Nejezdím zase tak často do Prahy, ale když už se tam dostanu třeba vlakem, oklepu holínky od hnoje, odložím prouťěný košík s vajíčkama, opřu si vidle o tu škatuli na jízdenky a začnu si ji prohlížet. A vždycky se strašně podivím, kolik že to do ní musím naházet peněz, aby mi vyblila jednu pitomou jízdenku.
S každou další návštěvou Prahy jsou ty jízdenky dražší a dražší a když se nedostávají dukáty, tak si lístek prostě kupovat nikdo nebude a zazní oblíbená věta „Praha přeci není tak veliká, jdeme pěšky“. Když se ale destinace nachází na druhé straně města, tak už to skutečně chce nějaký rychlejší teleport a tak zazní „jedeme na černo“. Ať mi lístek koupí ten, kdo si na tomhle tunelu nahrabal, proč bych jim to měl platit znova, když byla tato lukrativní zakázka vlastně zaplacena z mých daní?
Hodně pražáků by mohlo mít další otázky jako třeba proč je kvalita a úroveň cestování hromadnou dopravou za ty prachy taková a maková. Nepovozil jsem se celým vozovým parkem možná ani z desetiny, ale z toho mála vagónů co mě vezlo, bych čekal nějakou lepší modernizaci, než jsou LCD panely s reklamou…
A že nebudu jediný nespokojený cestující je více než jasné. Chudáci lidi, kteří musí těmito prostředky hromadné dopravy cestovat každý den. Řada z nich jezdí na černo, proč taky ne, vždyť celá ta drahá sranda měla původně zlepšit, zrychlit a zlevnit cestování veřejnou dopravou. Že značná část těch peněz na tento projekt skončila v něčí kapse, za to přeci cestující nemůžou, tak se potom nelze divit, že vznikla skupina černých pasažérů, která využívá Twitter a Google mapy pro monitorování a vzájemné informování o výskytu revizorů na nástupištích.
Na stránce Černí Pasažéři United – Praha naleznete více informací a také tam Maestro Smiley vyhlásil soutěž o crack neprolomitelné OpenCard.
Do celého systému zabezpečení OpenCard sice nevidim, ale chválim snahu podívat se tomu na zoubek. A pokud se skutečně nikomu nepodaří do půl roku slavnou drahou a hlavně neprolomitelnou OpenCard cracknout, tak se nezaplacené jízdenky magistrátu nakonec vrátí v podobě OpenJackpotu a to je fér.
Celá věc bude dalším olejem do ohně, který je v posledních dnech hodně rozdmýcháván kauzou WikiLeaks až si skoro říkám, že už tohle musí být ten spouštěcí moment, kdy se začne ve velké míře omezovat svoboda i na internetu, což je vlastně ta poslední svoboda, která nám zbývá.
Chtějí si vás zotročit i přes tramvajenky, vždyť revizor už má takové pravomoce, že vás může pronásledovat a zadržet!
Celý projekt černých pasažérů chválím, protože se konečně někdo odhodlal říci veřejně: Prdel jste si s námi vytírali dost dlouho, je na čase vám to vrátit!
Takže pokud se vám nelíbí, když z vás zloději dělají zloděje, navštivte https://sites.google.com/site/cpunitedpraha/, kde získáte podrobnosti a můžete peníze ušetřené za jízdenku přihodit do OpenJackpotu ;)
Jistě jsem nebyl jediný, kdo v posledních dnech pojal podezření, jestli k nám nepřijel na návštěvu Al Gore. Protože jak tomu pravidelně bývá, všude tam, kam přijede Al Gore kázat svoji prolhanou pohádku o Globálním oteplování, se spustí nebývalé sněžení…
Je sice velmi zvláštní (ikdyž geoinženýrské projekty dnes nikoho překvapovat nemohou), že letošní netradičně nadprůměrná sněhová nadílka přišla takhle brzy a ještě navíc z jihu a ne ze severu, jak tomu ještě nedávno bývalo zvykem, ale ten chemický umělý sníh dopomohl k nádherné předvánoční atmosféře, kterou jsem si skutečně výborně užil…
A pokud jste také museli odhazovat metráky Globálního oteplování a trochu u toho vymrzli, zaručeně vás zahřeje tento velmi zajímavý dokument Martina Durkina, který uvádí na pravou míru fakta a důkazy, které byly „předními odborníky a vědci“ překrouceny pro vládní a korporátní potřeby…
Taky vám připadá, že se s počasím za poslední roky něco děje? Taky vás vyplavily bleskové záplavy, přišla vám loňská tuhá zima neobvyklá? Že se příroda zbláznila a počasí si dělá co chce? Nenechte se vysmát, příroda už dávno nedrží v rukách otěže k počasí. Kontrolu nad počasím převzaly tajné služby a organizace. Tam zničí úrodu, aby „charitativní složky“ mohli solidárně kompenzovat škody geneticky modifikovanými potravinami, jinde zase způsobí zemětřesení, aby do postižených oblastí mohli vyslat „záchranné vojenské jednotky“…
