Nadpis článku není nic osobního, pouze výstižný titulek tohoto videa.
Můžu si gratulovat, protože nikdo z mojí rodiny (alespoň co já vim) není natolik imbecilní, aby si komplikoval život tou nejstupidnější věcí, kterou internet doposud zažil…
Nejsem a nikdy nebudu na fakebooku a jsem na to náležitě hrdý!
Pokud se video nechce zobrazovat, tak alespoň link:
http://www.videacesky.cz/hudebni-klipy-videoklipy-hudba/moje-mama-je-na-facebooku
Zhruba asi 3 nebo 4 večery mi trvalo, než jsem se dopracoval na konec této nové Dx11 střílečky.
Tak nějak jsem to celé prošel bez nějakého výraznějšího nadšení nebo herní extáze a vlastně i ten příběh mi tak trochu utíkal, protože v samotné hře není žádná motivace se čímkoli podrobněji zabývat, nebo někam směřovat. Takže vlastně ani nevím, jak jsem se dostal k tomu tzv. Evil Ending (viz video).
Metro 2033 nedostávalo v recenzích tak vysoké hodnocení, jak se z počátku očekávalo a ani se tomu nedivím. Samotný koncept hry (dostat se z místa A do místa B jedinou lineární cestou a postřílet při tom všechno co se hne) tu už byl ve stovkách podob u jiných FPS titulů. Hlavního hrdinu slyšíte mluvit pouze v úvodním intru, jinak máte často pocit, že to je Half Life s DX11 nestvůrama a horším ovládáním. No a ve finále neskutečná hardwarová náročnost, která se dá přirovnávat k Crysis svého času.
Jenomže Crysis byla o mnoho akčnější, graficky hezčí a propracovanější hra s otevřeným světem na rozlehlých mapách, zatímco Metro 2033 je povětšinou průchod tunelem, kde stejně vidíte na pár metrů před sebe a porovnání rozdílů DX9, DX10 a DX11 není prakticky vůbec znát. Tak proč to sakra potřebuje tak výkonné železo? S novými Catalyst 10.3 se plynulost malinko zvedla, ale ani tak není průměrných 14fps na mém novém PC ve FullHD při maximálním nastavení a zapnutým DX11, nic moc. Naštěstí rozdíl mezi High a Low nastavením se na grafice nijak výrazně neprojeví a hra je plynulejší… Nemluvě o tom, že tahle hra je nejenom špatně optimalizovaná, protože jsem míval vždy po spuštění hry místo černé bílou a naopak a musely se vždycky dělat brikule s nastavením, aby se to zobrazovalo správně, ale taky používá fyzikální engine, který je v moderní hře jako pěst na oko – stačí se jenom projít po místnosti a za vámi lítají židle a sudy…
Metro 2033 nijak neoslňuje, nepřináší nic nového a ani nijak nevybočuje ze zažitého konceptu FPS her, hrát to znova asi nemá význam, pokud váháte nad koupí, dobře si to ještě rozmyslete.
Tento týden vyšla plná verze mobilního internet browseru Opera mini 5.
Konečnou pátou verzi tohoto prohlížeče jsem si nainstaloval hned ve středu, ale příležitost a čas pořádně vyzkoušet byla až v pátek a to jsem shledal několik potěšujících věcí:
Ačkoli často startuje bez spouštěcí obrazovky a musí se jí pomáhat opakovanýcm mačkáním kláves, tak jsem víceméně spokojen. Prohlížení internetu na mobilu je pohodlné a ještě usnadněno záložkami, možností označování a kopírování textu a historií. 
RSS čtečka už taky funguje jako v předchozích verzích a díky adrese se dá přidat do panelu rychlého spuštění. Procházení a správa RSS se nijak výrazně neproměnila, akorát při příliš dlouhém title jednoho feedu se mi sloupeček s počtem nepřečtených novinek nevejde na obrazovku ani při otočeném obrazu Sice se to dá editovat a v jednu chvíli se to zobrazovalo správně, najednou z ničeho nic je zase počet novinek na řádku úplně mimo obrazovku a všechny title zkráceny.
Doporučit známému. To je věc, která dokáže opravdu vytáčet. Te už vím, že se dá vypnout v nastavení (dík za info Komodore ;)
Na takové prohlížení mobilního internetu a vyhledávání informací jsem byl zvyklý z předchozích verzí, v páté je surfování až na maličkosti ještě více pohodlnější a v rychlosti nezaostává. Na nový vzhled mě připravila betaverze, bohužel svojí nefunkčností většiny součástí mě na nějaký čas úplně odradila od používání mobilního internetu. Díky tomuto vydání zase můžu v případě potřeby jednoduše shlédnout novinky ve světě, nebo zkontrolovat provoz bez tíživého pocitu zhnusení, nefunkčnosti a nestability, takže nyní dávám palec nahoru.
Pokud nevlastníte Android nebo iPhone, tak nemusíte čekat, stahovat můžete na m.opera.com.
Konečně se počasí umoudřilo a začíná jaro. Když se mi zrovna takový hezký slunečný den, jako byl včera, dostane do ruky kamera, která přibližuje 70x, tak se pak s takovým zoomem dají provádět všelijaké věci. konkrétně jde o kameru Panasonic SDR-S26EF a těch záznamů s ní jsem za odpoledne pořídil hned několik, ale nebudu tu publikovat všechny….
