Na první pohled jednoduché video, ovšem svým vyobrazením zákazníka Apple je nadprůměrné. Není potřeba dalšího komentáře.
Štítek: stroj
Czechtek is dead
Czechtek 2004 byl posledním opravdu svobodným festivalem, alespoň těch několik dní, než ho nechal kripl Gross rozehnat.
Czechtek 2005 zase nechal rozehnat kripl Paroubek a jako památku mám jizvy na rukách ještě dodnes.
Czechtek 2006 bylo něco, co s původním CZtekem mělo společný akorát název.
Ten pocit, že jste součástí obrovského, spirituálního, svobodného, neorganizovaného a přesto fungujícího kolektivního cítění radosti a přátelství se někam vytratil.
Kvůli tomu se freetekno komunita od Czechteku distancovala a snažila se o pokračování tradice pod jiným názvem. Bohužel míra konzumního kreténismu a idiocie byla (a je) natolik silná, že krátce před samotným festivalem MoraviaTek bylo jasné, že by tak vznikl další zvratek, který by odporoval sám sobě a původní myšlence festivalu, proto už z principu ani nebylo možné něco takového uskutečnit.
Czechtekk 2010 se opět nekoná a žádný další se už nikdy konat nebude.
Czechtek is dead. Vzpomínáme.
Díky Jyrko, alespoň už jsi odešel, Bublana jsi měl vzít s sebou, teď by zase měl někdo nakopat rypáky vám…
Do roka a do dne
Podle tohoto ukazatele dojde přesně za rok k vyčerpání IPv4 adresního prostoru.
Různé zdroje v různých obdobích tipovaly konec světa už na letošní květen, nejnovější prognózy odhadují příští rok, tak uvidíme ;)
Zlatá padesátá
Polovina dvacátého století je evidentně dobrý zdroj inspirace pro mnoho herních vývojářů. Proč tomu tak ale je? Proč si herní designéři a scénáristé toto období tolik oblíbili a když už se jejich titul neodehrává v (po)válečné době, tak na ni alespoň nějak odkazují?
Bioshock, Wolfenstein, TimeShift, Saboteur, Mafia II a také Singularity a jistě budou další hry, na které si zrovna nevzpomenu.
Jak mnozí z vás tuší, polovina dvacátého století bylo takové renesanční období a většina věcí měla zakulacené nebo prostě oblé tvary. Příběh z padesátých let může být zajímavý, ale přesto si spisovatelé tituly z této doby mohli ještě nachvíli schovat do šuplíku, minimálně alespoň pro další generaci grafických karet. Podívejte se třeba na obrázky z připravované Mafie 2, na níž byly před pár dny odhaleny HW nároky (nejsou zrovna nejnižší, mnoho hráčů zrovna nepotěšily, ale já se můžu vesele smát a užívat si plných detailů ve Full HD). Městská příběhová akce, kde narazíte na dobové reálie s pěkně kulatými tvary. Vemte si třeba taková auta. V té době měla všechna auta kulaté světlomety, jak to bude vypadat na našich monitorech? Vepředu místo kulatých světel jsou osmiúhelníky, na střeše špička a až budete chtít spravit motor, dávejte pozor, ať se neporaníte o ostrou hranatou kapotu, alespoň že ty pneumatiky působí kulatým domem…
Jak by třeba zrovna Mafii2 slušela tesselace a podobné vyhlazovací fičurky, které by z hranatých polygonových hrůz vytvořily reálně vyhlížející vozy, které mají mimo jiné prý i dost dobře promakaný jízdní model a každý díl v autě má svoji hmotnost, která se v chování a řízení auta projeví… Každopádně odkladů Mafie2 bylo už nepočítaně a nyní se na konci prázdnin konečně dočkáme. Musíme doufat, že příběh a pověstný smysl pro detail bude natolik silný, že na hranaté světla úplně zapomenem :)
O nějaký ten vyčuhující polygon jsem zavadil i při několika nepravidelných sezeních u počítače (když je v noci takové vedro, že se nedá dělat nc jiného než pařit) kdy jsem se dopracoval k dalšímu hernímu zklamání v již zmiňovaném Singularity.
