Štítek: mp3

Nejdelší DJ set

ApinLeave a comment

Tuhle jsme s několika DJs diskutovali o tom, jak dlouhý by měl být optimální Dj set.
Názory byly různé, ale kdyby se to tak zprůměrovalo, tak by to byla jedna až 2 a půl hodiny vinylového setu.
Všichni jsme se ale shodli na tom, že záleží na podmínkách, technice a obecenstvu. Pokud by bylo všechno ok, tak klidně tříhodinový set by nemusel být takový problém.

V té souvislosti jsem také pátral na internetu, jestli se nebude někde psát o vůbec nejdelším djském setu na světě.
Poslední rekord je z roku 2004. Pamatuju si, že se o tom tehdy mluvilo, a měl to být DJ Blue, který vydržel v klubu Lubina hrát bez přestání 81 hodin a 6 minut. Každých 8 hodin měl patnáctiminutovou přestávku, ale nikde se nepíše o tom, kolik musel vysmrkat perníku, že to vydržel takhle dlouho. Od té doby nejsou informace o tom, že by se někdo pokusil o překonání tohoto rekordu. Já se o to tedy rozhodně pokoušet nebudu :)

Pro mě je optimální doba na hraní hodina, hodina a půl. Když je hodně dobrá technika (odposlechy, mixák, gramce) a fajn lidi na parketu, tak to může být i déle.
Někdy je ta hodina nebo hodina a půl hodně, někdy zatraceně málo a když si najednou začne vedle chystat desky další natěšený dj a mě tak napadne, že jsem chtěl ještě pustit tuhle a tuhle skladbu…
Fakt už hraju takhle dlouho?
Naopak byly i chvíle, kdy se ten hrací čas neuvěřitelně vleče a výsledek taky nestojí za nic.

Nevim ani kolik je můj osobní rekord, ale určitě 3 a půl hodiny jsem v kuse hrál jeden večer na teknivalu v polsku a opravdu mi to stačilo! Ne že by mě to nebavilo, ale už mi došly desky, a to je pro mě nepřijatelná věc, že bych měl hrát stejné desky 2x za večer… Spíše už jsem toho měl fakt dost, pořádně vyduníno a nic jsem už neslyšel, protože se nedal stáhnout odposlech a taky už mě z toho bolely nohy a záda, prostě jsem si potřeboval sednout nebo lehnout prostě pryč z toho kraválu. Nejhorší na tom bylo, že mě nikdo nechtěl vystřídat, že prej at hraju, že se jim to líbí :)

Vzpomínám na svoje začátky, kdy mi uplně bohatě stačila půlhodina za mixpultem a měl jsem z toho hlavu jak meloun :) Postupem času jsem se dostával na delší etapy. 45 minut, pak už to dalo na hodinový setík, pak setík na celé CDčko (80minut) 2 hodinky, pohoda a to by mohlo stačit ne?

Každopádně hraní je vyčerpávající, ikdyž zábavná činnost. Je dokázáno, že hlučné prostředí je stresující a taky za tím mixákem bývá pěkné vedro od topících zesilovačů a od světel… Dnes už ale nezažívám takovou euforii, když je možnost hrát. Na hodně DJs pozoruji, že mají v očích takový lesk, když je někdo pustí zapojit si svoje sluchátka do mixáku a uvolní jeden talíř, aby mohli navázat svojí deskou… Ten lesk v očích jsem míval taky, ale zhruba první rok hraní. Postupem času se z toho stala jakási samozřejmost, nadšení opadlo a dneska se ani nezlobím, když je dostatek djs a já můžu hrát třeba hned ze začátku večera a nebo třeba vůbec. Ale když už tahám ty těžký desky, tak si taky zahraju aby to nebylo tak blbý a snad vždycky je v davu hrstka lidí, co by mi nedali pokoj a furt by se mě ptali, kdy že to budu konečně hrát…

Tento týden mi volal opět jeden kámoš, že pořádají „jen tak prostě mejdan“ na zahradě, prej že bych si mohl přijet zahrát. Dohodli jsme se na jindy. Odpověděl jsem mu asi nějak takhle:

Hele já tě chápu, že hraješ teprve pár měsíců a hrozně tě to baví a rád bys hrál snad porád, ale chápej taky ty mě. Mě to o víkendu fakt stačí a ty moje desky jsou už taky celkem slušně ohraný, tak nemá smysl si je brousit ještě víc, jen tak pro 5 lidí u vás na zahradě. A navíc musim ráno vstávat do práce. Víš já už nechodím do školy a nemám prázdniny jako ty ;)

Na čtyřdení dj maraton bych si netroufnul hned z několika důvodů. Nesmažim, nemám tolik desek a taky co z toho?