Snad za všechny si dovolím takovou malou demonstaraci 70x optického zoomu, kterému se digitálně vypomůže až na 100x. Pořízeno navečer, protože jsem si naivně myslel, že poté, co se u nás slunce schová za horizont budou na letadla v desetikilometrové výšce stále dopadat nějaké sluneční paprsky…
Na snímku je krátký pohled na stránku flightradar24.com, kde jsem si vyhlídnul letadlo McDonnell Douglas MD11, které má při měsíčku namířeno z Amsterdamu do Teheránu, právě se nachází ve výšce 10 645 m a zhruba 35km západně od mé pozice letí rychlostí 978 km/h.
Kamera má za snížených světelných podmínek horší rozlišovací schopnosti, ale i tak lze letadlo zaměřit díky stopě smrtících chemtrails a pokud se s ní moc netřese, tak i automaticky správně zaostří letící objekt i v takhle tmavých podmínkách na takovou vzdálenost. Jak slyšíte sami, kamera má mít stereo mikrofon s protivětrným filtrem, ale i tak je foukání slyšet a i na stativu to je docela třes při takovém přiblížení, navíc ještě se zapnutým stabilizátorem.
Tak nějak mě napadlo udělat si nějaké mechanické hejbátko, které bude samo otáčet stativem podle GPS souřadnice zvoleného letadla, abych nemusel třást s kamerou a zaměřovat letící objekt :) No ale na to moje občasné filmování snad ani nemá cenu namáhat se něco vymýšlet. Ikdyž by vlastně stačila jenom vodováha, GPSka, dva motorky na horizontální a vertikální polohování a napsat program, který by je ovládal…
A ještě jedno zoomování z odpoledního natáčení:
A ještě jedno starší přiblížení cca 1,5 km vzdálené dopravní značky, na kterou se svítí pistolkou s téměř vybitými bateriemi.
Pokud patříte k předlistopadové generaci, jistě si vzpomenete, jak bylo obtížné opatřit si nějaký ten film. Video nebylo běžnou výbavou každého obýváku a kazety se zahraničními filmy se sháněly na burzách, vyměňovaly, nebo duplikovaly pomocí vypůjčeného videorekordéru. Taková kvalita páté kopie z páté kopie nebyla nijak omračující a většinou ještě obsahovala nezáživný překlad/monolog jediného dabéra (vzpomeňte na scénku se zaměněnou kazetou ve filmu Slunce seno a pár facek). To ovšem tehdy nikomu nevadilo a u obrazovek se skákajícím občas černobílým obrazem a šumem se scházely rodiny nebo sousedé, aby společně shlédli film, ke kterému tenkrát ani jinak přístup nebyl.
Video, coby zprostředkovatel audiovizuálního vjemu, tu vydrželo dlouho (mnozí ho jistě ještě máte dodnes doma, nebo jako učební pomůcku ve škole), ale pokrok nelze zastavit a proto se do domácností postupně dostával jeho nástupce – DVD přehrávač. Vzpomínám si na povídání Jana Svěráka ml. v jednom díle Kinoboxu, jak prorokoval, že nikdo nebude chtít tahat ty velké nepohodlné krabice a čekat až se mu přetočí páska a že DVD má oproti videu jasnou a perspektivní budoucnost. Měl pravdu jen z části. Ani dnes nikdo nechce tahat ty (trochu tenčí) nepohodlné krabice a čekat až se mu přehraje milion upoutávek, protipirátských varování a reklam. Na tohle téma je trefný postřeh na redsnake.cz. Padesátikorunové DVD v trafikách je takový poslední křečovitý záchvěv před smrtí, protože přichází doba (nebo už nastala?), kdy budou diváci natolik líní, aby se vůbec zvedli z křesla ke svým DVD nebo BlueRay přehrávačům a vyměnili nebo otočili disk. Není pohodlnější vzít notebook nebo přenosný přehrávač s již nahraným filmem, zapnout a jen se dívat? Kdo by ještě dneska chtěl vytahovat disky, které moje mechanika třeba vůbec nemusí přehrát, nebo se disk ztratí či poškrábe?
To jsou fakta, které filmové a nahrávací společnosti jistě neradi vidí, ale nedá se svítit, směřuje se k tomu. Producenti se musí smířit s tím, že jejich DVD a BlueRay zůstanou pouze neoriginálním dárkem pod stromeček, jinak si je nikdo kupovat nebude. S výměnou kazet na burze se už dnes asi taky nikde nesetkáte, stejně tak jako s pálením DVD pro vlastní potřebu (spíše pro několik jedinců bez internetu). Ano, všechny filmy jsou dnes na síti, jsou nasdílené nebo uložené a čekají právě na vás, až si je stáhnete nebo shlédnete online.
Kdo umí alespoň trochu hledat, bez problémů nalezne libovolný film, na který si vzpomene. Všechny filmy jsou na torrentech, kterými se ovšem dnes zabývat nebudu, protože tu je tolik jiných možností, jak přijít ke svému oblíbenému snímku.
Všechno začíná tím, že nějaká dobrá duše uploadne rip verzi filmu na veřejný úložný server. Linky ke stažení vyvěsí v příslušném fóru, kde k nim mají přístup ostatní členové diskuze. Pokud byste k těmto linkům také chtěli mít přístup, musíte se většinou zaregistrovat.
Existuje ale i jiná cesta. Nikam se registrovat nemusíte, stačí jen hledat. Film má jen jeden scénář, kvality jednotlivých ripů se téměř neliší a tak když se nedostaneme k jedné verzi uploadu, jistě tam budou desítky dalších. O tom, že je nějaká filmová nebo herní novinka ripnutá/cracknutá se dozvíte třeba zde. Linky ke stažení tam ovšem nenajdete, ty si musíte opatřit sami. Kde? Třeba pomocí filestube.com. Pokud je to na vás ještě příliš složité, nebo se vám prostě nechce hledat, stačí sledovat vybrané blogy. Za všechny můžu doporučit třeba tento.
