Sníh, sníh a zase sníh

Rok 2010 začíná pořádnou sněhovou kalamitou. Takřka celá Evropa je pod sněhem, všechna zpravodajství se předhánějí v tom, kdo přinese nejkatastrofálnější zprávy a varování. A protože zprávy o počasí, dopravní situaci a dalším sněžení jsou v těchto dnech nejžádanější, jsou to právě novináři, kteří společně se silničáři, doktory a autoopravnami mají plné ruce práce. Týká se to vlastně každého, kdo má ruce a nohy a vyšla na něj lopata, fréza, rolba, traktor… Takže i já jsem vedle uklízení chodníku, silnice a parkoviště musel vylézt na střechu a odklidit 60 cm vysokou sněhovou nadílku, protože do toho začal v neděli večer padat další mokrý sníh. Probuzení druhého dne do nekonečných kup bílého zla bylo k neuvěření. Posledně to bylo ještě v pohodě, tentokrát to opravdu stálo za to. Snad jediná pistolka měla radost z bílých cílů kam jen oko dohlédne.

Ikdyž ve zprávách stále upozorňovali pokud nemusíte, nevyjíždějte, já jsem bohužel musel a vyjížděl. Od pátku do pondělí (tedy v tom nejhorším počasí a nejhorší silnici) jsem musel absolvovat cestu do práce a zpátky. Potýkal jsem se s klasickými zimními radovnánkami, jako jsou zasněžené klouzající cesty, rozježděná břečka (ze začátku stále sníh, protože se nesolilo ani neshrnovalo), dopravu blokující nepojizdné náklaďáky a autobusy, nebo kompletně zamrzlé auto, které nakonec vyústilo ve zničený zámek ve dveřích u spolujezdce. Potkal jsem i jednu dopravní nehodu (opravu jenom jednu) dva odvážné cyklisty (opravdu dva) a při čtyřicetikilometrové rychlosti ve třech vyjetých pruzích mě jeden šílenec předjížděl…global warming

Víte kdo je nejmenší na světě? Silničáři, napadnou tři centimetry sněhu a už je není vidět :)

Během těch tří dnů jsem potkal pouze dva vozy technických služeb. Oba pouze projížděli. Jeden nesypající sypač a druhý den to byl shrnovač se zvednutou radlicí…

S autem jsem uvíznul jenom třikrát. Dvakrát to nebylo tak beznadějné a byl bych se z toho býval dostal sám, naštěstí se ale vždy kolem našla dobrá duše, která zatlačila. Na prvního jsem přes zamrzlé a zapocené sklo ani neviděl (tímto patří neznámému dík) a jednou mi pomáhal řidič autobusu, kterému jsem dával přednost a pak už měl problém se hnout dál. Naposledy při nočním stoupání do křižovatky jsem už musel volat pomoc. Proto od té doby ke smetáčku, jakožto základní výbavě auta, přibyla i lopatka. Samozřejmě že jsem i sem tam šťouchnul do bezradných řidíčů marně spalující ten drahý benzín. Já už chci zase jezdit na kole!

Screnlet na ploše z weather.com mi aktuálně ukazuje mlha -10°C v Pardubicích. Naštěstí sněžení se předpokládá minimální. Kdy už tohle skončí? Nebudu sám, kdo si přeje, aby už byl tomu všemu konec, ovšem roztávání tolika sněhu nepotěší obyvatele žijící v blízkosti řek a vodních toků, vlastně ani obyvatele měst, na které budou padat tuny sněhu a rampouchy ze střech a parapetů.