Týden s C702

Apin9 Comments

Už týden vlastním Sony Ericson C702.
Musím trochu zpochybnit všechny ty řeči o jeho výdrži a kvalitách.

Začnu fotoaparátem.



Přeci jenom se jedná o Cyber-shot. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak kloudnou fotku jsem s tím ještě nevyfotil ! Nejenže foťák zoomuje pouze při VGA rozlišení, ale i když je dobré světlo, tak z toho lezou fotky ne zrovna uspokojivé kvality (ne rukama to opravdu není). Na fotografie v šeru lze u tohoto přístroje klidně zapomenout. Stačí, aby bylo jenom pod mrakem a kvalita snímků jde rapidně dolů. Respektive trochu obstojnější fotografie se s tím dají pořídit, ale vyžaduje to věnovat hodně času nastavování a fotit na několik pokusů. Funkce Face Detection dokáže za šera spolehlivě nalézt rozsvícené obrazovky a monitory počítačů, to je bohužel tak všechno při fotografování portrétů byl rámeček často v půli obličeje, proto doporučuji tuto funkci vypnout. Ne nadarmo je tu možnost úpravy snímků a aplikace Photo DJ by mohla v některých připadech také trochu pomoci.

U videozáznamů by se dala najít první (a jediná) pozitivní věc: Zvuk. Telefon jsem měl v sobotu na naší akci na pláži. Natáčel jsem půlnoční fireshow. Pomalá odezva, obraz rozmazaný (i za denního světla), ovšem zvukový záznam byl na úrovni, se kterou jsem se u žádného přístroje této kategorie dosud nesetkal!
Při nahrávání poblíž výkonné aparatury bývá u mnoha klasických fotoaparátů i mobilů velmi bídná kvalita zvuku a zvukový záznam je akorát neidentifikovatelný přebuzený bordel středních kmitočtů, ze kterého nelze nic postřehnout. Záznamy z C702 mají „čistý“ nijak výrazně přebuzený zvuk. Sice jsem se s telefonem nepohyboval přímo před soundsystémem, ale na záznamech byla dobře zřetelná jak hudba, tak i hlasy současně. Zároveň se mi nestalo, že by byly ve videu slyšet ony nechtěné ruchy, které vznikají při dotýkání se těla telefonu, např. při stisku tlačítek pro přiblížení a oddálení obrazu, a že ty tlačítka jdou hezky ztuha, takže se na ně musí opravdu zatlačit, ale nepředstavují rušivý element. Interní mikrofon je dobře vyřešen, že na videu není nic vidět, je ovšem věc druhá…
Kamera má celkem problémy se zaostřením a funkce zoomování je jen výsměch. Na mém starém w810i byly videozáznamy, fotky a vůbec obsluha, možnosti a výsledky mnohem lepší. Tady můžu chválit akorát zvuk z videa.
Stále doufám, že je to tím, že se jedná o novinku a tyhle nedostatky jsou záležitostí FW a snad nová verze tohle všechno vyřeší.

Telefon je podle recenzí odolný proti mechanickému působení, prachu i vodě. Displej, který by se údajně neměl dát tak snadno poškrábat, lze poškrábat i obyčejným nošením v kapse! Jakmile se na sklíčku objevily první škrábance (naštěstí jen na krajích, obrazovka je stále jako nová) utíkal jsem si koupit ochranou fólii. Škrábance přisuzuji karabině, která byla u telefonu přibalená (vskutku geniální nápad dávat k telefonu karabinu s páskem dlouhým tak akorát, že dosáhne k displeji)
Odolnost proti prachu bude zřejmě také jenom reklamní slogan. Drážka pro posouvání krytky fotoaparátu je jako stvořená pro usazování nečistot (víkend na pláži) a je jenom otázka času, za jak dlouho nepude krytka odsouvat vůbec…
Odolnost proti stříkající vodě jsem se neodvážil testovat.
Mechanické vlastnosti také nebudou zřejmě kdovíjaké. Na první pohled vypadá telefon bytelně, na druhý pohled případně po poklepání na plast kolem čočky i na krytku baterie se dostaví pocit nejistoty kdy ten plast praskne… Nejsem si jist, jestli by tenhle materiál přežil pád telefonu na zem. Raději to ani zkoušet nebudu. Ale po týdením používání zatím nikde nic nevrže ani nepraská.. ukáže čas.

