Štítek: vinyl

Retro scratch

ApinLeave a comment

Aneb What is a dj if he can’t scratch?

Už před tolika lety byli pánové, kteří používali gramofony jako hudební nástroj tzv. turntablism. Zaslouží si ohromný respekt! Takže připravte si svoje Penny&Giles crossfadery, namontujte Shure M44-7 a hurá do toho :)

Mike Platinas en 1987 Campeonato de España los megamix DMC

Mike Platinas představuje showmana a DJe osumdesátých let minulého století. Stylový oblek, kravatu, funky a klasické desky mixuje do sebe, předvádí juggling a to všechno bez crossfaderu. Je to více jak 20 let, ale stále je to zajímavá podívaná.

Rock Steady DJ’s

Podívejme se na DMC World 1992, který vyhráli Q-Bert, Mix Master Mike a Apollo. Trochu to připomíná vystoupení C2C, kteří tuto soutěž vyhrají za deset let a v roce 92 na to stačili 3 sehraný borci z USA

Dj Q-Bert & Mix Master Mike – Dmc 1995 World Finals

Tady už pětadvacetiletý Mixmaster Mike ničí přepínač phono/line a skoro k tomu o rok staršího Q-Berta ani nepustí

The very first DJ band: DJ Q-bert, Mixmaster Mike, Apollo

Vraťme se ještě do roku 1992 ke všem třem a jejich destrukčním hracím technikám, které předvádějí v pořadu Home Turf

DJ Rectangle – DMC mixing championships 1993

Od tohodle pána mám taky desku. Když jsem viděl jeho vystoupení poprvé, hned ze začátku mě udivil tak nízký stůl. Ovšem do dvou minut mi to bylo jasné ;)

Bad Boy Bill – 1989 DMC DJ Battle

Opět osumdesátá léta, opět DMC. Bad Boy Bill tu má svůj styl, podavače desek, rozkuřovačku a vedle gramofonu pixlu WD40

Arnoštek je prostě boží

A na závěr něco velmi populárního z filmu Kouř z roku 1991 :)

HISTORY

RESPECT!

Ideální DJ gramofon

Apin2 Comments

Pokud mám někde zahrát, téměř vždy potřebuju vědět, jaké gramofony budou ten večer k dispozici, abych se podle toho vybavil deskama.

Často se dostávám s některými Djs do sporu o tom, jaké gramofony jsou ty nejlepší. Většina Djs tvrdí jednoznačně Technics a nedá na ně dopustit. Nutno podotknout, že to jsou Djové, co mají pouze jeden svůj styl a pro jejich potřeby je takový gramofon značky Technics tou jedinou a správnou volbou. Já o takových diskjockejích tvrdím, že hrají hudbu ze 70. let minulého století– tedy že hrají hudbu z dob, kdy se tento gramofon začal vyrábět a proto jim vyhovuje.

Jenže žijeme už v 21. století !

Samozřejmě, že gramofony Technics jsou jediné přístroje, na které se dá (často, netvrdím že vždy) spolehnout, v ideálních podmínkách výborně drží rychlost, minimálně vazbí, mají obrovskou odolnost a mnohaletou tradici. Prostě to jsou držáky. Proto naprostá většina známých Djs požaduje pro hraní Technics. Je to pro ně prostě jistota a jsou na ně zvyklí, proto od nich uslyšíte téměř vždy bravůrní mixy.
Čím větší „hvězda“, tím nekompromisnější nároky na techniku, na které by dokázal snadno a lehce mixovat i naprostý amatér po troše tréninku.

Nechci zpochybňovat kvality takových Djs, ale můj názor je ten, že opravdu dobrý DJ se pozná podle toho, že dává kvalitní mixy i třeba na řemínkáči. Jak ale poznat dobrého Dje, když vám nezahraje z ničeho jiného, než z gramce Technics SL–1200 a mixáku Pioneer DJM 600 ? Pokud si jako pořadatel pozvete nějakou „hvězdu“, co vyleze na pódium a uvidí na stole něco jiného než Technics a šestistovku nebo osmistovku Pioneer a prohlásí že na tomhle hrát nebude, tak co si o takové „star“ myslet? Umí vůbec hrát, nebo umí hrát jenom na Technicsech?

Kdybych si chtěl hrát na hvězdu, taky bych si koupil Technicsy a Pioneera, 70% vinylů bych zahodil a poctivě trénoval na této technice a požadoval od pořadatelů právě toto vybavení na akci. Asi to vypadá blbě, když požaduji alespoň jeden „normální“ gramofon s pořádným pitchem a tak trochu by se dalo říct, že často mám nutkání taky prohlásit, že na tomhle teda rozhodně hrát nebudu :)
Taky jsem už několikrát hrál ze dvou Technicsů a jednoho AA HTD 4,5, abych mohl alespoň trochu junglit :) Nicméně lidi odemě očekávají mashup a já je nechci zklamat jenom proto, že v klubu mají předpotopní gramofony…

Gramofony Technics se začaly vyrábět v roce 1973 a jejich koncept se prakticky dodnes téměř nezměnil (kromě otočného potenciometru regulace rychlosti). Tato značka znamená (znamenala) nepsaný standart mezi Djs a v drtivé většině klubů ještě dnes narazíte právě na tyto gramofony. Naštěstí to tak vypadá, že jejich výroba se blíží ke konci! Což by znamenalo jejich postupné mizení z klubů a prudký vzestup jejich ceny.




Pokud má dj širší záběr hudebních stylů a rád je střídá, nebo hraje-li tzv. nadstandard, tak gramofony Technics nemá v oblibě, právě kvůli jednoduchosti a nedostatečnému rozsahu pitche. I já s tím mívám neskutečné problémy a hraní na takových gramcích vyžaduje dopředu dobře promyslet, co si na nich lze dovolit a co ne. Jasně, znám MK5 s 16% pitchem, ale to je spíše skoro výsměch a model, se kterým technics docela zaspal dobu. Je to rozhodně lepší než 8%, ale ani to mi často nestačí a taky není zaručeno, že zrovna tenhle předražený gramec budou mít na každé akci… Téměř vždy si na akci u které dopředu nevím technické zázemí, beru s sebou i několik desek navíc, které by byly prolnutelné i na mizerném pitchi právě jako pojistku proti Technicsům.

Ne vždy to ale vychází tak, jak by mělo…

Jaký by tedy byl ideální gramofon podle mého názoru a potřeb?