Komunisty oblíbené heslo poručíme větru dešti je v 21. století za vydatné podpory práškování z proudových letadel, HAARPu a mikrovlnných pozemních vysílačů běžnou realitou současnosti. Jen je nežádoucí, aby jste o tom věděli, proto se o tom nikdy nedočtete v novinách, nebo tyto fakta nikdy neuslyšíte v televizním zpravodajství a naopak dokonce dokáží lehce ovlivnitelné jedince přesvědčit o tom, že ti, kteří na tyto teorie věří, jsou blázni, paranoici a pro společnost nebezpeční šílenci…
Že se s počasím opravdu něco děje a na obloze často pozorujeme velmi podivné ukazy, které tam nikdy předtím nebyly, musí uznat i ten největší zabedněnec a ignorant. Jesse Ventura se prostřednictvím televize TruTV opět pouští do odkrývání záhad a tajemství o kterých jste možná ani nevěděli. Po dokumentu o 11. září mají čeští diváci možnost shlédnout dokument o patentu Nikoly Tesly umístěném na Aljašce, který měl původně sloužit k výzkumným účelům, ale později armáda vytušila jeho potenciál a byl vykoupen, protože dokáže řídit počasí i lidskou mysl.
Jimmy Kimmel přichází s ušlechtilým doporučením pro celý svět. Jestliže patříte mezi půl miliardy hlupáků s certifikátem „jsem něčí tupá ovečka, protože jsem si nepřečetla podmínky používání„, nezapomeňte si ve středu odebrat všechny svoje přebytečné kámoše z friendlistu. A nejenom ty, co jsou jako Gina. Nejlépe uděláte, když si odeberete úplně všechny a svůj účet (respektive jejich databázi s vašimi údaji) nadobro zrušíte.
Na to je ale v kalendáři silnou červenou fixkou vyznačeno 31.5., ale určitě nic nezkazíte, když to uděláte nyní :)
Dnes dopoledne se stala nevídaná věc. To, že se po tomto blogu prohánějí stovky robotů a někteří se snaží neúspěšně spamovat, je celkem běžná věc. Dnes se ale přihodilo něco, co se doposud za celou dvouletou historii tohoto blogu ještě nestalo.
Poprvé jsem byl svědkem toho, že se roboti naučili česky a snažili se obalamutit filtr tím, že u několika náhodných článků komentovali v češtině. Skoro by jim to prošlo, udělali ovšem ne jednu, ale hned několik základních chyb, díky kterým neprošli ke schvalovacímu procesu, ale automaticky putovali rovnou do spamového koše :)
A protože všechny spamy pečlivě analyzuji, zkoumám a zdokonaluji filtry, tak tento pozoruhodný úkaz neušel mé pozornosti a docela překvapil a také trochu potěšil.
Spam nepotěší snad nikoho, ale když mezi haldou komentů typu „nice blog“ nebo „Thank you for another fantastic blog“ a podobných, jsou některé v češtině, tak i tato milá marná snaha spamovacích přístrojů stojí za pousmání :)
Na internetu existují dvě skupiny lidí: První má osobní profil na facebooku a ta druhá četla jeho podmínky používání.
Ano, opět se bude mluvit o Facebooku a nekonečné lidské blbosti a rád bych, aby si lidé uvědomili jaká nebezpečná aplikace to je a jaké může mít důsledky její používání. A to tu nechci znovu rozpitvávat můj postoj k této monstrózní kartotéce lidských osudů, protože ho již všichni znají a vždy mě majitelé fb účtu ujišťují o tom, že tam nic nedělají, nic na sebe neprozrazují a mají ho jen na „koukání“. Ovšem když se večerní zábava ve skutečném světě přehoupne přes půlnoc, vypije se pár panáků, bývám svědkem hromadného fotografování a pořizování společných snímků za účelem vystavení a „olajkování“ na fb. Není vyjímkou, když použitý telefon nebo fotoaparát disponuje funkcí okamžitého publikování stiskem jediného tlačítka…
Název dnešního příspěvku jsem si vypujčil z řady nekonečných flame-war diskuzí, kde tato věta často padá v mnoha podobách. Samozřejmě že je to název poměrně dost nadnesený, protože ta aplikace sama o sobě není vůbec hloupá, ale velmi chytře a důmyslně navržená tak, aby ji hloupí uživatelé důvěřovali a hlavně svěřovali veškeré podrobnosti a aplikace přitom nenesla žádnou zodpovědnost, záruky a vymezovala si sama pro sebe sakra výhodné podmínky a pravidla. Jinýmy slovy: aplikace je na takovém levelu, jak moc hloupí jsou její uživatelé, ale v obráceném slova smyslu.
