Líbí se mi RMX-40 DSP

Tento týden se mi do ruky dostal zase mixpult Reloop RMX-40 DSP BlackFire Edition. Předminulý pátek se na něm hrálo na Drummateku a ve středu na něj narazím znova. Sice jsem na něm toho příliš neodehrál, ale už při prvním kontaktu bylo jasné, že tenhle mixák je velmi uživatelsky přívětivý a hraní bude příjemným zážitkem.

Ačkoli všichni výrobci ke svým (i nejlevnějším) výrobkům přidávají přídavek professional, v tomto případě se značka Reloop právem zdráhá a dobře rozmýšlí, co na tu krabici napíšou. Tím netvrdím, že na krabici není napsáno Professional DJ mixer, protože jsem krabici od tohodle mixáku ještě vlastně ani neviděl (vždycky hezky vybalený a zapojený – připraven k použití), ale pokud navštívíte nějaký seriózní e-shop s hudební technikou, budete u těch lacinějších produktů těžko hledat tyto oslavující přívlastky a popisky.

Opět jsem se na chvilku setkal s tímto dobře vypadajícím a ergonomickým mixpultem za necelých 10 tisíc. Musím se přiznat, že jsem po tomhle mixéru svého času také pošilhával, ale moje požadavky na výborné mechanické i zvukové provedení mixu splňovalo málo produktů a nakonec to vyhrál Vestax PMC 280

Tahle designová napodobenina mixu Pioneer DJM-600 působí na první dojem jako další nepovedený klon dražší značky a že od výrobku Behringer DJX 700 nebude zase tak daleko kvalitou, zvukem a zpracováním. Na druhý pohled ovšem zjišťujete, že napodobeniny Pioneera nemusí být tak špatné, jak předurčil právě Behringer.

Reloop jde svojí vlastní cestou a použité materiály a obvody jsou celkem přijatelné kvality. Nutno podotknout, že zatím jsem hrál vždy na relativně nových modelech, kde prozatím všechno fungovalo jak má a proto nemám důvod na ně nadávat (narozdíl od praskajících korekcí a zlobivých šavlí na DJM 600)…

RMX-40 by měl mít o poznání lepší zvuk díky Premium Sound Architecture než zvukokurv Behringer. Nemám důvod tomu nevěřit, protože nic horšího, než Behringer už snad zvuk kurvit nedokáže (možná telefonní sluchátko s transatlantickým hovorem, ale to bych ještě řadil před Behringera). Každopádně ani tady se na nějaký zázračně čistý a dynamický zvuk nemůžete těšit, protože od zvukových obvodů za pár tisíc by očekával prvotřídní kvalitu jenom naivní blázen.

Zase to má výhodu v tom, že se dá ušetřit na přenoskách a k tomuhle mixáku můžete koupit i nějaké nejlevnější Stantony, protože rozdíl mezi Stanton 505 a Concorde Scratch na tomhle přístroji prostě nemáte šanci poznat :)

Co se mi líbí a co jsem si hned zamiloval při prvním kontaktu je naprostá svoboda a uzpůsobení podle potřeb hraní, které se s možnostmi Pioneeru nedá ani srovnávat. Můžete si přesně nastavit průběhy šavlí i crossfaderu a ještě pár vychytávek do sluchátek. Křivka crossfaderu je opravdu strmá, když ten čudl vykroutíte uplně doprava. Žádný postupný náběh, jako tomu je u mnoha dražších mixů, ale crossfader opravdu zabírá tam, kde potřebujete. O šavlích nemluvě. To je jedna z těch báječných vlastností, kterou já od pořádného mixpultu vyžaduji. Otázkou ovšem zůstává, jestli by se mi podařilo zničit ten Long Life TCT crossfader, kdybych měl tenhle mixák třeba jenom týden doma. Myslím si, že by to pro mě nebyl problém :)

