Drumskotéka

Přemýšlím, jak oddůvodnit delší odmlku a přitom nesklouznout k trapným frázím „dlouho jsem vám tu nic nenapsal moji miláškové“ a zjišťuji, že to asi nesvedu.
Nicméně udělám to trochu obligátně a dnešní post vydá na delší dobu, než by byl dvou-třístránkový článek.
Dobrá tedy, po krátké/delší době přináším opět něco k poslechu a pokud se vám to bude líbit a vypočujete si to až do konce, tak tím zabijete dobrých 75minut, což je bezpochyby mnohem delší doba, než kterou by strávil i ten nejpomalejší čtenář u zdejšího nejdelšího článku… A navíc obrovská výhoda je to, že se při poslechu nemusíte koncentrovat pouze na jednu jedinou činnost (jako je čtení nebo sledování filmu), ale můžete u toho dělat i něco jiného…

O co pujde dnes?drumskoteka xwax
Protože v poslední době prakticky nehraji z ničeho jiného než Xwaxu (vyjma akcí), tak se mi trochu rozšířily možnosti i hudební archiv a můžu si dovolit prolínat skladby, které na vinylu vůbec nevyšly, nebo vyšly už hodně dávno, ale já je mám pouze na CD nebo v MP3.
Opět asi někoho zklamu a někoho potěším a jestli jste si zvykli, že ve svých setech rád střídám různé styly, tak dnes to bude víceméně ucelené hned z několika hledisek.
Dal jsem dohromady nejrůznější předělávky nevkusných popových a shitparádových odrhovaček, písniček a znělek známých pořadů a seriálů, které byly různými autory a producenty zremixovány do ještě nevkusnějšího drumnbassu. Takže melodie které znáte, jak je ještě možná neznáte :)
A protože je drumnbass ten nejjednodušší styl pro míchání a dj s ním nemá prakticky žádnou práci, není potřeba k tomu dávat nějaké oslavné popisky, ani to nějak vyzdvihovat, protože míchat dnb skutečně není žádné umění. Sám jsem měl co dělat, abych se z toho dramenbejzu nepozvracel a nemusel tak znova čistit mixák, ale hezky jsem si u toho zavzpomínal na svoje djské začátky.
Samozřejmě že ne všechny tracky v tomto setu jsou nevkusný drumnbass, třeba hned druhá skladba je od mého oblíbence DJ C a ten žádný prvoplánový podřadný dnb nedělá, jeho tvorba má nápad, šťávu a v každém tracku znásilňuje ne jednu, ale hned několik songů najednou, jak se sami můžete přesvědčit. Přesto je drtivá většina tohoto setu tvořená z nezáživného dnb (který má ovšem značnou základnu posluchačů, tak doufám, že jim příjde k chuti)…
Vykroutil jsem si u toho AlsaMixer na maximum (jak můžete vidět na screenu) a občas mi u toho ujela ruka, protože různé tracky různé kvality a hlasitosti jsou největší slabinou. Některé tracky nešlo vůbec použít, protože jejich úroveň hlasitosti byla tak moc vysoká, že je Xwax ořezával a znělo to příšerně. Snažil sem se hlasitost hlídat, ale asi třikrát se mi to nepodařilo uhlídat úplně dokonale, ale snad to nebude příliš rušit.

Nečekejte tedy žádný zázrak, pochopitelně že existují mnohem snesitelnější předělávky do lepších a přijatelnějších stylů (a mnohdy jsou tyto mashupové remixy o dost zábavnější i zvukově o několik tříd výše, než originály, protože je zesměšňují, przní a celkově povyšují jejich hodnotu, kterou bohužel většina běžných posluchačů nedokáže ocenit), ale ty si přiblížíme v některém příštím setu, mám toho ještě spoustu, tak se nebojte, že bych v tom chtěl přestat :)

Stahovat můžete zde

EDIT:
Na četné žádosti přihodím ještě tracklist (doufám, že to bude sedět, dodělával jsem ho dodatečně…)