Před samotnou koupí telefonu jsem projel několik diskuzí o tomto modelu, kde se poměrně často probíraly vadné pixely na displeji, takže riziko vadných bodů na LCD displeji byla sázka do loterie. Vyhrál jsem „jenom“ 3 zelené mini tečky, naštěstí skoro nepostřehnutelné (zjistil jsem to asi až druhý den).

Další věc, která mě zaráží, je obrovská spotřeba energie. Jo když se to furt připojuje k internetu, hraju si s navigací, porád něco posílám a přijímám přes BT, sem tam nějaká java nebo hovory a sms, tak to je pochopitelné, že baterie ubývá. Ale když vynechám tu navigaci a internet jen když je to potřeba, prostě dělám běžné úkony jako na w810i, tak mi připadá, že to žere nějak hodně. Baterii každý druhý den jsem u w810i nabíjet nemusel..

Konečně se dostávám taky k něčemu, co není tak špatné a to je navigace.
Nemám příliš zkušeností s jinými typy navigací, popravdě tohle je můj první přístroj, co umí GPS, ale můžu říci, že zatím se jen těším z toho, jak to všechno hezky funguje a polohu najde s přesností na metr(y).
Aplikace Wayfinder je sice jakási trial verze a k cíli vždycky najde nejkratší cestu, ovšem nebere v úvahu to, že naplánovaná nejkratší cesta vede přes město, spousty křižovatek a semaforů a že je vedle města obchvat, díky kterému budu v cíli dvakrát tak rychleji a úsporněji… Neměl jsem možnost otestovat, jestli program respektuje jednosměrky a zákazy vjezdu. Na mapách zvýrazní benzíky, nemocnice, nádraží a některé rychlostní kamery.

Multimediální vybavení by mohlo být v některých ohledech lepší.
Přibalené sluchátka nemusí každému vyhovovat hned z několika důvodů. Tím prvním je celá náhlavní sada v jednom kuse a příliš krátký kabel, takže pokud nosíte telefon v kapse kalhot, nemusí vám stačit. Sluchátka samy o sobě jsou provedeny doslova tragicky a rád bych poznal člověka, kterému by tyhle pecky pasovaly do uší, držely a nezpůsobovaly bolest. O zvukových vlastnostech sluchátek nemohu napsat moc podrobností, protože není možné je vyzkoušet na jiném přístroji (maximálně na w810i, ale k tomu jsem se nedostal) a tím se zároveň dostávám k dalšímu slabšímu článku a tím je samotný přehrávač MP3. Nejsem žádný hifista, ale i nahluchlý dj pozná, že se zde šetřilo na převodníku. Zvuk je takový málo výrazný, z nahrávek není slyšet žádná dynamika a funkci nabídky Rozšíření sterea jsem příliš moc neporozuměl. Taky to může být tím, že se ty sluchátka nedají pořádně nacpat do uší… Ekvalizér je zde spíš jen na okrasu a nějakých pořádných korekcí, úprav zvuku nebo dokonce použitelných předvoleb se nedočkáte. Sluchátka jsou tedy především jako náhlavní sada pro telefonování a mohou v nouzi posloužit k poslechu hudby. Prozatím nejlepší „špunty“ co jsem měl kdy v uších jsou ty gumové sluchátka od W810i a dobrá zpráva je, že je lze zapojit do většiny telefonů značky Sony Ericsson a cena setu s možností připojení jiných sluchátek přes 3mm jack je kolem stovky.
Jediná věc, která je u přehrávače hudby i přehrávače videa potěšující, je rychlé přetáčení souboru. Tuhle funkci jsem u W810i velmi postrádal. Pokud
máte třeba hodinový set nebo video, lze se velmi snadno a rychle přesunout kam potřebujete. U W810i převíjení prakticky nebylo (hudební telefon!) a bylo praktičtější pustit PLAY a nechat empétrojku hrát normálně a do požadované části se dostal rychleji, než kdyby se posouval…
Naštěstí nepoužívám telefon primárně jako mp3 player. Prakticky muziku nikdy neposlouchám, o víkendech toho mám dost…
Rádio, jako u mého předchozího telefonu, je rychlé a snadno najde většinu stanic, že těch 20 předvoleb leckde nemusí ani stačit. Funkce TrackID zatím nebyla úspěšná ani v jednom ze dvou testování.