Pak tu jsou samozřejmě killy (nejčastější věc na mixu, která se zkurví jako první), celkem slušný záběr korekcí a jakýsi efektor s BPM counterem. Efektor a BPM counter jsem ještě netestoval(resp. není na to při hraní z desek moc času), ale nečekejme žádný zázrak. Každý seriózní prodejce vám doporučí si ukazatel BPM přelepit neprůhlednou lepící páskou, protože vás bude akorát mást nesmyslnými hodnotami.
S efektorem to bude podobné. Klasika Pan, Trans, Delay, Echo, Flanger, Filter, Phase a Pitch Shifter, ale je to tam jen tak aby se neřeklo a aby se to podobalo Pioneeru. Žádný fantastický vjem bych od toho neočekával a proto na tyhle věci raději ani nesahám, ikdyž vyhrát se stím jistě dá také…
Dva Master výstupy, jeden Rec výstup, send/return smyčka, čtyři phono a 8line vstupů a dva mikrofony by měly stačit i poloprofesionálům.

Tenhle mixpult se mi prostě líbí a kdybych začínal s djingem, chtěl objevovat kouzlo práce se zvukem a s hudbou a neplánoval scratching, tak bych si na doma právě tuhle hračku koupil. Na doma hlavně kvůli tomu, že na akci toho vedle uřvaného odposlechu ve sluchátkách moc neuslyšíte…

No a kdybych měl trochu větší ambice (a samozřejmě i více peněz) a požadoval opravdu kvalitní zvuk i provedení a vystačil si „jenom“ se třemi šavlemi, šel bych do RANE Empath Black nebo do levnější klasiky Ecler NUO 3

Nabitý víkend

Už dlouho se nestalo, že bych měl za jeden víkend 2 hraní.

Takže je čas stím něco udělat a pořádně se vydunit :)

Pátek

Trochu zvláštní pocit, když už třetí týden chodím po městě kolem těhlech plakátů, kde je zrovna největším písmem Apin. Nejsem zrovna příznivcem komerčních akcí z barevných plakátů plných reklam s hvězdným lineupem. Už vůbec nerad vidím na plakátech napsáno Apin, když už, tak alespoň ne tak velikým písmem… No naštěstí tohle není případ komerce, jenom prostě nekoho potřebovali jako headlinera této akce a odsral jsem to já :) No co, dnb jsem už dlouho nikde nehrál, takže po nějakém čase opět změna :)

Malé akce v Lku jsou vždycky velmi luxusní a troufám si tvrdit, že s mnohem pohodovější atmosférou, než ty velké akce na velkém sále…

Slíbeno je spousta fotbálků, pořádný zvuk, světla a mlha. Už se na tuhle akci těším, ikdyž tam nebudu být moc dlouho, abych načerpal síly na další den…

Podrobnosti zde

Sobota

No a v sobotu se jede do Chocně. Oproti pátku trochu zrychlíme a přitvrdíme, takže posluchači, co se nedočkají v pátek, určitě budou potěšeni sobotní hudební produkcí :)

Jako vždy čekejte velmi povedený liveset (kdo nebyl v sobotu v Pitchi, přišel o hodně), nějaký ten pingpong já vs Hulín, kdy si zase budem říkat, že bysme to mohli už zpomalit, ale následující „zpomalující“ deska to z 230 BPM ještě vytáhne na 250 BPM :) Nebude chybět originální projekce v podání 2kangoo, host a samozřejmě pořádný kvalitní zvuk a kravál až do rána.

Podrobnosti zde

Mám takový pocit, že v pondělí zase nebudu nic slyšet a budu docela rád, že na ten příští víkend se žádná další akce nechystá…

Na Valentýna – běžte všichni do Pitche !

Tak schválně, kdopak z vás si po přečtení nadpisu pomyslel na něco sprostého?

Kamže vás to vůbec posílám?

Tenhle blog navštěvuje hodně pardubáků a tak se toho musí využít, protože Chrudim je co by čápem dohodil a kamenem doletěl. Nebo jak se to říká :)

Možná mnozí z vás budou znát legendární R klub.A kdo nezná, tak pozná. Je to místo, kde se v minulosti pořádaly velmi povedené akce a když jsem byl ještě ještěr, strávil jsem tu mnoho příjemných večerů poslechem všelijaké muziky. Noci u merkura, Easteci, psytrance, Ladida na silvestra 2000 a hromada dalších, to byly akce, na které hrozně rád vzpomínám. Naposledy tam hrál DJ Tráva a to byla vážně moje asi poslední návštěva zde…

Pak Rko skončilo, chvíli se nic nedělo a pak se ten podnik přejmenoval na Zuzzy bar a jeho dramaturgie se zcela odvrátila od elektronické muziky a zaměřia se na metal a rock. Mnoho lidí včetně mě tím tak přišlo o jediné kvalitní místo, kde se mohli kulturně vyžít a kde trávit sobotní večery na chrudimsku.