V poslední době mě docela vyděsilo (sebe)destruktivní počínání mnohých nebožáků, kteří si to ještě ani neuvědomují, ale jednoho dne se to nejen jim škaredě vymstí a s některými jsem na toto téma vedl vášnivé diskuze.
Dnes bych rád vyvrátil jeden mylný stále se opakující argument „já tam na sebe přece žádný podrobnosti nevyzradím„, nebo „to, co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám„. Už samotnou existencí vašeho osobního profilu a na první pohled nevinnými vazbami na vaše přátele a činnostmi tuto domněnku zašlapáváte hodně hluboko do země.
Tuhle jsem vedl docela zajímavou řeč s jednou slečnou z HR a ta mi potvrdila to, co jsem věděl už dávno. Kdybych se v jejich společnosti ucházel o místo a do životopisu bych uvedl, že jsem nekuřák (to tam mj. mám a díky tomu jsem prošel mnohem více pohovory, než kdy předtím) a také že nevlastním účet na fb, šance na získání zaměstnání by se o dost zvýšila. Pro lidi z personálního je to sice drobné komplikování jejich práce (personální oddělení existovaly před facebookem, dokonce i před samotným internetem), ale zase pro ně začnete být více zajímaví. Je to ovšem velmi individuální, někde to nemusí hrát vůbec roli, jinde budou zase vybírat z těch uchazečů, u kterých nehrozí, že polovinu pracovní doby stráví farmařením, nebo že budou zveřejňovat urážlivé zprávy o svých nadřízených…
Facebook se spolehlivě integroval do skutečného života a mnoho lidí ovlivnil. Některé ovlivnil jen mírně, některé poměrně silně a je potřeba si přiznat skutečnost, že nastane doba, kdy zcela zásadně změní a zmaří mnohé osudy a životy a takové věci bývají fatální a jsou nezvratné!
Facebook je ve škatulce „zábavná aplikace“ a když se lidi baví, jsou uvolnění a bezstarostní. Když jsou uvolnění, je pro ně snažší otevřeně mluvit o různých věcech a často nevědomky prozradit nějaké informace, které mohou být pro někoho důležité. Vzpomeňte si na panákovou foto-mánii v úvodu. Svítící lampička namířená na „pachatele“ se běžně mění za monitor a „výslech“ probíhá v pohodlí domova a je mnohem efektivnější než na policejní stanici.
Už několikrát jsem musel řešit případy, kdy byl někdo uvolněný, spokojený a bezstarostný a tak bezstarostně vyzradil hesla, přístupy nebo citlivé informace někomu nepovolanému. „Je to kamarád, ten to přeci může vědět a nikomu to nepoví, na to dám ruku do ohně.“ Bohužel realita je taková, že po šesti panácích se ten kamarád začne také cítit uvolněně a začne podobně přemýšlet a bude stejně sdílný, jako kolega, který mu tajemství svěřil..
Vraťme se ale k dnešnímu hrůznému tématu.
Facebook je z marketingového pohledu mocný nástroj, ale je potřeba ho vnímat jako hrozbu a ne jako zábavnou aplikaci! Když se hodinové taxy za pronájem jednoho windows botnetu pohybují okolo několika centů (Mac až 0,5$), jakou hodnotu asi může mít databáze půl miliardy osobních profilů?
V případě facebooku nejde o nakažený zombie-počítač, jde tu doslova o lidské životy!
Dosti svíravý pocit v žaludku se mi dostavil při zcela náhodném objevení fotogalerií novorozenců. Když už jsem objevil jeden archiv fotek, snažil jsem si rozpomenout na ostatní známé, co byli tou dobou v očekávání a za jedno odpoledne bych na jedné ruce napočítal nově narozené děti vzdálenějších i bližších přátel řekněme za poslední půlrok.