Vestavěný internetový prohlížeč má celkem problémy se zobrazováním stránek optimalizovaných pro normální obrazovky, takže doporučuji stáhnout aplikaci Opera Mini a bude spokojenost. Nevim jestli je to poslední verzí Opery, nebo rychlejším telefonem, ale tenhle telefon zpracovává stránky mnohem rychleji a celkově i datové přenosy jsou celkem uspokojivé rychlosti.

Doufám, že se na SEUSu brzy objeví nový FW, který snad zlepší ten foťák a výdrž baterie, abych tu nepsal jen negativní dojmy…
Telefon je designově vyveden velmi hezky, animované menu je např při poslouchání hudby trochu pomalejší, ale samotné prostředí a vybavení působí dobře. Na internet vyhovující. Kdybych ovšem věděl to, co dnes, určitě bych s koupí tohoto modelu váhal. Pokud nový firmware vyřeší zmiňované nedostatky, budu spokojen.

Sony Ericsson C702 je doma

ApinLeave a comment


Dnes mi přišel Sony Ericsson C702 speed black. Bylo to náhlé a rychlé rozhodnutí.

Bohužel nemám kvůli jiným záležitostem čas si hrát s telefonem a všechno podrobně vyzkoušet a otestovat. I přes nedostatek času se mi podařilo díky zapnuté navigaci a přístupům na internet vybít baterii od prodejce nabitou na 20% za jediné odpoledne.
Každopádně první dojmy z nového C702 jsou dobré. Telefon byl v malé krabičce s baterkou, sluchátky s náhradními náušníky, usb kablíkem, nabíječkou, zmiňovanou karabinou na pásku, cd se softwarem (které mi je v linuxu vesměs k prdu), 2GB paměťovou kartou a záručním listem. Jenom manuál v balení nebyl. Zřejmě výrobce spoléhá na to, že mají všichni přístup na internet a český návod si dokáží najít sami…

Telefon působí bytelně, veliký displej zobrazuje 262 tisíc barev, žluté podsvícení klávesnice je oproti W810i o něco jasnější a ikony pro režimy fotoaparátu na tlačítkách 3,6,9 a # jsou oproti ostatním velmi výrazné.



Samotný fotoaparát je ukryt za krytkou a nepřijde mi příliš kvalitně zpracovaný. Vzhledem k tomu, že se jedná o Cybershot, mám pocit, že u W810i je fotoaparát mnohem komfortnější a že i startuje rychleji… Nejprve mě překvapilo, že zoomovat se dá pouze a jenom při VGA rozlišení a přiblížení (ani u kamery) není nijak závratné – v tomto ohledu opět bod pro foťák ve W810i. Kvalitu fotografií jsem ještě neměl možnost podrobněji otestovat, ale při slabším světle i s nastaveným režimem pro snímky v šeru pozoruji na displeji šum.
Zřejmě starší firmware, zkusim se zítra podívat na netu po řešení.

Samotný software a nabídky jsou viditelně orientovány pro snadné mobilní připojení na internet a při troše neopatrnosti a nerozváženého mačkání tlačítek se hned navazuje spojení s internetem. Naštěstí s tarifem neomezeného internetu v mobilu si nemusím dělat takové starosti o množství posílaných a přijímaných dat ;)
Stejně tak navigace a přidružené aplikace jsou neodmyslitelně spjaty s připojením na internet. Také příliš nepotěší trial verze aplikace Wayfinder a dávat 40euro za plnou verzi se mi moc nechce.

Telefon je softwarově vybaven ve standardu značky Sony Ericsson s několika líbivými vylepšeními a celkově za tu nízkou cenu převládá spokojenost.

Pokud bude počasí zítra alespoň o trochu lepší, než dnes, udělám si výlet, abych pořádně vyzkoušel navigaci a příslušné aplikace jako je zmiňovaný Wayfinder nebo Stopař.