  • Tak zaprvé ta nejdůležitější věc je pořádný rozsah pro pitch control a (nad)standartní výbava. I 20% mým deskám leckdy nestačí. Upřednostňuji tedy gramofony s možností přepnutí na 50%, neměla by chybět možnost pustit desku pozpátku (s tím se dají dělat neskutečné věci) a regulace startu a dojezdu talíře.
  • Držení otáček a přesnost je pro všechny djs ta nejdůležitější věc a k prvnímu bodu trochu protiklad, protože čím větší citlivost pitche, tím horší je přesnost a chytit tu správnou rychlost vyžaduje hodně citu a dorovnávání desky.
  • Další důležitou věcí je konstrukce. Jedna z nepříjemných vlastností všech gramofonů na trhu je nízká odolnost proti zpětné vazbě. Jak dobrý je gramofon v tomto směru, se ukáže až na výkonném zvuku, když se skladba dostane do tiché pasáže a gramofon začne „vazbit“. Jediné gramofony, které jsou proti zpětné vazbě víceméně imunní jsou gramofony značek Technics a Vestax (v ideálních podmínkách). Někde jsem viděl video, kde Dj položil jehlu na stojící desku a „hrál“ bubnováním do těla gramofonu…
  • Výdrž a životnost jsou velmi důležité požadavky na gramofony od naprosté většiny uživatelů, protože gramofony často cestují s celým soudsystémem jen tak pohozeny mezi reproduktory v dodávce a pak se od nich očekává 100% funkčnost i když do nich třeba prší nebo do nich někdo vyleje pivo a klepe popel z cigaret. V klubech musí takový gramofon odehrát několik sezón bez závady nebo servisu a pozvaní Djs se k takové technice nechovají zrovna jako k vlastní…
  • Síla motoru a provedení talíře. Při prvních zkušenostech s American Audio HTD 4,5 nebo některými gramofony značky Reloop mě velmi mile překvapila síla motoru, kdy se do toho může člověk hezky opřít, když má k dispozici kroutící moment 4.5 kg/cm. Zvlášť pak u modelu Reloop RP-6000 MK6, kde se síla dá hezky regulovat (otázkou ovšem je, jakou to bude mít životnost) Jako nevyhovující mi také příjde drážkování talířů jako má třeba Numark nebo Vestax. Nejideálnější jsou standartní vystouplá kolečka, které do blikání stroboskopu znázorňují rychlost otáček (upřímně, nikdy jsem to během hraní nesledoval ani nepotřeboval, jen mi takový povrch nejlépe vyhovuje a taky se méně špiní)
  • Design. Pokud je možnost, téměř vždy si gramofon otočím „na výšku“ a mám rád, stejně tak jako normálně, mít tlačítko start/stop v levo dole. Proto jsou battle gramofony dobrou volbou a vhodně uspořádané tlačítka jenom usnadňují hraní a důležité je také, aby si dj třeba rukávem nechtěně nezavadil např o kolečko vypínání motoru.
  • Phono i Line výstup je šikovná věc, když už se vám na mixáku nedostává některý ze vstupů a je potřeba takový gramofn píchnout třeba do line vstupu.
  • Možnost výměny kabeláže. Tedy kabely nejsou pevnou součástí přístroje a dají se podle potřeby měnit za kvalitnější nebo delší a při případném poškození šňůry se nemusí dávat celý gramofon do servisu.

Jak vidíte nejsem vůbec skromný a závěr je takový, že ideální gramofon neexistuje! Mohlo by se zdát, že většinu těchto požadavků by mohla splňovat značka Reloop nebo Stanton. Jenže k nim by bylo potřeba ještě tahat na akci 2 těžké dlaždice a přikoupit nějakou speciální přenosku a antivibrační podložku… A navíc samotná značka Reloop není zrovna příliš kvalitní co se zvukových a mechanických vlastností týče a vesměs se vyrábí na stejné lince jako ostatní podobné gramofny jiných značek.

Kdybych se momentálně rozhodoval (a že se brzo budu rozhodvat) jaký pár gramofonů pořídit, vyhrála by to značka Vestax, konkrétně model Vestax PDX 3000. Nesplňují sice hodně mých požadavků, ale ty, na které kladu největší důraz (kvalita, výdrž, pitch a (ne)vazbení) jsou pro mě důležitější, než ostatní maličkosti.

Nové desky červenec

ApinLeave a comment

Po velmi dlouhé době jsem zase zavítal k Merkurákům.
Několikahodinové přehrabování v nových deskách mne opět utvrdilo v tom, že v drumandbassu už dnes nevychází žádné normální poslouchatelné skladby!
Bohužel celá přihrádka s break deskama je obecně značena jako breakz. Rozlišuje se zde akorát breakbeat, hiphop nebo downtempo. Čas od času se v breakz deskách dá vyhrabat i nějaká ta junglovka nebo raggajunglovka, ovšem člověk musí hledat.

Stejně tak tomu bylo i dnes. Vybírám si hezky silný štousek desek jednotně označené jako breakz, které si chci poslechnout. Dalo by se říct, že tentokrát jdu na jisto. Vím, že tu někde je Try To Be Humble od Knowledge and Wisdom, sice v remixu, ale i tak ji chci, protože to je skladba mého mládí ;) Netrvá dlouho a v přihrádce s whitelabelama nacházím onu vytouženou KW004. Nejenom že tu je tato deska, ale od Knowledge&Wisdom tu jsou další 3! od KW001 až po KW004. No rád bych si je odnesl všechny, ale nemám tolik peněz a ani to nejsou moje srdcovky, jako právě Try To Be Humble.
V onom štousku desek byl zbytek dnb. A jak to tak poslouchám, tak mi přijde, jestli si některé desky omylem nepouštím dvakrát či třikrát? Ne, pohled na label mne ujištuje, že se jedná o jiný titul od jiného autora, než to, co mi hrálo do uší předtím, jenže těžko poznat nějaký rozdíl mezi nimi!
Všechno je to naprosto stejný prďácký drumnbass, s odpornou prdící basou nebo pískajícím synthem, jednoduchou smyčkou a stále se dokola opakujícími motivy. Jedna skladba jako druhá. Buďto jsem asi zvolil zrovna náhodným výběrem špatné desky, nebo už prostě dneska nevychází žádný zajímavý drumnbass, který by byl alespoň v něčem originální…
Tak takové desky tu nechám jiným. Přeci jenom ve většině případů hraju pro lidi a ne pro sebe a já svoje posluchače nechci nudit nějakým stále stejným dnb bez nějakých výraznějších obměn, o který by stejně nikdo nestál…

Samozřejmě nesmím zapomenout na ještěry a tak se přesouvám k přihrádce s deskama, které jsou jednotně označeny jako hardtekno. Nacházím 2 tituly, které tu jsou pouze po jednom kusu, což mi dává malou naději, že to nebude mít ve svém recordbagu každý tekno dj tohoto kraje.
Paráda zase je co poslouchat a zase je co hrát. Vždycky se totiž před nějakou akcí přistihnu, že se chovám jako ženská stěžující si, že nemá nic na sebe a přitom má plnou skříň hadrů. Tak podobný výjev je i u mě. Hrabu se v deskách a nemůžu si vybrat, kterou desku si s sebou vzít, vždyť jsem je hrál posledně a já nerad hraju to, co minulý víkend :)

Nové desky už jsou zaznamenány a zaevidovány do seznamu. Zjištuji, že mi kapacita úložného prostoru pro desky konkrétních stylů pomalu ale jistě přestává stačit. Ale stále nemám na akcích co hrát. Budu muset brzy provést drobnou reorganizaci mých necelých 300 vinylů…

Vypnuli Apina

ApinLeave a comment

V pátek proběhnul první ročník festivalu Drumska na letišti v Hradci.
Poměrně zajímavá událost s unikátním přístupem pořadatelů k organizaci, průběhu akce a širokým hudebním výběrem. Kluci z CBS dokázali, že umí uspořádat velký festival s příjemnou atmosférou v prostorách, kde se pravidelně koná Hip Hop Kemp.

Když jsme nějak po sedmé hodině dorazili na letiště k drumnbass hangáru, že se vybalí projektor a plátno, měl už hodinu hrát dj Mercur, jenže heleďme se kdopak to tady nezvučí? Naši známí z Koncertservis. Tak proto ten EAW sound system ještě nehraje :) Na tomto pódiu se nejspíš posouval lineup, protože měl v ten moment oficiálně začínat hrát Vaczech, ale místo toho pobíhal po areálu s vysílačkou a vypadal velmi zaměstnaně. Přeci jenom jsem ho na tom pódiu o něco později slyšel hrát s Vaantem a pak jsme se někdy v noci potkali v davu a to už vypadal spokojeně a ani ne tak ustaraně jako ještě za světla.

