Slyšíte dobře?

4. 1. 20146. 9. 2020 ApinLeave a comment

A máme tu další sluchový test, kde si otestujete, jak dobře rozeznáte řeč s hlukem na pozadí.

Koncerty, kluby, hlučné prostředí. Ať už pobyt v kraválu aktuálně absolvujete, nebo jste ve věku, když už tyto radovánky máte za sebou, jednoho dne to bude mít vliv na vaše uši a to, jak dobře uslyšíte.
Tím vás straší MRC Institute of Hearing Research, který připravil následující sluchový test, ve kterém se zohledňuje právě to, jak často navštěvujete diskotéky a hlučná místa.

Na stránce www.100yearsofamplifiedmusic.org naleznete stručné informace o tom, jak zesilovače a walkmany v průběhu let ovlivnily naše vnímání a konzumování hudby. Na konci této infografiky naleznete vcelku jednoduchý test skládající se ze dvou částí.

V té první části budete odpovídat na otázky o vás, vašem věku, pohlaví, jestli máte nějaké sluchové potíže, jak často jste v různých etapách vašeho života navštěvovali koncerty, kluby a diskotéky a nebo poslouchali hudbu ve sluchátkách, jak jste spokojeni s tím, jak v současnosti slyšíte, jak často vám píská v uších, jestli jste někdy v minulosti pracovali v hlučném zaměstnání, jestli jste za posledních 24 hodin vystavovali nadměrnému hluku a konečně, na čem budete test poslouchat.

Následuje stručný úvod do toho, co po vás v testu bude požadováno.
Uslyšíte ženský hlas, který vždy řekne tři číslice (anglicky pochopitelně). Vaším úkolem bude vyťukat to, co jste právě slyšeli na připraveném číselníku. Může se to zdát jednoduché, ale na pozadí uslyšíte ještě hluk, který vám bude celé odchytávání číslic znesnadňovat. Čím budete v testu dále, tím bude řeč méně zřetelná a budete muset hodně natahovat uši, abyste správně pochytili číselnou kombinaci.
Narazil jsem na jeden malý problém. Pokud vám test přehraje kombinaci 656, tak nelze dál pokračovat a musíte ho spustit znovu…

Výsledek vás situuje na grafu vedle ostatních testovaných subjektů. Když koukám na svůj výsledek, tak mě může těšit akorát to, že jiní jsou na tom ještě hůř :)

test sluchu výsledek

Crysis 3

2. 1. 201419. 3. 2014 ApinLeave a comment

Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis
Crysis 3 je průser takového rozměru, že odteď si už žádnou hru od EA už nikdy nekoupím!

Sváteční dny volna v kombinaci s nemocí jsou příležitostí dohnat herní resty, na které během roku nebyl čas.
I dostal jsem se tedy ke hře Crysis 3, která mě opět utvrdila v tom, že opakuji stejné chyby a že než se vůbec odhodlám ke koupi nějakého herního titulu, měl bych si nejprve stáhnout cracklou verzi a vyzkoušet si hru zadarmo, abych pak nelitoval vyhozených peněz.

Nebudu vás dlouho napínat. Lituji vyhozených peněz, Crysis3 opravdu nestojí za koupi, ani ve slevě!

Pokaždé se snažím ve svých dojmech z her k výčtu negativ nalézt i nějaká pozitiva. Ať se snažím, jak se snažím, ke Crysis 3 žádná pozitiva napsat nemohu. Za půl dne dohrajete (nijak extra zajímavou) příběhovou část a za dalšího půl dne se v multiplayeru při troše snahy dostanete na 15. úroveň. Na každou další úroveň už potřebujete nahrát více XP a na maximální 50. úroveň se zkušenější hráč dostane za několik dní, max týden. To je docela málo.

Teď už ale jednotlivě k bodům, kvůli kterým je Crysis3 takový průser:

Origin

Proč si musím kvůli jedné hře instalovat do počítače další balast a registrovat se do další databáze? Přijde mi naprosto uhozené, že co díl, to jiná platforma. Proč jsem v případě druhého dílu musel provádět registraci do MyCrysis, která mi je u pokračování tak nějak k hovnu? Když si neplánuji kupovat žádnou další hru od EA (a po těchto zkušenostech se příště budu spoléhat pouze a jen na warez), proč musím mít kvůli jedné hře jakýsi pochybný účet v pochybné službě bez záruky a nějaké další přidané hodnoty? Proč to nemohlo vyjít i pro Steam jako předchozí díly?

AI

Umělá inteligence je další fail, kterým tato hra trpí. Celkem běžně protivníci sobě nebo svým spolubojovníkům házejí granáty pod nohy. To bude nejspíše díky novému prvku, kdy si v singleplayeru můžete zobrazit pomyslnou dráhu letu granátu. Protivníci nic takového evidentně nevyužívají a granát odhodí vaším směrem bez nějakého dalšího odměřování. Škoda jen, že jim v trajektorii překáží futra od dveří, nebo jiné překážky, takže jim granát spadne k nohám a už na to neumějí zareagovat (reagují pouze na vámi věnované granáty). Opět protivníci v blízkém i dalekém dohledu naprosto přesně ví, kde se nacházíte, dokud nemáte zapnuté maskování. Ale i tak pomateně pobíhají po bojišti a s minimálním kladením odporu se nechají postřílet jako králíci (i na tu nejvyšší obtížnost). V prvním díle a Crysis Warhead alespoň nějak taktizovali a snažili se vás třeba obejít, tady nepřátelská umělá inteligence (respektive umělá težká demence) není vůbec žádným prvkem, který znesnadňuje postup hrou. Spawnování už nejspíš není tak intenzivní a otravné, jako ve dvojce, ale také to není nic potešujícího, když vyčistíte kousek mapy a najednou se vám tam odnikud začnou objevovat další cíle…