The Simpsons theme
DJ C – Billy Jungle
Dope Ammo – Kill Bill (Dope Ammo and Swan E remix)
Dr Dre & Tupac – California Love (Comatron Remix)
Keej – Hotstepper (Remix)
Chemical Brothers ft Qtip – Galvanize (dnb_mix)
Mage – Ill fly with you
Modjo – Lady (drum & bass remix) (170 bpm)
Oasis – Wonderwall (DnB Remix)
Grinda Zig Zag – Fort Boyard (Dnb remix)
Stardust – Music Sounds Better With You (Don Moron DnB bootleg)
Support_Lesbians_-_Sweet_little_Something_rido_dnb_remix
Kosheen – Hide U (Decoder & Substance 170 Remix)
The Verve – Bittersweet symphony (TDrum DnB remix)
Unknown Artist – Pump Friction
UnKnown Artist Vs The Who (Drum N Bass Remix) Who Are You
Unknown – Somebody To Love (DnB Remix)
Delirium and Sarah McLachlan – Silence

Total digital

Už je to několik dní, co můžu aktivně poslouchat hudbu, kterou jsem donedávna poslouchal (respektive vůbec neposlouchal-mám rád ticho) pouze pasivně. Jaký je rozdíl mezi analogem a digitálem a jaké jsou výhody a nevýhody a jaké to přineslo změny?

S příchodem DVS jsem musel trochu pozměnit některé zažité tradice a provést několik změn. Jako první byla výměna žárovky v lampičce. 60W žárovku nahradila 20W bulka, protože se mi přemíra světla odrážela v lesklé obrazovce notebooku a to nedělalo dobrotu. Vyhodil jsem Concordy a namontoval zpátky staré ohrané Stantony s korunovým závažíčkem, takže nyní mám přítlak takových 5gr a desky prakticky neskáčou. Proti přeskakování bylo potřeba také vylepit středové dírky na TC vinylech, protože se častým kroucením zvětšují a vzniká tak malá vůle, deska nepatrně kmitá ze strany na stranu a hlavně při scratchování jehla ráda přeskakuje.
Také mi ze začátku dělalo problémy si zvyknout, že po dokončeném mixu nemusím sundávat přenosku a desku z talíře a otáčet se pro jinou. Stačí na klávesnici naťukat prvních pár písmen z názvu zvolené skladby a nahrát si ji na deck. Občas se ještě přistihnu, že po dokončeném mixu dám přenosku do výchozí polohy, přitom ji stačí dát na začátek vinylu. Zvyk je železná košile.

Výhody DVS jsou zřejmé:

Možnosti. Odpadlo omezení na hudební díla, které vycházejí na vinylech a můžu si tak dát na talíř prakticky cokoli včetně vlastní tvorby, se kterou můžu dále pracovat.
Úspory. Nejenom finanční, ale jak už bylo naznačeno v předchozím článku: šetří to originální nosiče i drahé přenosky. Jinak pochopitelně operační systém a program jsou zadarmo, investice je nutná pouze do hardwaru a mptrojek.
Ubuntu. Rychlý, bezpečný, stabilní a spolehlivý operační systém, který má od minulého týdne uptime přes 200 hodin a jeho provoz je stále svižný a bezproblémový, na noc ho vždycky jen uspím do paměti a druhý den zase vzbudím a hned pokračuji v práci. Mohl bych ho také vypnout, ale komu by se pak chtělo čekat tu půlminutu, než nabootuje, že?
Rozšiřování hudebního rozhledu. Vždycky jsem si chtěl prolínat písničky od Queenů, Beatles, Led Zeppelin se současnými elektronickými mashupy a objevovat nové interprety, jejich možnosti, experimentovat a překonávat zdánlivá žánrová omezení.
Ničím nerušená reprodukce. Protože skladbu hraje počítač, odpadají nejběžnější trable vazbením počínaje, nechtěnými strkanci do stolu a poškrábanými a ohranými deskami konče (což by se projevilo v konečné kvalitě)
Dosud nepoznané možnosti. Hlavně při scratchování a jugglingu. Už se nemusím dívat na značky nalepené na desce a počítat o kolik otáček jsem vrátil desku, stačí si zapamatovat časy kde kdy co je a pouštět tak smyčky mnohem přesněji. Tvary a průběhy jednotlivých samplů nyní vidím přehledně na obrazovce a to opět umožňuje přesnější a pohodlnější scratchování. Tvořím si vlastní „tools“ a vytvářím kompilace.

