Demonstrace proti brutálnímu zásahu na Miladě

SOBOTA 4.7. 14 DEMO PALACKÉHO NÁM

30. června 2009, kolem osmé hodiny ranní vtrhla na squat Milada bezpečnostní agentura. Překonala zamčený hlavní vchod do domu i všechny bariéry v domě a začala dům vyklízet. Agentura byla najata Ústavem pro informace ve vzdělávání, který je správcem pozemku (vlastníkem je stát) a počínaje 30.6. spravuje patrně i vilu Milada, která měla být k tomuto dni zapsána do katastru nemovitostí, takže byl odstraněn stav, kdy právně neexistovala.
Zásahu bezpečnostní agentury byla přítomna ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání paní Zieleniecová, a starosta Prahy 8 pan Nosek. I přes jejich přítomnost zaměstnanci bezpečnostní agentury, kteří svým vzhledem (oblečení značky Thor Steinar) i vyjadřování silně evokovali neonacisty, od začátku svévolně ničili zařízení domu, rozbíjeli okna i interiéry domu i majetek squaterů. Ničení komentovali slovy, že účelem je učinit objekt neobyvatelným.

Jakmile zásah bezpečnostní agentury začal, sedm obyvatel vylezlo na střechu, s úmyslem zabránit úplnému vyklizení domu. Jeden ze zaměstnanců security se je pokoušel pokropit slzným plynem.

Kolem půl jedenácté se začali před Miladou scházet první sympatizanti squatu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s vyklízením. To už byly na místě první policejní jednotky, jejichž příslušníci začali prostor pod vysokoškolskými kolejemi, sousedícími s Miladou, ohrazovat páskou a vytlačovat shromážděné na přilehlé parkoviště. Došlo k několika strkanicím, několika zraněním na straně protestujících a jednomu zadržení, při kterém zadržovaného bili policisté teleskopickými obušky.
Kolem dvanácté hodiny byl také zatčen jeden ze dvou zatím obviněných.
Securitka se mezitím pokusila squatery ze střechy „vykouřit“ tím, že zapálila v několika kamnech v domě.
Při vyklízení squatu byla policií napadena obyvatelka obytného autobusu, který parkoval v blízkosti Milady, a to tak, že musela být odvezena na neurologické oddělení nemocnice Na Bulovce kvůli podezření na epileptický záchvat. Je cizinka a jejímu příteli nebyl umožněn přístup do autobusu pro její doklady. Z autobusu se během jejich nepřítomnosti ztratilo několik jejich věcí.
Situace se potom na pár hodin ustálila: přivázaní na střeše, protestující opodál na louce v prostoru vymezeném policií. Začalo se vyjednávat o vstupu do objektu s kamerou kvůli monitorování škod napáchaných bezpečnostní agenturou, a také kvůli zajištění osobních věcí cizinců, kteří byli v té době na Miladě na návštěvě. Jednání bylo ale zdržováno a vstup nebyl umožněn.
Obyvatelé Milady, kteří zůstali venku a měli strach o své věci, včetně peněz, fotoaparátů, dokladů atd. se snažili dosáhnout možnosti vstupu, po jednom a s doprovodem, aby mohli zachránit, co se dá, což jim také nebylo umožněno.
Jejich obavy se naplnili, když začali zaměstnanci security vyhazovat z oken vily nábytek a skříně plné osobních věcí.
Ničení Milady pokračovalo totální likvidací střechy. Securitka začala shazovat tašky ze střechy, aby se dostala k lidem na komíně. Čtyři z nich reagovali na možnost zachránit alespoň některé své věci a rozhodli se střechu opustit. Podle jejich vyjádření musela policie po cestě ze střechy bránit tomu, aby je zaměstnanci security fyzicky nenapadali.
Na střeše zůstali tři lidé. Security pokračovala v rozebíraní střechy a když se dostala na dosah k squaterům, začali jednoho z nich násilím a proti jeho vůli stahovat dolů, přičemž ho ohrozili smýkáním po komíně, kdy nebyl k ničemu přivázán. Security ho po té předala policii.
Poslední dva squatery se securitce sundat nepodařilo, a to ani za pomoci slzného spreje, který byl na ně opět stříkán. V tento moment vstoupil do věci ministr pro lidská práva Michael Kocáb a pražský policejní ředitel a začalo vyjednávání, které trvalo 3 hodiny. V rámci něho byla zaručena beztrestnost obyvatelům squatu a slib jednání o novém prostoru jako náhrada za zničenou Miladu. Po vyjednání těchto podmínek slezli poslední dva squtteři ze střechy.

