Několik vět 2009

Přišlo mi mailem, původní článek zde

Vydáno 02. 08. 2009

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.

Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat.

Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.

Necháme se stříhat jak ovce.

Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.

Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.

Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.

Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.

Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.

Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.

Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou.

Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.

Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“?

Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.

Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál

Architekti ovládání

Další zajímavý dokument pojednávající o našem Matrixu, ve kterém často padnou pojmy jako osud, ovládání mysli, vnímání reality, vliv médií a náboženství, manipulace vědomí, války, vraždy, smrt…

Na téma očkování ještě jednou

Dnes ráno na ČT1 probírali ve Studiu 6 velmi oblíbené téma: Očkování proti prasečí chřipce.

Ve studiu seděla jakási odbornice a na telefonu měli hlavního hygienika našeho fašistického státu. Samozřejmě byl jsem ještě takhle brzo ráno v práci rozespalý, takže jsem to nějak bděle nevnímal, ač jsem se snažil sebevíc.

Těch 15 minut plkali o již známých faktech, jakože na této státní zakázce se napakuje firma Novartis, že se čeká už na jeden podpis, že množství vakcín bude stačit zhruba pro třetinu národa a že jako první (netestovanou) vakcínu dostanou lékaři a zdravotníci, potom výrobci potravin atd. A když se moderátorka zeptala na vedlejší účinky, tak se ta paní začala hezky kroutit a povídala něco o zarudnutí nebo horečkách. O tom, že samotná vakcína obsahuje vir prasečí chřipky (a spoustu jiného sajrajtu) a že je velmi vysoká pravděpodobnost úmrtí na následky očkování se nezmínila (o tom se v televizi nesmí mluvit)

Jak všichni jistě dobře víte, média se nás snaží držet ve strachu, denně slýcháváme kolik nových onemocnění se vyskytlo a slůvko „očkování“ je v této souvislosti skloňováno velmi často. O uměle vytvořené hrozbě s názvem prasečí chřipka jistě slyšeli už všichni, všichni o ní byli z večerního zpravodajství dostatečně informováni a všichni jsou nyní bombardováni zprávami o tom, jak se nový virus šíří a kolik lidí mu už podlehlo. Teď se pomaličku přechází na druhou část plánu, tedy očkování.

A já jsem se tedy porozhlédnul po internetu a vybral pro vás několik zajímavých článků zabývajících se tímto tématem. Možná vám poodhalí, kdo si tuhle celou frašku vymyslel a kdo se na tom všem neskutečně napakuje. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíš, ale média nás přesvědčují o něčem úplně jiném. Oni pro vás tuto nemoc vyrobili, oni pro vás vyrobili vakcínu, kterou vás donutí si koupit! Na světě se najde spousta lidí, co tomuto vymývání mozků věří a ve strachu před nadmedializovanou hrozbou naženou celou svojí rodinu k doktorovi pro včeličku, ať to stojí co to stojí!

Někdo vás chce naočkovat!

Anita Peteková a její přednáška, která vám poskytne prostor pro otázku jestli očkování má nebo nemá smysl.

Pochopitelně že nemá! Očkování proti uměle vyrobené prasečí chřipce i jiným „nemocem“ je pouze lukrativní státní zakázka pro farmaceutické společnosti, která může mít fatální následky pro celé lidstvo plus mnoho dalších výhod (ale ne pro vás, bohužel)!
Nejde jen o prasečí chřipku. Ve videu se dozvíte, že každá vakcína proti jakékoli nemoci, představuje mnohem větší riziko, než samotná nemoc. Podívejte se sami a rozhodněte se, jestli chcete takhle riskovat na sobě i na svých dětech!

Apollo 11 na Měsíci

Při příležitosti 40. výročí letu člověka na měsíc je internet plný článků připomínající, popisující a dokumentující tuto událost.

NASA digitálně vyčistila videa z přistání na Měsíci

Američané mají nové snímky lidských stop na Měsíci

Nejen seriózní vědecké publikace a články připomínají první kroky po Měsíci, ale i konspirativní webziny a servery zpochybňují přistání Američanů na Měsíci a rozdělují tak obyčejné smrtelníky na dva tábory. Jedni Přistání na měsíci berou jako vážný fakt a mylník v historii lidské rasy, druzí jsou přesvědčeni o tom, že přistání Apolla 11 se odehrálo v Hollywoodských ateliérech.

