Romantika na středních vlnách

Není pravda, že digitalizace je vždy přínosná a prospěšná ve všech ohledech. Žijeme v době, kdy se digitalizuje snad úplně všechno a tím se vytrácí vzácná a neopakovatelná romantika dob minulých. Přesto se najde řada lidí, kteří na staré analogové přístroje a zařízení nedají dopustit. Nebude řeč o nesmrtelných vinylech (které nahradil, ale nepřekonal formát mp3), ale o rádiovém vysílání.

Mohou být dnešní mp3 a mp4 přehrávače sebevíc moderní a miniaturní, přesto můj nejpoužívanější „osobní přehrávač“ není mobil nebo mptrojka, ale prehistorický walkman Panasonic, ve kterém jsem za svých školních let obrousil stovky kazet.
Poslední kazetu jsem si v něm sice naposledy pustil před několika lety, přesto nezůstal zapomenutý v šuplíku nebo někde v bazaru a díky kvalitnímu tuneru s vynikající selektivitou se stal věcí častého použití. Dokonce tolik, že jsem si už musel jednou přepájet opotřebovanou sluchátkovou/anténní zdířku za novou.

Ne že bych neměl k dispozici vyspělejší přístroje, ale prostě ty moderní digitální hračky neumí tak dobře (nebo vůbec) naladit rádiové vysílání na středních vlnách, které si takhle po nocích občas chytám. Je to sice trochu taková úchylka, ale není to žádný hřích a rozhodně bych se více styděl za sledování Dementmanie nebo podobných hovadin.

Po západu slunce se amplitudově modulovaný signál šíří odrazem od ionosféry, takže k příjmu AM signálu není potřeba přímá viditelnost vysílače a antény přijímače a dá se tak zachytit vysílání třeba až ze severní Afriky nebo Arabských zemí.
Internet nám sice dnes dokáže zprostředkovat vysílání z druhého konce světa v té nejlepší digitální kvalitě, ale postrádá tak všechno to kouzlo a romantiku, kterou v sobě má šumící a pomíjivá zvuková mono informace a nestabilní a stále se měnící rádiové vlny v éteru.
Nemám odpovídající technické vybavení ani seznam stanic a kmitočtů, nemůžu tak přesně určit, odkud vysílání přichází, pouze odhadovat podle jazyků a exotických národních melodií a písní. Od chrochtavé turečtiny a arabštiny přes španělštinu, italštinu, maďarštinu k angličtině a ruštině. Nejkrásnější na tom je, že naladím neuvěřitelné množství nejrůznějších hudebních stylů, lidové songy, písničky, zpravodajství, interview, podcasty i tu záhadnou morseovku, datové přenosy, kódovací signály a atmosférické šumy a ruchy, které na tuzemských stanicích nikdy nenaladíte a ze kterých je cítit to kouzlo minulosti, protože právě na středních a krátkých vlnách se za minulých režimů ladily (a rušičkami odfiltrovávaly) zakázané stanice a na mnohých přístrojích visely cedulky s upozorněním, že poslech zahraničních stanic se trestá žalářem.
Technologie dospěla do současné podoby a s tím se postupně většina radiových stanic přesunula na velmi krátké vlny a dokonce mnozí výrobci současných radiových tunerů zcela opomíjejí pásmo amplitudové modulace. Máme přeci mnohem kvalitnější FM pásmo se stereo zvukem a RDS, dokonce už i DAB, tak kdo by se chtěl trápit poslechem nekvalitních a šumících rozhlasových stanic, kterých navíc zdánlivě ubývá, protože je večer přehluší ty zahraniční…