Grafika

Cryengine3 je vskutku mocný engine, dokazují to mnohé mody od komunity. Proč to ale Crytek v této hře tak strašně odfláknul? Doskaující detaily, několikanásobné překreslování textur, odporně trhané animace kouře v cutscénách, hnusné nasvícení a nepřirozené odlesky od vodních ploch byly i ve dvojce. Proč ale ty samé chyby udělali i v pokračování? Kompromisy kvůli konzolím, které ponižují grafiku o několik generací zpátky oproti prvnímu dílu na Cryengine2, hráč musí chtě nechtě překousnout. Když už teda mají vývojáři takhle svázané ruce, mohli si alespoň dát záležet na doladění detailů. Běžně se tak setkáváte s podivně mihotavě nasvícenými rohy, ovšem nikde není zdroj světla, nebo když už zdroj světla je a osvětluje část scény, tak už tam jaksi nejsou žádné stíny. Zeleň a porost v dáli (a ani nemusí být v dáli) jsou odporně přes sebe naskládané kusy textur. Kulisy rozbořeného New Yorku působí opravdu jen jako špatně rozmístěné a nepříliš věrohodné kulisy. Sutě a části objektů, které se vykreslují jen pod určitými úhly atd…
Stejně jako ve dvojce, i tady nemáte šanci rozeznat vizuální rozdíly mezi maximálním a minimálním nastavením grafiky. Pouze v plynulosti framerate, jinak to graficky v 90% vypadá naprosto stejně. Taktéž na tesellaci nějak nemohu narazit. Komunitní dění kolem této hry nijak zvlášť nesleduji, ale připadá mi to, že se nejspíše zase čeká na vydání nějakého hi-res balíčku, který vylepší textury a povolí tesellaci?

Příběh

Jak rozvinout a ukončit nakousnutý (ne)navazující příběh nepříběh o záchraně světa z předchozích dílů? Trochu se mi asociuje Babicovo vaření: Nějak to dopadne, chutnat to bude všelijak, ale důležité je, že máme výsledek. Nechci spoilovat, ale je to chabé, skutečně vážně slabé a nezáživné, příběh předvídatelný a nepřekvapující. Naštěstí se tvůrci vyvarovali failu z předchozího dílu a dali do hry alespoň nějakého finálového bosse. Stejně to spíše připomíná série CoD, kdy se hra vlastně hraje sama a nedovolí vám udělat nic jiného než to, co by mělo za následek aktivaci triggeru nebo spuštění nějaké další akce (viz váš úplně poslední úkol ve hře). S tím úzce souvisí i další bod.

Hratelnost

Zapomeňte na úchvatné tankové souboje, na poletování v mikrogravitaci, na epické bitvy s bossy v prvním díle, zapomeňte na neskutečnou svobodu a rozsáhlé herní prostředí s variabilitou a volností řešení situace. Zapomeňte na takové svázání hráče a koridorové pojetí postupu hrou jako v Crysis 2. Crysis 3 vás přesvědčí o tom, že oproti dvojce lze ještě více omezit operační prostor i možnosti, jak danou mapu projít. V každé misi jeden cíl (plus slabé vedlejší úkoly) a jeden jediný způsob jak se k němu dostat a jak ho splnit. Hra vás na mapě nepustí ani o centimetr dál, než je vytyčený koridor. Nedá se nikam odbočit (a když už, tak minimálně) ani si nepřátele pořádně obejít. Pokud máte klaustrofobii, tato hra není pro vás. Stejně tak se Crysis3 vyhněte, pokud nemáte rádi stereotyp. Stále stejné postupy likvidace nepřátel a ubohé hackovací minihry velmi rychle omrzí.

Hra samotná

Celkově to působí (a ono to tak je) jako ždímání a recyklování zbytků z již vyždímaného kusu. Minimum inovací, lehká změna prostředí, stejné bugy a faily z dvojky a může se prodávat. Není tu žádný wow efekt, není tu nic zajímavého ani inovativního. Staronová mapa a herní režimy v multiplayeru, bojová kuše nebo návrat divoké zvěře (mimochodem úžasně dementní) to nijak nezachrání. Navíc si ani se svoji zbraní nemůžete vytvořit vztah sbíráním zaměřovačů a jiných doplňků. Tvůrci s hráčem prostě vymrdali, jinak se to nazvat nedá.
Debilně rozmístěné savepointy (ukládat ve hře jinak nelze), zbytečně moc matoucích informací ve výhledu, omezení na každém kroku, úplně jiný model Psycha, chabý příběh i zážitek ze hry. To je jen stručný výčet toho, čím vás hra bude trápit.

Nevim, jestli se to děje jenom mě, ale poslední dobou mívám pocit, že ve hrách narážím na bugy a faily, které se měly odladit při betatestování a ne je prodávat se hrou. Musel jsem se přemáhat, abych hru vůbec dohrál. Tak moc dokázal Crytek znechutit dokonalou a precizní značku, která svého času znamenala (a vlastně ještě znamená) téměř mistrovskou hru ať už po grafické stránce, hratelností i širokou škálou možností.
Pokud se vám líbil první Crysis nebo datadisk Crysis Warhead, se slzou v oku si ho znova zahrajte (já jsem to musel udělat, abych si spravil náladu) a od tohoto paskvilu dejte raději ruce pryč. Ke dvojce alespoň dělal hudbu Hans Zimmer, tady se opravdu nedá najít nic pozitivního ani při dobrém rozmaru…
Kdybych měl dát této hře nějaké hodnocení, tak i pod vlivem antibiotik a nemoci by to při hodně dobré vůli bylo 2/10. Jeden bod je za luk a mimozemské bambitky a taky že se vrátily svítilny na zbraně (na malý okamžik), druhý za rozšířený multiplayer z dvojky. Ať se snažím sebevíc, tak žádné další klady tu nevidím…
Crysis 3 je tupá a nezáživná střílečka, která dokonale hanobí a degraduje značku Crysis!

Orcs Must Die!

24. 11. 201313. 9. 2019 ApinLeave a comment

Prokrastinace je hrozná věc. Leckomu by se mohlo zdát, že i já jsem jí podlehl, když se zde na blogu dlouho nic nedělo.