Opakem tomu jsou články, které všechny pochybnosti a poukazování na nejasnosti vyvrací a osvětlují. Proč taky ne, kde je poptávka, tam je i nabídka.

Já se k celému problému stavím neutrálně. Nijak Přistání na Měsíci nezpochybňuji, ale ani mu stoprocentně nevěřím. Nebyl jsem při tom, nesledoval jsem to, nezažil jsem tu mediální masáž, která jistě kolem celého toho drahého cirkusu byla a nebyl (a ani nemohl být) jsem tím jakkoli ovlivněn. Jen mi trochu nejde do hlavy, jak mohli před čtyřiceti lety vysílat přímý televizní přenos z Měsíce? Uvěřil bych tomu, že tehdejší technika byla na takové úrovni, že dokázala odvysílat nejsledovanější přímý přenos v historii tv vysílání z některého filmového studia, ale z Měsíce???

Ať je to tak či onak, jedno je jisté: já se na Měsíc nikdy nevypravím a s největší pravděpodobností nikdo z vás také ne. Ať už člověk na Měsíci byl nebo nebyl, pro nikoho z nás to neznamená žádný přínos, výhodu, nebo zlepšení čehokoli. Chleba díky tomu levnější nebude, jen se za 30 miliard dolarů vyplavilo trochu endorfinu některým americkým pošukům, kteří si chtěli dokázat, že jsou lepší než Sověti. That’s All



„That’s one small step for a man, one giant leap for mankind.“ – Neil Armstrong, July 20, 1969

Czechtekk nebude

Nebyl před rokem, nebude ani letos, nebude už nikdy!?

Co způsobilo konec jednoho největšího free festivalu u nás? Příčin bylo (a je) hned několik a chtěl bych se tu pokusit nastínit jejich vliv na celou situaci a zároveň vše podstatné objasnit těm, co se stále ptají „kde bude letos czechtek?

Hned v úvodu by možná bylo dobré podívat se 40 let zpět do New Yorku na festival Woodstock, který svoji myšlenkou a poselstvím znamenal jasné vyjádření nesouhlasu proti tehdejší politice a válce ve Vietnamu. Ačkoli je všeobecný náhled na takovou událost vnímán jako sešlost plná marihuany, LSD a nahatých špinavých hipíků, bylo tu něco velmi silného. To něco byl všeobecný pocit, že to, co se právě děje je špatně. Něco, co donutilo více jak 500 000 lidí spojit se a protestovat proti korupcí prohnilé politice, nesmyslným válkám a manipulacím. Protest proti tomu, že miliony lidí umírají ve válkách nebo hlady a přitom těm nahoře přetékají stoly a berou za to nepředstavitelné odměny. Toto hnutí bylo tak silné, že se původně plánovaný padesáti tisícový happening rozrostl do gigantických rozměrů, se kterým ani sami organizátoři nepočítali.
Woodstock měl ducha, ze kterého současná free kultura vychází a mohly by se srovnávat, ačkoli Woodstock byl festival rockové a psychedelické hudby, Czechtek je spjat s elektronickou dunivou hudbou konce 20. a počátku 21. století. Společné poselství míru, přátelství, svobody a nesouhlasu se současnou situací a konzumním způsobem života si ale zachovávají. Není proto divu, že se politické síly snažily a snaží takovéto události a sešlosti vždy překazit ať už infiltrací tajných policistů v civilu, provokatérů, nebo rovnou nezákonným násilným rozehnáním akce.

Czechtek byl vždy kontrastem ke komerčním akcím, které byly a jsou jenom proto, aby z návštěvníků vyždímali co nejvíce peněz ať už přemršťenou cenou za vstupenku, odkázáním na bary a stánky, které neskutečně natahují ceny za občerstvení atd atd. To vše pod záminkou vystoupení některých světových hudebních „star“, které na tom pódiu přes záplavu reklam ani nejsou pořádně vidět.

