Štítek: speedcore

Brothers In Blood 001

ApinLeave a comment

Dnes bych vám chtěl doporučit jednu malou (10″), ale zato výbornou desku labelu Brothers In Blood

Brothers In Blood spadá pod vydavatelství Peace Off, které má pod svými křídly další vkusné a nadějné labely: Bang A Rang, Damage, Kamikaze Club, Mutant Sniper a Ruff.

Peace Off budou znát posluchači právě díky producentům jako jsou Sickboy, Doormouse, Rotator, Mochipet, Dr. Bastardo, Cardopusher a další. Důležitou vlastností všech desek vydaných pod tímto vydavatelstvím, je pečlivý výběr tracků a luxusní mastering každé energetické bomby, kterou se rozhodnou vytlačit do vinylu, nebo vytesat do mramoru :)

Toto vydavatelství vycítilo mezeru na trhu a rozhodlo se pro Brothers In Blood, což je speciální label, který lisuje pouze 10″ desky. Pro dva 45RPM tracky je klasická 12″ deska zbytečně veliká a 10″ placička je naprosto dostačující a praktická, která se všude vejde, lépe přenáší a vůbec :)

Brothers In Blood má venku zatím jenom jednu desku, ale hned ten první výlisek obsahuje velmi zábavné a mým uším líbezné zvuky, ameny, vrzání a distorze :)

Na prvním Brothers In Blood se podíleli mistři Rotator a Cardopusher svými raggacore-breakcore tracky.

Na A straně je Jump Da Fuck Up od Rotatora.

Idilicky začínající ragga písničku brzy utne nálož bordelu. Rotatorův rukopis poznáte hned po prvních vteřinách. Nekompromisní hardcore-grind-breakcore-mashup nedovolí ani na chvíli vydechnout a posluchač se ocitá v záplavě hardcorových a raggacorových motivů kterým diktuje elektrická kytara. Protřepat, namíchat, rozsekat, znova protřepat, občas zaseknout, převrátit a servírovat.

Pokud by se zvuky a ruchy daly přirovnávat k reálných zážitkům, mnoha lidem by se mohla vybavit návštěva zubaře během reggae festivalu. Dokonce i tu vrtačku a trhání dásní zde lze v několika různých frekvencích postřehnout. Celá věc ale není tak černá jak by se mohlo zdát, už proto, že vás během celého zákroku bude občas povzbuzovat vlídné lidské slovo.
Výkřiky „Jump Da Fuck Up“ ztrácející se pod několika filtry uslyšíte ve skladbě několikrát. Několikrát i uslyšíte z této hlášky jen vyfiltrované a zasekané části slov, které parádně pasují do toho širokého zvukového spektra, které na desce naleznete. Rotator se snaží posluchače terorizovat energickou směsicí různých stylů a samplů a přitom si zachovává svoji neoddiskutovatelnou preciznost a uhlazenost a skvělou srozumitelnost při zásadní komplikovanosti. Tohle je vážně hudba do čekáren u zubaře :)

Fighters Unite na druhé straně už dlouho nemůžu dostat z hlavy, protože je prostě geniální a Cardopusher si s přípravou evidentně dal dost práce, protože skladba obsahuje neuvěřitelné množství různých samplů, jejich remixů, kombinací, postupů, přeskoků, smyček a spoustu dalších věcí.

Hned na začátku tu máme zase jamajské motivy (z písničky na jejíž název si teď nevzpomenu) u kterých si pomyslíte, jestli není potřeba vyměnit jehlu. Takhle zkurvený zvuk je v tomto úryvku úmyslně, o čemž nás hned přesvědčí přerušovaná dávka rychlých amenů následovaná příjemným ragga breakem na houpavé basové lince se zdistrortovanými výstřely na pozadí. Tomu všemu dominuje každou čtvrtou dobu jemně vyechovaný úder do kastrolu (je to bubínek, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že to zní jak vařečkou na hrnec :)), který nás provází takřka celou skladbou od začátku do konce a výrazně povyšuje celý track.
Tahle skladba dokáže neuvěřitelně zabavit (testováno na lidech), přesto bych její reprodukci doporučil až s prvními ranními slunečními paprsky, protože před půlnocí by mohlo mít několik lidí problém :) Jestliže byla předchozí skladba příliš agresivní s veselým vokálovým samplem, tak tohle je zase veselé s agresivní distorzí. Cardopusher na kurvení zvuku velmi dbá a určitě se vám v jednu chvíli vybaví svítící červené kontrolky signalizující přebuzený zesilovač (ikdyž si to budete pouštět potichu) a staré rozladěné rádio. Jsou to prvky, které na pořádném zvuku na posluchače působí neuvěřitelným způsobem a budí dojem, že více euforie z toho snad už ani nejde vyždímat :)