Fiky s Bedřichem instalují svoji projekci, já pujdu omrknout ostatní pódia a hlavně breakcore hangár, kde mám ráno hrát. Ve všech ostatních čtyřech hangárech bylo klasické pódium, ovšem v tom breakcore hangáru se hrálo z korby vojenského náklaďáku Praga V3S a zvuk tvářící se a znějící taky jako EAW, poskládaný na sebe a spáskovaný docela zajímavým způsobem, který vyvolával dojem, že se to musí během večera sesypat (ale nestalo se, naštěstí). Poměrně stylové a taky mi to přišlo originální, páč na korbě vejtřasky jsem ještě nehrál, takže to je další důvod těšit se na ranní hraní. Obhlídnul jsem situaci, pokecal s lidma od zvuku, zjistil, že přijeli z Lanškrouna, pochválil originální pódium a šel si dát pivo. Tak trochu mi vrtalo hlavou, jak se Aaron na to vejde se všemi svými krabičkami a bylo jasné, že tentokrát kytara asi nebude…

Netrvalo dlouho a do cesty se mi připletl Side9000. To by bylo vážně divné, kdybych ho v průběhu (jakéhokoli) festivalu nepotkal alespoň dvanáctkrát :) Měl namířeno do VIP pro catering. Suveréně si odtamtud za malou chvíli odnášel do dubstep backstage 2 flašky vodky, 2 flašky neperlivé vody, jednu dvoulitrovou kolu a půl platíčka semtexů :) Při té příležitosti jsem se konečně taky podíval do jejich Dubstep hangáru: Sedačky, fotbálky a zahlcující atmosférická hudba – bohužel na můj vkus pomalá, ale i tak má svoje kouzlo a zaslouží si pozornost.
Na Reggae/Ska pódiu právě zkoušela skupina Temperamentní hudební cirkus, sem se ještě během večera dostaneme..

Tak si říkám, že se konečně půjdu podívat do posledního hangáru na Wattox a Hybrid Mechanic sound system, ale začal mi zvonit telefon. Dorazil zbytek Figury a chtějí se dostat dovnitř. Zelené pásky pro účinkující už došly, ale nakonec se to nějak vyřešilo a pustili je dovnitř i s autem.
V tu dobu se na západě kupily černé bouřkové mraky a už byl ten čas, kdy podle lineupů začínaly hrát první djs a skupiny, co jsem si nechtěl nechat ujít, ikdyž se ze tří pódií se stále ještě ozýval drumnbass…

Ve SKA hangáru začínali Afrodisiak, pujdeme si poslechnout černochy z Afriky. Asi po třetí písničce mi došlo pivo a chtělo se mi na záchod. Při pohledu ven jsem se rozhodnul, že to ještě vydržím. Zrovna totiž přišla celkem brutální bouřka a ty lidi co byli venku, běhali docela rychle od stánku ke stánku, od hangáru k hangáru. Počasí se nedá nijak ovlivnit a nepotěší, když se zkazí zrovna při nějakém open airu, sice ve všech hangárech byly hezky rozvěšená různobarevná světla, ale pořádný stroboskop blikal tentokrát venku.
Po chvilce přestalo pršet a konečně se mi poprvé za večer podařilo dostat na tu tekno stage, jenom tak na kraj, možná do půlky hangáru. Z dálky vypadala hradba celkem slušně, docela to i slušně hrálo, ale bohužel během těch pěti minut mé přítomnosti zde zněla jakási směsice drumnbassu a tekna. Nejspíš hrál zrovna Keshu s Raddemem a do mikrofonu jim halekal Vaant ještě s jedním MC a vybavuju si, že Gabča předtím říkala něco o tom, že má někdy teď hrát, že si ho jde poslechnout, ale říkala mi to zrovna v tom největším kraválu před bednama, takže nebylo moc rozumět vesměs nikomu…
No a pak se šlo na Švihadlo. Kapela měla zezačátku trochu problém s odposlechy, takže začínali hrát později, ale hned první písnička rozhýbala všechny lidi v hangáru.

Cosi mi v hlavě signalizovalo, že bych se měl přesunout do breakcore hangáru, kde zrovna v tu dobu začínal Aaron Spectre. Úžasné vystoupení – od klidnějších skoro dubstepových a triphopových breaků, postupně k polámanějším a rychlejším amenovým prvkům, až po ten správný breakcorový bordel. Aaronův set měl prostě hlavu a patu, mělo to vývoj odněkud někam a Aaron nás všechny přesvědčil, že to je profesionální showman, který dokáže lidi bavit nejen svojí velmi abstraktní tvorbou a do svého vystoupení dává hodně. Používal celkem hodně samplů a hlášek z různých oldskoolových dubových a raggae tracků, známých také z junglu a raggajunglu. Tentokrát nekladl ani takový důraz na distorzi, spíše na zmiňované hlášky a jejich rozsekávání, opakování a deformování.

Dobrou polovinu jeho vystoupení za ním běžela projekce, která oznamovala, že zrovna hraje LIVE AARPN SPECTRE. Vůbec ten obsluhovatel Resolume byl asi hodně pod vlivem, protože po něm hrající Dj Skrat ze Slovenska byl na projekci napsaný jako DJ SRTAK nebo tak nějak. Trochu jsem se obával, jak tenhle VJ zkomolí APIN, ale nestihnul jsem se během hraní podívat…
Skončil Aaron a hangár se náhle vylidnil. Zůstalo asi deset lidí, z toho jich šest spalo :) No to nejsou moc dobré vyhlídky na hraní ke konci, ale čekalo mě to až za dvě hodiny, takže prozatím žádný stress :) Skrat si připravil klávesy a notebook a začal hrát ty samé desky, které jsem si s sebou vzal taky. Nejdříve to byla jedna skladba z alba Kamikaze Club 4, potom vytáhnul Red Red Blood od Cardopushera, potom Rotatora. Asi by mě mělo těšit, že máme stejný vkus, ale mě začínala trochu chytat schíza, protože on tu vyhraje všechny placky, co tu mám taky a já pak nebudu mít co hrát… No naštěstí pak začal valit věci, které nemám, tak jsem se zase trochu uklidnil, a ještě více mě uklidnilo, že i on má celkem problémy s gramofony a jejich nedostatečným pitchem.

Konečně se taky podívám na dnb stage, jak se daří našim VJům a co jim to tady hrajou za dramenbejz. Za Black Sun Empire tu byl jenom Micha a hrál z desek. Za ním se zrovna připravoval Audio. Ze všech hangárů bylo zrovna zde asi nejvíc posluchačů po celou dobu. Přeci jenom silné dnb vyznání organizátorů bylo znát během celého festivalu. Dlouho mě to tam nebavilo, takže jsem šel brzo vyhledat jiný hudební žánr a taky se pomalu přichystat na vystoupení na vejtřasce.
Bylo krátce po půl čtvrté, začínám si chystat desky a dávám si je na korbu toho náklaďáku, když se ke mě sehnul Skrat, že jestli bych nešel hrát skôr, že už nemá veľa platní. Říkám OK, stejně si pak chce po mě ještě zahrát Mates na mašinky, takže bude víc času pro všechny a já alespoň nebudu mít tolik vyduníno, když u toho nebudu muset stát 2 hodiny.

