Zapomenutá historie DJingu

28. 9. 201010. 3. 2012 ApinLeave a comment

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

26. 9. 20106. 3. 2012 Apin14 Comments

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :) starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

20. 9. 201012. 3. 2011 ApinLeave a comment

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním. monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Další test vašich uší

12. 9. 201010. 9. 2019 ApinLeave a comment

Nedám si s tím prostě pokoj. Všichni by měli znát kondici svého sluchového aparátu a po testu hudebního sluchu a jiného podobného testu, je tu ještě jedno velmi jednoduché a pokud nezačnete hned od horních 0dB, tak i bezbolestné klikátko, díky kterému si otestujete svou fyziologickou poslechovou křivku.

Na australské The University of New South Wales funguje fakulta Music Science, která se zabývá akustickými a hudebními nástroji, fungování uší a hlasu, psychologického vlivu melodií, zvuků a ruchů, čmáráním grafů, vzorečků a podobných věcí. Dali taky dohromady tento test:
www.phys.unsw.edu.au/jw/hearing.html

Může být trochu sporná kvalita zvukových ukázek i kvalita samotné zvukové karty v počítači, ekvalizérů (pokud máte, doporučuji vypnout) a vlastně i sluchátek, ale buďme rádi alespoň za to. Na stránkách se doporučuje začínat ve spodní části sloupce 1kHz (taky se vám k tomuto zvuku asociuje monoskop?) pokud možno v naprosto tiché místnosti. To nebývá zpravidla možné a pokud test spouštíte někdy v noci, tak vás pravděpodobně bude rušit už jen větráček počítače. Kupříkladu při mém testování mi za okny troubilo auto na frekvenci přesně 375Hz, což mě nejprve trochu zmátlo, ale pak potěšilo, protože jsem si zvuk toho klaksonu mohl najít na stupnici :)

Postup testu je takový, že si nastavíte na 1kHz referenční hlastitost „tak akorát“ a podle této zvolené hlasitosti si vlastně naladíte ostatní frekvence aby vám pocitově všechny hrály stejně nahlas.
Dostanete tak charakteristiku slyšení vašich uší.
Na obrázku je moje poslechová křivka, referenční úroveň jsem zvolil -45dB a jistě bude zajímavé si tento test udělat po koncertu ATR a příští týden po další páteční akci:)

Atari Teenage Riot po deseti letech zpátky

4. 9. 201020. 10. 2019 ApinLeave a comment

Ačkoli nemám v oblibě masové akce s drahým vstupným, tak po všech těch Evičkách (Pilarová, Farná), rockových, nu-metalových a folkových koncertech přišlo na řadu konečně něco pořádného u čeho bych neměl chybět.
Děje se něco tak výjimečného, že bych si to neměl nechat ujít? Ano, tohle je totiž událost, která se vlastně ani nikdy neměla odehrát a za posledních 10 let v to nedoufal nikdo.

Atari Teenage Riot se po deseti letech dali zase dohromady, aby vyrazili zbořit pár klubů po Evropě. Pražský Abaton nezůstane ušetřen a příležitost být u toho se už nikdy příště nemusí opakovat, proto si do kalendáře zvýrazněte neděli 12. září 2010!

Atari teenage riot

ATR 1999

…a po 11 letech

Reggae, dub, jungle vyzváněcí melodie na mobil

28. 8. 20109. 10. 2019 ApinLeave a comment

rasta lion Jelikož první várka vyzváněcích melodií přesně naplnila očekávání, má i nějaké ohlasy a dokonce jsem některé hlášky zaslechl z cizích mobilů na ulici, nebylo by od věci z toho udělat takový miniseriál. Materiálu na gramofonových deskách by bylo ještě stále dost a taky zrovna testuji novou fičurku tady na blogu a balíček s sms tóny a vyzváněním spolu s několika ukázkami je naprosto ideální příležitost.