Tak nějak si říkám, že ono je to opravdu za trest a to nadělení je uměle vyvolané s cílem ochromit dopravu, způsobit výpadky elektřiny a zpomalit internetové připojení. Někdo může namítat, že je zima, tak se nemůžu divit, ale on ten sníh je opravdu nějaký divný

Řekni mi co čteš…

S Novým rokem jsem se rozhodl protřídit RSS zdroje. Jak už to tak bývá, několik oblíbených blogů jsem přesunul do složky příznačně pojmenované dead, některé jsem zcela smazal, protože přestaly generovat RSS. Buďto expirovaly, nebo je skoupili spekulanti… Škoda tomu, protože na mnoha nadějných projektech bylo možné nalézt zajímavé postřehy, návody nebo prostě jenom informace, které by mi někdy docela přišly vhod a Archive.org o většinu z nich ani nezavadil…

Jak pomíjivá je ta virtuální existence a jak snadno lze někoho nebo něco ztratit, smazat, upadnout do zapomění. Jako se například stalo v těchto dnech se serverem mustwatch.cz

Naštěstí tu je stále spousta jiných zajímavých zdrojů a nové pozvolna objevuji, nebo nacházím zalíbení u těch méně navštěvovaných portálů a blogů, takže na nedostatek čtiva si nestěžuji:)

Proto jsem udělal další menší update i ve zdejším seznamu RSS.

Tento seznam už podruhé aktualizuji, protože z některých webů se staly MFA, případně se původní autoři přejmenovali, píší na jiné doméně a nebo prostě pozastavili virtuální činnost (jako třeba Jakub Šimeček) a dělají svým čtenářům takový nepořádek v seznamech.

„Blogová éra“ se nevytrácí, dle mého se pouze mění, vyvíjí, metamorfuje díky Twitteru nebo Facebooku a v budoucnu se bude stále někam ubírat především díky technologickému rozvoji a datové propustnosti komunikátorů zítřka. Je spousta lidí, kteří mají stále potřebu plodit písmenka, proto jich mnoho přešlo na Twitter, ale tradičních (a hlavně kvalitních) blogů bude stále dostatek. RSS člověku velmi usnadňuje život, protože nejenom blogy ho generují. O novinklách vám už dneska sama dá vědět každá moderní databáze (aukce, databanky fontů, návštěvní knihy, nebo třeba oblíbený fotograf na rajčeti), které z pochopitelných důvodů neuvádím, ale jsou jich také mraky.

Stále nepřicházím na chuť novým sociálním službám, protože tím se ten přísun povětšinou neužitečných informací nafukuje a znamená to dalšího žrouta času. Blogy zanikají a nové zase vyrůstají. Každý by měl dostat šanci, každý autor potřebuje motivaci a tou může být komentář, nebo alespoň přihlášení k odběru RSS. Někteří si kvůli blogování zvolili slušnou řeholi, tak jim držme palce, ať toho zajímavého čtení (nejen v roce 2010) je stále víc :)

Klíčová slova 2009

Přiblížil se konec roku a opět mi to nedá, abych nenahlédnul do statistik a nepodělil se o ty nejšílenější výrazy, které uživatelé skutečně zadávali do vyhledávačů a dostali se na tento blog. Vedle stále více oblíbenějšího dětského porna, onanující školačky, různých cracků a hacků do GTA 4 i jiných her (nic z toho tu ovšem není), nesmyslných dotazů s www. a podobných, se najdou zajímavé vyhledávací výrazy. Téměř 12000 různých klíčových slov a frází přivedlo návštěvníky až sem, pojďme si některé nejlepší představit:

čím vyšší bpm, tím větší -no schválně co? rychta?

10 snímků za vteřinu gta 4 – není moc (taky mi to občas kleslo :)

3d porno bryle -nedokážu si představit, jak na to…

big brother vyzváněcí melodie – jen to ne

dechová hudba mp3 -nejste tu správně

dj skřípání -jste tu správně

fullhd porno 3d download -nechcete toho zrovna málo

čištění uší ohněm -fireshow ušima? odvážný návštěvník :)

všetky gta iv na pc rapidshare – určitě tam budou, ale možná že by bylo jednodušší najít to 3D porno :)

vlády tají planetu x – já myslím, že toho ty bastardi tají víc :)

tekno na kazetě – před pár lety běžná věc

3d střilečka nizke požadavky – to by mohl být Doom

onanovala „v autobuse“ – a proč to máte v uvozovkách? v autobuse ne? :)

nesmrtelnost do wolfenstein – po dohrání hry se v menu zpřístupní cheaty a tam by to mělo jít zapnout

nejlepší díl futuramy -je zcela jistě 4×01.Roswell That Ends Well jak se Fry stal svým vlastním dědečkem

lysohlávka špiní -tak si ji umej

3gp.mariuhana -a jste si jisti, že jste to napsali správně?

