DVS zdarma, to jsou programy pro vinyl controlling v linuxu. Mixxx nebo mnohem spolehlivější a použitelnější Xwax. Jaké jsou jejich vlastnosti, výhody, nevýhody a jak se z nich hraje?
Dnešním článkem možná budu protiřečit těm z minula, ale nemusíte mě zatracovat, uvidíte, že se vše vysvětlí na konci.
Předpokládám, že ne všichni čtenáři mají široký rozhled o DJ technice a principech DVS, takže na úvod trochu teorie (kdo to zná, může následující 2 odstavce přeskočit):
Jak funguje klasická gramofonová deska asi všichni víte – na vinylové desce je ve spirále od kraje ke středu vylisovaná drážka nesoucí zvukovou informaci. Respektive tu zvukovou informaci získáme až pomocí přenosky, jejíž hrot kmitá podle záhybů a nerovností drážky v otáčející se desce a tyto poyby jsou pomocí miniaturní soustavy magnetů a cívek v přenosce naindukovány na slabý elektrický signál, který je dále zpracován předzesilovačem (protože se výstupní hodnoty pohybují i v desetinách mV – záleží na přenosce) a následně zesilovačem. U většiny vstupních zařízení mají konektory pro připojení gramofonu označení Phono, zpravidla je gramofon ještě potřeba uzemnit (GND), aby nevznikal nežádoucí brum a další rušivé signály. Na každém DJ mixpultu nalezente pro jeden kanál přípojku Phono pro gramofon a přípojku Line sloužící pro připojení CD playerů nebo počítače.
Timecode vinyl se nijak neliší od toho klasického a funguje na úplně stejném principu, jenže drážka na této desce neobsahuje písničky, melodie, ani hlas, ale kontrolní signál, který představuje pískání. Toto pískání musí být vyvedeno do předzesilovače a následně do vstupu zvukové karty, kde příslušný software v počítači dosadí za pískání MP3 soubor a výstupem ze zvukové karty ho posílá do Line vstupu na mixáku.
Zjednodušeně řečeno, podle pozice jehly na datovém vinylu (lidskému uchu to pískání připadá jako neměnný tón, ale počítač podle tohoto signálu dokáže přesně rozpoznat jestli je na začátku, uprostřed nebo na konci a podle toho se posouvá v čase v MP3 souboru) vám software přehrává skladbu tak, jako kdyby byla vylisovaná na desce. Takže se skladbou můžete tímto způsobem vpodstatě dělat to samé, co jste zvyklí dělat s klasickým vinylem (zrychlovat, zpomalovat, scratchovat, revers atd). Více o TC vinylu zde.
Protože nejlepší controllery jsou dvě ruce a dvě uši, jedná se o nejpřirozenější, nejpohodlnější a nejefektivnější způsob ovládání skladeb. Žádné jogy, pitch bendy, beat synce a podobné hovadiny pro lúzry. Zmáčknout tlačítko sync umí každý připosránek, ale srovnat si skladby podle rytmu je to pravé Djské umění!
Podívejte se jak se vyrábí gramofonová deska.
Tolik teorie, jdeme na praktickou část.
Jak už bylo naznačeno, Virtual (nebo digital) Djing se v základu a způsobem míchání nijak neliší od toho klasického mixování. Pouze s tím rozdílem, že v tašce na desky si s sebou nosíte jen dva datové vinyly, notebook a zvukovku (s předzesilovačem). Gramce a mixák jsou předpokládanou samozřejmostí a není potřeba je tu dále rozebírat. Jen podotknu, že pokud máte gramofon s možností přepnutí výstupu na Line, nepotřebujete mezi gramec a zvukovku připojovat předzesilovač.
Existuje několik druhů softwaru pro zpracování signálu z datového disku. Od drahých profesionálních systémů (Serato, Final Scratch 2.0) až po levné a ne příliš spolehlivé (MixVibes, Traktor, Virtual DJ, Mixxx, vesměs všechny…).
Nevýhodou těchto programů je vedle ceny i fakt, že jsou určeny pouze pro Windows, případně MAC. Linuxoví uživatelé v tomto směru mají také na výběr, sice ne tak široký jako v případě BSOD platformy, ale co byste chtěli zadarmo, hlavní je, že docela fungují.
Nejrozšířenější DVS pro linux umožňující výše popsané ovládání MP3 skladeb pomocí gramofonů jsou Mixxx nebo Xwax. Oba se dají najít v repozitářích nebo stáhnout přímo ze stránek vývojářů.
A protože jsem nedávno pořídil zvukovku ESI MAYA 44 USB z druhé ruky, rozhodl jsem se zakusit tuto výzvu.