Všechno má své pro a proti, i DVS není tak dokonalý, jak by se na první pohled zdálo:

Přechod na digitál. Převodem analogových nahrávek do digitální podoby se jejich kvalita snižuje o několik tříd. Zvuk je takový suchý, plochý, bez dynamiky. V pasážích, kde byly krásně čitelné a rozeznatelné detaily, bývá místo nízkých frekvencí hučení, náznak jakéhosi vlnění nebo těžko identifikovatelného řinčení. Veškeré kouzlo, teplo, hloubka, věrnost a dynamika vinylu se kompresí a převodníky vytratila. Znám jeden manželský pár, který tvrdí, že na CD nebo v MP3 souborech slyší v amplitudě vzorkování hrany přechodů nul a jedniček. Nutno podotknout, že mají reprosoustavu za čtvrt milionu. Takové netopýří uši, ani takovou hi-fi audio sestavu nemám, ale pokud si pustím nahrávku na vinylu a pak jeho digitální verzi, tak rozdíl většinou také poznám. S tím také souvisí i další bod…
Různorodá kvalita hudebních souborů. Z různých zdrojů a různými způsoby získané nahrávky se od sebe dokáží lišit skoro až nepředstavitelnými zvukovými a kvalitativními rozdíly. Tady zpravidla nehraje roli datový tok jednotlivých mp3 souborů, ale úroveň a kvalita masteringu v různých nahrávacích studiích a distribučních kanálech. Kdybych měl už od samého počátku trochu lepší přenosky, tak by archivní záznamy mých prvních desek zněly opravdu úplně jinak. Také kolísání rychlosti nahrávky bývá nepříliš vzácným jevem i u skladeb ripovaných z CD a pozná se to teprve až tehdy, když se vám srovnané skladby začnou zničeho nic rozcházet…
Vizualizace souboru. Teď si asi říkáte, co tahle skvělá (a v DVS stěžejní) funkce dělá v záporech. Vizualizace souboru je skvělý pomocník, ale často také bývá pořádnou iluzí o kterou se nelze opírat ani ji brát jako samozřejmost. Když mám na akci hrát z klasických desek, vždycky si předtím říkám, jestli to ještě vůbec umím, protože jsem si za tu krátkou dobu zvykl, že to co hraju i vidím. Při hraní z DVS se DJ fixuje na probíhající křivku, která leckdy může klamat tvarem, při hraní z vinylů nic takového nemá. Pokud se hlavně začátečník spoléhá na své oči a ne uši, nikdy se pořádně hrát nenaučí.
Hardware. Asi největší a nejvíce slyšitelný problém i na domácích reprobedničkách je všudypřítomné rušení a bludné proudy. Ačkoli se hraje z externí zvukovky, notebook značky MSI dělá opravdu divy a na výstupu je zřetelně slyšet, jak procesor zpracovává instrukce, hrabe na disku nebo ukládá do paměti. Svůj podíl viny nesou také podomácku zbastlené kabely z laciných součástek (snad se brzy dopracuji k pořádným kabelům s vodiči z 99,99% bezkyslíkaté mědi, dvojitým stíněním a 24K pozlacenými konektory). A když kvůli mizerné kvalitě souborů musíte volume vykroutit na maximum a dvoujádrový procesor jede na 65%, to je potom orchestr :) Nedokážu si představit, že bych si tohle měl někdy zapojovat do výkonné aparatury…
Spotřeba. Normálně by na DJ stole stačily 3 nebo 4 zásuvky (mix,2 gramce a případně lampička). Tento styl hraní vyžaduje alespoň o jednu zásuvku navíc, zpravidla ale o dvě, protože hrát na baterii notebooku by si troufnul jen málokdo. Také zvukovka s předzesilovačem (pokud nemáte gramofony s možností přepnutí výstupu na line) musí být nějak napájena…
Zdravotní problémy. Protože to je pro mě nová hračka a abych dokázal pojmout, naposlouchat, vyselektovat a zpracovat všechnu uloženou muziku v počítači, věnuji tomu prakticky veškerý svůj volný čas a to se projevuje jednak vyčerpaností, únavou, bolestí levé sanice od sluchátek na levém uchu a brzy se ukážou i mozoly. Při scratchování sluchátka nepotřebuji, ale i tak je mám na hlavě častěji než by bylo zdrávo a křečové žíly na nohách o sobě asi taky brzy dají vědět… Moje Djské začátky byly celkem vyčerpávající dvacetiminutovky, kdy jsem měl po krátkém intenzivním tréninku hlavu jako meloun. Postupně se ten čas protahoval na 30minut, 40, hodinka. Tak jak přibývalo desek, pozvolna jsem vydržel stát u mixáku s gramofony i delší dobu. Jak na akci, tak i doma je naprosto dostačující hodina až hodina a půl. U DVS vydržím často až několik hodin denně! (já mám tolik volného času?)
Pískání. Kvůli tomu, že kontrolní signál na desce je částečně slyšitelný i přes chvějku přenosky a výstupní hlasitost mp3 souboru bývá na nízkých hodnotách, to nesnesitelné a otravné pískání začínám pomalu nenávidět a možná že mě to přivede k šílenství :) Já už to pískání mám v hlavě i když je všechno povypínané a nikde nic nehraje…

