Wolfenstein

V těchto dnech, kdy drobné zranění zapříčinilo nemožnost plnohodnotně rozvíjet svůj um se ve volných chvílích po nocích oddávám nové střílečce, poslednímu Wolfensteinovi.wolfenstein 2009

Hra byla s velkou slávou avizovaná již mnoho měsíců před jejím vydáním a herní weby a magazíny servírovaly bezpočet screenů a obrázků. To bylo poprvé, co mě na tom něco trochu zarazilo. Screeny zveřejněné někdy začátkem tohoto roku vypadaly dost rozporuplně. Kdybych si nepřečetl, že se jedná o obrázky z připravované nové hry Wolfenstein, klidně bych si troufal tvrdit, že to jsou snímky z nějaké střílečky, která vyšla před 3-5lety. Statický obrázek zničeného města s několika vojáky a brčálovým nádechem. Nešlo přehlédnout low-res textury, znázornění ohňů, u kterých jste napočítali až 9 stejných plamínků, kostrbaté a málo polygonové postavy, nasvěcování, stíny a odlesky, které se v dnešních hrách už nepoužívají atd. Bylo jasné, že nový Wolfenstein musí přinést něco nového, něco revolučního, nějaké nové herní principy aby zaujal, protože už ze screenů bylo poznat, že na dnešní poměry bude z grafického hlediska značně podprůměrný.

Jestli se to povedlo, nedokážu posoudit, protože ve mě Wolfenstein opět evokuje vzpomínky na některé hry z dřívějších dob. Wolfenstein běží na id Tech 4 enginu, na kterém běhal před pěti lety DOOM3, ovšem pro dnešní potřeby značně modifikovaný a navíc s implementovaným fyzikálním modelem Havok.

První dojmy vyvolávaly pocit, že to je vlastně takový trochu vylepšený Return To Castle Wolfenstein a válečné prostředí a reálie mi připomínaly Call of Duty(že jsem ale všehovšudy CoD hrál slabou hodinu, takže si netroufám porovnávat).

Ale později se mi začal vybavovat taky Bioshock hlavně díky dobovým artefaktům a některým kulisám (polovina 20. století) a taky kvůli použitým filtrům a efektům odlesků některých předmětů. Vzpomínka na takové nemotorné a nepohodlné ovládání, jaké bylo právě v Bioshocku, mě přepadla i zde. Přílišná orientace pro konzolové ovládání je přeci jenom znát, od fps střílečky bych očekával větší pružnost a odezvu v ovládání a alespoň možnost naklánět se do stran, nicméně brzy se tento styl ovládání dostane pod kůži a po několika odehraných misích jsem na to ani nepomyslel.

Herecké výkony NPC postav a izolované interiéry od venkovních lokací (když se za vámi zavřou dveře a jste beze zbraně) mi připomínaly Far Cry 2. Nepřesvědčivé monology NPC postav jsou takové nutné zlo, které musíte odklikat a vyslechnout si povídání toho nebo tamtoho panďuláka, abyste se mohli hnout dál.

No a ve finále tak trochu přehnaný Havok zase připomíná Half Life 2. Přehnaný myslím z toho důvodu, že všechny bedny a sudy (ne všechny, ale většina) jsou prázdné a chovají se jako by byly z lepenky, stačí se vydat proti libovolné bedně(nejlépe hned několika na sobě) a skoro samy se vám uhnou nebo se odsunou za doprovodu velmi podivných zvuků. Jejich přítomnost v lokacích je až příliš okatá a každému po pár minutách dojde, že je tam designéři hry nastrčili jenom proto, aby je při případné explozi granátu mohl Havok efektivně roztrhat a rozmetat do okolí.

Další věc, která mě během hraní zarazila, je absence ukazatele zdraví, nebo alespoň nějaký systém léčení. Po absorbci celého zásobníku se stačí přikrčit někde na klidném místě a počkat, až se tlukot srdce zpomalí a všechno je zase ok. Někomu to může vyhovovat, ale já se s tímhle prostě nedokážu ztotožnit a raději bych opět sbíral misky se psím žrádlem (kde jsou ty psi?) jako v roce 1992, než se spoléhat na domnělou nesmrtelnost hlavního hrdiny. Totální lineárnost, jednoduchý design levelů, značné odbočování od historických faktů (zbraně) a příběhová jednoduchost jsou věci, které mě přinejmenším zarážejí… Taktéž potvrzovací dialog pro prvotní nahrávání hry si mohli autoři odpustit (já chci hrát a ne odklikávat otázku, jestli chci skutečně nahrát uloženou hru).