DAM 12.010 + D$R 27

ApinLeave a comment

Nemůžu se nabažit dvou naprosto vynikajících vinylů od vynikajících umělců.
První je album od Krumbleho, jmenuje se Return Of The Amen Spamer a vyšlo letos v dubnu.
Klasický Krumbleho zvuk, kdy hned při prvním tónu člověku dojde, že distribuovat tyhle skladby ve formátu mp3 by bylo barbarství. Hutná dynamika a tradiční hodně široké zvukové spektrum je přímo pastva pro uši a jedině na vinylu to všechno vynikne. Na desce jsou pouze 2 tracky, ale i tak se prostě vyplatí si tenhle vinyl pořídit. Sice ve skladbě Hoarse Fire při pozorném poslechu můžete postřehnout několik samplů a vykrádaček, které byly třeba už na albu My Funny Dead Cat z roku 2005, ovšem u takhle zvukově pestré a energické skladby, která se prostě jen tak neoposlouchá, to není vůbec na škodu ;)
Druhý track Bleng SLeng 99′ se při prvním poslechu neznalému posluchači může zdát jako hodně podobný tomu na druhé straně, ale má úplně jinou koncepci a příběh, ten správný „bordel“ a zdistortovaný vokál ze začátku se v průběhu skladby trochu uklidní a dokonce lze dvakrát nebo třikrát postřehnout čtvrtsekundové „ticho“ mezi hardcorovými beaty ;) Ovšem skladba zase správně vygraduje v plno zvratů a dominantní sirénu berme jako třešničku na dortu…

Další vinyl, který patří mezi moje nynější favority je dvacátýsedmý výlisek labelu Death$ucker Records, na kterém jsou také pouze 2 tracky, ovšem jsou velmi návykové a dá se mluvit i o originalitě ;)
Poprvé mi jehla padla někam na prostředek nahrávky Movement od Johnnyho Clashe a hned mě napadlo, že to bude asi 33rpm. Jenže heleďme se, gramofon je na 33 otáčkách a že by to bylo skutečně takhle příjemně rychlé? Když se ozvaly hluboké protáhlé vokály Damiana Marleyho, které posluchač zná ze skladby Exodus, tak mi došlo, že ona to asi bude 45rpm :) No tak tohle je hezky rychlý breakcore ne-li speedcore, ikdyž nemá tak pronikavý repetetivní beat oproti tomu ostatnímu – vynikající, víc takových tracků ;)
Track Dustbinmen od Stivse na béčkové straně, bude něco mezi junglem a breakcorem. Brnkání na banjo a správný vyhulený ragga vokál ve změti polámaných amenů jsou zárukou zábavnosti. Škoda, že tenhle track má jenom 4 minuty…

Tak zase mám co hrát, ovšem nejsem si jistý, jestli tohle dokáže širší obecenstvo skousnout… Krumbleho jim pouštět můžu s klidným svědomím, to bez pochyby, ale nevim, jak budou reagovat na Johnnyho Clashe :)

EDIT: Amen Spamer i Movement otestovány. Když jsem pouštěl Krumbleho, lidi znejistěli :) Na jiné akci pár lidí trochu nechápalo Movement :)

