Teknival v Německu

Kdyby to bylo alespoň trochu možné, hned bych vyrazil.

Nejedu ani na Easttek do Němec, ani na Pohodu na Slovensko. Shodou různých okolností nemůžu, bohužel…

Přivítejte prázdniny

Začátek letních prázdnin je třeba stylově oslavit.

Nejen pro tuto příležitost se chystá akce s názvem Razzle – Dazzle

Party jaxe patří od pátku až do neděle na pláži v Mělicích u Přelouče. Uslyšíte spousty Djs a live projektů mnoha hudebních stylů. Slíbeno je několik zpestření jako třeba malování na tělo, fireshow, fotbálky, ohňostroj, grilovací koutek atd.

Pokud se za gramofony ve správný čas dostanu i já, tak čekejte (nad)standartní terapii a případný dopoledně odpolední experimantální kill-out, kdy bych si rád vytáhnul ty desky, které se o půlnoci nehodí pouštět pro rozjančený dav lidí (víte jak to je)

Jo a taky při té příležitosti tam oslavím narozeniny ;)

Více informací po kliknutí na obrázek…

Czechtekk nebude

Nebyl před rokem, nebude ani letos, nebude už nikdy!?

Co způsobilo konec jednoho největšího free festivalu u nás? Příčin bylo (a je) hned několik a chtěl bych se tu pokusit nastínit jejich vliv na celou situaci a zároveň vše podstatné objasnit těm, co se stále ptají „kde bude letos czechtek?

Hned v úvodu by možná bylo dobré podívat se 40 let zpět do New Yorku na festival Woodstock, který svoji myšlenkou a poselstvím znamenal jasné vyjádření nesouhlasu proti tehdejší politice a válce ve Vietnamu. Ačkoli je všeobecný náhled na takovou událost vnímán jako sešlost plná marihuany, LSD a nahatých špinavých hipíků, bylo tu něco velmi silného. To něco byl všeobecný pocit, že to, co se právě děje je špatně. Něco, co donutilo více jak 500 000 lidí spojit se a protestovat proti korupcí prohnilé politice, nesmyslným válkám a manipulacím. Protest proti tomu, že miliony lidí umírají ve válkách nebo hlady a přitom těm nahoře přetékají stoly a berou za to nepředstavitelné odměny. Toto hnutí bylo tak silné, že se původně plánovaný padesáti tisícový happening rozrostl do gigantických rozměrů, se kterým ani sami organizátoři nepočítali.
Woodstock měl ducha, ze kterého současná free kultura vychází a mohly by se srovnávat, ačkoli Woodstock byl festival rockové a psychedelické hudby, Czechtek je spjat s elektronickou dunivou hudbou konce 20. a počátku 21. století. Společné poselství míru, přátelství, svobody a nesouhlasu se současnou situací a konzumním způsobem života si ale zachovávají. Není proto divu, že se politické síly snažily a snaží takovéto události a sešlosti vždy překazit ať už infiltrací tajných policistů v civilu, provokatérů, nebo rovnou nezákonným násilným rozehnáním akce.

Czechtek byl vždy kontrastem ke komerčním akcím, které byly a jsou jenom proto, aby z návštěvníků vyždímali co nejvíce peněz ať už přemršťenou cenou za vstupenku, odkázáním na bary a stánky, které neskutečně natahují ceny za občerstvení atd atd. To vše pod záminkou vystoupení některých světových hudebních „star“, které na tom pódiu přes záplavu reklam ani nejsou pořádně vidět.

Takový obrázek letních festivalů není jenom u nás. I v ostatních státech Evropy vznikaly počátkem devadesátých let skupiny lidí a soundsystémy, které byli přesvědčeni, že hudba a zábava by měla být zdarma pro všechny, ať jsi chudý nebo bohatý, černoch, nebo asiat a své přesvědčení vesele praktikovali každý víkend na jiné louce. Často se tak dostávaly do konfliktu se zákony a to se samozřejmě nelíbilo místním politikům a zákonodárcům, kteří se postarali o změny zákona a svobodní umělci tak byli házeni do stejného pytle jako vrazi a zloději. Tak začali soundsystémy kočovat po Evropě a od roku 1994 se každé léto zastavili i v Čechách, kde každým dalším rokem učarovali většímu a většímu počtu lidí. Z počátku nenápadné týdenní akce s několika stovkami účastníků, se rozrůstaly v tisícové sešlosti, kterých si pomalu začaly všímat média.

Co se ale stane, když v okurkové sezóně každý reportér skočí po sebemenší senzaci jako slepice po flusu? Samozřejmě vyplodí reportáž, ze které by se normálnímu inteligentnímu člověku chtělo blít, ale protože natočí v blátě povalující se postavy, případně si na místě sežene nějakou tu drogu, natočí rozhovor s vyděšenou senilní starousedlicí z vedlejší vsi, tak je z toho skandál jako hrom a to samozřejmě vyvolá zájem na jedné straně a pohoršení na druhé.

Jedni chtějí vzdorovat druhým, je to o svobodě a proto na příští Czechtek pojedu taky! Tak se rozhodlo mnoho lidí, kteří se o czechteku dozvěděli z televize jako o události, kde probíhají naspoutané orgie a zvěrstva, LSD teče proudem, duní hlasitá hudba a zákony jsou pošlapávány jako ta tráva na louce. Jako největší spouštěcí faktor by se dal označit čin, kdy se kripl Gross rozhodl v roce 2004 rozehnat již končící festival. Znemožnil tak úklid pozemku a v očích voličů se blýsknul jako ochránce pořádku a zájmu obyvatel přilehlé obce a zároveň spustil nevídaný mediální zájem.