V souvislosti s výše uvedeným se dostáváme k nejčastějšímu místu pro uložení těchto souborů: servery Rapidshare. Pokud by měl s Rapidshare kdokoli problém, nebo třeba jenom neměl na premium verzi, nemusí chodit daleko. Nejenom Angličtiny neznalí uživatelé vyhledávájí na uloz.to
Uloz.to je univerzální především pro multimediální soubory, takže dnes zmiňované filmy naleznete velmi snadno díky vyhledávači a ani nemusíte být členem dalšího warfóra. Dostupnost pro free uživatele je asi nejvyšší ze stovek možných úložišť v poměru obsah/výkon. Ve většině případů najdete alespoň jeden free download slot. V případě filmů lze narazit na zajímavé a dlouhé seznamy filmů, které sem tam obsahují snímky v ucházející obrazové i zvukové kvalitě (Dolby Surround).
Máte raději seriály protože na filmy vám nezbývá čas? I seriály stáhnete z uloz.to. Brouzdáním na internetu jsem narazil třeba na tuto obyčejnou návštěvní knihu (i když méně často aktualizovanou) plnou odkazů na aktuální díly několika seriálů (The Big Bang Theory, Přátelé, Flashpoint, Stargate Universe, Ajťáci, Simpsonovi, Hra o trůny, Červený Trpaslík, Dr. House a další Blueray nebo DVDRipy). Podobných seznamů existují stovky, chce to jen hledat.
Možná si někdo řekne, jestli to není krádež. Není, můžete mít čisté svědomí. Je to jako s náboženstvím, prostě jste podlehli masáži, při které zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud jste si poctivě koupili počítač, harddisk, vypalovačku, flashku, nebo jenom prázdné DVD, můžete být klidní. V ceně těchto výrobků jsou zahrnuty autorské polatky pro různé hudební a nahrávací mafie a jiné zloděje, čímž si vpodstatě legalizujete případný pirátský obsah! Takže stahujte, zaplatili jste si to. Stahuje, než si ty bastardi vymyslí nějaký další zákon/polatek/cenzuru, aby nám to znemožnili a chtíc nechtíc se budeme muset vrátit z pohodlí sedaček a křesel na tržnice a burzy…
A jak jste na tom vy? Stahujete? Podělte se v komentářích o svůj zdroj ;)
Nedávno jsem se připletl do skupinky kamarádů a jen tak mezi řečí došlo i na dotaz „už máš profil na Facebooku?„. Otázka nebyla směřovaná mě, ale na kamarádku, která zavrtěla hlavou a pronesla, že je na Badoo (dostala podvodný e-mail) a že je to opruz a že tam leze jenom když jí příjde na e-mail oznámení, že jí některý z přátel zanechal vzkaz. Hned jsem se zapojil do diskuze a navrhnul jsem dotyčné slečně, že pokud nechce, aby jí nechávali kamarádi vzkazy v jakémsi pochybném vzkazníku v ještě pochybnější sociální síti, tak ať svůj profil smaže. Víme moc dobře, že když se zruší takový profil, tak je to jenom „na oko“ a veškerý váš materiál, obsah a texty jsou majetkem společnosti a zůstanou tam navěky. Každopádně pokud to jsou dobří přátelé a dotyčná jim slušně vysvětlí, že se socíálního síťování již neúčastní, nebude je to nutit jí posílat další vzkazy a využijí jinou formu komunikace (telefon, e-mail, ICQ, skype). Vysvětlujte to ale robotům, kteří většinu těchto vzkazů od kamarádů rozesílají.
I já často bývám tázán na můj profil na Fakebooku. Když se optám, jaké výhody by mi členství v tomto stádu hloupých oveček přineslo, dostávám stále stejné odpovědi:
Že už tam jsou skoro všichni. A co já stím? Potřebujete mě tam mezi sebou? Když už tam jsou všichni, znamená to, že i já musím patřit (další) soukromé společnosti a vytrvale jí věnovat mnoho podrobností a času?
Gmail mi před pár dny nabídnul službu, o kterou jsem nežádal a přesto jsem ji dostal a která mi má zprostředkovat něco, co mi zřejmě usnadní život, nebo umožní být v těsnějším kontaktu s někým dalším. Řeč je o BUZZ. Patřím mezi ty uživatele, kterým akorát přibyly vrásky, protože to je další věc, která tu už je v několika variacích a bude akorát krást vzácný čas.
Jeden postřeh za všechny, který se mi objevil právě na Google Buzz: do riti aj s tymto.. ignorujem social networks a priblbly Google mi ho supne rovno do mailu..
Facebook prý slouží ke komunikaci. Vždyť kvůli tomu vzniknuly e-maily (a drtivá většina všech e-mailů je spam) a taky kvůli komunikaci si všichni zakládali ICQ (které je dneska akorát k vzteku a také plné spamu), kam mi píšou povětšinou uplně neznámí lidé a ty reální přátelé mi za celou dobu poslali všehovšudy asi dva řádky textu.
Říkáte že to ke komunikaci nestačí, že chcete nějakou komunitní síť? Kvůli tomu jste si hromadně zakládali profily na libimseti. Navíc na fakebooku je uplně ta samá sestava lidí, která má profil na libimseti a svého času tu byli stejně aktivní (možná to někomu vydrželo), jako jsou dnes na FB.
Dalším argumentem je být v kontaktu s přáteli. Od čeho všichni máte mobil? Nebo vy mobil nemáte? To vám nevěřím.