Není to žádné techno, ani žádný dramenbejs, není to nic, co byste čekali od kteréhokoli jiného hudebního stylu, přesto se tu mísí mnoho žánrů, které jsou znásilněny, transformovány a překopány pro potřeby této skladby. Pokud budete desku pouštět na regulérních 45RPM, brzy po čtyřech minutách přichází náhlý konec a nabízí se otázka, proč tuhle báječnou věc Cardopusher ukončil tak brzo. Na těch 10″ by se při zachování šířky odstupu drážek v pohodě vešlo ještě alespoň půl minuty…

Album se dá sehnat i v mp3 formátu nebo na youtube, ale na to bych si tady netroufal upozorňovat, protože kvůli zvukové preciznosti a dynamice skladeb se posluchač poslechem digitální verze ochuzuje o to nejlepší. Všem skladbám dominuje distorze, ovšem v dynamickém rozsahu a pro zachování celého slyšitelného zvukového spektra zní mp3 prostě zase jako distrorze a to ruší a posluchač není zahlcen tak, jak to autor zamýšlel…

Desku jsem si nahrál pro archivaci a pak jsem porovnával originál na desce a zaznamenanou mp3 v nejvyšší kvalitě. Rozdíl je opravdu slyšitelný a nedá se to srovnat.

Článek zlehka přesáhnul 800 slov a tak je nejvyšší čas to nějak ukončit. BIB 001 vyšla začátkem loňského roku a je opravdu škoda, že Peace Off nevydává další díly v častějších intervalech, v jakých vychází například série Kamikaze Club…

Na BIB 002 se už moc těším, ikdyž o ní zatím není ani vidu, ani slechu. Možná Peace Off čeká, až se první díl vyprodá, aby mohli přijít s druhým. Takže všichni zájemci utíkejte do vinylshopů, protože jich na skladech už mnoho nezbývá. Schválně neuvádím odkazy na konkrétní shopy (označení desky už víte a tlačítko hledat snad umíte taky zmáčknout), kde se v některých obchodech tato deska dostala do top 5 nejprodávanějších titulů.

Zvukokurv

Apin4 Comments

Tuhle větrnou neděli mě taky konečně napadlo zmáčknout tlačítko Record a něco nahrát. Aneb jak je jednoduché nainstaloval Audacity a bez problémů udělat 50 minutový záznam v 128kbps. Sice jsem byl tou poslední (beta) verzí Audacity trochu vyveden z míry, ale nakonec se mi podařilo všechno naklikat tak, aby to nahrávalo stereo a nakonec vyrenderovalo mp3 soubor v poslouchatelné kvalitě. Dokonce i ten balanc je nezvykle vyrovnaný (že by i ten druhý kabel začal zlobit a tím se dostal na úroveň prvního, který vedl o trošičku slabší signál? No hlavně, že mají oba kanály stejnou úroveň hlasitosti)

Měl jsem si už tou dobou hrát s úplně jinýma deskama (hraju si s nima právě teď ;)), jenže bohužel se balíček z Francie někde zdržel na poště, takže se do tohoto setíku sešly starší a ověřené kousky. Beztak bych nové desky hned nenaplácal do setu a nedal na net, když je nemám ještě otestované na lidech na akci (budu testovat v pátek ;))
star trek dj

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec vypustit do světa. Přeci jenom ne každý si to vyposlechne až do konce… Každopádně už jsem slíbil, že něco nahraju. Není to zrovna První jarní den, ve skladbách zde obsažených je vysamplováno mnohem více zvukového materiálu, uslyšíte více zvratů, překvapujících a zajímavých postupů, distorze (a občasné nechtěné přebuzení), filtrů, nečekaných vsuvek a vůbec toho pořádného bordelu a beaty jsou zatraceně blízko u sebe. Je o malinko svižnější, industriálnější a extrémnější než poslední setík a jednou(nebo dvakrát? už nevim) jsem musel na tom gramofonu rozsvítit 50%, aby to do sebe nějak pasovalo, ale stejně je to na můj vkus stále příliš pomalé.