Korunu tomu ovšem nasadil Paroubek a vůbec všichni ostatní bastardi o rok později, aby dokázali, že ČR je policejní stát a totalitní praktiky prosazování zlovůle a moci fungují i 16 let po revoluci.

Co se dělo, si snad všichni dobře pamatujete.

Již několik týdnů před samotným vypuknutím festivalu policejní složky a politické špičky dělali všechno pro to, aby se Czechtek2005 neuskutečnil. Jedině díky tomu, že se v komunitě místo konání pečlivě tajilo až do poslední chvíle, se nemohla policie chytit žádné informace ani žádného náznaku, kde se bude Czechtek konat. Jedinou indícií byla skutečnost, že se větší množství cizinců s dodávkami a náklaďáky kumuluje v západních čechách a s tím přitvrdily kontroly na hranicích. Zároveň se v médiích spouští dezinformační kampaň plná různých spekulací a hlavní zpravodajské relace se předhánějí v tom, kdo ve své reportáži dokáže na festival Czechtek hodit co nejvíce špíny. Policie kontaktuje majitele větších pozemků, aby se připravili na možné nájezdy na jejich pozemky a vyzívá je, aby učinili opatření, ačkoliv sami ještě nevědí, kde bude Czechtek probíhat. Někteří zemědělci skutečně ze strachu postřikují své louky fekáliemi a hnojí, aby případným technařům z novy co nejvíce znepříjemnili jejich taneček.

A v pátek 29.července 2005 to začíná. Pozemek je řádně pronajatý se souhlasem majitele, cisterny s vodou a mobilní toalety jsou zajištěny a míří na místo konání(bohužel nedorazí). Začínající festival nelze nijak právně postihnout a do Mlýnce na Tachovsku přijíždějí časně ráno první stovky lidí a s nimi i příslušníci pomáhat si a chránit se, kteří obkličují pronajatý pozemek a budují zátarasy. Spouští se další vlna dezinformací a lží, která hlásá, že majitelé okolních pozemků nedali souhlas ke vstupu na jejich louku, přes kterou se přesouvá kolona lidí a aut a že celá akce je nezákoná. Skutečnost, že přístup k pronajatému pozemku vede přes veřejně použitelnou účelovou komunikaci je dlouho zamlčována a v médiích nepublikována.

Kdyby účastníci festivalu místo poslechu hudby hailovali, nemuselo by se jim vůbec nic stát, za hailování se totiž u nás ještě nikdy nikomu nic nestalo! Bohužel o osudu festivalu bylo již rozhodnuto dlouho dopředu a tak byl protiprávně násilně rozehnán. Celá ta šaškárna nás stála 31 miliónů, měla za následek desítky/stovky zranění na obou stranách, kilometrové kolony na zbytečně zavřené dálnici v parném letním dnu, pošpinění freetekno komunity a ještě větší pošpinění už takhle dost prohnilé a prolhané politické moci (možná si tím šplhli u několika nepříliš kapacitních ubožáků, kteří účastníky Czechteku označují za smažky a fetky bez budoucnosti). Kdyby existovala spravedlnost, tak by zločinci, kteří to celé způsobili, už dávno viseli! Bohužel ještě dnes jsou stále ve vysoké politice, kde beztrestně lžou, kradou a škodí!

Musim se přiznat, že jsem už byl na mnoha akcích, ale jen na několika málo z nich se mi stalo, že mě hudba a spirit pohltil takovým způsobem, že jsem nachvíli úplně zapomenul kde jsem a kdo jsem. Ten vzácný povznášející mystický pocit svobody, radosti a sounáležitosti s ostatními účastníky festivalu, že společně tvoříme neopakovatelnou atmosféru a komunitu, která se baví i bez securiťáků, bez superstar, předražených cen na barech a hlídaných plotů. Ten pocit jsem zažíval před lety pravidelně na Czechteku, naposled v roce 2004. Od té doby jsem ten pocit, kdy se proberu z extáze a řeknu si „kde to jsem?“, zažil snad jenom jednou na jedné naší klubové akcičce začátkem tohoto roku. V ten okamžik není důležité kdo hraje, ale jak a jakou vytváří atmosféru! Obávám se toho, že takové pocity budou čím dál tim více vzácnější…

Přišel rok 2006 a sním otočka o 180˚ a najednou měli všichni vysoce postavení politici a mediálně známé držky zájem o hladký průběh festivalu Czechtek, všichni se chtěli angažovat a dokonce nabídli organizátorům k dispozici vojenský prostor.

Tímto politickým gestem (ať už si za tím dosadíte jakýkoli úmysl) Czechtek definitivně zemřel! O místě konání se vědělo dlouho dopředu, média o všem pohotově informovala a tímpádem na sebe Czechtek pod státní organizací s policejním dohledem poutal neúměrnou pozornost a vytratilo se všechno to, kvůli čemu se každý rok tisíce lidí scházeli na největším svobodném festivalu ve střední Evropě.

Freetekno komunity se dohodly, že už nikdy akci pod názvem Czechtek neuskuteční. Byly zhnuseni tím, kam se celá scéna dostala a čeho byly v roce 2006 svědky. Ani já jsem neskákal radostí, když se mě dva čtrnáctiletí kluci zeptali, jestli nemám „nějaký čtverce“ a na parkovišti si Pepa z přilehlé obce otevřel stánek s klobásama.