Opak je ale pravdou. V reálném světě nevím kam dřív skočit a v tom virtuálním mám taky celkem dost napilno a hromadu rozdělaných projektů.
Jednou z těch již téměř hotových věcí jsou fanstránky o prvním a druhém díle hry Orcs Must Die! umístěných prozatím zde na kekelu. Uvidím, jak se to rozjede, kolik se najde dalších příznivců Tower Defense her a kdyžtak tomu časem pořídím vlastní doménu.
Web běží na wordpressu (jak jinak), grafiku jsem si udělal sám (nejsem grafik), obsahově tam mám takových 85% věcí, které bych tam chtěl mít a jelikož se okolo tematiky orků nebo tvůrců z Robot Entertainment stále něco děje, tak o novinky a informace do článků není nouze:)

Proč mě tedy vůbec napadlo něco takového vytvořit?
Když před dvěma roky vyšel první díl, tak mě ingame záběry a obrázky ze hry nijak zvláště neuchvátily. Přesto jsem hru později v nějaké slevové akci na Steamu pořídil. Jakožto příznivce strategií tohoto typu mě hra bavila, ovšem nijak zvláštní dojem nezanechala.
Kvality se ale docení až po čase a ještě více s příchodem druhého dílu, který nejenže rozšiřuje mapy, arzenál i herní charaktery, ale umožňuje naprosto zásadní co-op hraní se spoluhráčem, přináší Endless mód a Weekly challenge a přepracovává systém vylepšování zbraní a pastí.

Postupem ve hře si vylepšovat zbraně a pasti a díky tomu dohrát hru na střední obtížnost by neměl být žádný větší problém pro zkušeného hráče. Ovšem na Nightmare obtížnost už začíná ta správná zábava a je to pořádná výzva. A právě zde se naplno ukáže kouzlo co-op hraní, kdy vás jiní hráči dokáží inspirovat a kdy zjistíte, že existuje hned několik rozličných a zajímavých způsobů, jak mapu dohrát na maximální hodnocení.

To byl právě asi ten podnět, který mi vštípil myšlenku přiblížit tyto možnosti i českým hráčům. A protože do té doby neexistoval žádný CZ web a jakékoli informace o těchto hrách se v češtině nikde nevyskytovaly, začal jsem už od jara dávat do kupy materiály a v každé volné chvilce je zpracovával pro publikování na stránkách.

I já jsem ze začátku ve hře dost tápal a potýkal se s neúspěchy. Bylo mi jasné, že jsem nebyl sám a tak jak jsem se probíjel hrou (aktuálně nahráno přes 260hodin – už z toho občas magořím, když jdu např. podchodem, tak přemýšlím o tom, kam umístit jaké pasti, dokonce se mi někdy o hře v noci zdá), tak mě napadlo, že bych mohl získané zkušenosti poskytnout dál právě touto cestou a získat pro tuto hru nové hráče a nebo tak získat zpět hráče, které odradily nezdary na některých mapách.

Cílem je tedy přiblížit tyto dvě hry širší veřejnosti, ukázat, že jde o opravdu povedené a chytlavé strategie, poskytnout informace v češtině a také sdružovat hráče pro společné co-op hraní a výměnu informací nebo sběratelských kartiček.

Pokud tedy také vlastníte (nebo plánujete vlastnit) některou z her Orcs Must Die! nebo Orcs Must Die!2, sháníte informace, spoluhráče, nebo jen máte rádi Tower Defense hry, jste zváni na první a jediný český fanweb o OMD!

Retenční nabídky českých mobilních operátorů [update]

16. 11. 20135. 2. 2017 Apin2 Comments

Jak jsou na tom retence u tuzemských mobilních operátorů po mobilních cenových revolucích?

sim Časy se mění a s nimi možnosti, ceny, trh i konkurenční prostředí. Zatímco ještě před rokem si běžný uživatel spílal na nehorázné platby za volání z mobilních telefonů, tak dnes, po mobilní cenové revoluci, a příchodu celé řady virtuálních operátorů, je situace malinko jiná, avšak také trochu nepřehledná a ne tolik uklidňující.
S vývojem času a cen se některé body z mého dřívějšího (tehdy velmi oblíbeného) článku o smlouvání u operátora, můžou už dnes vyškrtnout. Každopádně ten psychologický základ a komunikační předpoklady stále platí. Jen se nemusíte dočkat takových výsledků, jako tomu bylo v dřívějších dobách.

Obecně řečeno, retence už dnes nefungují takovým způsobem, jako fungovaly nedávno. Operátoři jakoby si řekli „dali jsme vám neomezené tarify okolo sedmi stovek, tak co byste chtěli ještě víc“ a v rámci úspor zavřeli krám a zrušili retenční oddělení…

Podívejme se tedy, jak to dnes chodí na retencích a jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými operátory:

O2

Nebudu zastírat, že v dobách „předrevolučních“ mělo O2 jedno z nejhouževnatějších retenčních oddělení na mobilním trhu vůbec. Dnes, když pohrozíte odchodem ke konkurenci, tak vás nijak nebudou přemlouvat. Vlastně nemají ani co nabídnout. O2 má ze svých současných sedmi tarifů pouze tři veřejné. Smlouvání už neexistuje. Na podpultové tarify se musíte poptat sami nebo si je zjistit jinak. Ale ani to není žádný zázrak a větší část zákazníků, která nevyžaduje přímo neomezené volání a sms, velmi těžko hledá v současné nabídce vhodnou alternativu k právě končícím Neonům. Retence fungují pouze na fixní služby (xDSL internet nebo O2TV, případně i tarify na pevné lince), kde si lze vyhádat (většinou na rok) o několik desítek korun výhodnější tarifikaci, než má O2 v oficiálních nabídkách. Pokud chcete výhodnější mobilní volání, tak narazíte. A je úplně jedno, jestli jste firemní zákazník, nebo rezident.
Moje rada: Pokud nevyužíváte žádné další služby od této společnosti a nevyberete si ze stávající nabídky, retence ani nezkoušejte a přejděte k virtuálnímu operátorovi. Pravděpodobně nezměníte síť, ale budete mít na výběr z více možností podle toho, jak voláte.
Ještě bych se krátce zmínil o velmi diskutovaném většinovém odkupu společností PPF. Podle mě to Kellner nekoupil kvůli tomu, aby O2 potopil, ale aby zabránil růstu konkurenčního prostředí. Dle analýz na internetu se v nejbližší době žádné výrazné změny v nabídkách ani cenách nedočkáme. A já to vidím úplně stejně. Podle mého střízlivého odhadu se změn a restrukturalizace dočkáme až v dobách, kdy budou stávajícím zákazníkům končit současné závazky. Do té doby nemá pro O2 žádný větší smysl měnit zaběhlý a osvědčený systém. Letos už to stačilo…