zdroj:squat.net

Mario Bros. music

Před nedávnem oslavil Tetris 25. výročí a je jedna o rok starší hra, která taktéž zaznamenala obrovský úspěch a v herním světě má také své vydobyté místo v síni slávy.

Ano, je to Super Mario Bros.. Legendární plošinovka od Nintenda, ve které se Mario a Luigi prohopsávají kanalizacemi New Yorku a bojují proti rozličným nepřátelům, sbírají mince a požírají houbičky, které vylepšují jejich vlastnosti. Jistě tuto hru znáte, jistě ji každý alespoń jednou hrál a kdo říká že ne, ten ji hraje dodnes :)

Fenomén Super Mario Bros. ovlivnil obrovský počet lidí a byl inspirací pro mnoho umělců, výtvarníků a skladatelů.

Originální hudební motiv od Kojiho Konda musí poznat bezpečně každý. V jednoduchosti je krása a nejednoho hudebníka napadlo tuhle nezapomenutelnou melodii zremixovat, či úplně překomponovat.

Původně osmi-bitová verze této skladby byla jako předzvěst začínající éry elektronické hudby a pronikání herních melodií do běžného umělecko hudebního světa. Nemusí to ale být čistě elektronická muzika, aby to byl stále Mario :)

Super Mario Brothers – Eminence Orchestra

 super mario bros orchestra

Super Mario Beatbox

beatboxing flute super mario brothers theme

Zack Kim – Super Mario Theme

Super Mario Bros. Music – Main Theme & Overworld



A na závěr přihodím něco z mého recorbagu. Je to skladba Capt Lou Albano Is An Acting Genius od J-Chot, která vyšla na albu The Kamikaze Club 04. Škoda, že je tak krátká, jinak bych ji na akcích hrával častěji…


Přivítejte prázdniny

Začátek letních prázdnin je třeba stylově oslavit.

Nejen pro tuto příležitost se chystá akce s názvem Razzle – Dazzle

Party jaxe patří od pátku až do neděle na pláži v Mělicích u Přelouče. Uslyšíte spousty Djs a live projektů mnoha hudebních stylů. Slíbeno je několik zpestření jako třeba malování na tělo, fireshow, fotbálky, ohňostroj, grilovací koutek atd.

Pokud se za gramofony ve správný čas dostanu i já, tak čekejte (nad)standartní terapii a případný dopoledně odpolední experimantální kill-out, kdy bych si rád vytáhnul ty desky, které se o půlnoci nehodí pouštět pro rozjančený dav lidí (víte jak to je)

Jo a taky při té příležitosti tam oslavím narozeniny ;)

Více informací po kliknutí na obrázek…

10GB na humyo.cz

Nedělní článek na idnes o online datových úschovnách mě docela navnadil si zkusit založit svoji schránku, kam bych mohl nahrávat svoje výtvory. Sice na placených hostingách ještě místo je, nechci tam ale ládovat uplně všechno, protože já vyprodukuju spousty odpadu, který by tam většinu času jenom akorát ležel a zabíral místo potřebnějším souborům. Volba padla na službu Humyo a prozatím můžu konstatovat, že to byla dobrá volba!