Po této zkušenosti se freetekno komunity nijak nevzdávaly myšlenky a úsilí o svobodný hudební festival a měl vzniknout Moraviatek. Bohužel vyvolaný zájem z předchozích let o Czechtek a freetekno kulturu zapříčinil to, že zpráva o chystaném Moraviateku nezůstala bez povšimnutí a roznesla se informace, že Moraviatek bude vlastně Czechtek, ale pod jiným názvem. Stačilo si vybrat libovolné diskuzní fórum o hudbě a sledovat příspěvky od nezletilých přispěvovatelů, jak se na Moraviatek hrozně těší a jak se tam zmastí, jaká to bude rychta a tak podobně…
Moraviatek skončil ještě dříve než začal právě kvůli tomu, kvůli čemu zanikl Czechtek.

Namísto dalšího svátku svobodně smýšlejících lidí, který měl sjednocovat a spojovat, se uprostřed prázdnin soundsystémy rozprostřely na menší a privátnější open airy po celé republice. Ukázalo se, že v dnešní době je velmi obtížné pořádat svobodnou a nezávislou zábavu podle sebe a svých pravidel pro svoje přátele a lidi svobodného smýšlení. Pod hlavičkou Czechtek™ si spousta přisírků, vyčůránků, vyžírků a parazitů představilo desetitisíce lidí, které lze podbízivostí ukořistit ve volbách, nebo padesáti korunami za zelenou klobásku ve svém stánku.

Možná je dobře, že se scéna rozhodla ukončit něco, co směřuje do ještě větší žumpy, než je teď, nelámat to přes koleno a ne mermomocí uspořádat monstrózní festival, který by postrádal to nejdůležitější. Možná taky lidem, kteří se ve freetekno scéně pohybují od samého začátku docházejí síly, možná na pořádání akcí už nemají čas, mají svoje rodiny a jiné starosti. Možná nebylo komu předat pomyslné žezlo freetekno akcí, protože současná nastupující generace bere tohle všecno tak nějak jako samozřejmost, bezohledně a bezstarostně. Přijet si užít na freeparty, kterou někdo cizí na svoje náklady uspořádal, zajistil a zabezpečil, udělat tam bordel, pořádně se zrychtovat a při první příležitosti někoho okrást. Netvrdím, že to tak dělají dneska všichni mladí, ale z toho, co jsem dosud viděl a zažil si jiný obrázek ani nedokážu udělat…

Ukázkový příklad něčeho takového byl před deseti lety, kdy se organizátoři snažili o reinkarnaci festivalu Woodstock. Woodstock1999 původní originální festival z léta roku 1969 připomínal akorát svým názvem. Po třiceti letech se mírumilovný festival vystupující proti válce, establishmentu a kapitalistickému fungování společnosti proměnil doslova v hořící a smradlavou bojovou zónu chaosu a zmatku, kde láhev obyčejné vody stála 4dolary!

Nenechali jsme do takové podoby dospět Czechtek a to je jenom dobře. Letos se bude ke čtyřicátému výročí opět konat Woodstock, několik přátel na tuhle událost jede do Berlína osobně a jsem zvědav na jejich zážitky po návratu. O samotném Woodstocku a jeho čtyřicátém výročí doporučuji článek Marcela Bystroně. Uvidíme, jestli se organizátoři poučili a jestli nalezli způsob, jak takové akci vrátit její původní poselství a kouzlo. Možná si z toho freekultura něco také vezme.

Jak již bylo řečeno, pořádání masových akcí typu Czechtek pozbylo smysl, prostor i naději díky zlovůli a fašistickým praktikám našich politiků, nabalováním špatných lidí a organizací, přílišnou medializací, komercializací, infiltrací elementů, které s myšlenkou free kultury nemají vůbec nic společného a v neposlední řadě kvůli přerodu scény v něco, proti čemu sama ve svých počátcích vystupovala.

Každopádně komunita nezanikla, zdravé jádro stále žije a nic nevzdává !

http://cs.wikipedia.org/wiki/Czechtek_2005

Přišla mi přihláška do RedbullMusicAcademy

To je neuvěřitelné. Jednou člověk projeví zájem o Redbull Music Academy a už mi snad nadosmrti budou posílat každý rok přihlášku…

Vlastně vloni mi nic nepřišlo, až letos po mě zatoužili. Včera mi přišla větší obálka, ze které po otevření vypadnul patnáctistránkový dotazník, několik doprovodných papírů (jeden dokonce i v češtině) a box obsahující knížečku Application Info a dvě cd A selection of tunes recorded at the Red Bull Music Academy Barcelona 2008. První co mě napadlo bylo „no jo, ale na čem já si to přehraju? Kdyby poslali raději vinyl“ Pak jsem si uvědomil, že mám mechaniku v počítači, takže se k poslechu těch dvou cd snad někdy dopracuju…

Přihláška zase obsahuje libůstky, třeba Briefly outline your musical „career“ to date-include high and low points nebo chtějí zase namalovat mojí hudební sbírku v podobě množin, který žánr zabírá nejvíce místa a jaký je můj nejoblíbenější žánr To visualize this, please draw us a map of your music/record collection. Otázka Name the ten records from your country (or city) that you definitely have to play to your fellow participant at the Academy. We’d also like to know why each of them is worth talking about. Please include artists, titles & labels Jak jim mám vysvětlit, že tu (pro mě) žádná zajímavá muzika nevychází, tudíž bych bych jim nezahrál vůbec nic? Možná že bych dal dohromady několik počinů, ale rozhodně by jich nebylo deset…

No a otázka číslo 27 je taky libovka: Imagine you’re the DJ of the night. It’s peak time, everyone’s going strong. Which five tracks will you put on? Ne že by se mi taková situace nikdy nestala, ale v ten okamžik to je všechno čistě o improvizaci, nemám dopředu připravené desky, rozhoduju se na místě podle situace na place, takže vybrat 5 tracků by bylo jen tak střílení od boku… Následující 28. otázka je stejná situace, ale o pár hodin později The sun is about to rise, tady bych už možná věděl :)

No a pak klasika What’s lying next to your bed? nebo What’s the one thing you can’t live without and why? nebo when was the last time you cried anyways?