ako vyčistím windows – formatováním disku a nainstalováním Ubuntu :)

american audio je smejd -jak u čeho, například model 4.5 HDT v mnohém předčí Technicsy

breakcore uz neni in – a co je podle vás in?

bílo žluté porno -raději nedomýšlet :)

co je to biomasa jacquesKateřiny se raději neptejte :)

dj pousti hudbu z youtube -to musí být odvážný dj, nebo si to pouští jenom doma na bedýnkách od počítače

download gramafon technic for dj -až bude doba replikátorů, kdy si budeme moci stáhnout cokoli…

hledat české kodi na 3 díl san andreas liberti citi stories -u některých dotazů člověk neví, jestli se má smát nebo brečet

hledat newim -se asi někdo nudil a na klávesnici mu nefungovala klávesa „V“

jak se naucit tancovat na diskotéky – nejlépe si sáhnout do elektrické zásuvky

jaka hudba ted je nej – pokud chcete být za mamlase, tak stačí sledovat televizní/rádiové hitparády

jitka ti volá zdarma – bohužel, nevolá

jsem technař – styď se!

mimozemská technologie microsoft – tak je to jasné, takový balast, co vyrábí Microsoft je donebevolající :)

vinyl jako priloha v casopise – chtěl bych vidět, jestli by alespoň jeden vinyl přežil expedici v tiskárně a následnou distribuci…

pri instalaci pocitac zcerna – to vypadá na hw chybu, uhaste plamen, otevřete okna, vyvětrejte kouř a jděte si koupit nový počítač

To je nadělení

Včera večer a během noci napadalo bílé zlo a to s sebou přináší několik změn oproti zaběhnutým zvyklostem.

Tak předně jsem včera v noci poprvé za tuto zimu spal při zcela zavřeném okně. Venkovní teplota -7°C je ještě v pohodě a to mívám okno alespoň trochu pootevřené (vertikálně vyklopené), ale -9°C už je trochu zima, tak jsem ho zabouchnul. S uzavřeným a nevětraným pokojem přicházejí bláznivé sny.

První sen byl o futuristických novinách ze svítícího papíru. Na první pohled klasické papírové noviny s tištěným textem, ale nadpisy svítily červeně (i ve tmě) a fotografie byly pohyblivé. Co v těch novinách psali si už nepamatuju, ale pamatuju si, že jsem přehýbáním poškodil svítící reklamu v levém dolním rohu, kde byl žlutou a hnědou barvou vyobrazen jakýsi prehistorický velociped a ulámal jsem mu několik drátů, takže svítila jenom půlka reklamy :) Takové interaktivní a svítící noviny budou za pár let běžnou věcí, dnes jenom sen…

Z druhého snu si pamatuju akorát, jak loupu pomeranč a když jsem ho celý oloupal a rozpůlil, tak bylo ve středu propiskou napsáno AHOJ :)

Po třech hodinách spánku nastal čas vstávat a při otevírání zcela zavřeného okna mi bylo jasné, že dneska si na kole asi nevyšlápnu. Asi ten předchozí sen s polámaným kolem v novinách, nebo tři centimetry sněhu byly dostatečným varováním, ať jedu dneska autobusem a xvačině si vezmu pomeranč.

Čekala mě lopata, shrnovák a asi 4 tuny sněhu a to nejen před barákem… Dnes zařval jeden padesátikilový pytel soli a docela dobře jsem si zamr*al… teda alespoň boty od sněhu a soli, když už ne jinak:)

No a tím dnešní kratičký článeček končí. Se sněhem na mě padla i taková ta vánoční nálada, tak jsem vám chtěl popřát klidné, veselé a bílé Vánoce. Ale nepopřeju, protože ono to do týdne stejnak zase všechno roztaje a vánoční svátky budou hektické, namáhavé a vůbec nebudou radostné ani veselé…

Stop spalovně

Přijďte dát najevo, že naše zdraví a čistý vzduch jsou důležitější než osobní a finanční zájmy hrstky arogantních lidí!