Je to nahráváno bez jakékoli předchozí přípravy (pouze jsem měl představu o tom, jaké desky bych chtěl tentokrát prolínat) a záznam nebyl nijak následně upravován. Jsou tam sice drobné chybičky a nepřesnosti, ale těch si stejně běžný posluchač nevšimne a nebudu to přeci kvůli pár kopancům nahrávat znova :). Možná za uši tahající poslední „Sunshine reggae“, která mi ale opravdu docela ujela, ale snad mi to odpustíte :)

Originalita a energie jsou ty důležité pojmy, kterých se vždy snažím držet. Přeci jenom ani by mě nebavilo nahrávat tuctovou tucku, kterou hraje každý druhý dj. Snažil jsem se o výběr desek, které by setu udávaly nějaký směr a tempo. No to tempo pozvolna roste a já jsem neplánoval, ani nechtěl, nakládat celou dobu (v okamžiku záznamu jsem ani netušil jak dlouho to vydržím), takže čekejte příval energie protnutý několika významnými zvraty.

První zvrat přichází brzo a je to můj oblíbený Johnny Clash, na něj poškrábaný Rotator (opravdu nevím, jak ta deska přišla k takovému ošklivému škrábanci, zrovna u tohodle tracku a celkově tím škrábancem utrpěla celá skladba, což je dost slyšet). Další je Dr. Bastardo – pravidelný návštěvník a věrný posluchač poznává :) Následují ne zrovna ideální přechody na skladby, které stupňují energii a přilévají olej do ohně.

To by stačilo. Těžko se můžu vcítit do publika, když jsem před sebou žádné neměl, ale po zhruba pětatřiceti minutách musí mít i ten nejotrlejší posluchač dost, takže přichází další zvrat.

Tenhle vokál jistě poznáváte. Aby ne, když jsem na něj už v minulosti upozorňoval. Snažím se prolínat ty oddechovější a veselejší věci, takže nečekejte další nátěr jako v první polovině setu. Stále se ale pohybujeme v prostředí radost-způsobujících amenů a na řadu přijde již zmiňovaný 50% rozsah pitch controlu…

Ve světě se zrovna vesele šíří syntetická forma prasečí chřipky, kterou teprve nedávno vyšlechtili v laboratořích na biologické zbraně, na našem území vítr strhává střechy a vyvrací stromy a já při tom nahrávm tohle…

Pokud v práci usínáte u počítače, pusťte si to hodně nahlas. Stejně nic neuděláte, ale alespoň neusnete :)

Nech sa páči ;)

Pojďme hledat význam symbolu 23

Apin95 Comments

Tento týden je plný veselých událostí.

I dnes ráno jsem se výborně pobavil díky novému komentáři pod článkem tekno nebo tekkno?.

Komentátoři se tam snaží odhalit význam čísla 23. Jsou to opravdu úsměvné myšlenky a poznatky a je zajímavé sledovat, kam až může sahat fantazie některých jedinců, kteří nosí xiltovku v úhlu 23 stupňů a na každém kousku oblečení mají číslo 23.

Ale proč 23?

Je to zvláštní, ale když se zeptám na akci nějakého ještěra(nebo ještěrky) s palestinou na význam toho čísla, co má na čepici, tak mi odpoví „to free“ neasi, nemáš cígo? :)

Na článek vysvětlující základní a prvotní význam čísla 23 a jeho symboliky a spojitosti pro tekno a freekulturu, jsem tu v minulosti už jednou odkazoval. Nechci se opakovat a proto bych to tentokrát chtěl pojmout trochu originálním způsobem:

Vyzívám všechny chytráky, znalce a krutopřísňáky, aby zde zanechali komentář se svojí teorií, proč zrovna 23 ! Jsem si jist, že těch několik zásadních významů čísla 23 tu padne, ale mě zajímají i ty ostatní verze, které vznikly jako vedlejší efekt současné masivní obliby symbolu 23 a jeho kultury. Zcestných vysvětlení jsem zaslechl už několik, byly vskutku originální a proto bych byl rád, abyste mi sem napsali jak ty opravdové významy, tak i ty z prstu vycucané vysvětlení a významy čísla 23 :)




Berte to jako soutěž, ve které vyhrává ten komentátor, který
a) sem napíše nejvíce skutečných a základních významů čísla 23, nebo
b) sem napíše ten nejoriginálnější, nebo nejvtipnější význam čísla 23.