Vodafone

Z dnešního souboje retenčních oddělení bude vítězem právě Vodafone. Musíte ovšem překousnout mnohé známé nedostatky tohoto operátora. Slabé pokrytí signálem na většině území, často nefungující samoobsluha a občasně pravidelné větší výpadky v síti musí společnost kompenzovat alespoň zajímavou nabídkou pro zákazníky se zaječími úmysly. Přiznám se, že na retenční Vodafonu zase tak často nevolám, ale z dosavadních poznatků můžu říci, že se ledasčemu přiučili od tehdejšího O2. Dobrou zprávou je, že na retencích můžete dostat leckdy zajímavé nabídky, tou špatnou jsou závazky. Velmi vzácně a individuálně podle své zákaznické historie dostanete výhodnější službu i bez závazku.
Přirovnání k turecké tržnici je zde tedy na místě, protože pokud k volání a sms nepožadujete například internet v mobilu, neměli by vám ho nutit. Zde je to ale opět velmi individuální a dosud mi není moc jasné, jak a kam vás přepojí, protože když budete mluvit s vícero telefonisty, tak každý vám nabídne něco jiného. Jeden bude nabízet extra minuty, jiný žádné zvýhodnění mít nebude, jen zvýhodněný telefon, ovšem se závazkem. Obecně ale s cenou se moc hýbat nebude, spíše vám přidají na datech nebo volných minutách do zahraničí. Nejvíce tedy rozesmutní rychlost mobilního internetu po vyčerpání FUP.
Moje rada: Zkuste Tarifomat, pokud si ani zde nevyberete, začněte studovat nabídky virtuálních operátorů. Přinejmenším si pomůžete alespoň tím, že budete fungovat na spolehlivější síti.

T-Mobile

T-mobile má nejdelší čekací časy na lince. Přednostní přepojení za poplatek jsem neměl odvahu zkoušet a posílení kapacit by společnosti určitě neuškodilo. Když už se nakonec někomu dovoláte, může se stát, že budete mluvit s nedostatečně proškolenou operátorkou a celý rozhovor může působit lehce bizarně. To je také jeden z faktorů, proč jsou nejnasranější majitelé mobilních telefonů právě zákazníci T-mobilu. Když se mě tehdy před lety operátorka ptala, proč od nich utíkám, tak na odpověď „Protože máte v reklamě Kotka“ neměla argument…
Veřejná nabídka tarifů je takřka identická s nabídkou O2. Chybí mu ale zvýhodnění ke stávajícím službám (protože xDSL internet provozuje po kabelech Telefónicy) a jediný rozdíl oproti O2 je levnější MMS (používá to vůbec někdo?) a trochu vyšší mobilní internet u tarifů. T-mobile se sice honosí tím, že má nejrychlejší mobilní síť, k čemu to ale zákazníkovi je, když po vyčerpání FUP je jejich rychlost takřka nepoužitelná…
Pokud si na tyto neduhy budete stěžovat na retencích, tak zjistíte, že na tom budete stejně jako u O2, vlastně jen o dost hůř. T-mobile se u O2 inspiroval nejen u tarifů a splátkování nezvýhodněných telefonů, on okopíroval i retence! ~~Prostě při dožadování lepších parametrů vašeho tarifu nepochodíte!~~ Stejně tak jako u O2 vám maximálně nabídnou přisypání balíčků volných minut, dat nebo sms navíc, avšak za běžné ceny.
Moje rada: Všechno si dobře propočítejte. I kdybyste využívali od T-mobile xDSL internet (což je kapitola sama pro sebe), žádné další zvýhodnění nemůžete očekávat. O2 má alespoň Extra výhody, T-mobile nemá vůbec nic a ani není originální. Technicky vyspělou síť T-mobilu si můžete užívat i přes virtuálního operátora.
Update: Je možné, že i tento článek trochu popíchnul vedení T-M a v roce 2014 se při troše štěstí na retencích dovoláte zajímavých úprav stávajících služeb. nepotřebujete internet v mobilu? Co takhle neomezené volání a sms bez ivm za krásných 499Kč? Na tuto nabídku jsem už několikrát narazil při vypovídání služeb nebo uvolňování čísla pro přechod k jinému operátorovi. Z e-mailových reakcí od vás čtenářů se dozvídám, že se dají vyhádat i jiné zajímavé nabídky. Rozhodně to je krok správným směrem a TM si tak alespoň trochu napravuje špatnou reputaci…

Po zavedení Free tarifů u O2 a logickém a nevyhnutelném opičkování zbylých dvou operátorů se na retence tak často nevolá. Musím se přiznat, že moje osobní zkušenosti s retencemi nejsou tohoto času tak bohaté, jako tomu bylo dříve a tak jsem při sepisování těchto poznatků čerpal především z diskuzních fór, kde si uživatelé sdělovali své vyhádané výsledky na infolinkách svých operátorů. Přesto je to docela zajímavý pohled do současných nabídek našich mobilních operátorů.
Jestli jste rozhodnutí jít si vyhádat lepší ceny na telefonování nebo data, znovu vás odkáži na dnes již ne tolik aktuální, ale stále přínosný starší článek na toto téma. Pokud máte i vy vlastní zkušenosti s dohadováním lepších podmínek se svým operátorem (ať už na pobočce nebo po telefonu), budu velmi rád, pokud se s nimi podělíte v diskuzi pod článkem.
Sami vidíte, že pokud nemáte u určitého operátora vícero služeb dohromady nebo alespoň přátel, kterým nejčastěji voláte, bude lepší si vybrat z nabídky virtuálního operátora, nebo si počkat na čtvrtého hráče, kterého se zřejmě ale jen tak ještě nedočkáme (jestli vůbec).

Jak staré jsou vaše uši?