9. 12. 2009 v 17:30 v pardubické ČEZ Aréně

V Pardubicích smrdí Paramo, kávoviny, pivovar i Synthesia, tak proč by tu měla smrdět další fabrika?

Now it´s a Gun

Konečně jsem se rozhodl realizovat jeden svůj nápad z dob dávno minulých a když jsem sehnal vše potřebné, pustil jsem se do díla.
Nejobtížnější bylo sehnat vhodnou maketu pistole. Když jsem totiž začátkem podzimu procházel různá hračkářství a sháněl normální pistole na vodu, tak je a) neměli (což se v záplavě sáněk a zimního zboží dalo tak trochu očekávat), nebo za b) měli pistole na vodu v podobě těch barevných futuristicky vypadajících stříkaček s velkými nádržemi v horní části. Sakra dneska se už snad nevyrábí ty klasicky vypadající vodní pistole věrně napodobující reálné předlohy se kterými jsem si jako malý kluk před dvaceti lety hrával…

Taková pistole na vodu má totiž vnitřek dokonale uzpůsobený mým potřebám, protože já tam místo vody chci nacpat baterie, spínač a laserový modul :)
laser gun by Apin

Nakonec v jednom malém zapadlém hračkářství kupuji asi za šedesát korun set malého detektiva obsahující plastová pouta, kompas s natištěnou střelkou, imitaci dalekohledu a to nejdůležitější: pistolku na kuličky s tím, že si vnitřek trochu doupravím. Pistolka s vrchním plněním na každý třetí stisk spouště uvolní jednu kuličku, která vypadne z hlavně a na každý pátý stisk jednu kuličku vystřelí asi 4 metry daleko. Nejdůležitější ovšem je, že je jedna z mála, která se nejvíce přibližuje mým představám a potřebám.

Já ovšem nechci střílet kuličky, takže vyšroubuji tři malinkaté šroubky držící obě poloviny pistole pohromadě a do ruky beru štípačky se kterými trochu upravuji vnitřek pistole. Vystříhat drážky a záhyby vnitřku pistole jde celkem snadno, protože samotná hračka je vyrobena z plastu, který se láme jen se na to člověk podívá, takže místy se „proštípu“ i skrz stěnu :)

Protože není vůbec jednoduché sehnat maketu pistole v originální velikosti, byl původní plán vtěsnat do vnitřku mikrotužkové baterie, když jsem ale sehnal „cvakací“ vypínač, který byl prostorově natolik úsporný, že by se vedle něj věšly i větší AA baterie, použil jsem box na tužkovky. Když jsem připájel vypínač, tak jsem zjistil že nefunguje (nevypíná-stále sepnuto). Nechtělo se mi ho už odpojovat, tak tam prostě zůstal. Vzal jsem jiný překlápěcí vypínač a připájel na druhou větev obvodu. Překlápěcí vypínač není ovšem dostatečně prostorově úsporný a byl jsem líný tam zpátky předělávat box na AAA baterie (a taky kvůli kapacitě větších baterií), takže trochu více vykukuje z těla pistole v místě spouště. Poslední díl je 30mW modul zeleného laseru za 11 dolarů z Dealextreme, u kterého jsem musel vyzkratovat spínač na elektronice. Z počátku jsem se rozhodoval, který modul koupit, protože v nabídce měli i 200mW dělo, se kterým bych si mohl vytvořit pomalu zapalovač a 5mW je zase moc slabý. Nakonec kompromis o výkonu 30mW, který má dosah na kilometry, v noci mimo město se s tím dá ukazovat na hvězdy nebo orientačně zjištovat jak vysoko je oblačnost, plašit hejna vran na stromech, nebo dráždit okolo poletující helikoptéry. Noční hra najdi dopravní značku v sousedním městě se stím dá taky hrát :)
DIY laser gun by Apin