Někdo může říkat, že se tam dozví o akcích a společných plánech ostatních. Na to, že žádné přátele nemám a že nikam nechodim, se asi nevymluvim, nicméně informace o akcích a společenských událostech se ke mě dostanou i jiným způsobem. Hledat informace na internetu není nic složitého a mnozí se snaží jejich přísun co nejvíce zjednodušit (třeba přes RSS), a přitom nemusím být členem kdejaké skupiny a podobně. Co když je ale nějaká akce, která je VIP Facebook members only? Bavte se dobře, v této společnosti bych se necítil nejlépe.
No a ve finále neotřepanější argument je ten, že facebook zjednodušuje život. Jak mi může něco tak prvoplánového zjednodušit život, když tomu musím denně věnovat spoustu času, abych promazal nebo profiltroval stovky nesmyslů, kterými mě budete zásobovat a riskovat, že mě třeba můj šéf nachytá jak si místo práce vysedávám na Facebooku? Jak mi může usnadnit život být něčeho fanouškem, nebo mít členství v nějaké přiblblé skupině, která mi nic nepřinese a jenom mě okrádá o čas? Ve skutečnosti Facebook závažným způsobem komplikuje vaše životy a představuje reálné nebezpečí!
Kdo není na FB, jako by nebyl. To se dříve říkalo o internetu… Někdo se zmůže na profil na Facebooku, někdo na blogísek :)
Ve společnosti je zažitá představa, že člověk musí někam patřit. Být součástí nějakého společensví, sdílet prostor nebo prostředky. Ať už si za to dosadíte jakýkoli výdobytek moderní techniky (iPhone, Facebook, Google), mnozí to mají prostě za ty internety a síťování a hotovo. Sociální sítě prostě zažívají boom a tomu se přizpůsobují všechny (staré i nové) služby (lide.cz, Google Buzz…)
Přijde mi, že Facebook ani nikdy žádnou pořádnou reklamu nepotřeboval. Tu mu dělali sami hloupí uživatelé, jejichž počet stále roste. Na tu negativní reklamu narážím v posledních dnech nějak podezřele často. Naposledy například Kvaky. Nebudu se přidávat ke společnosti, která se mi svojí monstrozitou, demencí mnoha uživatelů, cenzurováním a celkovým přístupem prostě vůbec nelíbí. (Facebook smazal fan page České pirátské strany).
Navíc mám takové nemilé tušení, že se z FB brzy stane něco úplně jiného. Jelikož se na Fakebook každým dnem přidává stále více oveček, je tu vysoká pravděpodobnost, že až databáze obsáhne maximum možných uživatelů a shromáždí o nich maximum osobních informací, něco se stane. Nedokážu přesně popsat co se stane, ale zlověstné šimrání v břiše (které se dostaví vždy, když se téma přesune k Facebooku) dává tušit, že to bude něco, co se žádnému uživateli nebude líbit. Něco jako virtuální otrokář Big Brother sahající ovšem až do reálných sfér. Moderní sociální inženýrství a promyšlenější FB aplikace tomu nasvědčují. Už několika lidem jsem se s tímhle svěřoval a říkal jim: Máš účet na fakebooku? Udělal jsi největší chybu svého života!
I když se mé černé představy třeba nenaplní, pořád je tu tolik jiných rizik, které si uživatelé stále neuvědomují, ale o kterých už bylo napsáno mnoho… Facebook (a obecně celý internet) není jenom o přátelích, starých známých, jednoduchých hrách, nebo zábavných klipech. Nejsou to jenom ti usměvaví sluníčkoví lidé z vašeho kontaktlistu, se kterými si tak suprově pokecáte. Internet je plný úchylů, šmíráků, hackerů, tvůrců virů, zlodějů identity a spekulantů. Co když nechci, aby všichni věděli jaké mám přátele, případně že mě někdo má za přítele? Vždy, když si prohlížím seznam kamarádů libovolného uživatele, vybavuje se mi povídání o únosech lidí a požadovaném výkupném… Děti jsou radost i starost, když si ale někdo tu starost nepřipouští a vesele uploaduje fotografie svých ratolestí na veřejnou síť, nejeden pedofil se zaraduje, protože už mu stačí opravdu jenom málo, aby si vytipoval kdy rodiče nebudou doma, nebo do kolika má dítě školu a vetřít se třeba pod záminkou společných zájmů nebo kamarádů, které lze tak snadno dohledat na internetu…
Největší slabinou každého zabezpeční není nějaká bezpečnostní díra, ale hloupý uživatel, který nevědomky o sobě a svých známých ochotně tyto informace sděluje! I já jsem se čirou náhodou jen jako nahlížející tichý společník (díky facebooku nebo friendsea) dozvěděl několik osobních informací, pikantností a dokonce i hesel(!), které by nešťastný uživatel z očí do očí asi takhle ochotně nesděloval.