V doprovodném listu v českém jazyce je napsáno, že dotazník se každý rok mění. Mám ten pocit, že se změní každý rok akorát Rorschach inkblot test (kde jsou tentokrát zrcadlící se siluety Velké Británie) a otázky vztahující se k místu konání What are the first thing that come to your mind when you think of London?

Dostat se na Akademii je velká událost a pocta. Člověk tam nasbírá nové zkušenosti a kontakty a účast na takové akci musí být jistě obohacující a nezapomenutelný zážitek.

Každopádně na takovou událost dnes mám trochu jiný pohled, než před lety. To co mi vadí asi ze všeho nejvíc je (v případě úspěchu) přílišná publicita, protože do Akademie se dostane jen hrstka vyvolených a to s sebou samozřejmě přináší zájem médií…

A o to já nestojím.

DJ masters 2009

V těchto dnech se člověk zajímající se o muziku stále častěji setkává s pojmem DJ Masters 2009.

Mělo by to něco znamenat i pro mě?

Internet je plný oslavných článků o této soutěži a proto jsem se rozhodl přispět alespoň malinko na tu druhou misku vah.

Podobných soutěží bylo (a ještě bude) mnoho. Trochu by se to dalo přirovnat k neuvěřitelně dementní soutěži Česko hledá Superstar, jako takový menší formát zaměřený tentokrát ne na zpěv, ale na dovednosti za mixážním pultem.

Když se trochu pozastavím nad zmiňovanou televizní soutěží, která svého času vymývala mozky většině národa, tak správný název ovšem měl být V česku se hledá superstar. Ne že bych patřil mezi ty jednodušší spoluobčany, kteří tyto pořady sledují, ale tyto soutěže s sebou přinesly takový ohromný mediální zájem a pozdvižení, že bylo prostě nemožné se před tím někam schovat a ať už jste byli kdekoli v ČR, dělali jste cokoli a ani nemuseli mít televizi, vždycky si vás Pitomáš Savka našel. Tím chci říct, že jsem se ani já nevyhnul té neskutečné masáži ať už od kolegů v práci, z novin, na internetu, nebo v hospodě. Prostě všude se probírala Superstar, takže jsem měl proti své vůli dostatek informací o této soutěži a jejím průběhu a se znatelným odporem jsem všem dával najevo, že mě tyhle kraviny nezajímají! Stejně tak jako další trapárny typu Big Brother, Vyvolení a ostatní reality show…

Musim se ale přiznat, že byla jedna reality show, o kterou jsem se chvíli zajímal poté, co mi přišla esemeska s textem vita stanek je v milionovym paru, zapni si televizi a bav se. Víťa ale vypadnul hned po prvním hlasování (překvapivě), takže nebyl důvod dále sledovat další trapný pokus televize Nova o boj za větší koláček sledovanosti. Ke všemu ještě Milionový pár po několika odvysílaných dílech Nova raději zrušila, kvůli skandální porno minulosti několika soutěžících. Jediná Ester Ládová z toho měla asi největší užitek a slávu…

Reality show a podobné stupidní televizní soutěže jsou už naštěstí minulostí a já pevně doufám, že pokračování nebo nové kola soutěže již nikdy více nebudou!

Vraťme se ale k soutěži Česko hledá DJ superstar. Princip je vpodstatě podobný: přijďte a předveďte co umíte a my z vás uděláme superstar. Pravidla soutěže dávají každému účastníkovi pouhých několik minut, aby předvedl co umí. Není to moc času, ale zase je to možná dobře nastavené síto, kterým propadnou jen ty nadané kusy.

Slíbené ceny v této soutěži vypadají oproti podobným soutěžím v minulosti docela zajímavě: Vestax PMC-580Pro, 2x Vestax PDX-3000 MIX, Vestax PMC-08Pro MkII „BlueWins“, nebo sluchátka AKG K-181DJ. Pak tam jsou blíže nespecifikované ceny, kterých bych se obával vzhledem k tomu, že partneři tohoto projektu jsou mj. značky Citronic, Omnitronic, Reloop a další…

Již proběhnuvší soutěže tohoto typu (s menší reklamní kampaní) měly hlavní ceny výrobky od značek Citronic nebo Numark, což bych považoval za výsměch a ne hodnotnou (první) cenu v soutěži takového formátu.

Soutěž DJ masters zachraňuje sponzor Vestax, který hází do placu docela slušné produkty.

Ještě jsme si neřekli pro koho taková soutěž je.