10. 11. 20136. 9. 2020 ApinLeave a comment

Narazil jsem na další zajímavé video, které se mi hodí do rubriky sluchových testů.
První poslech v noci po náročném dni a navíc jen na repráčku z notebooku mě trochu vyděsil. Že bych už vážně takhle špatně slyšel?
Opakované spuštění videa druhý den na lepších reproduktorech už bylo o něco více uklidňující. Ale i tak 17.000Hz už neslyším. Dle videa bych neměl slyšet už ani 16kHz, protože třicet už mi bylo, takže uši mám ještě mladé :)
Zkuste si to také. Pro lepší přesnost měření si video pusťte v kvalitě 1080p na lepších reproduktorech nebo do kvalitnějších sluchátek a hned budete vědět, jak jste na tom:)

Google toho umí víc, než si myslíte

7. 11. 20136. 9. 2020 ApinLeave a comment

Různé easter eggy poschovávané v mnoha službách Googlu

Velký bratr Google není jen vyhledávač, Android a shromaždiště citlivých údajů. Jeho vývojáři do různých částí služeb Google poschovávali nejrůznější legrácky a minihry a to se nebudeme bavit jen o Google Doodle. Na tak zvané Easter Eggy narazíte téměř ve všech produktech, které vznikly v laboratořích Googlu. Nejsou to ale vždy jen srandičky, ale mnohdy i velmi užitečné pomůcky a aplikace, které by byla škoda neznat. Dnes se tedy podíváme na některé nejoblíbenější a nejznámější skryté fičurky ze Silicon Valley.

Vyhledávání v Klingonštině

Pokud jste velký fanoušek série Star Trek, jistě vás poteší Klingon Search. Pokud ale neumíte Klingonsky, nemusíte být hned smutní. Google má svůj vlastní překladač i slovník, který vám s tím pomůže.
Do a Barrel Roll

Zkuste si do vyhledávání v Googlu zadat „Do a Barrel Roll“. Spustí se vám HTML 5 efekt, který má odkazovat na hru Star Fox 64 z roku 1997 pro Nintendo. Ve hře to byl povel k provedení otočky, aby se hráč se svým letounem vyhnul laserům. Manévr se spouštěl dvojím stisknutím klávesy Z nebo R, takže zafunguje i výraz „Z or R twice“.
Sledování letů

Zadejte do vyhledávače název letecké společnosti a číslo letu. Okamžitě se vám zobrazí přílety a odlety hledaného letu. Můžete tak sledovat aktuální informace o každém letu, aniž byste museli navštívit stránky letecké společnosti.
Letadlo v Google Earth

Věděli jste, že si v aplikaci Google Earth stisknutím kláves Ctrl+Alt+A vyvoláte nabídku, ve které si vyberete letadlo, se kterým pak létáte nad krajinou? Aplikace podporuje i joystick, což určitě doporučuji, protože ovládání klávesnicí nebo myší je trochu obtížné.
Použití Google jako proxy serveru

Pokud vám v práci nebo ve škole blokují přístup na některé internetové stránky, můžete toto omezení jednoduše obejít zadáním jednoduchého příkazu „cache: WEBSITENAME.com“
Kalkulačka nebo převodník měn

O použití vyhledávacího políčka jako kalkulačky ví poměrně dost uživatelů. Málokdo ale zná další vymoženosti, kterými Google disponuje. Například rychlý a jednoduchý převaděč měn. Stačí napsat částku v jedné měně a nechat si jí převést na jinou. Stejně tak dobře Google poslouží i k převodu SI jednotek. Napříkald zadáním dotazu „1 inch in cm“ vám Google zobrazí kolik centimetrů měří jeden palec a pod.
Hra na YouTube

Otevřete si na You Tube libovolné video a při jeho přehrávání zadejte 1980. Automaticky se spustí obranná hra známá ze starých automatovek. Vaším úkolem bude ubránit video před zničením. Myší to jde přeci jen snadněji, než pomocí obrovského těžkého trackbalu na automatech před třiceti lety :)

Google denně najde odpovědi na více jak miliardu dotazů z celého světa. Těžko uvěřit, že při vší své vytíženosti s hledáním ještě zvládá řadu dalších funkcí.
Znáte nějaké další skryté vlastnosti Googlu? Podělte se o ně v komentářích.

Nástupce Google Glass

20. 4. 201318. 4. 2013 Apin3 Comments

Napadlo vás někdy, že elektronika má svoje limity, zastarává, je poruchová, nespolehlivá a energeticky náročná? Co se takhle jednoho krásného dne vykašlat na elektroniku, jak ji známe dnes a ke konzumaci rozšířené reality využívat vlastní prostředky?

Moje sny bývají poslední dobou velmi kreativní a inspirativní plné technologických a futuristických vychytávek, že si vždycky ráno říkám, jestli bych s tím neměl zajít na patentový úřad:)
Onehdá jsem měl další zajímavý sen, který se ale jednoho dne může stát běžnou realitou. Sen byl natolik působivý a svojí podstatou v teoretické rovině velmi jednoduchý a uvěřitelný, že by mě vůbec nepřekvapilo, až se s tímhle jednoho dne skutečně setkám :) brain
Zajisté jse už všichni (nebo alespoň většina z vás) četli nebo slyšeli o pojmech augmented reality a Google Glass. Zatímco tyto technologie jsou stále ještě v plenkách, můj sen byl už daleko za technologií Google Glass a augmented reality byla běžnou součástí každodenního života. Rozšířenou realitu a „chytré“ brýle od Googlu tu máme hlavně díky pokroku v elektronice a její miniaturizaci, v mé vizi byla rozšířená realita a její vnímání prosta jakékoli elektroniky. Žádně brýle na nose, dokonce ani žádné implantované čipy nebo vylepšované oční bulvy, tato technologie je dostupná komukoli, zadarmo a není nijak energeticky náročná! Všechno vnímání rozšířené reality bylo na bázi jakéhosi šestého smyslu a probíhalo díky pokrokům v biotechnologii, chemii, neurologii a psychologii.