V prvním díle mobilních mp3 jsme měli takovou směsku převážně z battle vinylů. I v tomto dnešním balíčku je několik samplů z battlovek, vše je ale tematicky směřováno na Jamaiku a rastamanské hrdelní popěvky a motivy. Ano, jak už z nadpisu správně tušíte, tentokrát to je výcuc z Roots, Reggae, Dub, Dancehall, Dubwise a Jungle placek (převážně tedy tem jungle, jak jistě asi všichni víte :) Které už nějaký čas vesele používám jako oznámení o nové sms, události nebo příchozím hovoru a opět se stávám středem pozornosti. I jako zvuk budíku lze použít libovolný mp3 soubor z tohoto balíku, osobě mám ale po ránu raději celé skladby, místo výstřižků těch nejlepších momentek :)

Tento balík sms zvuků a vyzvánění nebude mít jistě takový ohlas, jako široce pojatý předchozí díl, ale úzké skupině junglistů určitě udělá radost. Hodí se zejména, pokud máte v telefonním seznamu kontakty na rastamany, rastawomanky, ganja smokery, nebo prostě jenom reggae, dub a raggajungle příznivce :)

Jako v případě facebooku, tak i u těchto zdánlivě neškodných samplů platí, že je potřeba používat mozek a že záleží jen na vás, jak budete prezentovat sebe a své přátele svému okolí. Tedy s tímto materiálem (v extrémních případech) můžete někomu zavařit, když vám příchozí hovor od určitého kontaktu bude hlásat, jak dotyčný dbá na kvalitu pěstované marihuany, nebo že má kvůli tomu problémy s policíí (ano, mezi vybranými naleznete i úryvek z „Police in helicopter“). Zní to nepravděpodobně, ale upozornit na to musím…

Drobnou útěchou může být fakt, že drtivá většina hlášek je tzv „Jamaican Gibberish“ a pokud máte problém něčemu porozumět, zkuste použít slovník :)

Archiv ke stažení zde

Malá ukázka níže:
*
*
*
*
*
*
*
*
*

Jestli vás dnešní nášup vyzvánění do mobilu neoslovil, nezoufejte. Příště to bude tematicky zase něco jiného :)

KLF Manuál

19. 8. 201010. 3. 2012 ApinLeave a comment

Bill Drummond a Jimmy Cauty budou pro jedny blázni, kteří spálili milion liber v krbu, pro jiné budou nesmrtelnými postavami hudební historie. I můj hudební rozvoj byl na počátku devadesátých let poznamenán a formován mj. těmito dvěma chlapíky, které asi budete lépe znát pod názvem The KLF.

Bill a Jimmy se rozhodli (vedle hromady dalších šíleností), že sepíšou o své cestě na vrchol hitparád Manuál, jak se prakticky od nuly, bez peněz, zázemí a talentu vypracovat ke svému Číslu jedna, aniž by někdo z nich kdy zahrál jediný tón. Možná to zní podivně, ale je to tak a zástupy hudebníků, kteří se řídili jejich Manuálem a jejich song dosáhl prvních míst v různých hitparádách, jsou dostatečným důkazem toho, že to tak skutečně funguje.
I třeba takový Petr Kotvald se svým hitem Mumuland sice překladatelům knihy popřel, že by se Manuálem řídil, ale kdesi jinde jsem četl, že právě tenhle hit byl inspirován Manuálem od KLF. A jakpak by ne, vždyť už sám název je do očí bijící vykrádačka All Bound For Mu Mu Land z Justified And Ancient a skladba má hitové ambice díky formulce, která je popisována právě v Manuálu. Ač byl Kotvaldův Mumuland sebevětším hitem, já jsem ho bytostně nesnášel, nejen kvůli vykradenému názvu, ale hlavně kvůli tomu, že Manuál opravdu zafungoval a pubertální sousedovic děvče si tenhle hit Číslo jedna neustále dokola pouštělo nahlas na svém kazeťáčku od rána do noci, takže se mi docela zajídal…

Manuál vznikl před více jak 20 lety, čemuž odpovídá pojetí knihy, odkazované reálie, hudební pořady a časopisy, tehdejší technické vybavení nahrávacích studií a celé je to vlastně cíleno pro britské čtenáře. V roce 1988 ještě masivně frčely gramofonové desky a kazety (jo to byl časy;), audio CD byl luxus a nikdo si nedokázal ani představit, že trh s hudebními nosiči jednou bude válcovat formát MP3. I tak se v samotném principu tvorby Čísla jedna za ty roky příliš nezměnilo a v Manuálu jsou trefně a s nadhledem popisovány věci, události a principy, které spolehlivě fungují dodnes (např. zmínka o fungování bank, z čehož máme dnes celosvětovou finanční krizi). Manuál radí nejen jak vytvořit track s ambicemi na Číslo jedna, ale také na co se připravit, co je nezbytné si do začátku sehnat, jakými lidmi se obklopit a jak s nimi jednat.