Zklamání hned z několika důvodů a to nebylo primárně z hranatých modelů (které byly celkem obstojně vyhlazeny). Singularity vlastně nepřináší nic nového a když už, tak v žalostně malých a krátkých dávkách. Neskutečně krátká hrací doba, stále dokola se opakující principy (obnov nástěnku, bednu, nebo magnetofon), které svou repetetivností rychle unaví, totální linearita a koridor, chybějící textury (úprava registrů nepomáhá) a předvídatelný konec bez nějakého tuhého bosse. Naštěstí je hra nadabována docela hezky srozumitelnou angličtinou, čímž se malinko kompenzují chybějící titulky, které by možná leckdo ocenil. Plus se této hře musí přičíst za používání lékárniček (věc, která se v dnešních hrách už příliš nenosí) a způsob augmentací. Ruku na srdce, i bez těchto vylepšení by se hra dala bezproblémů dohrát, protože nepřátelé i v pozdějších fázích hry jsou stále stejně tupí a ve hře to je jenom proto, aby se tím trochu natáhnul hrací čas.
Singularity hodně silně připomíná Time Shift, jak hrátkami s časem, linearitou, jednoduchostí, tak i grafikou. I tak se musí nechat, že Time Shift měl puzzle a design úrovní využívající časové posuny promakanější. Dále tu jsou cítit prvky Wolfensteina, ikdyž zde můžete zapomenout na paprskomety a jiné fantasmagorické stříkačky, které kdyby ve své době existovaly, byly by prostorově srovnatelné s nákladním vagónem a rozhodně by nepřipomínaly příruční zbraně. A nakonec z toho kouká Bioshock nejen různě pohozenými magnetofony (nejčastěji vedle nich naleznete dřepící mumie) a kouzelnými plasmidy, pardom TMD.
Dost často se mi stávalo, že se za mnou zavřely dveře, když jsem se chtěl ještě vrátit a podívat se, jestli tam někde nebude „jen tak“ pohozené E99, které pak hráč utrácí v augmentačních nebo zbrojních automatech (stejně mu to je k prdu, protože ve finále žádný boss není).
Singularity si zaslouží hodnocení 60 ze 100 a to jen díky tomu, že autoři neupustili od používání lékárniček. Pokud plánujete koupi Singularity, dobře si to ještě rozmyslete a peníze raději propijte v hospodě, možná že si v deliriu taky prožijete nějaký ten flashback z minulého století :)
Servis sluchátek Koss
Nejedná se o PR článek, ale tomuhle prostě musím udělat reklamu, protože servis v Kossu opravdu mile překvapil svojí rychlostí.
Se sluchátky značky Koss se určitě mnozí zvás už při nějaké příležitosti setkali a někteří z vás jistě nějaké ty sluchátka Koss určitě budete mít doma nebo třeba právě na uších (tipuji nejčastější a nejoblíbenější Koss Porta Pro).
Jednoho krásného dne jsem si pořídil sluchátka Koss UR20, jakožto nástroj a pomůcku pro mixování. Jedná se o DJ sluchátka, proto od nich nelze očekávat žádnou hi-fi reprodukci, ani super pohodlné celodenní nošení. Důležité je, že dokáží docela uspokojivě odizolovat okolní hluk (stejně je mám při hraní jen na jednom uchu, ale alespoň to jedno ucho) a když se píchnou do mixu, který není zrovna na domácí použití, tak v nich i něco bude slyšet.
Při míchání stejně potřebuju akorát chytit první dobu a řídit se podle rytmu (který zprostředkovávají basy,hajtky, nebo bordel-to už je jedno), většinou ten track znám, takže mi stačí ta první doba a při mixu stejně poslouchám master. Na takové potřeby jsou sluchátka za necelou tisícovku (dnes už možná budou stát víc) naprosto ideální.
Teď si zkusím rozpomenout, co všechno už UR20 zažily:
- Odehrály desítky akcí, často jako jediné erární sluchátka toho víkendu, protože si ostatní páni djové donesli jenom desky.
- Často zastoupily funkci mikrofonu a ještě častěji tuto funkci vykonávaly bez mého vědomí.
- Několikrát za večer vytahování a zapojování do mixáku, který měl úroveň hlasitosti sluchátek vykrouceno na max.
- Extrémní podmínky jako je např. děšť, kouř, popel, vylité pivo, vykalenci (prostě klasický free open air). Když se našel nějaký výjimečný dj, který měl s sebou svoje sluchátka, často mu ty moje upadly na zem do bláta a on po nich celou hodinu a půl svého setu šlapal.