O co se hraje? Nabídnout toho moc nemůžu, přesto bych vítězi mohl garantovat 1 měsíc zobrazování jeho banneru nebo odkazu zde na blogu (více jak 100 návštěvníků = více jak 500 zobrazení vaší reklamy denně).

Soutěž bych uzavřel, až se tu pod článkem objeví 23 komentářů (no flame) a poté vyhlásil vítěze, se kterým pak domluvíme podrobnosti.

Poznámka: pokud budete do komentářů postovat odkazy, nezobrazí se hned kvůli antispamu.
Váš odkaz v tom případě čeká na autorizaci ;)

Soutěž skončila, rozuzlení najdete zde

První jarní den

Apin2 Comments

Astronomicky začalo jaro už včera, ale dneska začíná podle kalendáře. Na první jarní den jsem chtěl nahrát nový setík, protože jsem k tomu byl několika lidmi přemlouván.
Úspěch totiž před lety zaznamenal jeden můj liquid funkový setík nahrávaný právě na první jarní den. Nevim tedy, co se jim na tom tolik líbilo, protože jsem ho míchal na laciných gramofonech pro děti, co nedržely rychlost a několikrát to tam je dost dobře slyšet… No, ucho běžného posluchače asi nevnímá ty občasné nepřesnosti a víc se soustředí na selekci desek a celkovou náladu setu. To ostatně můžu potvrdit, protože předtím, než jsem začal s djingem, měl jsem několik velmi oblíbených setů (např od Stakka&Skynet) a když jsem na ně po letech v archivu narazil, nemohl jsem pochopit, jak se mi něco takového mohlo tenkrát vůbec líbit. Samé kopance, nebyl tam jedniný kloudný přechod, prostě hrůza… No holt aktivní djing otevírá uši a naučí člověka poslouchat hudbu tak trochu jinak. Někdy to bývá na škodu, protože pak takového posluchače-dje, velmi rozhodí sebemenší chybička, kterou běžný posluchač třeba ani nepozná…

Tentokrát ale nečekejte liquidfunk. Mám takřka přesnou představu o tom, jaké desky do toho setu napasuju, jen ještě nevím, v jakém pořadí a kdy na to budu mít čas…

Je tolik věcí potřeba udělat a vyřešit, že jsem rád, že se k těm gramofonům postavím 3x do týdne a i tady platí pravidlo o trénování a zkoušení, jinak výsledek stojí za starou bačkoru. Stejně tak jako kytarista musí procvičovat prstoklad, tak i dj potřebuje trénovat scratch, nebo vymýšlet nové postupy a kombinace, jinak naučené zkušenosti pomalu ale jistě mizí…

Setík tedy někdy jindy, bohužel. Zklamu teď své příznivce a zklamu je ještě víc, až konečně něco nahraju a oni natěšění na liquid funk uslyší něco úplně jiného (ale zato originálního, přeci jenom liquidy hraje kde kdo a od toho se já už distancuji ;)

Tlačí mě čas a to bych ještě hrozně rád napsal jeden dost neuvěřitelný příběh ze života o nekonečné lidské blbosti, chamtivosti a absurdnosti. Tento týden se toho událo opravdu hodně, ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, ani popisovat jisté události a vysvětlovat složité vztahy mezi těmi lidmi. Dalo by to na jeden dost absurdní díl seriálu Beverly Hills 90210. Taky nemůžu riskovat, že by se k tomuto článku hlavní aktéři dostali, což by mělo dost nepříjemné následky jak pro ně, tak i pro mne.