Sociální inženýrství není v tomto případě vůbec potřeba. Na ICQ mi jednou z ničeho nic naprosto cizí člověk začal psát že je šťastný a posílat podrobné informace o jeho nastávající, které doložil i fotografiemi šestnáctileté slečny i jeho vozidla. Asi měl Facebook zrovna výpadek a on se potřeboval někomu svěřit a asi chtěl, abych jim šel za družičku :)
Opravdu poznávám na Facebooku hodně známých, až mě to začíná trochu děsit. Čím víc těch lidí tam vidím, tím menší mám chuť se k nim přidat. Že budu odstrčený? Tak ať, od některých věcí je dobré mít odstup. Jedná se pouze o další nástroj ke komunikaci, jakési zprostředkování společných setkání s přítelem třeba na druhé straně zeměkoule a protože tam jsou (skoro) všichni pohromadě a snadno si můžete najít na koho si jenom vzpomenete. Je to jednoduché a na jednoduchost Facebook sází. Registrace je snadná a pro mnoho mladých lidí je a bude právě Facebook tou první sociální sítí, virtuální existencí a prostorem pro komunikaci s ostatními postiženými. Nevím jaké můžou být poměry na dnešních základních školách, ale tipuji, že když dnešní sedmák nemá profil na fakebooku, tak je za outsidera. A také předpokládám, že takový školák objevující spousty nesmyslných anket, aplikací a her je přesvědčen, že je musí přeposlat maximálnímu množství lidí, aby se taky pobavili nad nově objevenou blbostí…
A o tom to je. Obtěžuje mě to. Obtěžují mě řetězové e-maily, obtěžují mě ICQ hoaxy typu přepošli to alespoň 20ti kontaktům a tvoje květinka zmodrá, obtěžují mě vzkazy tohle musíš vidět a podobné. Většina známých mě tímto smetím už nezaplavuje. Každý nenapravitelný spamer byl selektován pěčlivě nastaveným filtrem, který těm nejhorším hříšníkům navíc naoplátku posílá nepříliš lichotivý text o zbytečnosti jeho počínání a rozborem jeho intelektu. Vím moc dobře, že kdybych se objevil na FB, musel bych se potýkat s novou záplavou nesmyslů a videí, které dle mnohých musím vidět a jánevímčehoještě, protože o ničem jiném to vlastně není. Opět bych všem musel vynadat, ať mi ty nesmysly neposílají a oni by se zase cítili dotčeně.
Patřím mezi ty, kteří v potenciálu FB nevidí kontakt s přáteli, ale masy lidí. Mnozí toho už využívají a vesele prodávají skupiny s x tisíci ovečkami, které se pak přejmenovávají k potřebám různých politických stran a podobně… Nejsem spekulant, ale chci tím prozradit to, že na FB mám jeden fake (neosobní, pracovní) profil, díky kterému můžu být takříkajíc v centru dění (poslední přihlášení koncem minulého roku). Na většinu mnou spravovaných webů vedou odkazy z Facebooku a tyto se snažím podpořit tlačítky pro sdílení. Nepodceňuji to, ale taky se tím příliš nechlubím. Doba si to žádá, přizpůsobím se tomu, hlavně po mě nechtějte, abych se toho taky účastnil! Určitá nevole k této monstrózní obludě zvané Facebook mě často nutí dívat se na majitele účtů opovrživě až skoro nadřazeně alespoň takovou mírou, jako jsem já v jejich očích. Jsi ovce, jsi něčí majetek, dobrovolně jsi se přidal k tupému stádu, protože už tu máš v ohrádce spousty kamarádů. V jednotě je síla. Ano čím víc vás bude, tím větší budete mít pro někoho cenu. Přečetl sis všechny podmínky, když jsi je odškrtával? Já vám chci dokázat, že nejsem tak hloupý a proto se k vám nikdy nepřidám!
Jsem na Facebooku, jsem něco víc? Rozhodně ne. Nejsem a nikdy nebudu na Facebooku, jsem podřadný nebo odstrčený? Dívejte se na to jak chcete, ale já v tom vidím jenom pozitiva. Chtíc nechtíc na sociálních sítích jsem také uvízl, povětšinou jako vedlejší efekt využívání jiných souvisejících služeb nebo produktů (lide.cz, Steam, atd). Profilů už mám tedy několik, proč zakládat další?
Uff, dnes to bylo trochu delší, takže abych to shrnul. Pokud mne chcete kontaktovat, máte přehršel možností, Fakebook mezi nimi nehledejte, je akorát na obtíž a musel bych se za něj stydět.
Článek, ačkoli vypadá jakkoli paranoidně, vznikl jako reakce na množící se dotazy proč nemám účet na FB a taky k prolinkování na současné i budoucí příspěvky.
Ačkoli jsou těžké časy a investovat do hardware se nevyplatí, již nějaký čas se mi postupně shromažďovaly jednotlivé PC komponenty. Tento týden mi dorazil poslední kousek do stavebnice a proto jsem se mohl pustit do stavby výkoného herního ULN počítače. Ne že bych nevěděl kam narvat peníze (někde se ten celý život neutrácení za cigarety musí projevit), ale tak nějak jsem měl nutkání zkusit si sám postavit počítač, protože když jsem naposledy skládal celý počítač, měl CPU ještě s pasivním chladičem. Takže jsem si vlastně potřeboval dokázat, že na to mám a také jsem si chtěl ověřit všude omílané tvrzení, že na skládání počítače vlastně dneska už nic není. Pryč jsou doby nastavování jumperů, volby voltáže a časování na desce, dnes stačí poskládat dohromady, zapojit a je to. Jednotlivé komponenty jsou tzv. „foolproof“, tedy že by člověk musel vyvinout hodně síly, aby některý konektor nacpal do nesprávné patice.