Ve svém snu jsem se ocitl v nedaleké budoucnosti a můj průvodce tímto světem mne zasvěcoval do vnímání rozšířené reality, až jsem se sám podivoval nad tím, jak je tento princip velmi jednoduchý a proč na to lidstvo nepřišlo už dříve…
V principu to fungovalo velmi podobně jako funguje dnešní rozšířená realita a koncepty Google Glass, jenže veškeré zobrazování dodatečných informací neprobíhalo pomocí displejů nebo projektorů na sítnici oka, ale odehrávalo se přímo v mozku. Vpodstatě všechny přidané informační, zvukové a obrazové vjemy byly jistou formou halucinací nebo reakcí na objekty, loga, zvuky a barvy různých vlnových délek.
K takovému vnímání nebyly potřeba žádné implantáty nebo modifikace. Vnímání rozšířené reality bylo v několika stupních a ty nejzákladnější se mohl „naučit“ prakticky kdokoli a zadarmo. Už si dost dobře nepamatuji, jak takové učení přesně probíhalo, ale vzpomínám si, že jsem si postupně osvojoval pokročilejší vize augmentované reality a dostal jsem se na level 3 :) Existovaly dva způsoby, jak se tyto schopnosti naučit, prvním způsobem bylo něco na způsob jednoduché meditace, tím druhým způsobem jste augmentaci získali díky tzv. chytrým drogám.
V tom prvním nejnižším stupni jste viděli pouze reklamy (které byly doslova všude – i na Měsíci), ve druhém (který se dal také ještě „naučit“) už byly do prostředí přidány také nějaké informace. Třetí úroveň se někteří obdařenější jedinci také dokázali naučit, ale nebylo jich mnoho a tak řešením pro ty méně nadané byly malé injekce (to mám asi z těch her typu Bioshock), které samozřejmě nebyly zadarmo a umožňovaly jistou formu interakce s objekty a informacemi v augmentované realitě. Čtvrtý level byl běžným způsobem nedosažitelný a umožňoval „napojení“ na jistou formu telepatického internetu a ještě více rozšiřoval interakci a dovoloval hrát sofistikované hry. Byla mi nabízena injekce s nanoboty (zdarma-přestože normálně stála ohromnou sumu peněz), kteří by mi receptory v mozku naformátovali na level 4, ale to už jsem z nějakého důvodu odmítl.
use your brain deviantart

Vnímání informačních bublin a objektů v rozšířené realitě také nebylo jen tak, ale muselo mít základ v reálném světě (alespoň pro ty nižší úrovně). Prodávaly se různě odstupňované spreje a fólie, které po aplikaci třeba na zeď nebo přední sklo automobilu nebyly normálně vidět, ale pohled augmentovaným šestým smyslem už za neviditelnou vrstvu dosadil ty správné aplikace nebo informace, které se daly velmi dobře personifikovat. Takže například řidiči se v autě na předním skle zobrazuje navigace a informace o cestě, spolujezdec sleduje film nebo hraje hru.
Logicky, kdo byl na první úrovni nemohl vidět objekty nastříkané sprejem „dvojkou“ a vyšším, naopak kdo měl level 4, mohl vidět všechny vrstvy od jedničky do čtyřky a jednoduše si mezi nimi přepínat. Tím se daly snadno odfiltrovat reklamy na prvním levelu, kombinovat vrstvy a dívat se na svět hned několika pohledy…
Další rozšíření schopností jako je například fotografování, uchovávání dat nebo videohovory by už obstarávali nanoboti samozřejmě za nemalý příplatek.

V této budoucnosti byly šesté smysly obrovským hybatelem ekonomiky a zároveň se tím rozdělovala společnost do nižších a vyšších vrstev. Ti chudí, kteří si nemohli dovolit koupit upgrade svého šestého smyslu, žili v bídě obklopeni reklamami a neužitečnými informacemi, které v reálném světě vlastně neexistovaly, zatímco ti bohatí byli na nejvyšších úrovních a dosahovali ještě většího bohatství a úspěchu díky svým superschopnostem. Velká většina augmentovaného obsahu podléhala licencím a regulacím a trochu to připomínalo dnešní koncesionářské poplatky, kde vlastně platíte za to, že máte oči a uši, tak tady se platilo za to, že máte mozek.

Tento princip ať už by byl ve skutečnosti realizovatelný nebo ne, by znamenal totální překopání schopností i hodnot, které jsme dosud používali a znali. Nastala by ohromná změna v komunikaci, zábavě, navigaci, příjmu informací i vnímání světa. Byl by to obrovský pokrok v neurologii i psychologii a umožňovalo by to v jistém smyslu pochopení paranormálních nebo spirituálních jevů a úkazů. Ovšem nesprávné naložení a experimentování s takovým potenciálem by znamenalo u mnohých jedinců rozvoj schizofrenie a jiných duševních poruch. Problémů by jistě vznikalo mnohem více a uživatel by pro správné a bezpečné využití takových možností musel disponovat určitými psychologickými předpoklady…

A co vy? Pustili byste si do hlavy něco takového?

Mobilní revoluce

14. 4. 20131. 3. 2016 ApinLeave a comment

Dlouho to nešlo a najednou tu máme mobilní revoluci a všichni si můžou volat a esemeskovat neomezeně za nějakých 700Kč měsíčně. A cena pujde ještě níž, to mi věřte :) Zatímco neomezené volání, neomezené sms ve vlastní síti a 3GB internet v mobilu se ještě ve středu 10.4.2013 u O2 dalo pořídit i za 1300Kč […]

Dlouho to nešlo a najednou tu máme mobilní revoluci a všichni si můžou volat a esemeskovat neomezeně za nějakých 700Kč měsíčně. A cena pujde ještě níž, to mi věřte. Třeba ne hned, ale určitě se dočkáme :)
Zatímco neomezené volání, neomezené sms ve vlastní síti a 3GB internet v mobilu se ještě ve středu 10.4.2013 u O2 dalo pořídit i za 1300Kč měsíčně, ve čtvrtek přišlo mobilní zemětřesení a cenovka se u toho samého operátora za trochu upravené neomezené služby dostala na 749Kč.

Dalo se to očekávat, ovšem že to bude až taková revoluce neočekával nikdo ještě alespoň půl roku. Telefónice se to podařilo ututlat velmi dobře a první náznaky se objevily už v pondělí jen pro pár zasvěcených, v úterý se o tom začínalo opatrně mluvit, ve středu O2 na sociálních sítích dávalo nějaké náznaky a ve čtvrtek, respektive ještě ve středu v noci, už to bylo venku. Této mobilní revoluci předcházely úpravy podmínek u fixních služeb v první polovině minulého měsíce a takovýto „předvoj“ dával tušit, že se něco stane i u mobilů.