- Transport ve stísněném prostoru batohu s ostatními krámy (mnohdy jsem ten batoh ani nemohl zavřít) a občas debilní vtípky některých jedinců: „Hele, proč máš překroucený sluchátka?“ vzal sluchátka a překroutil je jako když se ždímá prádlo…
Někdo by řekl náročný provoz, já říkám běžné používání. A po takovém používání se dá očekávat nějaká únava materiálu nebo technické problémy.
Zhruba po dvou letech se začala projevovat první závada. Nejvíce namáhaná část kabelu hned za jack konektorem jevila známky opotřebení. Ne na pohled, ale na poslech. Ono je to pochopitelné, většinou se sluchátka zastrčí do mixu a kabel visí směrem dolů nebo do strany. Když se tohle bude dělat často, kabel se bude často ohýbat právě za konektorem a praskání ve sluchátkách (následované později úplnou hluchotou pravého sluchátka) bude znamení, že ohýbací cykly drátku jsou sečteny. Upřímně, první závadu na sluchátkách bych čekal úplně někde jinde, vzhledem k zacházení jsem tipoval, že se první zlomí plastová ramínka na kterých drží celý náušník.
Musel jsem se rozhodnout: Poslat to na reklamaci a čekat x týdnů na vyřízení, nebo si to spravit sám za deset minut? Takže jsem vzal do ruky štípačky, pájku, kabel o pár centimetrů zkrátil a napájel si nový 3,5mm stereo jack ze šuplíku.
Trochu jsem se obával o zánik doživotní záruky, ale byl jsem ujištěn, že ty sluchátka můžu třeba rozemlet na prach a vždycky mi pošlou nové :)
Doživotní záruka s sebou přináší nutnost registrace, ale získáte tím skutečně doživotní servis vašeho zboží. Jako registrovaný zákazník mám ne dva, ale tři roky bezplatného servisu a po třech letech bude případný servis stát jen pár stovek.
Moje Koss UR-20 po vlastním zákroku sloužily bezproblémů ještě nějaký měsíc, ale pak zničeho nic opět pravé sluchátko přestalo hrát. Tentokrát to není ukroucený konec kabelu, teď už je něco špatně v samotném sluchátku. Ostatně sluchátka se špatně čistí a po těch letech ani nijak extra nevoní. Oproti některým hypermarketovým posluchárnám v regálech s CD jsou tyhle moje sluchátka ještě ve vynikající kondici, ikdyž hraje jenom jedna strana.
Nedá se nic dělat, s tímhle si už neporadím, takže sluchátka putují do svého původního obrovského obalu, vyhledám a vytisknu e-mail s potvrzením o registraci, kde je uvedená i poštovní adresa pro reklamace a druhý den to posílám s doklady a popisem závady doporučeně poštou.
Po týdnu a pár dnech je balík zpátky a já radostně jásám, že to bylo tak rychlé. Radost vydržela jen krátce, protože na balíku je nápis VRÁCENO ZPĚT. Kde se stala chyba? Servis Koss za ty dva roky přesídlil na jinou adresu a ta z potvrzovacího e-mailu už neplatí. To jsem ovšem nemohl vědět (kdyby na poště existovalo něco jako redirect, měl bych po starosti), proto zjišťuji novou (tentokrát správnou) adresu a znovu posílám sluchátka do Ostravy.
Že to byla správná adresa se potvrdilo za dva týdny a několik dní, kdy dorazil balík zpátky. Nejprve jsem ho nevěřícně prohlížel ze všech stran, jestli tam zase nenajdu zprávu o vrácení.
V servisu bleskově vyměnili nehrající sluchátko a kabel a nyní mám sluchátka jako nové, ikdyž mě to stálo dvakrát poštovné. Proto doufám, že tento článek poslouží všem, kteří se chystají něco reklamovat. Před odesláním (čehokoli) si raději zkontrolujte adresu, jestli se servis nepřestěhoval, nepřejmenoval, případně jestli nezkrachoval, ušetříte nervy a peníze za poštu ;)
Alex Jones – Pád republiky CZ titulky
Další významné dílo Alexe Jonese pojednává sice převážně o US politice a poodhaluje tamnější politicko-bankéřsko-korporátní problematiku zla, manipulací, lží a korupce, která má ovšem dopad na celý svět.