Zatím jsem se nedopracoval k nějakému plnohodnotnému záznamu a taky si troufnu zveřejňovat pouze sety z tracků, ke kterým mám originální nosiče, aby mě pak třeba nějaký zmrdeček komisař nepopotahoval za pirátské kopie…
Kdo má zájem, může si níže poslechnout včerejší necelou hodinku blbnutí v Xwaxu. Je to z větší části taková retro vzpomínka na zlatá devadesátá. Žádné úchvané mixy nečekejte, rozehrál jsem se až někde po třicáté minutě, kde jsem se později odhodlal i k pokusu o scratchování, takže to neberte vážně, spíš můžete posoudit (ne)kvalitu digitálních souborů a jak se tracky v mixech hezky rozcházejí (a taky to bude rukama). Kdo by měl potřebu si to stáhnout, může zde.
Ani jsem to ještě neposlouchal a ani to snad poslouchat nebudu, až bude čas, tak raději nahraju něco lepšího.

Právě zjišťuji, že Humyo má nejspíše technické problémy a navíc pro stažení setu tam musíte být zaregistrováni, takže jsem to nahrál na svůj Dropbox, kde by to mělo fungovat bez problémů. Indžoj

Digital DJing v linuxu

DVS zdarma, to jsou programy pro vinyl controlling v linuxu. Mixxx nebo mnohem spolehlivější a použitelnější Xwax. Jaké jsou jejich vlastnosti, výhody, nevýhody a jak se z nich hraje?

Dnešním článkem možná budu protiřečit těm z minula, ale nemusíte mě zatracovat, uvidíte, že se vše vysvětlí na konci.

Předpokládám, že ne všichni čtenáři mají široký rozhled o DJ technice a principech DVS, takže na úvod trochu teorie (kdo to zná, může následující 2 odstavce přeskočit):
Jak funguje klasická gramofonová deska asi všichni víte – na vinylové desce je ve spirále od kraje ke středu vylisovaná drážka nesoucí zvukovou informaci. Respektive tu zvukovou informaci získáme až pomocí přenosky, jejíž hrot kmitá podle záhybů a nerovností drážky v otáčející se desce a tyto poyby jsou pomocí miniaturní soustavy magnetů a cívek v přenosce naindukovány na slabý elektrický signál, který je dále zpracován předzesilovačem (protože se výstupní hodnoty pohybují i v desetinách mV – záleží na přenosce) a následně zesilovačem. U většiny vstupních zařízení mají konektory pro připojení gramofonu označení Phono, zpravidla je gramofon ještě potřeba uzemnit (GND), aby nevznikal nežádoucí brum a další rušivé signály. Na každém DJ mixpultu nalezente pro jeden kanál přípojku Phono pro gramofon a přípojku Line sloužící pro připojení CD playerů nebo počítače.
Timecode vinyl se nijak neliší od toho klasického a funguje na úplně stejném principu, jenže drážka na této desce neobsahuje písničky, melodie, ani hlas, ale kontrolní signál, který představuje pískání. Toto pískání musí být vyvedeno do předzesilovače a následně do vstupu zvukové karty, kde příslušný software v počítači dosadí za pískání MP3 soubor a výstupem ze zvukové karty ho posílá do Line vstupu na mixáku.
Zjednodušeně řečeno, podle pozice jehly na datovém vinylu (lidskému uchu to pískání připadá jako neměnný tón, ale počítač podle tohoto signálu dokáže přesně rozpoznat jestli je na začátku, uprostřed nebo na konci a podle toho se posouvá v čase v MP3 souboru) vám software přehrává skladbu tak, jako kdyby byla vylisovaná na desce. Takže se skladbou můžete tímto způsobem vpodstatě dělat to samé, co jste zvyklí dělat s klasickým vinylem (zrychlovat, zpomalovat, scratchovat, revers atd). Více o TC vinylu zde.

