V těchto dnech se člověk zajímající se o muziku stále častěji setkává s pojmem DJ Masters 2009.
Mělo by to něco znamenat i pro mě?
Internet je plný oslavných článků o této soutěži a proto jsem se rozhodl přispět alespoň malinko na tu druhou misku vah.
Podobných soutěží bylo (a ještě bude) mnoho. Trochu by se to dalo přirovnat k neuvěřitelně dementní soutěži Česko hledá Superstar, jako takový menší formát zaměřený tentokrát ne na zpěv, ale na dovednosti za mixážním pultem.
Když se trochu pozastavím nad zmiňovanou televizní soutěží, která svého času vymývala mozky většině národa, tak správný název ovšem měl být V česku se hledá superstar. Ne že bych patřil mezi ty jednodušší spoluobčany, kteří tyto pořady sledují, ale tyto soutěže s sebou přinesly takový ohromný mediální zájem a pozdvižení, že bylo prostě nemožné se před tím někam schovat a ať už jste byli kdekoli v ČR, dělali jste cokoli a ani nemuseli mít televizi, vždycky si vás Pitomáš Savka našel. Tím chci říct, že jsem se ani já nevyhnul té neskutečné masáži ať už od kolegů v práci, z novin, na internetu, nebo v hospodě. Prostě všude se probírala Superstar, takže jsem měl proti své vůli dostatek informací o této soutěži a jejím průběhu a se znatelným odporem jsem všem dával najevo, že mě tyhle kraviny nezajímají! Stejně tak jako další trapárny typu Big Brother, Vyvolení a ostatní reality show…
Musim se ale přiznat, že byla jedna reality show, o kterou jsem se chvíli zajímal poté, co mi přišla esemeska s textem vita stanek je v milionovym paru, zapni si televizi a bav se. Víťa ale vypadnul hned po prvním hlasování (překvapivě), takže nebyl důvod dále sledovat další trapný pokus televize Nova o boj za větší koláček sledovanosti. Ke všemu ještě Milionový pár po několika odvysílaných dílech Nova raději zrušila, kvůli skandální porno minulosti několika soutěžících. Jediná Ester Ládová z toho měla asi největší užitek a slávu…
Reality show a podobné stupidní televizní soutěže jsou už naštěstí minulostí a já pevně doufám, že pokračování nebo nové kola soutěže již nikdy více nebudou!
Vraťme se ale k soutěži Česko hledá DJ superstar. Princip je vpodstatě podobný: přijďte a předveďte co umíte a my z vás uděláme superstar. Pravidla soutěže dávají každému účastníkovi pouhých několik minut, aby předvedl co umí. Není to moc času, ale zase je to možná dobře nastavené síto, kterým propadnou jen ty nadané kusy.
Slíbené ceny v této soutěži vypadají oproti podobným soutěžím v minulosti docela zajímavě: Vestax PMC-580Pro, 2x Vestax PDX-3000 MIX, Vestax PMC-08Pro MkII „BlueWins“, nebo sluchátka AKG K-181DJ. Pak tam jsou blíže nespecifikované ceny, kterých bych se obával vzhledem k tomu, že partneři tohoto projektu jsou mj. značky Citronic, Omnitronic, Reloop a další…
Již proběhnuvší soutěže tohoto typu (s menší reklamní kampaní) měly hlavní ceny výrobky od značek Citronic nebo Numark, což bych považoval za výsměch a ne hodnotnou (první) cenu v soutěži takového formátu.
Soutěž DJ masters zachraňuje sponzor Vestax, který hází do placu docela slušné produkty.
Ještě jsme si neřekli pro koho taková soutěž je.
Na stránkách mají uvedeno, že do této soutěže se může (mohl) přihlásit jakýkoli dj z ČR nebo Slovenska. Nezáleží ne tom, co hraje, důležité je především hudebně zaujmout. Tady bych se malinko pozastavil a zvěstoval, že to chlapci (a děvčata) nebudou mít vůbec jednoduché. Tím myslím i porotu. Pokud si totiž prohlédnete profily přihlášených djs, zjistíte, že většina z nich má hlavní doménu trance, house, electro, techno nebo drumnbass. Není mi moc jasné, jak chtějí soutěžící hudebně zaujmout a během pár minut předvést nějaký originální riff, když ve svém repertoáru mají vesměs to, co se dnes a denně hraje ve všech klubech po celé republice každý večer…
Když jsem procházel profily přihlášených djs, nemohl jsem přehlédnout několik známých tváří a zvlášť jednoho, se kterým jsem už v minulosti několikrát stál na jednom pódiu (bohužel).
Tím jsem dostal odpověď na otázku kdo jsou tyto neznámí djové: Dosebezahledění kariéristé s mocným egem, co si myslí, že právě oni jsou ty největší hvězdy (a taky se podle toho chovají a s ostatními jednají) a kolem nich se točí svět. Účastí v této soutěži si to sobě i ostatním dokazují a krmí svoje seběvědomí vidinou svých patnácti minut slávy a budou moci zvednout nosánek ještě o kousek výš… Tím neříkám, že to tak mají všichni soutěžící a že nelze mezi desítkami průměrných najít několik nadprůměrných, ale mixák Vestax asi nebude tou hlavní příčinou proč se přihlásit do takové soutěže.
Jistě si teď pomyslíte když jseš tak chytrej a takhle to tu haníš, tak proč jim to tam nejdeš ukázat?
Nikdy jsem nikde netvrdil, že bych hrál nějak zázračně nebo zajímavě. O originalitu se snažím, ale nikomu ji necpu. Gramce Vestax by se hodily, ale kvůli nim mi nestojí za to někde exhibovat, předvádět se a přetahovat se s namyšlenými djs a dělat pro někoho kašpara.
V podstatě poslední dobou odmítám nabídky na vystupování na cizích akcích a ani se ničeho neúčastním. Jednak kvůli tomu, že nejsem jukebox, hraju že mě to baví a snažim se tím bavit i posluchače a přímo nesnáším, když mi někdo říká co mám hrát a co ne. Dalším důležitým prvkem je technické zázemí a blbuvzdorná stage. Nejsem žádná slečinka, jsem zvyklý na ledascos, ale není nic příjemného, když lidi djovi strkají do stolu nebo dělají ještě horší věci, kterým by šlo jednoduše předejít posunutím stolu o pár centimetrů dál…
Taky se mi nelíbí, když se mě na akci několik lidí zeptá, jestli nemám nějaký koláče nebo papíry. Vykládám si to tak, že hudba, kterou jim tam budu ten večer pouštět má sloužit jako kulisa k braní drog. Nejeden dj už kvůli tomuhle faktu přestal úplně hrát. Já jsem nepřestal, pouze to omezuji, zpravidla nabídky na hraní odmítám a hraju pouze s Figurou.
Dalším faktorem je to, že se z hudby stal těžký byznys. Promotéři se snaží návštěvníky nalákat na známá jména na plakátech, lidi se chtějí bavit a dnešní běžný návštěvník je přesvědčen, že k tomu potřebuje o půlnoci světoznámou superstar a dvě extáze nebo lajnu smahu. Stejně tak jako v politice platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v klubech a na party se stokrát propíraný dj stává hvězdou. Samozřejmostí je vysoké vstupné, přemrštěné ceny na barech a kvalita nebo kulturní hodnota jaksi pokulhává. Co si budem povídat, je to realita od které se já snažím poslední dobou držet co nejdále. Stále se mi hraje nejlépe pod DIY namalovanou plachtou na freeparty, než pod velkoformátovou reklamou hlavního sponzora vedle namyšlených a arogantních „kolegů“…