Nic netrvá ale věčně a tak i Zuzzy baru město neprodloužilo smlouvu a tímpádem se Zuzzy bar v tichosti odebral do věčných lovišť.

Co dál? Prostor nezpustl, ani se nezboural. Od září se přestavěl a zrenovoval interiér a klub se otevřel pod názvem Pitch. A co je nejdůležitější: V Pitchi se neomezují se jenom na rock a metal, ale prostor dostávají takřka všechny hudební styly, počínajíc jazzem, rockem, přes Ska, funk, hiphop až k drumnbassu nebo teknu !

Ikdyž se tu každý víkend děje něco zajímavého, přiznám se, že na akci jsem tu v novodobých dějinách byl poprvé minulou sobotu ato ještě navíc úplně neplánovaně.

Předtím to bylo na chvilku vloni v prosinci, když jsme tam byli domlouvat tuhle valentýnskou akci. Jinak to bude takových 7 nebo 8 let, co jsem tam byl naposledy. Dost jsem koukal, jak se ten prostor změnil. Interiér je trochu jinak řešený, ta příčka oddělující havní parket a chillout je pryč (respektive posunutá, ale chill out tu už asi udělat nepujde), sedačky a křesla nahradily židle a stoly a přibyl tu jeden automat (nechce žrát letáky na tuto akci), pak šipky a nové fotbálky…

Klubu to ale svědčí a už jenom ten fakt, jaké velké a žánrově různorodé akce se tu pořádají, znamená, že kultura v Chrudimi opět ožila a příznivci kvalitní muziky mají opět svůj prostor, kde se můžou dostatečně kulturně vyžít :)

Jak již bylo zmíněno. Do Pitche se chystá i Figura a to přesně na Valentýna, takže se můžete těšit na nadstandartní náklep z desek i z mašin, nějakého toho hosta, speciální valentýnskou projekci a pořádnej kravál :)

Více informací pod plakátem ;)

63 kilo hudby

Lidé si svoje hudební archivy poměřují a hodnotí všeliak.

Nejčastějším měřítkem bude ve většině připadů složka MP3 a její velikost v GB. Ale vzhledem k různým datovým tokům a kvalitám souborů je nějaká obsazená kapacita disku naprosto pomíjivým údajem. Zvlášť, když se u mnohých uživatelů hudební a zvukový archiv neskládá jenom z mp3 souborů, ale i z ogg nebo wavu.

Rozumnější a hodnotnější by byla celková stopáž všech hudebních souborů na disku. S tím by se už dalo pracovat, ale jen u těch uživatelů, co mají jako mp3 nebo ogg vorbis uloženu opravdu jen muziku. V mém případě by informace, že celková délka playlistu je 5 týdnů, 2 dny, 14hodin, 36 minut a 58 sekund taky o ničem nevypovídala, protože většina z toho není muzika, ale hromada hudebního materiálu. Různé pady, ruchy, hlášky, loopy, samply nebo nájezdy. Jako machrování před kamarády to jsou dobré trumfy, ale v praxi už trochu nanic. Hej kámo to jseš slaboch, mě by to v kuse hrálo dva měsíce… Kdo by poslouchal půl hodiny pískání nebo vrčení v různých frekvencích a tóninách?

Poměřovat množství muziky tím, kolik máme CDček nebo kazet? Žijeme už přece v 21. století a ruku na srdce, kdo z vás si ještě dneska kupuje hudební CD nebo kazety, když tu máme torrenty případně pro ty poctivé Beatport, nebo legální MP3 z internetu?

Navíc přečtěte si některé články o tom, jak prodej CD nosičů klesá rok od roku stále více, zatímco poptávka po vinylech roste…

Důvod je prostý. Hudba na vinylu má neoddiskutovatelné unikátní zvukové kvality, dynamiku a prostě tu energii, kterou sebelepší převodník nedokáže z nul a jedniček vykouzlit. Navíc je pro mě nejdůležitější ten kontakt s médiem.