Věšina galerií měla několik společných prvků:
narození dítěte je ohromná událost a ve většině případů je potřeba ukázat ho všem na facebooku silnější než mateřský pud, což dokazují desítky, v extrémním případě stovky zveřejněných fotografií
věděl jsem kdy se miminka narodila, porodní váhu a výšku a samozřejmě také jak vypadají
věděl jsem kdo jsou jejich rodiče (a další příbuzní) , často i jejich věk a bydliště a plány do budoucna
u většiny dětí jsem věděl jaké prodělaly/prodělávají nemoce, na co mají alergii a jakou mají dietu a v neposlední řadě také kolik to rodiče už stálo a kolik ještě bude stát (zdravotnictví je v 21. století zlatý důl kvůli řadě vyšlechtěných nemocí se kterými se lidi už rodí díky zásahům do DNA)
dokázal jsem si poměrně přesně udělat obrázek o uspořádání jejich bytu nebo pozemku a majetkových poměrech; jaké mají televize, mobily, sporáky, žehličky, počítače a spousty dalších věcí a zdánlivých nepodstatných maličkostí jako např. kde přesně jim doma visí klíče od auta (a kdyby u jedné fotografie byl objektiv jen o několik centimetrů víc vpravo, věděl bych vedle SPZ a značky vozidla i stav tachometru)
přístup k poměrně velkému množství informací o sourozencích a dalších rodinných příslušnících (kdo z nich kreslí levou rukou, značku dětské sedačky, plínek, mastiček a krémů, cigaret rodičů, batohů do škol(k)y, bot a jiných věcí, jaké knihy mají v knihovně, co nejčastěji snídají, škola, kamarádi, hračky, domácí zvířata…)
pod mnoha fotografiemi bývají nekonečné sloupy doplňujících informací v podobě komentářů (často sice plkání o ničem nebo jak nádherné to miminko a rodičové jsou, ale z některých se dalo pochytit mnohem více- třeba to, že jejich pes není ani tak hlídací jako spíše vítací). Což je trochu nevýhoda pro špióny neznalé českého jazyka, protože překladač jim pomůže pouze za předpokladu, že by autoři komentářů psali spisovnou češtinou.
žádné z nově narozených dětí ještě nemá svůj profl na facebooku. Zvláštní, ale alespoň jedna dobrá zpráva, která ovšem nemá vůbec žádnou váhu, protože životy těch dětí jsou od jejich prvních okamžiků podrobně zaevidovány a zdokumentovány v cizí databázi u naprosto neznámých lidí, kteří si s ní mohou dělat co chtějí, protože jsou jejich majetkem. A teď nemluvim jen o majiteli facebooku, ale o kterémkoli člověku na světě, protože i kdyby ty informace byly sebevíc „zabezpečené“, na facebooku se stávají veřejnými ať chcete nebo ne.
Mnohem více děsivé je ale to, že v některých případech lze vyšťourat ještě více informací a že se to týká tisíců, možná milionů dětí, které o takovém počínání svých rodičů nemají tušení a nemohou ho vlastně nijak ovlivnit…
„Co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám“
Je sice dojemné, že střežíte to, že tajně čůráte do dřezu, ale tyto informace stejně nikoho nezajímají, vůbec už ne bytové zloděje, vyděrače, únosce dětí a pedofily. Ti se zajímají o to, kdy půjdete jako spořádaná rodinka hrát si s ratolestí do parku, nebo na kašpárka do divadla, případně do kolika je starší sestřička v družině a kudy chodí domů… Tohle všechno z vás dostat je mnohem snažší, než si vůbec myslíte a velmi rádi a ochotně všechny tyto informace ať už přímo nebo nevědomky poskytujete a přitom vás hřeje, že nějaké vaše intimnosti se nikdo nedozví, protože je sem nikdy nenapíšete…
Poměrně dost výmluvná může být největší mediální masírka těchto dní o ztracené devítileté Aničce.
Proč se ztratila a za jakých okolností? Nenesou náhodou její rodiče nebo spolužáci vinu? Nebo si za to může sama?
Pod její fotografií mělo být napsáno become a friend ale na to už si netroufám. Protože to už si může některý komisař vyložit třeba jako dětskou pornografií a jsem nahranej :)
Jedno miminko z tohoto seznamu jsem nedávno potkal v kočárku na ulici a jeho maminku udivil tím, co všechno o ní i jejím děcku vím a že ty záclony u nich v obýváku by chtěly vyprat. Zakončil jsem to otázkou, kterou bych rád osobně položil všem vzpomínaným maminkám: Jak by se ti líbilo, kdyby stovky fotografií a veškeré podrobnosti o tobě a hlavně o tvých dětech vlastnil nějaký úplně cizí člověk a mohl si s nimi dělat co chce?