MemoryStick Pro Duo

ApinLeave a comment

Hezky ten týden začíná… nejenom, že každé ráno cestou do práce brečim jak želva kvůli alergii, ještě navíc mě v pondělí přestala poslouchat paměťová karta v mobilu.
V neděli jsem z ní něco kopíroval do počítače a telefon ukazoval volné místo na kartě asi 35MB. V pondělí najednou bylo volného místa 41MB bez jakéhokoliv mazání nebo přesouvání ! Že by bylo něco špatně? A opravdu několik aplikací a her z karty nelze spustit. Tak je to jasné, není to chyba telefonu, je to chyba karty.
Naštěstí není ztráta aplikací tak bolestná, protože všechny důležité resp. často používané jsou v paměti telefonu. Několik her se také odebralo do křemíkového nebe… Stejně na hry v telefonu nemám poslední dobou vůbec čas, ikdyž java her tam mám něco přes 60MB(!) Navíc není problém je obnovit ze zálohy. Čert vem rozehrané mise v Galaxy on Fire a uložené postupy v Darkest Fear 3 :)
Už před nějakým časem jsem se rozmýšlel nad koupí nové (větší) karty, protože 512MB mi sice celou dobu (asi 1,5 roku, co svůj Sony Ericsson W810i mám) dobře postačilo, ale občas, když si chci poslechnout nějaký setík, tak musím dělat kompromisy a sem tam něco umáznout.
SanDisk se ukázal jako ne příliš spolehlivá značka, proto tentokrát padla volba na Memory Stick Pro Duo 2GB od Sony. Jakože vůbec původní výrobce tohoto typu karet (teda teď si nejsem jistý, jestli si tuhle kartu nepletu s nějakou jinou, ale mám ten pocit, že Sony jako první uvedla na trh právě tenhle typ paměťových karet) by mi měl dávat větší záruku spolehlivosti a trvanlivosti.
Tenhle telefon by údajně podle jakési tabulky na internetu dokázal pracovat i s kapacitou 4GB, ale nemá smysl kupovat větší, protože sám nevím, kdy si tahle karta usmyslí, že přestane fungovat a ztráta většího objemu dat by už příště mohla zamrzet víc, než pár nepoužívaných aplikací…

Jungle vs DnB

Apin5 Comments

V předchozím článku jsem slíbil, že se tu pokusím vysvětlit rozdíl mezi junglem a drumnbassem. Nejsem si jist, jestli se mi to povede, zároveň vás můžu ujistit, že se nenacházíte na dalším blogísku, s vykopírovaným obsahem z odborných webů, jde čistě jen o můj pohled na věc :)
Tak tedy na začátek uvedu moji reakci z jedné diskuze, kde se otázka „jaký je rozdíl mezi dnb a junglem“ objevila již poněkolikáté:

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF148056-01-02-01.mp3 pestrá, zajímavá, propracovaná a zábavná zlomenina-furt se tam něco děje a poslech neunaví, hajtky a snary v mnoha zvukových hladinách a různých kombinacích, spousta zvratů. U junglu prostě nemůžete říct, že by jste některý motiv v jedné skladbě slyšeli se opakovat (ikdyž se některé ameny můžou opakovat, tak jich tam je stejně tolik, že se to ztratí)

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF204686-01-01-14.mp3 nudná, monotónní, přímočará, předvídatelná a jednoduchá skladba, bez nápadu, skoro žádný vývoj skladby a stále dokola se opakující motiv bez výraznějších změn. Poslední dobou dnb producenti vydávají takovéto prvoplánové nezajímavé tracky jenom kvůli penězům, kde těží ze svého známého jména a označení „jungle“.

Takové tvrzení se těžko vyvrací. Samozřejmě, že popis drumnbassu byl v mém příspěvku příliš hanebný a ukázky dejmetomu extrémní a také vím, že existuje spousta jiných a zajímavějších variací dnb, ale pro názornou ukázku je to lepší.

Nechci zde rozebírat fakta, o kterých bylo napsáno již mnoho a které již možná znáte a další si jistě umíte vygooglovat.
Rád bych zde uvedl několik skutečností, které si mnoho lidí neuvědomuje a o kterých nenajdete příliš mnoho informací.
Tak především Jungle je elektronická hudba, pokud jste pozorně prostudovali uvedené odkazy, neuniklo vám, že tento styl vznikal na počátku 90. let. Jistě si někteří z vás vzpomenou, na jaké úrovni a cenách byly tehdejší počítače a právě to je fakt, na který chci upozornit. Já jsem se v té době sotva zmohl na experimentování s příkazy BEEP ještě na osmibitech a nikdy by mě nenapadlo, že někde v Anglii existují pánové Bernard Simon & Terry Holt, co si říkají DJ Krome & Mr Time a na svých o mnoho výkonějších a dražších elektronických mašinkách (z dnešního pohledu prehistorické krámy) právě píší dějiny elektronické hudby, že kutí svoje geniální tracky, které nebyly dosud překonány a dnešní prvoplánový drumandbass se jim nemůže vůbec vyrovnat!
Ze skladeb té doby je cítit to nadšení pro zvuk a rytmus (ikdyž mastering je od některých tehdy začínajících labelů odpovídající době), že je to tvořeno pro radost a pocit, že se něco povedlo. Producent si s tím prostě vyhrál. Schválně si zkuste oldskool porovnat s tím nechutným dnb, co vychází dnes.krome a time