5GB na multimédia, 5GB na ostatní soubory to je celkem dobrá nabídka. Vše probíhá přes šikovné rozhraní v okně prohlížeče, systém dokonce nabízí stáhnout klienta, který usnadní synchronizaci souborů a složek.

Takže hned ze začátku zkouším uploadnout jeden můj zatím nejzdařilejší a mezi posluchači nejoblíbenější setík, který je dobré archivovat na více míst :) Stačilo několik minut a těch 50MB se tam snadno nahrálo, hned se to zařadilo mezi multimédia a zobrazilo informace o souboru (rok 1970? asi překlep u mě, mělo to být 2007). Všechno funguje krásně bez bugů, administrační prostředí je přehledné a rychlé, pro vložení přehrávače na stránky si můžete dokonce zvolit barvy a chování.

Jediné co mi u free verze chybí jsou statistiky o počtu přehrání nebo stáhnutí, ale i bez toho se dá žít :)

Takže vychutnejte si jeden můj starší setík, se kterým jsem chtěl prorazit na diskotéky a kinderparty, ale ještě že jsem to neudělal :)

Mimochodem tak nějak se mi za letošek nakupily další výtečné předělávky popových a rádiových odrhovaček, takže není vyloučen Diskkosmash vol.2 !

Právě do humyo láduju několik sestříhaných videí z GTA 4. Dohromady to má 491.8MB, začal jsem před malou chvílí a už tam je 57MB, takže brzy se s vámi podělím o své herní zážitky ;)

EDIT:Nachvíli jsem si odskočil a klípky už tam jsou všechny, jenže zjišťuji nepříjemnou věc: Integrovaný přehrávač multimédií si neumí poradit s videem ve formátu WMV :(

Přišla mi přihláška do RedbullMusicAcademy

To je neuvěřitelné. Jednou člověk projeví zájem o Redbull Music Academy a už mi snad nadosmrti budou posílat každý rok přihlášku…

Vlastně vloni mi nic nepřišlo, až letos po mě zatoužili. Včera mi přišla větší obálka, ze které po otevření vypadnul patnáctistránkový dotazník, několik doprovodných papírů (jeden dokonce i v češtině) a box obsahující knížečku Application Info a dvě cd A selection of tunes recorded at the Red Bull Music Academy Barcelona 2008. První co mě napadlo bylo „no jo, ale na čem já si to přehraju? Kdyby poslali raději vinyl“ Pak jsem si uvědomil, že mám mechaniku v počítači, takže se k poslechu těch dvou cd snad někdy dopracuju…

Přihláška zase obsahuje libůstky, třeba Briefly outline your musical „career“ to date-include high and low points nebo chtějí zase namalovat mojí hudební sbírku v podobě množin, který žánr zabírá nejvíce místa a jaký je můj nejoblíbenější žánr To visualize this, please draw us a map of your music/record collection. Otázka Name the ten records from your country (or city) that you definitely have to play to your fellow participant at the Academy. We’d also like to know why each of them is worth talking about. Please include artists, titles & labels Jak jim mám vysvětlit, že tu (pro mě) žádná zajímavá muzika nevychází, tudíž bych bych jim nezahrál vůbec nic? Možná že bych dal dohromady několik počinů, ale rozhodně by jich nebylo deset…

No a otázka číslo 27 je taky libovka: Imagine you’re the DJ of the night. It’s peak time, everyone’s going strong. Which five tracks will you put on? Ne že by se mi taková situace nikdy nestala, ale v ten okamžik to je všechno čistě o improvizaci, nemám dopředu připravené desky, rozhoduju se na místě podle situace na place, takže vybrat 5 tracků by bylo jen tak střílení od boku… Následující 28. otázka je stejná situace, ale o pár hodin později The sun is about to rise, tady bych už možná věděl :)

No a pak klasika What’s lying next to your bed? nebo What’s the one thing you can’t live without and why? nebo when was the last time you cried anyways?