I přes pocit jednoduchosti jsem před samotnou montáží prošmejdil na internetu několik fór a článků, a na jednom italském blogu objevil užitečný článek o stavbě herního ULN počítače a několikrát se pousmál, když překladač od Googlu vypsal výrazy jako instalace vzpomínek nebo orientace fanoušků. No a další důvod je ten, že budu mít v únoru pár dní volna, tak abych si mohl ve Full HD na vysoké detaily s 5.1 zvukem zahrát Bioshock 2, který mi dle předpokladů zrovna ve středu dorazil :)
Základem je skříň. Ne ledajaká, ale speciálně odhlučněná Cooler Master Sileo 500, ze které jsem vymontoval osazené větráčky a nahradil je párem ultratichých 120x120x25mm ventilátorů Noctua NF-S12-800 bulk. Do skříně přišel namontovat ještě zdroj Enermax PRO82+ II 525W Bronze, který by měl mít drobné rezervy pro případný budoucí hardwarový upgrade a tuning (a taky jsem s ním jednou vyhodil pojistky ;) Dále tu je pevný disk WD Caviar Black 3.5″ 640GB schovaný v zařízení Scythe Himuro, které plní funkci chladiče HDD a zároveň zvukového izolátoru (co by to bylo za ULN PC s neodhlučněným diskem), potom jsem do skříně osadil černou OEM optickou mechaniku Samsung SH-S223C a do volné 3,5″ pozice čtečku karet Apacer USB 2.0 AE700 Black.
Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu a tím je platforma. Zvolit AMD nebo Intel? Původně jsem přemýšlel o Core i5, ale pak jsem byl několika znalými lidmi ujištěn, že pro herní PC je to zbytečnost a výkonově srovnatelných výsledků dosáhnu i s AMD za poměrně levnější peníz. Do základní desky Gigabyte GA-MA770T-UD3P (rev. 1.0) tedy přišel AMD Phenom II X4 955 Black Edition a na něj opět ultratichý chladič Noctua NH-C12P. Když jsem si to tak předtím na stole všechno porovnával a poměřoval, tak mě napadlo, si před instalací chladiče osadit paměti Zeppelin Gold 4GB, protože jakmile na procesor vrazim tu velkou mrchu, tak už tam moc místa pro operování s operační pamětí nezbyde.
Celou desku pěkně nasadit na distanční sloupky ve skříni a upevnit šroubky. Jeden šroubek jsem vynechal, protože k němu byl přístup jako k penězům, ale i bez něj deska drží parádně na svém místě.
Poslední a vlastně i nejdražší díl z celé sestavy je grafická karta Sapphire ATI Radeon HD 5850 1GB DDR5 se kterou jsem získal i kód na stažení hry Colin McRae: DiRT 2 jež oplývá DirectX11 efekty.
Ke konci se musím obrátit na manuály a brožury, protože přichází na řadu asi nenáročnější fáze celého sestavování – zapojování té spousty drátů a kabelů. Asi hodinka usilovného soustředění a všechny kabely byly pozapojované tam kde měly být a může se provést první testovací spuštění.
Připojuji potřebné kabely, přepínač na zdroji do polohy zapnuto, kontrolka na čtečce karet se rozsvítí, nádech a mačkám vypínač na předním panelu, který se zároveň s tím i rozsvítí. Něco je špatně, nějak málo to hučí, pomyslim si. Nic není špatně, všechny větráčky se točí, ozývá se pípnutí a než se stačí vzpamatovat monitor, proběhne POST a počítač se snaží bootovat, nejprve z pevného disku, potom z mechaniky. To už se mi i rozsvítí monitor, kde je vypsaná výzva o vložení startovacího disku. Strkám do mechaniky první Live CD, které mi padne do ruky. Je to Ubuntu 9.10 64bit. Zjišťuji, že v tomhle USB portu mi nějak zlobí klávesnice, ale v dalším už je všechno ok. Ubuntu se spustí, provedu základní otestování, všechno se zdá být ok. Restart a tentokrát se taky podívám do BIOSu a nastavím pár věcí. Napoprvé je všechno ok až na kontrolku signalizující činnost disku na předním panelu, asi jsem otočil kablík. To je maličkost, stejně to musím ještě vevnitř vyvázat a zadeklovat…
Za jedno necelé odpoledne mám nový počítač, který je opravdu tak tichý, že ho můžu mít vedle sebe na stole a vůbec ho neslyším. Jediná nejhlučnější komponenta je grafická karta, kterou jsem slyšel akorát při běhu programu FurMark, kdy se při testu zahřívala na 85°C, jinak ani při hraní Crysis (nebo jakékoli jiné hry) tolik nehučí. Hlučnější je pouze jenom optická mechanika při instalaci programů, jinak dokonce i ten notebook nadělá větší kravál.
V budoucnu přibude SSD disk pro systém a výkonnější grafická karta. Rád bych se vrátil k nVidii, nejenom kvůli Phys-X, ale také kvůli tomu, že s touto značkou mám lepší zkušenosti než s ATI. Bohužel v současnosti jsou i přes řadu známých problémů grafické karty řady HD 5xxx bezkonkurenční, takže ukáže až čas s čím se nVidia brzo předvede.
Předpokládaná životnost a aktuálnost hardwaru je 3-5 let. To je doba, kdy by měl tento počítač stačit na nové herní tituly, které by byl schopen zobrazovat ve full HD rozlišení (na jednom monitoru) a na nějaké rozumné detaily. Do té doby ovšem jistě přijdou nové procesory a grafické karty na ještě promyšlenějších a rychlejších architekturách, případně bude uspokojivě vyřešena otázka zpětného využití a zužitkování odpadního tepla, které tyhle hračky vyprodukují při svém provozu…
Časy se mění, doba pokročila, světem hýbe každou chvíli něco jiného a samozřejmě lidé se o to zajímají.
Budou to skoro dva roky, co jsem článek na toto téma psal naposledy a tehdy jsem se zabýval spíše obecněji hudební tematikou. Dnes jsem se zajímal o všeobecné události a dění ve světě, moderní trendy a pokusil odhadovat vývoj do budoucna.