A tady se už dostávám k tomu, co jsem nakousnul v úvodu. Dnes jsem zvážil svých 305 vinylů. Dohromady plus mínus 63 kg :) Občas si říkám, kdo se stím má tahat a vždyť stejně si na akci beru maximálně 30 desek… Ale prostě to, že mám svoji oblíbenou muziku na desce na kterou si můžu sáhnout, kterou pouštím ostatním lidem, můžu si její rychlost přehrávání a korekce upravit jak chci, je prostě nenahraditelný pocit…

Taky lze trochu zapochybovat když se budeme bavit o muzice, protože ne všechen materiál vylisovaný do vinylu je hudba. I zde jsou loopy, pady, hlášky nebo pískání. Prostě zvuky se kterými lze pracovat mnohem pohodlněji, efektivněji a přesněji, než na obrazovce PC. Pro laika nemyslitelné, ale kdo podlehl kouzlu ovládání zvuku rukama, dá mi za pravdu, že nějaké klikání myší se tomu nemůže absolutně vyrovnat…

Ani trochu nezávidím vám, co máte ve svých mp3 přehrávačích terabajty nehmotné a nic nevážící hudby, která nemá z tohoto pohledu žádnou hodnotu a můžete si tak maximálně upravovat výstupní hlasitost a pasivně poslouchat :)

Tracklist nebude

Berte to jako takové promo do roku 2009.

Aneb jak se dá taky míchat na gramcích, co nedrží rychlost :)

Tentokrát žádné výrazné odbočování od tématu a útěky k ostatním stylům, jak mám v oblibě, ani žádná brutalita jako minule. Prostě čekejte hardcore rave od začátku do konce. Tentokrát ani jeden Psychik Genocide a podobně. Pravda, tam ke konci po padesáté minutě se to trochu zvrhlo v něco jiného, ale myslím, že to není na škodu :)

Nepočítal jsem to (ani nemám čím), ale ten začátek je teda pomalejší a nejspíš to nemá ani 200BPM, ale postupně se to malinko zrychluje. Vůbec celý ten setík je tak nějak zatraceně pomalejší, asi za to může ta vánoční atmosféra, rozežranst a lenost, tak se za to na mě prosím nezlobte :)

 

Letos už žádnej dramenbejs prosím!

Během pár posledních týdnů jsem měl několik nabídek na hraní. Jsou to nabídky od známých, volali mi dokonce i lidi, které jsem viděl možná jednou v životě, že pořádají akci a jestli bych si nechtěl přijet zahrát.

Pokud už na ten termín něco nemám, tak se zeptám, co je to za akci a odpovědí mi je, že se jedná o dnb party.

Jako slepý k houslím jsem koncem listopadu přišel k hraní v poslední Hale v Týništi (skutečně poslední, Hala je teď zavřená a nikdo neví, co bude dál). Prostě jsem tak nějak odkejval že bych mohl zahrát a ani jsem si pořádně neuvědomil, co to bude za akci a pustil jsem to z hlavy. Až za pár dnů mi zvonil telefon „…tak je to všechno dohodnutý, ale je to dramová akce, tak žádný šílenosti hele. Poslouchal jsem ten tvůj poslední setík a takový desky nech radši doma :)

Dramenbejs? No jo, už jsem to slíbil, tak nemůžu cuknout.

Možná by mě mělo těšit, že je o moje vystoupení zájem a že mě stále někam zvou, ale zrovna na drumbácový akce… to moc radosti nemám.

Stále jsem přesvědčen o tom, že nehraju nijak zázračně a navíc nemám co hrát, ale ty, co mě chtějí na svoji party, jsou asi přesvědčeni jinak. Asi tuší, že v dramaturgii akce je dobré udělat nějakou změnu v programu, kterou spatřují právě ve mě.