V doprovodném listu v českém jazyce je napsáno, že dotazník se každý rok mění. Mám ten pocit, že se změní každý rok akorát Rorschach inkblot test (kde jsou tentokrát zrcadlící se siluety Velké Británie) a otázky vztahující se k místu konání What are the first thing that come to your mind when you think of London?

Dostat se na Akademii je velká událost a pocta. Člověk tam nasbírá nové zkušenosti a kontakty a účast na takové akci musí být jistě obohacující a nezapomenutelný zážitek.

Každopádně na takovou událost dnes mám trochu jiný pohled, než před lety. To co mi vadí asi ze všeho nejvíc je (v případě úspěchu) přílišná publicita, protože do Akademie se dostane jen hrstka vyvolených a to s sebou samozřejmě přináší zájem médií…

A o to já nestojím.

Kupovat hardware se nevyplatí

Onehdá jsem měl přístup k většímu množství dat, které bylo vhodné ukrást :) Bohužel na klíčích se mi houpe Pretec USB 2.0 BulletProof 2GB flash disk, navíc z části zaplněný a to na tolika dat nestačilo.

Nenechal jsem nic náhodě a začal hledat nový flash disk s větší kapacitou. Jsou to cca 3 měsíce zpátky, co jsem si za necelých 7 stovek pořídil USB flash disk 16GB Kingston DataTraveler Mini Slim. Malinká titěrná věcička, kterou snadno ztratíte a člověk by ani nechtěl věřit, že se do peněženky vejde 16GB dat.

Už jednou jsem nadával na miniaturizaci právě kvůli Memory Stick Micro. Opravdu miniaturní paměťová kartička, na kterou si musím brát pinzetu. Dostat ji z telefonu je pro moje prsty nemožné, když ji chci vrazit do čtečky v notebooku, musím použít redukci na redukci, abych následně zjistil, že přes dvě redukce ji notebook nedokáže přečíst, takže zase pinzetu a zase zpátky do telefonu a všechny přenosy přes Bluetooth…

Zatracená miniaturizace. Naštěstí jsem ještě nikdy nemusel hledat mikroskopickou paměťovou kartu v trávě nebo v bordelu někde venku, ale znám pár lidí, co už tuto proceduru podstoupili, nejednou u toho hezky nadávali a shodli jsme se společně na tom, že tu miniaturizaci nám byl čert dlužen.

Abych na tu miniaturizaci ale jenom nenadával, tak v případě Kingston DataTraveler Mini Slim jde o krok správným směrem. Je sice malinký a kdyby mi někde upadnul a já ho měl hledat, tak si asi hodim mašli, ale 16 GB při několika milimetrové tlouštce na rozměrech skoro nehtu u palce je docela rozumný kompromis. Žádná krytka, žádné složité vybalování, jenom vytáhnu z peněženky, strčim do USB portu a už to frčí. Dokonce to má v očku nenápadnou kontrolku signalizující činnost disku.

Tento článek ale neměl být oslavnou recenzí na maličkatý USB flash disk, ale taková úvaha nad cenovým chaosem, který v současnosti (nejen) v tuzemských obchodech přetrvává. Tak po očku jsem sledoval vývoj ceny právě zmiňovaného Kingston DataTraveler Mini Slim a musím říct, že jsem udělal dobře, že jsem nečekal, jestli to náhodou nezlevní… Cena se den ode dne mění, v jeden okamžik stál tenhle výrobek dokonce bezmála 900Kč, nyní 803Kč s DPH.

Cenové kolísání, pozvolný růst cen a v ideálních případech stagnace jsou ale pozorovatelné u kteréhokoliv kusu hardwaru na trhu. Dokonce i některé DJ vybavení šlo od začátku roku dost prudce nahoru. Kupříkladu Vestax nebo Pioneer začátkem roku cenu některých svých produktů zvedli až o 40% !