Podrobněji vám to v dokumentu vysvětlí Webster Tarpley, John Perkins, Alex Jones, Jesse Ventura a další. Na rozjezd se dozvíte, jak vysát ze státní pokladny triliony od daňových poplatníků neznámo kam. V šedesáté minutě padá zajímavá informace o tom, že FED nebyl nikdy auditován za celou dobu své existence. Alex Jones si opět bere na mušku Obamu, jako loutku pro uskutečnění plánů globální vlády.
Vzpomínáte na Obamovy předvolební sliby, jak bude dodržovat ústavu, nebo že nezvýší daně rodinám, jejichž roční příjem nepřesahuje 250 000 dolarů? Ve skutečnosti se zvětšuje i daň za CO2. Těch slibů je samozřejmě více (podrobněji v dokumentu Podraz jménem Obama) a zde se např. dozvíte, že nyní může kdykoli obamova opičí pracka na dlouhé nitce padnout vedle jaderného útoku také na vypnutí internetu.
Někoho možná zamrazí, někoho pobaví vsuvka o tom, jak se hlasuje o některých zákonech, které nikdo z kongresu nezná, protože návrh zákona má tisíce stran a přes noc přibylo dalších 300. Následuje povídání o tom, jakou roli v tom hraje televize, že díky bublině Globální oteplování je prosazováno platít vlastně takové odpustky za CO2 (daň za dýchání), za což tam trochu popotahují Al Gora. Autoři chtějí naznačit, že Globální oteplování je výnosný byznys, kdy tzv. zelená politika slouží k zničení střední třídy a přesunu jejich bohatsví do rukou elit za ozvěny hesla „regulace“. Pak se opět hovoří o manipulaci, přísunu informací lidem a na závěr se probírá nesmrtelný terorismus a jak pokročilo vymývání amerických mozků v boji s touto „hrozbou“. Příslib druhého dílu má pokračovat v nakousnutém tématu a měl by přinést řešení situace.
Dokument probírá globální směřování ke krachu, ožebračení, zotročení, ztráty suverenity, práv a svobod každého člověka na této planetě. Na konci toho všeho bude vytvoření jednotného celosvětového policejního státu s jednotnou měnou, politiky, daněmi a zákony, které budete s radostí a jásotem jednoho dne vesele vítat. Vše je do detailu naplánováno a důkladně promyšleno a tyto plány se mají realizovat ještě za Obamovy vlády.
Video by sneslo drobnou korekturu titulků, ale neměl by to být takový problém a porozumí tomu všichni.
Protože se jedná o novější dílo, máte zde možnost porovnat, jak se v současnosti naplňují zvěsti a proroctví uvedené v dřívějších dokumentech Terror Storm nebo Endgame, na které tento dokument také navazuje a celkově se nese v duchu Zeitgeist, kde se snaží objasnit informace, které se k veřejnosti nikdy neměly dostat….
Zakažte vuvuzely
Ačkoli je fotbal neskutečně nudná a nezáživná zkorumpovaná hra, letošní mistrovství světa ve fotbale na sebe váže pozornost lidí, kteří se o tuto hru nijak nezajímají. Ze všech zápasů jsem dohromady viděl asi tak půlhodinu a naprosto mi to stačilo. Nepříjemný pronikavý bzučivý zvuk, který vydává jihoafrický lidový hudební nástroj vuvuzela připomínající roj sršní, dokonale dokáže demotivovat a iritovat nejen hráče, ale i diváky u obrazovek po celém světě. Tak se ukázalo, že největším problémem tohoto mistrovství není kriminalita, ale právě tahle trubka.