Dvakrát do měsíce hraní bohatě stačí! Rozhodně ale ne na dnb party, kde se celý večer valí bezduché a monotónní odporné dnb tracky současnosti. Kdybych měl vypsat takovou hitparádu nejčastějších producentů a labelů na dnešních dnb akcích, tak tam rozhodně uslyšíte Noisii, Proketa nebo něco do Renegade Hardware. Prostě nudný a ničím zajímavý neurofunk a techstep, ze kterého se mi dělá špatně. A tohle mám poslouchat celý večer než se na mě dostane řada? Ještě navíc na výkonném zvuku? Děkuji za nabídku, ale musím ve vlastním zájmu odmítnout.

Už jsem přišel na to, proč mě po takových akcích bolí hlava. Není to chlastem nebo zahuleným klubem, je to právě tou odpornou muzikou, která je tak nahlas….

V Hale naposled jsem si to opět ověřil. Ačkoli jsem se díky upozornění vybavil drumnbassovými deskami, které jsem lehce kombinoval s ravem, teknem a ragga/breakcorem, byly to desky z dob, kdy se dnb dal ještě poslouchat a měl nějakou myšlenku a inteligenci. Celý večer ty ostatní djové valili právě ten odporný výše zmiňovaný typ drumnbassu a to mi vystačí na hodně dlouho a proto jsem si řekl, že letos už žádnej dramenbejs!

Kalba na Mikuláše

Těšte se na pořádný hardcore rave náklep z mašin i z desek na Mikuláše!
Mikulhašská tancovačka, kterou jste už mnozí jistě zaregistrovali v tom blikacím černém rámečku v pravo dole ;)

více info na webu

I Like It

V neděli jsem se konečně dostal k tomu, abych nainstaloval a vyzkoušel poslední Ubuntu 8.10 „Intrepid Ibex“ (což se ukázalo jako velká chyba) a než se to všechno stáhlo a nainstalovalo, tak jsem měl volnou chvilku a konečně se dostal taky k nějakému záznamu na nových přenoskách.

Právě kvůli porovnání kvality zvuku je záznam uložen se 192kbps bitrate a proto má tato zhruba půlhodina 47MB.

Alternativa a originalita, to jsou podstatné věci, kterých se držím :)

Setík je sice krátký, ale ono to bohatě stačí :) Relaxační nebo meditativní hudba, která je vhodná jako hudební terapie při bolestech hlavy, nespavosti, nebo schizofrenii.

Možná, že bude někdo zklamaný, někdo překvapený, někdo šokovaný. Ale o tom to přeci je, hudba má vzbuzovat emoce a pokud na posluchače nezapůsobí, tak je něco špatně. Například mě vždy výborně pobaví a rozesmějí ty tracky, co jedou od sedmé minuty.

Chápejte, že nebudu hned nahrávat nové desky, které ještě ani nemám pořádně otestované na lidech. Proto to je tentokrát něco, co bych si na akci nedovolil pustit…

APIN – I LIKE IT

Oblíbená alba

Internetem se šíří jedna řetězovka, nikdo mi ji neposlal a protože se jen tak povaluje u Izmyho, tak si ji pujčím, protože se mi líbí.

Téma je vypsat svoje nejoblíbenější alba. A protože nejoblíbenější jsou vždycky ty nové desky a poslední zásilka z Francie byla obzvlášť těžká, byl by seznam dlouhý a tak se tu rozepíšu jenom o některých kouskách a prozradím, proč stojí za to si je pořídit.

Jak je již známo, mám v oblibě díla, na které nelze jen tak narazit. Ani v tomto případě tyto songy neuslyšíte na žádné diskotéce, nehrajou se v rádiu, ani je nehledejte v žádném hospodském jukeboxu.

The Teknoist – Poissoned

http://www.discogs.com/release/1457971

Na áčkové straně je samotný finálový Poissoned z roku 2003 (Get Your Garys Out) a právě kvůli němu se ta deska vyplatí.

Ze začátku je slyšet abstraktní zvuky připomínající kroky. Spíš tanec, protože jsou nepravidelné, ale velmi přesně se opakují, takže se dá podle toho rychlost určit hned od prvního okamžiku a dá se podle toho hned připravit k mixu protože tím je vlastně daná celá rytmika tohodle díla.