Nemůžu, prostě ze své pozice momentálně nic psát nemůžu, ale opravdu bych chtěl být u toho, až to novorozené dítě začne jednou mluvit a říkat tomu pánovi tati a přitom by mu mělo říkat trochu jinak :)

Můj profil na Last.fm

Apin2 Comments

Tak jsem tomu nakonec také podlehl a jsem součástí další sociální sítě.

Ne nebojte se, nepodlehl jsem Twitteru, ani Facebooku, ani Libimseti, ani jiným podobným zoufalým službám, které údajně způsobují demenci, rakovinu, pocení nohou, nebo ztrátu soukromí. Jak již z nadpisu tušíte, stal jsem se součástí Last.fm

Co mě k tomu vedlo, když mám při práci s počítačem nejraději ticho? Tak bylo to asi z nudy a z větší části také ze zvědavosti a taky kvůli zkušenostem, protože všude o tom čtu, všude narážím na něčí vystavené playlisty, ale stále jsem tak trochu mimo mísu.

Proto jsem se rozhodl do toho kolotoče nastoupit také a podělit se s Velkým Bratrem o svoje statistiky a hudební zájmy. Přeci jenom v reproduktorech z notebooku snesu jakousi pochybnou kvalitu streamu :)

První dojmy byly smíšené. Registrace a instalace linuxového přehrávače (který je podle různých zdrojů nejlepší) byly bleskové a bezproblémové. Po přihlášení a rozkoukávání se mě překvapilo, že na mě vykočil interpret Apin 8) a služba mi v souvislosti se mnou nabízela interprety jako Reverb, Keshu, nebo Philip T.B.C. S těmahle lidma jsem se už nějaký ten pátek neviděl a tady je mám přímo vedle sebe :)

Similiar Artist obsahují Duran Duran Duran, Bong-Ra, Sickboy, nebo Rotator. Kam se poděla anonymita? Trochu mě to vyděsilo, ale zároveň jsem tušil, že se mi tady bude líbit, protože Last.fm zná hudební styly jako je breakcore, IDM, experimental, glitch, raggacore, noise, brutal breakcore, grindcore a podobné libůstky :)

Tak nějak jsem měl už předem zjištěno, že musím mít nalítáno několik hodin, aby se s mojí statistikou dalo něco dělat, proto jsem se dal do poctivého poslouchání.

První tag zkusím Raggajungle. Odehrálo několik songů a pak na mě vyskočila hláška o vyčerpání daného tématu, choose a different one. Cože? to má takhle malou databázi?

Zkouším tedy jiný tag. Tentokrát bych chtěl poslouchat nějaký Jungle. No to už vypadá lépe, Marvellous Cain, nebo Origin Unknown je celkem přijatelná strava. Docela mě ale rozhodilo, že mi pod tagem jungle začali hrát Pendulum… Kruci já chci poslouchat pořádně rozlámané ameny a ne diskotéku z MTV ! Navíc i tady na mě po chvilce vybaflo choose a different one…

To mi připadá podezřelé a trochu se utěšuju, že to bude tím, že jsem tu nový a systém prostě ještě neví, co mi má nabídnout.

Tak jdeme dál, zkouším Reggae. Vyhulený dredaři jsou snad zárukou toho, že nabídku zase hned nevyčerpám a přitom poznám snad i něco nového. Poctivě tedy přidávám do playlistu i do Love-listu pár tracků a podíváme se jinam. Copak asi teď hrajou pod tagem Chillout? No paráda, alespoň že se žánrově shodneme. Určitě se k tomu někdy příště vrátím. Breakcore mi nabízí konečně hudbu mého srdce. Takže vybírám několik tracků do playlistu, nasázím několik srdíček a pokračování příště.

Následující dny už to vypadá o něco lépe. Již nedochází k omylům jako v případě Pendulum a rádio se docela dobře strefuje do mého vkusu.

Svůj profil nemám ještě ani týden, takže na nějaké hodnocení nebo porovnávání je ještě asi brzo, ale můžete to vy služebně starší zkusit a případně do komentářů napsat shodu (chtěl bych ale vidět takového blázna, co by měl se mnou víc jak 60%)

I would talk about drums

ApinLeave a comment

Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…

Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.

Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičky Color Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.

Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.

Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…

Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)

Nabitý víkend

ApinLeave a comment

Už dlouho se nestalo, že bych měl za jeden víkend 2 hraní.