Konečně jsem si chtěl začít stavět pořádnou PC sestavu. Už dlouho vím, že to nebude zrovna nejrozumnější nápad a buďto si budu muset počkat, nebo na nové PC úplně zapomenout. Sice třeba dnes by bylo výhodné pořídit Core i7 (nic jiného se snad ani nevyplatí + výhledově do budoucna), ale to může být chvilkové zakolísání ceny a čert ví, jak to bude zítra. Navíc zítra už budou high-end procesory srovnatelné s Casio kalkulačkou a právě v tomto případě můžu citovat známé moudro, které praví, že počítač, který si přinesete z obchodu domů, je už v okamžiku zprovoznění zastaralý

Ke shánění komponent jsem se odhodlával, až 2K Czech uvedou minimální hw požadavky pro hru MAFIA II. Respektive doporučené požadavky, abych si to mohl pustit v plných detailech na pořádné uhlopříčce;) No naštěstí bude Mafia 2 i pro konzole, které jsou už dnes oproti PC velmi zaostalé (a ty musí vydržet až do roku 2011-12, kdy nastoupí nová generace herních konzolí), ale i tak je hra vyvíjená na stejném enginu a ten nejnutnější hw základ musí být stejný pro všechny platformy. Navíc sami vývojáři ujišťovali, že nedělají další Crysis, takže se nebojím, že by to můj notebook nezvládnul.

Počítač si pořizovat prostě nebudu, vyčkám a uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Vám bych doporučil to samé a když už si musíte nutně v těchto dnech pořídit nové PC, tak přeji hodně štěstí a pevné nervy ;)

Co návštěvníci hledají?

Další pokračování oblíbeného seriálu výběru ze statistik přístupů na tento blog, nad kterými občas rozum zůstává stát…

hledáme rozkuřovačku

taky si asi dám inzerát :)

porno stare lidi

tak to tu opravdu nemám :)

2012 blog tekno

2012 se stává docela mystické číslo, možná že i vytlačí symbol 23

3d dětské porno

co by ty lidi ještě nechtěli :)

auta do gta mafia

teď trochu nerozumím co chceš

banky dluhy hacker

divné slovní spojení a zajímavé je, že jsem na tento dotaz první na googlu

brýle pro noční vidění dobírka

nevěděl jsem, že tu mám e-shop

clovek pod vlivem drog

může to být dítě a nebo prasočlověk ?

co to je vinyl

od čeho máme wikipedii?

nejlepší dj mixer bez instalace

instalací myslíte zapojování kabelů do zadního panelu? a nebo myslíte ty různé online kravinky na skládání hudby?

nejlepší DJ mixpult k notebooku

to je jako kdybyste sháněli nejlepší topné tělísko a napařovací jednotku do žehličky, kterou si chcete zrýt zahradu…

kdo omrdá moji starou

zkus si dát inzerát, značka: jedině s fotkou ;)

hry dnešní mládeže

to je různé, sympatický mi je například hudební projev

grindcore hudba download free.com

málo jste specifikovali svůj požadavek…

crysis efekt střílení jak zapnout

většina lidí to má na levém tlačítku myši

hry jako gta hrat ihnet

neuvěřitelné

www.stahnout gta do pocitaca.com

by mě zajímalo, jestli by to ten chytrák dokázal nainstalovat

www.hiphop pustit cd

no comment

ubuntu 8.10 + rapidshare site:.cz

a nechcete to raději stáhnout třeba odsud?

telepatie návod

copak esemesky ti nestačí?

Je toho mnohem více, pokračování třeba zase někdy jindy :)

Brothers In Blood 001

Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood

Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.

Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)

Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)

Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)

Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.

Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.

Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.

Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)

Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.

Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)

Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…

Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…

Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.

Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…

Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.