Konečně bych se mohl taky dostat k nějakým pozitivním prvkům a tím bych vyzdvihnul hardwarovou nenáročnost a bleskové loadingy. Další kladná věc je zabíjení nácků s malinko netradičními destrukčními prvky. U většiny her současnosti jsou nepřátelé nezdeformovatelné postavy, které sice zabijete několika ranami, ale na těle nemají ani škrábanec. Proto mě u Wolfensteina potěšily utrhané končetiny, nebo nácek držící se za prostřelenou krční tepnu (nehledejte za tím žádnou zvrhlost). Oproti jiným hrám může potěšit několik typů nepřátel a někteří bossové, kteří jsou ale díky dostupným futuristickým zbraním snadní soupeři.

Používání medailonu a využívání alternativní dimenze působí trochu všelijak, protože bez tohoto prvku hry by to byla další bezduchá a průměrná střílečka. Využívání jiné dimenze je jedním ze stěžejních artefaktů samotné hry, ale i tak mi nikdo nevymluví, že bullet time byl už v nejedné hře a i to ostatní vlastně není nic originálního. V pozdějších fázích hry ale člověku dojde, že ikdyž tohle všechno už v jiných hrách viděl, tak je to vlastně to, co ho na střílečkách baví a i já jsem si později (s přiměřenou gradací akce) přeci jen pochvaloval, že se nemusím učit nic nového a můžu se spoléhat na zažité principy a vlastnosti hry.

U této hry se ničeho nového nedočkáme, protože většinu z toho už nabídly jiné tituly a graficky jsou současné hry také o pár stupínků výše. Wolfenstein bych označil za takový mix různých her, který recykluje již jinde použité enginy, nápady a technologie a splácává je do této podoby. Celé to na mě působí, že se ta krize projevila i zde. Použily se staré licence, nebo vlastní enginy z minulosti a tomu celému se dala nálepka (v tomto případě název Wolfenstein), která čerpá ze slavných předchůdců a ze kterých ještě pujde vytřískat nějaký ten dukát.

Slabší vizuální dojem ale vykupuje dobrá optimalizace a hardwarová nenáročnost, proto na odreagování může někomu dobře posloužit i na notebooku. Neočekával jsem od této hry vůbec nic a to je možná dobře, protože by mě nejspíše asi zklamala a neubránil bych se pocitu, že tohle všechno už nabídly jiné hry mnohdy v lepším grafickém podání a v pestřejších mapách s nadanějšími NPC a promyšlenějším příběhem. Někteří historičtí puntičkáři mohou namítat pohrdání historickými fakty, ovšem mírné překroucení některých skutečností (jako třeba ve filmu Hanebný pancharti / Inglourious Basterds) pro lepší dojem na hráče/diváka, nemusí být tolik na škodu.

Zpočátku se mi nový Wolfenstein jevil jako nezáživná střílečka, jakých jsem už hrál desítky a ničím novým neoslní, ale s postupnou eskalací akce a vývinem událostí se mi začíná líbit čím dál tím víc (sic s drobným pocitem, že to stále ještě není ono) a rád si ho ve volných chvílích zahraji :)

Noční můra L4D

Po zklamání z Far Cry 2 a hořkosladké chuti z GTA 4 jsem si říkal, že už žádnou hru hrát nebudu a začnu se věnovat něčemu užitečnějšímu…

Přesto se mi začátkem týdne dostalo do mechaniky instalační DVD hry Left4Dead. Šest stovek není zase tak moc a když jsem tak po očku sledoval vývoj cen na některých herních shopech, nebo na Steamu, podlehnul jsem další nákupní mánii a do sbírky mi přibyla další originálka. No nekupte to, když je to tak levné :)



Instalace trvala nějakých 7 minut, přibližně stejnou dobu pak Steam tahal balík aktualizací a potom se mohlo hned hrát.