Takže je čas stím něco udělat a pořádně se vydunit :)

Pátek

Trochu zvláštní pocit, když už třetí týden chodím po městě kolem těhlech plakátů, kde je zrovna největším písmem Apin. Nejsem zrovna příznivcem komerčních akcí z barevných plakátů plných reklam s hvězdným lineupem. Už vůbec nerad vidím na plakátech napsáno Apin, když už, tak alespoň ne tak velikým písmem… No naštěstí tohle není případ komerce, jenom prostě nekoho potřebovali jako headlinera této akce a odsral jsem to já :) No co, dnb jsem už dlouho nikde nehrál, takže po nějakém čase opět změna :)

Malé akce v Lku jsou vždycky velmi luxusní a troufám si tvrdit, že s mnohem pohodovější atmosférou, než ty velké akce na velkém sále…

Slíbeno je spousta fotbálků, pořádný zvuk, světla a mlha. Už se na tuhle akci těším, ikdyž tam nebudu být moc dlouho, abych načerpal síly na další den…

Podrobnosti zde

Sobota

No a v sobotu se jede do Chocně. Oproti pátku trochu zrychlíme a přitvrdíme, takže posluchači, co se nedočkají v pátek, určitě budou potěšeni sobotní hudební produkcí :)

Jako vždy čekejte velmi povedený liveset (kdo nebyl v sobotu v Pitchi, přišel o hodně), nějaký ten pingpong já vs Hulín, kdy si zase budem říkat, že bysme to mohli už zpomalit, ale následující „zpomalující“ deska to z 230 BPM ještě vytáhne na 250 BPM :) Nebude chybět originální projekce v podání 2kangoo, host a samozřejmě pořádný kvalitní zvuk a kravál až do rána.

Podrobnosti zde

Mám takový pocit, že v pondělí zase nebudu nic slyšet a budu docela rád, že na ten příští víkend se žádná další akce nechystá…

Na Valentýna – běžte všichni do Pitche !

Apin2 Comments

Tak schválně, kdopak z vás si po přečtení nadpisu pomyslel na něco sprostého?

Kamže vás to vůbec posílám?

Tenhle blog navštěvuje hodně pardubáků a tak se toho musí využít, protože Chrudim je co by čápem dohodil a kamenem doletěl. Nebo jak se to říká :)

Možná mnozí z vás budou znát legendární R klub.A kdo nezná, tak pozná. Je to místo, kde se v minulosti pořádaly velmi povedené akce a když jsem byl ještě ještěr, strávil jsem tu mnoho příjemných večerů poslechem všelijaké muziky. Noci u merkura, Easteci, psytrance, Ladida na silvestra 2000 a hromada dalších, to byly akce, na které hrozně rád vzpomínám. Naposledy tam hrál DJ Tráva a to byla vážně moje asi poslední návštěva zde…

Pak Rko skončilo, chvíli se nic nedělo a pak se ten podnik přejmenoval na Zuzzy bar a jeho dramaturgie se zcela odvrátila od elektronické muziky a zaměřia se na metal a rock. Mnoho lidí včetně mě tím tak přišlo o jediné kvalitní místo, kde se mohli kulturně vyžít a kde trávit sobotní večery na chrudimsku.

Nic netrvá ale věčně a tak i Zuzzy baru město neprodloužilo smlouvu a tímpádem se Zuzzy bar v tichosti odebral do věčných lovišť.

Co dál? Prostor nezpustl, ani se nezboural. Od září se přestavěl a zrenovoval interiér a klub se otevřel pod názvem Pitch. A co je nejdůležitější: V Pitchi se neomezují se jenom na rock a metal, ale prostor dostávají takřka všechny hudební styly, počínajíc jazzem, rockem, přes Ska, funk, hiphop až k drumnbassu nebo teknu !

Ikdyž se tu každý víkend děje něco zajímavého, přiznám se, že na akci jsem tu v novodobých dějinách byl poprvé minulou sobotu ato ještě navíc úplně neplánovaně.