Zvukokurv

Tuhle větrnou neděli mě taky konečně napadlo zmáčknout tlačítko Record a něco nahrát. Aneb jak je jednoduché nainstaloval Audacity a bez problémů udělat 50 minutový záznam v 128kbps. Sice jsem byl tou poslední (beta) verzí Audacity trochu vyveden z míry, ale nakonec se mi podařilo všechno naklikat tak, aby to nahrávalo stereo a nakonec vyrenderovalo mp3 soubor v poslouchatelné kvalitě. Dokonce i ten balanc je nezvykle vyrovnaný (že by i ten druhý kabel začal zlobit a tím se dostal na úroveň prvního, který vedl o trošičku slabší signál? No hlavně, že mají oba kanály stejnou úroveň hlasitosti)

Měl jsem si už tou dobou hrát s úplně jinýma deskama (hraju si s nima právě teď ;)), jenže bohužel se balíček z Francie někde zdržel na poště, takže se do tohoto setíku sešly starší a ověřené kousky. Beztak bych nové desky hned nenaplácal do setu a nedal na net, když je nemám ještě otestované na lidech na akci (budu testovat v pátek ;))
star trek dj

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec vypustit do světa. Přeci jenom ne každý si to vyposlechne až do konce… Každopádně už jsem slíbil, že něco nahraju. Není to zrovna První jarní den, ve skladbách zde obsažených je vysamplováno mnohem více zvukového materiálu, uslyšíte více zvratů, překvapujících a zajímavých postupů, distorze (a občasné nechtěné přebuzení), filtrů, nečekaných vsuvek a vůbec toho pořádného bordelu a beaty jsou zatraceně blízko u sebe. Je o malinko svižnější, industriálnější a extrémnější než poslední setík a jednou(nebo dvakrát? už nevim) jsem musel na tom gramofonu rozsvítit 50%, aby to do sebe nějak pasovalo, ale stejně je to na můj vkus stále příliš pomalé.

Je to nahráváno bez jakékoli předchozí přípravy (pouze jsem měl představu o tom, jaké desky bych chtěl tentokrát prolínat) a záznam nebyl nijak následně upravován. Jsou tam sice drobné chybičky a nepřesnosti, ale těch si stejně běžný posluchač nevšimne a nebudu to přeci kvůli pár kopancům nahrávat znova :). Možná za uši tahající poslední „Sunshine reggae“, která mi ale opravdu docela ujela, ale snad mi to odpustíte :)

Originalita a energie jsou ty důležité pojmy, kterých se vždy snažím držet. Přeci jenom ani by mě nebavilo nahrávat tuctovou tucku, kterou hraje každý druhý dj. Snažil jsem se o výběr desek, které by setu udávaly nějaký směr a tempo. No to tempo pozvolna roste a já jsem neplánoval, ani nechtěl, nakládat celou dobu (v okamžiku záznamu jsem ani netušil jak dlouho to vydržím), takže čekejte příval energie protnutý několika významnými zvraty.

První zvrat přichází brzo a je to můj oblíbený Johnny Clash, na něj poškrábaný Rotator (opravdu nevím, jak ta deska přišla k takovému ošklivému škrábanci, zrovna u tohodle tracku a celkově tím škrábancem utrpěla celá skladba, což je dost slyšet). Další je Dr. Bastardo – pravidelný návštěvník a věrný posluchač poznává :) Následují ne zrovna ideální přechody na skladby, které stupňují energii a přilévají olej do ohně.

To by stačilo. Těžko se můžu vcítit do publika, když jsem před sebou žádné neměl, ale po zhruba pětatřiceti minutách musí mít i ten nejotrlejší posluchač dost, takže přichází další zvrat.

Tenhle vokál jistě poznáváte. Aby ne, když jsem na něj už v minulosti upozorňoval. Snažím se prolínat ty oddechovější a veselejší věci, takže nečekejte další nátěr jako v první polovině setu. Stále se ale pohybujeme v prostředí radost-způsobujících amenů a na řadu přijde již zmiňovaný 50% rozsah pitch controlu…

Ve světě se zrovna vesele šíří syntetická forma prasečí chřipky, kterou teprve nedávno vyšlechtili v laboratořích na biologické zbraně, na našem území vítr strhává střechy a vyvrací stromy a já při tom nahrávm tohle…

Pokud v práci usínáte u počítače, pusťte si to hodně nahlas. Stejně nic neuděláte, ale alespoň neusnete :)

Nech sa páči ;)

DJ masters 2009

V těchto dnech se člověk zajímající se o muziku stále častěji setkává s pojmem DJ Masters 2009.