Do toho se postupně dostává velmi atmosferický synth čímsi povědomý. Z prvu mě napadlnul Michael Jackson – Thriller, ale není to odsud, ikdyž je ta melodie velmi vypjatá jak z horroru.

Do téhle souhry kroků a strašidelné symfonie s občasnými vyděšenými výkřiky se pomalu přidává další odněkud známá smyčka. Tentokrát vím, že ji dobře znám, ale stále si nemohu vzpomenout odkud.

Tenhle povědomý motiv se dostává stále více do popředí až k vlastnímu solu a nabývá na intenzitě a náhle zničeho nic přicházejí velmi intenzivní beaty, ale největší sílu má jen ten první, další jsou postupně jeden za druhým hezky odfiltrovány a staženy až k chvilce tichého vyvrcholení, kdy posluchač tuší, že se už něco stane.

Čekali jste nálož beatů? Je tam naznačena, ale předtím se v půl vteřině stane hned několik věcí.

Další kousek samplu, tentokrát hláška „I got“, která znamená další indicii k rozluštění hádanky. Následuje jediný kopák a po něm se nečekaně spustí silnější a pravidelně tepající beaty určující rytmus a každý osmý je slyšet zvrat v pravidelně se opakujícíh smyčkách beatů za doprovodu trochu pozměněného úvodního odněkud známého motivu.

Další série ještě silnějších beatů následuje dříve než se posluchač stačí oklepat z té první nálože. Úvodní motiv se zase změnil, ale stále si zachovává strojovou pravidelnost. Další změna, ještě silnější beaty tentokrát s podporou jemných hihatek a dalších cinkrlátek.

Beaty přesně diktují 210BPM rytmus a skladba správně graduje k náhlému propadu zvuku a tím i odhalení zdroje.

Je slyšet trochu pozměněné a zdistortované „I got the poison, I got the remedy – I got the pulsating rhytmical remedy.“

Tak teď už je to jasné. Tohle všechno přece známe od Prodigy a jejich Poison. Mělo mě to napadnout hned už i podle toho názvu Poissoned. Na discogs je tato skladba uvedena jako hardcore verze.

Následují další beaty, tentokrát se skladba dostává do velmi neklidné části, kdy není snad ani jediná série 16 beatů pravidelná nebo nečím nepřerušená. Zvuk se natahuje a smršťuje, mezi beaty se objevuje stále více „bordelu“ a kopáky začínají být ještě více rozlámané a ve skladbě jsou desítky zajímavých samplů a postupů. V postupných krocích se vystřídá nespočet efektů a všechno na sebe parádně pasuje. Objevuje se stále více motivů z originálu od Prodigy, již není pochyb, odkud to všechno známé pochází.

Tohle je ten správný HC/BC, kdy člověk nemůže tušit, co na něj kdy ze skladby vyskočí a může se jenom nechat překvapovat každým dalším unikátním okamžikem tohoto remixu.

Na pozadí toho všeho nádherně pravidelného a neopakujícího se bordelu se v nečekaném zklidnění za doprovodu zkresleného hlasu ozývá siréna a já jen doufám, že tu bude mít solo abych si na ní mohl sáhnout. A skutečně, zhruba po třech minutách najednou všechno zmlkne a siréna tu na několik sekund odněkud varovně troubí do vzácného ticha.

Ještě mnohokrát se to všechno rozseká, rozláme a zklidní, aby se to zase zvrhlo ve smršť zlámanin, bordelu a tvrdých hardcore kopáků..

Mám ten pocit, že jsem tu zaslechl i něco od Beastie Boys. Skladba je velmi komplikovaná.

Track finušuje tam, kde začal, tedy v oné hřbitovní melodii a nezbývá nic jiného, než ji pustit znova od začátku a nebude to na škodu.

Na druhé straně desky Mike Hayward aka The Teknoist dokazuje, že si opravdu libuje v komplikovanosti a různorodosti skladbou 5 Point Exploding Hear

Začínáme jakýmsi proslovem podmanivého hlasu, který k nám promluví v tracku ještě několikrát.

