Před několika dny jsem čekal, až mi příjdou mailem některé materiály a přístupové práva, abych mohl zase začít dělat něco produktivního. Byla dlouhá chvíle a tak jsem se po dlouhé době vrátil k Far Cry 2. Ke hře, která nenaplnila očekávání a zklamala mě, ale když jsem se tenkrát dostal do 77% hry, tak by byla slušnost to dotáhnout až do konce.
Ze 77% se stalo 80%, 82%, pak 86%, pak 92%, dostal jsem úkol jet na druhý konec mapy (jak překvapivé) a setkat se se Šakalem. A právě ta konečná část hry, kdy se hráč ocitá v koridoru, byla z celé hry asi nejzajímavější a nejakčnější.
Už dávno jsem se na you tube podíval, jak tahle hra vlastně končí a tak trochu jsem to nechápal.
Musím se přiznat, že to nechápu ani po tom, co jsem to dohrál. Ať už si vyberete dynamit, nebo diamanty, závěrečná animace bude stejná.
Navíc ten neuvěřitelně dementní zvrat v už takhle mizerném příběhu velmi shazuje celou hru….
Far Cry 2 je největším zklamáním za polední dobu. Stále stejné mise, stále stejní nepřátelé, stále stejné prostředí, stále stejný postup hrou a ničení. Tato hra se například vůbec nedá srovnávat s GTA4 (ikdyž jsem je prvně k sobě přirovnával), kde bylo mnoho rozličných úkolů, alespoň nějaké ingame herecké výkony, pořádný příběh a hlavní hrdina mluvil a měl stín… Dunia je sice hezky optimalizovaný a rychlý engine, který umí krásně vykreslovat přírodu a vlivy počasí, ale hodí se akorát pro potřeby této hry, protože s dohledností to moc slavné není, otřesná AI nepřátel je něco neuvěřitelného a aby toho ještě nebylo málo, při větším množství savů můžete čekat na refresh uložených pozic nekonečných 20 sekund !
Jo a ještě jedna věc – pokud někoho srazíte na zem a z posledních sil se zvedá zpátky na nohy, můžete do něj vypálit třeba celý zásobník a přesto se ještě zvedne…
Nevim jestli bude mít tento článek vůbec nějakou hodnotu, ale musím se s tím prostě podělit…
U jedné malé webové prezentace je dost proměnlivá návštěvnost. Jednou příjde 30 lidí, další den třeba jenom 5. Začátkem března to šlo ale skoro do extrému.
Ikdyž každý propad zamrzí, může třeba potěšit křivka, kterou to následující dny vykreslí.
V létě loňského roku jsem publikoval první díl a nyní je ten správný čas si představit několik dalších miniher. Takže pokud třeba zrovna nemáte možnost se jít před výplatou někam bavit a deštivé počasí neláká vycházet z domu, tak jste tu správně ;)
flOw
Jestli znáte hru Spore, tak se vám vybaví její začátek, kde jako jednoduchý organismus musíte sbírat ostatní organismy a využívat získaných upgradů, dostávat se do vyšších a vyšších levelů a svádět boje s ostatními organismy. Pozor, hra si může na slabších strojích brát celkem dost výkonu!
GunRun
Jednoduchá, rychlá, akční a hlavně zábavná a návyková střílečka, kde nechybí spousty rozličných nepřátel, bonusy v podobě upgradování zbraní, dočasného vyčištění obrazovky nebo životů navíc. Prostě čistě akce :)
Další akční hra, tentokrát viděná z ptačí perspektivy. Velmi krvavá střílečka, ve které máte za úkol bránit základnu před zombíky. Samozřejmostí je získávání bodů, za které si pak kupujete lepší zbraně, brnění, nebo léčení.
Tak jsem tomu nakonec také podlehl a jsem součástí další sociální sítě.
Ne nebojte se, nepodlehl jsem Twitteru, ani Facebooku, ani Libimseti, ani jiným podobným zoufalým službám, které údajně způsobují demenci, rakovinu, pocení nohou, nebo ztrátu soukromí. Jak již z nadpisu tušíte, stal jsem se součástí Last.fm
Co mě k tomu vedlo, když mám při práci s počítačem nejraději ticho? Tak bylo to asi z nudy a z větší části také ze zvědavosti a taky kvůli zkušenostem, protože všude o tom čtu, všude narážím na něčí vystavené playlisty, ale stále jsem tak trochu mimo mísu.