Jako první bude vyhledávání výrazu „Obama„. Nynějšího prezidenta USA a nejmocnějšího muže planety lidé USA a kanady nejvíce vyhledávali v roce 2008 a největší slávu a pozornost na internetu si získal svým vítězstvím ve volbách. Předtím po něm ani pes neštěkl.
Další velmi diskutovaný a vyhledávaný výraz byl (a vlastně stále je) „Avatar„, který podle Google Trends největší zájem vzbudil ve Vietnamu. Pojem Avatar je tu již mnoho let, teprve s novým filmem Jamese Camerona se dostal do všeobecného podvědomí miliónů lidí po celém světě.
S Avatarem souvisí i další pojem, který je v současnosti na vzestupu a upadajícího zájmu se v budoucnosti nemusí obávat. Jednoduchý výraz „3D“ je v ČR opravdu populární, protože po státech bývalého Sovětského Svazu jsme druzí největší tazatelé třetí dimenze. V těsném závěsu za námi se na třetím místě drží Vietnam, což může být předzvěst toho, že nás trhovci brzy začnou zásobovat nejrůznějšími produkty s označením 3D…
Psal se rok 2009 a kde se vzal tu se vzal pojem „h1n1“, který nejvíce zajímá především asijské země. Je zajímavé, že výraz „prasečí chřipka“ byl podstatně známější a vyhledávanější v Irsku a Británii před vzestupem výrazu H1N1…
Událostí číslo jedna posledních dní je „zemětřesení“ a jak vidíte sami, každé seismické zachvění se projevilo i ve vyhledávání. S tím souvisí i obrovský nárůst dotazu „Haiti„, který paradoxně nejvíce vyhledávali sami Haiťané…
Další věcí o které se často mluví je „Windows 7“ a největšího zájmu se těší v Ruských zemích a u nás. Windows 7 vesele válcuje ostatní operační systémy, protože třeba takový „MAC OS“ má křivku mírně směřující dolů. Stejně tomu je i u výrazu „linux„, který taktéž klesá.
U linuxu bych se rád na chvíli ještě zastavil, protože tu je jedna distribuce, která sice v současnosti zažívá menší úpadek, ale v našich končinách má světové prvenství: „Slax„. Další v ČR poměrně dost oblíbenou linuxovou distribucí, která měla ze začátku postupný nárůst, nyní stagnující, nemůže být nic jiného než „Ubuntu“ (všimněte si pravidelných půlročních skokových nárůstů, kdy v dubnu a říjnu vychází vždy nová verze). Podobné pravidelné špičky můžeme pozorovat například i u distribuce „Fedora„, která jak vidno ztrácí na popularitě a největší obliby se těší v Asijských zemích, ale Česky mluvící uživatelé jsou také na špici. Jak to tak vypadá, tak budeme společně s Ruskem asi linuxové země, protože taková „Mandriva“ i přes klesající grafy má opět své jasné vítěze…
Přesuňme se od open source k uzavřeným systémům jedné jablečné společnosti, která svými nepoužitelnými, zbytečnými a předraženými produkty dokáže pobláznit celý svět a svými oblbujícími marketingovými řečičkami dokáže miliony oveček přesvědčit, že právě jejich řešení v podobě nanicovatých a předražených výrobků je „revoluční“ a že ho všichni potřebujete. Obliba „iPhone“ stále stoupá, zatímco třeba takový „iPod“ si drží své skromné pozice a jak můžete sami vidět, jeho inovace bývají nejčastějším vánočním dárkem už více jak 5 let. „MacBook“ je jeden z nejdražších výstřelků společnosti Apple a zřejmě právě cena má vliv na pomalý nárůst zájmu společnosti. Vrchol zbytečnosti byl představen teprve před několika dny, jmenuje se „iPad“ a na grafu je krásně vidět, jak lehce manipulovatelné a ovlivnitelné jsou stáda oveček především v Brazílii a Singaporu…
Budoucnost patří moderním technologiím. Díky Google Trends můžeme jednoduše sledovat, co je v současnosti nejvyhledávanější a díky znázorněným grafům odhadovat, co se udrží a co upadne v zapomění. Již zmiňovaná obliba 3D dává tušit nástupu 3D HD televizorů a zobrazovacích jednotek, které budou pohánět grafické akcelerátory vyšších a středních tříd – v ČR třeba nejžádanější „HD 5850“ s procesory „Core i7„, u nás spíše levnější „Core i5„, případně alternativa od „AMD“ a jejich nástupců. Data budou uložená na rychlých a tichých „SSD discích“, které zaplníte „nasdíleným online obsahem„, převážně „pornem„, protože „BlueRay“ disky čeká stejný osud jako „DVD“ a stanou se z nich sezónní dárky pod vánočním stromečkem. Tohle všechno budou mít v sobě malé přenosné „netbooky“ nebo „tablety„, které budou ovšem hodně odlišné od těch značky Apple a umožní vám být na „facebooku“ prakticky vždy a všude…
Někdy v průběhu minulého týdne se mi začala samovolně aktualizovat Opera Mini 4.x a při spuštění se objevil nápis instaluji a pak to chtělo přijmout licenční podmínky. Říkám si fajn, už se to dlouho neaktualizovalo, tak dneska po dlouhé době budu mít v mobilu aktuální prohlížeč.