Tak tedy vylezu na tu korbu a dostanu první upozornění, že to příšerně vazbí. Skutečně příšerně! Hrát na V3S je zajímavý nápad, ale velmi nepraktický, jak se hned ukázalo. Jistou vinu na tom měly taky odposlechy umístěné hned vedle gramofonů a jeden přímo na stole… Hrálo se tu z gramofonů Technics SL-1200 (krize) s přenoskami Stanton HP680, které už taky měly několik večerů odehraných a mixák Pioneer DJM 600, u kterého chybělo několik čudlíků (to asi neudělal Aaron Spectre) na efektoru a u ukazatele vybuzení jednotlivých kanálů stále svítily alespoň 2 segmenty, ikdyž nebyla přenoska na desce a když se gramofon vypnul uplně, síla signálu svítila až do červených (to bude nejspíš tím ulomeným přepínačem line/phono). Ne že by mi to nějak vadilo, jsem zvyklý hrát na mnohem horší technice v horším technickém stavu a v horších podmínkách, ale přinejmenším mě to překvapilo právě u takovéhle akce.
Tak až zde mám konečně možnost vyzkoušet skladbu Movement, tak ji hned jako první pouštím. Reakci lidí (že jich tam bylo asi 9) jsem nějak nestihnul zaregistrovat, protože si tam zrovna Skrat odpojoval svoje klávesy a počítač a ještě do toho pustili mlhu a já byl trochu zmatený z toho vazbení, stahování odposlechů a nastavování antiskatingu, aby mi tolik neskákala jehla…
Jen co si Skrat odnesl poslední kabel, hned se vedle gramců začal chystat Mates. Hezky si vybalil mixák, Korga, Viruse a Yamahu a zapojil si to. Já tam vedle něj bojoval s tím mrzáckým gramofonem. Vytáhnu desku, zjistim, že je drasticky pomalejší než ta, která právě hraje a prolnout je by bylo nemožné, tak mi nezbylo nic jiného, než zatnout zuby, proklínat tyhle předpotopní gramofony a hrabat jinou desku, která by mi do toho sedla. Zase se opakuje ta samá scéna jako předtím, takže zase se musím sehnout a hledat jinou desku. Mezitím se ta hrající skladba blíží ke konci, takže já už můžu akorát tak další skladbu pouštět, mixovat se prostě nedá.
Nevim ani pořádně jak to znělo celkově, protože já nic pořádně neslyšel, ale vím, že se mi na talíř dostaly desky taky od Crystal Distortion, Detest a jednou ten slibovaný Eustachian. Nicméně té hrstce lidí přede mnou se to zřejmě líbilo a byli mi obrovskou podporou a za to jim patří veliký dík ;)

Bylo 4:40, zrovna se mi tam točila deska od Supermarket Zomby a řikám si: ještě tak jednu dvě desky a že může jít hrát Mates. Jenže najednou blik cvak ticho. Zvukaři už to zřejmě nevydrželi dál poslouchat, tak prostě sprostě vypnuli Apina. Ne aby mě upozornili, že se bude končit, nebo mi to postupně stahovali, takhle to neprofesionálně natvrdo přerušili a už to nezapnuli. Brzo se ukázalo, že se na všech pódiích končí dříve, protože v celém areálu nezbývalo už moc lidí a bylo by zbytečné pro těch pár desítek vytrvalců pálit další elektřinu. Jediný hangár, který regulérně duněl až do šesti byla ta system stage. Potřebných 300 až 400 lidí tu rozhodně nezbylo, takže akce se do dalšího dne neprotáhne…

Drumska byl zajímavě pojatý multikulturní festival. Určitě se v některých oblastech (počasí, návštěvnost, organizace, dj technika) dalo očekávat více, ale zase některé věci zaslouží pochvalu. např zvuk na jednotlivých pódiích- opravdu to všude hrálo čistě a nahlas. Snaha dodržovat lineup, nebo stánky s občerstvením – co stánek, to originální přístup k točení piva a žádné fronty.

Po delší době to byla zase jednou trochu jiná akce, než ty naše freeparty. Chybělo mi tu několik známých, které potkávám při našich hudebních příležitostech pravidelně, ale tohoto festivalu se kvůli docela vysokému vstupnému nezúčastnili. A kdyby byl stanoven jiný termín, určitě by byla návštěvnost vyšší – přeci jenom v ten datum bylo nemálo festivalů a akcí po celé republice.

Pár dní po akci se dozvídám cosi o neschopnosti konkrétních organizátorů, ale nakonec to přeci nějak dopadlo, tak snad nebylo tak zle…

DAM 12.010 + D$R 27

ApinLeave a comment

Nemůžu se nabažit dvou naprosto vynikajících vinylů od vynikajících umělců.
První je album od Krumbleho, jmenuje se Return Of The Amen Spamer a vyšlo letos v dubnu.
Klasický Krumbleho zvuk, kdy hned při prvním tónu člověku dojde, že distribuovat tyhle skladby ve formátu mp3 by bylo barbarství. Hutná dynamika a tradiční hodně široké zvukové spektrum je přímo pastva pro uši a jedině na vinylu to všechno vynikne. Na desce jsou pouze 2 tracky, ale i tak se prostě vyplatí si tenhle vinyl pořídit. Sice ve skladbě Hoarse Fire při pozorném poslechu můžete postřehnout několik samplů a vykrádaček, které byly třeba už na albu My Funny Dead Cat z roku 2005, ovšem u takhle zvukově pestré a energické skladby, která se prostě jen tak neoposlouchá, to není vůbec na škodu ;)
Druhý track Bleng SLeng 99′ se při prvním poslechu neznalému posluchači může zdát jako hodně podobný tomu na druhé straně, ale má úplně jinou koncepci a příběh, ten správný „bordel“ a zdistortovaný vokál ze začátku se v průběhu skladby trochu uklidní a dokonce lze dvakrát nebo třikrát postřehnout čtvrtsekundové „ticho“ mezi hardcorovými beaty ;) Ovšem skladba zase správně vygraduje v plno zvratů a dominantní sirénu berme jako třešničku na dortu…

Další vinyl, který patří mezi moje nynější favority je dvacátýsedmý výlisek labelu Death$ucker Records, na kterém jsou také pouze 2 tracky, ovšem jsou velmi návykové a dá se mluvit i o originalitě ;)
Poprvé mi jehla padla někam na prostředek nahrávky Movement od Johnnyho Clashe a hned mě napadlo, že to bude asi 33rpm. Jenže heleďme se, gramofon je na 33 otáčkách a že by to bylo skutečně takhle příjemně rychlé? Když se ozvaly hluboké protáhlé vokály Damiana Marleyho, které posluchač zná ze skladby Exodus, tak mi došlo, že ona to asi bude 45rpm :) No tak tohle je hezky rychlý breakcore ne-li speedcore, ikdyž nemá tak pronikavý repetetivní beat oproti tomu ostatnímu – vynikající, víc takových tracků ;)
Track Dustbinmen od Stivse na béčkové straně, bude něco mezi junglem a breakcorem. Brnkání na banjo a správný vyhulený ragga vokál ve změti polámaných amenů jsou zárukou zábavnosti. Škoda, že tenhle track má jenom 4 minuty…

Tak zase mám co hrát, ovšem nejsem si jistý, jestli tohle dokáže širší obecenstvo skousnout… Krumbleho jim pouštět můžu s klidným svědomím, to bez pochyby, ale nevim, jak budou reagovat na Johnnyho Clashe :)

EDIT: Amen Spamer i Movement otestovány. Když jsem pouštěl Krumbleho, lidi znejistěli :) Na jiné akci pár lidí trochu nechápalo Movement :)

Jungle vs DnB

Apin5 Comments

V předchozím článku jsem slíbil, že se tu pokusím vysvětlit rozdíl mezi junglem a drumnbassem. Nejsem si jist, jestli se mi to povede, zároveň vás můžu ujistit, že se nenacházíte na dalším blogísku, s vykopírovaným obsahem z odborných webů, jde čistě jen o můj pohled na věc :)
Tak tedy na začátek uvedu moji reakci z jedné diskuze, kde se otázka „jaký je rozdíl mezi dnb a junglem“ objevila již poněkolikáté:

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF148056-01-02-01.mp3 pestrá, zajímavá, propracovaná a zábavná zlomenina-furt se tam něco děje a poslech neunaví, hajtky a snary v mnoha zvukových hladinách a různých kombinacích, spousta zvratů. U junglu prostě nemůžete říct, že by jste některý motiv v jedné skladbě slyšeli se opakovat (ikdyž se některé ameny můžou opakovat, tak jich tam je stejně tolik, že se to ztratí)

http://mp3.juno.co.uk/MP3/SF204686-01-01-14.mp3 nudná, monotónní, přímočará, předvídatelná a jednoduchá skladba, bez nápadu, skoro žádný vývoj skladby a stále dokola se opakující motiv bez výraznějších změn. Poslední dobou dnb producenti vydávají takovéto prvoplánové nezajímavé tracky jenom kvůli penězům, kde těží ze svého známého jména a označení „jungle“.

Takové tvrzení se těžko vyvrací. Samozřejmě, že popis drumnbassu byl v mém příspěvku příliš hanebný a ukázky dejmetomu extrémní a také vím, že existuje spousta jiných a zajímavějších variací dnb, ale pro názornou ukázku je to lepší.

Nechci zde rozebírat fakta, o kterých bylo napsáno již mnoho a které již možná znáte a další si jistě umíte vygooglovat.
Rád bych zde uvedl několik skutečností, které si mnoho lidí neuvědomuje a o kterých nenajdete příliš mnoho informací.
Tak především Jungle je elektronická hudba, pokud jste pozorně prostudovali uvedené odkazy, neuniklo vám, že tento styl vznikal na počátku 90. let. Jistě si někteří z vás vzpomenou, na jaké úrovni a cenách byly tehdejší počítače a právě to je fakt, na který chci upozornit. Já jsem se v té době sotva zmohl na experimentování s příkazy BEEP ještě na osmibitech a nikdy by mě nenapadlo, že někde v Anglii existují pánové Bernard Simon & Terry Holt, co si říkají DJ Krome & Mr Time a na svých o mnoho výkonějších a dražších elektronických mašinkách (z dnešního pohledu prehistorické krámy) právě píší dějiny elektronické hudby, že kutí svoje geniální tracky, které nebyly dosud překonány a dnešní prvoplánový drumandbass se jim nemůže vůbec vyrovnat!
Ze skladeb té doby je cítit to nadšení pro zvuk a rytmus (ikdyž mastering je od některých tehdy začínajících labelů odpovídající době), že je to tvořeno pro radost a pocit, že se něco povedlo. Producent si s tím prostě vyhrál. Schválně si zkuste oldskool porovnat s tím nechutným dnb, co vychází dnes.krome a time

Jak se vůbec takový jungle tvoří? Při poslechu tolika rozbitých a rozlámaných amenů, které jsou rozebrány do posledního tónu, rozsekány a znovu zkombinovány a rozházeny tak, že to dává logiku a zachovává smysl a rytmus a samply nelze poznat od originálu, musí být jasné, že vytvořit něco takového není záležitost jednoho večera (rozhodně ne před 15ti lety, dnes na to existuje několik vychytaných VST pluginů) A takový styl si zaslouží ohromný respekt!
A jak se tvoří takový dnb? Vezme se beat, snare a hihatka a vytvoří se jeden bank, který se stále dokola opakuje. Sem tam se na čtvrtou dobu beat vynechá nebo naopak přidá a to je (velmi zjednodušeně řečeno) všechno. Na to se správně navrství basový základ a několik dalších opakujících se synthů, správně vychytat efekty a celé to tak nějak naházet na časovou osu, protřepat, zamíchat a podávat. Žádné umění. Mnoho drumandbassových producentů se na internetu vyjadřuje v tom smyslu, že se svoji smyčku snaží už měsíce doladit a vychytat a stále to není ono (to jim samozřejmě hrozně žereme:))
Proč je tedy dnes takový zájem o dnb? Podle mého názoru je jungle svoji strukturou a složitostí pro mnohé posluchače těžce stravitelný a náročný na poslech (testováno na lidech ;)) Proto na jungle běžně téměř nikde nenarazíte. Pro většinu lidí je jednodušší hudba lépe přijatelná, když má málo složitých variací, které nevyrušují zaběhnutý monotónní standard. Na posluchače nepůsobí takový chaos a předložené zvuky jsou hezky „čitelné“ (nemusí u toho tolik myslet), takže dokáže předpokládat, kam se bude skladba vyvíjet (vesměs nikam) a může se jenom pohupovat v jednoduchém rytmu. Jungle by se dal definovat přesně naopak a možná právě proto se o něj nejeví takový zájem, ovšem těží se z jeho popularity a mystičnosti z dob minulých a vesele se používá ve spojení s drumandbassem.
Drum´n´bass neznamená jungle! To si uvědomují i jeho producenti, ale proč by svoje výtvory nenazvali jungle, když většina posluchačů ani pořádně neví, co to ten jungle ve skutečnosti je, ale zní to dobře a dobře se to prodává pod tímto označením… Stejný princip se dá pozorovat například při pořádání hudebních akcí. Velikým písmem se na plakát napíše JUNGLE protože lidi si pod tímto slovem vybaví hudbu, která se jim líbí (drumandbass) a ani je nenapadne, že jim pořadatel za jejich peníze prachsprostě lže, protože se celý večer hraje dnb ve svých odporných žánrových odnožích. Čistě junglových nebo raggajunglových akcí byste se nedohledali. U nás se takové akce čas od času pořádají, ale je jich žalostně málo. Všechno je to drumandbass blbě označovaný jako jungle.
Samozřejmě že u některých skladeb může být sporné, co jsou prvky junglu a co prvky drumnbassu. Vždyť ono se to i lépe píše, lépe se to čte, lépe to na plakátu nebo obalu od cd nebo vinylu vypadá, ale zní to uplně jinak! Je to i určitou lidskou pohodlností, kdy jsou lidé ochotni věřit něčemu, co ve skutečnosti není pravda, ale dopátrat se nějaké odpovědi, jak to opravdu je, se už ani nesnaží… Většina si řekne: „Ale co, používají to tak všichni, budu to používat tak i já“ Prostě to synonymum je už tak zaběhnuté a zažité, že už stím těžko něco uděláme.

S tím, co jsem tady napsal asi hodně z vás nebude souhlasit. Ovšem to zdravé jádro nás junglistů mi dá za pravdu, že se nás velmi dotýká zaměňování těchto tolik odlišných stylů. Ten, kdo se zajímá, nekrade mp3 z internetu, ale poctivě kupuje hudební nosiče, tak mu nemůže být jedno, za co že utrácí svoje peníze a jen tak nejde přehlédnout, když nějaký ignorant zaměňuje jungle za drumnbass, dubwise blbě označuje jako raggajungle, reggae říká ska, techno plete s teknem, house s trancem případně rozdílu nepřikládá žádný význam. Bohužel i nyní lze ještě narazit na takové případy, kdy je věškerá elektronická hudba pojmenována jako „techno“.


Veřím, že tento článek přivede mnoho DnB Fans na můj blog a proto bych pro ně měl otázku: Jestlipak máte svoji složku s gigabajty drumnbassových mp3 pojmenovanou „Jungle“? Máte? Takže bych si mohl dovolit i vás označit za lháře, ignoranty, nebo hudební negramoty!