Ve finále se ale ukázalo, že všechno je tak trochu větší, než jsem předpokládal a že budu muset vyštípat i dva ze tří sloupečků pro šroubky a celou pistolku tedy budou po kupě držet hlavně gumičky. Nakonec všechno zalít tavnou pistolí aby se to zpevnilo, vyztužily praskliny po předchozí úpravě vnitřku pistole a vše se pořádně přilepilo. U konečného lepení si je potřeba dát pozor na vycentrování laserového modulu v hlavni, aby paprsek nemířil křivě. Nepovedlo se mi to úplně dokonale a laserový paprsek jde malinko šejdrem, ale to na krátké vzdálenosti (cca 500m) nejde skoro poznat :)

DIY laserová pistolka se po asi tříminutovém neustálém svícení o několik °C zahřála v místech samotného modulu, ale není to nic strašného. I ten nejúspornější notebook hřeje víc. 30mW je dostačující ve tmě i za denního světla se sním dá ukazovat a v místnostech se tolik neunaví oči.
Stejně tak jako u každého kalibru i zde platí, že se stím nesmí mířit do očí nebo delší dobu pozorovat bod na krátké vzdálenosti!

Defenestrace 17. listopadu

Internet, noviny i televize jsou toho plné. Je tu 17. listopad.
Před dvaceti lety si vrazi zloději a lháři podali ruce, aby započali novou éru hrůzovlády. Soudruzi z jedné strany metamorfovali do vícero stran a partají, což jim umožnilo si ještě více nakrást a přitom započali další kapitolu svých zvrhlých plánů směřujících k EU, která je v dnešní době prakticky hotová.

Soudruzi už v sedumdesátých letech věděli, že situace nebude udržitelná navěky a svoji přeměnu si náležitě naplánovali. Pečlivě prověřené a dosazené figurky během dvacetiletého „vládnutí“ dokázali rozkrást co ještě šlo a onu „svobodu“ dotáhli do takových podob, že většina lidí je zadlužená do konce života, nemá práci, ideály a jsou přesvědčováni, že si za to můžou sami.

Cenzura dnes funguje snad ještě lépe, než za komunistů. Jsou věci, o kterých vám v televizi nebo v tisku neřeknou (viz. studentské nepokoje v Rakouku). Komunisti to tu kočírují i 20 let po zdánlivé revoluci a úspěšně to ukočírovali ke svému stanovenému cíli – EU. Přitom stále ovládají politiku, ekonomiku a mají zadlužené a bezmocné obyvatelstvo s vymytými mozky, které nebude klást odpor při zavádění jejich dalších zvrhlých praktik a cenzur. Zdánlivá volnost a dostupnost zboží měla sloužit mj. k tomu, aby si ovčané mohli domů pořídit monstrózní obrazovky, ve kterých se budou dívat na politicky řízené zpravodajství, manipulaci a vymývání mozků (viz. téma prasečí chřipky a očkování). Případně si pořídit mobilní telefony, které o nás ochotně prozradí veškeré detaily. Nyní jsme totálně v prdeli, není cesty zpět.

Nemá cenu to tu dále rozepisovat, když to tak pěkně shrnuli na Zvědavci a další souhrn na analyza.wz.cz

Co takhle 17.listopadu udělat další revoluci? Ne ovšem řízenou a vylhanou jako před 20. lety, ale skutečnou revoluci, kdy by lidi vzali konečně jednou spravedlnost do svých rukou a udělali konečně defenestraci v poslanecké sněmovně?

Na to je lid této země příliš pohodlný, a nebo zase příliš zaměstnaný a ve spěchu (aby mohli vydělávat peníze pro ty, kteří si to nezaslouží) a tak raději budou dál jenom mačkat čudlíky na ovladači od televize nebo nadávat v hospodě… Nemám pravdu?