Není tu nic, co by naznačovalo nějaký hudební nástroj. Prostě se jde hned na věc velmi abstraktním způsobem náklepu ;)

Opět spousta zvratů a záměrně zmrvených zvuků, které by určitě v kterémkoli jiném hudebním stylu zněly trochu „lépe“, jenže záměrnou distorzí tím dochází k fantazírování mezi mnoha motivy vzájemně a někdy se to jeví jako nadávky, někdy jako zvuky strojů, někdy prvky rave, jindy zase jako hudba :)
Je tu vše co tu má být a je to servírováno ve velmi přesných a vyvážených dávkách. Tohle je u mě hrnek toho správného mlíka ;)

Není tu naznačeno mnoho „veselých“ elementů, ale přesto skvěle baví a ty 4 a půl minuty je opravdu co poslouchat.

Amos Non Stop Arse Grapes

Ze začátku opět zmrvenina jakési ukradené smyčky s alarmem na pozadí.

Krátký tón a už to jede. Výrazný break po chvíli podpořený silnou valvou beatů. Tentokrát tu je cosi připomínající elektrickou kytaru. Umělecky zkreslení hlubokých frekvencí a kreativitě ve všem ostatním se meze nekladou.
Skladba se dostala zhruba do své polovičky na oddechový čas a všechno utichlo. Když tu se odněkud ze spoda vyvalují povzbuzující skoro až diktující ragga vokály a nastává zlom v tomhle příběhu.

Stále více to připomíná raggacore a přitom si zachovává svůj nelítostný ubíjející hc beat.

A opět se na to nabaluje ten bordel ze začátku.

Počkat, tohle jsem už slyšel… Aha to je ta siréna co jsme slyšeli v prvních minutách, to znamená, že se deska blíží do konce.

Po téhle desce si rádi sundáte sluchátka z hlavy, protože ji budete mít o několik kilogramů těžší ;)

Wickedsquad – Wicked Vinyl 05

http://www.discogs.com/release/1380712
Katalogové označení BR 005 znamená, že jde o pátou desku z Buccaneer Records a za těch 10,25 euro opravdu nemůžu litovat.

Deska má sice jen po jednom 45rpm tracku na každé straně a když jsem poprvé dal jehlu na A stranu, tak jsem se zděsil, co jsem si to objednal, páč jsem jakýsi dnbwise nečekal.

Samozřejmě že nejdůležitější bude druhá strana, a k té se také dostaneme.

Tak tedy No Guns Inna Dance je na můj vkus příliš moc „drummy“ dubwise. Spíš tedy jumpup s dancehall prvky.

Jediné co tu stojí za vyzdvihnutí je mastering spolu s výborným, přesným a nepolevujícím zpěvem Demolition Mana a ke konci už pouze jenom monotónní smyčka a nepříjemně sladce se dokola opakující basová linka. Zvukové zpracování tohoto projevu MCho je jedno z mála povedených a na tomto tracku jsem kupříkladu porovnával staré a nové přenosky a právě zde se rozdíl v kvalitě přednesu nejvíce projevil. Když si pustíte desku trochu rychleji, tak se z toho stane ženský vokál.

Bez toho výrazného vokálu na konci už skladba přestává být jakkoli zajímavá a opakující se rytmus vybízí k pohodlnému přechodu na další dnb desku…

Nejhorší asi pro tento song může být převod do formátu mp3 nebo na CD, protože tím tak samotná skladba ztratí to, co je na ní asi nejvíce zajímavé – tedy dynamiku a zvukovou kvalitu vokálu.

Lustig Ist Das Räuberleben!

To je ten song, kvůli kterému musí být vždy můj record bag o jednu desku těžší.
Začáteční jednoduchá breaková smyčka umožňuje pohodlný přechod z již hrající desky a teď to začne.

Dechové lidové nástroje do závěru osmého cyklu znamenají předzvěst dětské říkanky Lustig Ist Das Räuberleben.

Zní to velmi originálně a zábavně, jak sedí do toho průvodního breaku. Bohužel německy ich verstehen Scheiße, ikdyž jsem se to 4 roky učil, stejně vám neprozradím o čem ty děti zpívají…

Pak se začnou valit přesné a decentní tekno kopáky a track s celou básničkou získají jakoby více na rytmu a po chvilce silnější beaty v další pasáži ten pocit ještě umocní a energie proudí a přitom se posluchač skvěle baví.