Mělo by to něco znamenat i pro mě?

Internet je plný oslavných článků o této soutěži a proto jsem se rozhodl přispět alespoň malinko na tu druhou misku vah.

Podobných soutěží bylo (a ještě bude) mnoho. Trochu by se to dalo přirovnat k neuvěřitelně dementní soutěži Česko hledá Superstar, jako takový menší formát zaměřený tentokrát ne na zpěv, ale na dovednosti za mixážním pultem.

Když se trochu pozastavím nad zmiňovanou televizní soutěží, která svého času vymývala mozky většině národa, tak správný název ovšem měl být V česku se hledá superstar. Ne že bych patřil mezi ty jednodušší spoluobčany, kteří tyto pořady sledují, ale tyto soutěže s sebou přinesly takový ohromný mediální zájem a pozdvižení, že bylo prostě nemožné se před tím někam schovat a ať už jste byli kdekoli v ČR, dělali jste cokoli a ani nemuseli mít televizi, vždycky si vás Pitomáš Savka našel. Tím chci říct, že jsem se ani já nevyhnul té neskutečné masáži ať už od kolegů v práci, z novin, na internetu, nebo v hospodě. Prostě všude se probírala Superstar, takže jsem měl proti své vůli dostatek informací o této soutěži a jejím průběhu a se znatelným odporem jsem všem dával najevo, že mě tyhle kraviny nezajímají! Stejně tak jako další trapárny typu Big Brother, Vyvolení a ostatní reality show…

Musim se ale přiznat, že byla jedna reality show, o kterou jsem se chvíli zajímal poté, co mi přišla esemeska s textem vita stanek je v milionovym paru, zapni si televizi a bav se. Víťa ale vypadnul hned po prvním hlasování (překvapivě), takže nebyl důvod dále sledovat další trapný pokus televize Nova o boj za větší koláček sledovanosti. Ke všemu ještě Milionový pár po několika odvysílaných dílech Nova raději zrušila, kvůli skandální porno minulosti několika soutěžících. Jediná Ester Ládová z toho měla asi největší užitek a slávu…

Reality show a podobné stupidní televizní soutěže jsou už naštěstí minulostí a já pevně doufám, že pokračování nebo nové kola soutěže již nikdy více nebudou!

Vraťme se ale k soutěži Česko hledá DJ superstar. Princip je vpodstatě podobný: přijďte a předveďte co umíte a my z vás uděláme superstar. Pravidla soutěže dávají každému účastníkovi pouhých několik minut, aby předvedl co umí. Není to moc času, ale zase je to možná dobře nastavené síto, kterým propadnou jen ty nadané kusy.

Slíbené ceny v této soutěži vypadají oproti podobným soutěžím v minulosti docela zajímavě: Vestax PMC-580Pro, 2x Vestax PDX-3000 MIX, Vestax PMC-08Pro MkII „BlueWins“, nebo sluchátka AKG K-181DJ. Pak tam jsou blíže nespecifikované ceny, kterých bych se obával vzhledem k tomu, že partneři tohoto projektu jsou mj. značky Citronic, Omnitronic, Reloop a další…

Již proběhnuvší soutěže tohoto typu (s menší reklamní kampaní) měly hlavní ceny výrobky od značek Citronic nebo Numark, což bych považoval za výsměch a ne hodnotnou (první) cenu v soutěži takového formátu.

Soutěž DJ masters zachraňuje sponzor Vestax, který hází do placu docela slušné produkty.

Ještě jsme si neřekli pro koho taková soutěž je.