Jak se vůbec takový jungle tvoří? Při poslechu tolika rozbitých a rozlámaných amenů, které jsou rozebrány do posledního tónu, rozsekány a znovu zkombinovány a rozházeny tak, že to dává logiku a zachovává smysl a rytmus a samply nelze poznat od originálu, musí být jasné, že vytvořit něco takového není záležitost jednoho večera (rozhodně ne před 15ti lety, dnes na to existuje několik vychytaných VST pluginů) A takový styl si zaslouží ohromný respekt!
A jak se tvoří takový dnb? Vezme se beat, snare a hihatka a vytvoří se jeden bank, který se stále dokola opakuje. Sem tam se na čtvrtou dobu beat vynechá nebo naopak přidá a to je (velmi zjednodušeně řečeno) všechno. Na to se správně navrství basový základ a několik dalších opakujících se synthů, správně vychytat efekty a celé to tak nějak naházet na časovou osu, protřepat, zamíchat a podávat. Žádné umění. Mnoho drumandbassových producentů se na internetu vyjadřuje v tom smyslu, že se svoji smyčku snaží už měsíce doladit a vychytat a stále to není ono (to jim samozřejmě hrozně žereme:))
Proč je tedy dnes takový zájem o dnb? Podle mého názoru je jungle svoji strukturou a složitostí pro mnohé posluchače těžce stravitelný a náročný na poslech (testováno na lidech ;)) Proto na jungle běžně téměř nikde nenarazíte. Pro většinu lidí je jednodušší hudba lépe přijatelná, když má málo složitých variací, které nevyrušují zaběhnutý monotónní standard. Na posluchače nepůsobí takový chaos a předložené zvuky jsou hezky „čitelné“ (nemusí u toho tolik myslet), takže dokáže předpokládat, kam se bude skladba vyvíjet (vesměs nikam) a může se jenom pohupovat v jednoduchém rytmu. Jungle by se dal definovat přesně naopak a možná právě proto se o něj nejeví takový zájem, ovšem těží se z jeho popularity a mystičnosti z dob minulých a vesele se používá ve spojení s drumandbassem.
Drum´n´bass neznamená jungle! To si uvědomují i jeho producenti, ale proč by svoje výtvory nenazvali jungle, když většina posluchačů ani pořádně neví, co to ten jungle ve skutečnosti je, ale zní to dobře a dobře se to prodává pod tímto označením… Stejný princip se dá pozorovat například při pořádání hudebních akcí. Velikým písmem se na plakát napíše JUNGLE protože lidi si pod tímto slovem vybaví hudbu, která se jim líbí (drumandbass) a ani je nenapadne, že jim pořadatel za jejich peníze prachsprostě lže, protože se celý večer hraje dnb ve svých odporných žánrových odnožích. Čistě junglových nebo raggajunglových akcí byste se nedohledali. U nás se takové akce čas od času pořádají, ale je jich žalostně málo. Všechno je to drumandbass blbě označovaný jako jungle.
Samozřejmě že u některých skladeb může být sporné, co jsou prvky junglu a co prvky drumnbassu. Vždyť ono se to i lépe píše, lépe se to čte, lépe to na plakátu nebo obalu od cd nebo vinylu vypadá, ale zní to uplně jinak! Je to i určitou lidskou pohodlností, kdy jsou lidé ochotni věřit něčemu, co ve skutečnosti není pravda, ale dopátrat se nějaké odpovědi, jak to opravdu je, se už ani nesnaží… Většina si řekne: „Ale co, používají to tak všichni, budu to používat tak i já“ Prostě to synonymum je už tak zaběhnuté a zažité, že už stím těžko něco uděláme.

S tím, co jsem tady napsal asi hodně z vás nebude souhlasit. Ovšem to zdravé jádro nás junglistů mi dá za pravdu, že se nás velmi dotýká zaměňování těchto tolik odlišných stylů. Ten, kdo se zajímá, nekrade mp3 z internetu, ale poctivě kupuje hudební nosiče, tak mu nemůže být jedno, za co že utrácí svoje peníze a jen tak nejde přehlédnout, když nějaký ignorant zaměňuje jungle za drumnbass, dubwise blbě označuje jako raggajungle, reggae říká ska, techno plete s teknem, house s trancem případně rozdílu nepřikládá žádný význam. Bohužel i nyní lze ještě narazit na takové případy, kdy je věškerá elektronická hudba pojmenována jako „techno“.