Podíváte-li se na první příčky hitparád dnes (a neudělá-li se vám špatně), najdete u něčeho méně, u něčeho více, inspiraci z toho, co je popisováno v Manuálu. Časový odstup 22 let je dost propastný a v dnešní době si může každý přizdisráč doma na počítači naklikat skladbu podle svého gusta. Nemusí se ale dostat na Číslo jedna, i když se bude řídit Manuálem. Do skladby je potřeba vložit trochu víc, než je bezduché splácání několika smyček, trendy zvuků a žádaných tanečních riffů. Autor do skladby musí dát také něco ze sebe, mít určité know-how…. a ta energie, sexuální náboj a autorovo charisma musí být z tracku cítit. To neumí jen tak někdo, Manuál ale dokáže nasměrovat správným směrem.

Více informací o této brožurce a odkazy na obchody, kde se dá koupit je na stránce www.klf-manual.cz. Zájemci o koupi by neměli příliš váhat, na pultech je už druhý dotisk a i ten bude brzy rozebrán…

Kam chodím nejčastěji?

18. 8. 201020. 10. 2019 Apin1 Comment

Nejedná se o další GPS hru, jde o řetězovku, do které můžu přidat další článek, protože mě samotného výsledek docela překvapil :)
Je to jednoduché (a v jednoduchosti je krása), objevil jsem to u Rionky a svým způsobem mě to zaujalo a taky jsem se schválně podíval na svých deset webů, kam lezu za poslední měsíc nejčastěji.
Tak tedy:

http://www.discogs.com/ – normálně bych to nečekal, ale vysvětlení je prosté: Lenost. Když mám novou desku, tak si ji hned zarchivuji, najdu si jí na discogs, ale zařadit si ji do databáze se mi už nechce, takže to odkládám a odkládám. Mezitím si koupím další desky, které si taky jenom nahraju a říkám si, že je do tabulky někdy přidám hromadně všechny… Tak jsem to takhle odkládal, štousek desek se postupně zvětšoval a já se teprve nedávno dopracoval k zaevidování desek od začátku roku 2010 a vyškrtnutí těch prodaných :) Letos jich teda není tolik, jako jich přibývalo v minulých letech, ale počet položek v seznamu se ke dnešnímu dni zastavil na obludné 429. pozici. Ani nechtějte vědět, kolik to stálo peněz…
http://mail.google.com/ – ještě mi ty účty nepřerůstají přes hlavu, ale brzy začnou. Jak říkám všude kam příjdu: Nebylo by nám bez těch počítačů a internetů lépe?
http://www.toplist.cz/ – jednoduchá, ale cenná statistika nejen na vlastních webech. Nezaheslované počitadla jiných webů jsou obrovským zdrojem inspirací, znalostí a v jistých případech taky efektivnější šmírovací pomůcka než je třeba facebook ;)
http://www.google.com/analytics/ – trochu více sofistikovanější nástroj než je Toplist, který používám tak jak se má…
http://www.google.com/ – áno a opět Google, tentokrát jako vševědoucí rádce a zdroj vědomostí…
– figurácká privat sekce, kam smějí jen vyvolení
http://mafia.czech-games.net/ -do vydání Mafie2 zbývá pár dní a zdejší RSS kanál stále vyzvání novinkami a láká k návštěvě
http://www.rajce.idnes.cz/ – někteří aktivní fotografové čile zprostředkovávají vizuální vjemy z nejrůznějších akcí a událostí (jako teď třeba povodně atd)
https://www.apinuv.kekel.cz – tomu se prostě nedá vyhnout :)
http://www.doupe.cz – tento server publikuje také množství článků, které sice nečtu všechny, ale když se objeví zpráva o něčem, co mě zajímá, tak tam taky vlezu :)

To už jich je deset? Věřili byste tomu, že dalším nejčastějším webem je sme.sk ?
Divné, že?

Ruce pryč od DJX 750

17. 8. 20106. 3. 2012 Apin1 Comment

Mezi pokročilejšími a profesionálními DJs budete těžko hledat takového, který by pěl chválu na značku Behringer.
Možná že se budu opakovat, ale dnešní článek berte jako dobrou radu, která vám může ušetřit několik zbytečně vyhozených tisícovek, pocuchaných nervů a zničených ideálů. Behringshit DJX 750

Za svoji několikaletou djskou kariéru jsem měl pod rukama nespočet mixáků různých značek a provedení. Tento týden jsem se ocitl před mixpultem Behringer DJX 750 a mezi těmi všemi mixy, na které jsem kdy narazil, patří právě tahle hračka (doslova) na ty nejnižší příčky. Nebudu do podrobna popisovat kde a jak jsem na něj narazil, abyste si nemysleli, že se stýkám s lůzrama, ale jako profesionální mixpult se označit nedá ani omylem (ostatně jako jakýkoli jiný výrobek značky Behringer).