Můžu vám předložit několik faktů ze sféry djingu.
Moje (nejen moje) začátky za gramofony byly o slazení rychlostí díky pronikavým snare a na tomto principu vpodstatě funguje mixování drumandbassu (velmi jednoduché). Je zábavné, když hrajete s regulérním dnb djem (který si myslí, že hraje jungle) tzv.“ping-pong“ tedy že se střídáte po desce, a pozorujete jeho reakce, když mu tam nasadíte správně rozlámaný jungle. Takový člověk je zvyklý, že si hlídá první beat a sesynchronizuje se podle snare nebo hajtek, ale co to? vždyť ty snary jsou nějak divně splašené ale přesto tam místy jsou a on se podle nich ne a ne chytit. Většinou to dopadá tak, že mix provede „přes plochu“, případně předvede kvalitní „kopání“. Tento dj už potom nikdy nebude tvrdit, že hraje jungle :)
Proč je poslední dobou najednou tolik dnb djs? Je to kvůli levnější a dostupnější technice a taky proto, že drumnbass se míchá velmi snadno (zvládne to i cvičená opice) a pokud člověk není vyloženě antitalent bez hudebního sluchu a citem pro rytmus, dokáže po krátkém tréninku mixovat drumnbass, ale jungle či jiné rozlámanější styly pro něj budou velmi problematické!
Sílící oblíbenost dnb tomu jde ruku v ruce. Nedávno mi kdosi svěřil do opatrování kufřík plný dnb vinylů. Vesměs techstep a neurofunk, velice mě překvapilo, jak snadno jdou prolínat tyto skladby a přitom jsem je ani neznal a nikdy předtím neslyšel. Díky jednoduché předvídatelné struktuře a hajtkám od začátku do konce lze rovnat rychlosti i přes klidné pasáže… Pro mě je djing výzva a možnost kombinovat zdánlivě nekombinovatelné a stále objevovat něco nového a neuspokojí mě míchat něco, co se míchá skoro samo a hraje se to prakticky všude…
Ačkoli může můj článek vypadat velmi zaujatě a můžete nabývat dojmu, že jsem dnb hater, dnb odsuzuji a dost se tu po něm vozím, není to tak černé, jak by se zdálo. Vždyť jenom dnb vinylů mám plnou tašku (to z toho důvodu, že se díky své jednoduchosti dají dobře prolínat s ostatními styly a taky jsem na tom pochopitelně začínal-učil se mixovat), sice jich je už celkem dost prodáno (a možná, že ještě nějakou burzu udělám), ale ten kvalitní dnb a takové ty raritky, nebo těžce sehnatelné výlisky samozřejmě opatruji, to totiž nemá jen tak někdo. Jsou to vinyly s nahrávkami z dob, kdy se dnb dal ještě poslouchat a vycházely podle mě kvalitnější skladby, které zaujmou a mají takzvaný „šmrnc“ a kulturní hodnotu ;) To se bohužel o tom dnešním mainstreamu nedá říct.

Netvrdím, že dnb je celkově špatný. Tvrdím, že ten dnešní dnb je nevkusný hnus postrádající cokoli zajímavého, originálního nebo neohraného! Zacyklené monotónní smyčky, jednoduché motivy, až příliš agresivně laděné riffy a stále dokola se opakující vymejvárny jsou vrchol nevkusu a s inteligentní a inovativní hudební produkcí nemají vůbec nic společného! Prostě kekel. Narůstající obliba drumnbassu směřuje k tomu, že brzy se začnou tyto tracky pouštět v rádiích a nasazovat do hitparád (ono se to vlastně už děje, ale prozatím ne v tak monstrózní míře) a to nás čeká doba sladkých hitparádových dnb produktů. Těšte se ;)

Na parníku

ApinLeave a comment


Na parníku jsem ještě nehrál a včera se naskytla příležitost. Vůbec byl včera/dneska celý večer dost vydařený :)

Před nějakým časem mi psal Jindra, že Humbuk pořádá studentskou kalbu na parníku a jestli bych si tam nechtěl zahrát. Nabídka hraní na lodi se jen tak neobjeví každý den, takže jsem samozřejmě souhlasil ;)
Chtěl jsem si schovat lístky, abych si pak v klidu prohlédnul, co že to bylo za akci, ale někde jsem je (už na lodi) ztratil. Pamatuju si akorát, že se to jmenovalo Drumship a že se v dohledné době plánuje pokračování.-pokračování se nekoná, protože byl parník po akci takřka na odpis…

Začátek akce byl kolem čtvrté hodiny odpolední, vyplouvalo se v 8. Od čtyř se pomalu scházeli studenti z kolejí, kteří chodí na akce v Pcích běžně, takže jsem měl jistotu, že tyhle lidi jsou na to, co jim tam budu hrát, zvyklí.

Hrál se dramec, potom Jindra chvilku valil nějaký teky, dohodli jsme se, že ho vystřídám a když už dělal náznaky, ať jdu hrát, tak jsem na něj ukazoval, že si ještě dojdu pro pivo a na záchod.

S tim záchodem to je na parníku docela dobrodružství, nevim ani kolik tam nakonec bylo lidí(kolem stovky? sice jsme asi byli přes kapacitu, ale nepotopili jsme se :)), ale pokud si člověk potřebuje odskočit, tak musí počítat s tim, že bude stát frontu… Takže když už jsem se konečně dostal zase zpátky nahoru na palubu, tak už se hrál zase dramec. V pohodě, ať si hrajou, když je to baví :) Djs bylo dost (alespoň to tak ze začátku vypadalo) a desek s sebou měli taky dost, takže jsem tam já se svým štouskem 20ti desek (to je moje standartní kapacita se kterou si vystačím i na dvoudenní openair – kdo se stěma těžkýma asfaltama má porád tahat :)) vypadal jako nějaký začátečník a několik lidí mělo poznámky typu „to sis jich teda moc nevzal“. Nutno podotknout, že většina dnb djs zná vinyl jako desku, kde je na jedné straně jeden track a na druhé straně taky jeden track a že se taky lisují desky s více tracky a zajímavější hudbou(které si kupuju), je už nenapadne…

Celou dobu mi v hlavě šrotovalo, jak se asi musí hrát na pohybující se lodi a když jsem viděl, jak vítr nadnáší slipmaty na talířích, tak mě napadlo, že pokud mi tady odletí slipmat, tak jsme namydlený a jelikož se blížil čas zvednout kotvy a já jsem ještě nehrál, tak to asi brzo poznám :)

V 8hodin najednou ticho, protože se přepojovala elektřina. Odteď už frčíme na generátory a pluje se :) „Pojďte někdo hrát“ volal Matěj od gramců. Aha takže teď to je na mě :) Nojo to jsem si chtěl užít plavbu a místo toho budu hrát…
K těm gramofonům jsem se připotácel trochu nejistým krokem, protože jsem byl už tak trochu „v náladě“ a technické vybavení bylo značky „plast“ respektive jakýsi DAC audio s těmi snad nejlevnějšími přenoskami na trhu a mixák American Audio. Low end mající už něco za sebou. No na všech jmenovaných produktech jsem hrál ten večer poprvé v životě, ale gramofony měli alespoň přepínání pitch 10%/20%, takže jsem byl spokojený a slabší motor se dal překousnout…

Tak na úvod zkusíme Cyberurier od Heretiků. Pískání na lidi docela zabírá a ať taky okolo řeky ví, že plujeme zrovna kolem. Když jsme čekali na zdymadle, dával jsem zrovna Pump Friction. Zvláštní pocit, když člověk stojí za gramofony a krajina kolem něj ubíhá :)) Parník se několikrát dost otřásal, takže mi přeskakovala už tak na maximum zatížená přenoska a jednou se mi stalo, že se někdo motal kolem zasilovače a nechtěně ho vypnul. Za celý večer se to stalo ostatním djs několikrát, nevim koho napadlo dát zesilovač hned na kraj stolu, kolem kterého se motá nejvíc lidí…

Když se začínalo stmívat, přišel Matěj, že prej dáme dnb vložku, ok alespoň si užiju plavbu ještě trochu za světla, tak jsem ho tam k tomu pustil :)

Plulo se někam za Kunětice, ale nevim kam přesně, protože se rychle stmívalo, ale pamatuju si, že celou cestu jsme měli ten kopec s tim hradem po levé straně, pak najednou na pravé a pak nebylo nic vidět :)

Na parníku byla výborná kalba, klidně bych to někdy zopakoval.
Přistání okolo 23hod. a pokračování v devětadvacítce :) bylo mi divné, že na tenhle den nemají v programu nic napsané, tak mě i napadlo, že se kalba z parníku potom asi přesune do divadla.