Je zajímavé sledovat a učit se od zkušenějších radistů, jak ladí, dolaďují, čistí a odfiltrovávají signál, aby zachytili a snažili se dekódovat nejrůznější hlasové i datové signály. Některé jsou v lidské řeči, některé v morseovce, některé v datové podobě. Už několikrát mě napadlo nahrát si některé to pískání a pípání na kazetu, vyhrabat ze skříně staré ZX Spectrum a zkusit mu něco poslat, protože mnohdy tam jsou dobře zřetelné datové hlavičky a láká mě vyzkoušet, jestli by starý osmibit dokázal alespoň reagovat na takový signál :)

Občas někdy uvažuji o malé radiostanici a že bych se přidal k ostatním bláznům, tzv. DXákům, co mají na střeše pětimetrový drát, nařizují si budíky na 2 ráno, aby mohli poslouchat čínské nebo australské vysílání. Nebo k těm radioamatérům, co odposlouchávají komunikaci mezi taxikáři, policií, vozy záchranné služby nebo letišti. Nejsem na to asi dost veliký blázen, protože kdybych byl, nejprve bych se pokusil si nějaký ten přijímač zbastlit sám (naposledy jsem kutil radiopřijímač ve škole), ale zatím si vystačím se svým starým walkmanem a časová i finanční investice do něčeho sice hezkého, ale nevyužitelného, mě trochu odrazuje…

Online grafické aplikace #1

Dnes bych vám rád představil několik zajímavých grafických programů, které vám zdarma umožní vytvořit, upravit nebo modifikovat vaše obrázky a fotografie, aniž byste si museli cokoli instalovat do svého počítače. Všechny programy jsou totiž přístupné online z vašeho prohlížeče a samotné úpravy obrázků probíhají ve flashi, nebo na serveru dané aplikace.
Jako grafický antitalent jsem dlouho hledal šikovné nástroje, které by těžkou a nesnadnou práci dokázaly udělat za mě, nebo alespoň trochu usnadnily nebo zautomatizovaly některé obtížné činnosti.
A protože těch programů je na internetu strašná spousta, udělám z toho takový nepravidelný seriál, kdy vám budu v každém díle představovat několik zajímavých free online aplikací pro úpravu grafiky a fotek.

První část bude pojednávat o programech, které svými funkcemi a nabídkou dokáží zastoupit nebo zcela nahradit drahé komplexní grafické aplikace a studia náročné na paměť i výkon počítače. Zjistíte, že většinu toho, s čím si vystačí průměrný grafik používající např. Photoshop zvládnou některé online aplikace také a přitom mají mnohem menší nároky na hardware i peněženku.
Podívejte se v kategorii i na ostatní grafické aplikace



Aviary Phoenix Photo Editor

Jeden z nejšikovnějších a nejoblíbenějších online grafických nástrojů bude Aviary Phoenix Photo Editor, který si mimo fotografií a obrázků poradí také s barevnými paletami, vektorovou grafikou i zvukovými soubory. Není to obyčejná aplikace, která umí u vašich fotografií upravit kontrast a jas a odstranit červené oči od blesku, umí toho mnohem víc a poskytuje příjemné a přehledné uživatelské prostředí podporující mj. vrstvy, řadu nástrojů a efektů.

Photoshop

Možná to nevíte, ale i Photoshop má svoji online free verzi, která poslouží stejně dobře, jako plnohodnotný komerční program. Tak jako v případě předchozího Aviary je vyžadována registrace, ovšem získáte tím tak vždy a všude aktuální verzi profesionálního grafického editoru přístupnou odkudkoli a spustitelnou i na tom nejpomalejším kusu železa. Online Photoshop mi už několikrát vytrhnul trn z paty, když jsem potřeboval lehce upravit některé obrázky a neměl po ruce Gimp.