Z obchodního hlediska chápu trend designově imitovat populárnější a o krapet spolehlivější přístroje známých značek, nechápu ale jak se výrobce vůbec odváží takový zmetek označit jako Professional. Samozřejmě že i DJX 750 je napodobenina známějšího Pioneeru, který má možná o třídu lepší zvuk a přibližně o půl roku delší výdrž komponent.
Tam, kde jsem měl možnost si tuhle příšernost osahat, je v kurzu techno a trance, takže nějaké fundovanější zvukové hodnocení nyní vynechám, každopádně i to málo, co jsem měl možnost si pustit, znělo skutečně příšerně (a teď nemluvim o hudebních stylech, ale o zvukovém podání mixáku).
Behringer nijak nepřekvapil, ani Philip TBC z tohoto mixu není nijak odvázaný a já mu musím dát za pravdu, nemluvě o tom, že Philip TBC jistě testoval fungl nový přístroj, zatímco já jsem hrál na mixáku, který měl už asi něco za sebou a u kterého praskaly korekce…

DJX750 už na první pohled působí velmi laciným dojmem, že se to musí rozsypat, jen se na to člověk špatně podívá. Jako největší pitomost považuji umístění killů hned vedle crossfaderu. Při zběsilejším šavlování si můžete lámat hlavu nad tím „proč to kurva nehraje?“ a až po chvíli zjistíte, že to malé světélko signalizuje ořez některého pásma. Záběr šavlí a nastavení průběhu crossfaderu taky nejsou nijak přesvědčivé a scratchovat bych se na tom vážně bál. Do laborování s efekty se uživatel pouští na vlastní nebezpečí, protože se to dá jedním slovem označit jako chaos. Použití efektů v mixu vyžaduje patřičnou přípravu a trénink, každopádně pokud plánujete s DJX 750 někde vystupovat a s těmi suprovými efekty se blýsknout před publikem, dost možná, že vás obecenstvo vypíská…

Důrazně varuji všechny potencionální zájemce před koupí tohoto mixáku! Leda že byste se chtěli před kamarády předvést, jak vám hezky svítí a bliká mixák, pokud ovšem do některého výstupu zapojíte zesilovač a bedny, budete akorát pro smích!

Demo Mafia 2

10. 8. 20106. 3. 2012 ApinLeave a comment

Roky čekání, několik odkladů a nesplněných slibů.
Tak by se dala jednou větou popsat nejočekávanější hra tohoto roku: Mafia 2.
Nyní ale máme konečně hmatatelný (a hratelný) důkaz toho, že čekání se blíží ke konci.

V úterý jsem plánoval, že si o pár minut přivstanu, abych započal stahování dema a mezitím si odskočil do práce s tím, že předpokládané enormní vytížení download serverů na Steamu nedovolí demoverzi vyzkoušet dříve jak odpoledne, kdy už budu z práce doma. Celé jsem si to chtěl ještě navíc korigovat přes vzdálenou plochu, ale na to nakonec nedošlo, protože jsem se ráno dozvěděl, že demo bude uvolněno až kolem 10.hodiny dopoledne…

Po práci jsem se ani nestavoval na jedno dvě pětipíva a upaloval domů vyzkoušet tu jednu letní-zimní misi z Mafie II.
Během dne jsem sledoval diskuze na co se mám připravit a jakou rychlostí mi to stahování doma asi poběží. Byl bych si to už stáhnul v práci, ale musel bych si tam instalovat Steam, takže mi to zůstalo na doma. Přijdu domů, přepnu Steam do češtiny (aby se mi stáhla CZ verze dema) a začnu sosat. Odpoledne to lítá docela rychle, takže za nějakou půlhodinku je těch 1,1GB staženo. Zapínám, testuji, nevycházím z úžasu.