Ewa Farná v Pardubicích

V sobotu v rámci svého turné Buď Virtuální poctila Pardubice svou návštěvou populární zpěvačka Ewa Farná. Celému tomu cirkusu jsem byl přítomen a po koncertu jsem pln smíšených pocitů.

Všemu dění jsem přihlížel jako nezaujatý divák nejčastěji z odlehlého a nerušeného místa na trestné lavici a dostatečně blízko pódiu i posluchačům a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

V malé hale ČEZ arény v sobotu vyrostlo nijak extra originální pódium se sklápěcím mechanismem uprostřed. Na konstrukci bylo zavěšeno několik blikátek se třemi plátny pro projekci, doplněné běžnou zvukovou výbavou plastových, blíže nespecifikovaných, reproduktorů (pravděpodobně pouze dvoupásmová sestava).

V hale před začátkem několik brigádníků rozvěsilo reklamy a tím veškerá výzdoba končila. Pro posluchače tu nebylo vůbec žádné zázemí, pult s občerstvením nebo zpestření, pouze za zvukařem byl jakýsi stánek, kde prodávali CD a reklamní předměty, takže byli návštěvníci odkázáni na předražené automaty u WC.

O půl šesté se otevřel vstup a do haly se přiřítily odhadem dvě třídy čtvrťáků, respektive čtvrťaček, protože v hloučku dětí, který málem prorazil zábrany před pódiem, byla převaha holek.

Děcka vytrvale stáli nalepení na zábranách před pódiem a s blížící se půl sedmou stále častěji vykřikovali „Ewo“. V několika dětských rukách jsem spatřil pastelkami namalované transparenty s nápisy Ewo miluju tě, případně obrázky srdíček a v sále se pozvolna začalo objevovat víc a víc návštěvníků. Oproti koncertu Suzi Quatro před čtrnácti dny tu je tentokrát věkový rozdíl návštěvníků přibližně 40 let.

Po více jak hodinovém čekání věrných fanoušků se před sedmou hodinou večerní v hale setmělo a v zákulisí jsem ve tmě spatřil siluety několika maškar, jak se shlukují ve stánku za pódiem. Zpočátku mi to připadalo že bude s měsíčním předstihem nadělovat Mikuláš, ale jakmile se ty maškary naskládaly na pódium a opět se rozsvítila světla, tak mi bylo jasné, že to jsou hudebníci v komických kostýmech, které během večera několikrát převlékly…

Se světly se spustil i kravál a Ewa v pestrobarevném plastovém kostýmku a růžovou parukou to rozbalila až jsem začal zívat. S několika nezaujatými posluchači a přihlížejícími jsme se shodli na tom, že Ewa opravdu neumí zpívat a celkově je ten koncert nazvučen tak, aby to nebylo poznat. Nevim proč, ale je to tak na mnoha koncertech a vystoupení i jiných umělců, aby kravál z hudebních nástrojů přehlušil projev zpěváků a nebylo zřetelné ani slovo. Většina lidí v sále si album už koupilo nebo stáhlo a tak texty znají. Ten zvukař tam je jenom proto, aby hlídal ostatní kanály, které následně přebudí do takové míry, že zpěvákům není rozumět. Kdyby jenom trochu chtěl, tak by všichni mohli Ewu slyšet jak zpívá doopravdy a to hezky nahlas. Když už má signál na šavli, může si s ním dělat co chce. Tohle jde dost dobře udělat i v polních podmínkách :)

Zvukař dostal zaplaceno, aby byl takovou berličkou a pouštěčem dohromady, jenže trochu více tragikomicky. Neznám písničky Ewy Farné a ač jsem se snažil sebevíc (a ona jistě také), nerozuměl jsem ani slovo ani v jedné písničce. Navíc jsem měl výborný výhled na kytaristu, který se během hraní drbal na hlavě nebo dloubal v uchu a v okamžicích ticha vesele dělal, že brnká do strun. Jediný, kdo ten večer skutečne hrál, byl bubeník a možná basák (ale na toho jsem neměl tak dobrý výhled), jinak se celý večer zřejmě jelo ze záznamu a při průvodních slovech naší oblíbené Ewičky mezi jednotlivými písničkami měla dost oříznuté zvukové pásmo (porád měla v ruce stejný mikrofon), takže to co skutečně do toho mikrofonu říkala, byl jen výřez od čtyř kHz výš (na omezení zpětné vazby to ukecat nejde). I s těmi potlačenými hlubokými a středovými frekvencemi na jejím hlase bylo poznat, že je trochu nakřápnutá nebo po nemoci. Před samotným koncertem jsem ji v zákulisí 2x potkal a ani jsem si toho nevšiml, až když povídala svoje moudra na pódiu, tak mi došlo, že tady něco není v pořádku…