Na stránkách mají uvedeno, že do této soutěže se může (mohl) přihlásit jakýkoli dj z ČR nebo Slovenska. Nezáleží ne tom, co hraje, důležité je především hudebně zaujmout. Tady bych se malinko pozastavil a zvěstoval, že to chlapci (a děvčata) nebudou mít vůbec jednoduché. Tím myslím i porotu. Pokud si totiž prohlédnete profily přihlášených djs, zjistíte, že většina z nich má hlavní doménu trance, house, electro, techno nebo drumnbass. Není mi moc jasné, jak chtějí soutěžící hudebně zaujmout a během pár minut předvést nějaký originální riff, když ve svém repertoáru mají vesměs to, co se dnes a denně hraje ve všech klubech po celé republice každý večer…

Když jsem procházel profily přihlášených djs, nemohl jsem přehlédnout několik známých tváří a zvlášť jednoho, se kterým jsem už v minulosti několikrát stál na jednom pódiu (bohužel).

Tím jsem dostal odpověď na otázku kdo jsou tyto neznámí djové: Dosebezahledění kariéristé s mocným egem, co si myslí, že právě oni jsou ty největší hvězdy (a taky se podle toho chovají a s ostatními jednají) a kolem nich se točí svět. Účastí v této soutěži si to sobě i ostatním dokazují a krmí svoje seběvědomí vidinou svých patnácti minut slávy a budou moci zvednout nosánek ještě o kousek výš… Tím neříkám, že to tak mají všichni soutěžící a že nelze mezi desítkami průměrných najít několik nadprůměrných, ale mixák Vestax asi nebude tou hlavní příčinou proč se přihlásit do takové soutěže.

Jistě si teď pomyslíte když jseš tak chytrej a takhle to tu haníš, tak proč jim to tam nejdeš ukázat?

Nikdy jsem nikde netvrdil, že bych hrál nějak zázračně nebo zajímavě. O originalitu se snažím, ale nikomu ji necpu. Gramce Vestax by se hodily, ale kvůli nim mi nestojí za to někde exhibovat, předvádět se a přetahovat se s namyšlenými djs a dělat pro někoho kašpara.

V podstatě poslední dobou odmítám nabídky na vystupování na cizích akcích a ani se ničeho neúčastním. Jednak kvůli tomu, že nejsem jukebox, hraju že mě to baví a snažim se tím bavit i posluchače a přímo nesnáším, když mi někdo říká co mám hrát a co ne. Dalším důležitým prvkem je technické zázemí a blbuvzdorná stage. Nejsem žádná slečinka, jsem zvyklý na ledascos, ale není nic příjemného, když lidi djovi strkají do stolu nebo dělají ještě horší věci, kterým by šlo jednoduše předejít posunutím stolu o pár centimetrů dál…

Taky se mi nelíbí, když se mě na akci několik lidí zeptá, jestli nemám nějaký koláče nebo papíry. Vykládám si to tak, že hudba, kterou jim tam budu ten večer pouštět má sloužit jako kulisa k braní drog. Nejeden dj už kvůli tomuhle faktu přestal úplně hrát. Já jsem nepřestal, pouze to omezuji, zpravidla nabídky na hraní odmítám a hraju pouze s Figurou.

Dalším faktorem je to, že se z hudby stal těžký byznys. Promotéři se snaží návštěvníky nalákat na známá jména na plakátech, lidi se chtějí bavit a dnešní běžný návštěvník je přesvědčen, že k tomu potřebuje o půlnoci světoznámou superstar a dvě extáze nebo lajnu smahu. Stejně tak jako v politice platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v klubech a na party se stokrát propíraný dj stává hvězdou. Samozřejmostí je vysoké vstupné, přemrštěné ceny na barech a kvalita nebo kulturní hodnota jaksi pokulhává. Co si budem povídat, je to realita od které se já snažím poslední dobou držet co nejdále. Stále se mi hraje nejlépe pod DIY namalovanou plachtou na freeparty, než pod velkoformátovou reklamou hlavního sponzora vedle namyšlených a arogantních „kolegů“…

I would talk about drums

Když v roce 1969 The Winstons stvořili Amen Break, jistě vůbec netušili, jak významný vliv to bude mít pro budoucí hudební vývoj a že tím vytvořili základy hiphopu, breakbeatu, junglu, IDM a breakcoru…

Dnes si povíme něco o historii toho mocného seskupení bicích, které způsobuje radost.
Ano, mluvit se bude o Amen breaku.

Bylo to jakoby na jedno pořádné nadechnutí. Když v roce 1969 The Winstons na 6 vteřin přestali foukat do saxofonu a bubeník Gregory C. Coleman měl svoje sólo s neodmyslitelným crashem na konci, jistě vůbec netušili, co to bude pro následující vývoj elektronické hudby znamenat. Bylo to při natáčení B strany malé 7″ placičky Color Him Fathers ve skladbě Amen, Brother. A právě tady vznikl klíč, který byl později stovkami djů po tisícero klubech vysamplováván a remixován a tím mohly vzniknout další hudební styly, které čekaly na své objevení. Šest vteřin, ze kterých se zrodilo mnoho dalších žánrů … bass and six seconds from 1969.

Na svou slávu si ale Amen Break musel počkat do osumdesátých let, kdy ho Mantronix vůbec jako první použili ve skladbě King Of The Beats. Amen Break zazněl v raných hip-hopových kompilacích a významně ovlivnil breakbeatový směr nově vznikající elektronické kultury.
Aby se mohl kolotoč (vlastně gramofon) otáčet a skladba se dostala do rukou mnoha djů, Amen Break dostal svou další šanci v roce 1986, když byl Amen, Brother vydán na prvním (oficiálním) Ultimate Breaks & Beats, kde byl tenhle Amen Break výrazně zpomalen a zvýrazněn oproti zbytku skladby. 2 stejné desky a šikovné ruce otevírají prostor pro kreativitu a tím z původních šesti vteřin vylézá mnoho nových postupů, kroků a kombinací.
Přicházející komputerizace poznamenala všechny a všechno a nejinak tomu bylo i v hudebním světě. Díky schopnějším počítačům a samplerům vznikalo nespočet podob a modifikací těch šesti vteřin bicích. Žádný jiný sampl v historii nebyl tolikrát použit, jako právě Amen Break.