Veřím, že tento článek přivede mnoho DnB Fans na můj blog a proto bych pro ně měl otázku: Jestlipak máte svoji složku s gigabajty drumnbassových mp3 pojmenovanou „Jungle“? Máte? Takže bych si mohl dovolit i vás označit za lháře, ignoranty, nebo hudební negramoty!

Můžu vám předložit několik faktů ze sféry djingu.
Moje (nejen moje) začátky za gramofony byly o slazení rychlostí díky pronikavým snare a na tomto principu vpodstatě funguje mixování drumandbassu (velmi jednoduché). Je zábavné, když hrajete s regulérním dnb djem (který si myslí, že hraje jungle) tzv.“ping-pong“ tedy že se střídáte po desce, a pozorujete jeho reakce, když mu tam nasadíte správně rozlámaný jungle. Takový člověk je zvyklý, že si hlídá první beat a sesynchronizuje se podle snare nebo hajtek, ale co to? vždyť ty snary jsou nějak divně splašené ale přesto tam místy jsou a on se podle nich ne a ne chytit. Většinou to dopadá tak, že mix provede „přes plochu“, případně předvede kvalitní „kopání“. Tento dj už potom nikdy nebude tvrdit, že hraje jungle :)
Proč je poslední dobou najednou tolik dnb djs? Je to kvůli levnější a dostupnější technice a taky proto, že drumnbass se míchá velmi snadno (zvládne to i cvičená opice) a pokud člověk není vyloženě antitalent bez hudebního sluchu a citem pro rytmus, dokáže po krátkém tréninku mixovat drumnbass, ale jungle či jiné rozlámanější styly pro něj budou velmi problematické!
Sílící oblíbenost dnb tomu jde ruku v ruce. Nedávno mi kdosi svěřil do opatrování kufřík plný dnb vinylů. Vesměs techstep a neurofunk, velice mě překvapilo, jak snadno jdou prolínat tyto skladby a přitom jsem je ani neznal a nikdy předtím neslyšel. Díky jednoduché předvídatelné struktuře a hajtkám od začátku do konce lze rovnat rychlosti i přes klidné pasáže… Pro mě je djing výzva a možnost kombinovat zdánlivě nekombinovatelné a stále objevovat něco nového a neuspokojí mě míchat něco, co se míchá skoro samo a hraje se to prakticky všude…
Ačkoli může můj článek vypadat velmi zaujatě a můžete nabývat dojmu, že jsem dnb hater, dnb odsuzuji a dost se tu po něm vozím, není to tak černé, jak by se zdálo. Vždyť jenom dnb vinylů mám plnou tašku (to z toho důvodu, že se díky své jednoduchosti dají dobře prolínat s ostatními styly a taky jsem na tom pochopitelně začínal-učil se mixovat), sice jich je už celkem dost prodáno (a možná, že ještě nějakou burzu udělám), ale ten kvalitní dnb a takové ty raritky, nebo těžce sehnatelné výlisky samozřejmě opatruji, to totiž nemá jen tak někdo. Jsou to vinyly s nahrávkami z dob, kdy se dnb dal ještě poslouchat a vycházely podle mě kvalitnější skladby, které zaujmou a mají takzvaný „šmrnc“ a kulturní hodnotu ;) To se bohužel o tom dnešním mainstreamu nedá říct.

Netvrdím, že dnb je celkově špatný. Tvrdím, že ten dnešní dnb je nevkusný hnus postrádající cokoli zajímavého, originálního nebo neohraného! Zacyklené monotónní smyčky, jednoduché motivy, až příliš agresivně laděné riffy a stále dokola se opakující vymejvárny jsou vrchol nevkusu a s inteligentní a inovativní hudební produkcí nemají vůbec nic společného! Prostě kekel. Narůstající obliba drumnbassu směřuje k tomu, že brzy se začnou tyto tracky pouštět v rádiích a nasazovat do hitparád (ono se to vlastně už děje, ale prozatím ne v tak monstrózní míře) a to nás čeká doba sladkých hitparádových dnb produktů. Těšte se ;)