Když jsem viděl první ingame videa ještě před vydáním, dlouho potom jsem sbíral čelist a proto jsem byl velmi zvědav jak to bude fungovat a vypadat u mě.

Na úvod známý trailer, který mi připadá v některých detailech ještě trochu doupravený, ale to jen hádám, protože na to se nyní nehodlám soustředit.

První spuštění vždycky chvíli trvá, ale není to žádná věčnost a já můžu zachvíli testnout začátek singleplayeru.
Nastavení jsem nechal tak, jak ho nastavila sama hra, tedy všechno na high a počet snímků je okolo přijatelných 33fps. Když se na hráče valí víc zombíků třeba ve venkovních lokalitách klesá to ke 20, ale i to je ještě porád hratelné.

Po vizuální stránce mi to připadá jako taková směsice více titulů. Stylem grafiky to hodně připomíná F.E.A.R., temnými zákoutími s baterkou se mi často vybavil DOOM 3, obrovská záplava neskutečných nepřátel je přece Painkiller a celkový engine, některé zvuky, nebo objekty je prostě Half Life 2 (jak jinak)

Prostě řežba, střílečka jak víno. Nečekal jsem nic zázračného, ani žádné dojemné vyprávění. Nečekal jsem vůbec nic, byl jsem prostě jen zvědav, jak to vypadá a jak se to hýbe. Během docela krátké chvíle jsme se s těma třema dostali na střechu nemocnice a byl konec první části…

I přes stále stejné jednoznačné řešení situace a rychlý, adrenalinový postup tuším, že se mi tahle hra jen tak neohraje a že u ní strávím ještě nějakou tu hodinku :) Multiplayer je totiž ještě více adrenalinovější a sounáležitost se skutečnými hráči vše ještě více umocňuje. Občas se tedy cukne, vinou přetížených serverů nebo pomalejšího připojení některého hráče, ale přístup do multiplayeru je docela rychlý a snadný a tomu se nedá nic vytknout.

Je tu ještě jedna věc, která nejspíš znamená, že to je neobyčejný titul. Tak nějak podvědomě se mi z těch záplav nemrtvých a zrůdných postav v noci zdají horrorové sny. Pamatuju si, že něco takového jsem zažil jenom jednou vlivem hry Max Payne, když jsem byl před mnoha lety nemocný, bral prášky a pil čaj. A já místo toho, abych se potil v posteli, jsem se zhulil a mastil Maxe Payna :) Ty detailní záběry na umírající postavy v kombinaci s horečkou měly za následek to, že se mi v noci zdály děsivé sny.

Včera zcela zdráv a bez podpůrných prostředků se mi ve snech zjevovaly zombie a podobné výjevy právě díky Left4Dead :)

Left 4 Dead Opening Cinematic trailer

Ikdyž to není žádná novinka. Trailer vyšel před několika dny, já jsem se k napsání o něm dostal až dnes a může být jistě mnoho lidí, ke kterým se ta informace ještě nedostala.

Left 4 Dead určitě mnozí z vás znají a očekávají.

Aby očekávání bylo ještě větší, vydal Valve pětiminutové intro, které můžete shlédnout na Steamu, ale pokud máte rychlejší připojení, tak doporučuji stáhnout 720p verzi (313MB) a pustit si to přes celou obrazovku, protože nejde jen tak o nějaké obyčejné videjko!

Jistě dobře poznáváte starý dobrý Source engine, na kterém běžel Poločas Rozpadu 2 před čtyřmi lety (ano, 16. listopadu to budou už 4 roky, co vyšel druhý díl Half Life) a na svou dobu dokázal zobrazovat dechberoucí scény i HDR nasvícení a ještě měl v sobě mnoho rezerv a technologií, které si můžeme vychutnat na dnešních titulech pro dnešní hardware. Docela se těším, co nového přinese HL2 Episode 3.

L4D bude důkazem toho, že i 4 roky starý engine má stále co nabídnout a jeho možnosti nejsou úplně vyčerpány a zároveň se majitelé starších strojů nemusí obávat hw náročnosti.