Amen break byl u zrodu breakbeatu a hiphopu. Hrátky s rychlostí, další úpravy a modifikace znamenaly užitečnost a použitelnost v základech raggajunglu a junglu na počátku devadesátých let.
Později přišlo několik chytráků z nahrávacích společností a vydavatelství, které napadlo chtít jakýsi patent, chcete-li duševní vlastnictví na tuto formulku, na tuto posloupnost bicích a činelů. Vznikl jakýsi „jungle construction kit“, který určoval, co je a co není chráněno copyrightem a který break je něčí vlastnictví a který už ne. Padlo několik obvinění za porušování autorských práv, ale nikdy nemohl být nikdo obviněn nebo odsouzen, že používá formuli původního Amen Breaku hlavně také kvůli tomu, že ačkoli byl amen break milionkrát vysamplován, G. C. Coleman ani majitel autorských práv nikdy nepožadovali poplatek za užívání jejich tvorby. Právě ona svoboda a možnost volného používání tohoto samplu umožňovaly zrod dalších hudebních stylů a opět se ukázalo, že nesmyslné zákony a majetnické sklony jsou akorát překážkou pro rozvoj a vznik nových směrů. Možná kvůli přílišné komplikovanosti některých kauz a různým dalším podnětům k nesmyslným právnickým tahanicím je Amen Break prohlášen „public domain“, tedy volně k bezplatnému používání. Je prostě všech.
Amen break a nespočet jeho podob jsou součástí hudebních knihoven pro bezplatné užívání dostupné libovolnému muzikantovi, je běžně implementován v bankách většiny přístrojů, samplerů a mašin na tvorbu hudby už od výrobce. Amen break se používá i v komerční oblasti, ale nelze ho vlastnit nebo si ho nějak nárokovat. To je právě to free o které se opírá alternativní kultura, která původní Amen obohacuje a předělává k nepoznání, nebojí se jít až do extrémů a definuje tak nové směry a prostory pro další styly.
Krátce po vzniku junglu a jeho odštěpku drumnbassu na sebe breakcore, raggacore a IDM nenechají dlouho čekat a dokazují, že Amen Break je nevyčerpatelný zdroj inspirace, nápadů, kombinací a variací. Nové formy těchto hudebních žánrů nejsou sice příliš vhodné k poslechu při práci, přípravě na zkoušku, nebo romantický večer při svíčkách, ale právě jejich netradiční koncepty jsou základem unikátnosti originálních songů, jaké jinde neuslyšíte.
Neučesané bicí, ten tzv. Mashup v současnosti představuje to pravé koření při přípravě pořádného tracku. Ve své tvorbě ho používají například Roni Size, J. Majik, Aphex Twin, Amon Tobin, 4 Hero, The Prodigy, Dillinja, Goldie, Freestylers, LTJ Bukem, Salt-N-Pepa, Oasis, Schoolly D, Heavy D, Atari Teenage Riot a mnoho, mnoho dalších…

Tak už víte proč způsobuje radost?
Na závěr všem jistě dobře známý Nate Harrison o této problematice prozradí něco víc a přidává i názorné zvukové ukázky. Dobře poslouchejte, v některém z mých příštích setíků to jistě poznáte;)

Líbí se mi RMX-40 DSP

Tento týden se mi do ruky dostal zase mixpult Reloop RMX-40 DSP BlackFire Edition. Předminulý pátek se na něm hrálo na Drummateku a ve středu na něj narazím znova. Sice jsem na něm toho příliš neodehrál, ale už při prvním kontaktu bylo jasné, že tenhle mixák je velmi uživatelsky přívětivý a hraní bude příjemným zážitkem.

Ačkoli všichni výrobci ke svým (i nejlevnějším) výrobkům přidávají přídavek professional, v tomto případě se značka Reloop právem zdráhá a dobře rozmýšlí, co na tu krabici napíšou. Tím netvrdím, že na krabici není napsáno Professional DJ mixer, protože jsem krabici od tohodle mixáku ještě vlastně ani neviděl (vždycky hezky vybalený a zapojený – připraven k použití), ale pokud navštívíte nějaký seriózní e-shop s hudební technikou, budete u těch lacinějších produktů těžko hledat tyto oslavující přívlastky a popisky.

Opět jsem se na chvilku setkal s tímto dobře vypadajícím a ergonomickým mixpultem za necelých 10 tisíc. Musím se přiznat, že jsem po tomhle mixéru svého času také pošilhával, ale moje požadavky na výborné mechanické i zvukové provedení mixu splňovalo málo produktů a nakonec to vyhrál Vestax PMC 280

Tahle designová napodobenina mixu Pioneer DJM-600 působí na první dojem jako další nepovedený klon dražší značky a že od výrobku Behringer DJX 700 nebude zase tak daleko kvalitou, zvukem a zpracováním. Na druhý pohled ovšem zjišťujete, že napodobeniny Pioneera nemusí být tak špatné, jak předurčil právě Behringer.