Sumo Paint

Sumo Paint je další šikovný editor, který nabízí většinu z toho, co ostatní, ale vyniká jednoduchostí a řadou snadno použitelných nástrojů, díky kterým rychle a jednoduše vytvoříte jednoduché i složitější obrazce a vzory. Ideální nástroj pro rychlou tvorbu pozvánek, letáků atd. Vrstvy, výběry, efekty, barevné palety. Prostě vše, co byste od moderního grafického editoru očekávali. Obrovskou výhodou je to, že pro uložení výsledného obrázku se nemusíte registrovat.
sumo paint

Pixlr

Pixlr hodně připomíná grafický program Gimp. V nabídce najdete možnost přepnout celé GUI do češtiny a pak samozřejmě všechny základní a některé pokročilejší grafické funkce a nástroje (lze používat klávesové zkratky), se kterými si jistě vystačí laik i profesionál. Jako hlavní nevýhodu považuji pomalejší odezvu při použití některých náročnějších pomůcek, ale na druhou stranu i zde si můžete hotový obrázek uložit do svého počítače bez nutnosti registrace.

LogoEase

Šikovný prográmek, se kterým si rychle a jednoduše vygenerujete pěkné logo nebo grafické hlavičky je LogoEase, kde je tvorba loga stejně snadná jako vyfukování bublin, jak uvádějí sami autoři na stránkách. Aplikace vám nabídne několik desítek předpřipravených grafických vzorů seřazených do mnoha kategorií, nebo můžete pro inspiraci nahlédnout na již hotové loga. Nevýhodou pro někoho může být nutnost registrace a problém této aplikaci také dělají české znaky.

FaceInHole

No a na závěr prvního dílu ještě několik jednodušších, ale zato oblíbenějších utilitek, které sice nejsou tak komplexní grafické online editory, ale s grafikou (hlavně s fotografiemi) dokáží udělat zajímavé kousky.
Jistě jste někteří z vás už někde na internetu viděli obrázky, na kterých je předkloněná dívka s vyhrnutou sukní a roztaženýma nohama, mezi kterýma má… ano otvor a do toho otvoru… to už je práce například pro funphotobox.com, za jehož pomoci nahrajete vaše fotografie z disku, z webkamery, nebo z internetu a vytvoříte nejrůznější fotomontáže, koláže, animace, efekty, rámečky, obálky časopisů atd atd.
Něco podobného nabízí i FaceInHole, kde máte možnost si vybrat z několika scenérií, nebo si vytvořit svou vlastní a majitelé iPhonů a iPadů budou jistě potěšeni tím, že tato aplikace existuje i ve verzi pro tyto přístroje.
Aby toho nebylo málo, tak tu mám ještě jeden šikovný generátor ročenek a alb v retro stylu. Na YearBookYourself.com si můžete vytvořit album se svými současnými fotografiemi tak, aby vypadaly jako z druhé poloviny 20. století. Mnoho předpřipravených vzorů a šablon se stylovými retro účesy a kostýmy v černobílé verzi. Stačí jen nahrát svoji fotografii :)
No a na úplný konec ten naprosto nejjednodušší, ale efektivní a nenáročný balík online aplikací Personalize It! pro rychlé vytvoření vlastních monumentů, kouřových signálů a vzkazů na mapě, nápisů ve stylu Hollywood a můžete si tam zahrát také zajímavý GEOtetris :)

faceinholeyearbookyourself.com

Takhle mě ještě neznáte

Ten set se jmenuje Break King. Je to převážně brekabeat.

Už je tomu hodně dávno, co jsem internet obohatil o nějaký ten svůj setíček.
A protože mám poslední dny nějaké zvláštní období, kdy se mi všechno daří, tak letos poprvé (k nevíře) jsem si našel čas a házím k poslechu opět něco netradičního.