Jistě je všem jasné, že toto video je renderované a prošlo mnoha úpravami, než jej Valve oficiálně vydalo. Dělá se to tak u všech her (například Mafia 2).
Source engine ale představuje úžasnou animaci obličejových svalů (takovou nemá ani Far Cry 2), parádní fyziku a AI, takže si troufám tvrdit, že tohle video autoři nemuseli zase až tak moc doupravovat…

L4D očekávám po tomto traileru i já, ikdyž jsem tento rok počítal tak maximálně s GTA 4 a dost, začínám o tomto titulu dosti silně uvažovat. Ale počkám si nějaký ten čas na ohlasy a názory těch, co si hru koupí hned, jakmile vyjde, abych se neunáhlil jako v případě Far Cry 2.

Hra nabídne jak singleplayer, tak logicky i multiplayer, na který bude kladen zřejmě největší důraz. Tvůrci slibují, že singleplayer nebude jen bezduché stále dokola opakující se střílení milionů zombíků a monotónost nebo stereotyp bychom v singleplayeru neměli očekávat…

Uvidí se už za pár dní…

Crysis Warhead a ostatní

Přeci jenom tu bude za necelý měsíc důvod, proč si ty křehké Windows na svém počítači nechávat nainstalované.

Vlastně ten důvod bude celý podzim a zimu, podle toho, jak tak sleduji dění v herním světě.

Prvním důvodem bude vydání Crysis Warhead. Jedná se o plnohodnotnou alternativu k původnímu příběhu, viděnou očima seržanta Sykese alias Psycha. Děj se má paralelně odvíjet od dění v původní hře a odehrávat na druhé straně ostrova, kam je Psycho odvelen zhruba v ten okamžik, kdy se Nomád dostává do mimozemské lodi. Tvůrci nám slibují několik novinek jako jsou 2 nové zbraně, vozidla, lepší optimalizace (takže bych to konečně nemusel hrát na 800x600px) větší adrenalin, spád hry a výbušnost.

A aby toho nebylo málo, tak na letošní podzim se chystá ještě vydání Left4Death, GTA4 pro PC a Seven něco odpočítává

Ještěže Mafia2 je zatím v nedohlednu a na letošní rok se s ní nepočítá, ale i tak bude pořádně veselo :)

Crysis dohráno

Tak jsem už před několika týdny dohrál ten slavný Crysis. Jak jsem slíbil níže, podělím se o své dojmy ze hry.

Tipuji, že to byla docela náročná zkouška pro můj notebook, ale utáhnul ho v průměru 18-15 fps při vysokých detailech na 800×600 rozlišení (na té malé obrazovce to stačí) když jsem zkusmo přepnul na 1024×768, počet snímků poklesl na 14-9 a to už je tak trochu stroboskop…

No každopádně to je graficky velmi vydařená hra. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem nějakém akčním filmu, protože ty efekty jako rozmazávání obrazu při rychlém pohybu nebo rozmazané vidění, když jste pod palbou nebo výbuchy granátů, jsou velmi zdařilé a při jejich sledování se mi vybavovaly asociace na válečné filmy :)

Sice ten počet fps, na kterém jsem to hrál já, pro mnohé hráče nemusí být nijak přijatelný. I já jsem si chvílemi říkal, že za několik let si to konečně zahraju na veliké obrazovce a plynule. Sice se občas během hry objevilo pár drobnějších cuknutí, ale nebylo to nic, co by bránilo plynulosti nebo hratelnosti. Opravdu pořádné zacuknutí obrazu se mi stalo až ke konci hry. První a největší zásek byl při odpálení jaderné rakety na ostrov. Zřejmě blbě naskriptovaná scéna a nebo si zrovna v tu dobu windows usmysleli, že budou na pozadí dělat nějakou neplechu. To jak v tom příběhovém módu kamera často přeskakuje na postavy a na obrazovku panelu a zase zpět a u toho se postavy dost rozešly s dabingem. Prostě dabing byl plynulý, ale obraz trhaný a ikdyž dabing už dozněl, postavy pomalu a trhaně klapaly pusou. Naštěstí se to potom zase plynule rozeběhlo. Druhé celkem výrazné cukání bylo při tom obrovským pavoukovi na konci-to byl jen krátký okamžik, asi tak jeden snímek za jednu vteřinu. Ovšem ne dlouho a hra se zase vzpamatovala. Vůbec celý ten závěrečný souboj byl dost náročný na počítač a bylo to znatelně pomalejší, než kterýkoli jiný okamžik ve hře.