Na stránkách mají uvedeno, že do této soutěže se může (mohl) přihlásit jakýkoli dj z ČR nebo Slovenska. Nezáleží ne tom, co hraje, důležité je především hudebně zaujmout. Tady bych se malinko pozastavil a zvěstoval, že to chlapci (a děvčata) nebudou mít vůbec jednoduché. Tím myslím i porotu. Pokud si totiž prohlédnete profily přihlášených djs, zjistíte, že většina z nich má hlavní doménu trance, house, electro, techno nebo drumnbass. Není mi moc jasné, jak chtějí soutěžící hudebně zaujmout a během pár minut předvést nějaký originální riff, když ve svém repertoáru mají vesměs to, co se dnes a denně hraje ve všech klubech po celé republice každý večer…

Když jsem procházel profily přihlášených djs, nemohl jsem přehlédnout několik známých tváří a zvlášť jednoho, se kterým jsem už v minulosti několikrát stál na jednom pódiu (bohužel).

Tím jsem dostal odpověď na otázku kdo jsou tyto neznámí djové: Dosebezahledění kariéristé s mocným egem, co si myslí, že právě oni jsou ty největší hvězdy (a taky se podle toho chovají a s ostatními jednají) a kolem nich se točí svět. Účastí v této soutěži si to sobě i ostatním dokazují a krmí svoje seběvědomí vidinou svých patnácti minut slávy a budou moci zvednout nosánek ještě o kousek výš… Tím neříkám, že to tak mají všichni soutěžící a že nelze mezi desítkami průměrných najít několik nadprůměrných, ale mixák Vestax asi nebude tou hlavní příčinou proč se přihlásit do takové soutěže.

Jistě si teď pomyslíte když jseš tak chytrej a takhle to tu haníš, tak proč jim to tam nejdeš ukázat?

Nikdy jsem nikde netvrdil, že bych hrál nějak zázračně nebo zajímavě. O originalitu se snažím, ale nikomu ji necpu. Gramce Vestax by se hodily, ale kvůli nim mi nestojí za to někde exhibovat, předvádět se a přetahovat se s namyšlenými djs a dělat pro někoho kašpara.

V podstatě poslední dobou odmítám nabídky na vystupování na cizích akcích a ani se ničeho neúčastním. Jednak kvůli tomu, že nejsem jukebox, hraju že mě to baví a snažim se tím bavit i posluchače a přímo nesnáším, když mi někdo říká co mám hrát a co ne. Dalším důležitým prvkem je technické zázemí a blbuvzdorná stage. Nejsem žádná slečinka, jsem zvyklý na ledascos, ale není nic příjemného, když lidi djovi strkají do stolu nebo dělají ještě horší věci, kterým by šlo jednoduše předejít posunutím stolu o pár centimetrů dál…

Taky se mi nelíbí, když se mě na akci několik lidí zeptá, jestli nemám nějaký koláče nebo papíry. Vykládám si to tak, že hudba, kterou jim tam budu ten večer pouštět má sloužit jako kulisa k braní drog. Nejeden dj už kvůli tomuhle faktu přestal úplně hrát. Já jsem nepřestal, pouze to omezuji, zpravidla nabídky na hraní odmítám a hraju pouze s Figurou.

Dalším faktorem je to, že se z hudby stal těžký byznys. Promotéři se snaží návštěvníky nalákat na známá jména na plakátech, lidi se chtějí bavit a dnešní běžný návštěvník je přesvědčen, že k tomu potřebuje o půlnoci světoznámou superstar a dvě extáze nebo lajnu smahu. Stejně tak jako v politice platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v klubech a na party se stokrát propíraný dj stává hvězdou. Samozřejmostí je vysoké vstupné, přemrštěné ceny na barech a kvalita nebo kulturní hodnota jaksi pokulhává. Co si budem povídat, je to realita od které se já snažím poslední dobou držet co nejdále. Stále se mi hraje nejlépe pod DIY namalovanou plachtou na freeparty, než pod velkoformátovou reklamou hlavního sponzora vedle namyšlených a arogantních „kolegů“…