Překvapeni budou moji příznivci i odpůrci, protože to je tentokrát něco úplně jiného, než co byste odemě normálně očekávali. Tentokrát jsem oprášil breakbeatové a dubstepové desky (zastoupené ve větší míře) a… ano i nějaké to vrzání, skřípání a prznění popových hitovek jsem si přeci nemohl odpustit :) Kdo má hudební přehled, jistě poznává vzácné oldskool výlisky s několika novinkami a remixy legendárních tanečních hitů (např. Prodigy nebo KLF) a taky trochu toho úchyného break-electra.
Kdysi mi někdo říkal, že se tyhle styly špatně prolínají, já vám chci dokázat, že když se chce, tak jde všechno :)

Někomu to může připadat chvíli hrozně pomalé, za chvíli zase pěkný mashup. Můžu vás ale ujistit, že je ta hodina a necelých 10 minut pořád na stejné rychlosti bez nějakých výraznějších výkyvů. To je jen zdání díky tomu, že se tam střídá hodně odlišných hudebních stylů.

Zároveň to je takový test record stále těch samých hrotů, jako před dvěma lety, kdy jsem nemohl udělat kloudný záznam. Soubor je proto ve 192kbps. Malinká „opotřebovanost“ tam je znát (taky jsem to nechtěl moc kotlit, aby to zase neprskalo), ale není to nic hrozného a myslím si, že ještě jeden rok šmrdlání snesou, pak porovnám kvalitu zvuku a možná vyměním hroty :)

Zapomenutá historie DJingu

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním.monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Atari Teenage Riot po deseti letech zpátky

Ačkoli nemám v oblibě masové akce s drahým vstupným, tak po všech těch Evičkách (Pilarová, Farná), rockových, nu-metalových a folkových koncertech přišlo na řadu konečně něco pořádného u čeho bych neměl chybět.
Děje se něco tak výjimečného, že bych si to neměl nechat ujít? Ano, tohle je totiž událost, která se vlastně ani nikdy neměla odehrát a za posledních 10 let v to nedoufal nikdo.

Atari Teenage Riot se po deseti letech dali zase dohromady, aby vyrazili zbořit pár klubů po Evropě. Pražský Abaton nezůstane ušetřen a příležitost být u toho se už nikdy příště nemusí opakovat, proto si do kalendáře zvýrazněte neděli 12. září 2010!

Atari teenage riot

ATR 1999

…a po 11 letech

Reggae, dub, jungle vyzváněcí melodie na mobil

rasta lionJelikož první várka vyzváněcích melodií přesně naplnila očekávání, má i nějaké ohlasy a dokonce jsem některé hlášky zaslechl z cizích mobilů na ulici, nebylo by od věci z toho udělat takový miniseriál. Materiálu na gramofonových deskách by bylo ještě stále dost a taky zrovna testuji novou fičurku tady na blogu a balíček s sms tóny a vyzváněním spolu s několika ukázkami je naprosto ideální příležitost.

V prvním díle mobilních mp3 jsme měli takovou směsku převážně z battle vinylů. I v tomto dnešním balíčku je několik samplů z battlovek, vše je ale tematicky směřováno na Jamaiku a rastamanské hrdelní popěvky a motivy. Ano, jak už z nadpisu správně tušíte, tentokrát to je výcuc z Roots, Reggae, Dub, Dancehall, Dubwise a Jungle placek (převážně tedy tem jungle, jak jistě asi všichni víte :) Které už nějaký čas vesele používám jako oznámení o nové sms, události nebo příchozím hovoru a opět se stávám středem pozornosti. I jako zvuk budíku lze použít libovolný mp3 soubor z tohoto balíku, osobě mám ale po ránu raději celé skladby, místo výstřižků těch nejlepších momentek :)

Tento balík sms zvuků a vyzvánění nebude mít jistě takový ohlas, jako široce pojatý předchozí díl, ale úzké skupině junglistů určitě udělá radost. Hodí se zejména, pokud máte v telefonním seznamu kontakty na rastamany, rastawomanky, ganja smokery, nebo prostě jenom reggae, dub a raggajungle příznivce :)