Nicméně i s hlasovou a hudební indispozicí svým fanynkám a fanouškům živě simulovala mnoho svých slavných pseudo-rockových hitů, včetně Potřebuju chcát a jiných jistě známých (bohužel já je neznám) songů. Pořadatelé pod pódiem měli nezáviděníhodnou práci. Odstrkovali zábrany, na kterých byly pověšeny stovky fanatických dětí dál od pódia prakticky každých deset minut. Na celé stádo rozjařených dětí za plotem byli jenom tři a zhruba v polovině koncertu mi jeden z nich říká, že už ho to pěkně sere. Musel jsem mu dát za pravdu, já měl ale narozdíl od nich možnost se zvednout a odejít jinam (což jsem několikrát udělal), protože bych to opravdu nevydržel poslouchat celou hodinu a půl…

Když se nahrává album ve studiu, hodně se u toho zahřejou zvukové modulátory a procesory, aby to ve výsledku nějak znělo. Při koncertu tu jeden procesor taky měli, ale naplno ho využili až při poslední písničce, kdy Ewa „zpívala“ jen při doprovodu klávesisty – neřvaly tu kytary ani bicí a to byl snad jediný okamžik večera, kdy jí bylo trochu rozumět. Jinak celé vystoupení by se dalo označit za částečné karaoke se zpěvem i nástroji ze záznamu.

Asi jsem si příliš zvyknul na taneční akce a mám raději pohybující se dav, protože kdbyby mi na akci celý večer lidi jenom stáli (a ti šťastnější popíjeli nápoj) a největší reakce by bylo zvednutí ruky nebo pískot, tak mi je jasné, že něco není v pořádku…

Sečteno podtrženo. Sobotní kulturní událost byla hezkou demonstrací toho, co všechno médii zmanipulované děti a jejich rodiče dokážou přetrpět, jen aby na chvíli viděly uměle vytvořenou hvězdičku bez špetky talentu z přiblblého plátku či televizní obrazovky. Žádný předskokan, žádná bonusová kapela, žádná zvláštní výzdoba ani doprovodné akce (nepočítám tu jednu soutěž, jejíž pointu jsem nepochopil a vyhlašování vítěze probíhalo měřením hlasitosti potlesku tzv. Decibelometr, jehož výsledky ten zvukař maníkovi na pódiu musel dvakrát opakovat). Autogramů se na konci dav dětí taky nedočkal (ale podepisovalo se u šaten). Před koncertem i v průbehu na třech plátnech rotovalo několik desítek reklam na různé internetové portály pro mladé (název Buď virtuální sedí), zhruba hodinu a půl byl imitován koncert, na který nebozí rodiče museli vypláznout 230,- za lístek a manažer této slavné zpěvačky si mnul ruce, jak za hodně peněz jde udělat málo muziky a vytřískat nehoráznou sumu.

Tak nám zabijou prezidenta

Václav Klauns má další požadavek k Lisabonské smlouvě. Chce aby smlouva odkazovala na základní listinu práv. Samotný článek je výživný a diskuze jakbysmet…

Nečetl jsem Lisabonskou smlouvu, ani nevím, co tam chce připsat, ale tento prezidentův postoj je mi sympatický a pokud je posledním, kdo má výhrady, tak zcela jistě ještě neměl nůž na krku!

Podpořte Klause v petici, ve které každou hodinu přibudou stovky odkazů od lidí z celé Evropy!