Protože nejlepší controllery jsou dvě ruce a dvě uši, jedná se o nejpřirozenější, nejpohodlnější a nejefektivnější způsob ovládání skladeb. Žádné jogy, pitch bendy, beat synce a podobné hovadiny pro lúzry. Zmáčknout tlačítko sync umí každý připosránek, ale srovnat si skladby podle rytmu je to pravé Djské umění!

Podívejte se jak se vyrábí gramofonová deska.

Tolik teorie, jdeme na praktickou část.

Jak už bylo naznačeno, Virtual (nebo digital) Djing se v základu a způsobem míchání nijak neliší od toho klasického mixování. Pouze s tím rozdílem, že v tašce na desky si s sebou nosíte jen dva datové vinyly, notebook a zvukovku (s předzesilovačem). Gramce a mixák jsou předpokládanou samozřejmostí a není potřeba je tu dále rozebírat. Jen podotknu, že pokud máte gramofon s možností přepnutí výstupu na Line, nepotřebujete mezi gramec a zvukovku připojovat předzesilovač.

Existuje několik druhů softwaru pro zpracování signálu z datového disku. Od drahých profesionálních systémů (Serato, Final Scratch 2.0) až po levné a ne příliš spolehlivé (MixVibes, Traktor, Virtual DJ, Mixxx, vesměs všechny…).
Nevýhodou těchto programů je vedle ceny i fakt, že jsou určeny pouze pro Windows, případně MAC. Linuxoví uživatelé v tomto směru mají také na výběr, sice ne tak široký jako v případě BSOD platformy, ale co byste chtěli zadarmo, hlavní je, že docela fungují.
Nejrozšířenější DVS pro linux umožňující výše popsané ovládání MP3 skladeb pomocí gramofonů jsou Mixxx nebo Xwax. Oba se dají najít v repozitářích nebo stáhnout přímo ze stránek vývojářů.
A protože jsem nedávno pořídil zvukovku ESI MAYA 44 USB z druhé ruky, rozhodl jsem se zakusit tuto výzvu.

Mixxx existuje jak pro linux, tak i pro Win a myslím že i pro MAC. Na první pohled se tváří jako schopný nástroj, který umí hodně věcí, bohužel ani jednu pořádně. Program Xwax je takový derivát Mixxxu a dle nejrůznějších názorů (i mých dosavadních zkušeností) je spolehlivější, než jeho kolega Mixxx a těží z toho, že v jednoduchosti je krása, proto je určen pouze a jenom na ovládání mp3 pomocí timecode vinylů. Žádné přebytečné virtuální šavle, žádné pochybné softwarové ekvalizéry, prakticky žádné ovládací prvky a nabídky, vše ovládáte příkazovou řádkou, klávesami a (hlavně) gramofonem. Na oficiálních webových stránkách (xwax.co.uk) naleznete návod na instalaci, zapojení a zprovoznění a před pár dny dokonce spustili svoji Wiki, která toho zatím moc neobsahuje, ale i to se cení a do budoucna to je rozhodně krok správným směrem (a jak jsem později zjistil, tak den na to vydali Xwax ve verzi 0.8- já se crcám stále ještě s 0.7).
Xwax se spouští z příkazové řádky s několika parametry a může vypadat nějak takto:

$ sudo xwax -t serato_2b -l Hudba -a maya44_pair1 -a maya44_pair2

kde jednotlivé parametry znamenají:
-t určuje použitý typ TC vinylu nebo CD (defaultní serato_2b znamená Serato 2nd Edition vinyl strana B)
-l je cesta ke složce s hudebními soubory
-a maya44_pair1 zvukové rozhraní pro první gramofon
-a maya44_pair2 zvukové rozhraní pro druhý gramofon

Před samotným spuštěním se musíte vypořádat hned s několika problémy. První je známý a zdokumentovaný problém s chybějícími fonty TTF DejaVu. Potom se Xwax také u někoho odmítne spustit kvůli chybějícím ffmpeg knihovnám. Vše lze elegantně vyřešit pomocí příkazové řádky, nebo lamersky (tak jak jsem to řešil i já) dotahat si to z repozitářů.

XWAX 0.7Xwax se mi po řadě prvotních komplikací nakonec podařilo rozběhnout nejprve pro jeden, pak i konečně pro oba vstupy na zvukovce a mohu tak používat oba gramofony, načtou se knihovny s hudebními soubory, mezi kterými se přepíná a pohybuje kurzorovými klávesami, cesta ke každému souboru se zobrazuje ve spodním řádku. Klávesou F1/F5 se načítá vybraná skladba pro zvolený deck, F2/F6 nastavuje začátek souboru, F3/F7 vypíná a zapíná vinyl control, klávesy + a – rozsah zobrazení stopy a pak celá alfanumerická část, kterou se vyhledávají soubory podle názvu nebo ID3 tagu. Všechny činnosti a události programu se přehledně zobrazují v terminálu. Rozumí si jak s MP3 soubory, tak samozřejmě také s WAV, WMA, FLAC, M4A, OGG a spoustou dalších (prakticky veškeré multimediální soubory včetně videí). Ovládání je krásně jednoduché a rychlé. Přehrávání pomocí vinylu je velmi přirozené a pohodlné – údajná odezva je 1ms – neměřil jsem to, ale prakticky se to chová jako skutečný vinyl, ovládání skladby je naprosto vynikající a není problém s takovou odezvou scratchovat!
Po složitých peripetiích a pokusech, se mi povedlo přinutit zvukovku přijímat signál z obou gramců. Do domovské složky je potřeba zkopírovat soubor .asoundrc pro konkrétní typ zvukové karty (seznam a soubory ke stažení zde) a Xwax spouštět se zástupnými pcm z tohoto souboru. Podrobněji zde.
To je celé. Zabralo mi to sice pár hodin, než jsem na to přišel, ale nakonec se úspěch dostavil a Xwax šlape jako hodinky. Když jsou jehly na obou vinylech, tak větráček chlazení docela fouká, ale to se dalo očekávat, rezervu systém ještě má, když při hraní děláte něco na pozadí (stačí mít zapnutý Compiz a přetahovat okna), tak skladba může občas „škytnout“ nebo přeskočit, ale děje se to výjimečně (zpravidla pouze poprvé, pak se to uklidní) a zatím se mi nestalo, že by program spadnul, nebo se zaseknul… V pozdější fázi jsem při přehrávání dokonce kopíroval soubory z externího disku a bez sebemenších problémů.