V tomto šampionátu určitě bude nejedno mužstvo, které se do semifinálových a finálových zápasů nijak nehrne, protože hrát fotbal za intenzivního nesnesitelného kraválu by se chtělo asi málokomu…
Tato trubka představuje obrovské zisky pro prodejce, její zvuk se stal v posledních dnech nejstahovanějším vyzváněcím tónem do mobilu a zároveň prověřuje naše nervy. Na internetu proto vznikají nejrůznější parodie a fórky právě na tento hlučný nesmysl…
Crysis 2 gameplay
Crysis 2 a Mafia II jsou moje nejočekávanější hry tohoto roku. Nebude to dlouho trvat a oba tituly budou na max detaily roztápět můj počítač, abych si nemusel lajnovat kokain :)
Letošní herní výstava E3 přináší každý den množství informací a videí o chystaných titulech, až se v tom možná leckdo ztrácí. Jistě zaujme opravdu pěkné video z hraní druhého dílu Crysis, který byl kvůli konzolím situován do města, kde se dá očekávat, že se (stejně tak jako ve videu) bude mnoho soubojů a lokalit odehrávat v místnostech, nebo v koridoru mezi domy, čímž se kompenzuje slabý výkon konzolí, které by nějaké větší vyhlídky, třepotající se listí na stromech ani mořský příboj neutáhly. Všimněte si nemotorného a pomalého konzolového ovládání a spousty nacriptovaných událostí, které ale vypadají hodně dobře. Doufejme že Crysis2 nezklame.
Polknout sondu
Lidi nejsou stroje. I když někteří šéfové a zaměstnavatelé s tím nesouhlasí, je to tak. Byl by zázrak, kdyby neexistoval člověk, který by někdy nepotřeboval servisní zásah (lékařský zákrok) po tom všem práškování z letadel, manipulací (počasí, média), stresu a každodenního shonu, kterému je intenzivně vystavován. Všechny tyhle vlivy něco stojí a tak si nemyslete, že to pro vás dělají zadarmo. Na jejich nemoci si musíte kupovat jejich léky, čím jste starší, tím víc vás to bude stát…
I já jsem koncem května začal pociťovat v hrudním koši, že něco není v pořádku. Příčina jistě bude výsledek voleb a to samo neodezní, tak jsem se tedy vydal do obrovského tunelu aka české zdravotnictví obdarovat doktorku třiceti korunami. Jaké prý mám potíže. Pokud jste se někdy topili a vytáhli vás z vody na poslední chvíli, tak jistě ten tlak na bránici budete taky znát, k tomu si přidejte občasné pálení žáhy a záhada je na světě. Nebude to nic vážného, žádné další příznaky nejsou, jen to trvalo už skoro týden. Doktorka mi předepsala Helicid a poslala ať se objednám na gastroskopii, že prý to tam jde rychle a že by mě měli vyšetřit maximálně do tří dnů.
Ze tří dnů se vyklubaly dva týdny, kdy konečně nadešel den D a nalačno přicházím na polikliniku, kde překročím několik mrtvol válejících se po chodbách a beru za kliku, jež zde stojí třicet káčé. Překvapivě čas objednání a čas přijetí od sebe dělí pouhých 10 minut, což je ještě dobré skóre.
Jak někteří jistě víte, mám rád lehce sadistické, bolestivé a jinak nepříjemné zážitky. Ať už se jedná o dentální,akustické, nebo jakékoli jiné zákroky, tak jsem už dopředu věděl, že to bude jedno nevšední zpříjemnění dopoledne, přestože mi všichni tvrdili opak :) Pěkná sestřička s příjemným doktorem působící už při prvním kontaktu jako profesionál dávají tušit, že u zubaře člověk často prožívá horší věci.
A ono to tak skutečně je. Prohlídka trubek zevnitř trvá přibližně stejně dlouho jako důkladná prohlídka chrupu. Pokud zůstane jen u prohlídky, vyhrává zubař. Pokud by tam byl kaz nebo něco horšího a měl se v zubech vrtat, vyhrává sonda. Protože jsem odpoledne řídil a taky jsem si to chtěl užít, dali mi anestetikum ve spreji na znecitlivění krku. Pak položili na bok, dali náhubek a tu příjemnou svítící trubičku mi strčili do krku a ještě hlouběji a chvíli tam s tím kvedlali. Na obrazovce se jim zobrazoval krásně růžový vnitřek mého žaludku, tedy alespoň ze začátku, pak už jsem na to neviděl, protože mi vyhrkly slzy do očí. Ne z toho že by to bolelo, ale z toho jak se mi zvedal kufr. Pak už jenom slyším „to krkání je normální, my vám tam tlačíme vzduch, vydržte už to bude, sestři vezmeme vzorek“ a prostrčili sondou brzdové lanko z kola, ucítil jsem slaboučké pošťouchnutí v břiše a bylo hotovo. Vytáhli to ven, já otřel slzy a zeptal se doktora co zjistil.