Předtím to bylo na chvilku vloni v prosinci, když jsme tam byli domlouvat tuhle valentýnskou akci. Jinak to bude takových 7 nebo 8 let, co jsem tam byl naposledy. Dost jsem koukal, jak se ten prostor změnil. Interiér je trochu jinak řešený, ta příčka oddělující havní parket a chillout je pryč (respektive posunutá, ale chill out tu už asi udělat nepujde), sedačky a křesla nahradily židle a stoly a přibyl tu jeden automat (nechce žrát letáky na tuto akci), pak šipky a nové fotbálky…

Klubu to ale svědčí a už jenom ten fakt, jaké velké a žánrově různorodé akce se tu pořádají, znamená, že kultura v Chrudimi opět ožila a příznivci kvalitní muziky mají opět svůj prostor, kde se můžou dostatečně kulturně vyžít :)

Jak již bylo zmíněno. Do Pitche se chystá i Figura a to přesně na Valentýna, takže se můžete těšit na nadstandartní náklep z desek i z mašin, nějakého toho hosta, speciální valentýnskou projekci a pořádnej kravál :)

Více informací pod plakátem ;)

63 kilo hudby

ApinLeave a comment

Lidé si svoje hudební archivy poměřují a hodnotí všeliak.

Nejčastějším měřítkem bude ve většině připadů složka MP3 a její velikost v GB. Ale vzhledem k různým datovým tokům a kvalitám souborů je nějaká obsazená kapacita disku naprosto pomíjivým údajem. Zvlášť, když se u mnohých uživatelů hudební a zvukový archiv neskládá jenom z mp3 souborů, ale i z ogg nebo wavu.

Rozumnější a hodnotnější by byla celková stopáž všech hudebních souborů na disku. S tím by se už dalo pracovat, ale jen u těch uživatelů, co mají jako mp3 nebo ogg vorbis uloženu opravdu jen muziku. V mém případě by informace, že celková délka playlistu je 5 týdnů, 2 dny, 14hodin, 36 minut a 58 sekund taky o ničem nevypovídala, protože většina z toho není muzika, ale hromada hudebního materiálu. Různé pady, ruchy, hlášky, loopy, samply nebo nájezdy. Jako machrování před kamarády to jsou dobré trumfy, ale v praxi už trochu nanic. Hej kámo to jseš slaboch, mě by to v kuse hrálo dva měsíce… Kdo by poslouchal půl hodiny pískání nebo vrčení v různých frekvencích a tóninách?

Poměřovat množství muziky tím, kolik máme CDček nebo kazet? Žijeme už přece v 21. století a ruku na srdce, kdo z vás si ještě dneska kupuje hudební CD nebo kazety, když tu máme torrenty případně pro ty poctivé Beatport, nebo legální MP3 z internetu?

Navíc přečtěte si některé články o tom, jak prodej CD nosičů klesá rok od roku stále více, zatímco poptávka po vinylech roste…

Důvod je prostý. Hudba na vinylu má neoddiskutovatelné unikátní zvukové kvality, dynamiku a prostě tu energii, kterou sebelepší převodník nedokáže z nul a jedniček vykouzlit. Navíc je pro mě nejdůležitější ten kontakt s médiem.

A tady se už dostávám k tomu, co jsem nakousnul v úvodu. Dnes jsem zvážil svých 305 vinylů. Dohromady plus mínus 63 kg :) Občas si říkám, kdo se stím má tahat a vždyť stejně si na akci beru maximálně 30 desek… Ale prostě to, že mám svoji oblíbenou muziku na desce na kterou si můžu sáhnout, kterou pouštím ostatním lidem, můžu si její rychlost přehrávání a korekce upravit jak chci, je prostě nenahraditelný pocit…

Taky lze trochu zapochybovat když se budeme bavit o muzice, protože ne všechen materiál vylisovaný do vinylu je hudba. I zde jsou loopy, pady, hlášky nebo pískání. Prostě zvuky se kterými lze pracovat mnohem pohodlněji, efektivněji a přesněji, než na obrazovce PC. Pro laika nemyslitelné, ale kdo podlehl kouzlu ovládání zvuku rukama, dá mi za pravdu, že nějaké klikání myší se tomu nemůže absolutně vyrovnat…

Ani trochu nezávidím vám, co máte ve svých mp3 přehrávačích terabajty nehmotné a nic nevážící hudby, která nemá z tohoto pohledu žádnou hodnotu a můžete si tak maximálně upravovat výstupní hlasitost a pasivně poslouchat :)

Tekno nebo Tekkno ?