Tak tedy k samotné hře.

Ze začátku než jsem si pořádně zažil ovládání a funkce nanoobleku jsem porád chcípal a dostat se z bodu A do bodu B mi trvalo poměrně dlouho. Takže přišlo na řadu nastavení obtížnosti na nejlehčí a trable se malinko zmírnily. Teď, když to hraju znova, tak je to brnkačka…

Prostředí tropického ostrova je úžasné a jako herní prostředí přinejmenším zajímavé. Každopádně shodnu se s většinou uživatelů v diskuzních fórech, že začátek a samotný ostrov je vynikající, potom ta část v kosmické lodi a ve stavu bez tíže je trochu slabší, potom ten boj s mimozemšťany na sněhu taky nebyl nijak fantastický a létání s VTOLem taky nic moc… Ale cení se to, že se hra nesnaží být přímočarou nebo monotónní a snaží se nabídnout dost variant boje a prostředků. Líbí se mi, že má hráč ruce i nohy a mluví (ne jako v Half Life) a přidávání zbraní do inventáře se přibližuje realitě. Ne jako ve většině ostatních her, kde se stačí přiblížit k zásobníku a hned je váš.

Možná malinkou výtku bych měl k téměř jednotvárnému zabíjení vojáků.Uvítal bych třeba nějaké jiné způsoby vypořádání se s nepřáteli než prosté střílení a nebo použití síly, granátů nebo výbušných sudů a i když jsem se je třeba snažil obejít, tak si mě stejně našli a já je musel zabít. No ne že by bylo zabíjení v počítačových hrách něco nového, ale fotorealistické vraždění figurek je na můj vkus trochu moc. Prostě ikdyž jsem nechtěl pozabíjet všechny, tak alespoň většinu jsem musel, jinak by zabili oni mě a utéct lze pouze, když se epizoda blíží ke konci před loadingem další části ostrova.. Hra sice nabízí různé alternativní způsoby boje, ale kdyby byla občas nějaká možnost třeba jenom nepřátelům odříznout cestu, aby se na mě nedostali, bylo by to ještě lepší…

U toho střílení mě udivovalo hned několik věcí. Jeden voják ani po deseti headshotech nechtěl lehnout a jiný hned při první ráně do břicha… Ze zvuku jsem byl taky malinko zklamaný. Jednak stále stejnými hláškami vojáků a navíc i hlas vojáka v dálce bylo jasně a zřetelně slyšet jako kdyby stál vedle mě (to mohlo být třeba špatným nastavením zvukovky, ale nevim)

Celkově hře dávám 8 z 10 a to jenom díky revoluční grafice, jinak to ostatní jako originalita nebo umělá inteligence v některých chvílích celkem pokulhávají…

Musim se přiznat, že se teď snažim dohnat všechny tituly, které vyšly v poslední době a já jsem si je nemohl zahrát, páč jsem na ně jednoduše neměl železo (poslední počítač jsem si kupoval v takové konfiguraci, abych na něm rozeběhnul tehdy zrovna vydaného DOOMa3-bohužel nebyl jsem tak prozíravý ani při penězích a základní deska měla AGP a případný tuning-respektive komplet upgrade takového vybavení by vyšel na hodně peněz…) Zrovna mám rozdělaný F.E.A.R. ze začátku mě to nijak nenadchlo, prakticky jsem byl zklamaný stále stejným prostředím, přímočarým designem levelů a žádným pořádným vývojem, ale teď už tomu začínám trochu přicházet na chuť, páč nepřátelé začínají být tužší a snad to i dotáhnu do konce už kvůli příběhu… Chci si ještě objednat Bioshock, ale nevim, jestli si to nemám nechat na příští zimu, kdy na to bude určitě čas (dlouhé zimní večery) a třeba to bude jako příloha v nějakém časopise, nebo ji alespoň zlevní…

3D akce, to je moje B) Rozhodně se těším na PC verzi GTA4… no a pak se uvidí :)