Reloop jde svojí vlastní cestou a použité materiály a obvody jsou celkem přijatelné kvality. Nutno podotknout, že zatím jsem hrál vždy na relativně nových modelech, kde prozatím všechno fungovalo jak má a proto nemám důvod na ně nadávat (narozdíl od praskajících korekcí a zlobivých šavlí na DJM 600)…

RMX-40 by měl mít o poznání lepší zvuk díky Premium Sound Architecture než zvukokurv Behringer. Nemám důvod tomu nevěřit, protože nic horšího, než Behringer už snad zvuk kurvit nedokáže (možná telefonní sluchátko s transatlantickým hovorem, ale to bych ještě řadil před Behringera). Každopádně ani tady se na nějaký zázračně čistý a dynamický zvuk nemůžete těšit, protože od zvukových obvodů za pár tisíc by očekával prvotřídní kvalitu jenom naivní blázen.

Zase to má výhodu v tom, že se dá ušetřit na přenoskách a k tomuhle mixáku můžete koupit i nějaké nejlevnější Stantony, protože rozdíl mezi Stanton 505 a Concorde Scratch na tomhle přístroji prostě nemáte šanci poznat :)

Co se mi líbí a co jsem si hned zamiloval při prvním kontaktu je naprostá svoboda a uzpůsobení podle potřeb hraní, které se s možnostmi Pioneeru nedá ani srovnávat. Můžete si přesně nastavit průběhy šavlí i crossfaderu a ještě pár vychytávek do sluchátek. Křivka crossfaderu je opravdu strmá, když ten čudl vykroutíte uplně doprava. Žádný postupný náběh, jako tomu je u mnoha dražších mixů, ale crossfader opravdu zabírá tam, kde potřebujete. O šavlích nemluvě. To je jedna z těch báječných vlastností, kterou já od pořádného mixpultu vyžaduji. Otázkou ovšem zůstává, jestli by se mi podařilo zničit ten Long Life TCT crossfader, kdybych měl tenhle mixák třeba jenom týden doma. Myslím si, že by to pro mě nebyl problém :)

Pak tu jsou samozřejmě killy (nejčastější věc na mixu, která se zkurví jako první), celkem slušný záběr korekcí a jakýsi efektor s BPM counterem. Efektor a BPM counter jsem ještě netestoval(resp. není na to při hraní z desek moc času), ale nečekejme žádný zázrak. Každý seriózní prodejce vám doporučí si ukazatel BPM přelepit neprůhlednou lepící páskou, protože vás bude akorát mást nesmyslnými hodnotami.
S efektorem to bude podobné. Klasika Pan, Trans, Delay, Echo, Flanger, Filter, Phase a Pitch Shifter, ale je to tam jen tak aby se neřeklo a aby se to podobalo Pioneeru. Žádný fantastický vjem bych od toho neočekával a proto na tyhle věci raději ani nesahám, ikdyž vyhrát se stím jistě dá také…
Dva Master výstupy, jeden Rec výstup, send/return smyčka, čtyři phono a 8line vstupů a dva mikrofony by měly stačit i poloprofesionálům.

Tenhle mixpult se mi prostě líbí a kdybych začínal s djingem, chtěl objevovat kouzlo práce se zvukem a s hudbou a neplánoval scratching, tak bych si na doma právě tuhle hračku koupil. Na doma hlavně kvůli tomu, že na akci toho vedle uřvaného odposlechu ve sluchátkách moc neuslyšíte…

No a kdybych měl trochu větší ambice (a samozřejmě i více peněz) a požadoval opravdu kvalitní zvuk i provedení a vystačil si „jenom“ se třemi šavlemi, šel bych do RANE Empath Black nebo do levnější klasiky Ecler NUO 3

Letos už žádnej dramenbejs prosím!

Během pár posledních týdnů jsem měl několik nabídek na hraní. Jsou to nabídky od známých, volali mi dokonce i lidi, které jsem viděl možná jednou v životě, že pořádají akci a jestli bych si nechtěl přijet zahrát.

Pokud už na ten termín něco nemám, tak se zeptám, co je to za akci a odpovědí mi je, že se jedná o dnb party.

Jako slepý k houslím jsem koncem listopadu přišel k hraní v poslední Hale v Týništi (skutečně poslední, Hala je teď zavřená a nikdo neví, co bude dál). Prostě jsem tak nějak odkejval že bych mohl zahrát a ani jsem si pořádně neuvědomil, co to bude za akci a pustil jsem to z hlavy. Až za pár dnů mi zvonil telefon „…tak je to všechno dohodnutý, ale je to dramová akce, tak žádný šílenosti hele. Poslouchal jsem ten tvůj poslední setík a takový desky nech radši doma :)

Dramenbejs? No jo, už jsem to slíbil, tak nemůžu cuknout.

Možná by mě mělo těšit, že je o moje vystoupení zájem a že mě stále někam zvou, ale zrovna na drumbácový akce… to moc radosti nemám.

Stále jsem přesvědčen o tom, že nehraju nijak zázračně a navíc nemám co hrát, ale ty, co mě chtějí na svoji party, jsou asi přesvědčeni jinak. Asi tuší, že v dramaturgii akce je dobré udělat nějakou změnu v programu, kterou spatřují právě ve mě.

Dvakrát do měsíce hraní bohatě stačí! Rozhodně ale ne na dnb party, kde se celý večer valí bezduché a monotónní odporné dnb tracky současnosti. Kdybych měl vypsat takovou hitparádu nejčastějších producentů a labelů na dnešních dnb akcích, tak tam rozhodně uslyšíte Noisii, Proketa nebo něco do Renegade Hardware. Prostě nudný a ničím zajímavý neurofunk a techstep, ze kterého se mi dělá špatně. A tohle mám poslouchat celý večer než se na mě dostane řada? Ještě navíc na výkonném zvuku? Děkuji za nabídku, ale musím ve vlastním zájmu odmítnout.