Mixxx existuje jak pro linux, tak i pro Win a myslím že i pro MAC. Na první pohled se tváří jako schopný nástroj, který umí hodně věcí, bohužel ani jednu pořádně. Program Xwax je takový derivát Mixxxu a dle nejrůznějších názorů (i mých dosavadních zkušeností) je spolehlivější, než jeho kolega Mixxx a těží z toho, že v jednoduchosti je krása, proto je určen pouze a jenom na ovládání mp3 pomocí timecode vinylů. Žádné přebytečné virtuální šavle, žádné pochybné softwarové ekvalizéry, prakticky žádné ovládací prvky a nabídky, vše ovládáte příkazovou řádkou, klávesami a (hlavně) gramofonem. Na oficiálních webových stránkách (xwax.co.uk) naleznete návod na instalaci, zapojení a zprovoznění a před pár dny dokonce spustili svoji Wiki, která toho zatím moc neobsahuje, ale i to se cení a do budoucna to je rozhodně krok správným směrem (a jak jsem později zjistil, tak den na to vydali Xwax ve verzi 0.8- já se crcám stále ještě s 0.7).
Xwax se spouští z příkazové řádky s několika parametry a může vypadat nějak takto:
$ sudo xwax -t serato_2b -l Hudba -a maya44_pair1 -a maya44_pair2
kde jednotlivé parametry znamenají:
-t určuje použitý typ TC vinylu nebo CD (defaultní serato_2b znamená Serato 2nd Edition vinyl strana B)
-l je cesta ke složce s hudebními soubory
-a maya44_pair1 zvukové rozhraní pro první gramofon
-a maya44_pair2 zvukové rozhraní pro druhý gramofon
Před samotným spuštěním se musíte vypořádat hned s několika problémy. První je známý a zdokumentovaný problém s chybějícími fonty TTF DejaVu. Potom se Xwax také u někoho odmítne spustit kvůli chybějícím ffmpeg knihovnám. Vše lze elegantně vyřešit pomocí příkazové řádky, nebo lamersky (tak jak jsem to řešil i já) dotahat si to z repozitářů.
Xwax se mi po řadě prvotních komplikací nakonec podařilo rozběhnout nejprve pro jeden, pak i konečně pro oba vstupy na zvukovce a mohu tak používat oba gramofony, načtou se knihovny s hudebními soubory, mezi kterými se přepíná a pohybuje kurzorovými klávesami, cesta ke každému souboru se zobrazuje ve spodním řádku. Klávesou F1/F5 se načítá vybraná skladba pro zvolený deck, F2/F6 nastavuje začátek souboru, F3/F7 vypíná a zapíná vinyl control, klávesy + a – rozsah zobrazení stopy a pak celá alfanumerická část, kterou se vyhledávají soubory podle názvu nebo ID3 tagu. Všechny činnosti a události programu se přehledně zobrazují v terminálu. Rozumí si jak s MP3 soubory, tak samozřejmě také s WAV, WMA, FLAC, M4A, OGG a spoustou dalších (prakticky veškeré multimediální soubory včetně videí). Ovládání je krásně jednoduché a rychlé. Přehrávání pomocí vinylu je velmi přirozené a pohodlné – údajná odezva je 1ms – neměřil jsem to, ale prakticky se to chová jako skutečný vinyl, ovládání skladby je naprosto vynikající a není problém s takovou odezvou scratchovat!
Po složitých peripetiích a pokusech, se mi povedlo přinutit zvukovku přijímat signál z obou gramců. Do domovské složky je potřeba zkopírovat soubor .asoundrc pro konkrétní typ zvukové karty (seznam a soubory ke stažení zde) a Xwax spouštět se zástupnými pcm z tohoto souboru. Podrobněji zde.
To je celé. Zabralo mi to sice pár hodin, než jsem na to přišel, ale nakonec se úspěch dostavil a Xwax šlape jako hodinky. Když jsou jehly na obou vinylech, tak větráček chlazení docela fouká, ale to se dalo očekávat, rezervu systém ještě má, když při hraní děláte něco na pozadí (stačí mít zapnutý Compiz a přetahovat okna), tak skladba může občas „škytnout“ nebo přeskočit, ale děje se to výjimečně (zpravidla pouze poprvé, pak se to uklidní) a zatím se mi nestalo, že by program spadnul, nebo se zaseknul… V pozdější fázi jsem při přehrávání dokonce kopíroval soubory z externího disku a bez sebemenších problémů.
Další dostupný vinyl control software je Mixxx (mixxx.org)
Mixxx nevyžaduje terminál, spouští se normálně zástupcem z nabídky programů a nastavuje se přes přehledné klikací rozhraní a nabídky. Výběr a nastavení použité zvukovky a vinylů je snadné a jednoduché a překvapivě funkční hned na první pokus a bere bez problémů oba vstupy na jedné zvukovce. To je rozhodně dobrá zpráva, těch špatných zpráv na uživatele ale později vyskáče mnohem více.