Apin37 Comments

Kdybych měl začít tím, který výraz se používá častěji, podle vlastních zkušeností můžu směle prohlásit, že je to TEKNO s jedním K.
Tuto doměnku bohužel těžko dokážu, protože googlefight.com v době psaní článku pojem tekno ani tekkno nezná a výsledku se nějak nemůže dopracovat.
Pak tedy nezbývá nic jiného, než se podívat do společnosti, kde se takové výrazy používají.
Z pořvávání lidí před bednama „dej tam ňáký tekno“ těžko poznám kolik KKKK má na jazyku, takže zase zůstaneme ve virtuálnu.

Při návštěvě některých diskuzí nebo chatů lze jednoduše zjistit, že psaní více KK ve slově zdržuje, protahuje celý text a je zbytečné, protože se předpokládá, že každý pochopí význam slova i bez nějakého přikrášlování.
Není těžké odhadnout, že oblibu více K ale i jINýcH KrAWiN má převážně puberta. Psaní takovým stylem trvá docela dlouho a ještě déle jim trvá něco pochopit… Právě zde má tekno muzika nejvíce příznivců, mladou krev a osvícení dosáhne každý, kdo zná alespoň několik významů symbolu 23 a na rychtě se nemálo vyndá :)

Ví ale alespoň jeden z deseti, kteří píšou „teKKno“, proč se to tak píše a jestli je vlastně mezi Tekno a Tekkno nějaký rozdíl?

Na začátku devadesátých let bylo v Evropě dost rušno a trochu to vypadalo jako když na náměstí přijedou houpačky, protože zejména v Anglii se od každého kolotoče, každé střelnice, každého stánku ozvývala jiná aoriginální hudba.
V roce 1991 měli The Prodigy venku 2 singly, The KLF už měli nějaký ten milion v kapse a ten rok se také dali do kupy 2Unlimited.
Hudební průmysl vydělával obrovské peníze a v kontrastu s tím pořádali Spiral Tribe první freeparty. Nově vznikajícímu hudebnímu stylu jungle by nikdo nehádal, že se zanedlouho zvrhne v drumandbass a vůbec celá světová hudební scéna se probouzela do počítačového věku.

A nemohlo tomu být jinak ani v Československu.
Miroslav Imrich má za sebou už poměrně pestrou hudební minulost. Působil/působí v kapelách Abraxas, Mentols, Variace, Galaxie a Atomový dudy, později koncertoval s metalovou skupinou Alarm. V tomto roce vzniká Imrich Tekkknofactory a přinášejí dosud u nás neslýchanou skladbu Who Is Mečiar?

Imrich Tekkknofactory – Who Is Mečiar? / Kdo Je Mečiar?






Ano, čtete správně je tam 3x K, protože už tenkrát bylo techno, tekno, a tekkno, přičemž platilo (a jistě tomu ani dnes není jinak), že čim víc K, tím tvrdší muzika.

Revoluční Who is Mečiar? bylo u nás vůbec první „techno cd“, které bylo možno koupit v Bontonlandu. Trochu to připomínalo funky, rave a techno, které jste tenkrát mohli slyšet od U96 nebo na věhlasných MayDay a právěže tím, že se Miroslav Imrich nebál používat neuvěřitelné množství různých samplů z jiných hudebních počinů a udělat z nich jinou novou a originální hudbu, se u nás zaryl pojem tekkkkno do podvědomí mnoha lidí na hodně dlouhou dobu.
Pravda je taková, že tenkrát byly škatulky nastaveny trochu jinak a spousta toho ještě nebylo objeveno, ale o tom třeba zase někdy příště :)

Dnes se nejen u nás, ale i ve světě s pojmem Tekkno setkáte jen zřídka, protože to přešlo tak nějak do jednoho významu a pro tvrdé tekno se lépe usadil pojem Hardtekno nebo Hardcore tekno, ale do toho bych se už nerad zamotával…

Každopádně tímto se pojem tekno výrazněji otřel o pozlátko hudebního byznysu a i dnes na nás doléhá lobby v podobě nechutných kompilací čágo belo tekno, které se skutečným teknem nemají vůbec nic společného.