Další dostupný vinyl control software je Mixxx (mixxx.org)
Mixxx nevyžaduje terminál, spouští se normálně zástupcem z nabídky programů a nastavuje se přes přehledné klikací rozhraní a nabídky. Výběr a nastavení použité zvukovky a vinylů je snadné a jednoduché a překvapivě funkční hned na první pokus a bere bez problémů oba vstupy na jedné zvukovce. To je rozhodně dobrá zpráva, těch špatných zpráv na uživatele ale později vyskáče mnohem více.
Prvním a viditelným neduhem je chyba v zobrazování zvukové stopy pro první deck při startu programu. Vyřeší se to přepnutím skinu na některý z desítek jiných, ale i tak občas přestane poslouchat přetahování hudeních souborů myší na jednotlivé decky, musíte si klávesovou zkratkou, nebo v nabídce ručně zvolit soubor pro každý deck. Druhý a závažnější problém je časté padání programu. Stačí nešikovně nastavit rychlejší odezvu (pouze pro výkonné CPU) a může se stát, že se program bez jakéhokoli varování ukončí. Program padá (padal – po experimentech s .asoundrc to docela přestalo) i zcela náhodně i když s ním nic neděláte. Zvukově na tom není nijak na špici, a často je slyšet, že se v Alse něco zesralo, což se projeví pomalejší odezvou a praskáním. Uživatelsky hodně nepříjemné rozhraní a nemožnost nastavit si Cut podle potřeby. Pokud chcete hrát skladbu od začátku, musíte dát jehlu na úplný začátek desky, div že nevyskočí z drážky a ještě tam půl vteřiny bude chybět. Další a zatím poslední prokletí je trochu krkolomné hraní na externím mixáku kvůli jedinému softwarovému master stereo výstupu. Pokud chcete hrát normálně (tedy levá + pravá šavle), musíte si jako druhý master zvolit sluchátkový výstup a v programovém rozhraní si správně posunout šavle na obrazovce a přepnout si ten správný kanál do sluchátek (tady je na místě podotknout, že ne každý skin vám toto umožní). Bohužel pokud ten sluchátkový výstup máte na stejné zvukovce, tak si také moc dobře nezahrajete kvůli dost velkým přeslechům. Naštěstí v nastavení se při dobré konstelaci hvězd nabídnou veškeré hw audio zařízení v počítači, takže můžete ten druhý master výstup nastavit pro integrovanou zvukovku v notebooku a píchnout ji do šavle na externím mixu.
Není to ale žádná výhra, program si často dělá co chce a občas nereaguje na ovládání myší a v žádném případě to nelze srovnávat s nepřekonatelným analogem, ale možnost mixovat digitální soubory na gramofonu je přeci báječná. Pořádně scratchovat nebo dělat nějaké divočejší brikule s tímto programem prostě nelze, ani kdybych se na hlavu stavěl.

Mixxx totálně pohořel, zato Xwax (ačkoli se to ze začátku zdálo jako mission imposible) dokonale naplnil a možná že i předčil má očekávání a získal jsem tak mocný nástroj pro tradičně netradiční přehrávání muziky. Dokladem budiž vůbec první čtvrthodinový záznam pořízený krátce po úspěšném zprovoznění obou decků. Kvalita není nijak závratná, záznam jsem musel ještě dodatečně zesílit a taky tam je slyšet spousta ruchů jak „pracuje hw“ myslím, že se tomu říká elektronický smog (strašná spousta kabelů, drátů a zapnutých zařízení v jedné místnosti a v síti taky nebude zrovna přesných 50Hz)

XWAX první záznam

Cena celé téhle srandy se dostala ke dvěma tisícům (zvukovka+TC vinyly) a to je ještě pořád výborná investice. Tak jako všechno ostatní, i DVS má své výhody a nevýhody a po dlouhodobějším používání se pohled na některé věci změní.
Nebojte se, nepřestanu si kupovat desky, ani z DVS nebudu hrát na akcích (odtud už je jenom krůček k bezcharakterním diskotékovým pouštěčům, protože tak vlastně nejsem limitován vinylovými nosiči a můžu hrát v podstatě cokoli). Digital Djing je výzva, která tak nějak přišla a já ji prostě musel vyzkoušet. Je to vynikající způsob, jak lze trénovat a cvičit (teď si říkám, proč jsem si tenkrát kupoval tu druhou opici) a přitom šetřit originální desky i přenosky (ano, na tohle stačí i ty staré ohrané Stantony-důležité je, aby pořád měly slušný výstup) a také si zkusit do setu zakomponovat skladby, které na vinylech nevychází, nebo vychází, ale jsou tzv. Most Wanted a jsou nedostatkové zboží, případně vycházely v minulosti a jejich cena se dnes dostala na nepředstavitelné hodnoty… Stejně tak mě to donutí k tomu, že odteď začnu poslouchat a shromažďovat hudbu v digitální podobě (a taky si poctivě vyplňovat ID3 tagy), protože tak získávám možnost si ji pouštět tak, jak mi nejvíce vyhovuje a umožní mi to strávit víc času s muzikou, na kterou jsem doteď neměl čas.