Takový obrázek letních festivalů není jenom u nás. I v ostatních státech Evropy vznikaly počátkem devadesátých let skupiny lidí a soundsystémy, které byli přesvědčeni, že hudba a zábava by měla být zdarma pro všechny, ať jsi chudý nebo bohatý, černoch, nebo asiat a své přesvědčení vesele praktikovali každý víkend na jiné louce. Často se tak dostávaly do konfliktu se zákony a to se samozřejmě nelíbilo místním politikům a zákonodárcům, kteří se postarali o změny zákona a svobodní umělci tak byli házeni do stejného pytle jako vrazi a zloději. Tak začali soundsystémy kočovat po Evropě a od roku 1994 se každé léto zastavili i v Čechách, kde každým dalším rokem učarovali většímu a většímu počtu lidí. Z počátku nenápadné týdenní akce s několika stovkami účastníků, se rozrůstaly v tisícové sešlosti, kterých si pomalu začaly všímat média.

Co se ale stane, když v okurkové sezóně každý reportér skočí po sebemenší senzaci jako slepice po flusu? Samozřejmě vyplodí reportáž, ze které by se normálnímu inteligentnímu člověku chtělo blít, ale protože natočí v blátě povalující se postavy, případně si na místě sežene nějakou tu drogu, natočí rozhovor s vyděšenou senilní starousedlicí z vedlejší vsi, tak je z toho skandál jako hrom a to samozřejmě vyvolá zájem na jedné straně a pohoršení na druhé.

Jedni chtějí vzdorovat druhým, je to o svobodě a proto na příští Czechtek pojedu taky! Tak se rozhodlo mnoho lidí, kteří se o czechteku dozvěděli z televize jako o události, kde probíhají naspoutané orgie a zvěrstva, LSD teče proudem, duní hlasitá hudba a zákony jsou pošlapávány jako ta tráva na louce. Jako největší spouštěcí faktor by se dal označit čin, kdy se kripl Gross rozhodl v roce 2004 rozehnat již končící festival. Znemožnil tak úklid pozemku a v očích voličů se blýsknul jako ochránce pořádku a zájmu obyvatel přilehlé obce a zároveň spustil nevídaný mediální zájem.

Korunu tomu ovšem nasadil Paroubek a vůbec všichni ostatní bastardi o rok později, aby dokázali, že ČR je policejní stát a totalitní praktiky prosazování zlovůle a moci fungují i 16 let po revoluci.

Co se dělo, si snad všichni dobře pamatujete.

Již několik týdnů před samotným vypuknutím festivalu policejní složky a politické špičky dělali všechno pro to, aby se Czechtek2005 neuskutečnil. Jedině díky tomu, že se v komunitě místo konání pečlivě tajilo až do poslední chvíle, se nemohla policie chytit žádné informace ani žádného náznaku, kde se bude Czechtek konat. Jedinou indícií byla skutečnost, že se větší množství cizinců s dodávkami a náklaďáky kumuluje v západních čechách a s tím přitvrdily kontroly na hranicích. Zároveň se v médiích spouští dezinformační kampaň plná různých spekulací a hlavní zpravodajské relace se předhánějí v tom, kdo ve své reportáži dokáže na festival Czechtek hodit co nejvíce špíny. Policie kontaktuje majitele větších pozemků, aby se připravili na možné nájezdy na jejich pozemky a vyzívá je, aby učinili opatření, ačkoliv sami ještě nevědí, kde bude Czechtek probíhat. Někteří zemědělci skutečně ze strachu postřikují své louky fekáliemi a hnojí, aby případným technařům z novy co nejvíce znepříjemnili jejich taneček.

A v pátek 29.července 2005 to začíná. Pozemek je řádně pronajatý se souhlasem majitele, cisterny s vodou a mobilní toalety jsou zajištěny a míří na místo konání(bohužel nedorazí). Začínající festival nelze nijak právně postihnout a do Mlýnce na Tachovsku přijíždějí časně ráno první stovky lidí a s nimi i příslušníci pomáhat si a chránit se, kteří obkličují pronajatý pozemek a budují zátarasy. Spouští se další vlna dezinformací a lží, která hlásá, že majitelé okolních pozemků nedali souhlas ke vstupu na jejich louku, přes kterou se přesouvá kolona lidí a aut a že celá akce je nezákoná. Skutečnost, že přístup k pronajatému pozemku vede přes veřejně použitelnou účelovou komunikaci je dlouho zamlčována a v médiích nepublikována.