Prvním a viditelným neduhem je chyba v zobrazování zvukové stopy pro první deck při startu programu. Vyřeší se to přepnutím skinu na některý z desítek jiných, ale i tak občas přestane poslouchat přetahování hudeních souborů myší na jednotlivé decky, musíte si klávesovou zkratkou, nebo v nabídce ručně zvolit soubor pro každý deck. Druhý a závažnější problém je časté padání programu. Stačí nešikovně nastavit rychlejší odezvu (pouze pro výkonné CPU) a může se stát, že se program bez jakéhokoli varování ukončí. Program padá (padal – po experimentech s .asoundrc to docela přestalo) i zcela náhodně i když s ním nic neděláte. Zvukově na tom není nijak na špici, a často je slyšet, že se v Alse něco zesralo, což se projeví pomalejší odezvou a praskáním. Uživatelsky hodně nepříjemné rozhraní a nemožnost nastavit si Cut podle potřeby. Pokud chcete hrát skladbu od začátku, musíte dát jehlu na úplný začátek desky, div že nevyskočí z drážky a ještě tam půl vteřiny bude chybět. Další a zatím poslední prokletí je trochu krkolomné hraní na externím mixáku kvůli jedinému softwarovému master stereo výstupu. Pokud chcete hrát normálně (tedy levá + pravá šavle), musíte si jako druhý master zvolit sluchátkový výstup a v programovém rozhraní si správně posunout šavle na obrazovce a přepnout si ten správný kanál do sluchátek (tady je na místě podotknout, že ne každý skin vám toto umožní). Bohužel pokud ten sluchátkový výstup máte na stejné zvukovce, tak si také moc dobře nezahrajete kvůli dost velkým přeslechům. Naštěstí v nastavení se při dobré konstelaci hvězd nabídnou veškeré hw audio zařízení v počítači, takže můžete ten druhý master výstup nastavit pro integrovanou zvukovku v notebooku a píchnout ji do šavle na externím mixu.
Není to ale žádná výhra, program si často dělá co chce a občas nereaguje na ovládání myší a v žádném případě to nelze srovnávat s nepřekonatelným analogem, ale možnost mixovat digitální soubory na gramofonu je přeci báječná. Pořádně scratchovat nebo dělat nějaké divočejší brikule s tímto programem prostě nelze, ani kdybych se na hlavu stavěl.
Mixxx totálně pohořel, zato Xwax (ačkoli se to ze začátku zdálo jako mission imposible) dokonale naplnil a možná že i předčil má očekávání a získal jsem tak mocný nástroj pro tradičně netradiční přehrávání muziky. Dokladem budiž vůbec první čtvrthodinový záznam pořízený krátce po úspěšném zprovoznění obou decků. Kvalita není nijak závratná, záznam jsem musel ještě dodatečně zesílit a taky tam je slyšet spousta ruchů jak „pracuje hw“ myslím, že se tomu říká elektronický smog (strašná spousta kabelů, drátů a zapnutých zařízení v jedné místnosti a v síti taky nebude zrovna přesných 50Hz)
Cena celé téhle srandy se dostala ke dvěma tisícům (zvukovka+TC vinyly) a to je ještě pořád výborná investice. Tak jako všechno ostatní, i DVS má své výhody a nevýhody a po dlouhodobějším používání se pohled na některé věci změní.
Nebojte se, nepřestanu si kupovat desky, ani z DVS nebudu hrát na akcích (odtud už je jenom krůček k bezcharakterním diskotékovým pouštěčům, protože tak vlastně nejsem limitován vinylovými nosiči a můžu hrát v podstatě cokoli). Digital Djing je výzva, která tak nějak přišla a já ji prostě musel vyzkoušet. Je to vynikající způsob, jak lze trénovat a cvičit (teď si říkám, proč jsem si tenkrát kupoval tu druhou opici) a přitom šetřit originální desky i přenosky (ano, na tohle stačí i ty staré ohrané Stantony-důležité je, aby pořád měly slušný výstup) a také si zkusit do setu zakomponovat skladby, které na vinylech nevychází, nebo vychází, ale jsou tzv. Most Wanted a jsou nedostatkové zboží, případně vycházely v minulosti a jejich cena se dnes dostala na nepředstavitelné hodnoty… Stejně tak mě to donutí k tomu, že odteď začnu poslouchat a shromažďovat hudbu v digitální podobě (a taky si poctivě vyplňovat ID3 tagy), protože tak získávám možnost si ji pouštět tak, jak mi nejvíce vyhovuje a umožní mi to strávit víc času s muzikou, na kterou jsem doteď neměl čas.