Jako v případě facebooku, tak i u těchto zdánlivě neškodných samplů platí, že je potřeba používat mozek a že záleží jen na vás, jak budete prezentovat sebe a své přátele svému okolí. Tedy s tímto materiálem (v extrémních případech) můžete někomu zavařit, když vám příchozí hovor od určitého kontaktu bude hlásat, jak dotyčný dbá na kvalitu pěstované marihuany, nebo že má kvůli tomu problémy s policíí (ano, mezi vybranými naleznete i úryvek z „Police in helicopter“). Zní to nepravděpodobně, ale upozornit na to musím…

Drobnou útěchou může být fakt, že drtivá většina hlášek je tzv „Jamaican Gibberish“ a pokud máte problém něčemu porozumět, zkuste použít slovník :)

Archiv ke stažení zde




Malá ukázka níže:
*
*
*
*
*
*
*
*
*

Jestli vás dnešní nášup vyzvánění do mobilu neoslovil, nezoufejte. Příště to bude tematicky zase něco jiného :)

KLF Manuál

Bill Drummond a Jimmy Cauty budou pro jedny blázni, kteří spálili milion liber v krbu, pro jiné budou nesmrtelnými postavami hudební historie. I můj hudební rozvoj byl na počátku devadesátých let poznamenán a formován mj. těmito dvěma chlapíky, které asi budete lépe znát pod názvem The KLF.

Bill a Jimmy se rozhodli (vedle hromady dalších šíleností), že sepíšou o své cestě na vrchol hitparád Manuál, jak se prakticky od nuly, bez peněz, zázemí a talentu vypracovat ke svému Číslu jedna, aniž by někdo z nich kdy zahrál jediný tón. Možná to zní podivně, ale je to tak a zástupy hudebníků, kteří se řídili jejich Manuálem a jejich song dosáhl prvních míst v různých hitparádách, jsou dostatečným důkazem toho, že to tak skutečně funguje.
I třeba takový Petr Kotvald se svým hitem Mumuland sice překladatelům knihy popřel, že by se Manuálem řídil, ale kdesi jinde jsem četl, že právě tenhle hit byl inspirován Manuálem od KLF. A jakpak by ne, vždyť už sám název je do očí bijící vykrádačka All Bound For Mu Mu Land z Justified And Ancient a skladba má hitové ambice díky formulce, která je popisována právě v Manuálu. Ač byl Kotvaldův Mumuland sebevětším hitem, já jsem ho bytostně nesnášel, nejen kvůli vykradenému názvu, ale hlavně kvůli tomu, že Manuál opravdu zafungoval a pubertální sousedovic děvče si tenhle hit Číslo jedna neustále dokola pouštělo nahlas na svém kazeťáčku od rána do noci, takže se mi docela zajídal…

Manuál vznikl před více jak 20 lety, čemuž odpovídá pojetí knihy, odkazované reálie, hudební pořady a časopisy, tehdejší technické vybavení nahrávacích studií a celé je to vlastně cíleno pro britské čtenáře. V roce 1988 ještě masivně frčely gramofonové desky a kazety (jo to byl časy;), audio CD byl luxus a nikdo si nedokázal ani představit, že trh s hudebními nosiči jednou bude válcovat formát MP3. I tak se v samotném principu tvorby Čísla jedna za ty roky příliš nezměnilo a v Manuálu jsou trefně a s nadhledem popisovány věci, události a principy, které spolehlivě fungují dodnes (např. zmínka o fungování bank, z čehož máme dnes celosvětovou finanční krizi). Manuál radí nejen jak vytvořit track s ambicemi na Číslo jedna, ale také na co se připravit, co je nezbytné si do začátku sehnat, jakými lidmi se obklopit a jak s nimi jednat.