Jak už bylo známo dlouho před vydáním: V demu je jen malá část města, na jejíž prozkoumávání má hráč 10 minut (hned jsem si ten časový limit zrušil patchem), jakmile započne misi, odpočítávání se zruší.
Dle různých preview se už dlouho dopředu vědělo, že ve hře není funkční nadzemka ani metro a když sjedete s autem do vody, Vito se objeví na břehu (bez auta) živý, zdravý a suchý. To u mnohých fanoušků vzbudilo rozčarování a neslušné poznámky v různých diskuzích. Prostě se haranti nedokázali smířit s tím, že Mafia 2 není GTA, nad kterým právě tito „fanoušci“ ještě nedáno ohrnovali rypák a znalecky prohlašovali, jak by bylo zle, kdyby se to podobalo dalšímu GTA… Teď už se smradi neprojevují, protože buďto hrajou opatchované demo, nebo slintají nad obrázky z Playboye (i já jsem slintal;) Co na tom, že je hra až od 18 let. Dle způsobu vyjadřování snadno poznáte, že některým smrkáčům ještě nebylo ani 12…
Mafia 2 skutečně není GTA, v což jsem doufal a což můžu potrdit už i teď, kdy jsem misi z dema dohrál a asi 2 hodiny blbnul ve městě.

Nikdy mě neomrzelo ve hrách hledat bugy a chybičky, díky kterým se můžete dostat někam, kam vás autoři nechtěli pustit (vždycky jsem chtěl dělat herního testera). I v Mafii 2 jsem zkoušel obejít omezení, nechat se vytlačit policií přes červený pruh, najít někde díru mezi polygony nebo dostat se někam, kam to normálně nejde… Alespoň se podívat kam až jsou natažené textury v zakázané zóně a jak vůbec vypadá tenhle engine „z druhé strany“…

Abych se vrátil k samotnému demu. Celé to působí… prostě jako demo. I přes všechny sliby jak bude všechno detailní, interaktivní a působit živě, tak jsem narazil na několik chybiček a věcí co se mi nezamlouvaly. Třeba ten holoubek, který se pravidelně jednou za půlminutu objeví, aby si sednul na stříšku (ať se pod ní děje cokoli) a po chvilce se zase vznesl a zmizel. Umělá inteligence nejen nepřátel, ale i lidí ve městě, taky není nijak oslnivá (oproti prvnímu dílu se ale tak často nestává, že by vám lidi po zatroubení klaxonu skákali pod auto) Bedny před lihovarem se rozpadají na třísky, některou pouliční lampou se dá bezproblémů projet autem a sloup dál stojí atd…
„Lidé ve městě jsou jako živí“ Tak tuhle otřepanou frázi slýcháváme od dob GTA 3 snad u každé hry tohoto typu. Úspěch alespoň je, že se ty lidi drží občas na chodníku a na první pohled vypadají realisticky, ale i tak bloudí po městě odnikud nikam (tedy co jsem viděl v demu).
Jsou tu ale i povedené chvilky. Předávání předmětů z rukou postav je promakané. Zkuste si porovnat třeba takové kupování párku v GTA IV a Mafii 2. Nebo třeba uplácení policie je prostě vynikající.
Český dabing je naprosto zmršený a nejenom dabéři, ale i texty jsou vůbec tím nejhorším a nejvíce rušivým prvkem ve hře. „Ten tlustý zmrd“ Kupa sprostých slov proložená spisovnou češtinou. WTF? Jestli to má souvislost s narážkou na dobrou angličtinu, netuším, přesto doufám, že CZ verze pujde překlopit do EN, protože tohle je vážně otřesné!

Po hardwarové stránce nemám problém. Trochu(více) se to začíná škubat až když se zapne APEX. V benchmarku ty nejnáročnější scény s plným PhysX chvílemi klesaly pod 10 fps. Podruhé jsem tu misi dal na střední nastavení fyziky a místy se to škublo k 15fps. Asi ve hře oželím pokročilejší efekty, nebo zkusím taktovat procesor…

Vývojáři ve hře slibovali hodně, z dema se těžko dá soudit, ale alespoň takhle to vypadá jako fungující ale rozpracovaná testovací verze, kde spousta slibovaných věcí chybí nebo není dotažena k dokonalosti. Klidně bych ještě jeden odklad snesl (bylo jich nepočítaně), kdyby konečná hra měla vše, co měla mít.

Ale co, odklad nebude a to je možná taky dobře, odpočítávání na mobilu mi ukazuje 17 dní, tak už aby byl konec prázdnin ;)

Krátce po vydání dema se na Youtube objevilo několik postupů, jak se dostat za červenou linii a do zakázaných oblastí, mimo jiné také spousta bugů a dalších věcí a dokonce už i modifikací, patchů a opravných balíčků, které můžou být zajímavé… ale pokud se chcete prohánět po celém městě(které v demu stejně není), nechcete si raději počkat na plnou hru?