Proto jsem se rozhodl do toho kolotoče nastoupit také a podělit se s Velkým Bratrem o svoje statistiky a hudební zájmy. Přeci jenom v reproduktorech z notebooku snesu jakousi pochybnou kvalitu streamu :)
První dojmy byly smíšené. Registrace a instalace linuxového přehrávače (který je podle různých zdrojů nejlepší) byly bleskové a bezproblémové. Po přihlášení a rozkoukávání se mě překvapilo, že na mě vykočil interpret Apin 8) a služba mi v souvislosti se mnou nabízela interprety jako Reverb, Keshu, nebo Philip T.B.C. S těmahle lidma jsem se už nějaký ten pátek neviděl a tady je mám přímo vedle sebe :)
Similiar Artist obsahují Duran Duran Duran, Bong-Ra, Sickboy, nebo Rotator. Kam se poděla anonymita? Trochu mě to vyděsilo, ale zároveň jsem tušil, že se mi tady bude líbit, protože Last.fm zná hudební styly jako je breakcore, IDM, experimental, glitch, raggacore, noise, brutal breakcore, grindcore a podobné libůstky :)
Tak nějak jsem měl už předem zjištěno, že musím mít nalítáno několik hodin, aby se s mojí statistikou dalo něco dělat, proto jsem se dal do poctivého poslouchání.
První tag zkusím Raggajungle. Odehrálo několik songů a pak na mě vyskočila hláška o vyčerpání daného tématu, choose a different one. Cože? to má takhle malou databázi?
Zkouším tedy jiný tag. Tentokrát bych chtěl poslouchat nějaký Jungle. No to už vypadá lépe, Marvellous Cain, nebo Origin Unknown je celkem přijatelná strava. Docela mě ale rozhodilo, že mi pod tagem jungle začali hrát Pendulum… Kruci já chci poslouchat pořádně rozlámané ameny a ne diskotéku z MTV ! Navíc i tady na mě po chvilce vybaflo choose a different one…
To mi připadá podezřelé a trochu se utěšuju, že to bude tím, že jsem tu nový a systém prostě ještě neví, co mi má nabídnout.
Tak jdeme dál, zkouším Reggae. Vyhulený dredaři jsou snad zárukou toho, že nabídku zase hned nevyčerpám a přitom poznám snad i něco nového. Poctivě tedy přidávám do playlistu i do Love-listu pár tracků a podíváme se jinam. Copak asi teď hrajou pod tagem Chillout? No paráda, alespoň že se žánrově shodneme. Určitě se k tomu někdy příště vrátím. Breakcore mi nabízí konečně hudbu mého srdce. Takže vybírám několik tracků do playlistu, nasázím několik srdíček a pokračování příště.
Následující dny už to vypadá o něco lépe. Již nedochází k omylům jako v případě Pendulum a rádio se docela dobře strefuje do mého vkusu.
Svůj profil nemám ještě ani týden, takže na nějaké hodnocení nebo porovnávání je ještě asi brzo, ale můžete to vy služebně starší zkusit a případně do komentářů napsat shodu (chtěl bych ale vidět takového blázna, co by měl se mnou víc jak 60%)
Takže pro všechny, kterým dnes nefungoval Pidgin: nezoufejte, řešení se objevilo ještě dnes.
Nemusíte čekat, až se vám v repozitáři objeví update stávající verze Pidgina. Místo toho Pidgina odinstalujte a stáhněte si balíčky pro verzi 2.5.5 (která se pravděpodobně objeví v zítřejší aktualizaci)
Takto jsem to udělal já a Pidgin opět funguje.
Existuje údajně ještě jedno řešení, ale to nemám odzkoušené…
Už aby všichni konečně přešli na nějaký kvalitnější a inteligentnější způsob komunikace (jabber)
Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…
Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.
Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičkyColor Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.
Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.
Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…
Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)
Jak myslíte že funguje věda? Někdo objeví zajímavý fenomén, napíše o něm vědecký článek a následně se objevem zaobírají vědci. Pokud fenomén potvrdí, vstoupí vynález v obecnou povědomost. Tento koloběh však funguje pouze v případě, že vynález odpovídá stávajícím poznatkům. Pokud se ukáže, že jev podle stávající představy o zákonech fyziky nemůže existovat, prohlásí se za neexistující a je po problému
Takhle to dopadá, když léčím angínu a přitom vyhrabu staré desky.
Včera jsem našel staré a zapomenuté 7″ desky. Od Karla Gotta, přes Hurvínka, Václava Neckáře, Darinku Rolincovou, až po Pohádky s pejskem a kočičkou a soundtrack k seriálu Šmoulové. Právě ta poslední jmenovaná je ze všech nejdůležitější :) Tak se mi točila na levém gramofonu a mě napadlo, že rok 1988 bylo období, kdy se syntetizátory a nejaké ty MIDI v hudební produkci už docela běžně používaly a tudíž by tenhle song mohl mít konstantní rychlost.
Tak copak na to zkusíme napasovat? Album Death to all false rave!!!, co mi v tu chvíli padlo do ruky jako první, se na to náramně hodí.
Pravda, rychlost to teda ještě moc nedrží, ale když se tomu trochu pomůže a občas se to koriguje, tak to nějak dopadne a o výsledku se můžete přesvědčit sami níže.
Seriál Šmoulové ovlivnil moji generaci stejně, jako tu další poznamenali Pokémoni. Jo to byly časy :)