Co následovalo po uvedení nových tarifů, bylo pochopitelné. Ostatní operátoři museli reagovat okamžitě a tak na rychlo splácali svoje „neomezené“ tarify.
Vodafone se hned nechal slyšet, že pro své zákazníky chystá také revoluční balíčky a neomezený tarif s cenou pod 700Kč a že je představí na konci května. U prolhané společnosti se dá očekávat, že nedodrží slib a hned v pátek jste se na jeho stránkách mohli pobavit pohledem na dvě neomezené položky „Neomezené volání do všech sítí“ s 600MB IvM za 691Kč a „Fér tarif 3 299“ s 1,2GB IvM za krásných férových 3299Kč.
T-Mobile v reakci na čtvrteční krok Telefónicy prohlásil, že zlevňovat chtěl už dávno, ale čekal na tu správnou chvíli a ta správná chvíle zřejmě přišla v sobotu, kdy nabídl dokonale přesnou kopii neomezeného tarifu od O2.

Pochopitelně se vyrojily spekulace, co za tím odtrhnutím od kartelových dohod stojí a co bylo příčinou. Hovořilo se o politickém tlaku, znesnadnění nástupu čtvrtého operátora, nebo dle tiskového oddělení Telefónicy rozpohybování trhu. Ať je to jak chce, Telefónica si opět posílila svoji pozici jedničky na telekomunikačním trhu.
Může se to zdát jako oslavný článek pro O2, ale fakta jsou fakta a mluví za vše. Opičkování po O2 předvedli ostatní operátoři již několikrát. Například minulé Vánoce, kdy O2 snížilo cenu za minutu nad rámec volných minut na 3,50Kč a SMS za 1,50Kč, tak s tím po pár dnech najednou přišel T-mobile i Vodafone. Ostatní operátoři ale nikdy nedostihnou Telefónicu, která tu v oblasti mobilních služeb byla jako první (tehdy ještě Eurotel), tudíž má nejlepší pokrytí signálem a vlastní veškeré telefonní linky v zemi (tehdy patřily Telecomu). Jejich „volání do vlastní sítě“ se tak vztahuje jak na mobily O2, tak na všechny pevné linky a na čísla Bleskmobilu, které provozuje na infrastruktuře O2.
Navíc má Telefónica mnohem širší portfolio nabídek, které vzájemně zlevňují ostatní služby. Například pokud máte ADSL/VDSL internet nebo televizi od O2, který se pro nové zákazníky dá aktuálně pořídit za 505Kč, tak si z ceny všech Free tarifů odečtěte stovku. Pokud vám ještě nebylo 26let (nebo naopak jste starší 60ti let), odečtěte si dalších 50Kč. Kombinací těchto faktorů získáváme například u neomezeného tarifu cenu 599Kč a to už si myslím, že je celkem slušné :)
Ceny i nabídky se neustále mění, takže článek nemusí být po nějaké době aktuální!

Samozřejmě že se tato revoluční změna netýká jen „neomezených“ tarifů. Přehled i těch nižších se zredukoval a zjednodušil a zas tak výhodný už není speciálně pro zákazníky, kteří nepotřebují volat a esemeskovat neomezeně. Doba si to žádá a veřejnost už dlouho volá po pořádných mobilních datových službách. Bohužel ani jeden z operátorů touto nabídkou za rozumnou cenu nedisponuje. Neomezené volání využije jeden z deseti zákazníků, zatímco neomezený internet v mobilu si přeje 7 z deseti zákazníků. Velmi úsměvně působí u T-Mobilu nejnižší tarif „S námi 390“, kde je pouhých 20MB na internet v mobilu a který se na LTE síti dá vyčerpat za 4-5 sekund :)
Upřímně dost dobře tento požadavek na neomezený internet nechápu, protože osobně se mi podařilo překročit 150MB FUP snad jenom jednou a to používám internet v mobilu celkem aktivně. Samozřejmě že si na mobilu nepouštím videa z YouTube, jako většina puberťáků, ale při běžném používání (internet, foursquare, twitter, e-maily, dropbox, navigace) mi 150MB bohatě stačí. A když se náhodou stane, že překročím FUP, dostanu se na rychlost 200 kbps, což je stále ještě použitelné (3G mám na svém telefonu stejně vypnuté kvůli delší výdrži baterie), oproti Vodafonu a T-mobilu, kde se rychlost sníží na nepoužitelných 32 kbps.

Ať je to jak chce, i přes to, že se ceny u všech tří operátorů dostaly na relativně stejnou hladinu, O2 zůstává jedničkou, protože nám jako první ukázalo, že to jde. Retenční oddělení opět pojedou na plné obrátky a pokud se tam nic nezměnilo s příchodem nových revolučních neomezených tarifů, tak se zase budou vesele přisypávat jednotky, v tomto případě především data. Bohužel retence od uvedení těchto tarifů již nefungují. Retence u T-mobile jsou poněkud oříšek a často se tam dozvíte, že si vás milý T-mobile uvázal na další dva roky, aniž by vám o tom dal jakkoli vědět a tudíž máte smůlu. U Vodafonu už to je s retencemi o malinko lepší, ale kdo by chtěl setrvávat u operátora, který má nejhorší pokrytí, problémy se dovolat a pravidelně co tři měsíce nějaký větší výpadek sítě? Zbývá nám tu O2, které konečně přišlo s cenovou revolucí a udalo směr, kterým se bude český mobilní trh zase nějakou dobu ubírat.

Online Dj aplikace

10. 2. 20136. 9. 2020 ApinLeave a comment

Stát se DJem vyžaduje nemalé množství odhodlání, finančních prostředků, úsilí, času i trochu toho štěstí.
Ne každý si ale může dovolit utratit deseti až statisíce za gramofony, playery, mixpult nebo konzoli, kabeláž, sluchátka, odposlechy, nějaký ten software a v neposlední řadě i samotnou muziku.
Moderní technologie zjednodušují život, šetří čas i peníze. Proč tedy utrácet za něco, co je na internetu online a zdarma (jako v případě mnoha dalších nástrojů nebo open source DVS)? Co se týče hudby, tak je v současnosti už všechno v cloudu, tak proč se obtěžovat s nějakým obracením desek nebo vyměňováním CD? Vlastně proč si vůbec pořizovat jakýkoli kus hudebního hardwaru nebo softwaru, když i to je přeci na internetu online a zdarma?
Dnes si ukážeme několik zajímavých online aplikací, se kterými si můžete sami zkusit, jaké to je míchat muziku. Jako DJ navyklý na staré dobré nepřekonatelné gramofony a klasický analogový mixák musím říci, že tohle virtuální online míchání je pěkná fuška (skoro až opruz) a výsledky rozhodně nepatří do klubů nebo diskoték. V pohodlí domova si tedy vyzkoušejte, jak vám pujde mixování a rozhodně nedoporučuji si s takovými nástroji troufat někde vystupovat nebo jakkoli publikovat.