Kdyby účastníci festivalu místo poslechu hudby hailovali, nemuselo by se jim vůbec nic stát, za hailování se totiž u nás ještě nikdy nikomu nic nestalo! Bohužel o osudu festivalu bylo již rozhodnuto dlouho dopředu a tak byl protiprávně násilně rozehnán. Celá ta šaškárna nás stála 31 miliónů, měla za následek desítky/stovky zranění na obou stranách, kilometrové kolony na zbytečně zavřené dálnici v parném letním dnu, pošpinění freetekno komunity a ještě větší pošpinění už takhle dost prohnilé a prolhané politické moci (možná si tím šplhli u několika nepříliš kapacitních ubožáků, kteří účastníky Czechteku označují za smažky a fetky bez budoucnosti). Kdyby existovala spravedlnost, tak by zločinci, kteří to celé způsobili, už dávno viseli! Bohužel ještě dnes jsou stále ve vysoké politice, kde beztrestně lžou, kradou a škodí!

Musim se přiznat, že jsem už byl na mnoha akcích, ale jen na několika málo z nich se mi stalo, že mě hudba a spirit pohltil takovým způsobem, že jsem nachvíli úplně zapomenul kde jsem a kdo jsem. Ten vzácný povznášející mystický pocit svobody, radosti a sounáležitosti s ostatními účastníky festivalu, že společně tvoříme neopakovatelnou atmosféru a komunitu, která se baví i bez securiťáků, bez superstar, předražených cen na barech a hlídaných plotů. Ten pocit jsem zažíval před lety pravidelně na Czechteku, naposled v roce 2004. Od té doby jsem ten pocit, kdy se proberu z extáze a řeknu si „kde to jsem?“, zažil snad jenom jednou na jedné naší klubové akcičce začátkem tohoto roku. V ten okamžik není důležité kdo hraje, ale jak a jakou vytváří atmosféru! Obávám se toho, že takové pocity budou čím dál tim více vzácnější…

Přišel rok 2006 a sním otočka o 180˚ a najednou měli všichni vysoce postavení politici a mediálně známé držky zájem o hladký průběh festivalu Czechtek, všichni se chtěli angažovat a dokonce nabídli organizátorům k dispozici vojenský prostor.

Tímto politickým gestem (ať už si za tím dosadíte jakýkoli úmysl) Czechtek definitivně zemřel! O místě konání se vědělo dlouho dopředu, média o všem pohotově informovala a tímpádem na sebe Czechtek pod státní organizací s policejním dohledem poutal neúměrnou pozornost a vytratilo se všechno to, kvůli čemu se každý rok tisíce lidí scházeli na největším svobodném festivalu ve střední Evropě.

Freetekno komunity se dohodly, že už nikdy akci pod názvem Czechtek neuskuteční. Byly zhnuseni tím, kam se celá scéna dostala a čeho byly v roce 2006 svědky. Ani já jsem neskákal radostí, když se mě dva čtrnáctiletí kluci zeptali, jestli nemám „nějaký čtverce“ a na parkovišti si Pepa z přilehlé obce otevřel stánek s klobásama.

Po této zkušenosti se freetekno komunity nijak nevzdávaly myšlenky a úsilí o svobodný hudební festival a měl vzniknout Moraviatek. Bohužel vyvolaný zájem z předchozích let o Czechtek a freetekno kulturu zapříčinil to, že zpráva o chystaném Moraviateku nezůstala bez povšimnutí a roznesla se informace, že Moraviatek bude vlastně Czechtek, ale pod jiným názvem. Stačilo si vybrat libovolné diskuzní fórum o hudbě a sledovat příspěvky od nezletilých přispěvovatelů, jak se na Moraviatek hrozně těší a jak se tam zmastí, jaká to bude rychta a tak podobně…
Moraviatek skončil ještě dříve než začal právě kvůli tomu, kvůli čemu zanikl Czechtek.