Úvodních devět záložek, historie a uložené stránky zůstaly jak byly, co mi ale trochu zkazilo náladu byl seznam RSS, kde mých zhruba 15 zdrojů bylo nahrazeno zdrojem z Novinky.cz, Sport.cz a dva odkazy na zdroje Opery… Znova jsem se tedy přihlásil k odběru na několika stránkách, které uvízly v historii a ručně doplnil ostatní zdroje a Operu mini ukončil, protože jsem měl něco na práci. Po chvíli opět staruji Operu mini a koukám, že se při startu instaluje nová verze a zase to chce potvrdit přijmutí licence. Na první pohled se zdá, že všechno zůstalo, jen seznam RSS je zase smazaný! A takhle stále do nekonečna při každém novém spuštění této java aplikace…
Je zřejmé, že si ze mě bude tenhle prohlížeč utahovat a při každém spuštění bude něco instalovat a chtít potvrdit licenční podmínky, takže dochází na jeho mazání a poohlédnutí se po aktuální verzi.
Nacházím Opera Mini 5 beta a podle screenů vypadá dobře, proto ji hned přes opravené Bluetooth posílám do mobilu a instaluji. Při prvním spuštění si řeknu WOW, tohle vypadá skoro jako desktopový prohlížeč nad kterým budou jásat především majitelé větších dotykových displejů (bohužel nejásají, jak jsem později googlováním zjistil).
Tenhle prohlížeč konečně umí otevírat více tabů (tzn. můžu mít otevřeno více stránek najednou), má vylepšený systém stahování a údajně podporuje copy&paste a tím výčet kladných vlastností vlastně končí.
Po ukončení a při dalším spuštění se mi už nezobrazuje spouštěcí obrazovka s logem (jen zčerná displej a nic se neděje) a kdybych několikrát nemačkal libovolné klávesy, tak by se asi ani nespustil… V nové úplně přepracované (beta)verzi Opery mini je dost tragické menu (které sice vypadá efektně, ale v použitelnosti to je krok, možná dva, zpátky), úvodní obrazovka kam si lze zazáložkovat devět stránek pro rychlý přístup. Trvalo mi celý den, než jsem přišel na to, jak takovou záložku editovat nebo úplně smazat, dále tu máme neexistující RSS čtečku. Na stránkách generující RSS se sice můžete přihlásit k odběru, ale nikde se už pak nedostanete k tomu, abyste si RSS mohli procházet, což je dost fatální nedostatek, protože internet v mobilu používám v nouzových případech pro prohlížení statistik a čtení novinek z vybraných zpravodajských webů. Víc od mobilního internetu nevyžaduji a s touhle novou Operou mini si můžu akorát prohlížet statistiky, kde navíc správce hesel pokaždé obtěžuje s dotazem, jestli si má dané heslo zapamatovat…
Pokud se v Opera Software ASA vzpamatují a finální verze bude použitelná, odladěná, s fungující RSS čtečkou a vše dotažené do konce, tak si ji znova nainstaluji, prozatím bych se rád vrátil k verzi 4.2, ale jak právě zjištuji, tak to nebude vůbec jednoduché, protože všude mi cpou tu mizernou a nepoužitelnou pětkovou beta verzi…
S Novým rokem jsem se rozhodl protřídit RSS zdroje. Jak už to tak bývá, několik oblíbených blogů jsem přesunul do složky příznačně pojmenované dead, některé jsem zcela smazal, protože přestaly generovat RSS. Buďto expirovaly, nebo je skoupili spekulanti… Škoda tomu, protože na mnoha nadějných projektech bylo možné nalézt zajímavé postřehy, návody nebo prostě jenom informace, které by mi někdy docela přišly vhod a Archive.org o většinu z nich ani nezavadil…
Jak pomíjivá je ta virtuální existence a jak snadno lze někoho nebo něco ztratit, smazat, upadnout do zapomění. Jako se například stalo v těchto dnech se serverem mustwatch.cz…
Naštěstí tu je stále spousta jiných zajímavých zdrojů a nové pozvolna objevuji, nebo nacházím zalíbení u těch méně navštěvovaných portálů a blogů, takže na nedostatek čtiva si nestěžuji:)
Proto jsem udělal další menší update i ve zdejším seznamu RSS.
Tento seznam už podruhé aktualizuji, protože z některých webů se staly MFA, případně se původní autoři přejmenovali, píší na jiné doméně a nebo prostě pozastavili virtuální činnost (jako třeba Jakub Šimeček) a dělají svým čtenářům takový nepořádek v seznamech.
„Blogová éra“ se nevytrácí, dle mého se pouze mění, vyvíjí, metamorfuje díky Twitteru nebo Facebooku a v budoucnu se bude stále někam ubírat především díky technologickému rozvoji a datové propustnosti komunikátorů zítřka. Je spousta lidí, kteří mají stále potřebu plodit písmenka, proto jich mnoho přešlo na Twitter, ale tradičních (a hlavně kvalitních) blogů bude stále dostatek. RSS člověku velmi usnadňuje život, protože nejenom blogy ho generují. O novinklách vám už dneska sama dá vědět každá moderní databáze (aukce, databanky fontů, návštěvní knihy, nebo třeba oblíbený fotograf na rajčeti), které z pochopitelných důvodů neuvádím, ale jsou jich také mraky.
Stále nepřicházím na chuť novým sociálním službám, protože tím se ten přísun povětšinou neužitečných informací nafukuje a znamená to dalšího žrouta času. Blogy zanikají a nové zase vyrůstají. Každý by měl dostat šanci, každý autor potřebuje motivaci a tou může být komentář, nebo alespoň přihlášení k odběru RSS. Někteří si kvůli blogování zvolili slušnou řeholi, tak jim držme palce, ať toho zajímavého čtení (nejen v roce 2010) je stále víc :)