Asi každou starostlivou matku taková otázka zaskočí a ještě víc ji zaskočí, když si uvědomí, že to tak bohužel je. Samozřejmě že nejprve zpanikařila a hned se zajímala o to, co proti tomu může udělat. Nejhorší na tom je, že nemůže dělat vůbec nic a ani to nemůže nijak zvrátit, může si akorát přiznat svoji blbost, že udělala obrovskou chybu a svému potomkovi možná zničila život. Jedinou radu jsem ji poskytl: prevence. Pokud nechceš věnovat osud svého dítěte někomu cizímu a ani nevíš, jaké má se získanými informacemi úmysly, zruš svůj facebook profil! Již jednou zveřejněné informace a fotografie sice žádným způsobem nedostaneš nikdy zpátky, ani je nesmažeš, ale předejdeš tak dalšímu trestuhodnému zahrávání si s osudem svého dítěte!
Zrušení osobního profilu je pro některé slabší jednice naprosto nepřijatelná věc, ani téhle mladé mamince se útěk od stáda příliš nezamlouval, ale docílil jsem alespoň toho, že o tom začala vážně přemýšlet a v zájmu své vlastní rodiny jednou určitě zruší svou nesmyslnou virtuální existenci a možná že k tomu přemluví i svého manžela a ostatní maminky a já budu mít dobrý pocit, že jsem alespoň trochu přispěl k vymýcení ďábla…
Na začátku roku 2011 spatří světlo světa třetí díl ze série dokumentů Zeitgeist s podtitulem Moving Forward, který bude s odstupem času ještě více rozpitvávat problematiku lží a finančního otroctví, které nakousnul první Zeitgeist a pak také druhý díl Zeitgeist: Addendum.
Zeitgeist patří mezi nejoblíbenější a nejsledovanější dokumenty na internetu (kdyby se nemanipulovalo s počitadly, dalo by se to i doložit), na který rádi negativně reagují především hlupáci (někteří jsou zaplacení, někteří jsou skutečně blbci – i o nich bude v dokumentu zmínka) a budou nadávat a tvrdit jaká je to pitomost, protože tyto dokumenty pro ně přinášejí natolik zdrcující informace, že je prostě odmítnou pobrat a přijmout a pak budou obohacovat komentáře svými znaleckými příspěvky o nesmyslnosti a překroucenosti celého dokumentu.. Bohužel to je tak vše, čeho se od oveček dočkáme, protože umí jen nadávat a chabě bránit svůj „dokonalý“ systém, nějakou rozumnou argumentaci a důkazy toho, že v těchto dokumentech jsou nesmysly, nelze od takových existencí očekávat…
A přitom tyto dokumenty jsou právě pro ně…
Media uvádí veřejnost v paniku a udržují ji v neustálém strachu z nějakého abstraktního a neexistujícího nebezpečí. Hamba takovým médiím! Jak může seriózní novinář strašit a hrozit virtuální a dnes již téměř groteskní marionetou Usámi bin Ládina? Jak se může s čistým svědomím podílet na lžích a očerňování zemí, které jsou jako obětní beránek na mušce krvelačných vojensko průmyslových kartelů, naftařských konglomerátů, plynařských gigantů a těžařských korporací?
Dodnes trpí lidé v Iráku a bývalé Jugoslávii důsledky používání zbraní s ochuzeného uranu a bílého fosforu. Dodnes oplakávají rodiny v Gaze své mrtvé, pozabíjené pumami z rakovinotvorných těžkých kovů (DIME) ve zdí obehnaném vězení. Dodnes umírají civilisté při náletech v Afghánistánu a při útocích raket z bezpilotních letounů v Pákistánu, Jemenu a Somálsku. Dodnes umírají neviní lidé při teroristických útocích, které jsou páchány pod dohledem tajných služeb všude ve světě a nejnověji v Íránu a Súdánu. Dodnes si hojí své rány zranění, kteří se pokoušeli zmařit převraty v Hondurasu a Ekvátoru.
Dodnes jsou umlčováni míroví aktivisté, zatím co válečné bubny bijí stále hlasitěji.
9.10.1940 se v Liverpoolu narodil John Lennon. Významný umělec, člen Beatles a bojovník za mír obrovského formátu, jaký by současný zkažený svět tolik potřeboval.
Na jeho památku proběhne v New Yorku velký benefiční koncert.
Jeho vrah, doživotně odsouzený Mark David Chapman už podal šestou žádost o milost. Neúspěšně. Navždy zůstane za mřížemi, aby nemohl mluvit.
A pokud jste náhodou zapomněli, památku na Johna Lennona vám připomene i Google :)
Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)
Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…
Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)
Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)