Namísto dalšího svátku svobodně smýšlejících lidí, který měl sjednocovat a spojovat, se uprostřed prázdnin soundsystémy rozprostřely na menší a privátnější open airy po celé republice. Ukázalo se, že v dnešní době je velmi obtížné pořádat svobodnou a nezávislou zábavu podle sebe a svých pravidel pro svoje přátele a lidi svobodného smýšlení. Pod hlavičkou Czechtek™ si spousta přisírků, vyčůránků, vyžírků a parazitů představilo desetitisíce lidí, které lze podbízivostí ukořistit ve volbách, nebo padesáti korunami za zelenou klobásku ve svém stánku.

Možná je dobře, že se scéna rozhodla ukončit něco, co směřuje do ještě větší žumpy, než je teď, nelámat to přes koleno a ne mermomocí uspořádat monstrózní festival, který by postrádal to nejdůležitější. Možná taky lidem, kteří se ve freetekno scéně pohybují od samého začátku docházejí síly, možná na pořádání akcí už nemají čas, mají svoje rodiny a jiné starosti. Možná nebylo komu předat pomyslné žezlo freetekno akcí, protože současná nastupující generace bere tohle všecno tak nějak jako samozřejmost, bezohledně a bezstarostně. Přijet si užít na freeparty, kterou někdo cizí na svoje náklady uspořádal, zajistil a zabezpečil, udělat tam bordel, pořádně se zrychtovat a při první příležitosti někoho okrást. Netvrdím, že to tak dělají dneska všichni mladí, ale z toho, co jsem dosud viděl a zažil si jiný obrázek ani nedokážu udělat…

Ukázkový příklad něčeho takového byl před deseti lety, kdy se organizátoři snažili o reinkarnaci festivalu Woodstock. Woodstock1999 původní originální festival z léta roku 1969 připomínal akorát svým názvem. Po třiceti letech se mírumilovný festival vystupující proti válce, establishmentu a kapitalistickému fungování společnosti proměnil doslova v hořící a smradlavou bojovou zónu chaosu a zmatku, kde láhev obyčejné vody stála 4dolary!

Nenechali jsme do takové podoby dospět Czechtek a to je jenom dobře. Letos se bude ke čtyřicátému výročí opět konat Woodstock, několik přátel na tuhle událost jede do Berlína osobně a jsem zvědav na jejich zážitky po návratu. O samotném Woodstocku a jeho čtyřicátém výročí doporučuji článek Marcela Bystroně. Uvidíme, jestli se organizátoři poučili a jestli nalezli způsob, jak takové akci vrátit její původní poselství a kouzlo. Možná si z toho freekultura něco také vezme.

Jak již bylo řečeno, pořádání masových akcí typu Czechtek pozbylo smysl, prostor i naději díky zlovůli a fašistickým praktikám našich politiků, nabalováním špatných lidí a organizací, přílišnou medializací, komercializací, infiltrací elementů, které s myšlenkou free kultury nemají vůbec nic společného a v neposlední řadě kvůli přerodu scény v něco, proti čemu sama ve svých počátcích vystupovala.

Každopádně komunita nezanikla, zdravé jádro stále žije a nic nevzdává !

http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek_2005

O penězích a právu

Autor přednášky je už dvacet let činný ve finančním sektoru a velmi zábavně a srozumitelně vysvětluje pozadí finanční a hospodářské krize. Ukazuje, proč ke krizi muselo dojít, jaký budoucí vývoj se na nás chystá a jaké existují možnosti ubránit se tomu, aby z úmyslně nastoleného chaosu vyvstal Nový světový řád, vedoucí k zotročení lidstva a přesunu veškerých státoprávních záležitostí do rukou několika málo mocných jedinců. Nejedná se přesto o teorie spiknutí – fakta hovoří sama za sebe. Ačkoliv se přednáška týká závažných témat, Andreas Claus je dokáže podat tak živě, že se zároveň pobavíte jako v nejlepším kabaretu

Média lžou o prasečí chřipce

Vladimír Stwora na Zvědavci na to kápnul a dokázal, proč ty údaje o obětech prasečí chřipky ve světě podivně skáčou. Nejprve se psalo něco kolem 150 mrtvých, po několika dnech se to smrsklo na 7 a pak jsem přestal nachvíli sledovat zprávy a dnes po delší době zapnu internet a nestačím se divit, že už bublina splaskla :)
Další důvod, proč by se měla zakázat televize, ale místo toho se bude cenzurovat internet :)

Samozřejmě média nám lžou stále. Ale i když to většinou tušíme, bývá těžké to dokázat. Teď, v případě prasečí chřipky, se to povedlo. Máme v ruce důkaz jednoznačné manipulace s fakty. Pravda o počtu mrtvých je veřejně k dispozici každému na veřejných stránkách.