Doktor začal u sebe na stole propiskou ukazovat na obrázek trávící soustavy a zakroužkoval přechod mezi žaludkem a dvanáctníkem, že je tam jenom zánět a že se na to neumírá. Pravděpodobně to bude nejčastější diagnoza u většiny pacientů, kterým tento obrázek ukazuje, protože byl už pěkně počmáraný a svěrač mezi žaludkem a střevem byl nejvíc modrý od propisky. Předepsal mi Helicid a doporučil pořádný polštář nebo podhlavník, pravidelně a pomalu jíst, omezit kofein a bublinkové nápoje (kafe ani colu stejně nepiju), zvýšit konzumaci mléčných výrobků, nepít alkohol nalačno, vysoký pracovní stůl a omezit cvičení nebo námahu břišních svalů (co teď budu dělat s tím kolečkem?). Za půl roku mu mám donést dalších 30 korun a povědět jak se mi daří.
Na rektoskopii jsem ještě nebyl, přesto si myslím, že i při tom by se mi chtělo blít:) Komu by se u doktora taky nechtělo, když na počítači sepíše zprávu, vytiskne ji, podá vám ji a řekne ať to donesete vaší doktorce místo toho, aby tu zprávu rovnou mojí doktorce odeslal jedním kliknutím myši. Jen pěkně všichni dělejte doktorům poslíčky a plaťte poplatky, ať si může moje doktorka koupit počítač…Přesto si myslím, že těch 30Kč jde někomu do kapsy a ne na nový počítač pro doktorku…
SMS tóny a vyzvánění do mobilu
Sada zvuků a hlášek pro váš mobil, které si v telefonu můžete nastavit jako vyzvánění, upozornění na přijatou sms, zprávy, události nebo upozornění.
Docela často se mi stává, že mi přijde SMS, upozornění, nebo nějaká událost v ne zrovna vhodný okamžik a stanu se tak středem pozornosti.
Nebylo by na tom nic divného, kdyby se například ten výpis z banky neohlašoval tak, jak se ohlašuje a lidé v okolí by se nezasekli, s vykulenýma očima pohlédli mým směrem a po odeznění pokračovali v rozhovoru :)
Všechno to začalo sháněním nějakého pěkného a originálního zvuku do mobilu jako vyzvánění nebo tón SMS zprávy. A kam jinam se obrátit o pomoc, než ke starým dobrým deskám? Vyzváněcí tóny z vybraných pasáží mých oblíbených desek budou to pravé ořechové. Nejvíc materiálu a největší srandu poskytuje štousek battlovek. Obrovská spousta samplů a hlášek z různých filmů, všelijaké zvuky a tóny budou to správné krmení pro můj telefon a postupně si můžu do telefonu poslat přes dvě stovky nejrůznějších krátkých i dlouhých zvukových klipů.
Vybral jsem z nich zhruba padesátku, se kterou se s vámi podělím v tomto prvním díle nepravidelného miniseriálu vyzváněcích tónů do mobilu, ať si užijete taky trochu srandy :)
Ke stažení zde.
Další díl zvuků na mobil následuje zde
Užívejte vybrané nahrávky dle libosti a věřím, že některé z nich vám jistě zajistí také takovou pozornost, jakou si dopřávám já v různých situacích :)
Určitě potěší SMS http://www.kekel.cz/mp3/SMS_DOIT.mp3 ve frontě na bankomat.
Den, kdy máte jít k zubaři, může příjemně nastartovat takový budíček http://www.kekel.cz/mp3/SMS_horror.mp3
Připomínka dnešního utkání v bowlingu může například znít nějak takhle http://www.kekel.cz/mp3/SMS_myballs.mp3
A pokud také máte jednoho opravdu chytrého a inteligentního kamaráda (myšleno ironicky), SMS zprávu z jeho čísla může oznámit třeba něco takového http://www.kekel.cz/mp3/SMS_STUPID.mp3
http://www.kekel.cz/mp3/SMS_youaredeadman.mp3 zase může oznámit, že jste měli dneska zaplatit ten dluh a jestli by nebylo lepší raději někam odjet http://www.kekel.cz/mp3/SMS_goforward.mp3