Cestou do devětadvacítky jsme se s figurama stavili v Tenisu, že se tam prej nažereme.
Nějak si už nevybavuju, co se stalo, byli jsme tam chvilku, ani pivo jsme si nestačili objednat, ale najednou se všichni zvedli a že se jde do divadla, tak jsem se zvednul taky a šlo se. No jo, ale já jsem se chtěl najíst, tak se to prostě odloží na neurčito (naposledy jsem měl jídlo ve středu před jedenáctou dopoledne a potom až večeři ve čtvrtek, páč jsem se nějak nedostal z postele přes den- wow více jak 30 hodin bez jídla, zajímavý pocit)
V divadle probíhala taky celkem dobrá kalbička. Dokonce tam donesli ten zelený laser, co byl už i na parníku. Taky jsem se k těm gramofonům během večera dostal. Jenže tohle už byly Technicsy a ta stará verze Stantona SMX 301 bez pravého hmatníku a přenosky už vypadaly trochu lépe :) Upřímně bych byl radši, kdyby místo Technicsů byly ty plastové DAP Audio a na to, že tak malý klubík byl skoro z poloviny zaplněný, tak za mnou přišla nějaká holčina, že by chtěla něco „volnějšího“, že je to na ní moc rychlé :) Slíbil jsem ji, že s tim něco udělám, ale ve skutečnosti s tim na těhlech gramofonech nic udělat nešlo a ani jsem s sebou žádné „volnější“ desky neměl…

Konstrukce podia se nehezky houpala(oproti tomu ten parník byl luxus) a vždycky, když jsem sundal jednu desku a sehnul se pro další, tak jsem u toho vždycky tak nějak blbě poskočil a přeskočila mi jehla na desce.. Stalo se mi to asi ještě čtyřikrát, než jsem si fakt začal hlídat, abych po tom pódiu tak neskákal…

K ránu jsem si už dával místo piva mojito a když jsem hrál, tak jsem si jeden nápoj rozlil, šikula :)
V divadle to skončilo asi ve 4 ráno a nevim ani jak, ale ocitli jsme se se Surbontem v nonstopu na pivo.

Všude kde jsem ten večer byl, tak tam chtěli za pivo dvacku – palec nahoru :) To poslední ranní pivo začínalo mít destrukční účinky, takže jsem ho ani celý nedopil a řekl jsem jim tam „nashle“ a odešel spát.
Tak příště zase někdy na parníku ;)

Epilepsia Olomouc

ApinLeave a comment

Tak máme za sebou Epilepsii. To zase byla akce…

Asi před dvěma měsíci Kropatko domlouval s Matesem, že dělá kalbu u nich v Olomouci, že bysme mohli přijet zahrát. Respektive že by Mates přijel. že mu do toho budu scratchovat se bere jako samozřejmost, takže vpodstatě do toho započítali i mě a prostě se to nějak dál neřešilo… Naštěstí se mě předem zeptali, jestli pojedu taky (taky jsem už zažíval akce, kde se najednou v seznamu účinkujících objevil Apin a nikdo mi o tom nedal vědět). A proč bych nejel, žejo? Všichni jsme se slušně dohodli, takže byla pohoda. A navíc se rád podívám do Olomouce, protože se mi tohleto město líbí a ty moravské holčiny mají super přízvuk(krásně zpívají, když mluví :)) a dlouho jsem v Olomouci nebyl, naposledy jsem tady byl na vojně a to už je dobrých 5 let…

Plán byl takový, že Mates si tam rozbalí mašinky a já mu do toho budu pouštět něco z desek… Dokonce se někdo zmínil o Surbontovi a to byla chyba. Všem bylo jasné, že Surbont nedorazí, nicméně Drtci udělali na Surbonta celkem velkou propagaci a několikařádkový odstavec o tom, jak vydává desky, zakládá vlastní label, jaký dělá akce a kdesi cosi, byl snad hned pod odstavcem o Saykovi…

Mates šel ovšem ve středu na trhání moudráků, takže žral oblbováky a v pátek odpoledne mi volal, že prej do tý olomouce nejede.

Pěkný, takže nakonec to všechno zůstalo na mě… Výměna štousku battlových desek za několik prověřených věcí a taky nových hardcorů a breakcorů, které ještě nemám moc pod kůží Ale co, přece nebudu hrát to, co jsem hrál posledně, nebo nedejbože něco podobného, co hrál dj předemnou. Ale když hrajete pak k ránu na akci se Saykem, tak to není jednoduchý…

Opravdu jsem pocity štěstí neměl a navíc čas pro figuru byl stanoven od tří do pěti ráno a o nějaké domluvě o přehození s nějakym jinym dj se nedalo diskutovat.

V badabůmu z toho taky nebyli nadšený. Vlastně až na Harviho. Udělal svoji obvyklou činnost na kalbě: Zprasil se rumem už při cestě a v deset chrápal na stole s tričkama.

Ale to už předbíhám. Takže nejprve cesta.

GPS navigace je dobrá věc, ale musí se stim umět a možná mít aktuální mapy. Takže díky GPS jsme objížděli několikrát pár bloků, ale nebloudili jsme dlouho a překvapením bylo parkováni před klubem vedle auta s pardubickou spztkou. No jasný, kluci na second stage přece a stihli jsme akorát akustickou zkoušku. Bylo něco po dvacáté hodině.

AMC je hodně v pohodě klubík, útulný a praktický, takže taková ta pohodová atmosféra zavanula už při otevření dveří :) proběhlo welcome s olomouckýma a pardubickýma djs a že prej jim chybí kabel na hlavním pódiu, proto to ještě nehraje. Nějaké další dobré zprávy?