Until AM

Dva vývojáři z Finska stojí za touto poměrně jednoduchou, ale docela zdařilou přehrávací konzolí, která je prozatím stále ve stádiu betaverze. Klasicky tu jsou dva decky, na které si můžete natáhnout tracky ze sdílecí služby Sound Cloud, nebo mp3 soubory z disku ve vašem počítači. Ovládání je vskutku jednoduché. Nastavujete zde pouze úroveň signálu, pitch a efektovou plošku (echo, chorus, filter, lo-fi a distorze). Mezitím je crossfader s hodně zaoblenou křivkou ořezu. Ekvalizér, synchronizaci nebo jen nastavení gain pro jednotlivé decky byste tu hledali marně. Otáčení decků lze ovládat i „manuálně“ myší, takže při dobré vůli lze docílit jakéhosi scratchování. Na plnohodnotné hraní nebo efektování se to ale příliš nehodí, protože je tu nepříjemná odezva, která může v některých případech (dle vytíženosti serveru a rychlosti vašeho připojení) přesahovat i jednu sekundu.

SoundCloud Dj

U tracků na Sound Cloud ještě chvíli zůstaneme, protože má tato služba i svoji vlastní mixovací konzoli, která se tedy příliš nevyvedla a vyžaduje spárování s vaším Sound Cloud účtem, ale i tak nám sem tematicky zapadá. Umí vpodstatě jen přehrávat a prolínat dva tracky pomocí virtuálního crossfaderu. Vše se ovládá klávesnicí a myší si při troše štěstí můžete vyfiltrovat a naklikat další tracky do playlistů v levém nebo pravém přehrávači. Bohužel uživatelské prostředí je natolik nevyvedené, že vás zaručeně odradí od jakéhokoli dalšího zkoušení této online aplikace…

PartyCloud FM

A do třetice asi to nejlepší. Party Cloud také těží z nejvetšího hudebního úložiště Sound Cloud, kde jsou uloženy miliony skladeb a tato šikovná aplikace vám je umožní prolnout v jeden mix. Základem jsou dva decky s hezky širokým rozsahem pitche, šavle na úroveň signálu, dvoupásmový ekvalizér, filtr, trojice efektů, možnosti zasmyčkování nebo automixu, rychlý posun v tracku, nesmí chybět crossfader a konečně i synchronizace.
Co se týče synchronizace, tak skvěle funguje u jednoduchých repetetivních stylů jako je např techno, house, trance atd. Zvládne sesynchronizovat i některé dnb tracky, jenomže synchronizace zde probíhá podle detekce nejvyšších signálových špiček, takže výsledky bývají všelijaké v závislosti na použitém tracku. U této aplikace už se při správném načasování a vhodné selekci dá hovořit o nějakém míchání a přechodech. Bohužel zvukový výstup se mi subjektivně nezdá zrovna nejkvalitnější. Na vině jsou samotné streamy a pravděpodobně i celková náročnost aplikace, takže jsou v přehrávané/mixované hudbě postřehnutelné drobná zaškobrtnutí nebo praskání.

Youtubemixer.net

A na závěr se podíváme i na mixování video souborů z YouTube. YouTube mixerů existuje na internetu celá řada, já jsem vybral Youtubemixer.net, který je ze všech dostupných asi nejsympatičtější a disponuje zajímavými funkcemi, přestože je zatím stále jen v beta verzi. Oceníte například smyčkování libovolných částí videa a nebo obrazový výstup v samostatném okně. S trochou nadsázky tak můžete být VJ na youtube diskotéce. Ovládání by nemělo nikomu činit potíže. Najdete zde i jakési pokusy o sync, což ale není nic jiného, než přeskočení na stejnou časovou stopu, jako hraje na vedlejším decku. Bohužel tu není crossfader, jak ho známe z audio mixáků, takže prolínačky budete muset obstarávat šipkami mezi jednotlivými decky nebo ručně šavlemi s několika pomocnými buttony. Prolínání výsledného celku na výstupu je v podobě postupného zmenšování dohrávaného videa a zvětšování vmixováného videa. Youtubemixer filtruje a přehrává videa z youtube tak jak jsou, takže pokud se chcete zbavit otravných reklam ve spodní části obrazu, stačí používat Ad Block a máte vystaráno.

Vidíte sami, že pokud to s mixováním skladeb myslíte vážně, nelze se spoléhat na free řešení v podobě online dj aplikací. Vůbec veškerá interakce hudebních souborů pomocí klávesnice a myši bez příposlechu ve sluchátkách je předem odsouzena k nezdaru.
Hodí se na ukrácení času nebo jen takové blbnutí. Pokud si potřebujete třeba vyzkoušet, jak by zněl mix dvou skladeb a zároveň si nechcete opotřebovávat nosiče nebo třeba jen zapínat techniku, tak tyto nástroje jsou určeny přímo pro vás. Nic jiného od toho nečekejte. Pokud máte vyšší ambice, musíte přestoupit na vyšší level…

200tisíc návštěv

10. 10. 2012 Apin2 Comments

Překonání dalšího statisícového mylníku v návštěvnosti tohoto blogu netrvalo tak dlouho, jako ta první stovka.
Na malé bezvýznamné jubileum nás upozorňuje počitadlo Toplistu, které tu je už od samého počátku a jak je známo, nemusí být naprosto přesné.
To ale ani tak moc nevadí.
Víc mi vadí to, že absolutně nemám čas publikovat a přidávat sem články.
O plánované změně designu také nemůže být ani řeč.

Prostě si musíme počkat na zimní období, kdy nebudu lítat všude možně po všech čertech a bude i nějaké to tvůrčí období. Nápady jsou, náměty také, teď už si jen vyšetřit čas :)

ApINův kekel

Jsem IN, stále nemám FB

Štítek: mix