Už jsem přišel na to, proč mě po takových akcích bolí hlava. Není to chlastem nebo zahuleným klubem, je to právě tou odpornou muzikou, která je tak nahlas….

V Hale naposled jsem si to opět ověřil. Ačkoli jsem se díky upozornění vybavil drumnbassovými deskami, které jsem lehce kombinoval s ravem, teknem a ragga/breakcorem, byly to desky z dob, kdy se dnb dal ještě poslouchat a měl nějakou myšlenku a inteligenci. Celý večer ty ostatní djové valili právě ten odporný výše zmiňovaný typ drumnbassu a to mi vystačí na hodně dlouho a proto jsem si řekl, že letos už žádnej dramenbejs!

Je to rukama?

Poslední dobou ať hraju kdekoli na čemkoli, tak se mi nedaří.

Ani na OEM gramofonech, ani na Technicsech nemůžu porádně sladit desky. Budťo mám smůlu na neseřízené technicse (to je asi prokletí, protože málokdy jsem se setkal s Téčkama, co by držely rychlost tak, jak se od gramofonu Technics očekává), nebo to je rukama…

Kupříkladu minulý pátek. Hrálo se z gramofonů American Audio HDT4,5 a mě se ty desky porád rozjížděly. Srovnám si desku ve sluchátkách, slyším, že to na sobě sedí, tak vytahuju šavli a v masteru se ten rozdíl začíná projevovat čím víc tu šavli dávám výš. Takže musim dorovnávat. Z původního 2% vychýlení se během mixu vyklube až 7% rozdíl ! A to jsem se pitch snažil kočírovat v 10% rozsahu, takže nějaké výraznější kolísání by se taky nemuselo konat…

Slyšim to, ikdyž nemám super sluchátka, ale KOSS UR20 používám už spoustu let a předtím co jsem v nich slyšel, to jsem taky mohl pouštět ven. Dnes musím dorovnávat během míchání a na šaškárny s mixákem už nezbývá tolika času…

Trochu se utěšuju, že to jsou opravdu mizerně seřízené gramofony a u těch OEM modelů se není čemu divit, nebo že by to bylo rukama? Naštěstí ty odchylky zatím slyším a snažím se je dorovnávat, ale co až přestanu slyšet, že se mi to rozjíždí?

Concorde Scratch Set

Výstupní napětí při 1 kHz: 7,0mV
Vyvážení kanálu při 1 kHz: 1,5dB
Odstup kanálu při 1 kHz: 25dB
Odstup kanálu při 15 kHz: 15dB
Frekvenční rozsah: 20-20.000 Hz
Typ hrotu: sférický
Přítlačná síla: 3,0-5,0 g
Přítlačná síla doporučená: 4,0 g
DC odpor: 750 Ohm
Indukčnost: 450 mH
Doporučené zatížení: 47 kOhm
Hmotnost přenosky: 18,5g

To vše v parádní hliníkové krabičce jejíž obsahem je tato přenoska s hrotem + náhrádní hrot, kartáček a plastový kryt hrotu.

Proč tu o tom píšu?

Protože právě dnes jsem si 2 kusy těchto přenosek koupil a částečně tím tak vyřešil trápení těch, co mi chtěli něco věnovat pod stromeček…

Není to ale dárek jenom a pouze pro mně, ale ocení to všichni, co přijdou na některou naši akci ;)

Původně jsem se rozhodoval mezi Q-Berty nebo Nightcluby, jenomže jde mi o scratch, takže Nightcluby s eliptickým hrotem nepřipadají v úvahu. Mají sice asi nejlepší zvukové vlastnosti ze všech dostupných, ale to by mi z těch desek za chvíli moc nezbylo a hroty by to asi taky moc dlouho nevydržely. No a Concorde Q-Bert mají 11mV výstup, čehož jsem se dost bál v kombinaci s Vestaxem PMC 280, proto Concorde Scratch.

Stantony už nikdy více! Nejenže se tyhle poslední hroty velmi rychle opotřebovaly, ale v porovnání zvuku s tímhle typem přenosky je značný rozdíl.

Něco jako kdyby si člověk vyndal vatu z uší, nebo poslouchal skladbu nejprve z telefonního sluchátka a pak normálně. Zvuk je výraznější (i při udávaných 7mV na výstupu), čistější a lépe čitelnější. Přenoska primárně na scratch má i tak překvapivě vynikající zvuk a dobře drží v drážce.

Ikdyž banánky jsou spíše pro gramofony se zahnutým raménkem, není v tomto případě žádné výrazné kolísání balancu ani přeskakování jehly při prudkém zacházení. Ze začátku mi hrál přeci jenom levý kanál víc než pravý, ale než se dostala deska do poloviny, tak se úroveň srovnala. Jehla se zřejmě potřebuje dostat do provozní teploty, ale i tak to ještě není úplně ono, ale tak trochu jsem s tím počítal a není to žádný problém.

Pro začátek se jeví všechno velmi dobře: zvuk i držení v drážce. Uvidíme po čase. Samozřejmě nic není dokonalé a stane se, že jehla někdy přeskočí, zvlášť u těch moc ohraných desek nebo u starých desek, ale to už s nima člověk musí dělat fakt psí kusy…

Tak jako vždy, nejspíš na tom brzo nahraju nějakou testovací nahrávku, tak se těště :)