Jediné, co se tu opakuje je rytmus udávající místy zkopnutý nebo chybějící beat. Všechno okolo se střídá a mele a že toho tam je dost. Od Sweet Dreams od Eurythmics až po Kankán. Vybere si každý. Nebudu vypisovat vše, ani by se to sem nevešlo a nechci prozradit všechny zábavné momenty překvapení.

Jedno je jisté. Tohle je po nějakém čase opět největší favorit, který odemě na akcích budete nějaký čas pravidelně slýchat dokud mě neomrzí nebo ho nevystřídá něco dalšího.

To samé platí i o první uvedené desce. A kdy a kde budu tyhle a ještě mnoho dalších desek pouštět se dozvíte po kliknutí v pravo na ten černý obrázek AKCE Figura SS ;)

Trochu se mi to protáhlo, takže o dalších deskách zase někdy příště ;)

JungleTekSmashUp

Tak jsem měl zase chvíli, když jsem čekal, až se mi něco stáhne z netu a při té příležitosti mě napadlo, že jsem už dlouho nic nenahrál.

Tak tedy vzniklo tohle. Jak už asi všichni víte, nerad hraju to, co hrají ostatní djs a co můžete slyšet na každé party, proto ani nyní nějaký mainstream od tohoto 56MB velkého setu nečekejte. Nerad bych škatulkoval, je tam od všeho trochu, snad v rozumném poměru. I příznivci skladeb s vokály by si mohli přijít na své. Trocha amenů, pak to chvíli bouchá, pak se vysype šuplík s příborem na zem, pak to zase bouchá, pak se řítí skříň s nářadím ze schodů atd. Prostě bordel :)

Tracklist opět nebude – tajemství šéfkuchaře, protože chci být originální a těžce nesu, když slyším někoho hrát stejné desky, co mám v báglu taky ;) Ale nebudu tajit, že je ta hodina převážně vyplněna těmi rychlejšími, polámanějšími a bordelizačními tracky. Ve stručnosti od Stivse, přes Dr.Bastardo, jednoho Mata Weasela, až třeba po Speedfreaka na konci.

Jistě bude hodně posluchačů zajímat, co že je to za desku ve dvacáté minutě. Můžu vás ujistit, že se nejedná o českou produkci, ačkoli všechny desky v Evropě se lisují u nás v Loděnicích. Deska vyšla v Německu v květnu 2005 a její výroba byla limitovaná na 500 výlisků! Takže i kdybych prozradil, o jakou skladbu se jedná, tak stejně šance na její sehnání je mizivá. Vždy, když ji někde zahraju na akci, najde se několik zvědavců, co by rádi zjistili, kdo že to posluchače tak hezky tituluje a pobízí k pohybu :)

Technicky vzato není to zrovna to nejlepší, co ze mě za poslední dobu vypadlo a je zde slyšet několik neslazeností, nevyvážeností a občasné zaváhání. Ono míchat takovej bordel v tolika různých zvukových hladinách a spektrech není jen tak… Částečně to je způsobeno rukama, přiznávám, a částečně taky špatným technickým stavem přenosek, protože mi na RavePortu francouzi sbalili plastové krytky na hroty a celou krabičku (nevim ale k čemu jim jsou, když měli Concordy), ve které jsem ty přenosky přepravoval, takže jsem si je z hradce vezl domů jen tak v kelímku v pytlíku na sluchátka a celkem se to na kvalitě zvuku podepsalo :(

Nejspíše si Concordy koupím taky, protože jak tak zjišťuji, je to pro mě a můj mixák asi nejvhodnější přenoska. Jeden čas jsem byl pevně rozhodnut, že pujdu a koupim si je, ale nakonec jsem si nebyl jist, jak je to s vyvažováním a jestli by mi při mém stylu hraní moc neskákala jehla, takže jsem prozatím nic nepodnikal. Ale nutkání pořídit si nový pár přenosek je stále silné a až nakonec utratím několik tisícovek, tak na tom zase nahraju nějakou testovací nahrávku.

Prozatím si poslechněte tenhle můj nejnovější setík. Doufám, že se vám (ne)bude líbit ;)

Apin – JungleTekSmashUp