Celá historka s prasečí chřipkou je domeček z karet. Nestojí ani za tři řádky. Neexistuje. Připomeňme si to, až zase uslyšíme nějakého „odborníka“ dělat bububu.

No řekněte mi vy diváci, kteří sledujete reklamy, kolikrát se po zprávách v reklamě ozvalo „…chřipka z těla ven ?

To přeci stojí za to :)

Každopádně je to pokus odvrátit pozornost od celosvětové hospodářské krize vytvořením daleko hrozivější zprávy, kdy už jde opravdu o život!

Co bude příště? Už vypukne jaderná válka?

Svinská chřipka

Všichni už o ní slyšeli, všichni už byli poučeni o tom, že by se jí měli bát, všech se dotknou budoucí opatření.prase

Z ničeho nic se tu objevila prasečí chřipka (H1N1). Každý alespoň trochu inteligentní a uvažující člověk s vlastním názorem (ne stím mediálním) ví, že se neobjevila z ničeho nic, ani se prostě z čista jasna nevyskytla, ale byla vyrobena v laboratořích na biologické zbraně (stejně tak jako AIDS, ptačí chřipka, SARS a další).

Kdo by chtěl něco takového? No přece lidé a korporace, které mají zájem na snižování počtu obyvatel na planetě a také firmy, které ze současné situace mají obrovské zisky – od farmaceutických společností, politiků, až třeba po výrobce pytlů na mrtvoly.

Může nám to připadat, jako další mediální bublina a ten povyk okolo, hromadu článků, zpráv a ty mapky si snad musel někdo objednat, aby vyvolal ještě větší paniku.. A když se ovčané bojí, jsou tvárnější, lépe podlehnou a bezřečí přijmou opatření, která se na ně mocipáni chystají seslat.


View H1N1 Swine Flu in a larger map

Nezoufejte, genetičtí inženýři a vědci, kteří vyráběli tento vir, na protilátku nezapoměli, jen se jim nějakým způsobem podařilo vyrobit funkční vakcínu, kterou dostal např Obama a pak tu vakcínu, o které se vedou spekulace a kterou chtějí naočkovat zbytek lidí….
Je to tak trochu směšná věc tahle nevyzkoušená a netestovaná „vakcína“ Tamiflu a nejeden vážený pán už pohrozil včeličkou s touto spásnou „medicínou“. Je to i docela pochopitelné, protože musejí mít tohodle sajrajtu plné sklady z minulosti z nezdařeného pokusu o ptačí chřipku. Nutno podotknout, že všechno (medicína, zbraně, bomby) má svojí dobu použitelnosti. Přeci to nevylejou do kanálu, když do toho vlivné korporace investovaly nemalý obnos. A hle jako na zavolanou se světem šíří prasečí chřipka, kterou nám musel seslat sám bůh, když věděl, kolik vakcíny je připraveno k použití a brzy ji vyprší expirační lhůta.

Tamiflu podle různých zdrojů nejenže šíření chřipky nezabrání, ale v těle připraví ornou půdu pro další šíření a mutaci viru. Jinými slovy, toto placebo otevře bránu dokořán, aby se člověk mohl snáze nakazit virem a ještě snáze ho mohl šířit a vůbec bych se nedivil, kdyby to vyráběli ve stejné laboratoři, ve které vyrobili prasečí vir.

Člověk by měl vědět na co zemře. V tomto případě by bylo ovšem lepší říci kvůli komu zemře. Vězte, že osobní zájmy a tučné finanční zisky několika nenápadných lidí jsou mnohem důležitější, než Vaše životy, životy Vaší rodiny nebo Vašich přátel…

Mimochodem, bylo by v těchto dnech záhodno poslat Paroubka do Egypta!