Dobré zprávy by byly. Zlatý bažant za dvacku a reloopy&NUO2 na hlavním pódiu. Tak fajn tahle kombinace zní dobře, ale když mám hrát někdy o půl čtvrtý ráno… hm nevim…

Prostě se stalo, že už někdy kolem půlnoci jsem byl slušně společensky unaven a asi od dvou jsem se snažil dát do kupy vzadu vedle podia a mám to podezření, že jsem tam nachvíli usnul. To zas budou fotky…

Ve tři hodiny jsem byl celkem dost nervózní, protože to už měl být můj čas, ale ty dva borce(Ix-tremist s Rozhlasem tuším? fakt si nevybavuju) to tam celkem plavilo a střídali se tam po desce. Takže nutná jediná deska a pak už tětam pustím od asi dvou dalších djů… Badaboom už dávno sbalený a všichni by chtěli jet domů včetně mě a mám teprve hrát. Harvi porád chrápe, tentokrát už v autě :)

Před čtvrtou hodinou se konečně k tomu pultu dopotácím já. Tady měl mít Mates rozložený mašinky? Kde? Vždyť i Fiky s Bedřichem se krčej se svoji projekcí vedle stolu s gramcema, je tu pár lidí a je tu celkem plno.
Tak zkusíme nějaký teky. Gramofony jsou fajn, dá se to prohánět na 20%. Jenže skoro jsem na to neviděl a mám to míchat? Totálně jsem to posral. Nedal jsem snad jedinej kloudnej přechod a to jsem nehrál snad ani tu hodinu.
Porád se tam někdo sral že si prej chce zahrát a ukazoval kolik má připravených desek. Tak na co jsem sem kurva vůbec jel? Ještě asi dvakrát to zkusil, ale když viděl, že ho ignoruju, tak to vzdal. Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpoměl, jakej čudl je na nastavení průběhu šavlí a jakej čudl na cf. V (ne)jednu chvíli se mi ty desky dost solidně kopaly až jsem si chtěl dát facku :) Nic jsem pořádně neslyšel, odposlech jsem si malinko stáhnul, ale i tak to byl kravál. A ani ten zvuk do lidí nebyl nic moc. Nějak se tam kvůli tomu ze začátku nepohodli, nestarám se o cizí záležitosti, takže mě to víceméně nezajímalo, ale celej večer hrála jenom půlka hradby :( a bylo vidět, že tenhle zvuk lidi moc neplaví a ani dokonce Sayka to podle mýho moc nebavilo. Ta druhá půlka beden v tom prostě chyběla… Bylo to prostě takový placatý, zalehlý uši… Tak asi právě proto bylo k ránu tak rušno na menší stage. Zvuk poskládaný z několika aparatur, ale i tak mám podezření, že jim v některou chvíli jeden pár beden nehrál. Malý plácek, ale vešlo se na něj dost lidí a dobře to tam odsejpalo. Ovšem konkrétní djs si nevybavim, mám pocit, že jsem tam v ten moment zahlídnul za gramcema Calma? nevybavuji si víc detailů… Vim akorát, že se mi to líbilo víc než vedle na velkým.

Furt se mi tam někdo motal, že si chce zahrát, tak jsem ho tam brzo pustil. Když maj takovej elán do hraní, tak ať si hrajou, klidně je tam pustim. Nejradši bych nehrál vůbec, ale zase to by bylo blbý… Nevim ani jak dlouho jsem hrál, ale byl jsem rád, že to mám za sebou a můžeme jet konečně domů.
Na fotky z akce se netěšim vůbec, ale věřím, že tam bylo pro fotografy víc zajímavých exemplářů a figurín než jenom já :)

Nemám rád akce v pátek. V pátek bylo docela dost práce a dokonce jsem jim pomáhal na výrobě, abysme mohli jít po obědě konečně domů(ano vážně jsem intenzivně pracoval rukama-to už se mi v práci dlouho nestalo :))… No a když člověk ráno před šestou vstává do práce a ví, že za 24 hodin bude teprve hrát a až potom se může vyspat, tak to moc nepřidá…

Raději ani nebudu hodnotit, ale myslím, že by kluci z drtka po mě nechtěli ještě nějaké vystoupení potom, co jsem tam včera(dneska) předvedl. A jestli se zase ozvou s nějakou akcí a bude se mi to hodit, tak si už řeknu nějaké ty podmínky(hrací čas)

Pár odkazů a nový setík

ApinLeave a comment

Poslední dobou nějak nezbývá čas věnovat se blogu. A tak protože je dobré si zazáložkovat některé zajímavé weby, na které člověk při brouzdání internetem narazí, a můžou se hodit i ostatním, tak si je vystavím sem :)

Jo a málem bych zapomněl, že jsem někdy před týdnem měl chvilku, když jsem čekal, až se mi něco velikého stáhne z netu, tak jsem nahrál takovouhle srandu…

Není to nic úžasného, asi si budu muset koupit nové hroty, navíc jsem při tom zjistil, že mi skáče už i ten Mutante :( však sami uslyšíte… to už je asi čtvrtá deska, co mi takhle přeskakuje xakru! no jo ale nedá se nic dělat… Rozvrhnul jsem si to, že se to postupně rozjede od pomalejších 160BPM až po přijatelných 260BPM, jenže začalo to skákat, tak je to trochu radikálnějc…

Juggling

ApinLeave a comment

Pořídil jsem si (mimo jiné) 2 stejné desky.
Někdo bude říkat, že jsem se zbláznil (i já sám nad tím občas zauvažuju), ale mám k tomu opodstatnění. 2 gramofony a mixpult představují obrovský hudební a kreativní potenciál. Tipuji, že takových 70% všech djs se spokojí s obyčejným mícháním dvou skladeb do sebe a vytvářením přechodů ve svém setu. Mně tohle rozhodně nestačí a když je tu možnost naučit se i něco víc, tak proč to nevyužít? Takže tentokrát jsem si od merkuráků odnesl celkem 4 desky konkrétního typu, z toho dva stejné výlisky.

Většinou si začátečníci kupují 2 stejné desky díky mylnému přesvědčení, že se na dvou stejných deskách naučí rovnat rychlosti. Já už mám tohle za sebou. Dva stejné vinyly jsem si pořídil, abych se naučil juggling :)
Jak jistě tušíte, nejsou to ledajaké vinyly, jsou to battle vinyly. Tedy desky, které jsou oproti těm klasickým podstatně dražší (protože se jich nelisuje takové množství, tudíž jsou i špatně xehnání) a to, co je na nich vylisováno jsou povětšinou tracky minimalistického breakbeatu, hiphopu nebo funku, taky všelijaké zvuky nebo smyčky právě pro scratchování (charakteristický scratchovací chrchel, „fresh“, „you“ atd). Nemusím připomínat, že tyto desky najdete nejčastěji v přihrádce s hip-hopovými nahrávkami, protože scratchování patří k hiphopu jako kleštičky k zubařovi ;) To ovšem neznamená, že nemůžu scratchovat do libovolného stylu.

A co že to ten juggling je?
Jedná se o princip hraní jedné skladby (nebo dvou odlišných-záleží na nahrávkách) ze dvou desek, kdy dj vrací zpět kus právě hrané (první) desky (zpravidla o jednu otočku), přehazuje crossfader na druhou desku, kde mu hraje stejná skladba, aby ji přetočil v ten okamžik, kdy vrátí crossfader na první šavli, kde mu zrovna hraje skladba zpožděná o tu jednu otočku. Otevírá se tím prostor pro experimentování a vznikají tak zajímavé smyčky opakujících se beatů a jejich různých kombinací. Tímto způsobem lze vytvořit smyčku, k nepoznání změněnou od té, která je na desce…
Teď jsem se do toho celkem zamotal (jak jednoduše se do toho může člověk zamotat, i když to chce jenom popsat a jak se do toho ještě snáz zamotá, když to chce předvést), takže se raději podívejte na video, kde můžete zhruba od poloviny klipu vidět, jak že se ten juggling dělá. Samozřejmě, že já u toho nebudu s těma deskama takhle třískat o zem ani je zapalovat jako Kid Sid :)

Takováhle parádička vyžaduje hodně času, hodně tréninku a zručnosti.
První, na co jsem se doma zmohl, bylo srovnat si desky pomocí quartz locku a potom dělat revers na jedné a na druhé desce a sahat na crossfader už nějak nebyl čas… no bude to chtít hodně času a hodně nervů… držte mi palce :)