Podíváte-li se na první příčky hitparád dnes (a neudělá-li se vám špatně), najdete u něčeho méně, u něčeho více, inspiraci z toho, co je popisováno v Manuálu. Časový odstup 22 let je dost propastný a v dnešní době si může každý přizdisráč doma na počítači naklikat skladbu podle svého gusta. Nemusí se ale dostat na Číslo jedna, i když se bude řídit Manuálem. Do skladby je potřeba vložit trochu víc, než je bezduché splácání několika smyček, trendy zvuků a žádaných tanečních riffů. Autor do skladby musí dát také něco ze sebe, mít určité know-how…. a ta energie, sexuální náboj a autorovo charisma musí být z tracku cítit. To neumí jen tak někdo, Manuál ale dokáže nasměrovat správným směrem.

Více informací o této brožurce a odkazy na obchody, kde se dá koupit je na stránce www.klf-manual.cz. Zájemci o koupi by neměli příliš váhat, na pultech je už druhý dotisk a i ten bude brzy rozebrán…

Ruce pryč od DJX 750

Mezi pokročilejšími a profesionálními DJs budete těžko hledat takového, který by pěl chválu na značku Behringer.
Možná že se budu opakovat, ale dnešní článek berte jako dobrou radu, která vám může ušetřit několik zbytečně vyhozených tisícovek, pocuchaných nervů a zničených ideálů.Behringshit DJX 750

Za svoji několikaletou djskou kariéru jsem měl pod rukama nespočet mixáků různých značek a provedení. Tento týden jsem se ocitl před mixpultem Behringer DJX 750 a mezi těmi všemi mixy, na které jsem kdy narazil, patří právě tahle hračka (doslova) na ty nejnižší příčky. Nebudu do podrobna popisovat kde a jak jsem na něj narazil, abyste si nemysleli, že se stýkám s lůzrama, ale jako profesionální mixpult se označit nedá ani omylem (ostatně jako jakýkoli jiný výrobek značky Behringer).

Z obchodního hlediska chápu trend designově imitovat populárnější a o krapet spolehlivější přístroje známých značek, nechápu ale jak se výrobce vůbec odváží takový zmetek označit jako Professional. Samozřejmě že i DJX 750 je napodobenina známějšího Pioneeru, který má možná o třídu lepší zvuk a přibližně o půl roku delší výdrž komponent.
Tam, kde jsem měl možnost si tuhle příšernost osahat, je v kurzu techno a trance, takže nějaké fundovanější zvukové hodnocení nyní vynechám, každopádně i to málo, co jsem měl možnost si pustit, znělo skutečně příšerně (a teď nemluvim o hudebních stylech, ale o zvukovém podání mixáku).
Behringer nijak nepřekvapil, ani Philip TBC z tohoto mixu není nijak odvázaný a já mu musím dát za pravdu, nemluvě o tom, že Philip TBC jistě testoval fungl nový přístroj, zatímco já jsem hrál na mixáku, který měl už asi něco za sebou a u kterého praskaly korekce…

DJX750 už na první pohled působí velmi laciným dojmem, že se to musí rozsypat, jen se na to člověk špatně podívá. Jako největší pitomost považuji umístění killů hned vedle crossfaderu. Při zběsilejším šavlování si můžete lámat hlavu nad tím „proč to kurva nehraje?“ a až po chvíli zjistíte, že to malé světélko signalizuje ořez některého pásma. Záběr šavlí a nastavení průběhu crossfaderu taky nejsou nijak přesvědčivé a scratchovat bych se na tom vážně bál. Do laborování s efekty se uživatel pouští na vlastní nebezpečí, protože se to dá jedním slovem označit jako chaos. Použití efektů v mixu vyžaduje patřičnou přípravu a trénink, každopádně pokud plánujete s DJX 750 někde vystupovat a s těmi suprovými efekty se blýsknout před publikem, dost možná, že vás obecenstvo vypíská…

Důrazně varuji všechny potencionální zájemce před koupí tohoto mixáku! Leda že byste se chtěli před kamarády předvést, jak vám hezky svítí a bliká mixák, pokud ovšem do některého výstupu zapojíte zesilovač a bedny, budete akorát pro smích!