchám master. Na takové potřeby jsou sluchátka za necelou tisícovku (dnes už možná budou stát víc) naprosto ideální.

Teď si zkusím rozpomenout, co všechno už UR20 zažily:

  • Odehrály desítky akcí, často jako jediné erární sluchátka toho víkendu, protože si ostatní páni djové donesli jenom desky.
  • Často zastoupily funkci mikrofonu a ještě častěji tuto funkci vykonávaly bez mého vědomí.
  • Několikrát za večer vytahování a zapojování do mixáku, který měl úroveň hlasitosti sluchátek vykrouceno na max.
  • Extrémní podmínky jako je např. děšť, kouř, popel, vylité pivo, vykalenci (prostě klasický free open air). Když se našel nějaký výjimečný dj, který měl s sebou svoje sluchátka, často mu ty moje upadly na zem do bláta a on po nich celou hodinu a půl svého setu šlapal.
  • Transport ve stísněném prostoru batohu s ostatními krámy (mnohdy jsem ten batoh ani nemohl zavřít) a občas debilní vtípky některých jedinců: „Hele, proč máš překroucený sluchátka?“ vzal sluchátka a překroutil je jako když se ždímá prádlo…

Někdo by řekl náročný provoz, já říkám běžné používání. A po takovém používání se dá očekávat nějaká únava materiálu nebo technické problémy.



Zhruba po dvou letech se začala projevovat první závada. Nejvíce namáhaná část kabelu hned za jack konektorem jevila známky opotřebení. Ne na pohled, ale na poslech. Ono je to pochopitelné, většinou se sluchátka zastrčí do mixu a kabel visí směrem dolů nebo do strany. Když se tohle bude dělat často, kabel se bude často ohýbat právě za konektorem a praskání ve sluchátkách (následované později úplnou hluchotou pravého sluchátka) bude znamení, že ohýbací cykly drátku jsou sečteny. Upřímně, první závadu na sluchátkách bych čekal úplně někde jinde, vzhledem k zacházení jsem tipoval, že se první zlomí plastová ramínka na kterých drží celý náušník.

Musel jsem se rozhodnout: Poslat to na reklamaci a čekat x týdnů na vyřízení, nebo si to spravit sám za deset minut? Takže jsem vzal do ruky štípačky, pájku, kabel o pár centimetrů zkrátil a napájel si nový 3,5mm stereo jack ze šuplíku.

Trochu jsem se obával o zánik doživotní záruky, ale byl jsem ujištěn, že ty sluchátka můžu třeba rozemlet na prach a vždycky mi pošlou nové :)

Doživotní záruka s sebou přináší nutnost registrace, ale získáte tím skutečně doživotní servis vašeho zboží. Jako registrovaný zákazník mám ne dva, ale tři roky bezplatného servisu a po třech letech bude případný servis stát jen pár stovek.

Moje Koss UR-20 po vlastním zákroku sloužily bezproblémů ještě nějaký měsíc, ale pak zničeho nic opět pravé sluchátko přestalo hrát. Tentokrát to není ukroucený konec kabelu, teď už je něco špatně v samotném sluchátku. Ostatně sluchátka se špatně čistí a po těch letech ani nijak extra nevoní. Oproti některým hypermarketovým posluchárnám v regálech s CD jsou tyhle moje sluchátka ještě ve vynikající kondici, ikdyž hraje jenom jedna strana.

Nedá se nic dělat, s tímhle si už neporadím, takže sluchátka putují do svého původního obrovského obalu, vyhledám a vytisknu e-mail s potvrzením o registraci, kde je uvedená i poštovní adresa pro reklamace a druhý den to posílám s doklady a popisem závady doporučeně poštou.

Po týdnu a pár dnech je balík zpátky a já radostně jásám, že to bylo tak rychlé. Radost vydržela jen krátce, protože na balíku je nápis VRÁCENO ZPĚT. Kde se stala chyba? Servis Koss za ty dva roky přesídlil na jinou adresu a ta z potvrzovacího e-mailu už neplatí. To jsem ovšem nemohl vědět (kdyby na poště existovalo něco jako redirect, měl bych po starosti), proto zjišťuji novou (tentokrát správnou) adresu a znovu posílám sluchátka do Ostravy.

Že to byla správná adresa se potvrdilo za dva týdny a několik dní, kdy dorazil balík zpátky. Nejprve jsem ho nevěřícně prohlížel ze všech stran, jestli tam zase nenajdu zprávu o vrácení.

V servisu bleskově vyměnili nehrající sluchátko a kabel a nyní mám sluchátka jako nové, ikdyž mě to stálo dvakrát poštovné. Proto doufám, že tento článek poslouží všem, kteří se chystají něco reklamovat. Před odesláním (čehokoli) si raději zkontrolujte adresu, jestli se servis nepřestěhoval, nepřejmenoval, případně jestli nezkrachoval, ušetříte nervy a peníze za poštu ;)

SMS tóny a vyzvánění do mobilu

Sada zvuků a hlášek pro váš mobil, které si v telefonu můžete nastavit jako vyzvánění, upozornění na přijatou sms, zprávy, události nebo upozornění.




Docela často se mi stává, že mi přijde SMS, upozornění, nebo nějaká událost v ne zrovna vhodný okamžik a stanu se tak středem pozornosti.

Nebylo by na tom nic divného, kdyby se například ten výpis z banky neohlašoval tak, jak se ohlašuje a lidé v okolí by se nezasekli, s vykulenýma očima pohlédli mým směrem a po odeznění pokračovali v rozhovoru :)

Všechno to začalo sháněním nějakého pěkného a originálního zvuku do mobilu jako vyzvánění nebo tón SMS zprávy. A kam jinam se obrátit o pomoc, než ke starým dobrým deskám? Vyzváněcí tóny z vybraných pasáží mých oblíbených desek budou to pravé ořechové. Nejvíc materiálu a největší srandu poskytuje štousek battlovek. Obrovská spousta samplů a hlášek z různých filmů, všelijaké zvuky a tóny budou to správné krmení pro můj telefon a postupně si můžu do telefonu poslat přes dvě stovky nejrůznějších krátkých i dlouhých zvukových klipů.

Vybral jsem z nich zhruba padesátku, se kterou se s vámi podělím v tomto prvním díle nepravidelného miniseriálu vyzváněcích tónů do mobilu, ať si užijete taky trochu srandy :)




Ke stažení zde.

Další díl zvuků na mobil následuje zde

Užívejte vybrané nahrávky dle libosti a věřím, že některé z nich vám jistě zajistí také takovou pozornost, jakou si dopřávám já v různých situacích :)

Určitě potěší SMS http://www.kekel.cz/mp3/SMS_DOIT.mp3 ve frontě na bankomat.

Den, kdy máte jít k zubaři, může příjemně nastartovat takový budíček http://www.kekel.cz/mp3/SMS_horror.mp3

Připomínka dnešního utkání v bowlingu může například znít nějak takhle http://www.kekel.cz/mp3/SMS_myballs.mp3

A pokud také máte jednoho opravdu chytrého a inteligentního kamaráda (myšleno ironicky), SMS zprávu z jeho čísla může oznámit třeba něco takového http://www.kekel.cz/mp3/SMS_STUPID.mp3

http://www.kekel.cz/mp3/SMS_youaredeadman.mp3 zase může oznámit, že jste měli dneska zaplatit ten dluh a jestli by nebylo lepší raději někam odjet http://www.kekel.cz/mp3/SMS_goforward.mp3